Hledej

Úvod
    Kapitola 11

      Nebet_jezdci_3Příchod hned dvou ředitelů čarodějnických škol do věže určené pro zahraniční studenty vyvolal zmatek. Hermiona sebou cukla tak, že se její diktabrk lekl a stvořil obrovskou kaňku. Ronovi málem zaskočila bábovka a Saša se snažila nenápadně vyprostit z Dracova objetí.

      Brumbál se přes své brýle připomínající spojené půlměsíce pobaveně podíval na Křesomysla a raději se ujal slova:

      „Jsem rád, že tak činorodě využíváte svůj volný čas. Mrzí mě, že musím narušit váš poklidný pobyt, ale naši špehové získali zásadní informace.“

      Na jejich nevyslovenou otázku odpověděl Křesomysl:

      „Voldemort s Morganou plánují útok na naši Knihovnu. Můžeme předpokládat, že k němu dojde hned, jakmile nabudou přesvědčení, že jsou na něj dostatečně připraveni. Naštěstí pro nás zatím Morganě nedošlo, že se na její návštěvu chystáme od té doby, co sir Percival přinesl Šalamounův klíč do Knihovny. S detaily našeho bojového plánu vás všechny seznámím za deset minut v ředitelně.

      No, netvařte se tak překvapeně, Draco, vás také. Knihovna nahlédla do vaší duše a sdělila mi, že vám mám důvěřovat.“

      ***

      „Západní hranici monitorují Chodové, jsou to vesměs kouzelníci nebo vlkodlaci a po staletí se připravují na příchod Temné paní. Co dokáží zničit, to zničí, a to, co nedokáží zastavit, zkusí alespoň zpomalit, abychom se dokázali připravit. Sever hlídají horští dráčci, jak jistě víte, trpí vrozenou nenávistí ke všem temným bytostem, takže lze pochybovat, že se tam kdokoliv jen trochu soudný pokusí o přesun nějakých významnějších sil. Zbytek hranic kontrolují naše starobylé šlechtické rody, takže sice nemůžeme počítat s nějakým dlouhodobým systematickým odporem, ale určitě dokáží zaměstnat dost velkou část útočníků vleklým obléháním skoro nedobytných sídel. Uvidíme, jestli je ten váš Tom dost šílený na to, aby si je nechal vpadnout do zad. Okolo Prahy jsou obranné štíty ovládané přímo Knihovnou, které zabraňují průchodu temných bytostí. Jsou zvláště účinné proti upírům, mozkomorům a jiným stvořením nesnášejícím světlo a pozitivní myšlenky… Jsme v kontaktu i s rusalkami, vodníky a místními kentaury, takže jsme schopní monitorovat celé naše území. Ti všichni, až to budeme nutné, přijdou bránit naši školu a hlavně Knihovnu. Pokud to bude nutné, je většina z našich přátel ochotná se přesunout s vámi do Anglie a pomoci vám ve vašem boji s Morganou a Voldemortem,“ ukončil svůj monolog Křesomysl.

      Brumbál plynule navázal: „Fénixův řád je už v pohotovosti. Bude nás informovat o pohybu nepřátelských sil na Ostrovech a bude připraven jim ve vhodném okamžiku vpadnout do zad. Sice jsme už ztratili až příliš mnoho přátel, ale pořádně kousnout ještě dokážeme. A navíc, Severus mezitím vymyslel několik opravdu účinných bojových lektvarů a rozpracoval kouzelnické varianty mudlovských nášlapných min a granátů, takže budeme mít v záloze i pár docela nepříjemných novinek.“

      Brumbál domluvil a na rameni mu přistál Fawkes. Harry měl pocit, že fénix řediteli přinesl nějakou informaci. Ten jen zamrkal, rychle se rozloučil a spolu s Fawkesem zmizel v sloupu ohně.

      ***

      Přibližně v tu samou dobu ve Voldemortově sídle:

      Voldemort a Morgana opět začali shromažďovat svou armádu. Bylo to čím dál obtížnější. Dokonce museli znovu otevřít bránu do dimenze, v níž byla Morgana tak nepříjemně dlouho vězněna. Tentokrát si dali opravdu záležet, aby portál zůstal otevřený i poté, co jím prošla.

      Morgana v cizí dimenzi zbytečně neztrácela čas a okamžitě začala shromažďovat všechny, kdo byli ochotni uvěřit jejím slibům. Dimenze nebyla příliš příhodná pro lidskou populaci, a to málo lidí, co tam přežívalo, jí už za těch tisíc let docela dobře poznalo. Nakonec ale mohla považovat svou misi za úspěšnou, naverbovala značný počet temných černých pegasů a jednorožců, ale i ostatních temných bytostí. A když neuspěla u lidí, obrátila se na zvláštní druh skřetů, které kouzelníci v naší dimenzi znají jako orky. Možná nebyli tak samostatní a vynalézaví jako lidé, ale určitě byli silnější, odolnější a hlavně mnohem snadněji ovladatelní.

      Morgana nakonec našla dost důvodů pro to, aby byla spokojená sama se sebou. Shromáždění armády jí zabralo téměř měsíc, ale nakonec vypadala velmi působivě.

      ***

      O Vánocích v Praze:

      Harry a ostatní se probudili o prvním svátku vánočním. Byli ještě pořád trochu unavení, protože se dlouho do noci snažili rozcupovat Křesomyslův plán obrany školy a Knihovny. Nakonec museli uznat, že na nic lepšího nepřijdou a takřka s úlevou nechali strategická rozhodnutí na řediteli pražské školy.

      Sešli se u stromečku ve společenské místnosti a začali si předávat dárky. Kromě běžných věcí, třeba knížek a různých roztomilých hloupostí, dali kluci svým partnerkám i různé sady šperků, řetízky a náušnice. Některé z klenotů byly nové, jiné pocházely z rodinných pokladnic a všechny do jednoho byly obdařeny magií, která měla chránit jejich nositelky.

      To pravé překvapení ale nastalo, když se Ginny dopracovala až na samé dno své hromádky a našla malou, nenápadnou krabičku. V okamžiku, kdy jí otevřela, zalapala po dechu a vytřeštila oči.

      Na to Harry čekal. Přistoupil k Ginny, vyndal z krabičky prstýnek a takřka plynule řekl:

      „Ginny Weasleyová, prokážeš mi tu čest a staneš se mojí ženou?“

      Ticho, které následovalo, skoro až bolelo. V Ginnině tváři se mísilo překvapení, radost a rozpaky.

      „Moc ráda, Harry,“ vydechla nakonec.

      Harry jí nasadil prstýnek a dlouze políbil.

      Sirius chvilku počkal, taktně si odkašlal, aby jim připomněl, že nejsou pod stromkem sami.

      „Gratuluju vám oběma a přeju hodně štěstí! Harry, už jsem si začínal myslet, že se k tomu nerozhoupeš…“

      Po jeho slovech se vzpamatovali i ostatní a doslova se vrhli na snoubence.

      ***

      Vánoční svátky se pomalu stávaly minulostí, zásnuby byly patřičně oslaveny a do příchodu nového roku ještě pořád zbývalo trochu času.

      Hermiona s Lenkou se vrátily do knihovny. Harry s Ginny se pod záminkou přemístění pegasů do Prahy vypařili na Potter Manor a zbylí Jezdci se i se Sašou a Dracem pod Siriusovým dohledem pustili do nikdy nekončícího koloběhu pilování svých i bez toho obdivuhodných bojových dovedností.

      Čas jim doslova ubíhal pod rukama a než se nadáli, tak tu byl Nový rok. Oslava byla, líbání pod jmelím bylo, jediné co chybělo, byla jistota, že se dožijí další silvestrovské oslavy. Voldemort a Morgana se staly něčím, o čem se nemuselo mluvit a stejně to viselo ve vzduchu a kazilo jakýkoliv pocit radosti a prostého, ničím nekomplikovaného lidského štěstí.

      Na pravoslavné Vánoce dorazila oficiální delegace z ruského VÚČAKO.

      Saša ihned představila Draca svému otci a utrpěla malý šok. „Naš Sáša“, jak mu říkali oba exempláře vedoucího delegace, slovutného Januse Poluektoviče Něvstrujeva, nebyl na rozpacích z toho, že jeho milovaná dcera spí se synem nějakého anglického zmijozela, jako spíš z toho, že dotyčný mladík nevalného technického vzdělání ani netuší, co je to internet a nikdy se neseznámil se světoznámou cvičebnicí matematické analýzy od Borise Pavloviče Děmidova. „Vot éto užásno, aspoň že pije vodku,“ okomentoval jediný programátor na půdě pražské kouzelnické univerzity rýsující se příbuzenský vztah.

      Roman Ojra-Ojra byl všechno, jen ne ruský, potažmo sovětský, vědec, jak si ho představovali. Břitký rozum a smysl pro praktično uváděl Hermionu do rozpaků a v Ronovi probouzel žárlivost hodnou Othella. Nebýt Víti Kornějeva, asi by Praha byla svědkem neobyčejného souboje, takto jen zaznamenala bohatýrskou pitku, po které bylo Ronovi na umření a Ojra-Ojra dokonce zapomněl na narozeniny svých dvojčat z prvního manželství.

      S delegací dorazil i Christobal Chozevič Junta, řečený taxidermista, který sice děsil všechny přítomné svou sbírkou vycpaných důstojníků SS, které ulovil za poslední světové války, ale zároveň všechny udivoval svými znalostmi kouzelnické i mudlovské strategie a díky svému suchému, velmi šibeničnímu, humoru okamžitě zapadl mezi místní bystrozory.

      ***

      Čas utíkal, až nastal poslední den jejich plánovaného pobytu v Praze. Ve vzduchu bylo cítit blížící se jaro.

      Harryho parta včetně Saši, která se rozhodla dostudovat v Bradavicích, již měla sbaleno. Ráno po snídani všichni dostali osvědčení o absolvování Základního kurzu Knihovníka a teď čekali na nádvoří na ředitele Křesomysla, který je měl odvézt na letiště.

      Harry se musel při té vzpomínce usmát. „Jaké osvědčení, vždyť jsme nedělali žádné zkoušky!“ vyhrkla Hermiona a málem se utopila tím podivným, hustým výluhem z rozemletých kávových zrn, kterému místní z nepochopitelných důvodů říkali turecká káva.

      „Ale, Hermiono, proč tak lpíte na zbytečných formalitách? Knihovna a vaši Průvodci s vámi byli každý den, pracovali s vámi a vedli vás k tomu, co máte poznat. Možná jste si toho při svém okouzlení Knihovnou a jejími poklady ani nevšimla, ale každý jste se učil něco jiného, každý jste postupoval jiným tempem a tak teď každý dostanete své vlastní Doporučení. Pokud se do toho papíru podívá někdo jiný, než jeho právoplatný majitel, uvidí Osvědčení o ukončení Knihovnického kurzu, nějaké předměty a známky. Pokud se do něj ale podíváte vy, dozvíte se možná i něco o sobě. Bude jen na vás, jak s tím naložíte.“

      „Aha,“ usmála se Mia, tak je to tak, jak si už chvilku myslím, nebyli jsme tady proto, abychom poznali Knihovnu, ale abychom poznali sami sebe…“

      Harry si vzal svou obálku a schoval ji do kapsy. Nebyl si vůbec jistý tím, co tam najde a v skrytu duše ho napadlo, že to možná ani vědět nechce. Mrazilo ho při pomyšlení na to, jak málo se liší od jiného chlapce, z kterého se nakonec stal lord Voldemort.“

      Nádvořím najednou nečekaně otřásl ostrý, křiklavý zvuk magického výstražného systému a velmi nepříjemně vytrhl Harryho z jeho rozjímání.

      Knihovna začala svolávat všechny přítomné do zbraně.

      ***

      Měli štěstí, jejich pegasové a kompletní výstroj ještě neopustili Prahu. Hektor zrovna připravoval jejich přepravu zpět na Harryho panství. V prvním momentu se mu docela ulevilo, přesun tak velkého stáda magicky obdařených stvoření se nedal jen tak utajit.

      Trvalo to jen pár minut a na nádvoří stál oddíl nebeských jezdců v plné zbroji, doplněný ještě o Draca, Sašu a Hectora.

      Ředitel Křesomysl na ně počkal, aby je seznámil s aktuální situací a dal jim poslední pokyny.

      „Voldemort, Morgana a zbytky jejich prvosledových jednotek se chystají zaútočit na záložní vstup do Knihovny. Abych byl přesný, chystají se zaútočit na to, o čem si myslí, že je vstup do Knihovny. Náš plán zatím vychází a navíc se našim bystrozorům podařilo podsunout jim jistou velmi hodnověrnou informaci, která obsahovala i přesný popis umístění toho vstupu. Kvůli věrohodnosti naší léčky jsme přišli o spoustu skvělých lidí, nesmíme připustit, aby jejich sebeobětování přišlo vniveč.“

      Harry vypálil otázky, které ho přímo pálily na jazyku.

      „Kam se máme přemístit? Doufám, že to není někde v Praze… Jo, už jste mluvil s Brumbálem?“

      Ředitel mu odpověděl. Pomalu, chlapče, teď je to o správném načasování. Nepřátelskou armádu jsme odřízli od záloh. Nikdy jsem nevěřil, že kombinace magie a kybernetiky může fungovat, ale Alexandřin otec s tím svým oživlým počítačem předpověděli s přesností na 86,3%, kde se zhmotní jejich zálohy a podařilo se jim je přesměrovat na jiná místa. Pouštním trollům se asi nebude na Sibiři moc líbit. Obzvlášť, když tam na ně čekají místní evenští šamani a ruské speciální jednotky pro potlačování nebezpečných magických aktivit…

      S Brumbálem jsem už mluvil a posily jsou už připraveny na svých shromaždištích v Anglii. Počkají, až vtáhneme zbývající nepřátelské síly do boje, a pak jim vpadnou do zad. Skoro všechna nástupiště jsme jim už vyčistili, takže budou mít čas se na místě uspořádat do bojových formací.“

      „No tak, pane řediteli, už nás nenapínejte a řekněte nám, kam se máme přemístit. Přeci nechcete, abychom přišli o všechnu zábavu,“ takřka zaškemral Sirius.

      „Dobrá, na místo vás odvedu. Prosím Vás, nenechte se strhnout a počkejte, až se na bojišti objeví Morgana a Voldemort. Proroctví to říká jasně, Voldemortovi se bude muset postavit Harry. Vy ostatní se budete muset postarat o Morganu. Vím, co říkám, ta ženská vždycky byla strašlivý protivník a vy jste asi naše jediná jednotka, co ji dokáže zastavit. Ani já, Brumbál a starý Christobal s oběma Janusy ji společnými silami nezvládneme. Vy k tomu máte všechny předpoklady. Pokud ji nezneškodníte hned, snažte se ji oslabit tak, jak to jen půjde a včas se stáhněte. Na chvilku ji zaměstnáme, abyste si mohli před druhým kolem odpočinout. Víc pro vás asi nedokážeme udělat, už jsme opravdu všichni dědkové.

      Máme ještě chvilku čas, tak Vám řeknu, kam se přemístíme. Slyšeli jste od místních drben o Vojenském újezdu Brdy? Slyšeli, tady se nic neutají. Vážně se divím, že přitom, jak jsme ukecaní, Knihovna už dávno nezanikla… No to je jedno. Kousek od Třemošné je tam hrad Valdek. Tam je ten údajný vstup.

      Samozřejmě, že tam nic zajímavého není. Ale Zajícové z Valdeka přesvědčují všechny už od čtrnáctého století, že jsou dědiční Knihovníci a Ochránci Brány všech znalostí. Dokonce kvůli tomu nechali hrad od sedmnáctého století zpustnout a věnovali se vojenské kariéře.

      Dnes je tam vojenský prostor a nějaká kanonáda nikoho v okolí nepřekvapí ani omylem. Poslední pán z Valdeka, mimochodem tříhvězdičkový generál americké armády a můj dobrý přítel, zahynul minulý týden za nevyjasněných okolností, když jel do Krásnohůlek požádat o pomoc při odstraňování potíží s magickou kamufláží.

      Od té doby polovina magických bytostí v tomto časoprostoru věří, že ví, kde je zranitelný vstup do Knihovny.

      Jste připraveni na malý výlet do brdských lesů?“

      ***

      Jakmile se zhmotnili kousek pod válcovou věží hradu Valdek, vypuklo peklo. Ani se nestačili divit, kolik tu je lidí a různých dalších tvorů, kteří jim jdou po krku. Temní pegasové byli nejhorší, naštěstí se proti nim vždy postavili semknuté šiky jednorožců, griffinů a hipogryfů. Jednotlivé klany kentaurů, upírů a vlkodlaků bojující na obou stranách vypadaly takřka nedůležitě.

      Harry si dopřál malý okamžik odpočinku a rozhlédl se po bojišti. Uložil si do paměti, že si nesmí znepřátelit české horské dráčky a už vůbec ne rusalky. Ta stvoření vypadala takřka jako dětské hračky, ale teď kolem sebe šířila zmar a zkázu takovým způsobem, že i maďarští trnoocasí draci se plazili s ustrašeným výrazem a s břichem přitisknutým k zemi pryč z bojiště.

      ***

      Harry nakonec na obzoru zpozoroval dvě strnulé postavy. Letmým dotykem magie se přesvědčil, že je to Morgana s Voldemortem magicky podporující své jednotky.

      Netrvalo dlouho a újezdem se ozval hlas polnice vyzývající jízdu do útoku. Řád nebeských jezdců definitivně vystoupil ze zapomnění. Poměrně různorodá skupina jezdců na křehce působících okřídlených koních vyrazila do protiútoku. Vlastně by to bylo úsměvné, kdyby neprojížděli morganinými šiky jako nůž nahřátým máslem.

      Voldemort pomalu začínal přemýšlet o tom, jestli není čas po anglicku zmizet a nechat Morganu, ať si s nebezpečně rychle přibližujícími jezdci poradí sama, když v tom najednou v zadních řadách jejich armády vypukl zmatek. Do boje, zdánlivě odnikud, vstoupily skupiny anglicky mluvících čarodějů a kentaurů.

      ***

      Temná armáda neměla na vybranou. Musela ustoupit a vstoupit do nebezpečného území nikoho, aby se alespoň částečně odpoutala od vojska, které jí vpadlo do zad. Morgana vycítila Voldemortovo zaváhání a jen se ušklíbla. Pořád má takovou početní převahu, že ještě může vyhrát. Stačí rozdělit síly, zformovat dvě obranné linie a nechat se dlouho svírat v kleštích. Která nepřátelská linie bude zranitelnější?

      Křesomysl přiložil k očím stařičký dalekohled. Čekal, až mu Harry dá znamení, že se nebeští jezdci dostali z dosahu pastí.

      Harry zvedl pravou ruku a mávl jí vpřed. Vypadalo to, jako by poháněl jízdní oddíl k vyšší rychlosti, ale byl to smluvený signál. Angličané se začali nečekaně odpoutávat z boje a zajímat obranné pozice. Morgana poznala, že je zle, ale Voldemort jen nechápavě vrtěl hlavou, „Proč ustupují?“

      Pod Valdekem kentauřští lučištníci zapálili své dlouhé šípy a vystřelili. Tětivy zasvištěly, šípy opsaly balistickou křivku a zdánlivě neškodně dopadly na zem.

      Morganina armáda nevědomky a takřka dobrovolně vstoupila do spleti zákopů a jam naplněných upraveným řeckým ohněm. Byl to Severusův zlepšovák a lektvarista si tentokrát nebyl jistý, zda nezašel až příliš daleko. Hořlavina byla bez chuti, bez zápachu a dala se snadno ukrýt pod různými maskovacími kouzly. A co jednou chytlo, shořelo na uhel.

      Harry a jeho přátelé moc dobře věděli, co se za nimi děje a snažili si to nepřipouštět. Hlavně se neotáčet a jet pořád vpřed. Tam je jejich cíl, a pokud splní svůj úkol, tohle šílenství se už nikdy nebude opakovat. Snad se už nikdy nebude opakovat.

      Mladí jezdci znovu pobídli své pegasy. Ti se vzepjali a začali tmavnout. Na obloze se zničehonic objevily černé mraky, ze kterých začaly padat velké blesky. Přívaly syrové energie dopadající z nebes smetly všechny, kteří jim ještě stáli v cestě.

      Jezdci sesedli a nechali, pegase odletět zpět do relativního bezpečí hradu.

      ***

      „Nazdar, Tome, neviděli jsme se už někde?“ usmál se trochu křivě Harry.

      Voldemort se překvapeně podíval na neznámého bojovníka a sebevědomě odsekl: „Pochybuji, to bys tady nestál. Víš vůbec, kdo já jsem?“

      „Ale jo. Vím. Jsi Tom Raddle, tyran, zbabělec a vrah.“

      To Voldemorta naštvalo a zaútočil. Jenže ne na Harryho, ale na Ginny. Za chvíli už svého rozhodnutí litoval. Drobnou rusovlásku si vybral, protože vycítil, že patří k tomu neznámému drzounovi, ale vůbec ho nenapadlo, že jejich magie se navzájem posiluje a pokud bojují spolu, jsou nejsilnější.

      Zase podcenil moc lásky.

      Jejich souboj s Voldemortem je zcela pohltil, takže takřka zapomněli na Morganu. Ta, ačkoliv stála proti všem ostatním, si zdaleka nevedla špatně. Podařilo se jí zranit Draca, který zapomněl na opatrnost, když chtěl ze zálohy napadnout Voldemorta. Kdyby se jí do cesty nepostavila ta rusky mluvící holka, tak z toho blonďáka udělala škvarek. Takhle jí jen ošklivě popálila. Ten elf asi nebyl špatný šermíř, ale ta finta, co na ní vytáhl, byla k smíchu už v době, kdy si ji vymyslela. Ten nejstarší v bílém plášti, říkali mu Sirius, to byl jiný oříšek. Nenechal jí zraněné na pospas. A velmi obratně je dostal z jejího dosahu. To skutečně byla působivá ukázka magie. Kdysi dávno by ji ten muž možná zaujal…

      Už jí zbývali jen čtyři protivníci.

      Voldemort prohrál. Jeho hůlka se změnila v prach, když ji současně zasáhla dvě zdánlivě neškodná kouzla. Vítězové pronesli v dokonalém souladu naučenou formuli:

      „Tome Raddle, za zločiny spáchané proti kouzelníkům i mudlům, z moci nám svěřené zakladateli a Merlinem, vás odsuzujeme k životu bez magie.“

      Pak začali odříkávat zpěvavou inkantaci v dávno zapomenutém jazyce. Pozvedli své hůlky a Voldemort zmizel ve fialovém záblesku. Tajemná záře zmizela, a Tom Raddle padl v mdlobách k zemi. Rychle mu upravili paměť a pomocí připraveného přemisťovadla ho dopravili na předem určené místo. Skončil někde v poušti na Arabském poloostrově.

      Hned jak Voldemort zmizel, Harry s Ginny vyrazili na pomoc svým přátelům v boji s Morganou. Křesomysl měl pravdu, byla strašlivý protivník. Ani v šesti ji nedokázali porazit, museli ji prostě utahat. Rychlé střídání útoků, kouzel a jejich kombinací snášející se na ni z několika různých směrů nakonec vyčerpalo i jí. Nakonec únavou padla na kolena. Neville, k ní rychle přiskočil a jediným máchnutím meče jí přesekl hůlku na dva kusy.

      Tentokrát formuli odříkala dokonce celá šestice.

      „Lady Morgano la Fay, za zločiny spáchané proti kouzelníkům i mudlům, z moci nám svěřené zakladateli a Merlinem, vás odsuzujeme k životu bez magie.“

      Nad bojištěm opět zazněla zpěvavá formule, která vyslovená šesti různými hlasy nad bojištěm zazněla jak starobylý bojový chorál. Světlo, ve které zmizela Morganina magie nebylo fialové, ale mělo barvu krve.

      Opět jí upravili paměť a poslali ji pryč. Místo určení bylo kdesi na Sibiři. Oba Janusové se zaručili, že ji pro jistotu zajistí trvalý dohled, protože u někoho tak schopného a nebezpečného jako je ona se nikdo nemůže být čímkoliv jist.

      Bitva skončila. To málo, co zbylo z obrovské armády temných bytostí, se snažilo utéct nebo vzdát. Po tom, co dohořel Severusův oheň, se už nikomu nechtělo bojovat.

      Jezdci se pozdravili s oběma řediteli a přijímali gratulace od spolubojovníků. Pomalu došli do hradu a šli zkontrolovat své zraněné přátele. Severus je radostně přivítal a sdělil jim, že nikdo není v ohrožení života a jejich zranění jsou spíš bolestivá, než nebezpečná.

      Nejvíc je potěšilo, že jejich pegasové vyšli z boje bez větší úhony.

      ***

      Pobyt v Praze se jim o týden prodloužil. Místní lékouzelníci trvali na tom, že s pomocí Knihovny dokáží magická zranění uzdravit lépe než kdokoliv jiný. A měli pravdu, Saša po jejich léčbě vypadala ještě lépe než před svým zraněním.

      Nastal čas rozloučit se s Prahou. Do Londýna se jich vracelo víc, než čekali. Kromě Saši s nimi odlétala na studijní pobyt i Anna. Sirius vypadal velmi spokojeně.

      Zas prošli tou dlouhou temnou chodbou. Na jejím konci Křesomysl poklepal holí na beznadějně vypadající zával a vyvedl je do vyšehradského parku prozářeného jarním sluncem. Nastoupili do připraveného auta a projeli Prahou tak, aby si ji ještě jednou pořádně prohlédli.

      Odbavení na letišti proběhlo bez větších problémů, jenom jeden celník si vykoledoval menší úpravu paměti, když se začal pozastavovat nad tím, kolik věcí se dá nacpat do malého kufříku.

      Zbytek cesty proběhl v klidu a za několik hodin už stáli před bradavickou bránou.

       

      Items details

      • Hits: 7401 clicks

      Tecox component by www.teglo.info

      Vaše komentáře a dotazy  

      #
      panvita 27 Říjen 2013
      Tak jsem zvědav tady bude komentářů
      #
      Snake 28 Říjen 2013
      Víťo, že by konec?
      #
      panvita 28 Říjen 2013
      Citace Snake:
      Víťo, že by konec?


      Ne, ne ještě se toho spoustu bude dít ale neprozradim co to bude jen že že Voldy a Morgana se budou snažit získat jiné zdroje magie a pradávné artefakty které jim to umožní
      #
      Lachim 28 Říjen 2013
      Krásný díl. Teď jen jakým způsobem se Tom vrátí?
      #
      Elisaw1 28 Říjen 2013
      Nice. Moc pěkný díl. Těším se na další.
      #
      Nade 28 Říjen 2013
      Potěšilo mě, že jsi do své povídky použil Prahu. Důvodů je víc, ale ten hlavní je, že pokud v Evropě existuje město, které je nerozlučně spjaté s magií, tak je to Praha.
      Jsem zvědavá, jak si teď Voldemort poradí. Z toho kouzla, co na něho seslali, by se měl nejspíš zbláznit. Ale protože on už cvok je, třeba se mu naopak rozbřeskne. :-D
      #
      panvita 28 Říjen 2013
      Citace Nade:
      Potěšilo mě, že jsi do své povídky použil Prahu. Důvodů je víc, ale ten hlavní je, že pokud v Evropě existuje město, které je nerozlučně spjaté s magií, tak je to Praha.
      Jsem zvědavá, jak si teď Voldemort poradí. Z toho kouzla, co na něho seslali, by se měl nejspíš zbláznit. Ale protože on už cvok je, třeba se mu naopak rozbřeskne. :-D


      Díky za komentář jsem moc rád že se kapitola líbí
      a ohledně Voldyho a Morgany asi tak na půl roku až rok bude klid a budou hledat artefakty které jim vrátí magii ale neřeknu které to bude překvápko
      #
      Drticool 28 Říjen 2013
      Opravdu pěkné dávam tomu 9/10 jen ten boj mohl být popsán víc (tak na celou délku této kapitoly). Těším se na pokračování.
      #
      Feliska 30 Říjen 2013
      Někomu tu přijde málo komentářů? Tak se přidám se svou troškou do mlýna i já: Kapitola, ostatně stejně tak i celá povídka, je velice čtivá. Zajímavý byl popis zápasu s Morganou, ačkoli mohl být trošku více rozepsaný (alespoň teda na můj vkus). Jen tak dál!
      #
      panvita 31 Říjen 2013
      Citace Feliska:
      Někomu tu přijde málo komentářů? Tak se přidám se svou troškou do mlýna i já: Kapitola, ostatně stejně tak i celá povídka, je velice čtivá. Zajímavý byl popis zápasu s Morganou, ačkoli mohl být trošku více rozepsaný (alespoň teda na můj vkus). Jen tak dál!


      Děkuju moc jsem rád že se moje práce a že to není zbytečný
      #
      Nicholas 15 Listopad 2013
      Pondělí začíná v sobotu? Tak to se Vám povedlo, zkřížit HP a bratry Strugacké... Za tenhle nápad u mne máte jedenáct bodů z deseti. A další bod Vám přidám za to, že jste ten masakr ponechal v mezích vkusu.
      #
      LidkaH 20 Listopad 2013
      Tak po dlouhe dobe jsem mela cas na cteni a pridavam slibovany komentar:
      Povidka je skvela, dobre se cte. Mas takovy svezi styl psani :) a to je fajn, nekteri autori maji predlouhatanske kapitoly a kolikrat vlastne o nicem. Ale i tak vsechny, kdo se odvazi uverejnovat svoje dilka - obdivuju. Libi se mi CR v povidce a zaujala me Knihovna, a nebyla by to Hermiona, kdyby se tam nesekla :D
      Voldy a Morgana dostali konecne na frak, ale jsem zvedava jakou lumparnu zase ti dva vymysli.
      Jen tak dál!
      Tesim se na pokracko!
      #
      fido 27 Leden 2015
      "Nastal čas rozloučit se s Prahou. Do Londýna se jich vracelo víc, než čekali. Kromě Saši s nimi odlétala na studijní pobyt i Anna. Severus vypadal velmi spokojeně."
      Severus? nebo Sirius
      -- -- --
      Praha a Knihovna - to bylo hezky popsané
      škoda tak krátkého boje
      ale jinak dobrý ... je fakt, že se tvůj styl zlepšuje
      #
      Jarda 27 Leden 2015
      Beta jedna nezodpovědná... :-*
      Tak to mi uteklo. Díky.
      #
      Tomas Harry 13 Červen 2018
      Super :D :lol: