Krádež v ředitelně volně navazuje na povídky Poslední šance Rity Holoubkové a Život v rámci rámů. (A vlastně maličko i na Cesty k sobě.) Dalo by se říci, že jsou všechny čtyři příběhy jakousi mou verzí toho, co se dělo po porážce Voldemorta. Protože s výjimkou (knižního i filmového) epilogu jsem všechna kanonická fakta dodržela.

Od děje předchozích povídek uběhlo několik let, od války s Voldemortem celých jedenáct. Co se za tu dobu s našimi hrdiny událo? V podstatě nic moc. Žili normální život:

Ron s Hermionou, Draco s Ginny a George s Lenkou se vzali. Následně si všichni pořídili spoustu dětí. A Harry s Nevillem šli postupně celému houfu mrňat za kmotry. Jistou praxi samozřejmě měli i před tím, protože Andromedě Tonksové už pár let pomáhali s výchovou jejího vnuka Teddyho.

Pytel s mnohonásobným kmotrovstvím se roztrhl ve chvíli, kdy Ginny Malfoyová porodila dvojčata. Stalo se to v noci mezi 30. a 31. červencem, takže se role kmotrů rozhodně nemohl ujmout nikdo jiný než právě dva mladí bradavičtí profesoři (bylinkářství a lektvarů), kteří v té době slavili vlastní narozeniny zároveň s výročím své svatby. (No ano, Harry a Neville jsou pár – vzpomínáte na závěr Poslední šance Rity Holoubkové?)

Harry si moc přál, aby některé ze jmen chlapců připomínalo jeho otce. Nevillovi to bylo celkem jedno. Po delších debatách s Ginny a Dracem se nakonec rozhodli pro jména Scorpius James a Albus Severus. Ginny pak velmi nenápadně způsobila, že se staršímu z dvojčat neříkalo jako obvykle tím prvním, ale druhým z jeho křestních jmen.

O necelé dva roky později přibyla Jamesovi a Albusovi ještě sestřička Narcissa Lily. Starší bráškové ji překřtili na Nali a od té doby už jí nikdo jinak neřekl.

Když se narodily děti Hermioně a Ronovi, stali se manželé Potter-Longbottomovi kmotry už jaksi automaticky. Starší děvčátko pojmenovali Rose Harriet a mladšího chlapce Hugo Neville.

Ani další manželé Weasleyovi nechtěli přijít o tak vhodné kmotry, a tak Harrymu a Nevillovi přibyla těsně po Hugovi do rodiny „jejich“ dětí i Kluběnka, jak říkali své dceři Anně Augustě Lenka s Georgem.

Kmotrovství si pánové opravdu užívali, i když s batolaty si moc rady nevěděli. Jakmile se ale s dětmi dokázali doopravdy domluvit, stali se z Harryho a Nevilla nadšení a zábavní strýčkové. Momentálně ovšem do tohoto věku plně dorostli jen jedenáctiletý Teddy Lupin a pětiletí kluci Malfoyovi, kteří rozhodně nezapřeli weasleyovské geny. I když pomalu se do něj dostávali také Nali, Rose a Hugo. Celá ta horda v příběhu krádeže v ředitelně velkou roli hrát nebude, ale v jedné kapitole se přece jen objeví.

A co ostatní? Pomona Prýtová a Horácio Křiklan si spolu pořídili pěkný domek se zahrádkou, pěstují bylinky, provozují malou lékárnu a užívají si důchodu. V příběhu je proto nenajdeme.

Severus Snape, ač namalovaný a zarámovaný, učí ve speciálně upravené učebně obranu proti černé magii. A světe zboř se, není sám. „Život“ s ním sdílí Ria, mladá žena z jeho oblíbeného obrazu. O jejich vztahu všichni vědí a velmi jim ho přejí. O tom, že černovlasá dívka je mladší podobou jedné z bývalých bradavických ředitelek Harriet Evansové, ale neví nikdo. Harriet každý večer opouští svůj portrét v ředitelně a místo toho, aby se celou noc procházela, když stejně nemůže spát, jak svému okolí tvrdí, „převléká se“ do své mladší podoby, aby se Severusem trávila jako Ria večery a noci.

Hagrid stále učí péči o kouzelné tvory. Se svou láskou Olympou si pořídili srub kdesi v horách a společně tam tráví tolik času, kolik jim jejich pracovní povinnosti dovolí.

Minerva McGonagallová je samozřejmě ředitelkou Bradavic. Výbornou ředitelkou. Škola šlape jako dobře promazaný hodinový stroječek, takže Minerva usoudí, že si letos o prázdninách konečně může dopřát pořádnou dovolenou.

Ritu Holoubkovou v tomto příběhu nepotkáte vůbec. Zato mi sem zabloudila jedna z mých oblíbených literárních postav. Moc mě bavilo provádět ji Bradavicemi.

Celá povídka je opět doplněna ilustracemi mé milé Katty. Tím ale její zásluhy nekončí. Katty, díky za nekonečné telefonické diskuse o detailech, logice a celkovém směřování příběhu. A za opravu chyb, které jsem přehlédla.

Avi, a Májo, dík za několik krátkých, ale velevýznamných poznámek.

A ioannino, tobě moc děkuji za sáhodlouhé mailové připomínky, které mnohdy překročily rozsah jednotlivých kapitol a pomohly mi pochopit a upravit několik velmi důležitých věcí, včetně mé věčné bolesti (ach jo...) - interpunkce.

Teď ale zpět k příběhu: Zdá se, že je v Bradavicích všechno v nejlepším pořádku. Nebo že by nebylo?