Hledej

Zpěv zlatého Fénixe

Zlat_Fnix_02Tento příběh přímo navazuje na konec knihy HP a Fénixův řád. Roztomilá scénka na nádraží, kdy si pár členů Řádu přišlo pohovořit s Dursleyovými,aby je přinutili chovat se k Harrymu slušně…

Na povídce spolupracují Mája a Karlos-sama. Karlos dodává skvělé nápady, píše pro Harryho učebnice a bude se zabývat temnou stranou a pradávným zlem. Mája si bere na starost romantiku, lidské vztahy a konečnou slohovou úpravu. Charaktery postav i zápletky spolu vytváříme pomocí diskuse na Skype a je to opravdu zajímavý styl tvorby. Jsme oba zvědaví, jak se vám trefíme do chutě a proto pište komentáře, podělte se s námi o vaše názory na naše společné dílko…

    Kapitola 18 - Strana 2

      2. část – Síň zakladatelů

      „Můžu si tu knihu vzít sebou a na pár dní si ji půjčit, pane?“ zeptal se Harry Snapea. „Slibuji, že na ni dám opravdu dobrý pozor a vrátím ji v pořádku…“ už trochu žadonil.

      Snape se pořád ještě mračil, že se nedozvěděl Brumbálovu magickou zvěromágskou formu přeměny, ale nakonec přikývl.

      „Běda vám, Pottere, jestli ji nějak poškodíte…“ zabručel. Harry byl trochu překvapen jeho vstřícností a tak usoudil, že je vhodná doba na další jeho žádost.

      „Dovolíte mi, abych vzal do Tajemné komnaty některé ze svých přátel, pane? S Hermionou už není k vydržení a ostatní se také nemůžou dočkat. To, že komnata patří vám, jsem jim neprozradil, protože chápu, že vaše dědictví musí zůstat utajeno, takže si myslí, že to záleží jen na panu řediteli…“ vykouzlil na své tváři smutný štěněčí pohled.

      Snape si nesouhlasně odfrknul.

      „Pro Merlina, komu jste zase o té komnatě vykládal?!“

      „Jen těm, kterým bezvýhradně věřím, pane. Ronovi, Hermioně, Nevillovi, Holly a Lence…“ odvětil trochu uraženě Harry.

      Snape nakonec váhavě přikývl.

      „Dobře. Slečna Láskorádová dostane trest zítra a půjde do lesa s námi. Tam se také můžeme domluvit, kdy tu vaši bandu vezmu dolů. Můžou nám pomoci s porcováním baziliška. Už jsem rozeslal po sovách nabídky několika vyhlášeným firmám, dostatečně solventním, aby si takový nákup mohly dovolit, a čekám odpovědi každým dnem. Měli bychom se toho těla zbavit co nejrychleji. Albusi, už jsi zařídil otevření konta pro tu Potterovu nadaci?“ Brumbál přikývl a Harry se zvědavě zeptal:

      „Do lesa? Půjdeme ve čtvrtek do Zapovězeného lesa?“

      „Ano. Během naší nedělní výpravy do akromantulího teritoria jsem si všiml, že začíná rozkvétat ostrolístek pozdní nachový a chtěl bych ho vyzkoušet přidat do vlkodlačího lektvaru. Ta paseka není daleko od okraje lesa, takže velké nebezpečí nehrozí. Hagrid půjde s námi, aby nás chránil. Potřebuji jen pár dobrovolníků se šikovnými prsty na sběr květů…“ zabručel Snape a Harry se trochu pousmál nad výrazem „pár dobrovolníků“.

      oooOOOooo

      Ve středu večer naučil Harry Brumbálovu armádu Kopulovitý štít a ve čtvrtek se hned po večeři, teple oblečení, setkali před vstupní bránou Bradavického hradu se Snapem. Cestou do lesa vyzvedli Hagrida, ozbrojeného obrovskou kuší, s Tesákem a Čmuchalem a vydali se do temného hvozdu. Snape jim rozdal litrové sklenice hned, jak došli na místo.

      Ostrolístek pozdní nachový byl drobná bylinka s kulatými lístky a jasně žlutými květy.

      „Jak přišla k takovému matoucímu názvu?“ divil se Harry, když došli na mýtinu.

      „Při sklizni květů si dávejte dobrý pozor na její listy. Jsou sice kulaté, ale jejich okraje jsou tvrdé a velmi ostré, mohli byste se o ně pořezat. Nachový se jmenuje proto, že po odkvětu se listy zbarví od rudé po fialovou barvu a vytváří na mýtinách hustý nachový koberec…“ vysvětloval Snape. „Květy uštipujte tak, abyste je nerozmačkali,“ a názorně jim předvedl, jak dvěma prsty uchopit stonek pod květem a nehty ho odštípnout. „Do lektvarů se používá šťáva vymačkaná z květů, tak je potřebuji dostat do laboratoře co nejméně porušené. Jestlipak někdo ví, jaké má šťáva účinky a do jakých lektvarů se používá?“ zeptal se na konci instruktáže.

      Na jeho otázku odpověděl Neville:

      „Šťáva má regenerační účinky, takže se používá do léčivých lektvarů a do krémů pro regeneraci stárnoucí pleti…“ Když viděl, jak na něj všichni překvapeně zírají, tak zrudnul a dodal vysvětlení: „Babička takové krémy používá…“

      Snape dodal:

      „No, a já chci zkusit šťávu z ostrolístku nachového přidat do vlkodlačího lektvaru a urychlit tak regeneraci vlkodlaků po přeměně…“

      Všichni začali sklízet květy… Za chvíli se úplně setmělo a květů začalo přibývat.

      „Tuhle bylinku opylují noční motýli, proto rozkvétá až po setmění…“ vysvětlil jim Neville a Snape každému z nich vyčaroval lucernu, aby na svou práci dobře viděli.

      Po osmé hodině, když měli všichni své sklenice již téměř plné, se Snape najednou prudce napřímil a chytil se za levé předloktí.

      „Musím pryč, Hagride,“ oznámil s ledovým chladem poloobrovi. „Odveď je do hradu, prosím. Vy jděte přímo do ředitelny, oznamte profesorovi Brumbálovi, že jsem musel náhle opustit školu a sklenice s květy nechte u něj v úschově. Grangerová, Goodmannová, vložte na ně chladící kouzlo; vyzvednu si je tam po svém návratu…“ podal Harrymu svou sklenici, přivolal si černý smrtijedský plášť, otočil se a spěchal k hranici, kde by se mohl přemístit.

      Neville byl bledý jako stěna, ale i ostatní byli zaražení, když si uvědomili, co profesorovo rychlé zmizení znamenalo. Obzvlášť Harry, který ze svých vizí trochu věděl, jak takové setkání Voldemorta s jeho věrnými může dopadnout. Mlčky se ve vstupní síni rozloučili s Hagridem a doprovázeni pouze Čmuchalem pospíchali do ředitelny.

      „Profesor Snape byl předvolán, pane,“ oznámil Harry řediteli. „Požádal nás, abychom vám to oznámili a nechali u vás ty květy, které jsme stihli nasbírat…“

      Všichni odložili své sklenice na stolek v rohu a Holly s Hermionou na všechny seslaly chladící kouzlo.

      „Děkuji vám za vyřízení vzkazu. Nemějte obavy, vaše bylinky předám profesoru Snapeovi v pořádku…“ řekl laskavě Brumbál.

      „To není to, čeho se obáváme, pane…“ zabručel Harry a Brumbál ho uklidnil:

      „Severus bude v pořádku tak jako vždy, Harry. Nemusíte mít obavy. Rozejděte se do svých kolejí, dejte si šálek horkého čaje a odpočiňte si. Jistě si to zasloužíte po práci, kterou jste odvedli…“ pokoušel se rozptýlit jejich obavy ředitel.

      Dost neochotně se vydali ven. Když sešli do šestého patra, tak je Harry náhle zarazil.

      „Stop! Dostal jsem nápad!“

      Pomocí stínové magie si ze svého kufru přivolal otcův plášť a Pobertův plánek.

      „Přísahám, že jsem připraven ke každé špatnosti…“

      Chvíli zkoumal plánek a pak se zašklebil.

      „Myslel jsem si to. Tento starý kabinet je přímo pod ředitelskou věžičkou. Jestli je v něm krb, tak budeme moct poslouchat…“

      „To není dobrý nápad, Harry. Říkal jsi nám, že tě přinutili prozradit, jak jsi odposlouchával poradu Řádu. Přijdou na to, chytí nás a bude z toho hrozný průšvih…“ snažila se mu domluvit Hermiona.

      „Když budeme zticha jako myšky, tak nás nemůžou odhalit. Kdo se bojí, ať nechodí!“ odpověděl rázně Harry a vydal se přímo k nepoužívanému kabinetu. Neville a Ron se k němu přidali okamžitě, děvčata chvíli váhala. Lenka se za nimi rozběhla jako první, Holly ji rychle následovala a Hermiona se nakonec připojila také, ačkoli její výraz mluvil jasně.

      Dveře kabinetu šly otevřít pouhým Alohomora a Harryho očekávání bylo naplněno. Velký cestovní krb, značně zaprášený z dlouhého nepoužívání, byl na pravé straně místnosti. Harry ho rychle pomocí neverbálních kouzel vyčistil a stejně tiše v něm zapálil malý oheň.

      „Harry, to opravdu není dobrý nápad…“ pokoušela se ho ještě zastavit Hermiona, ale ten už se zachmuřeným výrazem ve tváři splétal drobné plamínky do řetízku. Hermiona si odevzdaně povzdechla, neverbálním kouzlem vyčistila a opravila dvě křesla a několik židlí, co se tu povalovaly, a společně s ostatními se usadila poblíž krbu. Harry už protahoval řetízek komínem, když nespokojeně zakňučel Čmuchal. Harry na něj vrhl vyčítavý pohled a Holly si ho přitáhla k sobě, hladila ho a něco mu neslyšně šeptala do ucha.

      Zatím bylo ticho a tak, když se z krbu ozvalo zahučení letaxu, všichni sebou nervózně trhli. Oheň v krbu měl ale stále stejnou barvu i intenzitu. Letaxem přicestoval do ředitelny Elfias Dóže.

      „Tak tady máš ty dokumenty k Fawkesově nadaci, Albusi. Harry James Potter je uveden jako zřizovatel nadace a společně s tebou a Remusem Lupinem je také členem dozorčí rady. Další členy si musíte ještě doplnit. Doporučoval bych vám Alexe Goodmanna, ačkoli není Harryho opatrovníkem, tak jako jeho příbuzný by se měl na vedení nadace podílet. Chápu, že Severus Snape, vzhledem k okolnostem, nemůže figurovat ve vedení takové nadace, ale s jeho přínosem v získávání finančních prostředků, by si zasloužil být tam také…“ referoval Dóže.

      „Severuse už jsem vyřešil, Elfiasi. Ještě to projednám s Harrym, ale pokud do dozorčí rady přibereme všechny čtyři ředitele kolejí, pak Severusova účast nebude podezřelá…“ odpověděl mu Brumbál. Na Harryho se o patro níž obrátilo šest překvapených pohledů, včetně toho psího. Harry jen mávl rukou v jasném gestu: ‚To vám vysvětlím později…‘ a poslouchal pozorně dál.

      „Konto jsem již založil, tady je klíč od trezoru u Gringottových. Poplatek si skřeti strhnou z první částky, která bude na konto vložena… Hestie Jonesová a Molly Weasleyová přijaly tvou nabídku a jsou tu uvedeny jako jednatelky. Budou mít přístup k trezoru, ale každý výběr musí mít schválený nadpoloviční většinou dozorčí rady. Sebe jsem uvedl jako právního zástupce nadace… Ještě si to pročti, prober to s Harrym a Lupinem, případné změny konzultujte pro jistotu se mnou. Až to vy tři podepíšete, tak nadaci zaregistruji na ministerstvu.“

      „Děkuji ti, Elfiasi. Odvedl jsi skvělou práci, jako vždy. Vím, že je na tebe spolehnutí, příteli. Jen se začnou na konto nadace střádat peníze, tak samozřejmě dostaneš odměnu za práci, kterou jsi do toho vložil…“ ocenil ho Brumbál.

      „Proto jsem to nedělal, Albusi,“ zabručel Dóže.

      „Ale to já přece vím,“ zasmál se Brumbál. „Přesto si odměnu zasloužíš.“

      Pak se oba staříci srdečně rozloučili, znova zahučel letax a ředitelna opět ztichla. Čekali ještě dobře půl hodiny, zaplněné jen šustěním pergamenů nebo občasným Brumbálovým odkašláním, než sebou opět trhli při dalším zahučení letaxu.

      „Severusi! Pro Merlina, ten tě zase zřídil…“ zneklidnil je ředitel svým výkřikem.

      „Budu v pořádku, Albusi, potřebuji jen Lektvar proti bolesti a Nervové tonikum…“ zasípěl Snape. Zřejmě potřebné lektvary dostal hned, protože, když se po chvilce znova ozval, tak jeho hlas už zněl normálně.

      „Mám spoustu zneklidňujících informací, Albusi…“

      „Nejdřív mi řekni, čím sis zasloužil trest, Severusi. Domníval jsem se, že se ti dostane spíš odměny…“ ptal se Brumbál.

      „Och ano… Z toho pergamenu, který jsem objevil v „tvé soukromé knihovně“ byl patřičně nadšený. Okamžitě poznal, že byl napsán rukou Salazara Zmijozela a recept na Lektvar moci ho také velice zaujal. Rozhořčilo ho pouze to, že jsem si dovolil přinést mu pouze kopii. Názorně mě přesvědčil, že jako pravý Zmijozelův dědic, má právo vlastnit originál toho pergamenu, a když mě přestal mučit, tak mi nařídil, abych ho co nejrychleji vyměnil za kopii a donesl mu ho.  Pak Cruciem počastoval polovinu členů svého vnitřního kruhu, aby vyjádřil nespokojenost nad naší neschopností přinést mu informace, o které žádal…“ Snape se na chvíli odmlčel a podle cinkání porcelánu si zřejmě dopřál doušek čaje, či kávy.

      „Když se trochu uklidnil, tak svolal velké shromáždění všech svých věrných. Sešlo se tam určitě více, jak dvě stovky Smrtijedů, Albusi… Nevím, kde tolik věrných najednou vzal… Byli tam určitě kouzelníci z několika zemí…“ teď nastalo zachmuřené ticho. Přerušil ho Snape, když velmi chladným, neosobním tónem pokračoval: „Pak velice vítězoslavně celému shromáždění oznámil, že přes neschopnost svých věrných, dokázal vypátrat místo, kde je ukrytá mocná zbraň, velice vzácný artefakt, který mu pomůže nejen přemoci tebe, Pottera a všechny ostatní lidi, do kterých vkládáš své naděje, ubohý Fénixův řád, neschopné ministerstvo kouzel… Prohlásil vítězoslavně, že tato zbraň nás všechny dokáže dovést až k ovládnutí celého kouzelnického i mudlovského světa…“

      „Pane Pottere! Co to tady vyvádíte!“ ozval se z portrétu na protější stěně přísný hlas bývalého ředitele Dippeta a všichni přítomní studenti leknutím nadskočili. Harry rychle stáhl svůj ohnivý řetízek z komína, nicméně ještě zaslechl rozzuřený výkřik Severuse Snapea: „POTTERE!“

      „Zdrháme,“ houkl na své přátele Harry a všichni se dali na zběsilý úprk. Když po půl desáté vtrhli do společenské místnosti, tak měl Harry starost jen o to, jestli Holly a Lenka stihly nepozorovaně proklouznout do Havraspárské věže a přemýšlel o tom, že jim měl půjčit svůj neviditelný plášť.

      „Harry!“ okřikla ho téměř hysterická Hermiona. „Říkala jsem, že to nemáme dělat! Budeme mít hrozný průšvih! Možná nás za to vyloučí!!!“

      „Uklidni se, Hermiono, a vy ostatní taky,“ dodal, když se podíval na vyděšené pohledy Rona a Nevilla. „Vezmu všechno na sebe. Budu spoléhat na to, že mě nebudou chtít vyloučit z Bradavic, protože to je jediné místo, kde mě můžou držet v bezpečí a zároveň mě připravit na boj s Voldemortem. Navíc jsem si v poslední době u ředitele i Snapea dost šplhnul, takže mě kvůli takovému menšímu špehování určitě nebudou chtít zatratit…“

      „Ale Dippet nás tam viděl všechny, Harry,“ téměř brečela Hermiona. „To bude takový průšvih…“

      „Copak jste zase provedli?“ přisedli si k nim Dean a Ginny, jejichž pozornost upoutala Hermiona svými výlevy.

      „Jen jsme byli přistiženi v nesprávný čas na nesprávném místě…“ snažil se je mávnutím ruky odbýt Harry.

      „A o kolik bodů jste Nebelvír připravili?“ ptal se zamračeně Dean.

      Ron si smutně povzdechl: „Až s námi skončí, tak na naše průběžné první místo v poháru budeme asi moct zapomenout…“ a vyloudil tak na tváři Ginny vyčítavý a u Deana rozzuřený výraz.

      „Stejně je mi divné, že už na nás někdo nevlítnul…“ dodal nervózně Neville a vyhlížel k otvoru za portrétem.

      Seděli tam ještě skoro půl hodiny v očekávání průšvihu, kázání a trestu, ale když se až do deseti hodin nic nedělo, tak se rozešli do svých ložnic.

      Ani ráno se nic nestalo. Během snídaně Harry nenápadně okukoval profesorský stůl, aby zjistil, že se McGonagallová tváří jako by nic nevěděla, Brumbál je vážný, až zasmušilý a Snape ho propaluje velmi, velmi vzteklým pohledem. Ale jinak nic. Ani poštou se nepřiřítili žádní huláci, kterých se obával Ron, ani po snídani si je nikdo nepozval na kobereček. Cestou z Velké síně se Harry nenápadně zeptal Holly a Lenky, jestli není nějaký průšvih na obzoru, ale Holly vypadala docela klidně.

      „Před snídaní jsem potkala Alexe, ale nic neříkal, zřejmě o tom ještě neví…“

      Celé vyučování byli všichni jako na trní. Harry usoudil, že tato nesnesitelná čekací doba má být součástí jejich trestu, protože nepochyboval o tom, že ani Brumbál nezabrání Snapeovi, aby si na nich, nebo alespoň na něm, pořádně smlsnul. Utvrdilo ho v tom i jeho chování během lektvarů a při následné lekci plavání. Snape se po něm vozil opět jako za starých časů, což vyvolávalo nadšené reakce některých zmijozelských studentů v čele s Malfoyem. Harry to snášel pokorně a doufal, že tím Snapea trošku uklidní. Přesto byl během večeře Ron jediný z jejich čtveřice, kdo byl schopen dostat do sebe víc než několik soust.

      Když se večeře chýlila ke konci, zvedli se od profesorského stolu Brumbál se Snapem a odcházeli z Velké síně kolem nebelvírského stolu.

      „Byl byste tak laskav, pane Pottere, a doprovodil mě do ředitelny?“ vybídl Harryho jízlivostí přetékajícím hlasem Snape a Harry se zkroušeně zvedl, doprovázen provinilými pohledy Rona, Nevilla a Hermiony a naštvanými výrazy Ginny a Deana. Zachytil starostlivý pohled od Holly a Lenky a vítězoslavný úsměv Malfoye. Ten ho donutil narovnat ramena a hrdě vztyčit hlavu, když opouštěl Velkou síň v závěsu za Brumbálem, následován Snapem. To gesto lektvarista ocenil tak temným zavrčením, že Harrymu naskočila na zádech husí kůže, ale svůj postoj nezměnil, dokud mlčky mezi oběma profesory nedošel do ředitelny. Tam se opět začal tvářit patřičně zkroušeně.

      „Jsem velmi zklamán tvým včerejším chováním, Harry,“ zahájil Brumbál velice nepříjemný rozhovor. „Předpokládám, že to byl tvůj nápad…“

      „Ano, pane,“ přiznal se zkroušeně Harry. „Ostatní se mi to pokoušeli rozmluvit, já jsem ale…“

      „No, to by mě opravdu zajímalo, jaký jste měl důvod k tomu, abyste odposlouchával soukromé rozhovory ředitele školy!“ vyjel po něm vztekle Snape.

      „Měl jsem o vás strach, pane. Jen jsem chtěl vědět, jestli jste se vrátil v pořádku…“ odpověděl mu patřičně pokorně Harry.

      Snape si pohrdavě odfrknul.

      „Obešel jsem se bez vaší dojemné starostlivosti několik let, pane Pottere, a obejdu se bez ní i nadále! Vaše posedlost mými soukromými vzpomínkami a rozhovory mě má asi přesvědčit, abych opět změnil své mínění o vás, že?“

      Harry zrudnul až za ušima, když mu Snape připomněl jeho vpád do své myslánky.

      „Omlouvám se vám, pane, je mi to opravdu líto. Slibuji, že už se nic podobného nestane…“ vyhrknul nešťastně a musel se snažit, aby zakryl slzy, které se mu nahrnuly do očí. Chvíli bylo ticho. Pak se ozval Brumbál:

      „Já od tebe také žádám slib, že už se nepokusíš odposlouchávat ani porady Řádu, ani moje soukromé rozhovory, Harry. Chápu, že pro tebe může být někdy důležité slyšet, o čem si někteří lidé povídají, ale to se mé osoby netýká. Slíbil jsem ti, že ti nebudu tajit důležité informace, které se týkají tebe osobně, ale některé záležitosti musí zůstat utajeny i před tebou, protože nejsi ve věku, abys mohl vědět všechno…“

      Harry se zamračil, ale nakonec ze sebe neochotně vymáčkl:

      „Dobře. Slibuji vám, že už se nepokusím odposlouchávat ani vás, ani porady Řádu, pane.“

      Brumbál spokojeně přikývl.

      „Dobře, teď tedy k tvému trestu… Odebírám ti padesát bodů za naprosto nevhodné chování a ostatním, kteří se toho zúčastnili po deseti bodech. A všichni budete mít v sobotu trest s profesorem Snapem…“

      Harry si ztěžka povzdechl.

      „Ano, vaše obavy jsou rozhodně na místě, pane Pottere. Očekávám vás hned po snídani před svou kanceláří v pracovním oděvu. A počítejte s tím, že budete mít skutečně štěstí, pokud vás uvolním před večerkou,“ oznámil mu stroze Snape.

      „Ani v neděli si neodpočineš, Harry. Byl bych rád, kdybys po obědě přišel ke mně a trochu si procvičil svou novou schopnost. Fawkes nám určitě rád pomůže. A na večer přesuneme tvou výuku stínové magie. Tentokrát přibereme i slečnu Grangerovou. Také s tebou během dne potřebuji probrat záležitosti týkající se tvé nadace, o kterých už jsi jistě zhruba informován, jestli se nemýlím…“ stále s výčitkou v hlase pokračoval Brumbál. Harry jen tiše přikyvoval hlavou a stále se tvářil značně zkroušeně, když si uvědomil, jak málo bude mít o víkendu času na domácí úkoly.

      Do toho se zaklepáním vstoupil Alex doprovázený Holly. Okamžitě zaregistroval napjatou atmosféru v místnosti a zeptal se, co se děje.

      „Tvá dcera ztratila deset bodů a čeká ji v sobotu celodenní trest se mnou,“ oznámil mu stroze Snape.

      „Celou sobotu? Copak jsi vyvedla, Holly?“ žasl Alex.

      „To je moje vina. Holly jen byla se mnou…“ bránil ji hned Harry.

      „Na vysvětlování bude jistě dost času později, Alexi. Tuto schůzku jsem svolal z jiného důvodu. Respektive svolal ji mým prostřednictvím Moudrý klobouk…“ zarazil Harryho Brumbál a přivolal si ošuntělou hučku ze skříně. „Tak jsou tu všichni, které sis vyžádal. Řekneš nám konečně, proč jsi nás svolal?“ zeptal se zvláštní pokrývky hlavy.

      „Nasaď si mě na hlavu, Albusi Brumbále, a já vám všem něco ukáži…“ promluvil klobouk, a když ho ředitel poslechl, tak je vedl ven z ředitelny. Nešli daleko. Zastavil je na chodbě v sedmém patře před gobelínem znázorňujícím pošetilou snahu Barnabáše Blouznivého naučit trolly balet. Tam požádal Brumbála, ať se projde třikrát podél stěny a přeje si vstoupit do Síně zakladatelů. Brumbál zaraženě poslechl a v tu chvíli se před nimi objevily mnoha krásnými řezbami zdobené dubové dveře. Brumbál s Moudrým kloboukem na hlavě vstoupil jako první. Ostatní ho zvědavě následovali.

      Ocitli se v prostorné místnosti osvětlené mnoha loučemi na stěnách. Uprostřed byl kulatý stůl, kolem kterého bylo rozmístěno pět pohodlně vypadajících, bohatě vyřezávaných, dřevěných křesel. Na pravé straně byl prázdný rám velkého obrazu, na levé byly čtyři menší, rovněž prázdné rámy. Všude mezi nimi byly rozvěšeny desítky různých zbraní všeho druhu, které vypadaly stejně vznešeně a drahocenně, jako meč Godrika z Nebelvíru. Na stěně proti dveřím byl obrovský gobelín znázorňující Bradavický hrad a pět postav před ním.

      Moudrý klobouk je nechal chvíli rozhlédnout a pak požádal Brumbála, aby se dotkl pravou rukou rámu největšího obrazu. V tu chvíli se na obraze objevil bělovlasý stařec, který byl se svými dlouhými vlasy a vousy velmi podobný Brumbálovi. Obzvlášť proto, že měl na hlavě posazený klobouk, který velmi připomínal právě Moudrý klobouk.

      „Zdravím tě, mistře Merline,“ zajásal klobouk na Brumbálově hlavě. „Přišel jsem ti dnes představit tvého dědice a potomky tvých žáků…“

      „Buď pozdraven, pane Hučko, nějak jsi sešel za tu dobu, co jsme se neviděli… Tak koho jsi nám přivedl do Síně zakladatelů?“ zeptal se portrét a zvědavě se rozhlédl po přítomných.

      Klobouk na Brumbálově hlavě se hrdě napřímil a slavnostním hlasem pronesl:

      „Jako prvního ti, mistře Merline, představuji tvého dědice, nositele tvé krve a tvého magického odkazu. Albus Percival Wulfric Brian Brumbál, ředitel Školy čar a kouzel v Bradavicích, nositel Merlinova řádu první třídy, Nejvyšší divotvůrce Starostolce a Nejhlavnější hlavoun Mezinárodního sdružení kouzelníků. Je magický zvěromágem a jeho formou je kouzelný jednorožec. Ovládá pátý živel, přírodní magii. Ctí tvůj odkaz a dělá čest tvému jménu, přestože až do této chvíle netušil, že je potomkem tvých potomků…“

      Brumbál zíral na portrét před sebou značně ohromeně a nedostávalo se mu slov. Proto první promluvil Merlin:

      „Zdravím tě, můj dědici. Moc rád po mnoha staletích vidím, že mé sémě padlo na úrodnou půdu…“

      Brumbál se konečně vzpamatoval, uctivě sklonil hlavu a odpověděl:

      „Jsem šťasten, že vás mohu poznat osobně, mistře Merline. Vaše jméno je známé z mnoha legend a já jsem poctěn zprávou, že v mých žilách koluje vaše krev a magie…“

      Klobouk, Merlinem nazvaný velmi trefně „Hučka“, ale najednou velice pospíchal s představováním ostatních.

      „Alexi Goodmanne, dotkni se prvního portrétu na protější stěně!“ Alex poslechl bez váhání a na prvním obraze se objevila malá baculatá žena středního věku v prostém plátěném hábitu s dobráckým výrazem ve tváři. Její světlé vlasy byly spletené do dvou dlouhých copů a svázané žlutočernými stužkami. Klobouk pokračoval:

      „Vítám tě mezi námi, Helgo z Mrzimoru. Představuji ti Alexandra Roberta Goodmanna, tvého dědice. Je telepat, jako ty, ovládá živel země a jeho zvěromágská forma je orel královský. Dělá tvému jménu čest a můžeš na něj být právem hrdá…“

      Alex se nesměle přivítal se svou praprapra… prababičkou, ale klobouk už pokračoval dál:

      „Harry Pottere, dotkni se pravou rukou druhého rámu!“ Harry okamžitě poslechl a sledoval zvědavě kouzelníka, který se na obraze objevil. Muž byl střední postavy. Měl široká ramena, mohutný hrudník a silné nohy trochu do O. Oblečený byl do podobného bojového obleku z dračí kůže, který Harry viděl ve Zmijozelově ložnici. Černé neposlušné vlasy vypadaly jako trochu zkrocená hříva, kterou měl na své hlavě i on. Klobouk pokračoval s představováním:

      „Godriku Nebelvíre. Představuji ti Harryho Jamese Blacka Pottera, kterému v žilách koluje krev nejen tvá a Rowenina, ale také krev Helgy z Mrzimoru. Jeho primární živel je oheň, je obdařen tvou odvahou i smyslem pro povinnost, proto jsem ho ustanovil právě tvým dědicem. Ovládá také živel větru, a když se bude snažit, tak dokáže okrajově ovládnout i živel země. Je magickým zvěromágem a právě včera objevil svou formu zlatého fénixe. Jeho první zvířecí podoba je bílý jelen, další při svém talentu jistě brzy objeví také…“ Harry vydržel s hrdě vztyčenou hlavou zkoumavý pohled jednoho ze svých předků, přestože v něm byla malá dušička.

      „Rád tě poznávám, můj dědici,“ řekl portrét nakonec docela laskavě příjemným hlubokým hlasem.

      „Také vás rád poznávám, pane…“ odpověděl Harry a uctivě sklonil svou hlavu tak, jak to viděl u Brumbála a Alexe. Víc si toho prozatím říct nestačili, protože klobouk pokračoval:

      „Holly Goodmannová, třetí portrét je na tobě.“

      Holly položila svou pravou rukou na rám obrazu a na plátno vešla krásná žena v duhově zbarveném hábitu. Do vysoko načesaných kaštanových vlasů měla vetknutou nádhernou zlatou čelenku zdobenou drahokamy. Vypadala vznešeně jako královna.

      „Vítám tě mezi námi, Roweno z Havraspáru. Představuji ti Holly Lilien Potterovou Goodmannovou, které v žilách koluje nejen krev tvá a Godrikova, ale i krev Helgy z Mrzimoru, stejně jako jejímu bratrovi. Jejím primárním živlem je vítr, sekundárním živlem země, a pokud se bude snažit, naučí se okrajově ovládat i oheň. Je obdařena tvou moudrostí a touhou po vědění, proto jsem ji ustanovil tvou dědičkou. Je také magickým zvěromágem, přestože své schopnosti ještě neobjevila. Její první zvířecí formou je bílá klisna, podobná tvé oblíbené Snow Queen. Při své píli jistě brzy objeví všechny talenty, které se v ní ukrývají…“

      Holly zrudla a zrozpačitěla po té, co všechno se o sobě dozvěděla. Rowena ji však uklidnila svým klidným, laskavým hlasem:

      „Velice ráda tě poznávám, moje milá. Jsem na tebe velmi pyšná a ráda se s tebou rozdělím o tolik vědomostí, kolik budeš chtít…“

      Holly udělala pukrle a špitla:

      „Je pro mě čest, že je mi umožněno poznat vás osobně, madam…“

      Ale klobouk už se obrátil na Snapea.

      „Poslední portrét čeká na tebe, Severusi Snape…“

      Lektvarista už čekal jen na to, až bude vyzván, protože samozřejmě věděl, s kým se setká. Na jeho portrét vstoupil impozantní muž. Vysoký, štíhlý, s kudrnatými havraními vlasy a upraveným plnovousem. Oblečený byl také v bojovém obleku z dračí a baziliščí kůže a jeho černý pronikavý pohled si ostře měřil nejen Snapea, ale i ostatní přítomné.

      „Vítám tě, Salazare Zmijozele,“ pokračoval klobouk. „Je mou milou povinností představit ti tvého právoplatného dědice Severuse Augustuse Prince Snapea. Je jedním z nejlepších mistrů lektvarů na světě, ovládá živel vody, hadí jazyk a je jedním z nejlepších magických duelantů v zemi. Jeho zvěromágská podoba je mamba černá, nejrychlejší a nejjedovatější had černého kontinentu. Ovládá černou magii natolik dobře, že se jí nenechal ovládnout. Dělá tvému jménu čest, takže na něj můžeš být právem hrdý…“

      Severus Snape stál před portrétem svého předka s hrdě vztyčenou hlavou a s netečným výrazem poslouchal výčet svých schopností. Oba Zmijozelové se dlouho chladně měřili černýma očima, než Salazar mírně pokývl hlavou a tak pozdravil a přijal svého dědice. Snape mu odpověděl také pouze kývnutím hlavy, ač mnohem uctivějším. Tím bylo představování ukončeno. Slovo si vzal zase moudrý klobouk:

      „Otevřel jsem Síň zakladatelů poprvé po tisíci letech, protože nejen Bradavický hrad, ale celý kouzelnický i mudlovský svět je ohrožen temným černokněžníkem, který je plně ovládán černou i temnou magií. Sám sebe prohlásil za dědice Salazara Zmijozela. Přestože je mocný a v žilách mu koluje tvá krev, mistře Salazare, tak se svým chováním vyloučil ze společnosti, ke které ty a tví potomci patříte. Je to megaloman ovládaný černou magií natolik, že byl schopen roztrhat svou duši v touze po nesmrtelnosti. Experimentuje s nekromancií v touze po moci a je jen krok od nalezení Obsidiánového draka, kterého jste s takovým úsilím a velkými oběťmi ukrýval, mistře Merline. Je na čase seznámit vaše dědice s jejich odkazem, aby té hrozbě dokázali čelit…“

      A/N Chcete vědět, co všechno se dědicové dozvěděli? Proč je zakladatelů pět a ne čtyři? Jaká je magická zvěromágská forma Holly? Tak si počkejte na další kapitolu. Ta ovšem začne malým návratem v čase. Karlos pro vás napsal, jak probíhalo Voldemortovo pátrání po sošce Obsidiánového draka. Takže na vás v úvodu příští kapitoly čeká patřičná dávka temnoty a černé magie.



       

      Items details

      • Hits: 15050 clicks

      Tecox component by www.teglo.info

      Vaše komentáře a dotazy  

      #
      levAlex 19 Říjen 2011
      Supr kapitolka a stránky úžsné asi budem chodiť čítať sem, sledovať ich vývin a vývoj a komentovať tam.... :lol:
      #
      lukas25s 13 Listopad 2011
      HELE Májo kdy by mohla byt 19.kapča? dekuji za odpoved
      #
      maja 13 Listopad 2011
      Právě na ní pracuji. Ale bude opět dlouhá, potřebuji do ní nacpat spoustu informací i akce, takže za týden to asi nestihnu. Baví mě to, tak to snad déle než 14 dní trvat nebude...
      #
      Lady corten 20 Listopad 2011
      Už dlouho jsem se chystala na tuto povídku a konečně jsem našla dost času se do ní začíst, je nádherná, a moc se těším na pokračování, všech 18 kapitol jsem přímo zhltla. :lol:
      #
      maja 20 Listopad 2011
      Děkuji Lady :-)
      Devatenáctka bude brzy, počítám už během tohoto týdne. Rozhodla jsem se děj rozdělit i do dvacítky, protože by byla příliš dlouhá, kdybych do ní měla nacpat všechno, co jsem měla v plánu. Takže dokončím myšlenku (ještě tak dvě strany) a hodím vám ji sem...
      #
      Setinka 23 Listopad 2011
      tak jsem si s gustem přečetl povídku podruhé a když čtu zdejší komenty, tak se snad do týdne mohu těšit na další nářez? :roll:
      #
      rusalka 02 Duben 2016
      také se nemohu odtrhnout od čtení. Děkuji, je to tak strhující, plné děje, tajemství a přitom se nepíše o moc děsivých událostech až tak často, jako v HPaPS/ PPS. :roll: