Hledej

BlueBoard

HP fan fiction
baner_1

Vzpoura vlkodlaků

vzpoura2-thCo se asi stane, když se roztroušených zbytků vlkodlaků ujme inteligentní a schopný vůdce?

Bystrozorové mají před sebou další nelehký boj.

Navíc se Hermiona a Ron budou brát, čeká nás dobrodružná výprava do Afrických pralesů a spousta dalších zážitků.

Nechte se spolu se mnou unést fantazií...

    Kapitola 5, Hurá do Afriky

      Chvíli to ještě trvalo, než Hermionu přešlo zvracení, takže se všichni, kromě Rona, odebrali zpět na chodbu, aby si promluvili se stále trochu vyděšeným léčitelem.

      „Podle toho, jak nám to Veritasérum popsala, jsme usoudili, že bude bezpečnější podat mladé paní čistící lektvar. Takže to zvracení je důsledkem léčby a ne samotné otravy…“ uklidňoval je mladý léčitel. „Do pěti minut by měla být v pořádku, ale nedá se odhadnout, jak dlouho bude ještě Veritasérum působit, takže pokud ji chcete vyslýchat, bylo by správné počkat ještě alespoň půl hodiny, než zcela vyprchá…“ sděloval přítomným bystrozorům.

      Počkali do té doby, než pro ně Ron přišel, že už je Hermioně lépe.

      „Paní Weasleyová, léčitel nás upozornil, že možná ještě nějakou dobu budete pod vlivem Veritaséra, takže bude vhodnější, když s vaším výslechem počkáme…“ oslovil ji Savage.

      „To není potřeba,“ odvětila Hermiona. „Stejně nemám v úmyslu vám lhát, takže se klidně ptejte, ať to mám za sebou. Ale než začneme, tak bych ráda poprosila, aby dal někdo vědět mým rodičům, protože Ron říkal, že byli o mém únosu informováni…“

      „Ano, správně, že mě to hned nenapadlo…“ zamumlal pan Weasley a vyběhl z pokoje.

      „Dobře, co chcete vědět?“ otočila se Hermiona na Savagea, který si mezitím připravil samozapisovací brk a pergamen.

      „Nejlepší bude, když prostě začnete vyprávět od začátku. Pokud nám nebude něco jasné, tak se zeptáme…“ řekl jí Luke a pohodlně se usadil do přivolané židle. Ostatní ho napodobili a představili Hermioně pana Hagiharu, který byl jediný, koho neznala. Pak začala Hermiona vyprávět:

      „Vůbec jsem si ho v té tlačenici před učebnou nevšimla. Zaregistrovala jsem ho až v okamžiku, kdy mi vytáhl hůlku z kapsy a tu svoji mi zabořil do zad. Nedalo se nic dělat. Zatlačil mě na dívčí záchody a hned, jak se za námi zavřely dveře, tak mě asistovaně přemístil…“

      „Kdybys nosila hůlku v tom pouzdře, které jsem ti dal k Vánocům, tak by se to nestalo…“ zabručel Ron a Hrdonožka ho setřel pohledem za to, že ji přerušil.

      „Dobře, Rone, slibuji, že už budu nosit hůlku v pouzdře…“ usmála se na něj Hermiona a pokračovala: „Přenesl mě do nějaké chatrče hluboko v lesích. Ten dům byl na spadnutí, střecha byla děravá a byla tam pořádná zima. Seslal na mě ohřívací kouzlo, abych se nenastydla. Připoutal mě k židli, která byla, kromě jeho kufru, jediným kusem nábytku v té místnosti, a když jsem se bránila podání toho žlutého, po síře páchnoucího, lektvaru, tak na mě seslal petrificus. Ale nebyl nijak hrubý. Po té, co mě rozmrazil, jsem byla značně vyděšená, protože jsem netušila, co to mohlo být za lektvar, a on mě ujistil, že to bylo jen Veritasérum, prý mi nehodlá ublížit. Jak jsem byla už pod jeho vlivem, tak jsem mu začala přednášet o tom, jak má vypadat správně uvařené Veritasérum a on se smál. Řekl, že se mu sice moc nepovedlo, ale přesto funguje skvěle a začal klást otázky.

      Zajímal se do podrobností o to, jak jsem Protivlkodlačí lektvar vytvořila. Bylo vidět, že tomu docela rozumí a opravdu hodně ho zaujaly moje mudlovské způsoby testování v laboratorních podmínkách. Řekla jsem mu, že byl Lupin můj přítel a také o malém Lucasovi. Vysvětlila jsem mu, proč jsem vložila tolik práce do výroby toho léku. Jenže on tvrdil, že z vlkodlaků dělám blábolící nesvéprávné trosky, že by na tom byli lépe, kdyby se nakazili spavou nemocí…“

      Hermiona se odmlčela a nepřítomně se zahleděla z okna. Na tváři se jí objevil výraz, který její blízcí důvěrně znali. Něco jí právě v hlavě zapadlo do těch správných souvislostí a ozubená kolečka se rozběhla na plný výkon. Sundala nohy z postele, natáhla se pro župan a chystala se někam vyrazit.

      „Kam si myslíš, že jdeš, Mio?“ zeptal se jí Ron a zatlačil ji zpět do postele.

      „Musím do archivu. Potřebuji najít deník pana Figgy. Popisuje tam magickou bylinu, kterou šamani používají do lektvarů na léčení amoku a spavé nemoci. Myslím, že to je to, co mi zatím chybělo v mém výzkumu…“ drmolila Hermiona a znova se pokoušela vstát a jít si za svým posláním. Harry se rozhodl, že Ronovi pomůže, protože to vypadalo, že ji nedokáže uklidnit.

      „Hermiono, léčitel řekl, že si tě tu nechají pro jistotu až do zítřka pod monitorovacími kouzly, takže budeš mít celou noc, abys ten deník přečetla znova od začátku až do konce. Až dokončíš svou výpověď, tak ti pro něj osobně dojdu, slibuji…“

      „Výpověď?“ zmateně se rozhlédla Hermiona a zatřepala hlavou. „Kruci, ještě jsem po tom utrejchu nějaká zmatená… Kde jsem skončila?“

      Savage přečetl poslední dvě věty zápisu, Hermiona přikývla a pokračovala:

      „Vysvětlila jsem mu, že problémy se zmateností mají pouze ti vyléčení, kteří byli ve špatném psychickém stavu už jako vlkodlaci. Ztrátou paměti zase trpí ti, kteří byli těžce zneužíváni, trpěli velkou nouzí nebo měli jako vlkodlaci jiné závažné problémy. Že to vypadá, jako by zapomněli jen to, co stejně chtěli zapomenout. Většina vlkodlaků, kteří vedli poměrně normální život, se s léčbou vyrovnalo bez jakýchkoli problémů.

      Pak se zajímal, jak se s tím násilným vyléčením vyrovnala jeho matka. Byla jsem za ní s panem Crestedem před tím, než ji odvezli do Azkabanu, tak jsem mu řekla pravdu: Že si s námi povídala velmi rozumně. Byla stále ještě zdrcena smrtí svého manžela, stýskalo se jí po synovi a moc nechápala, proč jí chtějí zavřít, když pod Veritasérem odpověděla na všechny otázky. Že neměla nic společného se smrtí té staré ženy, protože byla pod vlivem Vlkodlačího lektvaru. Chránila ty dvě pokousané děti před ostatními divokými vlkodlaky společně se svým synem, protože ti by je jinak nejspíš roztrhali, jako tu ženu…

      Díky tomu také dostala jen jeden rok v části, která je mimo vliv mozkomorů a při dobrém chování se za deset měsíců bude moci zařadit do rehabilitačního programu. Vlastně ji potrestali jen za to, že se nedala vyléčit dobrovolně a poskytla spolu se svým synem útočiště té smečce.

      On z toho byl rozrušený… a pak začal najednou pospíchat. Zavřel kufr, zmenšil ho, strčil do kapsy a hodil mou hůlku na zem do rohu místnosti. Řekl: ‚Předpokládám, že si dokážete pomoci sama,‘ a přemístil se pryč.

      Mě ještě chvíli trvalo, než jsem na té židli doskákala k hůlce a než se mi ji podařilo uchopit svázanýma rukama tak, že jsem mohla zrušit to spoutání. Bylo mi taky trochu mdlo po tom utrejchu, co mi vnutil, tak jsem se přemístila rovnou sem. A během pár minut jste tu byli taky…“

      „Dobře, teď tedy trochu popřemýšlejte o různých detailech z jeho chování, které by nám mohly trochu pomoci…“ pobídl jí Savage. Hermiona již měla jasný pohled, vypadala docela normálně a tak začala vypočítávat na prstech:

      „Ten jeho kufr byl opravdu luxusní. Byl velký jako malá skříň a uvnitř měl pravděpodobně celý byt. Když vešel dovnitř, aby uklidil to příšerné Veritasérum, tak nechal otevřené dveře. Měl tam postel, skříň, pracovní stůl, vstup do laboratoře (tam nesl ten lektvar) a další dveře. Asi do koupelny…“

      „Ano, takové kufry se jmenují karavan. Také už jsem takový viděl. Mundugus ho kdysi někde ukradl a pak nám díky němu skoro měsíc unikal. Stěhoval se z místa na místo a celý svůj majetek i zbytek lupu si tahal s sebou,“ povzdechl si Hrdonožka.

      Hermiona zavřela oči a vybavovala si:

      „Na tom pracovním stole ležely nějaké mapy… Myslím, že to bylo Řecko… Asi byste se měli spojit s panem Megalubosem, aby se vám po něm v Řecku podíval. Byl oblečený v mudlovském tmavě modrém obleku a modré prošívané péřové bundě. Měl kruhy pod očima, jako by se pár dní pořádně nevyspal, a má obvaz na levém zápěstí. Nevím, co to může být za zranění, ale vypadalo to, jako by ho občas pěkně zabolelo…“ vybavovala si Hermiona stále více detailů. Bylo vidět, jak se snaží vzpomenout ještě na něco, ale pak pokrčila rameny. „Víc si nevybavím. Ještě nějaké otázky?“

      „Ne, děkuji,“ odpověděl jí Savage. „Řekla jste nám víc, než jsme čekali. Máte skvělý pozorovací talent.“ Zvedl se, nechal zmizet pergamen s výpovědí a chystal se k odchodu. Právě včas. Do pokoje vtrhli Grangerovi následováni Arturem Weasleym.

      „Holčičko moje…“ vrhla se maminka na Hermionu a začala ji prohlížet, jako by hledala nějaká skrytá zranění.

      „Jsem v pořádku, mami. Nic mi neudělal, chtěl jen získat informace. Když se dozvěděl, co potřeboval, tak mě pustil…“ uklidňovala ji Hermiona. „Jak jste sem, pro Merlina, dostali rodiče?“ ptala se pana Weasleyho, když se s ní přišel obejmout i její otec.

      „Přijeli jsme autem, není to daleko od našeho londýnského bytu, kde jsme čekali na zprávy o tobě. Když jsme došli k tomu starému zavřenému obchodnímu domu, tak nám Artur řekl, abychom zavřeli oči, chvíli do nás strkal a najednou jsme byli ve vestibulu nemocnice. Tedy tady jsou ale zmatky. To je tu pořád? V tomhle teď pracuješ?“ dostalo se jí odpovědi od táty.

      „My se vracíme na ústředí,“ řekl mistru Hagiharovi Savage. „Čeká nás nějaké zařizování. Kadety máte na povel vy, takže vám je tu necháme. Určitě si s nimi nějak poradíte, mistře.“ Ještě kývli na pozdrav Harrymu a rychle odešli.

      „Slíbil jsem Hermioně ten deník z archivu, mistře, dovolíte mi, abych pro něj došel?“ zeptal se Harry, a když Hagihara přikývl, tak se ptal Hermiony: „Mio, kde je tady archiv? A jak tam najdu ten deník?“

      „Zastav se ve druhém patře na kouzelných infekcích. Ernie tam určitě ještě bude, většinou tu straší až do večera. On tam ten deník ukládal, takže ho nebude muset hledat…“ instruovala ho Hermiona a Ginny se rozhodla, samozřejmě se svolením Hagihary, že půjde s ním. Mistr s nimi vyšel na chodbu a nechal Rona u Hermiony v kruhu rodinném.

      „Počkám na vás tady,“ sdělil jim. „Zatím si rozmyslím, jak zorganizuji poslední dny výcviku v jiném prostředí…“ a usadil se na zem, na polštář, který si přivolal.

      Ernie byl docela rád, když ho osvobodili z laboratoře, kde s panem Smithem pracovali na nějaké odporně páchnoucí masti. Když vyzvedl deník z archivu, tak s nimi šel radši navštívit Hermionu, než aby se tam vracel.

      Eye_Plants_by_kimdub

      Chvíli společně listovali deníkem, až našli, co hledali - oči dobrého ducha. Podivná masožravá bylina, rostoucí v pralesních bažinách střední Afriky. U popisu jejích léčebných vlastností byla i jednoduchá kresba.

      Hermiona okamžitě poslala patrona se zprávou Nevillovi, aby se za ní zastavil a Ron přesvědčoval Hagiharu, aby mu dovolil zůstat tu s Hermionou, než ji propustí z nemocnice.

      „Dobře, stejně už se blíží doba večeře, takže dnes už s tréninkem nijak nepokročíme. Musím ještě zajistit vhodné místo na další výcvik, tak vám dám na zbytek dnešního dne volno. Večer si ale sedněte k meditaci a připravte se na zítřek. Sejdeme se v osm hodin ráno na ústředí bystrozorů…“ udělal jim radost mistr a pak se se všemi přítomnými srdečně rozloučil.

      Harry a Ginny zůstali ještě tak dlouho, aby Hermioně stihli povyprávět o rodině Lestrangeových a jejich obavách z léčby jejich syna, který trpí lykantropií od narození, a když Hermioně přinesli večeři, tak se s ní rozloučili a odešli domů.

      oooOOOooo

       Netušili, že je čeká šok, když se ráno sešli na ministerstvu. Mistr Hagihara je odvezl výtahem do nejnižšího patra a vedl je k Odboru záhad.

      odbor_zhad

      Všichni tři se zasekli na začátku chodby, hned jak zahlédli ty dveře, ke kterým Hagihara směřoval. On se zastavil a vyčkávavě na ně hleděl. První promluvila Ginny:

      „Obávám se, mistře, že nás tam nepustí. Když jsme zde byli naposledy, tak jsme za sebou nechali pořádnou spoušť…“

      „Nemusíte se obávat, paní Potterová. Mám to domluvené, pustí nás tam bez problémů…“ snažil se ji uklidnit. Ginny a Ron udělali několik váhavých kroků a pak se otočili na Harryho. Ten stál jako zkamenělý a nemohl se pohnout. A tak se Ginny zase pokoušela o vysvětlení:

      „Byl to pro nás poměrně traumatický zážitek, pane. Nejvíc asi pro Harryho. Nevím, jestli se nám ho tam podaří dostat…“

      „Ano, já vím. Byl jsem informován o tom, co jste si tu prožili. Proto vás sem vedu. Jestli se nepletu, tak jste zde ani jeden z vás od té doby nebyl. Je potřeba se vyrovnat s minulostí. Musíte se naučit, jak se vyrovnat s prožitými traumaty…“ vrátil se k nim a požádal je, aby se posadili do meditačního sedu a uklidnili svou mysl. Když všichni dosáhli pravidelného dechu a klidných výrazů, tak je znova vybídl, aby ho následovali.

      V kruhové místnosti na ně čekal jeden z pracovníků odboru a vedl je přímo do místnosti s Obloukem.

      Ron a Ginny vešli dovnitř váhavě, ale vešli. Harry se opět zasekl na prahu a přestal dýchat, když ten kamenný oblouk uviděl. Pak se mu ale v hlavě ozval Siriusův hlas:

      „Jsem tu s tebou, Harry. Zvládneš to. Spolu to zvládneme…“

      „Je mi to tak líto, Siriusi. Nechtěl jsem tě ztratit. Nenapadlo mě, jaké by mohla mít ta moje zbrklá akce následky. Je mi to tak líto…“ drmolil v duchu Harry a z očí se mu kutálely slzy.

      „Netrap se tím tolik, Harry, nebyla to tvoje chyba. Kdybych zůstal doma, jak mi přikázal Brumbál, tak by se to nestalo. Byla to moje lehkovážnost a touha konečně vypadnout z toho hrozného domu, co mě stálo život. Nestěžuji si, byla to dobrá smrt. Už dlouho jsem se necítil tak živý, jako před tím, než mě Bella trefila. Byl to nádherný, vzrušující boj a já jsem si ho opravdu užil…“ a podpořil svá slova svým zvláštním štěkavým smíchem. „Běž dovnitř, Harry, utři si slzy a uvolni se. Tohle místo za nic nemůže. Bella je už dávno v pekle a já jsem tu s tebou…“

      Harry se lehce usmál na Ginny, která ho s napětím sledovala a poslechl Siriuse. Došel až k Oblouku a zaposlouchal se do hlasů za závojem. Najednou zjistil, že těm hlasům rozumí…

      oooOOOooo

      „Hannah? Jediná Hannah, kterou znám, je Abbottová…“ řekl najednou Harry, oči upřené na závoj třepotající se v oblouku.

      „Cože? Co se děje, Harry?“ znepokojeně ho pozorovala Ginny.

      „Vy je neslyšíte?“ zeptal se Harry a pak zase odpověděl někomu do oblouku: „Neznám žádnou Hannah Hummingbirdovou, nemůžu jí nic vyřídit…“

      To už k nim ale přistoupil muž, který je sem přivedl.

      „Slyšíte zřetelné hlasy? Hovor, který dává smysl?“

      „Ano, pane. Jen většině z nich nerozumím, mluví cizími jazyky. Ale ta žena, která mluví anglicky, chce, abych něco vyřídil její dceři, prý jí to nestihla říct…“

      „Fenomenální…“ vydechl ten muž a pak udivenému Harrymu začal vysvětlovat: „Domníváme se, že ten oblouk je brána do světa mrtvých. Jediné místo, kde je možné navázat spojení. Máme několik senzibilů a empatiků, kteří zde stráví spoustu času, a přesto nejsou schopni zachytit nic jiného, než pár nesouvislých slov. Ještě nikdy jsme nepřijali žádnou smysluplnou zprávu…“ vytáhl pergamen a brk a pobídl Harryho: „Nadiktujte mi prosím, co přesně ta žena říká. Pokusíme se příjemce toho vzkazu vyhledat a předat ho…“

      „No, dobře,“ ozval se mistr Hagihara. „Necháme pana Pottera pracovat a půjdeme si zatím zacvičit.“ Odvedl Rona a Ginny nahoru, na nejvyšší stupně a začal jim předcvičovat nějakou sestavu nebo, jak tomu říkal, katu.

      Harry mezitím jejich průvodci nadiktoval zprávu pro Hannah Hummingbirdovou sdělující, že klíček od trezoru v Gringottově bance její matka ukryla do rámečku s fotkou jejího otce na nočním stolku v ložnici. Pak co nejpřesněji zopakoval slova v cizím jazyce, která za závojem slyšel, a nakonec ještě zachytil další zprávu v angličtině určenou pro nějakého Rudyho Tailora od jeho bratra, který mu chtěl vzkázat, že už se na něj nehněvá a aby se už netrápil výčitkami svědomí.

      Pekelně ho z toho rozbolela hlava a tak odešel dál od oblouku a chystal se připojit k ostatním a trochu si zacvičit. Tajemný muž z oddělení záhad odběhl, ale za pár minut byl zpět i se svým nadřízeným, kterého Harry už znal.

      „Ne, pane Krákoro, opravdu nechci pracovat na oddělení záhad. Můžu sem občas zajít a vyřídit nějaké vzkazy, ale nehodlám tady strávit zbytek života. Vyzkoušejte u oblouku Daniela McLogena z odboru pro dohled nad kouzelnými tvory,“ vzpomněl si Harry na Dedalova podřízeného, s kterým se seznámil při likvidaci hadí hrozby, „má podobné zážitky jako já a je částečně odolný vůči vlivu mozkomorů. Třeba těm hlasům bude také rozumět, konec konců Lenka Láskorádová je z toho oblouku slyšela také…“ bránil se rozhořčeně jeho naléhání Harry a Krákora žasnul:

      „Jak to, že to nevíme? Takové důležité informace a my se je dozvídáme jen náhodou! Rode, okamžitě kontaktujte toho Daniela a slečnu Láskorádovou a dohodněte se s nimi na testech!“ štěkal na nebohého Roda rozkazy a řítil se pryč z místnosti s obloukem.

      „Dobře, teď se tedy můžeme soustředit na cvičení,“ upoutal na sebe opět jejich pozornost Hagihara a tak další hodinu posilovali a protahovali svá těla. Když odcházeli na oběd do ministerské kantýny, tak ještě prošli pár dalších místností odboru záhad. Ron se velice opatrně protáhl kolem nádrže s podivnými bytostmi, které vypadaly jako mozky s chapadly. Ginny vypadala celou cestu docela klidně a vyrovnaně. Harry se ještě několikrát otřásl a bojoval s husí kůží, když se mu vybavovaly vzpomínky na to, čím si tady prošli, ale už byl mnohem klidnější. To nejhorší už měl za sebou.

      Po obědě je mistr Hagihara vzal pomocí přenášedla do nějakého lesa a dal jim pořádně zabrat. Běhali, cvičili a zase běhali, až se z nich kouřilo. Na večeři je pozval do svého domu a po ní se věnovali opět meditaci a samoléčení, takže odplavili ze svých svalů únavu a domů se dostali již docela odpočinutí. Podobně probíhal výcvik i další dva dny, a když se s nimi mistr v neděli večer loučil, tak se dozvěděli, že příští víkend začne jejich bojový výcvik v tělocvičně, kterou si nechal vytvořit na ministerstvu v sedmém patře na odboru kouzelných her a sportů.

      Později se Harry dozvěděl, že Krákora skutečně pozval Lenku na odbor záhad. Přestože slyšela jen několik navzájem nesouvisejících slov, tak ji nabídl místo v týmu, zabývajícího se výzkumem Oblouku smrti. Ona však s úsměvem tuto nabídku odmítla s tím, že ji její současná práce naprosto vyhovuje, protože radši poslouchá nesouvislé řeči svých opilců než bláboly, co slyší z oblouku, a vrátila se do Prasečí hlavy. Daniel naproti tomu dokázal zachytit smysluplné věty a stal se tak cenným a váženým pracovníkem odboru záhad.

      Harrymu se docela ulevilo, když zjistil, že jeho schopnost není ojedinělá a tudíž nesouvisí s jeho statusem pána smrti, a slíbil Krákorovi, že se občas na odboru záhad zastaví a Danielovi s přijímáním vzkazů ze záhrobí pomůže.

      oooOOOooo

      Hermionu celý víkend ani nezahlédli a v pondělí, první den v práci, se dozvěděli proč…

      Hned ráno, po převzetí služby, si Harryho a Ginny nechal zavolat ministr do své kanceláře. Našli tam Hermionu, Rona, který měl dnes nastoupit až na noční službu, Nevilla a pana Smitha od Svatého Munga.

      „Mladá paní Weasleyová a pan Smith přišli oficiálně požádat ministerstvo o spolupráci při výpravě do Afriky, kterou se rozhodla uspořádat a částečně i fincovat nemocnice U svatého Munga. Vzhledem k tomu, že se chtějí vypravit do Konga, do oblasti kde máme staré známé, tak si vyžádali účast vás dvou. Pátrat budou totiž v pralesích obydlených kmenem, jehož náčelníkem je M’buda a šamanem M’bako, které osobně znáte. Jel bych s vámi, kdyby nebyla Angi těhotná, ale nechci jí teď přidělávat starosti. Výpravy se zúčastní skoro celá rodina Weasleyových. Bill byl přizván jako zkušený odeklínač, Charlie jako odborník na kouzelné tvory a George…“ odmlčel se Kingsley a pohlédl na Hermionu.

      „George se vnutil sám, když se dozvěděl, kam jedeme,“ dokončila s úsměvem Hermiona. „Neville, jede jako botanik výpravy a pan Smith a Ernie jsou vysláni nemocnicí, aby získali nějaké osvědčené recepty na léčbu exotických nemocí. Dále chceme požádat ministerstvo o doprovod dvou zkušených bystrozorů…“

      „Myslím, že s vámi pošlu Zorinu a Hardyho…“ odpověděl Kingsley na otázku v Hermioniných očích.

      „Ne, jenom to ne!“ zaúpěl Ron.

      „Potřebuji, aby konečně pochopila s jak výjimečnými mladými lidmi má dočinění a začala se k vám všem chovat rozumně. Vedoucím výpravy je Hermiona jako hlavní investor, takže Zorina bude podřízená jí. A ty si s ní určitě poradíš. Nebo ne?“ vysvětloval Kingsley. „Navíc ona i Hardy se už několikrát zúčastnili akcí v zahraničí a oba perfektně ovládají překládací kouzla, takže vám budou moci i tlumočit…“

      Harry sice Zorinu neměl nijak v lásce, ale byl ochoten se s její přítomností smířit, zrovna tak jako Ginny. Jen Ron se tvářil, jako by ho právě rozbolely zuby.

      „To pořádáte takovou velkou výpravu jen kvůli jedné bylině?“ divil se trochu Harry.

      „Ne, Harry. Pan Smith a Ernie mají dlouhý seznam ingrediencí, po kterých budou pátrat. Navíc doufají, že se od šamana dozvědí nějaké nové recepty na léčení tropických chorob. George doufá, že získá nějaké nové nápady na ty své žertíky a dostatek ingrediencí na výrobu přemisťovacího prášku, kterému dal obchodní název Instantní přenášedlo. A všichni se pokusíme s M’bakovou pomocí získat nachovou hydru. Chci šťávu ze stonku hned na místě vyzkoušet na Georgeově uchu…“ vypočítávala Hermiona a Ron zabručel: „To je také jeden z mála důvodů, proč jsem souhlasil, aby do toho vrazila část peněz, co dostala za protivlkodlačí lektvar…“

      „George tu výpravu také financuje a díky tomu bereme sebou i Charlieho. Potřebuje totiž získat skořápky vajec bažinných draků,“ pokračovala Hermiona. „Billa si zase do výpravy prosadil Ron, kvůli zvýšení naší bezpečnosti.“

      „Jo, myslím, že nás bude dost a bez Zoriny se klidně obejdeme…“ bručel zase Ron a nesouhlasně se mračil na Kingsleyho.

      Kingsley se zatvářil velmi vážně.

      „Zorina je dobrá bystrozorka, jedna z nejlepších, co znám. Jenže špatně nese to, že nám roste mladá a silná generace, která ji může svými schopnostmi zastínit. Proto není ochotná chovat se k vám tak, jak si zasloužíte. Všichni ostatní respektují vaše nesporné schopnosti a akceptují vás v týmu. Musí to pochopit, pokud o ni nechceme přijít. Chová se v poslední době tak odporně, že už s ní odmítá sloužit i Paul. Řeknu jí jasně, že je to její poslední šance, jak se udržet v aktivní službě. Doufám, že jí podobné dobrodružství otevře oči a ona dostane konečně rozum…“

      Ronovi jeho ujišťování nijak nepomáhalo, tvářil se pořád nepříjemně a tak Kingsley pokračoval:

      „Jasně jí přikážu, že má výpravu následovat a chránit, ale nezasahovat do jejího průběhu dokud nebude některý z účastníků přímo ohrožen. Kdo z vás bude zodpovědný za bezpečnost?“ zeptal se Hermiony.

      „Myslela jsem, že Harry asi nebude chtít takovou zodpovědnost přijmout, proto jsem na Ronovu žádost oslovila Billa. Je starší a už má díky výpravám pro Gringottovy dostatek zkušeností…“ odpověděla a přitom se nejistě podívala na Harryho. Ten se usmál a přikývl:

      „Znáš mě dobře, Hermiono. Bill je skvělá volba.“

      Hermiona si oddechla.

      „Už jsem mu dala domů na prostudování deník pana Figgy, aby se seznámil s kouzly, která používal v pralese pro svou ochranu. Vyrážíme v neděli ráno, takže si ho stihnete pročíst také. Jednu kopii jsem vám nechala doma. Další kopie jsem přinesla i pro bystrozory, které nám Kingsley přidělí. Proti Zorině nic nemám a pokud bude otravovat, tak si s ní poradím. Možná to prospěje i Ronovi, už je na čase, aby se s ní naučil jednat…“ a tím ministrův výběr zpečetila. Ron se musel podřídit a byl z toho značně znechucen.

      oooOOOooo

      Po zbytek týdne se tedy připravovali na dobrodružnou výpravu jak teoreticky, tak prakticky. Balení nebylo jednoduché. Nechtěli sebou vláčet zbytečně moc věcí. Jejich batůžky byly sice docela prostorné, ale stejně zbyla hromada oblečení, různých lektvarů a dalších předmětů, které nastrkali do magické pokladnice, aby je měli k dispozici na pouhé mávnutí hůlky. Na ni naštěstí neměla vliv žádná vzdálenost, protože byla umístěna v magickém meziprostoru, takže byla dosažitelná z jakéhokoliv místa na světě.

      Zmizely v ní postupně masky pánů zvířat, Merlinova hůl, čtyři stany, dřevěné truhličky s lektvary první pomoci i obrovský kufr naplněný lektvary na všechny nemoci a zranění, která při výpravě mohli utržit, připravený Erniem a Hermionou. Navíc měli pro všechny připravené imunitní lektvary, které kdysi museli nalít do Pastorka a pana Johnsona, když je svými kouzly ohrožoval starý šaman. Bill si od nich do jejich pokladnice nechal uložit nějaké detektory a další odeklínačské pomůcky, George přinesl takovou hromadu věcí, že mu Harry raději pomocí své hole vytvořil vlastní pokladnici, ke které si musel vytvořit vlastní přivolávací a ukládací hesla. Připadalo mu, že George sebou hodlá do Afriky vláčet celý sortiment Kratochvilných kouzelnických kejklí.

      „Hodlám tam praktikovat výměnný obchod,“ vysvětloval, když se na něj ze všech stran nahrnuly výčitky.

      V sobotu už bylo všechno připraveno a zabaleno. Hermiona ještě večer do Rona, Harryho a Ginny nalila všechny preventivní lektvary, když se celí vyčerpaní a potlučení vrátili ze svého prvního tréninku bojového výcviku s panem Hagiharou.

      „Tak, a jsem po večeři,“ šklebil se Harry, kterému pořád ještě dělalo problémy zvyknout si na příšerné chutě kouzelnických lektvarů. Ginny a Ron kteří tyto patoky museli pít v podstatě od narození, ty odpornosti dokázali přijímat se stoickým klidem. I nyní se s chutí vrhli na večeři, kterou jim Krátura přichystal. Nakonec se k jídlu nechal přesvědčit i Harry, když se mu podařilo chuť lektvarů spláchnout třemi sklenicemi dýňového džusu.

      Všichni ten večer usínali s pomocí Klidného spánku, protože i takového kliďase jako je Charlie Weasley, naprosto pohltila cestovní horečka…

      A/N Další kapitolu nečekejte dřív, než za dva měsíce. Musím si opět od této ságy trochu odpočinout a tu výpravu do Afriky pořádně promyslet, abych tam dokázala zase po dlouhé době dostat nějakou pořádnou akci. Také bude vyžadovat nějaké studium a pár hodin strávených v knihovně... Tak mě prosím neuhánějte...

       

      Items details

      • Hits: 8228 clicks

      Tecox component by www.teglo.info

      Vaše komentáře a dotazy 

      #
      Karlos-sama 23 Duben 2012
      Hezká kapitolka a spěchat doopravdy nemusíš, každý si rád počká, aspoň já tomu věřím :)
      #
      Solzo 23 Duben 2012
      Na Hermionu Weasleyovou si budu asi chvíli zvykat, v prvním okamžiku jsem vůbec nevěděl o koho jde :lol:. To že se Ron musí podřizovat mohl čekat, když jsi vezme někoho jako je Miona :D. Jinak kapitola Super, jak jinak když je od tebe že? :-).
      Chápu že potřebuješ čas, aby vyprodukovala kvalitu na jakou jsme u tebe zvyklí, ale ty dva měsíce budou nekonečný :-?.
      #
      Lachim 23 Duben 2012
      Nádhera. Rozhodně to nebyla žádná nuda. Jestli takhle píšeš, když ti to nejde, tak ti upřímě závidím.
      #
      neky 23 Duben 2012
      Skvělá kapitola, já si na další klidně nějakej čas počkám.
      Od někoho kdo byl v Havraspáru bych čekal že dokáže uvařit aspoň kloudé veritasérum.Jinak se těšim na reakci Zoriny až se dozví že velí Hermiona to bude nářez :lol:
      #
      Sizzza 23 Duben 2012
      Super kapča, dofám že toho malého vlkodláčka taky zachrání:o)) A moc se těším na výcvik Zoriny...hlavně jak jí budou v Africe učit slušnému chování...jinak klidně si dej na čas....na kvalitu se vyplatí si počkat :o))
      #
      snake.nereg 24 Duben 2012
      pěkná kapitolka
      #
      Elis Wolf 24 Duben 2012
      Pokud bude další kapitola výborná tak to čekání bude stát zato doufám že když už nebudeš dávat sem kapitolu tak by mohla přijít jinam. Jinak je to taková oddechovka která symbolizuje velké události.
      #
      maja 24 Duben 2012
      O jiné povídky se nebojte. Jejich psaní mi odsýpá mnohem lépe. Nejsou ještě tak dlouhé a proto nemají takové nároky na zapamatování předchozího děje. Při psaní této kapitoly jsem musela znova přečíst skoro celého Šamana a kousek Démonů, abych neplácala nesmysly.
      Kapitolu Zlatého fénixe už mám skoro hotovou a Zpěv jsem začala osnovou, abych věděla, co všechno do té překlenovací kapitoly musím vnutit...
      #
      anneanne 24 Duben 2012
      SUper mám se na co těšit.A na kvalitku si ráda počkám :oops: .
      #
      Drticool 26 Květen 2012
      Také si rád počkám. Ale ve skrytu duše doufám, že ten interval nebude tak dlouhý, protože bych se rád dožil toho, co se bude dle proroctví kentaurů dít. Konkrétně myslím tuto část: „Viděli jsme tě s bílými vlasy a vousy, jak bráníš, tou nejmocnější magií, tento hrad i všechny tvory žijící v lese…“ (při intervalu 2 měsíce mezi každou kapitolou a uplynulým časem popsaným v kapitole hádám, že mi bude tak 120 než k tomu dojde) :lol: :lol:
      Jinak dle mého skromného názoru píšeš moc hezky dokonce lépe než Rowlingová (hlavně detailněji a souvisleji).
      #
      Drticool 26 Květen 2012
      Btw když už jsem se tak rozepsal. Potěšilo by mě na duši (a asi nejen mě), kdyby se u Harryho objevila nějaká další schopnost získaná ze spojení relikvií.
      Namátkou: mohl by být schopen přivolat smrt s tím, že by ji nejen slyšel ale i viděl. Ona by ho musela poslouchat a tak by jí mohl nařídit, aby mu vrátila milované mrtvé, načež se dozví, že mu může vrátit jen ty co jsou mrtví maximálně třeba hodinu (nebo jiný vhodný časový interval), což by se mohlo vhodně začlenit po nějaké bitvě, kde by umřela třeba Ginny, či někdo jiný jemu blízký.
      #
      Drticool 26 Květen 2012
      Samozřejmě by to bylo omezené a nešlo by oživit přirozeně zemřelé stářím
      #
      maja 26 Květen 2012
      Nějaké schopnosti, které mu dávají relikvie, objeví v Africe. Na další přijde v další povídce, která bude navazovat na Vzpouru vlkodlaků. Bude se jmenovat Pán upírů... Po ní už chystám jen několika kapitolový Epilog, kde bude stařičký Harry vzpomínat těsně před smrtí na další dobrodružství (tam spláchnu vše z proroctví kentaurů). Nakonec si vybere svého následovníka, kterému předá relikvie...
      #
      Drticool 27 Květen 2012
      Super a navíc to vypadá, že Hermiona vyvine ještě lektvar, který vyléčí upíry (neber mi tu iluzi :-) ). Jen tak dál. :lol:
      #
      leny 23 Červen 2012
      tak kdy už sem dáš novou kapitolu?
      #
      maja 23 Červen 2012
      Další kapitola Vlkodlaků bude až během prázdnin, nebo po prázdninách. Teď na ně nemám čas.
      #
      Jerry 30 Červen 2012
      Prázdniny by už byly. Prosím, prosím, když už budeš mít čas?
      #
      maja 30 Červen 2012
      Ještě nemám dokončenou kapitolu Zpěvu, pak budu muset fofrovat se Zlatým fénixem, abych ho stihla vydat 8.7. Takže na vlkodlaky dojde až později. Budu muset do knihovny ověřit pár afrických mýtických bytostí, takže vlkodlaci budou až po prázdninách...
      #
      Snake 02 Červenec 2012
      škoda, že chceš ukončit tuto sérii další povídkou.
      #
      Drticool 10 Září 2012
      Prázdniny jsou za námi a já už se těším, na další kapitolku.
      #
      maja 10 Září 2012
      Já tedy nevím, jak jste si užili prázdniny vy, a doufám, že rozhodně lépe, než já. Ale dobře. Až dopíšu 7193 a Zlaťáčka, tak se pustím do Vlkodlaků. Nějaké informace už jsem si na netu vyhledala a příští týden se snad dostanu i do té knihovny. Africká magie je opravdu dost speciální. Nevíte náhodou, jak se jmenoval ten seriál o holce, která se měnila na černého levharta vždy, když jí stoupla hladina adrenalinu? Myslím, že se jmenovala Sheila, nebo tak podobně...
      #
      Drticool 11 Září 2012
      Název seriálu nevím, ale divím se, že chceš něco hledat v knihovně. Je to snad fan fiction, takže se nemusíš držet skutečnosti a můžeš si tam dát co tě zrovna napadne ne?
      #
      maja 11 Září 2012
      To je právě jádro pudla, Drticoole. Kdo to má pořád vymýšlet? Každý výmysl je důvěryhodnější, pokud má nějaký základ v legendě, pověsti či historii...
      #
      Nex 14 Říjen 2012
      K tomu problému s pamatováním předchozích kapitol...

      Zaprvé si zaskoč do knihkupectví prohlédnout tyhle dvě knihy, jsou poučné co se týká spisovatelských postupů: neoluxor.cz/.../...

      Zadruhé si přečti úvod k Průvodci po Zeměploše a pokus se najít články s rozhovory s Terrym Prattchettem a taky s Neilem Gaimanem. Obojí jsou naprosto skvělí v udržování souvislostí.

      Dotřetice doporučím workshopy Jiřiny Vorlové z SF a H Workshopů, stálice to české SFFH scény. Kdyby existovala v Bradavicích profesura výuky spisovatelů, zastávala by ji ona. Je mentorkou tolika předních českých SFFH autorů, že se to dá stěží spočítat. Vyskytuje se průběžně na conech a ve Smíchovské pobočce Knihovny jako spolupachatel výchovy spisovatelské líhně. Víc o ní tu: interkom.vecnost.cz/.../...
      Víc o principu workshopů ve starém článku tu:
      fantasyplanet.cz/.../...

      Jinak nějaké funkční tipy pro organizaci poznámek o vytvořeném světě najdeš samozřejmě v různých příručkách typu Jak psát xy, mezi řádky se hodně dozvíš i v obou středověkých světech od Míly Lince (mila-linc.cz/.../...).

      Obecně bych jako základní základ doporučila něco-jako-kartotéku, kde budeš mít jednotlivé postavy a jejich popis, charakteristick é chování, vlastnosti a majetek speciálních předmětů, mrkni na nějaký návod na tvoření rpg postav, např. Dračí doupě, jaké všechny kolonky je třeba vyplnit. Své vlastní karty by měly mít i místa, domy a klíčové události a předměty. K tomu si poznamenávej na zvláštní list shrnutí každé kapitoly, jakousi obrácenou verzi osnovy - místo předem napsaného cosi vytvoř extrakt z jednotlivých kapitol a po těch kapitolách si ho zapisuj k předešlým. Mimo jiné tím získáš určitou představu o počtu vedlejších linií a taky si můžeš poznamenat, které kapitoly byly dějové a které odpočinkové, kde byla romantika, akce, vysvětlování myšlenkových pochodů, nové objevy atd. To pomáhá udržet přehled o rozvrstvení příběhu a rozhodování, jakou ingredienci je dobré přisypat do kotlíku teď. :)

      To jsou jen takové momentální nápady, když si budeš organizovat dosavadní práci, určitě tě to samo navede na nějaký způsob, který ti bude nejlépe vyhovovat. Třeba si něco odlišíš barevně nebo naopak podtrháváním, záložkami a tak. Jen tak čistě ze sportu bych ještě navrhla knížku od Roberta Zbírala "Příručka psaní seminárních a jiných vysokoškolských odborných prací", která je napsaná nádherně prakticky a návodně, dokonce se screenshoty, polopaticky vysvětluje, jak co nejsnáz a zároveň nejlépe, zpracovat jakýkoli text. Členění, na co si dávat pozor aby text měl pořád hlavu a patu, jak udělat rejstřík a kde vlastně hledat podklady a tak dál.

      Sice to poslední není nijak zvlášť podstatné pro psaní fanfiction, ale zato je tam spousta super tipů k organizaci přípravné práce.
      #
      Nex 14 Říjen 2012
      Jestli jsi knihomolka a nevadí ti číst věci lehce naučné, všemi dvaceti doporučuju přečíst si něco o literatuře od Umberta Eca, viz mlp.cz, například Jak napsat diplomovou práci je skvělá věc. On byl totiž kromě páchání románů taky profesor literatury v Itálii a jeho žáci se stali vesměs slavnými spisovateli.

      O právě probíhajících literárních dílnách v podání knihovny, Jiřiny Vorlové a dalších je často informováno na straky.cz/ , jelikož tohle zajímavé nakladatelství roky objevuje a prosazuje nové talenty do tisku. Ničeho se nebojte, zvládnou i ty nejhorší trémisty, jsou to přece stejní fandové psaní jako my. :)
      #
      Nex 14 Říjen 2012
      Poslední poňouknutí je tip na čtení beletristické, nikoli však oddechové, protože praská ve švech historickými fakty. Jde o Stín modrého býka od Františky Vrbenské a Leonarda Medka (straky.cz/.../). Spisovatelsky poučný je dlouhý doslov, který si určitě přečti v knihkupectví i kdyby tě nezaujala kniha samotná. Pokud budeš mít někdy to štěstí, že narazíš na nějakou přednášku, kterou pořádají jeden či druhý v Knihovnách nebo na conech, za každou cenu se tam dostaň a pokud bude možnost, ptej se. Není lepších učitelů vypravěčství. V Leonardově případě je na místě překonat jeho plachost nějakým milým chováním, jinak je schopen se pokusit skrývat. Františka je velice malá, vitální dáma, pravá čarodějka a vede vysokoškolskou knihovnu. Tím se nenechte zastrašit, je veselá, laskavá a skvělý znalec lidí. Viděla bych ji na kombinaci Prýtové a McGonagallové (verze bez upjatosti).

      Jinak když už se tady tak vykecávám, tak ti děkuju za všechny ty povídky tady, zhltala jsem během dvou dnů celý příběh Jak to bylo dál až sem a brzy se začtu do ostatních. Je zajímavé sledovat, jak ses spisovatelsky vyvíjela, původní kapitoly vyznívají spíš jako koncept k filmu než povídka. Mimochodem poslední kapitoly Jak to bylo dál byly už velmi slušné, ale cítím, že to s tvým psaním bude ještě lepší, takže se těším jako blecha. V tvém případě mi přijde, kromě opakovaného vyjmenovávání kompletních sestav (čehokoli/kohokoli), že občas urychluješ děj poněkud nědůvěryhodnými náhodami a postavy skáčou o celé levely jen proto, že se ti to zrovna hodí do povídky, místo toho, aby k tomu samy tak nějak došly. Třeba je super, že Harry soustředěným učením se ovládl jelení přeměnu, ale metoda všechno-svalíme-na-to-že-harry-dostane-nápad-nebo-zapracuje-103%spolehlivý-instinkt je občas trochu wtf.Připadá mi trochu neuvěřitelné,že všichni ti zkušení,o dekády starší,dospělí jen tak pobíhají kolem a čekají,až budou moct přihrát na smeč a v mezidobí se jejich činnost sestává z klanění božskému laskavému Harrymu,který má na všechno instatní řešení.McGyver by měl radost z následníka. Nicméně to jsou všechno věci, které ač lezou trochu na nervy, nezastírají fakt,že jsi vytvořila řadu zajímavých zápletek a vkládáš do své práce spoustu úsilí a fantazie. Některé nápady jsou dechberoucí, hlavně detaily kouzelnického světa. Miluju například útržky z kouzelnických teorií o fungování různých druhů magie, to, jak představuješ jednotlivé profese, když si vzpomeneš na reálný svět, tak i komplikace přímočarých plánů různými nehodami a náhodami, samozřejmé zapojení bradavických předmětů, např.bylinkářství a přeměňování. Zkus si prosím dát cíl použít každý "fígl" jen jednou za čas, často si totiž nějaký hodně oblíbíš a pak je samospásně nacpán všude. I když někeré finty jsou super, třeba zrcátka. Hodně zdaru při dalším psaní! Těším se, jak to bude dál...
      #
      maja 14 Říjen 2012
      No páni, Nex, to byla záplava informací! :eek:
      Zmatek v pamatování předchozího děje mám proto, že píšu hned čtyři různé povídky najednou. Střídavě, abych uspokojila fanoušky každé z nich. Dokud jsem psala jen tohle, tak problémy nebyly. Taháky - což je soubor pomocných informací k ději a postavám, už mám ke každé z povídek. Již jsem také přemýšlela o tom, že si je lépe zorganizuji, a tvé rady by mi v tom mohly hodně pomoci, ale těžko sháním čas na psaní... :sad:
      Udělám si poznámky do notýsku a pokusím se projít doporučenou literaturu, ale na profesionální spisovatelku zřejmě už studovat nebudu. :lol: Jsem v první řadě matka, která pečuje o těžce postiženého syna a teď ještě o dlouhodobě nemocného manžela. Psaní je pro mě jen způsobem odreagování ve volném čase...
      Každopádně ti děkuji za tvůj zájem, tvé připomínky i rady. Jsem ráda, že tě moje série zaujala a moc se těším na tvé postřehy k dalším povídkám. :roll:
      #
      Voldy 21 Říjen 2012
      Tedy konečně jsem se prokousal až sem a musím poznamenat,že povídky si napsala velmi dobře.Je to tak napínavé,že se už nemohu dočkat na další kapitolku.Ehem kdy vlastně bude další?
      #
      maja 21 Říjen 2012
      Kapitola je rozepsaná a k jejímu dokončení potřebuji již jen tak dva dny klidu. Ty jsem ovšem tento týden neměla. Snad se zadaří příští týden. Manžel je již natolik v pořádku, že je schopný se o sebe postarat sám, takže budu mít trochu času i na sebe a na psaní...
      #
      kitty 23 Říjen 2012
      nevíte nekdo v jakym díle je rostlina ve kreý jsou takový žlutý nebo oranžový plody a jak se jmenuje
      #
      Fiflip9742 28 Říjen 2012
      Tak jsem povídku přečetl podruhé jedním dechem a myslím, že je to naprosto dokonalé dílo. Rozhodně se těším na další kapitoly. Stejně jako na kapitoly u ostatních povídek.