Hledej

BlueBoard

HP fan fiction

Zpěv zlatého Fénixe

Zlat_Fnix_02Tento příběh přímo navazuje na konec knihy HP a Fénixův řád. Roztomilá scénka na nádraží, kdy si pár členů Řádu přišlo pohovořit s Dursleyovými,aby je přinutili chovat se k Harrymu slušně…

Na povídce spolupracují Mája a Karlos-sama. Karlos dodává skvělé nápady, píše pro Harryho učebnice a bude se zabývat temnou stranou a pradávným zlem. Mája si bere na starost romantiku, lidské vztahy a konečnou slohovou úpravu. Charaktery postav i zápletky spolu vytváříme pomocí diskuse na Skype a je to opravdu zajímavý styl tvorby. Jsme oba zvědaví, jak se vám trefíme do chutě a proto pište komentáře, podělte se s námi o vaše názory na naše společné dílko…

    Kapitola 22, Slzy zlatého fénixe - 2. část

      2. část

      V následujícím týdnu se sešli v Síni zakladatelů ještě třikrát. Holly dělala se svým lukem mnohem větší pokroky než Harry s mečem. Měl zase pocit, že se mu celá škola hroutí na hlavu.

      „Ne, pane. V sobotu mě sem nedostanete ani párem volů!“ protestoval, když Snape v pátek plánoval jejich další lekci. „Nemám ani jeden úkol na příští týden a ve středu po nás budete chtít, abychom uvařili Vlkodlačí lektvar. Ještě jsem si ten předpis nestačil ani prohlédnout, natož přečíst nebo dokonce nastudovat. Dejte mi alespoň víkend na učení!“

      „Co se to s vámi děje, pane Pottere? Místo rytířského zápolení chcete zasednout ke studiu?“ posmíval se mu Snape.

      „Na těch vašich hodinách šermu není zhola nic rytířského, pane. Vyžíváte se v tom, že mě můžete beztrestně mučit až do padnutí. Vždy mám problémy dojít na kolej a úkoly si musím psát narychlo o přestávkách mezi vyučováním, protože po vašem „výcviku“ neudržím brk v ruce…“ stěžoval si Harry.

      „Domníval jsem se, že jsou nebelvíři mnohem odolnější,“ pohrdavě si odfrknul Snape.

      „A to také jsou, Severusi,“ odvětil mu Godrik. „Je to vaše chyba, že jste zanedbali Harryho výchovu, když už od jeho narození víte, že byl předurčen jako vyvolený. Jak jste ho mohli nechat tak zanedbávat? Ti mudlové mu nemohli dát, co potřeboval…“

      „To si stěžujete na špatném místě, mistře Godriku,“ ušklíbl se Snape. „Já ho tam neumístil…“ zabručel uraženě Snape a otočil se k odchodu.

      Harry si jen ztěžka povzdechl, odložil svůj meč do stojanu a šel na schůzku s McGonagallovou a ostatními zvěromágy.

      oooOOOooo

      V sobotu si napsal všechny úkoly a naučil se, stejně jako Hermiona, obdobu zrcadlového štítu s pomocí stínové magie. V neděli se věnoval Vlkodlačímu lektvaru a večer ho Fawkes naučil, jak se teleportovat…

      V pondělí nečekaně vystrčili drápky malí zmijozelští smrtijedi…   

       Všichni ztratili ostražitost. Po úplňkovém masakru se začali zmijozelští chovat jinak. Byli tiší, neprovokovali, nenapadali a dojemně se starali o Adriana Lloyda, kterému Voldemortovi vlkodlaci vyvraždili rodinu. Adrien nebyl nikdy sám. Buď byl obklopen svými spolužáky z druhého ročníku, nebo doprovázen některým ze starších studentů, pod jejichž dohledem studoval nebo psal úkoly v knihovně. Předsudky vůči zmijozelským mizely jak pára nad hrncem. Hodně tomu pomohlo, že všeobecně známí Voldemortovi příznivci byli od ostatních studentů izolováni v poměrně tvrdém domácím vězení. Během vyučování i ve Velké síni během jídel byli pod ostražitým dohledem profesorů i svých spolužáků. Nikdo nevypadal, že by s nimi soucítil nebo jim snad projevoval nějaké sympatie.

      Ale jak se ukázalo, nebyla to tak úplně pravda. Měli své věrné přátele. Alespoň Draco Malfoy určitě…

      Na obranu šli v pondělí ráno na poslední chvíli. U snídaně se Hermiona opět pohádala s Ronem kvůli jeho příšerným stravovacím návykům. Štěkali na sebe tak, že Harry s Nevillem museli zakročit a usmířit je. Proto dost pospíchali, když se přesouvali z Velké síně do čtvrtého patra severního křídla, kde byla učebna obrany. Moody nebyl moc trpělivý profesor a pozdní příchody trestal. Ne strháváním bodů; dělal z provinilců figuranty pro zbytek třídy. A to byla zkušenost, o kterou rozhodně nestáli. Naštěstí se Harry teď na hradě vyznal jako nikdo jiný. Už před tím, než s ním propojil svou magii, věděl o spoustě zkratek a tajných chodeb díky Pobertovu plánku, ale teď znal celý hrad naprosto dokonale. Byl jeho součástí, jejich magie pracovala v souladu.

      zmijozelovVedl je tedy nejkratší cestou. Když vylezli z tajné chodby ve výklenku za jedním rezavým brněním a rozběhli se směrem k učebně, tak se poplašně rozeřval lev na jeho nebelvírském odznaku. Varoval před napadením. Harry se okamžitě otočil, ve zlomku vteřiny se zorientoval a požádal hrad, aby pět zmijozelských studentů okamžitě izoloval. Čtyři kletby na ně už ale letěly. Na něj a na Nevilla šly od Crabbea a Goyla jen řezací kletby. Neville už měl před sebou zrcadlo, Hermiona také. Kletbu, která na ni šla od Pansy Parkinsonové neznal, ale tu, co šla od Notta na Rona, poznal okamžitě. Na Rona letěl roj ošklivých černých pavouků. Ron stál jako zkamenělý a s hrůzou zíral na to, co se na něj řítí.

      Harry skočil před něj, čímž se vyhnul řezací kletbě a zvolal:

      „Arachnoides interitus!“

      Protikletba zabrala, pavouci zmizeli, ale Harry koutkem oka zahlédl, jak Hermioniným zrcadlovým štítem neznámá kletba pronikla a zasáhla ji přímo do obličeje. Zhroutila se k zemi a začala naříkat, obě ruce přitisknuté na oči.

      Chodbou se rozléhalo hlasité zvonění na poplach, jak hrad hlásil použití černé magie, a všichni tři nebelvíři klečeli na podlaze kolem Hermiony a nevěděli, jak jí mají pomoci.

      První se tam přiřítil Moody. Harry vždy žasl, jak na své protéze dokáže být rychlý, když to situace vyžadovala. Podíval se na zmijozely zavřené ve velké třpytivé bublině a zahlédl, jak Pansy Parkinsonová pálí kouzlem nějakou hůlku. Pak se ušklíbla tak odporně zlomyslně, že Harrymu přeběhl mráz po zádech. Hermiona pořád naříkala a tiskla si dlaněmi obě oči. Moody chlapce odstrčil a sklonil se k ní. Odtáhl jí ruce a zadíval se na její oči. Byly bílé. Zmizela panenka i duhovka, zůstalo jen bělmo, prorostlé krvácejícími žilkami. Bolelo to. Hermiona nebyla žádná měkkota, nenaříkala by, kdyby to opravdu nebylo hodně zlé.

      „Nevidím, Harry,“ zakvílela. „Vůbec nic nevidím. Prošlo to zrcadlovým štítem…“ naříkala a z očí jí padaly krvavé slzy.

       „Co se tady stalo!“ začal je vyslýchat Moody a se svou otázkou se obrátil na Harryho.

      „Napadli nás zezadu, vůbec jsme je neviděli…“ začal Harry, ale byl umlčen Brumbálem:

      „Tady ne, Harry. Vyšetříme celou událost u mě v ředitelně, Alastore,“ a ukázal rukou kolem sebe. Když se Harry rozhlédl, tak pochopil. Na chodbě byli z jedné strany studenti z jejich ročníku, kteří se vyhrnuli za Moodym z učebny obrany, po schodech sem zrovna přibíhali McGonagallová, Kratiknot a Sinistrová a za nimi se sem řítili i jejich vyděšení studenti. Brumbál mávnutím ruky umlčel to poplašné zvonění, které se pořád rozléhalo hradem, a zesíleným hlasem zahřměl:

      „Všichni studenti se vrátí do učeben, do kterých patří!“

      Studenti se rozprchli, jako kdyby do nich udeřila kletba.

      „Budu potřebovat Minervu, Severuse a Alastora. Kdo z vás má teď volnou hodinu?“ zeptal se ostatních profesorů, kteří postupně dobíhali.

      Přihlásil se Alex a Hagrid, který ještě dupal do schodů.

      „Alexi, ujmi se prosím Minerviny třídy, a ty, Hagride, dohlédni na třídu obrany. Můžeš s nimi zopakovat nebezpečné kouzelné tvory a jak se proti nim bránit… Vy ostatní se vraťte do svých tříd a zajistěte pořádek. Argusi, ujistěte se, že se žádní studenti nebudou potloukat po chodbách!“ přikázal ostatním a školníkovi. Pak se obrátil na Snapea, který spěchal do schodů za Hagridem: „Co tvoje třída, Severusi?“

      „Mám tam sedmý ročník,“ odpověděl Snape, zatímco se rozhlížel kolem a hodnotil situaci.

      „Urquharda a Vaiseye jsem zavřel cestou do jejich pokoje a pořádek ve třídě jsem svěřil Bellové, protože doufám, že dokáže udržet na uzdě dvojčata Weasleyova…“

      „Nás nemusí držet na uzdě, profesore,“ uraženě protestovalo jedno z dvojčat.

      „Protože jsme běželi hned za vámi,“ pokračovalo druhé,

      „jelikož nám bylo jasné,“

      „že bude naše drobotina v problémech…“ tvořili Fred a George společně vysvětlení, když poklekli vedle Rona na zem k Hermioně.

      „Nemusíte mít obavy, profesore,“ pohlédl na Snapea Fred, „své lektvary jsme uložili do stáze.“

      Harry přenesl svůj pohled na lektvaristu a musel se v duchu usmát. Poprvé viděl Snapea natolik ohromeného, že ztratil řeč. Netrvalo to ale dlouho. Už se nadechoval, že jim řekne pěkně od plic něco pořádně jadrného, když ho svým příchodem zarazila madam Pomfreyová.

      „Uhněte!“ rázně vykázala všechny Weasleyovy, Harryho i Nevilla, kteří obklopovali svou naříkající kamarádku.

      Nejdříve do ní nalila lektvar proti bolesti a pak už její hůlka kmitala při sesílání diagnostických kouzel.

      „Claudo vizus!?“ zajíkla se a vyděšeně se podívala po ostatních dospělých.

      „Kdo tu kletbu poslal?“ zeptal se rázně Snape ostatních nebelvírů.

      „Parkinsonová,“ odpověděl mu Harry.

      „Viděl jsem ji, jak pálila hůlku…“ podotkl hlasem vibrujícím vztekem Moody a zadíval se vztekle na Snapea. Tvář vedoucího Zmijozelu zvážněla a zadíval se na Hermionu se zvláštním soucitem v očích.

      „Co to znamená?“ dožadovali se odpovědí Harry i Ron, kteří opravdu zneklidněli.

      „Tady ne!“ umlčel je všechny Brumbál. „Jdeme do ředitelny! Severus a Alastor se postarají o provinilce, Fred a George doprovodí Poppy a slečnu Grangerovou na ošetřovnu…“

      It_is_me_by_Hermiona„Tak to tedy ne!“ ozvala se Hermiona, které očividně udělal lektvar proti bolesti dobře. Momentálně seděla a madam Pomfreyová jí kolem hlavy připevňovala obvaz zakrývající její oči. „Nehnu se od vás, dokud se nedozvím, co mi ta mrcha udělala!“ zvedla se na nohy a tápala rukama kolem sebe, aby našla nějakou oporu. Harry a Ron k ní okamžitě přistoupili a popadli ji každý z jedné strany. Pak se oba vyzývavě zahleděli na Brumbála.

      „Dobře, jestli už vám je lépe, Hermiono, pak pojďte s námi. Máte právo se zúčastnit vyšetřování… Fred a George pomůžou profesorům s těmi útočníky,“ svolil nakonec Brumbál.

      „A jak je chcete dostat z té bubliny?“ zeptal se George, když sledoval Moodyho a Snapea, jak stojí bezradně před silovým polem, které uzavřelo zmijozely.

      Brumbál se podíval na Harryho, ten zavřel oči a přikázal hradu, aby ochranné pole zrušil. V tu samou chvíli bylo všech pět zmijozelů odzbrojeno a obklíčeno. Ron se věnoval Hermioně, takže si té mezihry mezi Brumbálem a Harrym nevšiml, ale Neville to zaregistroval. Překvapeně se na Harryho podíval a už se chtěl zeptat, co to mělo znamenat, když Harry zavrtěl hlavou a bezhlesně naznačil: ‚později‘. Neville přikývl a nechal to být.

      Když přišli do ředitelny, tak madam Pomfreyová, která šla s nimi, přivolala pohodlné křeslo, posadila do něj Hermionu, a pro sebe židli, aby si mohla sednout k ní. Ostatní nebelvírští zůstali stát a přihlíželi se zamračenými tvářemi, jak Brumbál odvádí pět zmijozelů do místnosti za kanceláří. Požádal Freda a George, aby na ně dohlédli a nedovolili jim domlouvat se před vyšetřováním. Pak pro všechny přítomné přivolal nepohodlné židle s vysokým opěradlem. McGonagallová a Snape zůstali stát, každý z jedné strany skupinky studentů, jako by je hlídali.

      „Minervo, mohla bys, prosím, udělat zápis? Byla použita černá magie, takže je pravděpodobné, že budeme předávat tento případ bystrozorům…“ požádal ředitelku Nebelvíru, která přivolala na jeho stůl pergamen a samozapisovací brk.

      „Dobře, tak kdo z vás začne? Třeba pan Ronald Weasley?“ pobídl pak Rona.

      „Já vám toho moc neřeknu, pane řediteli,“ zrudnul Ron tak, že jeho uši vypadaly jako by se měly každou chvíli vznítit. „Když jsem se otočil, tak jsem uviděl mračno pavouků a úplně jsem ztuhnul…“ pokračoval rozechvěle a začal se třást při té vzpomínce. Snape zvedl obočí a podíval se tázavě na Harryho. Přikývl.

      „Takto se daleko nedostaneme,“ zabručel Moody. „Jak jste poznali, že na vás útočí, když tvrdíte, že vás napadli zezadu, Pottere?“

      „Můj odznak nás varoval, profesore,“ odpověděl Harry. „V rámci projektu na kouzelné formule jsem do něj vložil poplašné kouzlo, které varuje, když na mě letí kletba a základní ochranný štít, který by mě měl ochránit před běžnými vtípky…“

      „Začni od začátku, Harry,“ požádal ho Brumbál.

      „Zdrželi jsme se na snídani a tak jsme pospíchali, abychom se na hodinu dostali včas. Použili jsme několik zkratek. Jedna z nich ústí ve výklenku za tím rezavým brněním na chodbě ve čtvrtém patře. Vylezli jsme ven a pospíchali k učebně. Zmijozelských jsme si vůbec nevšimli. Až když zařval lev na mém odznaku, tak jsem je uviděl. To už se spustil ten poplach a hrad kolem nich vytvořil to ochranné pole. Jenže čtyři kletby už na nás letěly. Crabbe a Goyle poslali řezací kletbu na mě a Nevilla, Nott na Rona poslal mračno pavouků a kletbu, co poslala Parkinsonová na Hermionu jsem neznal. Viděl jsem, že Neville a Hermiona vyčarovali štíty, tak jsem skočil před Rona, vyhnul jsem se té řezací kletbě a poslal protikouzlo na ty pavouky…“ vysvětlil stručně a jasně Harry. Neville dodal:

      „Já jsem použil zrcadlový štít a odrazil jsem tu řezací kletbu na ně zpět, ale zastavila se o ten ochranný štít, co měli kolem sebe…“

      Ozvala se i Hermiona. „Ta kletba prošla mým zrcadlovým štítem. Řeknete mi, co je to zač? Ještě jsem o ní neslyšela. To nebyla běžná oslepující kletba…“

      „Je to kletba černé magie. Není moc známá ani mezi smrtijedy. K jejímu vyvolání je potřeba opravdu velká nenávist, aby fungovala…“ odpověděl jí zamyšleně Snape a zase se na ni podíval s neobvyklým soucitem v očích.

      „Ale jde to vyléčit, že ano?“ zeptal se nejistě Harry, když si toho všiml.

      „Tu kletbu může zrušit jen ten kouzelník, který ji seslal…“ vysvětloval Snape.

      „K tomu ji snad dokážete přinutit, ne?“ zeptal se napjatě Ron.

      „Může to udělat pouze tou samou hůlkou, která tu kletbu vytvořila…“ řekl stroze Moody a Hermiona se zajíkla.

      „Tou hůlkou, kterou spálila?!“ vyhrknul Harry a najednou pochopil jejich zděšení.

      „Chcete říct, že zůstanu slepá?!“ vysokým, přiškrceným hlasem vyhrkla Hermiona a začala se třást. Madam Pomfreyová do ní okamžitě nalila uklidňující lektvar, ale ten moc nezabral. Hermiona se otřásala a nahlas vzlykala.

      Harry se zadíval Brumbálovi do očí a telepaticky se zeptal:

      „Mohly by ji vyléčit slzy zlatého fénixe, pane?“

      „Nevím, Harry, ještě to pravděpodobně nikdo nezkoušel. Ale je to možné. Určitě dokáží zlikvidovat tu kletbu, takže by pak mohla Poppy použít léčivá kouzla a lektvary, aby uzdravila poškozené oči. Ale jestli bude výsledek stoprocentní, to odhadnout nedokážu…“ odpověděl Brumbál a usmál se na něj.

      Harry vstal, naklonil se k Hermioně a pošeptal jí do ucha:

      „Pšš, Mio, vím o léku, který by ti měl pomoci. Věř mi, vyléčíme tě…“

      Hermiona se po chvíli opravdu uklidnila. Těžko říct, jestli to bylo tím, že konečně zabral lektvar, nebo tím, co jí řekl.

      „Takže je na čase, abychom vyslechli i druhou stranu tohoto konfliktu,“ usoudil Brumbál a požádal nebelvíry, aby se přesunuli do rohu pracovny a uvolnili židle před stolem.

      Ředitel vstal a otevřel dveře do druhé místnosti. Dovnitř vešel Fred a zase za sebou zavřel.

      Brumbál na něj překvapeně pohlédl. Fred se culil a začal vysvětlovat:

      „Než se pustíte do jejich výslechu, tak byste měli něco vědět. Něco jsme na nich s Georgem vyzkoušeli. Je to novinka, ještě jsme to nedali do prodeje, protože nemáme účinnou protilátku…“

      „CO!“ zařval Snape a Fred se začal hihňat.

      „Promiňte, profesore, nadýchal jsem se toho také, takže jsem trochu v euforii. Je to pomůcka ke hře na pravdu. Úplně náhodou se nám jednou povedlo uvařit pořádně těkavý lektvar pravdy. Pěkně rychle se mění ze skupenství tekutého na plynné. Stačí jen na kaši rozdrtit vílí kořen, místo krájení… A tak jsme jim tam jednu lahvičku otevřeli. Nedokážou lhát a budou v opravdu dobré náladě, tak abyste se nedivili…“ vysvětloval se širokým úsměvem.

      „To je protizákonné, Weasley!“ zahřměl Moody.

      „Ani ne, Pošuku,“ odpověděl pobaveně Fred. „Ten zákon jsme si důkladně prostudovali. Použití lektvaru pravdy je nezákonné, jen pokud ho do někoho nalijete proti jeho vůli, ale my jsme ho do nich nelili a ani jeden z nich vůbec neprotestoval,“ chechtal se Fred.

      „To se může hodit,“ řekl zamyšleně Snape. „To, co udělala Parkinsonová se mi nezdá, takže potřebuji znát všechny její pohnutky… Ale je vám jasné, že jestli je to opravdu jen lektvar pravdy, tak nám nemusí odpovědět? Ten nenutí ke sdílnosti jako Veritasérum.“

      „No, tenhle výrobek zároveň způsobuje jistý stav euforie a bezstarostnosti, takže v tom rauši vykecáte všechno a při tom neztratíte skvělou náladu…“ culil se Fred.

      „Dobře, přiveď je, Frede. A vy zůstaňte naprosto zticha. V žádném případě nerušte výslech!“ přikázal Harryho partě Brumbál. Posadili se v rohu do malých křesílek a ze všech stran obklopili Hermionu, aby ji chránili. Když si zase vzlykla, tak jí Harry pošeptal:

      „Vydrž ještě chvilku. Věř mi, Hermiono…“

      Zmijozelští byli posazeni do židlí před stolem, povstal Moody a všechny jejich hůlky prověřil pomocí kouzla Prior incantem. Malfoyova ukázala pouze kouzlo na čištění zubů, které pravděpodobně použil po snídani.

      „Tak proto má tak zářivý úsměv,“ pomyslel si Harry. „Asi si takhle čistí zuby několikrát denně…“

      Goylova a Crabbeova hůlka ukázaly řezací kletby, Nottova zase Latrodectus lugubris syncopa, pavoučí kletbu. Hůlka Pansy Parkinsonové ukázala Incendio…

      Moody všechna kouzla nahlas zopakoval pro samopíšící brk a předal slovo Brumbálovi.

      „Dobře, začneme s panem Malfoyem, který zde vystupuje jako svědek. Co nám můžete říct o tom incidentu?“

      „Oni si začali, řediteli,“ šklebil se Malfoy.

      „Skutečně?“ kroutil hlavou Brumbál.

      „Ano,“ zapojil se Nott. „Oni zavinili, že naši otcové museli hnít téměř tři měsíce v Azkabanu. Kdyby se nechali zabít, jak se od nich očekávalo, tak si naši otcové nemuseli projít takovým utrpením. Jsou to jen krvezrádci a mudlovští šmejdi, nic jiného si nezaslouží,“ s úsměvem si kopal hrob Teodor Nott.

      „Jo,“ přizvukovali dvě gorily, pod působením lektvaru ještě tupější, než obvykle. Jen Pansy zatím mlčela.

      „A vaše vysvětlení, slečno Parkinsonová?“ oslovil ji tedy Brumbál.

      „Já jsem tu také jen jako svědek, pane řediteli,“ smála se mu do očí Pansy. „Moje hůlka přece nic zakázaného neukázala…“

      „Proto jste tedy tu druhou hůlku spálila, Pansy?“ zeptal se s nadějí v hlase Snape.

      „Ne, to nebyl hlavní důvod. Ta mudlovská mrcha už nebude taková šprtka, když už nikdy nebude moc civět do těch svých knížek. A žádný kluk už se na ni ani nepodívá! Dokonce i zmijozelští tu šmejdku obdivují a to je nechutné. To prostě musí přestat!“ rozvášnila se Parkinsonová a Hermiona se nad nenávistí v tom hlase potichu zajíkla.

      „Takže žárlivost? Kvůli své žárlivosti jste ochotná někoho natrvalo zmrzačit?“ žasl Snape, jakoby se s něčím podobným u svých zmijozelů ještě nesetkal, o čemž Harry silně pochyboval.

      „Takže jste na své spolužáky zaútočili ze zálohy s úmyslem mrzačit a zabíjet?“ zeptal se stroze a přísně Moody.

      „Zabít jsme nikoho nechtěli,“ ohradil se Nott.

      „Pavoučí kletba je potencionálně smrtící, pane Notte,“ připomenul mu Snape a Harry považoval za nutné zasáhnout.

      „Ti pavouci, které Nott na Rona poslal, nebyli černé vdovy, pane profesore. Byli to velcí černí sklepní křižáci. I kdyby ho pokousali, tak by ho nezabili. Jeho úmyslem nebylo Rona zabít, chtěl ho jen vyděsit…“ upřesnil svou předchozí výpověď. Bylo to nedávno, když se Snapem při svých soukromých hodinách probírali zvláštní aspekty kouzel černé magie. Kouzlo mělo vždy takový výsledek, jaký byl záměr kouzelníka, který ho seslal. Stejné kouzlo mohlo zrovna tak zabít, pokud úmysly byly vražedné.

      Ron se na něj po jeho slovech nevěřícně podíval a vypadal pořádně naštvaně. Jenže Ron nevěděl to, co se nedávno dozvěděl Harry. Že Teodorův otec začal spolupracovat s Brumbálem a odsouzení jeho syna by jejich vzájemným dobrým vztahům pravděpodobně moc neprospělo. Proto ho také jak Brumbál, tak Snape, ocenili nenápadným přikývnutím.

      „V tom případě se domnívám, že bystrozorům předáme pouze slečnu Parkinsonovou. Pana Notta ovšem budeme muset potrestat velmi přísně za použití černé magie v prostorách školy. Pány Crabbea a Goyla předám k potrestání profesoru Snapeovi, ale pan Nott si svůj trest odpracuje pod mým dohledem. Alastore, Minerva ti dá kopii zápisu z tohoto vyšetřování a poprosím tě, zda bys odvedl slečnu Parkinsonovou na ministerstvo a předal ji bystrozorskému oddělení, aby mohli zahájit její stíhání…“ uzavřel celé vyšetřování Brumbál.

      „V tom případě počítejte s tím, že sem přijdou vyšetřovat. Budou chtít vidět slečnu Grangerovou a vyžádají si posudek léčitele o jejím zdravotním stavu…“ zvedl se Moody, hůlku Parkinsonové strčil do kapsy a dost neurvale dívku popadl za ruku, když ji táhl ke krbu.

      „Vy se vraťte do vyučování. Vaše hůlky si prozatím nechám u sebe, pánové,“ sdělil Snape Crabbeovi a Goylovi, když vracel tu Malfoyovu. „Po večeři se dostavíte do mé kanceláře. Promyslím si, jaký trest si pro vás přichystám…“ počkal, až jeho svěřenci odejdou a vrhl se na dvojčata: „Musím prověřit ten váš nepovedený pravdivý lektvar. Je od vás nezodpovědné ho používat, pokud nemáte protilátku, a ty vedlejší účinky jsou velmi neobvyklé, může jich být víc, kterých jste si nevšimli.“

      Fred a George se již zřejmě dostali z té euforie, protože se zatvářili trochu zahanbeně. Hned se prošacovali a strčili lektvaristovi do rukou další tři lahvičky.

      „Nicméně je to zajímavý lektvar, chlapci,“ potěšil je trochu Brumbál. „Pokud ho Severus schválí a podaří se vám vyrobit protilátku, tak by nám mohl být užitečný. Proto bych byl rád, pokud byste na svém výzkumu spolupracovali s profesorem Snapem…“

      Dvojčata přikývla a pokorně se vracela se svým profesorem zpět na hodinu lektvarů.

      „Vy byste se měli také vrátit do vyučování, chlapci. Profesorka McGonagallová a madam Pomfreyová se o vaši kamarádku postarají. Můžete ji odpoledne navštívit na ošetřovně. Poppy, připravte se na brzkou návštěvu bystrozorů. Harry, tebe požádám, abys tu se mnou ještě chvíli zůstal, potřebuji od tebe ještě nějaké informace…“ rozehnal Brumbál zbytek přítomných a tak se mohl Harry v klidu proměnit do zlatého fénixe a do lahvičky s kapátkem, ve které dříve byly Brumbálovy oční kapky, uronit dostatečné množství vzácných slz s perleťově zlatým leskem.

      „S jejich použitím počkáme, až odejdou bystrozoři, Harry. Promluvím si s Poppy, aby jim nadhodila, že se chce u slečny Grangerové pokusit o nevyzkoušenou experimentální léčbu, aby později nebyli překvapení, že uzdravila něco, co ještě nikdo před tím vyléčit nedokázal…“ domluvil se s ním ředitel po té, co se proměnil zpět. Čekali ještě několik minut, než krbem do ředitelny prošli dva bystrozoři, které Harry neznal. Ale Brumbál znal očividně kde koho.

      „Luisi, Riku, rád vás vidím, chlapci. Odvedeme vás s Harrym na ošetřovnu za slečnou Grangerovou…“

      oooOOOooo

      Bystrozoři požádali madam Pomfreyovou, aby odstranila z Hermioniných očí obvazy a použili stejné diagnostické kouzlo jako před chvílí ona.

      „Skutečně použila Claudo vizus,“ konstatovali po té. „To je neobvykle obtížné kouzlo v rukách šestnáctileté čarodějky… Ze zápisu vyplývá, že se dobrovolně přiznala k záměru trvale svou spolužačku zmrzačit, což je ještě neobvyklejší u někoho ze zmijozelské koleje…“ obrátil se na Brumbála s tázavým pohledem v očích.

      „Ano, máte pravdu, Riku. Musím se přiznat, že jsme trochu zneužili malé lektvarové nehody, která předcházela jejímu výslechu. Zdá se, že se nevědomky nadýchala výparů z nepovedeného Pravdivého lektvaru…“ vysvětlil jim Brumbál. „Vy máte ovšem nyní dostatek důkazů na to, abyste jí mohli podat oficiálně Veritasérum a tak z ní to přiznání dostat zcela zákonnou cestou, že?“

      Bystrozor přikývl a pohlédl se soucitem v očích na Hermionu.

      „Je mi velice líto, že vás postihlo takové kruté prokletí, slečno,“ vyjádřil Hermioně svou účast.

      „My ovšem neztrácíme naději, že se nám podaří slečnu Grangerovou vyléčit. Madam Pomfreyová a Severus Snape jsou velmi výkonný tým a věřím, že přijdou na nějakou novou experimentální léčbu, která nakonec tuto nevinou dívku vyléčí,“ oznámil mu přesvědčivě Brumbál a vysloužil si pochybovačný pohled nejen od bystrozorů, ale i od madam Pomfreyové.

      Když bystrozorové odešli, tak vytáhl z kapsy lahvičku s kapátkem a přistoupil k Hermioně.

      „Oční kapky?! Albusi, nenech se vysmát!“ setřela ho Pomfreyová v rukou připravené obvazy, aby Hermioniny krvavé oči opět zakryla.

      oko

      „Nenech se zmýlit obalem, Poppy. V té lahvičce je zázračný lék, který by si měl s tou kletbou poradit. Jen nevím, jak moc poškodila oči a zrak. To už bude na tobě, drahá,“ uklidnil ji Brumbál a začal kapátkem dávkovat slzy do obou Hermioniných očí. Na každé stačily tři. Po první se na bělmu objevily černé čmouhy. Po druhé se ty skvrny začaly kroutit a svíjet a Hermiona trochu zanaříkala. Po třetí z jejích očí unikl černý dým, který se rozplynul nad její hlavou. Hermioniny oči už zase vypadaly skoro normálně. Měli panenku a duhovku, jen bělmo bylo ještě poseté krvavými skvrnami.

      Poppy začala hbitě mávat hůlkou, s úžasem konstatovala, že kletba je pryč a začala s dalšími diagnostickými kouzly. Hermiona zašeptala:

      „Vidím jen světlo a stíny. Žádné ostré obrysy a ani barvy…“

      „To je v pořádku, slečno, s tím si již dokážu poradit,“ utěšila ji madam Pomfreyová. „Máte na několika místech odchlípnutou sítnici a poškozený zrakový nerv. Sítnici dokážu opravit kouzlem, zrakový nerv vyléčíme Severusovým regenerátorem. Do zítřka byste měla být v pořádku, drahoušku,“ uklidňovala Hermionu laskavě, a přesto rázně, madam Pomfreyová. Pak začala kroutit hůlkou nad jejíma očima ve složitém obrazci a při tom odříkávala dlouhou latinskou inkantaci. Světlo proudící z hůlky se vpíjelo do oříškových očí a v okamžiku, kdy přestalo, Hermiona oči prudce přimhouřila.

      „Moc světla!“ zaúpěla. „Jak může světlo takhle bolet?“

      „Dám vám zase obvazy, slečno. Regenerátor bude pracovat několik hodin a bude lepší, když nebudete v té době zrakový nerv nijak namáhat. Vypijete si uspávadlo, večer vás probudím, zkontrolujeme zrak, dám vám další regenerátor a znova vás uspím. Ráno už budete určitě v pořádku…“ vysvětlovala léčitelka a Harry dodal:

      „Alespoň se konečně pořádně vyspíš…“

      „Ale zameškám dnešní vyučování!“ zhrozila se Hermiona. „A z tvých poznámek se toho moc nedozvím!“

      To už se všichni přítomní rozesmáli. Brumbál navrhl:

      „Jsem si jist, že Harry může slíbit, že bude svým poznámkám z dnešních hodin věnovat patřičnou pozornost, aby uspokojil vaši touhu po vědění, milá Hermiono. A pokud se mu to nepodaří, pak si na vás jistě profesoři udělají čas a poskytnou vám soukromou konzultaci zameškaného učiva. Jsem moc rád, že se nám podařilo zlomit to hrozivé prokletí a pomoci vám cítit se lépe…“

      „No jo, vlastně… Jak se vám to podařilo, pane? Co to bylo za kapky?“ zeptala se Hermiona s očima již zakrytýma obvazem.

      „Ano, to by mě také zajímalo,“ zabručela madam Pomfreyová.

      Harry se na Brumbála podíval, protože netušil, jestli smí něco prozradit. On nenápadně zakroutil hlavou a odpověděl:

      „Obávám se, že ještě nenastal ten správný čas, abych vám prozradil zdroj této zázračné esence. Jediné, co potřebuješ vědět, Poppy, že mám k dispozici něco, co dokázalo zlikvidovat každou temnou kletbu, na kterou to zatím bylo použito…“

      „Tvoje ruka!? Tu hroznou kletbu to zničilo také?!“ zajíkla se madam Pomfreyová a tvářila se hodně zamyšleně, když Brumbál přitakal a chystal se s Harrym k odchodu.

      Hermiona o tom zázračném léku chtěla ještě s léčitelkou chvíli diskutovat, ale madam Pomfreyová do ní nalila nejdřív lektvar na regeneraci nervů a hned na to lektvar hlubokého spánku a tak se brzy propadla do nevědomí…

      Na chodbě před ošetřovnou se Harry zeptal Brumbála:

      „Jak dlouho to ještě před nimi musím tajit, pane? Jsou to mí nejlepší přátelé, měli by to vědět…“

      „Čím déle to udržíme v tajnosti před ostatními, tím větší je šance, že se o tvých schopnostech nedozví Voldemort, Harry. Vím, že svým přátelům důvěřuješ, ale v tomto hradu mají i stěny uši. Nikdy si nemůžeš být stoprocentně jistý, že vás nezaslechne i někdo, komu důvěřovat nemůžeš…“ snažil se ho přesvědčit Brumbál.

      „Zkusím poprosit mistra Merlina, aby nás naučil kouzlo Tajemství. To přece počítá i s možností nepovolaných uší…“ zamyslel se nahlas Harry a Brumbál mu s úsměvem nabídl:

      „Mě už ho naučil. Můžu to s tebou zkusit sám. Je to sice docela náročné kouzlo, ale myslím, že bys ho mohl zvládnout…“

      Pak poslal potěšeného Harryho na hodinu přeměňování, která měla za pár minut začít…

      oooOOOooo

      Po večeři šli navštívit Hermionu celá parta, ale zjistili, že už vypila další dávku regenerátoru a byla znova uvržena do hlubokého spánku. Dali jí tedy na noční stolek pár kousků ovoce a květiny, které přinesla Lenka, a nechali ji odpočívat.

      V úterý přišla Hermiona na snídani a její oči vypadaly i fungovaly zcela normálně. Nevěřícné pohledy od zmijozelského stolu Harryho i Hermionu pobavily. Od té chvíle neměl Harry chvilku klidu. Hermiona na něj dorážela jako vosy při rojení, protože ji došlo, že s tím zázračným lékem, který jí zachránil zrak, má něco společného. I Neville mu připomněl, že mu dluží nějaké vysvětlení, a Ron se přidal:

      „Mě také opravdu moc zajímá, proč ses zastal Notta. Byl bych radši, kdyby skončil v Azkabanu…“ vrčel rozmrzele.

      Nakonec ho donutili slíbit, že si pospíší a rychle se naučí kouzlo, které pomůže všechna důležitá tajemství udržet jen mezi nimi. Sdělil jim, že už se kouzlo Tajemství učí, ale protože je hodně složité, tak mu zatím nejde, což hlavně u Hermiony vyvolalo značné podráždění.

      Jejich neustálé hašteření na toto téma bylo ovšem odsunuto stranou, protože se mílovými kroky blížila středa a s ní i hodina lektvarů, na které měli vařit Vlkodlačí lektvar…

      A/N Nějak se mi tato kapitola vymkla z rukou. Z osnovy, kterou jsem si připravila, zbylo ještě několik věcí, co se mi sem už prostě nevešly. Nemá cenu kapitolu ještě prodlužovat, takže je dám na začátek té další. Ta bude tedy nejdřív lektvarová, pak zamilovaná a nakonec tvrdě akční… 



       

      Items details

      • Hits: 13424 clicks

      Tecox component by www.teglo.info

      Vaše komentáře a dotazy 

      #
      maja 19 Květen 2012
      Tato kapitola je důkazem, že si povídka žije svým vlastním životem. Děj se prostě rozběhl takovým tempem, že z mé osnovy udělal zbytečnost. Tak prostě obohatím příští kapitolu... :-*
      #
      Lachim 19 Květen 2012
      Nádherná kapitola. Jen nechápu, jak dokážeš napsat tak dlouhou a dobrou kapitolu a říct, že se ti do ní nevešlo všechno, co jsi tam chtěla mít. Přeju ti to, ale závidím! :roll: :P
      #
      222 19 Květen 2012
      zajímavá kapitola , trošku se mi to míchá s ostatnímy povídkami
      asi si přečtu celou povídku naráz abych si trochu urovnala děj :lol:
      #
      anneanne 19 Květen 2012
      Skvělé ,zhltla jsem to naráz.A teď ještě jednou pomalounku abych si kapitolku vychutnala.Jsem zvědavá co Severu vymyslí za tresty. ;-)
      #
      panvita 19 Květen 2012
      super moc moc moc super kapitola moc moc se těšim na další kapitolu
      #
      neky 20 Květen 2012
      Nádherná kapitola,Ron by si mel dávat pozor na jazyk nebo jednou rekne něco opravdu důležitýho.Sleduju že Severus je celej nadšenej když může mučit Harryho i když je to jenom při šermu.
      Těšim se na další kapitolu :lol:
      #
      Salantias 20 Květen 2012
      Perfektní povídka a Ještě lepší kapitolka tak to má vypadat když se sejdou dva umělci ve svém oboru.Osobně doufám ,že si Harry začne něco s Hermionou ,protože by to sem pasovalo přece jen to byl právě on kdo ji utěšoval.
      #
      panvita 20 Květen 2012
      spíš bych řek že Harry bude chodit buď s Ginny a nebo s Lenkou
      doufam že to je jedna s těhle možností
      #
      maja 20 Květen 2012
      A já už jsem se bála, že jsem Harryho sympatie dala najevo příliš, takže už budete vědět, do koho se zamiluje... Asi jsem se hlídala dobře, když ještě mic netušíte. Dozvíte se to v příští kapitole. Tam si uvědomí, že mu na jedné z dívek nějak moc záleží...
      #
      Salantias 22 Květen 2012
      No když to říkáš takhle tak to bude určitě Nymph!Nakolenou tě prosím jen ať to není Giverva ,protože tu malou zrzavou holčičku nemohu vystát.Už jen že autorka HP ji dala dohromady s Harrym mi zničila tak parádní příněh to ,už bych vyděl Harryho ratši s Pansy než s Giny.
      #
      panvita 20 Květen 2012
      konečně
      už se moc těšim kdo bude ta na které Harrymu záleží
      doufam že to bude buď Ginny nebo Lenka
      #
      kali 21 Květen 2012
      No tady se Brumbálovi nedivím,že se to snaží utajit i před jeho přáteli,zvlášť když pomyslím na Ronovu nevymáchanou pusu na začátku.Nemusí jim přece říkat všechno,nakonec se to stejně dozví.Teda tak krutý ůtok na Hermionu mě překvapil,ale Malfoy z toho vyvázl nějak snadno.Kapitola se mi líbila a ať už Harry skončí s kýmkoli,opravdu moc moc doufám ,že to nebude Ginny,ale je to na tobě :-)
      #
      vlkzrout 21 Květen 2012
      Majo, za tuhle povídku tě miluju. :oops:
      #
      panvita 21 Květen 2012
      myslím že to je šance 50:50 že Harry bude s Ginny a nebo s Lenkou
      ale tipuju že to spíš bude Ginny
      no ale necham se překvapit
      #
      vlkzrout 21 Květen 2012
      Teda, když už je tady ta loterie, tak já na Harryho místě, když už to nevyšlo s ´Holly, miluju toho, kdo mi celou dobu pomáhá, kdo je mi nejblíž a kdo evidentně miluje i mě. Že by Snape ? :-)
      ..............................................
      Néééé. Ať je to Hermiona !!! ;-)
      #
      maja 21 Květen 2012
      Hermiona už se brzy zakouká jinde. S její inteligencí a rozumovou vyspělostí jsou (podle mě) pro ni její vrstevníci nevhodnými partnery. Harry je navíc ještě o deset měsíců mladší než ona. Vždy se k němu chovala jako k mladšímu bráškovi. Nemyslím si, že by spolu mohli vytvořit rovnocenný pár.
      #
      vlkzrout 21 Květen 2012
      No jo, máš pravdu. Pro spolužačky jsme my kluci byli na gymplu cucáci. To neva. Stejně tě miluju a Hermionu taky :-)
      #
      vlkzrout 21 Květen 2012
      A mimochodem, jsem naprosto znechucen s jejím párováním s Ronem (když už je řeč o tom, kdo se k sobě nehodí) :-x
      #
      panvita 21 Květen 2012
      ale ron přece chodí s padmou když o něj Hermiona s Holly nestojí
      #
      maja 21 Květen 2012
      no jo, zatím je to Padma... Ačkoli uvažuji o změně. Padma je havraspárka, takže na toho truhlíka Rona, zmítaného hormony, mi připadá taky moc chytrá. Levandule nebo Parvati jsou myslím dost pitomé, aby s Ronem vydržely. Ještě si rozmyslím kterou, ale asi zůstanu u dvojčat...
      #
      Elis Wolf 21 Květen 2012
      skvělá kapitola ale je škoda že nic nebylo a neznámém jinak se těším na další
      #
      Jitula 21 Květen 2012
      Když už se tady tak páruje, tak já bych dala Hermionu s některým z dvojčat Weasleyových. Holly by se mi docela líbila se Severusem. Nemá proti němu předsudky a vypadá to, že i on si jejích vědomostí a schopností váží. U Harryho nevím. Kdybych si měla vybrat mezi Ginny a Lenkou, tak beru Lenku. Ginny mi k němu nikdy moc neseděla. Ron s Padmou není špatná dvojice. Teď nevím, kdo by se k němu hodil líp.
      #
      maja 21 Květen 2012
      Párovat můžete :D Ale páry do této povídky jsme s Karlosem sestavili už někdy při druhé Skype konferenci. Ty základní měnit nebudu. Možná přidám nějaké další. Možná se nám zamiluje i Neville, nebo Brumbál... Kdo ví. Tahle povídka má sice nějakou pevnou osnovu a určenou dějovou linku, ale jinak si žije vlastním životem :-*
      P.S. Jituš, zatím jsi z typujících asi nejblíž :roll:
      #
      vlkzrout 21 Květen 2012
      Neříkej Májo, že najdeš odvahu, aby se Hermiona dala dohromady s oběma dvojčatama !!! :-) Za sebe musím přiznat, že by mi tkováto dějová linie (zahrnující švédskou trojku) byla sympatičtější než nějaký slash. (ostatně povídku s touto trojicí jsem již někde četl - dokonce losovali, kdo bude její první :-) )
      #
      maja 22 Květen 2012
      Mějte rozum. Nemůžu dát dohromady střízlivou Hermionu a šílená dvojčata. To by se brzy zbláznila, protože u dvojčat již něco takového nehrozí... Hermiona se zamiluje až na jaře a nebude to žádný ze zrzavců...
      #
      panvita 22 Květen 2012
      já doufám že s harrym bude Ginny nebo Lenka i když je pravda že sem čet několik povídek ve kterých se Ginny zachovala jako mrcha asi nejvíc mě zklamala v povídce Harry James Potter a James Potter
      je to zajímavá povídka kterou nejspíš ocení nejvíc ti co Ginny nevadí já naopak doufám že se v ní vše změní k lepšímu
      #
      vlkzrout 23 Květen 2012
      Musím říct, že Ginny mi naprosto znechutila její filmová představitelka. Nechápu jak do této role mohli obsadit tak nevýraznou a unylou holku.
      #
      Drticool 26 Květen 2012
      mno podle mě by to mohlo vypadat asi takto: Hermiona + Malfoy (Draco)
      Ginny + Neville (nebo s Lenkou protože sou oba tak trochu mimo jestli mi rozumíte)
      Holly + Ron (propojení rodů P+W :lol: )
      a nakonec Harry + Lenka
      pokud by Lenka byla s Nevillem tak bych nechal Harryho jako osamoceného bojovníka strany dobra a Ginny bych nechal spárovanou s někým z Harryho spolužáku z koleje
      #
      maja 26 Květen 2012
      To bych Hermioně nikdy neudělala. U mě nečekejte žádné Dramione. Nesnáším Malfoye (oba) U mě se dočkají jen porážky a ponížení...
      A Lenka není praštěná. Jen vidí svět kolem sebe trochu jinak, než ostatní. Doufala jsem, že jsem její zvláštní, vzácné a do budoucna velmi užitečné schopnosti, představila již dostatečně. Asi to budu muset v další kapitole ještě více zdůraznit... ;-)
      #
      Drticool 26 Květen 2012
      Však jsem nepsal, že je Lenka praštěná. Tím mimo sem měl na mysli přesně to, co jsi napsala ty. Je trochu jiná než ostatní a u Nevilla je to podle mě něco podobného a proto si myslím, že by se k sobě hodily. A ohledně té Hermiony. Ehm přiznám se, že na toho Malfoye si mě navedla jedním ze svích příspěvků ty. Považuji ho totiž za docela inteligentního. (mimochodem doufám že nevadí tykání)
      #
      maja 26 Květen 2012
      Tykání samozřejmě nevadí.
      Malfoy není inteligentní. Je to rozmazlený spratek a mazaný, až vyčůraný zmijozel. Přes všechno, co už Voldemort jeho rodině udělal, ho pořád obdivuje a snaží se mu sloužit. To není známka inteligence...
      #
      Drticool 26 Květen 2012
      Tak podle poslední kapitoly jsem usoudil, že ho začínáš tak trochu napravovat (jestli jsem dobře četl, tak proti nim ani neposlal žádnou kletbu).
      A s tou inteligencí, mno možná jsem se nechal trochu ovlivnit i jinou FF tvorbou, ale dospěl jsem k závěru, že jistou inteligenci a schopnosti má, krom toho, jestli mě paměť neklame, se například Harry učil kletbu serpensortia zde ve fénixu teprve nedávno a malfoy ji uměl a použil už v 2 ročníku.
      #
      panvita 26 Květen 2012
      Malfoye nesnáším ale pokud projeví snahu se změnit dávám mu možnost pomáhat straně dobra setkal sem s tím u jarwisových povídek kde kupříkadu byl na svojí žádost přeřazen do nebelvíru a u druhý zase stejně jako Harry měl jinou identitu
      #
      Drticool 26 Květen 2012
      Jo a s těma Malfoyema. Sem netušil, že je nesnášíš, když v "jak to bylo dál" skončili bez trestu (mám za to že píšeš oboje). Abych řekl pravdu, jsem z toho teť trochu zmatený.
      #
      panvita 26 Květen 2012
      celkově vynikající sou oba náměty ale radši mam příběhy ve kterejch se Draco změní
      zajímavá povídka je taky Nové Bradavice
      #
      maja 26 Květen 2012
      Když jsem psala A jak to bylo dál, tak jsem znala jen Canon. Netušila jsem, že existuje něco jako fanfikce. Navazovala jsem na Relikvie smrti, kde Malfoyovi dostávali od Voldíka pořádný záhul a Narcisa v závěru dokonce pomohla Harrymu (ačkoli to bylo zcela ze zištných důvodů...) Proto jsem je nechala přežít a dožít. Dokonce dostali příležitost být užiteční v Hadí hrozbě.
      Jenže od té doby jsem zjistila, jak z nich někteří autoři HP FF, dělají ušlechtilé šlechtice, bojovníky za světlo a čestné a statečné hrdiny a to mi hrozně leze na nervy. Takže jsem si postupně vypěstovala alergii na Malfoyovy. A teď jim to ve svých povídkách vracím i s úroky :D
      #
      maja 26 Květen 2012
      A ještě k předcházejícímu komentáři: Draco neposlal na Harryho žádnou kletbu, protože to má od Voldemorta zakázáno. To mu ovšem nebránilo, aby na něj poštval svoje kamarádíčky. Nesmějí sice zabít Harryho, ale o to více se zaměřili na jeho přátele. Věděli, že když ublíží Ronovi a Hermioně, tak Harryho zraní víc, než kdyby napadli jeho. To ještě v příští kapitole zdůrazním, že byl Draco mozkem celé té akce...
      #
      Drticool 26 Květen 2012
      OK těším se na pokračování :-)
      #
      minimar 04 Červen 2012
      Přesně tak, už se těším, co se z toho vyklube. A taky ten tajmený stín co chodí po chodbách a čmuchá
      #
      malickaa 05 Červen 2012
      No nic ve zlém, ale mě osobně by se líbila dvojice Hermiona-Snape. Větší vzrůšo mě ani nenapadá - Nebelvír x Zmojizel. Ti dva jsou si, když to vezmete fakt do podrobna, vlastně vcelku podobní a přesto to nemůže být žádný ááách a tak. Prostě bájo =)
      #
      Drticool 06 Červen 2012
      Mno nevím nevím rozdíl 20 let je už docela velký-
      #
      maja 05 Červen 2012
      Snamione docela snesu, ale pro Hermionu tu mám někoho zajímavějšího :-D
      #
      Drticool 06 Červen 2012
      Co to? Příspěvek musí být schválen administrátorem ? To je nějaká novinka?
      Btw majo zrovna jsem četl celý zpěv od začátku a v kapitole 9 je:
      Dvojčata u večeře všem sdělila, že je tolik hlodalo špatné svědomí a mamčiny výčitky, že si zažádali o individuální dálkové studium v Bradavicích, aby si dodělali OVCE a ukončili si tak vzdělání. Jejich žádost byla schválena; dnes jim přišla odpověď. Takže budou sice dál podnikat, ale v obchodě se budou střídat a docházet do Bradavic na hodiny předmětů, v kterých loni studovali na OVCE. Fred Obranu, Přeměňování a Formule, George Obranu, Bylinkářství a Lektvary.
      Takže jestli jsem to dobře pochopil ,tak Fred lektvary nestuduje kromě této kapitoly?
      #
      maja 09 Červen 2012
      Máme tu ochranu proti spamům a hackerům, takže to možná trochu komplikuje přidávání komentářů. Ale kdybys hodinu nedělal nic jiného, než mazal reklamu na viagru, tak by ses nám nedivil ;-)
      Navíc byly nedávno stránky týden odstavené, když nám je někdo napadl záplavou virů... :cry:
      #
      Drticool 09 Červen 2012
      Btw něco se mi zde nezdálo tak jsem pohledal a našel. Citace z 9 kapitoly:
      Takže budou sice dál podnikat, ale v obchodě se budou střídat a docházet do Bradavic na hodiny předmětů, v kterých loni studovali na OVCE. Fred Obranu, Přeměňování a Formule, George Obranu, Bylinkářství a Lektvary
      Takže mě překvapilo, že byl Fred na hodinách lektvarů. Dnes jsem se zde regnul, protože komentáře, které jsem psal jako host se najednou musí zkontrolovat adminem než se zveřejní. A jelikož se tak nestalo několik dnů a mě to nedalo, abych neupozornil na chybku tak jsem se regnul a protože tím mám přístup i do sekce 18+, tak jsem přečetl i povídky zde a aspoň vím kde vznikla ta chybka.
      Obrázek meče je opravdu pěkný(oproti jiným obrázkům je nakreslen až luxusně), ale zlatý jílec tam jaksi nevidím a je zdobený rubínem a dvěma smaragdy, ale na obrázku jsou 3.
      #
      maja 09 Červen 2012
      Nesmíš být takový detailista. Meč se mi líbil i s tím jedním zeleným kamenem navíc. Třeba to není smaragd, ale nějaký jiný zelený šutr :D
      A Fred možná ukecal Severuse, aby ho také přijal do lektvarů. Nakonec jsou pro ty dva opravdu důležité... V příští kapitole tuto chybičku nějak napravím.
      #
      Drticool 09 Červen 2012
      Také mám dojem, jako by jsi tuhle kapitolku nepsala sama majo, protože občas je zde použit abych tak řekl trochu zvláštní slovosled a sem tam sem zahlédl chybku(u ostatního co jsi napsala mě zatím nic do očí tak nepraštilo). Také mi nedala spát ta část kde Harry uzavřel zmijozely. Stejně tak mohl uzavřít i sebe a svou skupinu (bylo by to rychlejší) a tak je před kledbami ochránit všechny (jenže u jednoduchých řešení by pak nebylo co psát :-) ).
      Na závěr bych se jen chtěl omluvit, pokud jsem někoho urazil. Jsem už prostě takový, jaký jsem a když vidím nesrovnalosti či mezery, tak mi to prostě nedá (možná se u mě už projevuje deformace z povolání, které vykonávám) a musím na to upozornit (ale bojuju s tím a snažím se to nedělat moc často). Každopádně píšeš májo opravdu výborně, tak se toho drž dál a mé komentáře ber s rezervou.
      #
      maja 09 Červen 2012
      Kapitolu jsem psala sama, ale psala jsem ji dlouho po kouskách a tak možná trochu ztrácela na plynulosti. K té bublině: Nesouhlasím s tebou. Bylo potřeba izolovat a znehybnit zmijozely, aby neutekli z místa činu. Proto zavřel je. Ten štít by nebelvíry nemusel ochránit. Neexistuje štít, který odrazí všechny kletby. To se Harry se Snapem už učil. Na některé kletby nefunguje žádný štít, musí se likvidovat protikletbou(zr ovna ta pavoučí), nebo jim uhýbat (oslepující).
      Děkuji za upozornění na chybičky, které se zákonitě musí vloudit, když píšu naráz tři nebo čtyři povídky. Jak je střídám, tak si musím předchozí děj často připomínat.
      #
      Drticool 10 Červen 2012
      Mno podle toho co jsi psala předtim:
      Tak Zmijozeláci málem uhořely zaživa, když je to izolovalo v ložnici, ale nic barierou neprošlo
      + hrad je silnější než celý učitelský sbor, takže i štít by měl bejt o dost účinnějši
      + štít vytvořený stínovou magií by měl bejt účinější než vytvořený hůlkou(nějak si nedokážu představit hrad kouzlící hůlkou, takže asi používá stínovou magii)
      A tu bublinu jsem myslel samozřejmě vytvořenou okolo obou skupin.
      Jo a s tím detailistou :oops: dělám na kontrole, takže na detaily jsem no jak to říct ... ;-) :lol:
      Krom toho, jsem asi ještě dítě, protože představivost mám celkem slušnou. :lol: :lol: 8)
      Takže si kolikrát představuji třeba 10 různých možností pokračováni nebo řešenít a občas se trefím a občas ne.
      Například drtivou většinu věcí v Jak to bylo dál, které jsi použila, jsem si přesně takhle vysnil (představil), ještě než jsem se dozvěděl o tomto webu. (a dost jich doufám ještě najdu ve tvých povídkách) ;-)
      #
      Drticool 10 Červen 2012
      To by nebyl hrad nedobytnou pevností jak jsi tu psala, kdyby je neochránil proti "jednoduchým" kletbám černé magie. Jak by pak odolával kletbám temné a krvavé magie?
      #
      Jarda 10 Červen 2012
      Uf, za ty komentáře se schválením se omlouvám. Chyba byla, jako obvykle, mezi židlí a počítačem...
      Při posledním upgrade se mi rozsypalo nastavení komentářů a tohle jsem úplně přehlédl.

      Všechny komentáře čekající na schválení jsem samozřejmě odklepl.
      #
      Drticool 10 Červen 2012
      Něco takového jsem předpokládal.
      A májo o té odstávce vím.
      Btw kde se dá změnit profilová fotka? Nějak jsem to nenašel.
      #
      maja 10 Červen 2012
      Tak to se budeme muset zeptat AhaLucie. Ta je totiž jediná s portrétem :D
      #
      Jarda 11 Červen 2012
      JComments neumějí sami pracovat s Avatary (profilovými obrázky), ale odkazují se na externí zdroj. V našem případě na Gravatar. Pokud tedy prahnete po obrázku v diskuzi, vytvořte si Avatar na stránce: cs.gravatar.com/

      Jde to snadno a je to zadarmo. :-*
      Jediný problém může nastat, pokud jste při registraci na těchto stránkách napsali v adrese velká písmena, Gravatar pracuje jen s malými...
      #
      Sony 11 Červen 2012
      No jo, funguje to.
      #
      maja 11 Červen 2012
      Tak to jsem zvědavá, jestli to funguje... ;-)
      #
      maja 11 Červen 2012
      Bezva, teď budou komentáře trochu pestřejší :D
      #
      rusalka 17 Prosinec 2018
      Já už fakt nevím, jak mohla JKR poslat Volddemorta na relax do Albánie, nemlich do tamních "hlubokých lesů. Každý soudný turista, který by tam chtěl jet, by si přece ověřil, že tam za a) lesy nejsou hluboké b) turisti tam nejezdí. Podobně jako Britové nejezdí do Irska, ikdyž to mají za rohem, tak Albánci nejsou nadšení přílivem cizinců.
      Věřím, že každý soudný spisovatel by si ověřil, že křoviska pokrývající hornaté oblasti Albánie nelze nazvat lesními porosty, ve kterých by se ukrýval kus Voldemortovi duše. Takové lesy jsou mnohem víc na severu. Až za Alpami. V těchto lesích můžete nalézt perníkovou chaloupku, červenou Karkulku i vlky a lišky, odložené babičky a Smolíčky, jelena se zlatými parohy, dokonce i jeskyňky, nebo Budulínka. Pak se není čemu divit, že tu lidé žijí jako v pohádce a věří ve vítězství dobra nad zlem víc než kde jinde.
      Děkuji za krásnou kapitolu. ~O)
      #
      panvita 17 Prosinec 2018
      Tak to je něco zajímavého taky si myslim, že si Rowlingová pro Voldyho úkryt vybrala tu nejhorší destinaci, taky si mohla vybrat divočinu Sibiře a nebo by se mohl schovat v Amazonii.