Hledej

 cesty_00

    Šestnáctka

      cesty_LPouštěla svůj hlas jen tak po větru. Ráda si při práci zpívala. Nápěvy z ní tryskaly, aniž by nad nimi přemýšlela. Zpívala v harmonii s melodií vánku ve větvích stromů, se štěbetáním ptačího sboru.

      Stála na otevřené verandě a pokoušela se namalovat výhled, který měla před sebou. Snažila se o to už dlouhé dva týdny. Trávila u stojanu celé dny, ale vůbec se jí nedařilo. Viděla holé skalnaté vrcholky hor a široké zelené údolí mezi nimi. Chtěla zachytit potok, o kterém věděla, že pramení vysoko v průsmyku, nejprudší svahy že seskáče v několika jiskřivých vodopádech, spěšně se proplete mezi velkými balvany a pak se pomalu uklidní, aby nakonec v písčitých meandrech údolí opustil. Jako kdyby si s ní ale ta stříbrná stuha hrála na schovávanou. Ne a ne ji zachytit. Její krásu a nespoutanou volnost, její štědrost, s jakou napájí všechno živé kolem sebe… Jako kdyby tomu prameni něco bránilo, aby svobodně vytryskl.

      Dveře spojující verandu s jídelnou se za jejími zády hlasitě zavřely. Rolf to dělal pokaždé, když ona zapomněla. Neměl moc rád její zpěv beze slov. Zvláštní… nechápala proč. Ona sama se díky těm tichým hladivým tónům dokáže lépe soustředit. Uvolňují ji a uklidňují. A vlastně nejen ji. Táta má její zpěv taky rád. A ještě někdo. George. Sedával u ní každý den, když malovala Fredův portrét. Říkal, že když ji poslouchá a dívá se, jak pracuje, přestává mít pocit, že se po bratrově smrti svět zastavil.

      Potřásla hlavou, krátce pohlédla na prstýnek odložený na malém porcelánovém talířku, a pustila se opět do práce. Znovu a znovu. Namalovat a vymazat… Tak co bys chtěl, obrázku? Mluv se mnou! Co dělám špatně? Nebo něco nevidím?

       

      Items details

      • Hits: 268 clicks

      Tecox component by www.teglo.info

      Online návštěvníků

      Právě připojeni - hostů: 68 a členů: 3 

      Celkový počet zobrazení stránek:

      Počet zobrazení článků : 4688895