Hledej

 cesty_00

    Třicítka

      cesty_GRon odešel zpátky do práce, George dolů do obchodu a Lenka nezávazně klábosila s Fredem, zatímco opravovala poškozenou malbu modrého křesla na jeho portrétu. Dalo to trošku víc práce než drobná prasklinka na jeho zápěstí. Tu měla hotovou za chvíli. Fred ale teď musel nějakou dobu sedět bez hnutí, dokud barva neuschne.

      Vtom strčila hlavu do dveří Tira. „Jejda, slečno Lenko, slečna je tady a já ji hledala u ní doma. Nechala jsem tam slečně Lence oběd. Ale slečna se nemusí bát, jídlo nevystydne, Tira obalila talíř ohřívacím kouzlem. Teď ještě zanese něco malého panu Georgeovi, i když pan George říkal, že vůbec nic nechce jíst, Tira myslí, že…“

      „Tiro!“ utnul Fred hlasitě skřítčino drmolení. „Co kdybys všechno prostřela tady v kanceláři a Georgeovi řekla, že Lenka právě teď skončila s prací a poobědvá s ním?

      Tira zmlkla, vykulila oči a pak to šlo ráz na ráz. Několikrát zmizela a zase se objevila, párkrát luskla prsty, a uprostřed kanceláře stál stůl prostřený dokonale jako v té nejlepší Londýnské restauraci.

      Za okamžik George opravdu přišel nahoru, Lenka si zašla umýt ruce od barev, a oba se posadili ke stolu.

      Po naprosto skvělém obědě Lenka poděkovala Tiře i Georgeovi, ještě naposledy překontrolovala Fredův portrét, posbírala věci, rozloučila se s tím, že se opět uvidí večer, a přemístila se.

      „Brácho, ty vole, co to mělo znamenat?“ praštil Fred zdravou rukou do područky právě opraveného křesla. Myslíš, že nevím, že máš ve stole v šupleti Lenčinu školní fotku? Že nevím, proč jsi do obchodu přebral úplně nelogicky malířský sortiment? Že nevím, že jsi do ní cvok už od doby, co mě malovala? A teď, když je jasné, jak to bylo s tím blbem Scamanderem, a když ti takhle přichystám super příležitost, abys s ní byl sám, necháš tu holku odejít jen tak? Ani ji nepozveš na rande?“

      „Sám? Že jsem s ní byl sám? A kdo mi celý oběd funěl za krk?“

      „Noo, já se přece nesměl ani pohnout, musel jsem čekat, až zaschne ta barva…“

      „Jasně, hlavně že se máš na co vymluvit. Co kdybys přiznal, že jsi zvědavý jak opice.“

      Fred si ohmatal zápěstí. „Jo, už je to suché. A jasně, že jsem zvědavý. Taky bys byl, kdybych si našel holku, ne?“

      „To bych teda byl. Ale zatím si nikdo nikoho nenašel. Vím já, jestli by vůbec měla Lenka zájem?“

      Fred obrátil oči v sloup. „Můj živý bratře. Začínám mít pocit, že ti tou dírou, kde jsi dříve míval ucho, pomalu vytéká mozek. Přece když to nezkusíš, nebudeš to vědět, ne?“

        

        

      A tady jsem přestala stíhat psát. Slibovala jsem, i sama sobě, že povídku dokončím. Promyšlená byla, ale… znáte to. Naštěstí existuje Duben měsíc drabble. Vzala jsem ho jako šanci dluh splatit a příběh dovést k plánovanému závěru.

       

      Items details

      • Hits: 381 clicks

      Tecox component by www.teglo.info

      Online návštěvníků

      Právě připojeni - hostů: 169 a členů: 3 

      Celkový počet zobrazení stránek:

      Počet zobrazení článků : 4689144