Hledej

welcomeZdravím vás.

Jmenuji se Panvita a bude mi dvacet. Píši již pár let, ale tato povídka je moje zveřejněná prvotina. Začal jsem ji představovat na stránkách u Jarwise, pak jsem se domluvil se Snakem na spoluautorství a začali jsme prvních devět zveřejněných kapitol přepisovat. Takže Snake je spoluautor a betareadera nám dělá Káťa.

A o čem tato povídka bude? Harry a Ginny se dostanou do minulosti k zakladatelům. Co všechno zažijí a co se bude dít během jejich nepřítomnosti, to se nechte překvapit. Pokusíme se vydávat každý týden, vždy ve čtvrtek a těšíme se na vaše komentáře.

Panvita, Snake a Káťa


    Kapitola 17

      Bradavice_03Harry během pár dní po probuzení Merlina magicky velmi zesílil. Všichni se shodli na tom, že temný tvor v Harryho jizvě mu musel po celou dobu odčerpávat značnou část magie.

      Ginny s Viktorem nechtěli zůstat za Harrym příliš pozadu. Tak se o to víc snažili zlepšit tréninkem. Nesílili sice tolik co Harry, ale i tak byli před všemi ostatními.

      Vánek Severního Větru se během pár dní naučil lidskou řeč. Brzy se spřátelil s Harrym, Ginny a Viktorem. Představil jim Vodu Bílých Břehů, což byl sidha se zlatou zbrojí, nedávno přijatý mezi válečníky.

      Harry s přáteli brzy zjistili, že ti z cizinců, co nejsou ve zlatě, náleží k jiným rasám, než jsou sidhové, tedy k půlelfům, kudukům, sarkonům i dalším rasám, které by se mezi lidmi lehce ztratily, a mnoha dalším. Výjimečně i k sidhům, ale to byli vyvrhelové, kteří se snažili zařadit zpět mezi právoplatné sidhy. Sami nezlatí nestáli o kontakt se sidhy nebo lidmi. Plnili příkazy sidhů, a to bylo to jediné, o co jim šlo. Některým šlo ještě o slíbený žold.

      Samotní sidhové taky moc nestáli o kontakt s lidmi. Většina z nich se cítila být jim nadřazená. Výjimku tvořili moudří, Princ Noční oblohy, Vánek s Vodou a přibližně tucet dalších mladých sidhů, kteří byli spíš zvědaví.

      Harry a Ginny ukázali Vánkovi a Vodě Faolinga a Siheag, svá vlčata. Ti si se zachmuřením vyslechli, jak je našli a teď od nich nechtějí odejít žít do lesa. Vánek jim doporučil, aby je vodili více do lesa, aby se něco naučili. Na bradavických pozemcích se už moc nového vlčata naučit nedokážou a jestli vlci budou chtít zůstat v lese, tak by je měli nechat od nich odejít.

      ******

      O dva dny později Harry s Ginny vzali vlčata, která teď už byla odrostlejší, do Zapovězeného lesa s tím, že doplní zásoby bylinek a jiné suroviny do lektvarů. Viktor je doprovázel a Vánek s Vodou se rozhodli s nimi taky jít.

      Jako velká nutnost se ukazovalo, aby Harry s Ginny nalezli poslední ingredience pro své hole. Doufali, že nějaké naleznou během své cesty do Zapovězeného lesa.

      ******

      Lesem se toulali již tři dny. Během té doby našli všechny byliny a suroviny, které mohli v Zapovězeném lese získat. Alespoň co se týče umění kouzelníků. Elfové sbírali suroviny pro sebe a své moudré, a to i takové, pro které kouzelníci a lidé obecně neměli využití.

      Nyní čekali na výjimečnou událost. Vánek jim ukázal rostlinu uprostřed lesa, která vykvétá jen v jediný den, a to ještě jenom pokud je úplněk. Mladí kouzelníci by jí přehlédli. Velmi se podobala obyčejnému býlí, které kvetlo všude okolo. Ostrému zraku elfů ale neunikla. Také to nebyla náhodná noc, kterou na ni čekali. Říkalo se jí Valpuržina noc, známější jako Beltain.

      V daný čas se před nimi na mýtině otevřel přenádherný květ. Oněměli úžasem. Květ vydával nadpozemské světlo, které zalilo celý palouk plný všech možných bylin. Ty také začaly vydávat to nádherné světlo nepocházející z tohoto světa.

      Po chvíli postřehli na okraji mýtiny pohyb. Na mýtinu vstoupili dva jednorožci s křídly. Podle knih to byli velmi vzácní vladaři jednorožců a pegasů. Naposledy byli k vidění před sto padesáti lety. Teď tu stáli hned dva a za nimi početné stádo jednorožců a pegasů.

      Chvíli oba okřídlení jednorožci pozorovali skupinku lidí a elfů, ale po chvíli, co si uvědomili, že jim od nich nehrozí nebezpečí, si jich přestali všímat a shromáždili se v kruhu okolo malého jezírka, z něhož sálala magie do širokého okolí a díky tomu se zde tak dařilo všemožným rostlinám. Harry si předtím toho jezírka ani nevšiml, ale teď bylo zřetelně vidět.

      K pegasům a jednorožcům se připojili další tvorové. Přiletělo hejno fénixů, sovy se stříbrnými křídly i černočerní havrani. Přišly také lišky se stříbrnou srstí, jeleni se zlatými i stříbrnými parohy, pár gryfů a hipogryfů, lev s hřívou z plamenů, několik vraníků, kterým hříva i kopyta plála plameny. Přišlo mnoho dalších tvorů a bytostí, které byly kouzelné nebo mystické, jako víly nebo dryády, ale všechny by se daly zařadit mezi ty, které stály na straně dobra a světla.

      Všichni ti tvorové, co přišli, si skupinku dvounožců chvíli prohlíželi, ale pak se přidali k těm, kteří už stáli okolo jezírka.

      Skupinka výjev fascinovaně sledovala. Pozorovali tvory a bytosti, o kterých ani neslyšeli. Užívali si tu nádheru, která se před nimi rozprostírala. Mladým vlkům stojícím u jejich nohou svítily hřbety měsíční září. Faolingovi, Harryho vlkovi, navíc svítila náprsenka i flíček na čumáku.

      Znenadání se mezi těmi čistými tvory rozprostřel neklid, který brzy přešel v paniku a chaos. Začal hromadný úprk do lesa. Statný Pegas se vzepjal na zadní. Párkrát mávl svými křídly v marném pokusu odletět, ale vzápětí se zhroutil na zem. Ve stejnou chvíli se ladná kobyla jednorožce rozběhla pryč, ale ani ta neudělala víc než tři kroky před tím, než klopýtla a svalila se na zem.

      Na mýtinu vkročila skupina postav v černých hábitech s kápí. Někteří z mužů nabíjeli své kuše šipkami s hroty černými jako noc a zvrásčené jedovatě zelenými žilkami. Jiní kuše odhodili a vytáhli meče a sekery s černým ostřím protkaným stejným jedovatým žilkováním.

      Sekali a stříleli po všem, co se pohnulo. Ale než vystřelili druhou sérii šipek, byla už většina tvorů z mýtiny skrytá hluboko v lese.

      Naneštěstí na mýtině zůstalo jen pár nejvíce panikařících tvorů, kteří nebyli schopni včas utéct. Několik z nich stihli tito lovci zasáhnout svými zbraněmi. Takový tvor brzy ztratil sílu a v bolestech zemřel.

      Přihlížející kouzelníci a elfové se za chvíli vzpamatovali z překvapení. Napadli skupinku lovců svými kouzly a Voda Bílých Břehů po nich střílel lukem. Během chvíle tři z lovců zemřeli zasaženi zlatými šípy. Dva byli spoutáni kouzly Harryho a Ginny. Viktor jednoho odzbrojil, ale než ho mohl omráčit, vrhli se na něj Faoling se Siheag a za chvíli ho rozervali. Další dva, co byli nejblíže lesu, obmotaly větve, které je zvedly do korun stromů. To byla práce Vánka Severního Větru. Jen o malou chvíli později se na zbývající lovce vrhl jaguár s panterem. Pozadu nezůstal ani lev s ohnivou hřívou a pár gryfů s hipogryfy, kteří se na lovce snesli z nebes. Brzy bylo po boji.

      Někteří lovci stačili utéct do lesa. Brzy se za nimi vydali vlci, jaguár, panter a lev s ohnivou hřívou. Přidalo se i pár hipogryfů, ale většina zůstala s gryfy na mýtině. Brzy Harry s přáteli uslyšeli výkřiky umírajících.

      Ze skupiny lovců nepřežil žádný. I ti, co byli omráčení nebo spoutaní, byli zvěří zabiti. Ti dva, které chytily stromy, byli taky mrtví, probodnutí větvemi. Kouzelníci s elfy poté co zjistili, že žádného zajatce nebudou mít, se šli podívat na magické bytosti, zda alespoň některým z nich nemohou pomoct.

      Nalezli dvě malé víly mrtvé. Byly přeseknuté vejpůl. Jednu zastřelenou stříbrnou lišku, které se od černé šipky celým tělem proplétaly jedovatě zelené žilky. Byl tam i jeden mrtvý gryf, kterého zasáhla sekera. Od rány se mu stejně jako lišce celým tělem proplétaly zelené žilky. Gryf, ale nedal svůj život lacino. Roztrhal nejméně čtyři lovce. Nedaleko ležel jelen se zlatými parohy s několika šipkami v těle. Narazili ještě na několik dalších mrtvých magických tvorů.

      Stále ještě žila kobylka jednorožce a statný hřebec Pegase, které viděli na začátku padnout. Oba měli v těle po jedné šipce, od kterých se jim do těla roztahovaly jedovatě zelené žilky.

      Kouzelníci i elfové vyzkoušeli snad všechna svá kouzla, ale zraněným tvorům nedokázali ani zmírnit bolesti, natož je vyléčit. Elfové se tedy rozhodli zkrátit jim utrpení.

      „Oni chtějí dál žít,“ ozval se za skupinkou tichý dívčí hlas. Všichni se otočili. Před nimi stála mladá víla. Byla malá a drobná, ne vyšší než pět stop. Všichni na tu bytost hleděli. Mužská část skupinky takřka zamilovaně. Za ní stáli oba okřídlení jednorožci.

      „Jak to myslíš?“ probrala všechny svou otázkou Ginny. „A kdo vůbec jsi, vílo?“

      „Jsem Nimue. Přišla jsem z toho jezírka, které jste viděli.

      Ten jednorožec a Pegas chtějí dál žít. Nechtějí zemřít. Bohužel ty šipky byly otrávené smrtelným jedem a není jim pomoci,“ smutně odpověděla Nimue. „Tedy až na jednu věc.“

      „Co je může zachránit?“ zeptal se Viktor.

      Nimue chvíli mlčela. Rozmýšlela se, jestli jim to má říct.

      „Jediná možnost, jak je zachránit, je spojit jejich životy s kouzelníky,“ Nimue chvíli postávala. Vypadalo to jako by naslouchala. „Nebo jinými nemagickými tvory, kteří používají magii.“

      Hned se přihlásili elfové, že spojení podstoupí. Bohužel Nimue to zamítla, protože sidhové jsou za dobu své existence příliš spjatí s magií, a i když jí nepotřebují mnoho, aspoň v porovnání s jinými magickými tvory, na místech, kde by nebyla naprosto žádná magie, by tak postupně chřadli a nakonec zemřeli.

      Zůstali tedy tři kouzelníci.

      Viktor odmítl. Jeho oči prozrazovaly něco mezi strachem a odporem ze spojení s nečlověkem.

      Harry tedy přistoupil k pegasovi a Ginny k jednorožci. Dotkli se jich. Nimue odříkávala nějaké kouzlo v jazyce, který jen občas používali jejich učitelé. Rohy, hříva a křídla královských jednorožců krátce zazářily.

      Těla majestátního jednorožce a pegase se rozplynula do jiskřící mlhy. Poté mlha obalila dvojici kouzelníků a vstoupila do nich.

      Harrymu s Ginny se zamotala hlava. Na chvíli ztratili rovnováhu a klesli na kolena, ale rychle je to přešlo. Pak se postavili.

      V hlavách najednou uslyšeli krásné melodické hlasy. Patřily mocným magickým tvorům.

      „Vítejte, lidé magické moci,“ ozvalo se jim v hlavách. Blíž k nim přistoupil královský pár jednorožců.

      „Bohužel vám již nemůžeme více pomoci a ani poskytnout rady. Jediné, co vám můžeme darovat je moc našich dětí, jež do vás vstoupila a navýší tak vaši magickou moc. Rovněž vám poskytne další schopnosti. Mimo jiné je budete moci přivolat ku pomoci.

      Ale budete si muset dávat pozor na Černé lovce, kteří loví tvory světla pro Temnou lady. Smaragdový jed, jenž používají, je od této chvíle smrtelný i pro vás. Taky vás musíme varovat, abyste se vyhýbali dlouhodobým pobytům v místech, kde není ani špetka magie. Přijmutím našich dětí jste se stali víc podobnými dvounohým ochráncům matky Země než k jiným lidem.“

      „Co by se stalo, kdyby nás ten jejich jed zasáhl předtím?“ otázala se překvapená Ginny z toho, že k nim jednorožci mluví.

      Před přijetím života našich dětí, byste ztratili svou schopnost kouzlit, než by přešel účinek toho jedu, ale teď vás zabije. Mimochodem s životem jste přijali i smrt, a tedy ve vás koluje jed, který otrávil naše děti. Ale nemusíte se bát, tento jed vám neublíží, jen na krátký čas omezí vaši magickou moc. Přijali jste ho dřív, než jste se stali magickými tvory.

      Ještě od nás dostanete jeden dar. Užijte jej dobře.“

      S tím oba královští jednorožci odešli. Na místech, kde předtím stáli, zůstaly roh jednorožce a několik per z jejich křídel. Nimue je vybídla, aby si tyto dary dobře uschovali.

      Najednou je vyrušila záře, jež obklopovala Viktora. V ruce držel magickou hůl a napřaženou rukou do něj vstupovala stříbřitá mlha s černými chomáčky z několika tvorů, kteří tam leželi mrtví. Jestli si Harry dobře pamatoval, tak tam byla těla dvou malých víl a jedné stříbrné lišky.

      Když vstřebal mlhu do sebe, zhroutil se v bolestech na zem. Harry, Ginny, Nimue i oba sidhové s hrůzou sledovali, jak se Viktorovy vlasy během záškubů bolesti staly stříbrnými a uši se přeměnily do podoby vílích křidélek.

      „Cos to udělal, nešťastníku?“ rozhněvala se Nimue na Viktora, když se za nedlouho vzpamatoval. „Hlupáku jeden hloupá. Ukradl jsi moc mrtvých magických tvorů a tím ses proklel. Věz, že svého prokletí se nezbavíš, pokud jejich moc neodmítneš a nebudeš se kát.“

      S tím se Nimue otočila a odešla do jezírka, které se opět na okamžik objevilo.

      ******

      O pár hodin později, během kterých odpočívali, elfové pohřbili mrtvé a provedli za ně pohřební rituály.

      Taky zvládli vyzpovídat Viktora, aby jim vysvětlil svůj čin. Dozvěděli se jen to, že když viděl, jak oni zesílili po přijmutí magických zvířat do sebe, zatoužil být také tak mocný. Ovšem odmítl se vzdát ukradené síly, což nelibě nesli elfové a dále se s ním už moc nebavili. Později se k němu začali chovat trochu pohrdavě.

      Zpět na mýtinu se vrátili jejich vlčí přátelé. Přišli spolu s černým jaguárem a panterem, k překvapení kouzelníků obě nová zvířata zářila stejně jako před časem jejich vlci.

      S obezřetností se k nim pomalu přiblížili. Něco jim nedalo a podívali se na ně důkladně pomocí magického vidění. Harry uviděl na panterovi chomáček chlupů na krku hned za hlavou. Když se Harry toho místa dotkl, zůstaly mu v ruce. Ginny měla stejný úspěch s jaguárem a v ruce držela jeho špičák. Stejně jako předtím u vlků i jaguárovi s panterem během následujících chvil chybějící chlupy i zuby dorostly.

      Nové ingredience do holí opatrně uložili do tlumoků a vděčně své nové přátele pohladili. Ti dali jednoznačně najevo, že s Harrym a Ginny zůstanou, ať ti už chtějí nebo ne. A tak s nimi tedy odešli. Elfové nad tím jen kroutili nevěřícně hlavami.

      No, když už nebylo nic, co by je tu zdržovalo, vydali se zpátky do Bradavic.

      ******

      Druhého dne se vydali do Otwellu. Vzali to oklikou, aby navštívili pár nových okolních vesnic, které se nedávno přidaly pod ochranu Bradavic. Obyvatelé těchto vesnic dostali na vybranou od poslů Morgany Le Fay – odpřísáhnout jí věrnost a každý rok jí odevzdávat úrodu a posílat mladé muže do armády, nebo bude vesnice vypálena a obyvatelstvo pobito. Vybrali si třetí možnost.

      Setkali se s obyvateli Otwellu a pomocí nich kontaktovali Bradavice. Za část úrody dostanou ochranu, základní vzdělání, základní výcvik a kdo projeví talent k magii, tak nastoupí jako student do Bradavic.

      Po první vesnici odkud vyhnali Morganiny posly, se k nim rychle přidávaly další vsi, které v tom viděly mnohem lepší nabídku, než dostaly od Morganiny armády.

      Harry se svou skupinou měl za úkol objet několik takových vesnic a dorazit do Otwellu, kde si zřídili předsunutou základnu. V každé vesnici byla malá skupinka bradavických studentů, kteří měli za úkol vesnici hlídat a v případě potřeby kontaktovat Bradavice, které by poslaly pomoc. Také měli ve vesnici pomáhat, ale to byla vedlejší činnost.

      Každou takovou skupinku tvořili dva až tři starší studenti a jeden až dva mladší, kteří se měli od nich učit.

      Harry se svými dvěma společníky a elfími přáteli dostali na starost dva nové studenty. Všichni před úsvitem vyrazili z Bradavic. Jacob a Francis, jak se jejich noví svěřenci jmenovali, nebyli z tak brzkého vstávání nadšení. Byli dokonce tak unavení, že v sedlech padali. Ostatní je raději k sedlům kouzlem připoutali, aby je nezdržovali a oni mohli splnit svůj úkol.

      První čtyři vesnice nehlásily nic neobvyklého. Harry s přáteli prohlédli vesnice, optali se některých místních, jestli nejsou potíže, pohovořili s bradavickou posádkou a vyrazili k další vesnici.

      Do páté vesnice ani nepřijeli a už potkávali lidi utíkající opačným směrem. Všichni byly zoufalí a vystrašení. Zastavili jednoho vesničana, aby se ho optali, co se děje. Vesničan se ale nezastavil. Jen na ně zakřičel.

      „Ptáci. Ptáci útočí. Utíkejte, jestli je vám život milý.“

      Ve vesnici nalezli bradavickou posádku, jak pomáhá zraněným. Harry přijel k jednomu z kouzelníků, aby se ho optal, co se tu děje. Pod nánosem špíny a krve po chvíli poznal Cypriána, který s nimi byl v druidském lese.

      „Harry jsem rád, že jste tady. Takže Markus dorazil do Bradavic pro pomoc,“ radoval se Cyprián, když poznal Harryho.

      „To tě budu muset zklamat, Cypriáne. Jsme jen hlídka, která měla obhlídnout okolí, zda tu není nepřítel a zkontrolovat vesnice. O Markusovi nic nevíme,“ zklamal ho Harry.

      Další rozhovor přerušil křik vesničanů. Po chvíli je Cyprián upozornil na hejno orlů, kteří nalétávali do vesnice a útočili na vesničany. Létali i do domů za utíkajícími lidmi, kteří se vevnitř chtěli schovat.

      Pokud nestihli vletět dovnitř dveřmi, rozbili okna i za cenu zranění, nebo smrti. Ptáci klovali a drápali každého, koho nalezli. Pár vesničanů se snažilo bránit, ale měli jen malý úspěch. Sem tam se někomu podařilo šípem nebo kopím zabít ptáka, ale na takové se za chvíli slétlo celé hejno.

      Cyprián, stejně jako zbývající kouzelníci z posádky, hned začal kouzlit, aby ochránil lidi, ale za chvíli se na něj vrhlo hejno ptáků a on se dokázal sotva bránit.

      Ginny vykřikla, když ji jeden z orlů škrábl po tváři. Poté se obrátil a chystal se Ginny napadnout drápy i zobákem. To už se probrali i ostatní z Harryho skupiny. Francisovo kouzlo zasáhlo ptáka útočícího na Ginny a poslalo ho k zemi o pár metrů nazpět.

      „Ti ptáci se nechovají normálně,“ prohlásil Voda Bílých Břehů. Přitom jednomu z orlů prostřelil šípem křídlo.

      „Jsem rád, že si to nemyslím sám,“ odpověděl mu Viktor, který od sebe kouzlem odrazil několik ptáků.

      Harry vystřelil šíp do jednoho z hejn orlů. Sice žádného nezasáhl, ale proud vzduchu celé to hejno rozhodil do nejbližšího okolí. Sice se ptákům nic nestalo, ale i tak je to rozladilo natolik, aby nechali vesničana, po kterém šli, a vrhli se na útočníka.

      „Ale co s nimi uděláme? Něco mi říká, že je to dílo někoho zlého a že těm ptákům nemáme moc ublížit, nebo je dokonce zabíjet. Dostat musíme jejich velitele. To je ten největší pták v tom největším hejnu, co lítá nad vesnicí.“

      Všichni vzhlédli. Skutečně tam byl orel dvakrát tak velký než ti ostatní.

      „No, teď na to nemáme čas,“ upozornil je Cyprián, „letí sem všichni orlové z vesnice.“

      „To by mohl být problém,“ řekl snad i trochu pobaveně Viktor. V zápětí se mu objevila v ruce hůl. Hlavici měla tvar hada s kápí z černožlutých pruhů.

      „Jen je nezabíjej!“ křikla s hrůzou Ginny. Nejspíš jí taky něco napovídalo, že jim nemá ublížit.

      „Neboj. Neublížím jim. Aspoň ne moc. Pokud mě k tomu nepřinutí,“ odpověděl jí Viktor. Elfové ho jen mlčky pozorovali.

      Viktor se několikrát ohnal svojí holí všemi směry. Každým máchnutím se tím směrem pokaždé zvedl silnější a silnější vítr. Na konci už měl sílu vichřice. Ptáky ten vítr srážel k zemi. Znesnadňoval jim let a odrážel je nazpět.

      Orlové se zkusili několikrát dostat k čaroději, který vyvolával vichřici, ale pokaždé byli zastaveni. Párkrát se dostali blízko, ale potom je zastavili ostatní dvounožci. Po čase už byli všichni orli znechucení a unavení svými neúspěšnými pokusy zaútočit na lidi. Snad proto všichni odlétli do lesa.

      Poté, co orli odlétli, si Viktor unaveně sedl na lavici před jedním domkem. Vichřice velmi rychle utichla, když už nebyla poháněna jeho magií.

      Harry si k němu přisedl.

      „Kdy ses stal čarodějem? Že ses ani nepochlubil,“ řekl mu Harry normálně.

      „No, čekal jsem, že se zeptáš dřív. Mou hůl jsi viděl na té mýtině, kde jsme potkali ty královské jednorožce.“

      „Vážně? Vůbec jsem si to tehdy neuvědomil. Tam jsi mě naštval a měl jsem hrůzu z toho, co jsi tam udělal,“ poznamenal Harry.

      „Abych ti odpověděl. Pamatuješ, jak jsme byli před časem u Mistrů? Tehdy jste jim dali knihu a Salazar mě odvedl pryč. Tehdy jsem začal shánět věci potřebné na mou hůl. A teprve nedávno jsem je dokázal spojit. Tím jsem se stal čarodějem. Salazar mi řekl, že brzy budete mít i vy své hole, a tak mě požádal, abych s oficialitami počkal na vás.

      Konečně jsem vás taky v něčem překonal,“ poznamenal nakonec Viktor s úšklebkem.

      „No, to jo,“ souhlasil Harry. Rozhlédl se po vesnici.

      „Trochu si odpočiň a pak se k nám přidej,“ s tím se Harry zvedl k odchodu.

      „Co tím myslíš?“

      „No, je třeba tu uklidit,“ řekl Harry a ukázal na vesnici okolo nich. Válela se tam spousta věcí, rozbité nářadí, různé pokrytí střech, mnohdy zničených, a mnoho dalšího nepořádku. Naštěstí žádná chalupa nespadla. To nejhorší bylo, že vichřice utrhla kus střechy.

      Chvíli po začátku uklízení k Cypriánovi přiběhly nějaké děti. Ten je poslal se schovat. Došel k Harrymu, u kterého se sešli všichni z jeho skupiny, když si uvědomili, že se něco děje.

      „Brzy tady zase budou. Přilétá další hejno ptáků,“ oznámil jim Cyprián hned, jak přišel blíž. „Během asi deseti minut tu budou.“

      „To to těm orlům pro dnešek nestačilo?“ poznamenal Jacob.

      „Bohužel, teďka to budou vrány a havrani. Pokaždé útočí krkavci a orli. Někdy spolu, někdy zvlášť,“ odpověděl mladému studentovi Cyprián.

      Ginny vytáhla komunikační zařízení, ale z nějakého důvodu se nedokázala spojit s Bradavicemi, nebo některou z hlídek v okolních vesnicích.

      Harry se otočil k Viktorovi.

      „Na mě nekoukej, Harry. Na tu vichřici jsem spotřeboval většinu své síly. Nejsem schopen je vyvolávat tak brzy po sobě,“ pochopil hned Viktor, co po něm Harry chce.

      „No, pokud nebude vadit, že vesnici uzavřu, tak se o to postarám,“ řekl Vánek Severního Větru pevným hlasem.

      „Jen do toho,“ řekl Cyprián, „vesnice stejně dlouho tyhle útoky nevydrží. Mnoho lidí už odešlo a ti co tu zůstali, se už moc dlouho bránit nedokážou.“

      Poté Vánek začal odříkávat kouzlo v sidhském dialektu.

      Cyprián se otočil na Harryho, aby mu řekl, co to elf dělá. Ten jen poznamenal, že pokud dobře rozumí, tak Vánek prosí les a přírodu o ochranu vesnice.

      Ze začátku si nikdo nevšiml ničeho zvláštního. Aspoň do doby, než se cosi začalo zvedat nad střechy domků okolo celé vesnice.

      Nikdo pořádně nevnímal, co se děje. Všichni svou pozornost upírali na obrovské hejno ptáků, které se přibližovalo a pak na něco, co rostlo okolo celé vesnice. Brzy poznali trnové keře, které obrůstaly hranice vesnice. Šlahouny rostly do výše a ve středu nad vesnicí se spojily. Tím byla vesnice uzavřená a chránili ji trny šlahounů. Brzy dorazilo hejno vran a havranů, které bylo třikrát tak velké jak hejno orlů.

      Ptáci se snažili dostat přes šlahouny, které obklopovaly vesnici. Klovali, drápali i tloukli křídly, ale přes trny se nedostali.

      Po čase je to přestalo bavit a odlétli do lesa.

      Ginny přišla za Harrym, „Vidíš to, co já?“

      „Myslím, že ano. Ty vrány odlétly stejným směrem jako orli,“ souhlasil Harry.

      „Nasedat! Pojedeme. Vy, Jacobe a Francisi, tady zůstanete a pomůžete opravit vesnici. Vánku, udělej vchod a ty Cypriáne, k němu postav hlídače, aby se sem přes něj nedostali ptáci, kdyby se sem vrátili.“

      Všichni udělali, jak Harry nakázal. Tři kouzelníci a dva elfové vyskočili na koně. Rozjeli se za mizejícími ptáky do lesa. Bariéra z křoví se před nimi rozestoupila a vytvořila tak pohodlný průchod pro dva vozy vedle sebe.

      Harryho skupinka pospíchala směrem, kterým letěly vrány. Po čase vjeli na velkou mýtinu v lese. Až když na ní vjeli, uvědomili si, že na okolních stromech vysedávají vrány i orli vedle sebe.

      Když si jich všimli, všichni ptáci se vznesli do vzduchu. Kroužili kolem mýtiny tak, aby jim Harry s přáteli nemohli uniknout.

      Harry si brzy všiml, že dva ptáci se nevznesli do vzduchu. Jeden byl obrovský orel dvakrát tak velký než ostatní a druhý byl černý havran téměř stejně velký jako orel sedící vedle něho.

      Oba ptáci je pozorovali a Harry s Ginny zase je. Harry si všiml, že oba ptáci nemrkají a mají jakoby skelný pohled.

      „Myslím, že ti ptáci jsou pod vlivem nějaké magie,“ řekl Harry Ginny.

      „Souhlasím. Taky se mi zdá.“

      V tom se oba ptáci zvedli z větví. Prudce si to zamířili ke dvěma kouzelníkům, kteří je pozorovali. Harry následován Ginny vytáhl hůlku. Zamířil na orla a pronesl zaklínadlo.

      Paprsek kouzla srazil orla na zem, kde do něj stále proudil. Chvíli na to vedle něj ležel havran pod náporem stejného kouzla od Ginny. Během chvilky bylo vidět, jak kolem ptáků paprsky kouzel naráží na nějaké jiné temné kouzlo.

      Temnota se kolem vládců oblohy svíjela a kroutila, ale Harryho a Ginniny paprsky kouzel nepovolovaly a dál ničily temnotu kolem ptáků, dokud nezmizela. Pak se přestali Ginny s Harrym soustředit na kouzlo.

      Oba se rozhlédli okolo a uviděli své přátele zraněné ostatních orlů a havranů. Byly v podobné kleci, jaká chránila vesnici, jen o hodně menší. Několik ptáků leželo uvnitř na zemi. Zdálo se, že většina z nich není mrtvá, ale jen omráčená.

      „Díky,“ řekl Harry, když si uvědomil, že ostatní je ochránili před všemi těmi ptáky jen proto, aby mohli zlomit kouzlo na ně uvalené.

      „Vy, lidé,“ ozvalo se. Všichni hledali, kdo to mluví, ale viděli jen toho obřího havrana stát vedle klece.

      „Ano. Mluvím k vám já,“ zacvakal zobákem.

      „Děkujeme za zrušení moci, co nás nutila útočit na lidi,“ pokračoval havran.

      „Za odměnu ti dám tohle pírko, děvče. Je kouzelné. Dokážeš s ním přivolat mého syna, který ti bude pomáhat,“ v tom vedle velkého havrana přistál velmi mladý havránek snad ještě menší než vrána.

      „Jsem Teodor,“ pronesl mladý havran.

      „Už se nemusíte bát. Naše hejna už na lidi útočit nebudou,“ zakrákal znovu velký havran. V té době už se žádný pták nepokoušel klec z trnů překonat a všichni poklidně seděli na stromech okolo.

      Díky Vánkovi opět šlahouny zmizely v zemi. Několik ptáků, co se vzpamatovalo z omráčení, odlétlo ke stromům.

      Teodor mezitím přelétl i s kouzelným pírkem Ginny na rameno. Pírko jí upustil do ruky. V té chvíli věděla, že je to ta poslední věc, kterou potřebovala pro svou hůl.

      Po chvíli přistál u nich i obrovský orel s malým orlíkem vedle sebe.

      „I já ti dám svého syna, aby ti pomáhal.“ Malý orlík přelétl na Harryho napřaženou ruku. Když přistál, Harry syknul, jak se mu do ruky zavrtaly orlí drápy.

      „Jmenuji se Momo a mám ti dát tohle pírko,“ s tím orlí mladík sklonil hlavu, kde mu jedno pírko trčelo, a Harry si ho vzal.

      „Tohle pírko značí tvou pomoc nám orlům, a proto ti budu k dispozici.“

      Harry se otočil od Moma k jeho otci, ale ten už tam nebyl. Zahlédl ho ve vzduchu, kde mizel v dáli i se všemi ostatními orly. Havran se svým hejnem havranů a vran také už byl na cestě, ale jiným směrem.

      „No, asi si budu muset pořídit dlouhou rukavici, když už máme být přáteli, Momo. Já jsem Harry.“ Pak se podíval na pírko v ruce a stejně jako Ginny věděl, že má vše potřebné do své čarodějné hole.

      Poté se vrátili do vesnice. Pomohli vesničanům opravit chalupy, ale když chtěli zrušit trnovou bariéru okolo vesnice, tak je vesničané požádali, aby to nedělali. Chtěli ji tam nechat s tím, že na vesnici často útočí divá zvěř, a takto budou před ní chráněni.

      Po návratu zjistili, že komunikační zařízení opět funguje. Do Bradavic nahlásili, co se tam stalo, a ti slíbili, že to prověří a v blízké době do té vesnice budou častěji posílat hlídky.

      V Otwellu se pozdravili se známými. Hlavně s Corem a Nancy. Bradavice si v téhle vesnici, nebo teď už menším městečku, zřídily menší tvrz a používaly ji jako předsunuté stanoviště. Každý den se v Otwellu objevilo několik nových uprchlíků před Morganinou armádou.

      Všichni obyvatelé, ať už stálí nebo nově příchozí, měli povinnost bojových cvičení. Za tím účelem sem byli jednou týdně přepravováni i obyvatelé okolních vesnic, ale ti nebyli tak dobře vycepovaní, protože nemohli do Otwellu dojíždět denně.

      Harry se svou skupinou v Otwellu zůstal dva dny, než se vydal zpátky do Bradavic.

       

      Items details

      • Hits: 543 clicks

      Tecox component by www.teglo.info

      Vaše komentáře a dotazy  

      #
      Snake 22 Prosinec 2020
      A jsem první :P
      #
      Drticool 23 Prosinec 2020
      Pěkná kapitola a snad nebudeme muset na další čekat moc dlouho.
      #
      panvita 23 Prosinec 2020
      No mam už zhruba první čtyři stránky takže není to jistota ale možná bude do pěti měsíců.
      #
      Snake 24 Prosinec 2020
      A hele žádná kritika, otázky, poznámky nebo něco jiného? Tak to buď jsou vánoce nebo je Drticool nemocný ;-)
      #
      Drticool 24 Prosinec 2020
      Tak to víš krátká kapitola tak tam toho není tolik, kromě toho věřím tomu, že mé předchozí příspěvky měli vliv až do té míry, že jste si jako autoři dali záležet víc než jindy, aby tam nic k vytknutí nebylo. 8) ;-) :lol:
      A možná, že jsem momentálně zaměstnán čtením "rok jako žádný jiný" takže jsem neměl moc času to rozebírat do detailů a navíc, přečetl jsem to zatím jen 3x.
      #
      panvita 24 Prosinec 2020
      V další kapitole bude tvoření hole Morgan se rozhoupe k pořádné akci.