Hledej

Kletba pralesního šamana

aneb Angelino rodové prokletíkletba2-th

Mistrovství je za námi, svatební cesta skončila a nastává všední realita novomanželského a profesního života.

Ale kdy bylo kolem Harryho naposledy něco normálního? Dobrodružství nekončí, přátelé potřebují jeho pomoc. Dokáže to?

    Kapitola 7, Dudleyho svatba

      ZuluKrátura se přišel podívat, jaké pozdní hosty tu mají, a oznámil jim, že všichni nájemníci jsou ještě v kuchyni a povídají si po večeři. Tak jim Harry Kingsleyho s Angelinou předal do péče, Kráturovi a Fawkesovi vysvětlil, že těmto hostům hrozí velké nebezpečí, aby na ně dávali dobrý pozor a hlasitě všechny upozornili v případě, kdyby se do domu dostal nějaký vetřelec. Zbytek vysvětlování už nechal na Kingsleyovi a odešel do práce.

      Tam nejprve George nadiktoval do zápisu, svoje sledování tří Konžských zástupců a pak Harry všem vysvětlil, co se dozvěděl od Hermiony ze zápisníku pana Figgy o magii voodoo, o panenkách ušitých z režného plátna, vycpaných vlnou, o rituálu při kterém krví podříznutého kohouta mají získat nad danou osobou moc.

      „Budou si muset sehnat nějakou část toho, kterého chtějí ovládat, proto si myslím, že se určitě do Kingsleyho bytu přijdou podívat. Když ne proto, aby ho přímo napadli, tak proto, aby získali jeho vlas, vousy, nebo nehet, který by mohli použít při tom rituálu. Možná bychom měli zajistit i dům Johnosonových, protože když jim to u Kingsleyho nevyjde, půjdou asi po panu Johnsonovi a jeho ženě…“

      Harris se s Johnsonovými znal a věděl, kde bydlí, Ginny už tam byla taky – na rozlučkovém večírku před svatbou. Proto se hned ujali toho úkolu a s pomocí další sady zrcátek z Kingsleyho kanceláře, vytvořili společně s McCormackovou stejnou past i v domě Johnsonových. Hrdonožka jim pak kladl na srdce to samé, co jim říkal Kingsley – s kraválem vyrušit a zahnat na útěk, vyhnout se přímému střetu.

      Ve dvě hodiny v noci si to mohli vyzkoušet v praxi. Všem třem se jim z kapes ozvalo ječení poplašného kouzla. Savage se přemístil okamžitě, Hrdonožka hned za ním. Stačil ještě říct Harrymu: „Na chodbu před Kingsleyův byt!“ Tak se Harry otočil na místě a skákal za nimi. Když se na chodbě zhmotnil, tak už vyražené dveře třískly o odkládací stěnu na chodbě a Hrdonožka se Savagem se s dupáním hrnuli dovnitř. Harry běžel za nimi a do ložnice vběhli všichni najednou, když se z ní právě vytrácel modravě zářící obláček. Harry zastavil svoje mentory u dveří a zkusil to. Přivolal si skleněnou misku, kterou používal při vaření lektvarů a nahlas vyslovil formuli, aby mentoři pochopili, o co se pokouší.

      „Accio kouzelný prášek!“

      Povedlo se. Do misky pomocí své hůlky nasbíral pořádnou špetku toho lesklého černého prášku.

      „Paráda…“ pochválil ho Hrdonožka. „Budeme mít vzorek pro naše specialisty. Třeba se jim podaří zjistit, z čeho se skládá a jak to funguje…“

      Harry se usmál.

      „Jestli na to dřív nepřijde George, trochu toho prášku na výzkum mu ještě zůstalo…“

      Hned, jak se vrátili na ústředí, poslal Harry Kingsleymu Patrona s krátkou zprávou o vyhnání vetřelců z bytu. Do rána byl klid a Ron, který je přišel vystřídat, hlásil klid i doma. Mentoři je poslali spát, aby si stihli trochu odpočinout před svatbou a hlášení o proběhlých událostech vzali na sebe.

      Svoje hosty našli v kuchyni s Charliem, v ne příliš dobré náladě.

      „Díky za toho Patrona se zprávou, Harry…“ poděkoval Kingsley. „Chtěl jsem přijít za vámi, ale ten kravál ze zrcátka probudil celý barák a oni mi to zatrhli…“ a ušklíbl se na Charlieho. „Nakonec se mu zřejmě podařilo získat něco mého, protože mě ráno pořádně píchlo u srdce. Jako by se na chvíli opravdu zastavilo, ale pak se rozpálil ten amulet a hned to přešlo. Alespoň teď víme, že amulety skutečně fungují. Je mi jasné, že dnes nesmíme vystrčit nos z baráku, ale co tu budeme celý den dělat, fakt netuším…“ a zatvářil se pěkně otráveně.

      Harry se rozesmál:

      „Užívejte si konečně celý den volna. Původně jsem vám chtěl dát přenášedlo na náš pustý ostrov, abyste na celý den vypadli do tropů, ale teď si myslím, že bys měl radši zůstat pod kontrolou, když tě má šaman ovládnutého tou figurkou… Jsem si jistý, že tě Angelina nějak zabaví. A kdybyste se opravdu nudili, tak tady ve skříni máme rozdělaných několik lektvarů. Dnes je potřeba udělat třetí fázi veritaséra a druhou fázi mnoholičného lektvaru. Museli bychom se do nich pustit po návratu ze svatby. A kdyby se vám zdálo, že je to málo práce, tak jsou tam ingredience a seznam dalších lektvarů, které je ještě potřeba uvařit…“

      „Ale no tak, Harry, nemůžeš je takhle zneužívat, jsou to naši hosté…“ napomenula ho Ginny. „Odpočívejte, užívejte si. Přijde sem George s taťkou, aby mohl Charlie jít dělat na svém domě, a vy jste tu nezůstali sami. Na ostrov si můžete vyrazit, až to tady všechno skončí. Teď si třeba zahrajte šachy, jsou nahoře v obývacím pokoji. Dostali jsme krásné, nové svatebním darem, ale já to nehraji a Ron, který obvykle s Harrym hraje, se s námi míjí, máme služby proti sobě…“

      Kingsley přikývl a uklidnil je:

      „To se teď trochu změní s novým rozpisem služeb. I když nevím, jestli budete ze spolupráce se Zorinou zrovna nadšení…“

      Ginny se rozesmála:

      „Harris s McCormackovou mě nedají, moc dobře si rozumíme. Měla jsem štěstí na mentory. Se Zorinou bych si ale dost dobře poradila sama. Nejsem jako Ron…“

      Dosnídali, domluvili se s Kráturou, ať je přijde probudit už v půl jedenácté a unaveně se odebrali do své ložnice.

      Harry usnul dřív, než mu hlava dopadla na polštář, ale když je Krátura v půl jedenácté budil, tak si připadal, že nespal ani pět minut. Rychle se osprchoval, oholil, oblékl si sváteční hábit a šel na Ginny čekat do kuchyně. Tam už Angela s mamkou a Kráturou chystali oběd. Harry poprosil o velký hrnek silné kávy a mamka mu vnutila misku čerstvé, husté, bramborové polévky.

      „Já vím, že na svatbě najíst dostanete, ale až po obřadu. Jdeš za svědka a tak by nevypadalo dobře, kdyby ti během obřadu kručelo v břiše. A navíc káva nalačno není moc zdravá, mohl by tě rozbolet žaludek…“

      Harry se nechal přesvědčit snadno a ani Ginny neodmlouvala, když konečně dorazila dolů. Polévka a káva pomohly a tak se při odchodu oba cítili svěží a plní síly. Chytili se s Ginny za ruce a podle Levanduliných instrukcí se přemístili naslepo na jejich zahradu. Zhmotnili se přímo vedle obrovského stanu, který pokrýval téměř celou plochu zahrady. Mrholilo a zamračená, černá obloha, spíš než vyjasnění, slibovala pořádný déšť. Tak se šli honem schovat dovnitř.

      Hned u vchodu do stanu seděli stranou od ostatních, nervózní z nepřátelských pohledů ze všech stran, Dursleyovi s paní Figgovou. Na jejich stole stály jen sklenice s vodou a džusem, jinak byl prázdný. Harry se s nimi srdečně pozdravil, vzali si židle od vedlejšího stolu a chystali se přisednout. V tom přispěchal ustaraný, malý, kulaťoučký pán, představil se jako otec nevěsty, pan Brown. Požádal Harryho a Ginny, jestli by nejprve nešli s ním, aby je mohl představit ostatním hostům. Harry přikývl, ale řekl, že se představí sám. Došel k velké skupině kouzelníků, kteří seděli u stolů plných všelijakých lahůdek, a zvučným hlasem pronesl:

      „Jmenuji se Harry Potter a tady je moje žena Ginny. Jsem nejen svědek ženicha, ale také jeho bratranec. Dovolíte, abych si k našemu stolu odnesl nějaké občerstvení?“

      Všichni na něj beze slova civěli téměř s otevřenými ústy a tak na nic nečekal, sebral z jednoho stolu tác s nazdobenými chlebíčky, zeleninovou mísu a Ginny zase popadla velký tác se zákusky a konvici s kouřící kávou. Odložili to všechno mezi vyděšené příbuzné a chystali se vrátit, ještě pro šálky, cukr a smetanu do kávy. To už se ale probrala profesionální obsluha a nesla za nimi všechno, co bylo potřeba. Paní Figgová se chichotala:

      „Ještě jsi je měl poslat do posvátného háje, Harry…“ a už všem rozlévala kávu. Číšník rozpačitě a omluvně vysvětloval:

      „Stačilo, kdyby si řekli, obsloužili bychom je, ale chtěli jen něco k pití…“

      Harry se přinutil k rozpustilé náladě, i když v něm všechno vřelo. Vtipkoval s Dudleym a snažil se dostat do nálady i tetu a strýce. Paní Figgová to nepotřebovala, dostala dobrou náladu hned, jak se objevili ve stanu. Teď se situace ve stanu obrátila. U ženichova stolu bylo veselo a zbytek přítomných se tvářil zaraženě a zamlkle. Harry si jich ale nevšímal, a tak se taky nakonec uvolnili. Protože chtěli být blízko tomu slavnému Harry Potterovi, tak se najednou přestali separovat a rozsadili se všude okolo jeho stolu. Když už to vypadalo, že se atmosféra uvolnila, tak přišel kouzelník, který měl vést obřad.

      Dudley podal Harrymu krabičku s prstýnky a ten ji otevřel, aby se zvědavá Ginny mohla podívat.

      „No páni… To jsou kouzelné prsteny!“ vyrazila ze sebe překvapeně. „Co umějí, Dudley?“

      Bratránek zrudnul a začal vysvětlovat:

      „Vandi mě vzala do té vaší Příčné ulice, tedy nestačil jsem žasnout, co se tam všechno prodává… A tam jsme koupili ty prsteny. Oni nás umí přenášet z místa na místo. Hned jsme je vyzkoušeli. Když se držíme za ruce, tak se jednoho z nich Vandi dotkne hůlkou a řekne mu, kam se chceme dostat, pak se ho znova dotkne hůlkou, oba prsteny se modře rozzáří a najednou, jako bychom se ocitli v povětří, okolo není nic vidět, jen takový modrý výr, který nás vyplivne tam, kam jsme se chtěli dostat. Říkala, že si je zítra budeme muset zaregistrovat na ministerstvu…“

      „Tak to jsou opravdu praktické snubní prstýnky, gratuluji k tak skvělému výběru…“ smál se na něj Harry a Dudley zrudnul a přiznal:

      „To vybrala Vandi, ona je taková praktická…“

      Přišla se s nimi přivítat i paní Brownová a oznámila jim, že nevěsta je už připravená. Pak požádala všechny přítomné, aby se na chvilku zvedli a ustoupili na stranu. Společně s obsluhou pak přesunuli stoly s občerstvením ke stěnám stanu a křehce vypadající stříbrné židle srovnali do řady, proti svatebnímu oltářku, u které už stál připravený oddávající kouzelník. Byl to zase někdo nový. Poměrně mladý, asi třicetiletý kouzelník, působil ve zlatém hábitu s nachovým límcem, velmi vznešeně. Jeho blond vlasy vypadaly jako ze zlata, byly vyčesané v úhledných vlnách a jasně modré oči zářily nadšením. Zřejmě si velice dobře uvědomoval obdivné pohledy všech přítomných čarodějek všeho věku. Harrymu velmi připomínal profesora Lockharta a mrknul na Ginny, jak se na něj tváří. Jeho žena se rozpustile culila a zašeptala mu:

      „Celý Zlatoslav, co? Oni jsou snad příbuzní…“

      Dudleyho s tetou Petúnií odvedli ven ze stanu a Harry, Ginny, paní Figgová a strýc Vernon se šli posadit do první řady k oltáři. Pak už se začala ze střechy stanu linout hudba a Petúnie přivedla Dudleyho. Posadila se a Harry povstal, aby se svému bratranci postavil po boku. Dudley vypadal docela dobře. Už nebyl zdaleka tak tlustý, jako býval dřív. Teď ve svém svátečním obleku ušitém na míru vypadal spíš mohutný, než otylý. V okamžiku, kdy za tónů něžné hudby, do stanu vkročil pan Brown se svou dcerou, tak jeho tváře zčervenaly a on jen vydechl:

      „Tý jo…“

      Harry musel uznat, že to Levanduli opravdu sluší. Měla na sobě volný, splývavý hábit ve smetanové barvě, zdobený zlatou krajkou a zlatými výšivkami. Krajku měla také začleněnou do účesu jako čelenku a její blonďaté vlasy byly pokryté něčím, co vypadalo jako zlaté šupinky, které se blýskaly pod světlem, které na ni dopadalo z rozzářené střechy stanu. Před nimi poletovalo několik drobných duhových víl a sypalo na ně okvětní lístky. Za nimi kráčely dvě družičky – kdo jiný, než Padma a Parvati Patilovy. Ty měly zase bílé hábity zdobené stříbrnými výšivkami a krajkami. Vypadaly všechny opravdu nádherně.

      Pan Brown předal svoji dceru Dudleymu a dvojčata se širokými úsměvy zdravila beze slov Harryho. Snoubenci se otočili čelem k oltáři a Harry se postavil za Dudleyho, vedle Parvati. Oddávající ve svém proslovu mluvil hodně o poznávání se, pochopení a toleranci mezi manželi z rozdílných světů.

      „Ocitnete se jistě v situacích, které jste dosud nezažili, budete se často setkávat i s nepochopením, jak v kouzelnickém, tak i v mudlovském světě. Jen opravdu silná láska, tolerance a snaha o pochopení vám neznámého, může udržet vaše manželství šťastné a spokojené…“

      Na Harryho vkus mluvil až příliš dlouho a opakoval věci, které už byly jednou řečeny. Bylo vidět, že se oddávající seladon moc rád poslouchá. Dvojčata po něm vrhala obdivné pohledy a tím celou situaci jen zhoršovala. Konečně se vypovídal a předstoupil před snoubence s manželským slibem. K Harryho úlevě si ti dva rychle řekli své ano a on mohl předat oddávajícímu jejich prsteny.

      Po prvním manželském polibku si pospíšil, aby jim pogratuloval dřív, než se k nim nahrnou ostatní. Popřál jim hodně štěstí, Levanduli dal pusu na tvář a řekl jí:

      „Ty víš, jak mě najít, takže se klidně ozvěte, kdybyste cokoli potřebovali…“

      Levandule měla oči zalité slzami štěstí, tak jen špitla:

      „Děkuji, Harry…“ a věnovala se ostatním gratulantům.

      Harry se připojil k Ginny a oba sledovali, jak obsluha, zatímco novomanželé přijímají gratulace, rozmisťují zase stoly a židle ke svátečnímu obědu. Tentokrát je postavili do tvaru písmene T. Harry se posadil mezi Ginny a paní Figgovou, proti nim se posadily Padma s Parvati. Novomanžele, jejich rodiče a oddávajícího kouzelníka posadili do čela a hostina začala. Dvojčata se chichotala a házela obdivnými pohledy po oddávajícím kouzelníkovi, který se jmenoval Angello a nebyla s nimi rozumná řeč. Tak se Ginny a Harry bavili s paní Figgovou.

      „Dnes ráno u mě byla Hermiona. Vyprávěla mi, jak se dobře osvědčily ty věci po mém tatínkovi. Jsem moc ráda, že byly tak užitečné…“

      Harry přikývl:

      „Ano, už pomocí jeho receptů na lektvary Kingsleymu zachránili život. A také jsme se dozvěděli moc užitečných věcí o magii, kterou ten šaman ovládá…“

      Paní Figgová se šťastně usmívala.

      „Taky mi říkala, že Ginny dokázala ovládnout tu masku. Jsi opravdu moc šikovné děvče, moc dobře si Harry vybral…“ Ginny se začervenala tou chválou a dostala od Harryho pusu.

      Po té, co hostina skončila, a stolky se židlemi byly přestěhovány podél stěn stanu, aby se uvolnil prostor pro taneční parket, paní Figgová pokračovala:

      „Chtěla bych se s tebou domluvit ještě o něčem, Harry. Hermiona mi taky povídala o tom svém projektu na převýchovu bývalých vlkodlaků a mě napadlo něco úžasného… Přestěhuji se na ten jejich statek v Prasinkách a budu se tam starat o bylinkovou zahradu. To je něco, co umím a můžu být ještě prospěšná. Navíc se od madam Pomfreyové budu moct ještě něco přiučit. Dostanu se trochu víc mezi kouzelníky, už jsem z toho mudlovského světa unavená… A tím se vyřeší i problém našich novomanželů. Dursleyovi a Brownovi se totiž pořád dohadují, kde budou mladí bydlet. Obojí rodiče si je chtějí nastěhovat k sobě, jenže to by nedělalo dobrotu. Tak to vyřeším tím, že jim pronajmu svůj dům. Brownovi to jako kouzelníci mají s dopravou jednoduché, můžou se k nim přemístit kdykoli a Petúnie s Vernonem je budou mít za rohem a nebudou k nim muset někam zdlouhavě cestovat…“ na chvíli se odmlčela a koukala co na to Harry. Ten jen pokrčil rameny:

      „Taky si myslím, že vám v Prasinkách bude líp, než v Kvikálkově. Jsem moc rád, že jste si našla takovou úžasnou práci…“

      Paní Figgová se usmála, pohladila ho po ruce a pokračovala:

      „Říkám ti to hlavně proto, že svůj dům v Kvikálkově jsem v poslední vůli odkázala tobě. Nemám žádné příbuzné a ty jsi jediná rodina, která mi zůstala. Brumbál mi pomohl výhodně prodat malý domek po mamince a koupit tu vilu v Kvikálkově asi měsíc po tom, co tě tam nastěhoval. Starala jsem se o tebe, jak nejlépe to šlo, jsi jako můj vlastní… Brumbál, ty a tví přátelé jste to nejlepší, co mě v životě potkalo, chlapče…“ zarazila rychle jeho protesty. „Proto chci, abys to věděl, že ten dům bude jednou tvůj. Vím, že je na ulici nevyhodíš…“

      Harry se trochu zastyděl, když si vzpomněl, jak v dětství nerad chodil k té laskavé, podivínské, staré paní, která ho často hlídala. Pak ji objal…

      „Nikdy jsem vám dostatečně nepoděkoval za to, co jste pro mě dělala. Mám vás moc rád, paní Figgová a chci, abyste věděla, že se na mě můžete obrátit kdykoli si budete myslet, že vám můžu být užitečný…“

      Ginny se usmála a dodala:

      „Na mě se taky můžete spolehnout, paní Figgová, patříte prostě do rodiny…“

      To už ale spustila taneční hudba a novomanželé měli sólo. Harry se s pobavením díval na to, jak nemotorně se Dudley točí v kruhu, který kolem nich vytvořili svatebčané a prohodil k Ginny:

      „Nikdy bych neřekl, že uvidím někoho, kdo tančí ještě hůř, než já…“

      Za ním se zachichotaly Padma a Parvati.

      „Však my si tě pak vyzkoušíme, jaké jsi udělal pokroky…“ a šly se obdivně točit kolem Angella.

      Harry se zalekl a zeptal se Ginny:

      „To abychom se už ztratili, ne?“

      Ginny ale zakroutila hlavou:

      „To ještě nemůžeme, Harry. Jako svědek ženicha, musíš provést v kole nevěstu i obě družičky. To se sluší, s tím nic nenaděláš…“ a protože se k novomanželům v kole začali přidávat k tanci rodiče, Padma s Angellem i další páry, tak ho vytáhla na parket.

      Při další písničce ho poslala pro Levanduli, Dudley tančil s Padmou a Parvati ji vystřídala u Angella. A tak se Harry nakonec točil v kole ještě dalších pět kousků. Po družičkách ho vytáhly ještě teta Petúnie a paní Brownová.

      Už měl dost a tak se uklidil rychle ke stolku do rohu k paní Figgové. Ginny taky odešla z parketu a tak si v klidu sedli a popíjeli vychlazený máslový ležák. Přiřítila se k nim rozpálená dvojčata:

      „Prasák jeden!“ a nalévala si šampaňské z láhve, co jim poletovala nad hlavami.

      „Kdopak?“ ptala se zvědavě Ginny.

      „Angello! Kdo jiný…“ vyrazila ze sebe s ohrnutým nosem Parvati a Padma se ujala vysvětlování:

      „Pozval nás na rande, obě najednou. Prý ještě s dvojčaty nechodil. Bude prý úžasná zábava a legrace… A pak nám ten chlípník začal podrobně popisovat, jak si takovou úžasnou zábavu a legraci představuje…“ odfrkla si.

      „Určitě má pod tím blýskavým zlatým hábitem chlupaté kozí nohy a ty jeho umělé vlny na hlavě ukrývají fauní růžky. Kozel jeden neomalený…“ přidala se vztekle Parvati a Ginny, Harry i paní Figgová se srdečně rozesmáli. Dobře se bavili a odpočívali. Přišli si k nim sednout i teta Petúnie se strýcem Vernonem, ale Padma ho nenechala ani dosednout a vytáhla ho na taneček. Parvati se ještě nemohla zbavit myšlenek na Angella a postěžovala si:

      „Říkala jsem Padmě, ať ho nechá mě, stejně je pořád zakoukaná do vašeho George. Jen se mu to pořád bojí dát najevo…“ a na Ginnin překvapený pohled dodala vysvětlení:

      „Byly jsme do vašich dvojčat zamilované obě. Já jsem bláznivě milovala Freda a Padma zase George…“ a smutně si povzdechla. Paní Figgová si všimla posmutnělých výrazů a rychle odvedla řeč jinam.

      Bavili se dobře ještě asi hodinu. Ginny ještě párkrát Harryho vytáhla na parket, ale chodili jen na pomalé, romantické tanečky. Od tří hodin už Harry čím dál častěji koukal na hodinky a tak Ginny nakonec souhlasila, aby se v půl čtvrté rozloučili.

       

      Items details

      • Hits: 13159 clicks

      Tecox component by www.teglo.info