Hledej

 DS_00

    26 až 30

      Regi_supleDolores Umbridgeová versus Bradavice

       

      200 slov pro „Prosincové dárkopsaní“ na HP Drabbles. Dárek pro Máju na téma: Zatočíme s Umbridgeovou

       

      Chrlič se ani nepohnul. Marně na něj mávala ministerským dekretem. Vrátila se do svého kabinetu a zůstala stát jako opařená. Z její sbírky porcelánových talířů zbyla jen hromádka střepů na podlaze. Reparo sice pomohlo, ale když talíře pověsila, do hodiny byly znovu rozbité na zemi. Další den se v jejím bytě ucpala toaleta a žádný domácí skřítek ji nedokázal opravit. Musela začít používat studentskou o patro níž. Schodiště se ale pokaždé přesunulo, takže se vracívala oklikou a neustále chodila pozdě do svých vyučovacích hodin. A dveře do sborovny nemohla vůbec najít!

      Ta stará hloupá zbořenina mi snad vzdoruje, napadlo ji jednou před spaním. Ale já Bradavicím ukážu, kdo tady bude koho poslouchat. Hned zítra pošlu sovu na ministerstvo...

      Vzbudil ji teplý sluneční paprsek a cvrlikání ptáků. Otevřela oči a zamžourala v ostrém světle. Mozek hodnou chvíli nechtěl přijmout to, co viděla kolem sebe. Její postel stála v husté trávě uprostřed rozpadlé středověké zříceniny. A vedle ní byl už pouze její kufr.

      Studentům trousícím se na snídani se naskytl zvláštní pohled. Nenáviděná ředitelka levitovala před sebou obrovský růžový kufr a mířila k východu. Dívala se přímo před sebe, nikoho si nevšímala, neodpovídala na žádné pozdravy. Skoro jako by vůbec nikoho neviděla.

       

      A pro zajímavost, ještě jednou totéž téma, tentokrát ve verzi 100 slov (Nemohla jsem se rozhodnout, kterou na HPD uveřejnit. Nakonec jsem se, na radu KattyV, rozhodla pro tu delší):

       

      Chrlič ji odmítl pustit do ředitelny. V bytě se záhadně ucpala toaleta. Schodiště ji pokaždé přesunulo jinam, než chtěla, takže neustále chodila všude pozdě. A dveře do sborovny nemohla vůbec najít!

      Ta stará hloupá zbořenina mi vzdoruje, napadlo ji před spaním. Naučím Bradavice poslouchat! Hned zítra pošlu sovu na ministerstvo...

      Vzbudilo ji cvrlikání ptáků. Otevřela oči, zamžourala v ostrém světle a strnula. Zařízení její ložnice se nacházelo uprostřed rozpadlé středověké zříceniny.

      Studentům se toho rána naskytl prazvláštní pohled: Ředitelka levitovala obrovský růžový kufr a mířila k východu. Nikoho si nevšímala, neodpovídala na žádné pozdravy. Skoro jako by vůbec nikoho neviděla.

       

       

      Stalo se na majáku

       

      200 slov pro „Prosincové dárkopsaní“ na HP Drabbles. Dárek pro Lachima na téma: Dudley dostal dopis z Bradavic

       

      Sotva Harry a ten strašlivý člověk zmizeli, vrhla se Petunie k Dudleymu.

      „Dudlánku, není ti nic?“ Objala ho a konejšivě poplácávala po zádech. Najednou její ruka narazila na něco nepatřičného.

      „Probůh, co je tohle? To je prasečí ocásek! Dudlíčku, co ti to jen ty zrůdy udělaly?! Musíme okamžitě do nemocnice. Tam to nějak šikovně uříznou... nebo useknou... jen aby ti nezůstaly trvalé následky...“

      Pokud byl Dudley posledními událostmi vyděšený, během matčina hysterického kvílení hrůzou dočista ztuhnul.

      V hlavě mu rotovaly představy pily, sekery, potoků krve a strašné bolesti, jako v hororu, který si jednou tajně s kamarády pouštěl na videu. Celou svou bytostí si přál, aby se ta věc z jeho zadku ztratila nějak sama od sebe. Najednou ucítil brnění pod kůží a pak matčin jekot ztichnul. Opatrně si ohmatal masité pozadí. Bylo jako dřív. Ocásek zmizel. Jako první promluvil Vernon, který až doteď konsternovaně mlčel.

      „Myslím, rodino, že posnídáme a pojedeme domů.“ Posadili se kolem stolu, na kterém Petunie rozložila jídlo z jejich zásob, a před každého postavila hrnek s kouřícím čajem. Všechno bylo zase úplně normální.

      Tedy až do chvíle, kdy vyvrácenými dveřmi vlétla dovnitř velká sova, posadila se před Dudleyho a natáhla k němu nožku s dopisem.

       

       

      Vidět testrály...

       

      100 slov na DMD téma: Nohy na ramenou

       

      Hagrid si naložil na ramena dvě pořádná hovězí stehna, a vydal se cestičkou vyšlapanou ve sněhu k ohradě s testrály.

      Moc rád na ně koukám. Teda ne vočima. Nějak je ale cejtím celým tělem, jako šecko živý. Šak vím, kde je poplácat po kostnatým zadku a kde pohladit po sametovejch nozdrách...

      Na kraji mýtiny se zarazil. Zvířata už někdo krmil. Před zimou se chránil obrovskou šálou, která mu zakrývala vlasy i kus tváře.

      Kdo...? Aha, Lenka. Jo, ta holka teda testrály vidí dovopravdy. A než bude tadle válka u konce, uvidí je vo hodně víc děcek... Todle by nemělo bejt...

       

       

      Vánoční dárek

       

      200 slov pro „Prosincové dárkopsaní“ na HP Drabbles. Dárek pro Lachima na téma: Dobbyho Vánoce

       

      Byl Štědrý večer. Jejich poslední v české Škole čar a kouzel ve Stradonicích. Dobby doprovázel profesorku Prýtovou na výměnnou čtyřměsíční stáž. Byl překvapen, že zde nenašel žádné domácí skřítky. Kouzelníci si dělali všechny domácí práce sami. Ve škole dokonce měli předmět - kouzla pro domácnost. Dobby se velmi spřátelil s profesorem Otmarem Šikulou, který jej vyučoval. Často spolu probírali různá kouzla, Dobby je předváděl a pan profesor podle nich upravoval inkantace. Dokonce si Dobbyho zval do svých vyučovacích hodin.

      Slavnostní večer probíhal trošku jinak než v Bradavicích. Ředitel nejdříve přečetl ze staré knihy příběh o malém děťátku, které se v tento den narodilo, aby udělalo svět lepším. A po večeři se všichni sesedli kolem klavíru. Profesorka magické hudby začala hrát a všichni zpívali písničky o tom kouzelném dítěti. Nakonec přišel čas na dárky. Podle tradice je rozdávala drobná plavovláska, nejmladší z pěti studentů, kteří zůstali o Vánocích ve škole. Čile pobíhala mezi nazdobeným stromečkem a malou společností usazenou v pohodlných křeslech. Netrvalo dlouho a zastavila se i před Dobbym. A podruhé, potřetí... Dobby se slzami v očích hleděl na svou hromádku a nemohl se odhodlat dárky rozbalit. Musel by totiž porušit nápis, který na každém dárku byl : Profesor Dobby Skřítek.

       

       

      Obyčejná hodina profesora George Weasleyho

       

      100 slov pro Richenzu, která ve své fanfikci Bless The Child přivedla do Bradavic George Weasleyho jako profesora výroby kouzelných předmětů. To, jak mohly jeho vyučovací hodiny probíhat, už ale nechala na fantazii čtenářů. Této výzvě se prostě nedalo odolat.

       

      Na bradavickém nádvoří zuřila bitva. Sněhové koule létaly v divokém zmatku, kulisu tvořily výkřiky a smích.

      Zdánlivý chaos však měl jistá pravidla. Každého zasaženého okamžitě pokryla od hlavy k patě vrstva sněhu a musel opustit bojiště.

      To se postupně vylidňovalo, až zbyla jediná dívka s pihovatou tváří a rezavými tuhými copánky.

      „Konec hodiny!“ zavelel profesor. „Pololetní zkouškou prošli všichni, ale nejlepší koulovací rukavice vyrobila Pippa Longstockingová! Její štít fungoval plnou půlhodinu a sníh na Jamesovi a ostatních, které zasáhla, drží vážně skvěle. Dvacet bodů pro Mrzimor!!!“

      Pak přejel obdivným pohledem úctyhodné množství nedobrovolných sněhuláků. „A dalších 10 bodů za přesnou mušku!“

       

      Items details

      • Hits: 321 clicks

      Tecox component by www.teglo.info