41 až 45 |
Zamilovaný
100 slov na DMD téma: Fascinován zpět ve své kleci
Je určitě zakletá. Možná, kdyby se odvážil a políbil ji, všechno by se změnilo. Jak krásná by byla… S korunou na hlavě stala by se jeho královnou. Pán by jistě dovolil, aby si přivedl tak úžasnou manželku. Nádherná žabka to je ale už teď. Její překrásný obličej, zvonivý smích… Stojí jen malý kousek od něj, stačil by jediný skok. Jen kdyby měl tu odvahu. Je okouzlen, unesen… Ach… najednou je unesen doopravdy! Lapen a uzavřen v pevném známém místě. „Trevore,“ ozve se šeptem Nevillův hlas, „nesmíš sedět ve třídě na lavici, ta odporná růžová ropucha by tě taky mohla proklít.“
Věci, které jsem zanedbal
200 slov pro HP Drabbles na téma: Obrázek Brumbála a Harryho.
„Jen pojď dál, Harry, dnes mám pro tebe něco speciálního.“ Usmál se ředitel a položil zdravou ruku na malou vyřezávanou truhličku. „Otevři to.“ Harry zvědavě odklopil víko. Uvnitř bylo v měkkých prohlubeninách uloženo několik skleněných ampulek. Vzal jednu do ruky a s údivem přečetl štítek: Remus Lupin. „Co to je? Remus přece nemůže mít vzpomínky na Raddlea, ne?“ „Máš pravdu, Harry, tentokrát to nejsou vzpomínky na mladého Toma. Ber to jako můj předčasný dárek k tvým narozeninám. A také jako mou omluvu za to, kde a jak jsi musel do svých jedenácti let žít. Kontaktoval jsem všechny žijící přátele a známé tvých rodičů a požádal je o jejich vzpomínky.“ „To je úžasné! Ale pane, narozeniny budu mít až za půl roku, proč mi to dáváte už teď?“ „Protože si to zasloužíš, a protože je někdy lepší udělat něco hned a nečekat, až bude lepší příležitost. Tak honem, chlapče, vyber si nějakou lahvičku. Půjdeme tentokrát na opravdu velmi příjemný výlet.“ … na který jsem tě měl vzít už dávno. A snad stihnu i další věci, které jsem zanedbal… dokončil Brumbál v duchu a zadíval se na svůj přespříliš dlouhý rukáv bezvládně spočívající na stole, zatímco se Harry otočil, aby podal myslánku.
Člověk míní...
100 slov pro HP Drabbles na téma: „Ale, ale – sláva zřejmě není všecko…“
Severus Snape, sarkastickým tónem: „Ale, ale – sláva zřejmě není všecko…“ Harry Potter v duchu vzdorovitě a odhodlaně: Co to sakra ten blbec mele! Nechci být slavný! Člověk nemůže jít v klidu ani na záchod a všichni o něm vědí víc než on sám… Miluju kouzla, je skvělé, že jsem čaroděj, a škola je super. Ale až tady skončím, odjedu někam, kde mě nikdo nezná. Nechám zmizet tu zatracenou jizvu, změním si jméno a budu žít, jak budu chtít. A žádný kouzelník mi nebude říkat, co mám dělat. I kdyby to byl třeba samotný Brumbál. A už vůbec ne tenhleten... Snape!
Pohár spřízněných duší
2x200 slov pro HP Drabbles na téma: Seznamovací kancelář Lenky Láskorádové
Levandule Weasleyová se nervózně ošila. Lenčina prosba, aby ji dnes opět zastoupila v kanceláři, přišla jako na zavolanou. Byla sice za Percyho už půl roku vdaná, ale Pohár spřízněných duší jí nedával spát. Lenka Láskorádová ten vzácný magický artefakt zdědila po nějaké své příbuzné a otevřela si na Příčné seznamovací kancelář. Celé to fungovalo tak, že jste na pergamen napsali své jméno a obtiskli palec a Lenka jej s patřičnou inkantací vhodila do poháru. Pokud v něm byl pergamen vaší spřízněné duše, pohár je oba spojil v jeden a vyhodil jej na připravený stříbrný tác. Zpočátku se Lenčino podnikání rozjíždělo pomalu, ale jak v poháru přibývaly pergameny nezadaných kouzelníků a čarodějek, dařilo se jí najít spřízněné dvojice čím dál častěji. Lenka ale v žádném případě nepřijímala pergameny sezdaných lidí. Levandule však nemohla odolat. Percyho otisk sejmula už doma po snídani z porcelánového hrnečku, ze kterého pil čaj. Napsala jména, přidala svůj otisk, vhodila pergameny do poháru a… nestalo se vůbec nic. Než si ale stihla doopravdy uvědomit své zklamání, rozcinkal se zvonek nade dveřmi. Zákazník. Vlastně dva zákazníci. Hermiona a Ron. „Ahoj, co tady vy dva, promerlina, děláte? Vy už jste přece dostatečně seznámení, když se příští týden berete, ne?“ ooOoo „No právě, za týden bychom už nemohli zjistit, jestli jsme s Ronem spřízněné duše.“ Hermiona položila na pult dva pergameny se jmény a otisky palců. Levandule přikývla a s vysloveným zaklínadlem je vhodila do poháru. Vzápětí se nad ním objevila modravá záře a na tácu se k překvapení všech ocitly pergameny dva. Levandule je vzala do ruky a strnula. Na jednom byla jména Hermiona Grangerová a Percy Weasley a na druhém Levandule Weasleyová a Ronald Weasley. Těžce polkla, oba pergameny složila a pomalu se otočila čekajícím kamarádům. „Omlouvám se. Asi jsem popletla inkantaci. Ty lístky nejsou vaše. Až přijde Lenka, podívá se na to.“ Večer našla Lenka kamarádku s očima opuchlýma pláčem. Přečetla si pergameny a pokývala hlavou. „Lev, miluješ Percyho?“ „Jasně, že jo.“ „A přesto je pro tebe ten pergamen tak důležitý?“ „Už ne. Byla jsem pitomá. Ale co Hermiona a Ron, co jim řekneme? Mají před svatbou…“ „Aha,“ usmála se Lenka. „Ale to je úplně jednoduché!“ Mávla hůlkou, první pergamen přivázala na nožku své sově a otevřela okno. A pak podala Levanduli ten druhý, na kterém teď bylo, s tím jejím, jméno jejího manžela. „Nikomu to neříkej, ale občas to tak dělávám. To spříznění duší se trošku přeceňuje.“
Zelená, všude samá zelená…
200 slov pro Velikonoční drabble týden na Harry Potter Drabbles . Téma: Zelený čtvrtek
Zdálo se mu o zeleně svítícím semaforu. Nejspíš barevná připomínka toho, že se do Velikonoc musí rozhodnout, jak slíbil. Vyšel právě z koupelny, když se za ním ozvalo: „Dobré ráno, kolego.“ Harry se otočil k obrazu vedle krbu. Stál v něm černě oděný muž. „Ale! Dobré ráno. Co vás sem přivádí?“ „Co myslíte, Pottere? Nemám ve zvyku chodit na zdvořilostní návštěvy.“ „Posílá vás ředitelka?“ „Ne zcela. Mám obavy o svou bývalou kolej. Posledních pár let se v jejím vedení střídají samí neschopní diletanti a tupci. Chtěl bych, aby se to konečně změnilo.“ „Aha, takže jste mi přišel říct, abych sdělil Minervě, že nepřijímám?“ „Ne, byl jsem vyslán dámskou částí ředitelských portrétů, abych vám připomněl, že je dnes takzvaný zelený čtvrtek a že by vám zelená zmijozelská kravata ladila s barvou očí.“ „Cože?!“ Harry na Severuse Snapea chvíli nevěřícně zíral a pak vybuchl smíchy. „Jak dlouho jim trvalo, než vás k tomu přemluvily? A co si o tom myslíte vy?“ „Došel jsem k závěru, že jako profesor lektvarů nejste tak strašný břídil, jak jsem se obával. A z té staré hučky vypadlo, kam vás chtěla původně zařadit. Nevěřil bych, že to řeknu, ale žádám vás, abyste tu funkci ředitele Zmijozelu přijal.“
|
Items details
- Hits: 1337 clicks
Tecox component by www.teglo.info