Hledej

 DS_00

    61 až 65

      Regi_suplePoletí?

       

      100 slov pro HP Drabbles na téma: Všechno nejlepší k narozeninám

       

      „Kámo, máš rozum? Ty jí chceš dát k narozeninám koště? To jsem si teda myslel, že znáš moji ženu líp…“

      „To si piš, že ji znám fakt dobře, Rone. Hádám, že na něm den po svých třicátinách poletí. Dobrovolně. A ráda.“

      „Hermiona? Na koštěti? Nikdy!“

      „Vsadíš se? O deset galeonů?“

      Plácli si.

      Harry vytáhl Denního věštce, nalistoval inzertní stranu, s významným úsměvem noviny přistrčil Ronovi a prstem poklepal na jeden z výrazných nápisů:

      Knihkupectví Koloman Koště

      Darujte neobyčejně originální dárek!

      Pohodlné stylové přenášedlo do našeho nově otevřeného knižního obchodního domu

      s poukázkou na nákup knih dle vlastního výběru

       

      Mistr ve svém oboru

       

      100 slov pro HP Drabbles na téma: „Tak co, spolkl ji?“

       

      „Tak co, spolkl ji?“ vybafl George nedočkavě na bratra, který právě seběhl z točitých schodů a kolem chrliče.

      „Noo…“ Fred nejdříve odvedl své dvojče kus dál do chodby a pak ještě ztišil hlas. „Pochopitelně se mu nejdříve moc nechtělo. Převracel ji ze všech stran, pořád se mě na něco vyptával a tvářil se fakt dost pochybovačně. A tak jsem použil několik podpůrných argumentů… trošku ji přisladil… a zdálo se, že jsem ho nalomil. Ale pak…“

      „No tak, brácho, zkrať to! Spolkl ji teda Brumbál?“

      „Ty jsi vážně pochyboval o Fredovi, Mistrovi Všech Výmluv? Jasně, že nakonec jo. I s navijákem.“

       

       

      Ona to vidí!

       

      100 slov na DMD téma: Vidoucí oko

       

      Otočila kolečkem očarovaného dalekohledu a zesílila zvuk. Byl teplý slunečný předprázdninový den. Studenti polehávali v trávě a na kousku písčité pláže u jezera. Přejela kukátkem ty nejmladší, hlasitě řádící v mělké vodě, snažila se zachytit útržky rozhovorů, a nakonec její zájem upoutala skupinka starších dívek. Probíraly školní klípky, své prázdninové plány… tohle bylo zajímavé. Sibylla se pohodlněji uhnízdila na kamenné podlaze malé terásky u svého bytu ve věži a skrytá za zábradlím dál „sbírala informace“.

      Málokdo tuší, jak tvrdou přípravu a nejednu oběť vyžaduje práce věštkyně, přemítala pak večer, když si léčivou mastí natírala své otlačené a prochladlé kostnaté pozadí.

       

       

      Troška skřítčího rozumu

       

      Do právě skončené soutěže na stránkách HP Drabbles jsem se pokusila napsat tři drabble povídky o bytostech, o kterých toho moc nevíme. Přestože byla zadaná témata samozřejmě různá, podívala jsem se na ně pokaždé právě očima těch opomíjených. Očima domácích skřítků.

      Proč? Protože se mi nikdy nechtělo věřit, že by JKR vážně chtěla, aby byl někdo ve světě HP doopravdy zotročen. A tak vznikl jakýsi mini cyklus, který jsem nazvala TROŠKA SKŘÍTČÍHO ROZUMU.

       

      SKŘÍTČÍ ŠKOLA

       

      200 slov na téma: Domácí skřítci – poslání

       

      Děd Vally, nejstarší ze všech bradavických skřítků, starý snad skoro jako samotný hrad, se odmlčel. Na malých barevných polštářcích se začala neklidně vrtět a tiše brebentit drobná ušatá stvořeníčka s velkýma očima.

      „Takže my opravdu nejsme otroci?“ ozval se jeden odvážnější hlásek.

      „Ne, moje milá mláďátka. Nejsme. I když si to mnozí z nás myslí, protože jsme ke svým domovům připoutáni. Ale povaha toho pouta není otrocká. Jsme ochránci. Zrodili jsme se přímo z magie. Proto nepotřebujeme ke kouzlení hůlky. Proto na nás neplatí žádná lidská omezení. Lidé přišli až po nás. V těch vnímavějších se pak začala magie usazovat. Tak vznikli kouzelníci.“

      „A proč jim tedy sloužíme?“

      „Nesloužíme jim, děťátko. Milujeme je a pečujeme o ně. Tak, jako se silní starají o slabé. Známe všechna jejich tajemství, ale oni ta naše ne.“

      „Ale když jsme silnější, proč se tak nechováme? Proč jim to neřekneme?“

      „Přemýšlej trošku, maličký. Nechali by nás, abychom se o ně starali? Nezačali by se nás bát? Bojovali by s námi a nemohli by vyhrát… Všechno je tak, jak má být. Kouzelníci se učí ovládat magii, která touží být neustále v pohybu a chce sloužit. A my jsme tvořeni tou proudící magií v její nejčistší podobě.“

       

       

      DEVĚT!

       

      100 slov na téma: Mudlové – dopis z Bradavic

       

      Nejstarší a nejváženější bradavičtí skřítci se nedočkavě nakláněli nad velkou starobylou knihou. Nastal opět čas jejich výsady a čestné povinnosti – rozeslat dopisy prvňáčkům.

      „Devět! O dva více než loni,“ vypískla radostně vrásčitá shrbená skřítka.

      „Devět nových mudlovských studentů? Proč je to tak dobře?“ podivil se skřítek, o něco mladší než ostatní.

      „Ty nevíš, jak moc je důležité, aby se magie probouzela i mezi mudly? Udělej stojku ať se ti skřítčí rozum nasype zpátky do hlavy. Přece pokud by to tak nebylo, znamenalo by to, že se magie vytrácí. A to by byl úplný konec kouzelníků a skřítků. Celého našeho světa.“

       

       

      ÚPLNĚK V BRADAVICÍCH

       

      300 slov na téma: Vlkodlaci – prokletí

       

      „Slečny a pánové, už je čas!“ zvolal skřítek, který se najednou objevil s třemi poháry kouřícího nápoje.

      Hlučná skupinka studentů různého věku i kolejní příslušnosti hrající tchoříčky rázem zmlkla.

      „Hmm… tak to už dneska nedohrajem,“ protáhl posmutněle nejmladší z nich. Ostatní se překvapeně rozhlíželi po místnosti. Zapadající slunce tančilo po zdech a zlatilo stříbrné pruty, které byly v pravidelných odstupech vsazeny do všech stěn, do oken i dveří.

      „Nebuďte smutný, mladý pane. Vždyť si ještě můžete chvíli hrát,“ utěšoval střapatého klučinu druhý skřítek a balancoval přitom v náruči obrovskou hromadu pestrých gumových hraček.

      Chlapci a dívky se začali loučit a jeden po druhém odcházeli, až zůstali poslední tři.

      „Pospěšte si a vypijte si lektvary, slečno a pánové, ať vás přeměna ani trošičku nebolí,“ zavolal na ně třetí skřítek, zatímco ustýlal tři měkounké matrace v kolejních barvách.

      Slunce se pomalu ztrácelo, do stříbrného pokoje se vkrádalo šero. Tři děti seděly na zemi a držely se za ruce. Vyšel měsíc…

       

      „Tak a už dost, večerka platí i pro vás.“ Nejstarší vlče pustilo z tlamy barevný míček, sedlo si na zadní, naklonilo hlavu a tázavě pohlédlo na skřítka.

      „No ano, slečno, je čas jít spát.“ Vlče si povzdechlo a odloudalo se ke své matraci, kde se stočilo do klubíčka.

      „Mladí pánové, vy už taky na kutě.“ Vlčata, která se přetahovala o gumového medvídka, ztuhla. To větší se otočilo na skřítka a hračku pustilo. Menší vítězoslavně vyštěklo a pelášilo s kořistí na svou podušku. Poražené vlče za ním smutně hledělo a kňučelo. Skřítek luskl prsty a na poslední matraci se objevila úplně stejná hračka. Vlček vyskočil, olízl skřítkovi nos a v příštím okamžiku už také ležel na svém místě.

      Skřítek se pousmál: Prokletí? Nemusí být tak zlé. Stačí dobrý lektvar, moudrá ředitelka, která ví, že vlkodlačí kousnutí nám neublíží… a troška toho skřítčího rozumu.

       

       

      Důležitý úkol

       

      100 slov pro Prosincové dárkopsaní 2014 na stránkách HP Drabbles, na téma: „Nikdy jsem si nebyl ničím tak jistý!“

       

      Mám důležitý úkol. Musím ulovit toho mrňavého olezlého Bezprstého, co patří Zrzavému. A přinést ho Černému. Protože on ví, že Bezprstý je velké ZLO. Černý má totiž nejen dvě člověčí nohy, když chce. Má taky náš čich, sluch a zrak. A ví něco, co ti ostatní nedokonalí dvojnožci ani netuší.

      Zrzavý mě praštil a ještě nakopl. Moje vlastní Vlasatá mě zavřela ve svém pelechu. A Čtyřoký s jizvou, kvůli kterému prý tohle všechno dělám, jim na to neřekl vůbec nic. Taková nespravedlnost!

      Ale já vydržím. Můžou se třeba pominout. Černému věřím. Má pravdu. Nikdy jsem si ničím nebyl tak jistý…

       

      Items details

      • Hits: 153 clicks

      Tecox component by www.teglo.info