Psáno na téma Zamávejte kachnám.

Megan jsou tři roky.

„Pudem klmit kačenky,“ rozhodne Megan.

„To nepůjde, sněží. Jezero je zamrzlé,“ namítne Severus.

Holčička nevěří a celou cestu, sníh nesníh, brebentí o kachnách. Pohled na lesklou černou plochu jí rozlítostní.

„Kačenky sou plyč,“ pronese vyčítavým hláskem.

„Říkal jsem ti to.“

Po tvářičkách se koulí slzy a promáčí šálu omotanou kolem krku.

„Jen proto, abys nenachladla,“ prohlásí otec přísně.

Led na jezeře taje a prohání se po něm hejno pestrobarevných kachen proměněných ze sněhových koulí. Megan se rozchichotá.

„Zamávej a jdeme,“ oznámí nakonec Severus šťastné holčičce.

Když drobná postavička zmizí za závějí, ještě jednou mávne hůlkou.

Jezero znovu zmizí pod ledem.