Psáno na téma jednoduchá složitost.

Megan jsou tři roky.

„Tatí, já chci koťátko.“

Severus Snape se přísně zamračí. „Kočku přece máme, Megan, jedna stačí.“

„Ale já myslím JAKO koťátko, rozumíš?“

„Aha,“ pochopí.

Ještěže jsem kouzelník a přeměňování ovládám na výbornou, ale přece jen, pro Megan jen to nejlepší. Raději se poradím s Minervou.

Nakonec je na sebe hrdý. Pruhovanou utěrku přemění na hebké proužkaté koťátko. Mňouká, přede, tulí se a vůbec – je naprosto dokonalé.

Ne pro Megan. Ohrne nespokojený rtík, na čele udělá snapeovskou vrásku. „To je úplně špatně!“

Druhou utěrku omotá kolem ručky a naznačí otevřenou kočičí tlamičku: „Mňáááu.“

„Takhle je to správně, tati. Je to přece jednoduché.“