Hledej

Tajemství starých druidů

Tajemstv-thaneb Hůl kouzelníka Merlina.

Kvůli této povídce jsem se ponořila do studia kultury starých Keltských národů. Opírám se zde často o skutečnou Keltskou historii, kterou jsem si ovšem přizpůsobila k vizi kouzelnického světa, kterou ve mě probudila naše drahá JKR.

Harry získá další mocnou zbraň a objeví nové schopnosti - co si přát víc?

    Kapitola 3, Pentagram

      celtic_artChvíli seděli mlčky, každý ponořen do svých vzpomínek. Pak Harry tohle vyprávění uzavřel slovy:

      „Jistě chápeš, že se tohle na veřejnost dostat nesmí. Víš, kolik by se našlo bláznů, kteří by byli kvůli nesmrtelnosti ochotni a schopni zmrzačit svoje duše?“ a když viděl, jak nechápavě na něj Lee zírá, tak mu stejně barvitě, jako tenkrát Malfoyovým, vysvětlil, jak Voldemort dopadl. Musel přidat i vyprávění o svém výletu na hranici mezi životem a smrtí, o Brumbálovi, který tam na něj čekal, aby mu všechno vysvětlil.

      Lee vypadal, jako by byl v šoku. Pak zakroutil hlavou a zeptal se:

      „Co se dá vymyslet, abys tohle vysvětlil? Mě tedy nic nenapadá…“

      „Nebude to snad tak těžké. Nezapomeň, že lidé vědí jen o tom, jak jsme se vloupali ke Gringottovým. O tom ostatním nikdo nic neví, takže je zbytečné tím někomu zatěžovat hlavu. Celou tu dobu jsme prostě jen pátrali po místě, kde je ukrytý ten jeden předmět a do Bradavic jsme museli proto, abychom ho zničili. Nebelvírův meč, kterým jsme to chtěli původně udělat, nám sebrali skřeti a tak jsme museli do Tajemné komnaty pro zub Baziliška…

      Bill to vysvětloval skřetům tak, že profesor Brumbál zjistil, že existuje předmět, který Voldemortovi zajišťuje nesmrtelnost a řekl mi, abych ten předmět vypátral a zničil, jinak ho nebudu moct zabít. Jak jsem zjistil, že je ten předmět uložen v trezoru Lestrangových, tak jsem se tam prostě musel dostat, abych dokázal Voldemorta porazit. Když se ptali, jak je možné začarovat do předmětu nesmrtelnost, tak jim řekl, že je to tak pokročilá černá magie, kterou nemůže znát. Věděli to jen Brumbál a Voldemort a ti to nikomu dalšímu neřekli…

      Ale nevím, jestli bude takové vysvětlení tvým čtenářům stačit…“

      Lee se dlouze zamyslel, pak vytáhl svůj samopíšící brk, přivolal si kus pergamenu, začal diktovat úvod a pak jim kladl otázky:

      „Kde jste se skrývali, že vás nedokázaly vypátrat ty bandy lovců, které se za vámi honily?“

      „Jak jste přežívali, když jste neuměli pořádně čarovat, ani vařit?“

      „Koho jste na svých cestách potkali a kdo vám pomáhal?“

      „Kde všude jste po tom předmětu pátrali a proč?“

      „Jak se vám ho nakonec podařilo vypátrat?“

      …a další a další.

      Odpovídali mu střídavě Ron, Hermiona i Harry a nakonec vznikl poutavý článek o jejich peripetiích s hledáním předmětu, pomocí kterého měli zničit Voldemorta. Popisovali, jak se stěhovali z místa na místo, trpěli hladem, protože byli živi jen z toho, co našli v lese, v okolních mudlovských usedlostech, nebo obchodech. Pátrali na místech spojených s Tomem Radlem, o kterých Harry věděl díky profesorovi Brumbálovi. O tom, jak je nakonec polapili a z reakce Bellatrix Lestrangeová konečně pochopili, kde je ten předmět ukrytý. Vyprávěli o statečném domácím skřítkovi jménem Dobby, který je s nasazením vlastního života ze spárů Smrtijedů vysvobodil, ale Aberfothovo jméno zcela úmyslně vynechali. Billovo jméno také nezmínili, napsali jen, že se ukrývali u jednoho z členů rodiny Weasleyových a připravovali se na vloupání. Když psal Lee poznámku – O podrobnostech tohoto jediného úspěšného vloupání do banky Gringottových se naši hrdinové odmítají s námi podělit a všichni se znova omlouvají skřetům za problémy, které jim tím způsobili. – tak se potutelně uculoval a uličnicky na ně mrkal.

      „Ale mě to řeknete, že jo…“

      Harry jen mávl rukou a odbyl ho:

      „Už jsme to vyprávěli několikrát, musels to už slyšet.“

      Radši mu vysvětlil, jak se jim do rukou dostal meč Godrika Nebelvíra a tím zcela očistil profesora Snapea, jako domnělého Smrtijeda. Teď už bude všem jasné, že byl věrným stoupencem profesora Brumbála a za Smrtijeda se vydával pouze na jeho přání.

      Nakonec vysvětlili, proč se vydali do Bradavic. Meč, kterým měli ten předmět zničit, sebrali skřetové a oni museli vymyslet jiný způsob, jak to udělat. Jediné přístupné řešení, o kterém věděli, byly zuby s jedem Baziliška, který hnil už několik roků v Tajemné komnatě…

      „Tím tenhle článek uzavřu,“ konstatoval Lee. „O tom, co se pak dělo v Bradavicích, už bude jiný článek. V tom namíchám vzpomínky několika různých účastníků, aby to bylo barvitější…“ Potom na nesouhlasný Kingsleyův pohled dodal: „Nemusíš mít strach, donesu ti ho ke schválení. Nejsem blázen, nijak netoužím po tom, prozradit při tom nějaké tajemství a ztratit na půl roku paměť.“

      Pak si znova ten článek přečetli a opravili pár chybiček. Harry byl tentokrát opravdu spokojený. Podařilo se mu rovnoměrně rozdělit zásluhy na jejich přežití. Hermioně připsal ke cti, že neumřeli hlady, když je pomocí svých skromných tábornických a kuchařských znalostí alespoň občas trochu nakrmila. Vyzdvihl Ronovu statečnost, když zachránil ze zamrzlého jezírka nejen meč, ale i jeho, když se tam málem utopil. O hádkách a rozchodem tam samozřejmě nic nepsali. Navíc definitivně očistil i jméno profesora Snapea – ano, opravdu mohl být s tímto článkem spokojen.

      Lee se nějak špatně soustředil na úpravy a kontrolu. Nakonec pergamen odložil a zeptal se:

      „Můžete se mi ještě chvilku věnovat? Pořád mi vrtá v hlavě ten skutečný příběh o viteálech. Rád bych si pár věcí trochu ujasnil…“ a přivolal si před sebe starý školní atlas, z kterého se učí mudlovské děti zeměpis. Okopíroval si stránku s mapou Anglie a hned udělal kroužek kolem Londýna.

      „Jeden viteál byl tedy tady…“

      Pak chvíli na mapě hledal a udělal kroužek na severu, někde v Peninských vršcích.

      „Dva byli v Bradavicích…“

      „Počkej,“ zarazila ho překvapená Hermiona. „Jak víš, kde leží Bradavice? To přece nikdo neví…“

      Lee se široce usmál a hrdě odpověděl:

      „Našel jsem jednou starou kouzelnickou mapu a na ní byly zakreslené Prasinky. A kde jsou ty, tam jsou i Bradavice, že?“

      Harry přikývl, ale hned ho opravil:

      „Ale tam byl jen jeden, ten diadém. Deník byl původně ukrytý u Malfoyových. Lucius ho propašoval v Příčné ulici Ginny mezi učebnice, když nastupovala do prváku, chtěl se jejím prostřednictvím pomstít taťkovi, že mu stál v cestě v uplatnění zákona na potírání mudlů…“

      Lee se zahloubal do mapy.

      „Malfoyovi… Tam už jsem párkrát šmíroval, jestli je nenachytám u nějakých nepravostí…“

      Udělal kroužek kousek pod Bristolem.

      „A pak Malý Visánek, že?“ a další kroužek přibyl v severní části Walesu. „Teď ještě, kde leží ta jeskyně s jezerem nemrtvých…“ podíval se tázavě na Harryho.

      Ten pokrčil rameny:

      „Tak to opravdu nevím. Někde na pobřeží, odvedl mě tam profesor Brumbál, takže nemám vůbec představu, kde to vlastně bylo…“ a otočil se k portrétu nad krbem.

      Profesor Brumbál se zamyšleně podíval na Leea a zeptal se podezřívavě:

      „Nechceš to vědět proto, že se do té jeskyně toužíš podívat, že ne?“

      Lee se rozesmál:

      „Sice se občas chovám trochu bláznivě, ale šílený nejsem, pane profesore. Když budu vědět, kde přibližně se to místo nachází, tak se mu zdaleka vyhnu, to mi můžete věřit…“

      Profesor přikývl a pak prozradil jemu i ostatním:

      „Je to severně od Londýna, divoké pobřeží kousek u Burham Nortonu. Vozili tam děti z toho sirotčince, kde Tom byl, aby se nadýchali čistého mořského povětří…“ a na mapě přibylo další kolečko.

      „Myslel jsem si to,“ konstatoval Lee a jeho brk pospojoval všechny ty kroužky do jednoho velkého kruhu. „Nerozmístil je jen tak náhodně, mělo to mít nějaký řád…“

      Hermiona se rychle naklonila nad stůl a sebrala mu tu mapu.

      „Jak to, že mě to nenapadlo už před tím, hodit si ty místa na mapu! Jak jsem mohla být tak hloupá! Mohlo nám to ušetřit spoustu času, kdyby mě to napadlo!“ nadávala si. „Tohle totiž není kruh!“ a začala svým brkem, namočeným do jasně rudého inkoustu, spojovat ty kroužky úplně jinak. „Tohle je přece PENTAGRAM!“ vykřikla a vrátila mapu s nakresleným obrazcem před Leea.

      Lee i ostatní na ni překvapeně zírali.

      „Počkej, Hermiono, to přece nedává smysl…“ řekl Lee a vytáhl spod košile zlatý řetízek s přívěškem ve tvaru pentagramu. „Ten jsem dostal od svého kmotra při křtinách a od té doby jsem ho nesundal. Je to symbol ochrany. Má chránit před uřknutím, kletbou a černou magií vůbec. To přece s viteály a Voldemortem vůbec nejde dohromady!“

      Znova se zadíval na mapu a dodal:

      „A navíc je celý nějak nakřivo, to bude nesmysl…“

      Harry ho zamyšleně zarazil:

      „To záleží na tom, z jakého úhlu se na něj díváš, Lee. Já ho vidím od Bradavic a to byl pro Voldemorta střed celého světa. A odtud vypadá přesně tak, jak má asi vypadat obrácený pentagram, znamení rituální černé magie…“

      Pak ještě zamyšleně dodal:

      „Proto se tedy s Nagini nastěhoval k Malfoyovým, když zjistil, že byl deník zničen…“

      Lee pentagram před sebou na stole otočil a užasle se na něj díval, když se ozval i Kingsley:

      „Stejně to nedává smysl. Proč chtěl tedy šest viteálů, když potřeboval pentagram… To byl jeden navíc, ne?“

      Hermiona náhle zbledla jako stěna a zeptala se:

      „Lee, co je přesně uprostřed toho pentagramu? Není tam náhodou Godrikův Důl?“ a když Lee s otevřenou pusou a prstem zapíchnutým přesně doprostřed té jasně rudé, hrozivě vypadající hvězdy přikývl, tak pokračovala: „Když tě přišel zabít, tak chtěl vytvořit svůj poslední, šestý viteál, Harry. Musel mít sebou nějaký obzvlášť významný předmět pro tyhle účely. Asi byl zničen nebo ztracen, když se od tebe odrazila ta smrtící kletba, jinak by si pro něj došel a nedělal šestý viteál z Nagini… Ale stejně bychom se tam měli jít podívat, jestli po něm něco nezůstalo.“

      Zamyšleně se zadívala Harrymu do očí.

      „Nikdy jsi v tom domě nebyl, že?“

      Harry zavrtěl hlavou:

      „Ne, ale uvažoval jsem o tom. Když mi táta o něm vyprávěl. Je to dům Potterových, bydleli v něm babička s dědečkem a táta tam vyrůstal. Chtěl jsem se tam jít podívat, jak moc je poškozený, jestli by se nedal zrekonstruovat a zabydlet. Stejně se s Ginny chceme časem odstěhovat na venkov, tenhle městský dům, nám k srdci moc nepřirostl…“

      Pak se zvedl a řekl:

      „Tak tam zajdeme hned, ne?“

      „Počkej, brzdi…“ zarazil ho Kingsley. „Neměl bys tam jít nepřipravený Harry. Jestli tam ten předmět ještě je, tak bude určitě zajištěný nějakou opravdu mocnou kletbou, to by nás všechny mohlo zabít. Měl bys sebou vzít Billa, to je zkušený odeklínač. A jestli tam už není, tak ten dům je v takovém stavu, že by sis měl připravit pár zpevňovacích kouzel, aby nám to tam nespadlo na hlavu. Já bych s vámi teď stejně jít nemohl, budu muset domů. Slíbil jsem Angelině, že půjdeme na večeři k jejím rodičům…“

      Harry se zamyslel, přikývl a řekl:

      „Dobře, domluvíme se na jindy a připravíme se na to. V pondělí a úterý nepřipadá v úvahu, máme s Ginny denní. Na středu mám domluveného Deana se Seamusem, takže taky ne. Co ve čtvrtek odpoledne, hodí se vám to?“

      „Já mám ve čtvrtek denní, takže nemůžu…“ přihlásil se Ron.

      „A v pátek zase nemůžu já,“ dodala Hermiona. „Je úplněk, musím být u Munga…“

      Harry pokrčil rameny:

      „Tak to necháme na sobotu? Můžete všichni?“ a když přikývli, tak pokračoval: „Domluvím to tedy s Billem. A vy se koukejte naučit nějaká kouzla, která nám zajistí, aby se nám to tam nezřítilo na hlavu…“

      A s tím se nakonec všichni rozešli.

       

      Items details

      • Hits: 11586 clicks

      Tecox component by www.teglo.info