Psáno na téma Zázrak stvoření.

Megan je pět let.

Megan se zatajeným dechem sleduje zázrak zrození.

Hnědá kukla praská. Dere se z ní prapodivné, nevzhledné stvoření.

Zmuchlaná křídla se chvějivě narovnávají a tuhnou v mírném vánku.

První mávnutí.

Barvy se rozzáří.

První let.

„Tatí?“ obrací se na otce. „Taky jsem se vylíhla z kukly jako motýlek?“

„Řekněme, že ne docela. Proč se vlastně nezeptáš Hagrida? Ten je v oblasti živočichopisu největším bradavickým odborníkem.“

Když jeho krásná holčička poodběhne, Severus si pomyslí.

Není to takový rozdíl. Když ses narodila, byla jsi skutečně ošklivá. Celá rudá, flekatá a pomačkaná. Vlhké vlásky a krabatá tvářička.

Stejně jsem tě miloval od prvního okamžiku.

Závěrečná poznámka:

Občas má i Severus selektivní paměť. My dobře víme, že to od prvního okamžiku nebylo, že?