Hledej

 SaM_00

    Vánoce

      SaM_01Psáno na téma Tiše a ochotně.

      V roce 2012 je Megan šest let.

        

        

         

       

      Prosinec 1997

       

      „Severusi, musíš to přece dovolit. V Bradavicích se vždycky slavily Vánoce.“

      „Řediteli!“

      „Řediteli,“ opravila se s nechutí.

      Postavil se, černý, vysoký, nehybný, a klidně odpověděl: „Nemusím naprosto nic a ty to víš. Nevidím pro oslavy nejmenšího důvodu.“

      Přestala se ovládat.

      „Však to není navždy. Pevně věřím, že nakonec zvítězíme a ty zemřeš. To bude jen spravedlivý trest za všechny tvé činy.“

      Odpověděl jí ledově klidný pohled mrtvých očí.

      Když dovírala dveře, jen bystré uši spojené se zvěromágovskou podobou jí umožnily zaslechnout tiše pronesený povzdech: „Buď si jistá, drahá Minervo, že až dojde na lámání chleba, zemřu nanejvýš ochotně.“

       

      Prosinec 1998

       

      „Severusi, prosím.“

      „Zbytečně se obtěžuješ, Minervo, nepůjdu oslavovat Vánoce.“

      Zahrála na jeho smysl pro zodpovědnost.

      „Tví hadi tě potřebují, měl bys tam být pro ně.“

      „Těch pár, co zůstalo, se beze mne obejde.“

      Tiše přiznala.

      „Já tě potřebuji, Severusi. Potřebuji vědět, že jsi mi odpustil to, co jsem ti řekla před rokem.“

      Udiveně vzhlédl.

      „Není co odpouštět, měla jsi pravdu. Zasloužil jsem si smrt.“

      „Ne, a já to ochotně přiznám. Zachránil jsi nás.“

      Jeho nehybný výraz popraskal, jako když se na zmrzlou kaluž upře jarní slunce. Pevně se objali a pod vánoční hvězdou udělali první krok k budoucnosti.

       

      Prosinec 2012

       

      „Tiše,“ šeptala Hermiona tak hlasitě, že ji muselo být slyšet až na Astronomické věži. „Megan konečně uznala, že dokud neusne, nedonese jí Duch Vánoc žádné dárky. Jsem tak ráda, že tomu příběhu ještě věří. Nakonec šla spát docela ochotně.“

      „Když to říkáš,“ ušklíbl se Severus a zamračil se na malou postavičku schovanou za pootevřenými dveřmi, která pozorně sledovala, jak pod stromečkem vířivě přistávají barevné dárky. Už už chtěl Hermionině vzít iluze, když si v Meganiných očích přečetl – přece nezkazíme mámě radost.

      Rezignovaně přikývl, objal Hermionu kolem ramen a dodal: „Naprosto nepochybuji, že naše dcera šla spát nadmíru ochotně.“

       

      Items details

      • Hits: 1509 clicks

      Tecox component by www.teglo.info