Psáno na téma Neruš moje kruhy.

Megan je sedm let.

Dívenka se soustředí, přesně, jak ji otec naučil.

Jedna, dvě… pět. Křišťálové míchátko kruhovitě víří tekutinu, která jiskří a opaleskuje.

„Neruš, mami, připravuju tátovi tinkturu, má migrénu.“

Hermiona se usmívá. Těžko říct, zda Megan lásku k lektvarům zdědila, nebo získala, když se Severusovi od malinka pletla v laboratoři pod nohy.

Stárnoucí žena usilovně míchá, ale ani nejdokonalejší kruhy nepomohou. Slzy proměňují lektvar v břečku.

Zoufale se otočí k vrásčité Hermioně.

„Mami! Nedokážu uvařit nic, co by tátu vyléčilo!!!“

Hermiona ji obejme.

„On je s tím smířený, Megan. Stejně jsi mu dala to nejcennější, co může dcera otci dát. Svou lásku.“

Poznámka:

Megan je v dnešním drabblíku tak sedm, osm let. Ale vařit lektvaru umí lépe než mnohý bradavický páťák. A pokud jde o její slovní zásobu – divíte se, když má rodiče, co má?