Psáno na téma Loňské sněhy.

Megan je sedmnáct let.

„Kam jdeš?“ ptá se přísně Severus při pohledu na Meganiny zmalované oči, sukni sahající s bídou do půlky stehen a podpatky zvící Eiffelovy věže.

„Ven,“ odpovídá zmalovaná na půl úst.

„Na schůzku s Teddym,“ doplní Hermiona klidně.

„Cože?“

„S Teddym, uvědom si, s Teddym!“ důrazně opakuje Hermiona. „Teddyho máš přece rád.“

„Rád nerad, s mou dcerou nikam nepůjde.“

„Už je velká, nemůžeš ji pořád hlídat.“

Megan využije chvilky otcovy nepozornosti a tiše zmizí.

Hermiona svého muže láskyplně políbí.

„Uznej, mohlo to být mnohem horší.“

„Snad… ale když byla malá, bylo to o moc jednodušší,“ povzdechne si Severus z hloubi duše.