Minule jsem vydala časově poslední drabblík, který jsem napsala. Ale pak jsem našla ještě jeden, který se odehrává o léta dřív. Teddymu může být tak třináct, Megan kolem šesti. Psáno na DMD téma Já nic, já muzikant. A protože to byl bonus, je to nekrolog.

Milá a krásná, loučíme se s tebou v tomto smutném okamžiku. Kolik radosti jsi přinášela, dokud jsi byla živa. Zářivá barva tvých hebkých chloupků rozzařovala Meganiny oči den co den. Oči Severuse tě sice sledovaly zkoumavým pohledem prozrazujícím, jak moc by se mu tvé srdce hodilo do lektvaru, leč vztah k dceři zvítězil a tím ses stala symbolem lásky otcovské.

I já tě miloval. Výroky, že nic odpornějšího jsem v životě neviděl, byly jen přátelským škádlením.

(Ne, Megan, opravdu jsem ji nezašlápl schválně. Byla to nešťastná náhoda. A nezapomeň, že jsem tvému otci zabránil použít Evanesco, takže ji můžeme pohřbít.