Hledej

 H00

      H02

       

      S Hagridem se pravidelně účastníme akce Duben měsíc drabble. Můj bradavický kamarád nejprve nechápal, jak můžu psát, když nemám brk, inkoust ani pergamen, ale nakonec se mu ten mudlovský způsob docela zalíbil a měl dokonce i nějaké všetečné otázky. Takže

      JAK JSME S HAGRIDEM PSALI DUBNOVÁ DRABBLE?

      Téma: Ten, co nic nenapsal

       

      „Hagride, pojď sem! Máš tady lajky! A taky komentáře.“

      „Já? To je ňáký vomyl, já do tý tvý bedýnky nikdá nic nenaťukal. Mám enom poctivej brk ze pštrosa

      „Píšu to já, ale jsou to tvoje příhody. Lidi je čtou, a když se jim líbí, kliknou tadyhle na like nebo dokonce napíšou komentář.“

      „No todle, to by mě nenapadlo, že by to někoho zajímalo. A proč je to pokaždý tak krátký?“

      „Je to drabble. Musí to mít přesně sto slov.“

      „A ty to počítáš? Ty do tolikati umíš?“

      „Ale to víš, že ne. Je tady počítadlo. Ono to udělá za mě.“

       

       

       

      Náš zajímavý a podnětný rozhovor tenkrát pokračoval ještě v jednom drabblíku:

      NAPLNĚNÍ DUCHA

      Téma: Duch jazyka

       

      „A to můžeš psát ouplně, co chceš?“

      „To ne. Musí to být na zadané téma.“

      „Téma? Co to, u Merlina, je?“

      „Věta nebo slovo. A drabble by mělo naplnit ducha toho tématu.“

      „Ducha? Jako Krvavýho barona nebo tak něco?“

      „Ale ne. Myslím smysl. Musím přijít na to, jaký je smysl tématu. A pak použít takový jazyk abych toho ducha, ten smysl, co nejlépe vyjádřila.“

      „Ale to je dost těžký, ne? Nestačilo by, dybys tam enom někde to slovo vecpala?“

      „Jenom kvůli získání bodu? To by mě fakt nebavilo. Ale když bych nemohla na nic přijít, tak… prý by to stačilo…“

       

       

       

      Jsem pověstná tím, že píšu a vkládám své drabblíky v hodinu, kdy většina lidí ještě spí. Mezi pátou a šestou hodinou ranní. Holt jsem na rozdíl od Hagrida typický skřivan. Prostě

      NEMÁM TO S NÍM JEDNODUCHÉ

      Téma: Naděje umírá ráno

       

      „Hagride!!! Domluvili jsme se na šestou!“ Razantně zabuším, zacloumám klikou a dveře povolí. Vstoupím dovnitř, ale nikde nikdo.

      Vtom se pohne modrobílá naducaná peřina na obrovské posteli. Vydechnu úlevou, je doma.

      „Hagride, vstávej! Nejpozději v sedm musíme mít hotovo. Slíbili jsme to čtenářům!“

      „U Merlinovej nečesanej brady, Regi, nech mě eště spát, dyť je neděle, né? Vod Prasečí hlavy sem se vrátil hnedle před chvilečkou.“ Hagrid poloslepě zamžourá, otočí se na druhý bok a v příští vteřině se ozve hlasité chrápání.

      Podívám se na hodinky a rezignovaně potřesu hlavou. Naděje na včasné napsání dnešního drabblíku umřela přesně v šest padesát.

       

       

       

      VOBYČEJNEJ ŽIVOT

      Téma: Les náhod

       

      „Hagride, potřebuju, abys mi pomohl.“

      „Ale jo, Regi, to já pomůžu, dyž to nebude moc složitý. Že máš zase problém s tim našim psanim, co?“

      „Přesně tak. Řekni mi, kdy byl tvůj život nějak zásadně a hluboce ovlivněný náhodou, nebo spíše spoustou náhod.“

      „Hmm, zásadně a hluboce, povídáš? Noo… tady kousek v Zapovězenym lese je jedno místo, kam teda už zásadně nechodim. Je to tam tak rozvrtaný vod vobřích žížal, že sem do jedný hluboký ďoury spad, a tak si pochroumal hnátu, že to fakt nadlouho vovlivnilo můj život. Ale jinak já žiju ouplně vobyčejně. Mně se žádný náhody nedějou.“

       

       

       

      NEODKLADNÁ ZÁLEŽITOST

      Téma: Stopy korýšů

      Hagrid udržuje s některými kamarády čilou korespondenci.

       

      Ahoj Čárli,

      moh bys sem rychle přijet? U potoka v Zapovězenym lese sem vobjevil stopy několika raků. Velkejch i malejch.

      Tvůj Hagri

       

      Ahoj Hagride,

      nepočkalo by to? V rezervaci se nám zrovna líhnou mláďata. Raci nikam neutečou.

      Zdraví Charlie

      PS: Čím jsi ten dopis psal?

       

      Ahoj Čárli,

      nevim, esli to počká. Aby třeba někam nevodletěli. Psal sem to na noutbůku vod Regi, protože sem někam založil svůj brk. Ale Regi se zlobila, že sem ty klapky s písmenkama posypal drobkama vod snídaně. Jeden velikej dokonce zapad pod písmeno D. Ale už je to dobrý, brk sem zase našel.

      Tvůj Hagrid

       

       

       

      V KLECI

      Téma: Mnoho pohybu pro nic

      S Hagridem se často navštěvujeme. Tentokrát jsem ho pozvala k sobě a než jsem nachystala pohoštění, posadila jsem ho před televizi a dala mu do ruky ovladač.

       

      "Co to, promerlina, je?" Hagrid užasle sledoval dvě postavičky jako potažené černou kůží, jak ve stále stejném rytmu, se stále stejnými pohyby krouží a krouží po ledovém oválu. "Dyť sou jako v kleci! Ty lidi tam někdo zavřel? Jako myši v obchodě na Příčný? Vony tam taky tak běhaj furt dokola v takovym kolotoči."

      "Ne, Hagride, to je rychlobruslení. A ti sportovci to dělají dobrovolně."

      "Jako fakt??? No… vona je to konec konců jejich věc, ale ty chudery myšičky…"

      Druhý den z výlohy obchodu s domácími mazlíčky zmizela klec s běhajícími myškami a Zapovězený les získal dva nové malé obyvatele.

       

       

       

      ZÁSKOK?

      Téma: Utečeme z bublin.

       

      „Hagride, budíček!!!“

      „Co je, Regi?“

      „Duben.“

      „Už? Já myslel, že je eště březen.“

      „A co nějaká příprava, testovací drabble a tak.“

      „Ach joo, to zase budu muset stávat celej měsíc v pět, co?“

      „Hmm.“

      „Nemoh by za mě někdo zaskočit? Prej máme číst mimo naše bubliny. Tak musí taky někdo z jinej bubliny něco psát, né? Třeba ta tvoje border kolie Indy, co sem ji onehdá hlídal.“

      „Dobře, Hagride. Běž zase spát, letos se domluvím s Indirkou a…“

      „Ale to nééé, tak sem to nemyslel. Já jen že by vobčas zaskočila, dyž se zdržím u Prasečí hlavy nebo tak něco.“

       

       

       

      Do následujících tří drabblíků se tedy opravdu vetřela naše border kolie Indy:

       

      SAMÁ CHVÁLA

      Téma: Všechno je jinak

      Když byla ještě štěně, potřebovali jsme na víkend hlídání a Hagrid byl ochotný.

      Indy prý byla fakt hodná, povídal, když jsme si pro ni zase přijeli.

       

      „Indy je ouplný zlatíčko... Že vyžrala Tesákovi misku, to bylo pochopitelný. Měla holt hlad. Hrozně se naběhala, jak pásla testrály. V Zakázanym lese sem je pak hledal enom půl dne a už sou šecky zase ve vohradě. Tu vobjednávku vod profesora Snejpa na vajíčka kůrolezů rozžvejkala ouplnou náhodou. Jak lovila Tesáka, udělal se průvan a sfouk to lejstro ze stolu. Jo, a tkaničky, co mi vytahala z bot, mi zase vrátila. Ani sem ji nemusel vokolo hradu honit moc dlouho. A že večer usnula v mojí posteli? Šak mě neubylo, dyž sem se zase jednou vyspal na předložce před krbem.“

       

       

       

      DVOJÍ RADOST

      Téma: Se mnou odejde zákon

      Se štěňaty je to holt podobné jako s dětmi, když přijedou k babičce na prázdniny.

       

      „Pokaždý se na ni s Tesákem vohromně těšíme. Vona je takovej hravej mazlík! A kolik srandy s ní voba zažijem!

      Tak je to celej první den. I druhej.

      Ale třetí den už začínám bejt unavenej. Prostě furt frmol. A dyž je chvilku klid, tak se tutově děje něco někde za rohem, kam nevidim a bejvá to ňáká pořádná čertovina.

      Štvrtej den koukám na kalendář, kdy už to šecko skončí. Protože jediný zákony, kerý v tý době fakt platěj, sou zákony schválnosti.

      A pátej den sme s Tesákem štěstím celý bez sebe, dyž si Regi tu border kólii Indy zase vodveze.“

       

       

       

      VÍ, CO CHCE A TAKY TO DOSTANE

      Téma: Shoď skopce z kopce

       

      „Tesáku, ty seš ale beran tvrdohlavej! Zvedni se! Dyť vo nic nejde. Pudeš enom tuhle z kopce dolů až k vohradě. Sem tam štěkneš, aby se neřeklo. Já pudu z druhej strany, a to stádo testrálích hříbat tam prostě naženem. Musim je přeci spočítat, voznačit a zapsat.

      Jasně, že vim, že seš neapolskej mastin a žádná border kólie. Ale stejně moc nehlídáš a pastevecká brigádička ti nikdá nevadila!

      Vloni ti to šlo vohromně. To, jak tě učila ta bordera Indy, co sme ji tehdá hlídali.

      Ty Tesáku… že vona se ti líbila a ty chceš, abych ji pozval zas, co?“

       

       

       

      S Hagridem jsme za ta společná léta semleli už lecjaké téma. Tentokrát jsme si povídali

      O ŽIVOTĚ A FANFICTION

      Téma: Těžko na cvičišti, lehko na bojišti

       

      „Hagride, o čem budeme dneska psát? Kde sis něco tak dobře nacvičil, že ti to později šlo jako na drátku?“

      „Asi sem nikdá nic nenacvičoval. Mě život do různejch věcí dycky šoupnul rovnou. A já se v tom pak plácal jak oliheň na suchu. Copak ty si někdy něco trénovala?“

      „Mockrát. Například taková fanfiction je báječné cvičné hřiště. Po nějaké době získáš odvahu z něj vyjít, a poslat někam do boje dokonce originální povídku.“

      „No Regi! To jako že mě jednou ouplně vopustíš!?“

      „V žádném případě. K fanfiction a drabblátkům s tebou se budu vždycky ráda vracet. Tak jako domů.“

       

      Items details

      • Hits: 1459 clicks

      Tecox component by www.teglo.info