Hledej

 H00

      H03

       

      Rubeus Hagrid rozhodně nebyl vždycky tím dobráckým zarostlým hromotlukem.

      Musel přece kdysi být dítětem, které v jedenácti letech dostalo pozvánku do Bradavic, musel být nebelvírským studentem, kterého koncem čtvrtého ročníku vyloučili za něco,

      co neudělal. A rozhodně musel někde žít od toho nešťastného dne do chvíle,

      kdy mohl jako dospělý nastoupit v Bradavicích jako šafář a klíčník.

       

       

       

      TÁTOVY STAROSTI

      Téma: Dnes to praskne

       

      Byl to jediné, co mu zbylo, když ho žena opustila. Synáček, takový cvalík roztomilý.

      Rostl jako z vody, všechno na něm doslova hořelo. Švy dětských šatiček pukaly, ve dvou letech mu začal oblékat svoje šaty. Zanedlouho se začaly trhat i ty. Další oblečení už mu musel spíchnout na míru. Časem se to docela naučil.

      A chlapec byl stále větší. Když pod ním praskla kuchyňská židle, nejdříve ji zpevnil, pak vyrobil novou, vyšší a bytelnější. A za rok další.

      Jednou ráno ho probudil rachot. Pod Rubíkem se zbortila postel.

      Tehdy se rozhodl. Dnes musí synovi konečně říct, kdo je jeho máma.

       

       

       

      DĚCKO NEŠŤASTNÝ

      Téma: Únava materiálu

       

      Chlapeček nebyl k utišení. Plakal a plakal. Horké slzy kapaly na trosky dřevěného houpacího koníka.

      Táta se marně snažil synka uklidnit.

      „Nebreč, Rubíku, nemůžeš za to. Přeci si to neudělal naschvál. Von byl ten kůň hrozně starej, dyť se na něm houpával už můj tatík. Vem si kapesník a utři si nos, nudle ti tečou až na podlahu.

      Je mně líto, ale dovopravdy to nepude vopravit. Koukni, von to tadyhle dočista prožral červotoč.

      Koupit novýho koníka? Děcko nešťastný, měj rozum. Dyť by to dopadlo stejně. Zase bys ho rozsed. Máš teprve sedum roků, ale už si velkej jak dospělej chlap!“

       

       

       

      DOMÁCÍ VYUČOVÁNÍ

      Téma: Sedm kulí

       

      Otec se synem pracovali na zahrádce a spojovali užitečné s… užitečným. S výukou násobilky.

      „Rubíku, kolik kuliček hrášku je v tomdle lusku?“

      „Jeden, dva, tři… sedum!“

      „Jo. A když si tydle lusky vezmeš dva, kolik hrášků bude?“

      „Nooo…“ Chlapec se dlouze zamyslel. „Čtrnáct!“

      „Ve třech luskách?“

      Pauza byla ještě delší a pak se nejistě ozvalo: „Jednadvacet?“

      „Štyry lusky?“

      „Pět?“

      „Šest?“

      Prodlevy se stále prodlužovaly, Rubík čmáral klacíkem do hlíny, počítal čárky, vyplazoval jazyk samým úsilím, ale výsledky byly pokaždé správně.

      „A co dostaneme, když bude lusků sedm?“

      Tady se chlapec rozzářil a odpověď vyhrkl okamžitě: „No přeci hrachovou polívku, táto!“

       

       

       

      U OBĚDA

      Téma: Sedm osmin

       

      Hagrid starší vyndal z trouby slaný koláč posypaný slaninou, sýrem a spoustou bylinek. Vonělo to, až se Rubíkovi dělalo mdlo. Měl už pořádný hlad. Celé dopoledne pracovali na zahradě, a aby hlava nezahálela, učil ho táta na kuličkách hrachu násobilku.

      „Koukej, Rubíku, jak teď budu koláč krájet. Nejprve na dvě co?

      „To vim. Půlky.“

      „Jo. A dyž každou zase rozpůlim?“

      „Čtvrtky přeci.“

      „A dyž rozkrojim i ty čtvrtky?“

      „Noo… vosminky.“

      „Dobrý Rubíku. A víš, co sem tě chtěl tímdle krájením naučit?“

      „Jasně, táto! Abych nebyl lakomej, a nesněd víc než sedum z tech vosminek, protože ty už seš taky hladovej.“

       

       

       

      NEMĚJ STRACH

      Téma: Zlé dvojče

       

      Obrovský chlapec divoce máchá rukama, králíkárna se kácí, králíčci padají na zem, nohy po nich šlapou, krev z rozdrcených hlaviček se roztéká kolem.

      Druhý klučina se třese, pláče a nemůže přestat.

      Přibíhá otec.

      „Táto, táto… ubohý malý chlupáči… To já ne, to von…“

      Hagrid starší mávne hůlkou: „Riddikulus!“

      Děsivé Rubíkovo dvojče je pryč, králíkarna zase stojí, ušáci pokojně chroupou mrkev.

      „Už je dobře, synku, to byl jenom bubák. Sem si řikal, že se tu někde skovává. Voni se dycky proměněj v něco, z čeho máš nejvěčí strach. Ale ty se bát nemusíš. Seš šikovnej a ničemu živýmu bys nikdá neublížil.“

       

       

       

      POHÁDKA O HÁDAVÉ PRINCEZNĚ

      Téma: Jen ať ti to nezůstane (Recyklace – pohádka)

       

      „Pohádku, Rubíku? Tak jo: Žila, byla jedna princezna. Docela hezká a chytrá. Ale hádavá až běda. Šecko muselo bejt dycky po jejím, a dyž ne, byl kravál. Všici, i její táta král, jí museli voslovovat Výsosti. Takže její méno každej zapomněl, a dyž u toho holka nebyla, říkali jí Hádka…

      Pak se do Hádky zamiloval jeden kouzelník. Hádka do něho taky, přestala se hádat, a stala se z ní Pohádka.“

      „To je bezva, táto!“

      „Jo. Bezva. To pohádky bejvaj. Jako děcko jim klidně můžeš věřit. Ale jako dospělej budeš mít hromadu problémů, dyž nebudeš kromě tý důvěry taky trochu přemejšlet.“

       

       

       

      ŽÁDNÁ ŠKODA!

      Téma: Prosím vás, pane, pošlete mě až na konec světa!

       

      „Táto, moc se vomlouvám! Ale dyť já to neudělal schválně. Praštil sem se do hlavy vo trám, tak sem trochu zasakroval, z toho prachu sem kejchnul, a vono to samo… Šecko krmení pro krávu i králíky na zimu je pryč i se stodolou. Shořelo to, ani sem nestačil doběhnout pro vědro. Já bych se nejrači neviděl. Prosimtě, pošli mě rači někam k vobrům na druhej konec světa, kam patřim, ať ti zas neudělám ňákou škodu.“

      „Jakou škodu!!!??? Rubíku, víš, co to znamená, ty můj kluku ušatá!? Dyť to byla přeci náhodná magie! Seš kouzelník, dostaneš dopis a pojedeš do Bradavic!“

       

       

       

      TÁTA A SYN

      Téma: Bezpečnost letového provozu

       

      V malém domku sedí u večeře táta a jeho syn. Jedenáctiletý chlapec odvazuje velké sově z nožky dopis, otevírá jej a radostně zvedá nad hlavu pergamen se znakem Školy čar a kouzel v Bradavicích. „Mám ho! Tak přece pudu do tej školy!“

      „No bodejť! Já to přeci celou dobu povidal, dyť seš celej po mně!“

      Oba vyskočí od stolu a prudce se obejmou. Větší zvedne menšího a bláznivě se s ním točí po kuchyni. Nohy poletují vzduchem nebezpečně blízko poličky s porcelánovými hrnky a talíři.

      „Rubíku, synku, tak už mě konečně postav na zem, ať si tu zasejc něco nerozbijem…“

       

       

       

      TOLIK ZLATEJCH GALEONŮ!

      Téma: První třída

       

      Výbuch nadšení odezněl a Rubík se ještě jednou začetl do svého prvního dopisu z Bradavic. Pak sklopil oči k starým sešlapaným botám. „Je to hezký, ale asi z toho nic nebude. Víš, co šecko bys mi musel koupit? Tolik peněz přeci nemáš.“

      Hagrid starší se usmál, sáhnul hluboko pod matraci své postele, vytáhl malý kožený váček a obsah vysypal na stůl.

      Rubík vytřeštil oči. „Vodkaď si vzal tolik zlatejch galeonů?!“

      „Synku, já dycky věděl, že budeš chytrej, šikovnej a kouzelnej. Vodkládal sem vod doby, co ses narodil. Dem na Příčnou nakupovat, a šetřit nebudem. Pro mýho syna enom prvotřídní zboží!“

       

       

       

      NAŠLA HO

      Téma: Nejzářivější hvězda,

      Věnováno Katty

       

      Před panem Olivanderem stál usměvavý malý mužík a rozpačitý chlapec, očividně čerstvě jedenáctiletý, ale převyšující svého otce o hlavu.

      „Chtěl bysem tadyhle pro Rubíka hůlku.“

      Po hodině se všude kolem vršily otevřené krabice. Žádná hůlka však chlapci v rukou neožila rojem barevných jisker, žádná si ho nevybrala.

      Nakonec si zoufalý pan Olivander vzpomněl na úplně první, kterou vyrobil. K dokonalosti měla daleko, ale měl ji rád. Nedokázal ji vyhodit, připomínala mu jeho začátky.

      Chlapec ji vzal do rukou nedůvěřivě. Rezignovaně.

      A hůlka ožila. Našla svého majitele. Její špička se šťastně rozzářila a vydala jednu jedinou, zato však obrovskou, růžovou hvězdu.

       

       

       

      ETYMOLOGICKÁ ROZMLUVA O VELKÉ ZÁHADĚ KOUZELNICKÉHO SVĚTA

      Téma: Záhada vesmíru

       

      Rubík znovu vytáhl dopis, který mu oznamoval, že byl přijat do školy čar a kouzel. Něco se mu nezdálo. „Táto, proč Bradavice?“

      „Proč jako proč? Proč máš chodit do školy?“

      „Ale né. Proč se to tak divně menuje?“

      Hagrid starší se zamyslel. „Možná to není vod bradavic, ale vod brad. Bojovně vystrčenejch. Tak se to teda píše v knížkách. Hrdina měl bojovně vystrčenou bradu. Tuhle sem ti to přece čet před spanim.“

      Rubík se rozzářil. „No jasně! Přeci si mi taky povídal, že ti kouzelníci, co hrad postavili, byli čtyři. No, a to je víc než jedna brada. Brad více!“

       

       

       

      UŽ PŘECI NENÍ MALEJ

      Téma: Nejsme na to už moc staří?

       

      Dobrácky vyhlížející chlapec rozvážně balil do obrovského kufru pečlivě vyžehlené a poskládané oblečení, které mu postupně podával jeho otec. Na stole se vršila hromada dalších věcí. Učebnice, rolička pergamenů, svazek brků, inkoust, kotlík, spousta plátěných pytlíčků, ale hlavně jedno malé úzké pouzdro s emblémem Olivanderova obchodu s hůlkami. Konečně bylo všechno uloženo a hoch se chystal zaklapnout víko.

      „Rubíku, nevezmeš si taky svýho Aragoga?“ Drobný mužík držel velikého plyšového pavouka s korálkovýma očima.

      Chlapec vzal hračku rozpačitě do rukou, ale pak ji otci velice jemně, přesto rozhodně vrátil.

      „Ne, táto. Dyť jedu do Bradavic. Na todle už sem přeci starej.“

       

       

       

      ABY UŽ NEZAPOMNĚL

      Téma: Čas hesel.

      Malý Rubík právě nastoupil do Bradavic, ale vážně to nemá ani trošku lehké…

       

      „Heslo!“ Vyštěkla buclatá dáma. Prohlížela si studenta podezřívavě. Je moc velký i na sedmáka a prý je prvňák. Kdyby ho před týdnem po zařazování nepřivedli prefekti mezi ostatními nováčky, nevěřila by. Tvářil se vyděšeně, zpocenýma rukama nervózně žmoulal lem hábitu a mlčel.

      „Tak bude to?“

      „Já ho zapomněl.“

      „Tak to budeš muset jít spát… třeba do sklepa.“

      „Tam už sem byl včera. Byla mi zima.“

      „Skutečně? Hmm… Tak pojď blíž. Ale příště už to neudělám.“

      Chlapec přistoupil k obrazu, poslouchal a po chvíli vážně přikývnul. Heslo si v duchu několikrát zopakoval, aby ho už nikdy nezapomněl. Pak nahlas pronesl: „Akromantule!“

       

       

       

      ZBLOUDILÝ PRVŇÁK

      Téma: Mrtví můžou, živí musí

       

      Rubeus Hagrid zase zabloudil. V břiše mu kručelo, večeře byla určitě v plném proudu a on nemohl najít cestu do velké síně.

      Najednou se zarazil. Někde blízko cinkaly sklenice, příbory klepaly o talíře, byl slyšet tichý hovor a labužnické pomlaskávání. Srdce mu poskočilo, žaludek se zaradoval.

      Popošel kousek a strnul úžasem a zklamáním.

      Jen magický obraz bohatě prostřeného stolu. Teď v něm ale navíc seděli dva muži a… jedli!

      Když ho spatřili, usmáli se. „Divíš se, chlapče? Tohle je naše jediná radost, od té doby, co visíme jako portréty v ředitelně. Tak si sem, do toho příjemného obrázku, občas zaskočíme.“

       

       

       

      KLÍČNÍK?

      Téma: Vzdušné zámky

      Jedenáctiletý Rubík Hagrid už je v Bradavicích nějaký ten týden, ale pořád objevuje něco nového. A taky často píše tátovi. Dopisy jsou to dlouhé, tady je jen malý úryvek:

       

      …byl sem se vodpoledne porozhlídnout až u zakázanýho lesa. Bydlí tam jeden kouzelník. Menuje se Teo Og a povidal, že je hajnej, šafář a klíčník. Ukazoval mi různý zvířata, a vykládal, že má na starosti šecky bradavický pozemky, aby na nich byla posekaná tráva, a sklizený krmení pro dobytek a tak.

      Co je to ten hajnej a šafář, to bych teda věděl. Ale klíčník? Neviděl sem u něho žádný klíče. A co vim, na dveřích v celym hradě neni jedinej zámek. Táto, že vony to budou ty vzdušný zámky, vo kerejch si mi řikal, že si je nemám vymejšlet, co?...

       

      Hagrid po několika letech funkci Theodora Ogga převzal. A přestože ani on u sebe nikdy neměl jediný klíč, se celým titulem – Bradavický hajný, šafář a klíčník – představil jednoho dne malému Harrymu Potterovi.

       

       

       

      VELIKÝ

      Téma: Osamocen v davu

       

      Na všechno hleděl z větší výšky než ostatní.

      Sedával výš, lehával výš a ve větší posteli.

      Psával svým velikým brkem, velikými písmeny, ale na malé kousky pergamenu.

      Jedl z malých talířů, malou lžící, ale mnohem víc než všichni kolem.

      Jen zvedl ruku, něco shodil, někoho uhodil.

      Snažil se udělat opatrný krok, hned něco rozšlápl. Připadal si jako v domečku přeplněném porcelánovými panenkami.

      Často chodil do lesa. Tam bylo všechno přiměřené. Stromy byly veliké, tráva nebyla křehká. Tam si našel kamarády, kterým nevadilo, že byl tak veliký. Kentaury a jednorožce. Tam objevil malé opuštěné vajíčko akromantule.

       

       

       

      AŽ...

      Téma: Snílek

       

      Až povyrosteš, mrně, vemu tě na louku. Tam se ti bude líbit. Sou tam kytky, co hezky voněj, a slunko a vítr. Mám moc rád slunko a vítr.

      Nebo zajdem k jezeru. Naučim tě plavat.

      Někdy zas pudem do lesa. Je tam stín a chládek a ticho. Budem tam spolu potichu, nebo si budem povidat. Bude to vohromný. Už se na to těšim.

      A taky ti vymyslim nějaký parádní méno…

      Ale teď už budem spát, jo?

       

      Rubík Hagrid zavřel malou krabičku s drobnou, právě vylíhlou akromantulí, položil ji na noční stolek u své postele a se zasněným úsměvem zavřel oči.

       

       

       

      ČÁRYMÁRYFUK

      Téma: Jeden na všechny

      Rubíkovi to ve škole moc nejde. Je z toho smutný, ale tátovi o tom psát nechce.

      Ještě že má svého malého Aragoga, kterému se může svěřit.

       

      „Přectav si, co se mně dneska zasejc stalo. Byl to teda vejprask.

      Nejprv sme dostali ty naše testy z kouzelnejch formulí, co sme psali posledně. Neměl sem dobře ani jednu vodpověď. První troll.

      Pak mě profesor vyvolal k tabuli, že ať si to jako vopravim. Jo, vopravil sem. Na druhýho trolla.

      A třetího sem dostal, dyž jsme se učili hasit svíčku. Vyčaroval sem vobří pochodeň a zapálil profesorovi hábit.

      Já se prostě ty hromady zaklínadel nenaučim…

      No řekni. Nemohlo by to bejt jako v mudlovskejch pohádkovejch knížkách? Tam kouzelník mávne hůlkou, a řekne čárymáryfuk. Jediný slovo na ouplně šecky kouzla!“

       

       

       

      Když byl Rubeus ve čtvrtém ročníku, stala se strašná věc. Za zvláštních okolností zemřela jedna studentka. Bradavicím hrozilo zavření. Pak se objevil

      ZACHRÁNCE ŠKOLY

      Téma: Levná kořist

       

      Když nenajdou pachatele, zavřou prý Bradavice! Kam pak půjdu? Zpátky do sirotčince?

      Pitomá uřvaná nána, kdyby se tam nemotala… ON měl večeři, ale přece za ni nebudu platit já?

      Co ten poloobří blbec z Nebelvíru? Když jsem ho nachytal poprvé, měl svého pavoučka v takové malé bedýnce. Dobře jsem udělal, že jsem ho tenkrát neprozradil. Teď by se mi mohl hodit. Jak rychle rostou akromantule? Musí už být docela veliká. Předpokládám, že by mohla spořádat malou holku.

      Výborně. Takže teď jen musí patřičně udýchaný a vyděšený student Tom Raddle doběhnout do ředitelny, a oznámit, jakou nebezpečnou bestii ve sklepení objevil.

       

       

       

      TAJNÝ ROZHOVOR

      Téma: Ten musí jít z kola ven

       

      „Nevíme, kdo vraždil. Chlapcův mazlíček to být nemohl, stopy na těle tomu neodpovídají.“

      „To ale nikdo neví. A veřejnost musíme uklidnit tím, že známe pachatele.“

      „Potrestáme ho za něco, co neudělal?“

      „Choval zde smrtelně nebezpečné zvíře. Za to zaslouží trest.“

      „Stejný jako za vraždu?“

      „To ne, ale musí to tak navenek vypadat. Vyloučení, zlomení hůlky… Upřímně řečeno, žádná škoda to nebude. Známe přece jeho studijní výsledky.“

       

       

       

      VYLOUČENÝ

      Téma: Nad propastí

       

      V chlapecké ložnici byl sám, všichni odešli na vyučování. Až se vrátí, on už tady nebude. To mu až tak nevadilo. Neměl sice ve škole nepřátele, ale blízké přátele taky ne. Se svým jediným opravdovým kamarádem se rozloučil včera v Zakázaném lese.

      „Snad tam bude Aragog šťastnej…“

      Povzdechl si a začal sbírat svoje věci. Učebnice, brky, pergameny, školní hábity… Celý jeho dosavadní život nenávratně mizel v obrovském kufru jako v nejhlubší propasti. Naposledy vzal do ruky svou zmrzačenou hůlku. Dvě poloviny spojovalo už jen jádro – žíně z ocasu hipogryfa. Zaváhal, ale nakonec ji tam vhodil taky.

      Víko bedny hlasitě zaklaplo.

       

       

       

      KONEC A ZAČÁTEK

      Téma: Třináctý život není

       

      Zastavil se na břehu Černého jezera a kufr postavil do trávy. Rozhlédl se. Chtěl si ten pohled uložit hluboko do paměti. Dnes, třináctý den poté, konečně rozhodli. Zlomili mu hůlku a vyloučili ho ze školy.

      Nevěděl, kam půjde. Neměl rodinu, žádný domov ani přátele. Aragoga, jediného opravdového kamaráda, kterého si vypiplal od vajíčka, včera s těžkým srdcem vypustil do Zakázaného lesa. S povzdechem se zase shýbnul pro zavazadlo…

      „Rubeusi Hagride, počkej!“ Obrovitý mladík se otočil, podíval se na ředitele své bývalé koleje a zalila ho hřejivá vlna naděje. Albus Brumbál, který se k němu rychle blížil, se totiž zeširoka usmíval.

       

       

       

      NOVÝ DOMOV

      Trojdrabblový dárek pro Katty, které nedala spát otázka, jak je možné, že se mohl jistý mladík přibližně šestnáctiletý, vyloučený ze školy, stát na stejné škole hajným a šafářem? A co vlastně dělal a kde pobýval v době, kdy už nebyl bradavickým studentem, ale ještě nebyl bradavickým zaměstnancem?

       

      Theodor Ogg, bradavický hajný a šafář, za sebou zavřel dveře své malé hájovny. Zůstal stát na prahu, zamračený pohled zvedl ke stropu jediné místnosti.

      „Tak sem se mi teda nevejde…“

      Ale už jsem to Brumbálovi slíbil, že jo. Vždyť ten kluk nemá kam jít. Vyhozenej ze školy, rodiče mrtví, hůlka zlomená, kam by se vrtnul? A se zvířatama to fakt umí. Ten přece nemoh udělat nic zlýho. To by ho tady rozhodně ředitel nenechal, to je jasný. Nejspíš jenom něco pořádně zkonil.

      Jednou z něho může být dobrej hajnej. Za dva tři roky, až bude dospělej, až dostane rozum a až se trochu zapracuje… No jo, a do penze půjdu až pak. Ale do tý doby – kde teda bude mladej spát?

      Ogg se hluboce zamyslel. Rozvážně obešel celou místnost, jakoby ji pravidelnými kroky měřil. Několikrát se rozhlédl a pokýval hlavou. Pak vytáhl hůlku…

      Za necelou půlhodinku stál opět na prahu a hrdě obhlížel výsledek své práce. Strop byl o dobrý metr vyšší, stejně jako vchodové dveře. Místnosti vévodila obrovská postel s naducanými pruhovanými peřinami. Pod oknem se krčila ještě jedna, ve srovnání s tou první vypadala jako postýlka pro panenky. Zvětšil se i krb. Střed místnosti zabíral veliký stůl s jednou bytelnou židlí. Druhá židle byla mnohem menší. Jen nohy měla vysoké. Hodně vysoké. Mnohem vyšší, než barové stoličky v Děravém kotli. Ogg k ní popošel, a poškrábal se ve vousech. Hmm, chtělo by to schůdky… Stačilo jedno mávnutí hůlkou a byly tam. Dalším mávnutím se stůl prostřel k večeři.

      Ozvalo se zaklepání. Ogg se naposledy rozhlédl a otevřel dveře. Stál za nimi vysoký rozložitý mladík s rozježenou hřívou hnědých vlasů a s nesmělým úsměvem na širokém dobráckém obličeji. V ruce otlučený školní kufr. Teodor mu sahal sotva nad pas.

      „Ahoj, Rubeusi Hagride, tak pojď přece dovnitř a vítej doma.“

       

       

       

      PROSTĚ TO NIKDE NEVYKLÁDEJ

      Téma: Udělátko

       

      „Máš ještě tu zlomenou hůlku?“

      „Jo. Nemoh sem ji vyhodit…“

      Starý Ogg oba kousky sbalil. „Počkej tady, do rána jsem doma.“

      Dalo se do deště. Hagrid celou noc seděl bez pohnutí, velké dlaně položené na desce stolu.

      Konečně!

      Šafář postavil do kouta mokré růžové paraple. „Tak, tady ji máš. Už asi nikdy nebude, jako bývala, ale na těch pár kouzel, který hajnej potřebuje, bude stačit.“

      „Ale já žádný kouzla asi dělat nesmim.“

      Zakázali ti to výslovně? Tak vidíš. Prostě to nikde nevykládej. A ať to není tak nápadný, vymyslíme nějaký maskovací udělátko.“

      Ogg se rozhlédl a sáhl po svém deštníku.

       

       

       

      TADY JSEM DOMA

      Téma: Tanec stínů

       

      V hájovně u Ogga už bydlel několik týdnů, ale jeho minulost, budoucnost, a dokonce i přítomnost tonula v tmavé mlze.

      Často utíkal, chtěl být sám. Lehával v trávě, a jak slunce prosvětlovalo stromy, vítr lehce pohyboval větvemi, připadalo Hagridovi, že celý Zapovězený les tančí. A do kola zve i všechny stíny jeho života.

      Poznání přicházelo pomalu. Jednoho dne se však konečně vyklubalo jako ptáče ze skořápky.

      „Z hradu mě vyhnali, ale dyť já mezi ty kamenný zdi stejně nepatřil! To tady, pod širou voblohou sem dovopravdy doma. A šecka ta žoužel, co se v lese hemží, sou moji malí bráškové!“

       

       

       

      PROBLEMATICKÁ PRACOVNÍ NÁPLŇ

      Téma: Neznámé hranice

      Uplynulo několik let. Starý hajný a šafář Ogg odešel na odpočinek a mladý Hagrid...

       

      Šafář, hajný a klíčník… Rubeus Hagrid nechápavě kroutil hlavou, když si pročítal pracovní smlouvu, kterou před pár minutami podepsal.

      „Šafář a hajnej… to je jasný. Stará se vo zvířata a vo školní pozemky. Šak vim, co mám dělat, starej Ogg mě šecko za poslední tři roky naučil. Ale co ten klíčník? Vo tom sem nikdá neslyšel… V Bradavicích přece žádný klíče nejsou. Šecky dveře se zavíraj kouzlama.“

      Hagrid se hluboce zamyslel nad nejasnými a neznámými hranicemi svých nových pracovních povinností.

      „To bych teda rád věděl, kerej vosobě, se tendle nesmysl vylíhnul v hlavě. Dyť já přece žádný kouzla dělat nesmim…“

       

       

       

      VŠECHNO, CO TI DLUŽÍM

      Téma: Všechno nebo nic

       

      Byl to právě rok, co bývalý bradavický hajný Ogg předal hájovnu mladému Hagridovi a odešel na penzi. Staral se o kluka několik let, když ho vyhodili ze školy. A učil ho všechno, co má hajný znát.

      Teď přišel mladík na návštěvu. Vypili čaj, probrali novinky. Ale Oggovi se zdál nějak nesvůj. Všelijak se ošíval, až nakonec položil na stůl několik mincí.

      „Já vim, že to není moc. Že bych ti měl vrátit šecko, cos mi kdy pučil. Na voblečení, na živobytí a tak, ale víc nemám. Enom chci, abys věděl, že sem nezapomněl. Asi je to lepší než nic, co?“

       

       

       

      CURRICULUM VITAE

      Téma: Tak za kolik?

       

      Máma ho opustila, táta mu umřel, byl tak jiný, osamělý mezi spolužáky.

      Ze školy ho vyhodili a zlomili hůlku, aby ho potrestali za něco, co neudělal.

      O tom, co opravdu udělal, se ani nezmínili, takže na to časem musel přijít sám.

      A přišel.

      Miloval všechno živé a platil za to.

      To nebylo důležité. Jeho srdce všechno uneslo. Pochopilo. Chápalo lépe než jeho mozek.

      Litoval něčeho?

      Proč by to dělal. Všechno, co přišlo, taky odešlo. Nakonec zůstalo jen to, co opravdu nechtěl ztratit.

      Za kolik let se z chlapce stane chlap?

      Není důležité, za kolik, pokud se jím doopravdy stane.

       

      Items details

      • Hits: 317 clicks

      Tecox component by www.teglo.info