Hledej

 H00

       H05

       

      Tentokrát naplním název cyklu – Obrázky ze života Rubeuse Hagrida.

      A spíše na přeskáčku, než popořádku…

       

       


      CHYTRÝ BRÁŠKA

      Téma: Pssst!

       

      „P-ssst! Agrrry, p-ssst! Pozorrr,“ ozvalo se varovně a naléhavě.

      „Co se děje Drápku, proč mám bejt potichu? Dyť sme tady dočista sami! Koukej, co sem ti přines. Upek sem ti griliášový hrudky, co máš tak rád,“ zahalekal Hagrid, zamával na Drápa a druhou rukou zvedl balíček v modré kárované utěrce se svým pověstným kamenným cukrovím. „Vydrž, hnedka sem u tebe.“ Odstrčil překážející větev a rozběhl se přes paseku.

      Najednou šlápl do prázdna a padal.

      Dopadl na dno hluboké jámy halabala přikryté poházenými větvemi a listím.

      „P-ssst na žrrrádlo. Drrráp hrrráb. Drrráp chytrrrej,“ uslyšel nad sebou spokojený hlas svého mladšího brášky.

       

       

       

      DOTAZNÍK KE SČÍTÁNÍ KOUZELNICKÉHO LIDU

      Téma: Slaměný vdovec

       

      Jméno: Hagrid

      Příjmení: Rubeus (Eh… vlastně naopak.)

      Pohlaví: (Co? Na to jim vodpovídat nebudu!)

      Bydliště: Hrad Bradavice (Vo hájovně přeci nic psát nemusim.)

      Bydliště rodičů: (Hmm… táta už je na pravdě Merlinově, vo mámě nic nevim.)

      Rodinný stav: (Olympa povidala, že sem perma… pernamen… no, nafurt slaměnej vdovec, dyž vona se nechce přestěhovat ke mně. No ne, tadle kolonka na tom lejstru neni?)

      Nejvyšší ukončené vzdělání: (…?)

      Zaměstnání: Šafář, hajnej, klíčník a pár roků eště taky profesor (Ale to je divný, furt za jeden plat…)

      Vlastnosti hůlky: Vystřelovací, barva růžová, dobrá dyž leje (No nevim, to sem asi neměl řikat.)

       

       

       

      DROBÁTKO MOC RYCHLEJ DÁREK

      Téma: Mlátička

       

      „Podívej, Hermiono, Hagrid už zase vypadá, jako protažený parní mlátičkou. Že by přátelský rozhovor s malým bráškou?“

      „To snad ne, Rone. Vždyť Dráp se už kolik let chová slušně.“

      „Ahoj děcka! Teda já vim, že dávno nejste děcka, ale mně to holt nedá.“ Hagrid k nim dusal, na obličeji plném modřin úsměv od ucha k uchu. „Musim vám moc poděkovat za dárek, kerej ste mi přivezli vod Hermioninejch rodičů z Austrálije,“ zvedl Hagrid ruku se zvláštně zahnutým kusem dřeva. „Je to báječná věcička. Lítá úplně parádně a fakticky se vrátí zrovinka tam, vodkud ji vyhodíte. Jenom… je drobátko moc rychlá.“

       

       

       

      ŠKŮDCI

      Téma: Masožravky

       

      „Sem si myslel, Abe, že se ti vobří paslimáci dočista zbláznili,“ vykládal Hagrid hostinskému u Prasečí hlavy. „Lezli mně po zelí, mrchy. Z celýho záhonu málem nic nezbylo. Byl sem z toho celej tumpachovej. Dyť sou přece masožravý, no ne? Zkusil sem ouplně šecko. Ňáký prášky z Vobrtlý, lektvar kolegy Snejpa, zbíral je a nosil zpátky do Zakázanýho lesa… Marně.

      A víš, kdo mi nakonec pomoh? Naše Poppy. Přišla na to, že už blbě vidim a pořídila mi brejle. No a s nima sem to uviděl! To zelí mně žraly housenky a ty slimáčí potvory po nich šly jako divý!“

       

       

       

      POZORNÝ ČTENÁŘ

      Téma: Na stopě

       

      „Na stopě? Vona někoho stopovala? Dokonce prej usnula na stopě… Nejni dobrý, dyž se usne na stopě. To se pak nic neuloví. Dyž je ospalá, nemá chodit do lesa. Co dyby se jí něco stalo.“

      Hagrid se znovu zadíval na tu divnou větu. Usnula na stopě let.

      „Jó, vona při tom stopování dokonce letěla? To by už tuplem neměla, dyž je ospalá. Eště z koštěte spadne do nějakejch šípků, Růža nešťastná.“

      Odložil pohádkovou knížku, kterou dostal od Hermiony k Vánocům, a pečlivě přečistil skla brýlí. Pak si ten kousek přečetl znovu.

      „A jó! Né na stopě, ale na sto pět!“

       

       

       

      JAK TO BYLO S HAGRIDOVOU HÁJOVNOU

      Téma: Záblesk

      Ptáci zpívali, všechno kvetlo a Hagrid se pustil do jarního úklidu.

      „Todlencto nimravý pinožení nejni žádná pořádná práce pro chlapa. Dyť mám přeci svoje paraple. A to úklidový kouzlo zase nemůže bejt tak těžký. A nebezpečný taky ne.

      Puli… jak vono to je? Jo, už vim. Pulixero!“

      Zablesklo se, zahřmělo, hájovna se zachvěla a sesypala se Hagridovi k nohám. Jen plameny ze stále hořícího krbu olizovaly zbytky dřevěných trámů.

      „Já se na to… dyť sem to kouzlo řek správně! Nebo ne? Teď abych tu boudu zase postavil celou znovu. Ale teď už to udělám z něčeho pořádnýho. Barák bude kamennej.“

      Správně je to úklidové kouzlo pulírexo. A tímto drabblíkem jsem se pokusila vysvětlit zajímavý fakt, že Hagridova hájenka vypadala v každém ze sedmi filmů trošku jinak.

       

       

      ZATRACENÉ STARÉ NESMYSLNÉ NAŘÍZENÍ

      Téma: Svázané ruce

      Zahřmělo, z oblohy sjel klikatý blesk a nově postavená hájovna stála opět v plamenech.

      Hagrid zaklel, mávnul proti ohni deštníkem a v rachotu dalšího hromu cosi zamumlal. Vzápětí byl omotaný silnými lany. To se teda nepovedlo…

      Tesák přiběhl milovanému pánovi na pomoc, ale než ho vysvobodil, zbylo z chalupy zase jen pár ohořelých trámů.

      O chvíli později seděl Hagrid ve sborovně, hlavu v dlaních, slzy v očích. „Nemoh sem nic dělat! Přišlo to strašným fofrem, chtělo to ňáký pořádný hasicí kouzlo, ale já…“

      „Už se netrap,“ přerušila ho ředitelka. „Přece víme, jak máš kvůli tomu starému nesmyslnému nařízení svázané ruce.“

       

      Jak je vidět, Hagridovy problémy s hájovnou byly tak trošku chronické.

       

       

       

      PRACOVNÍ POMŮCKA

      Téma: Makovice

      „Co? Že nemáte? To nemyslíte vážně, že se letos neurodilo. Nějaká objednávka kolegy Snapea mě nezajímá. Jak je možné, že jste dodal úplně všechno jen jemu?! A hejno těch uštěbetaných opeřenců, kteří vám vyzobali zbytek, to je už úplně neslýchané!!! Jak mám promerlina živého pracovat? Čím teď probudím své třetí oko?“ Sibylla Trelawneyová spustila nejdříve bojovně a přes rozhořčení dospěla až k zoufalství. „To vám z celého záhonu vážně nezbyla ani makovička?“

      Hagrid ji konejšivě poplácal po rameni. „Ale dyť není tak zle, paní profesorko. Cmrndnete si do čaje místo makovýho vodvaru krapet sherry, a budete zase věštit jedna radost.“

       

       

       

      Jednoho dne potkal Hagrid cestou na oběd bradavickou léčitelku Poppy.

      Starostlivě se ptala, proč nebyl u snídaně, poznamenala,

      že nevypadá moc dobře, a pak použila jeden takový

      NEZNÁMÝ VÝRAZ

      Téma: Emoční kolika

       

      „Noční kolika? Jo, bylo to v noci. Přiběh za mnou jeden kentaur, že se něco děje ve vohradě s mladejma jednorožcema. Mám tam tři klisny a štyry hříbata.

      Kolika, to je prevít. Lítal sem kolem nich až do rána, skoro sme vo ně přišli.

      Dyž se rozednilo, zjistil sem, co ty prckové sežrali. Přes břevna se přeplazily šlahouny ňákýho prevítu. Až doteď sem se voháněl sekerou, žádnejma kouzlama to zničit nešlo. Byly to teda nervy...

      Co? Emoční kolika? To jako já?

      No jó, trochu mě teď bolí břicho. Ale to je enom z toho, že sem se nestih ani nasnídat.“

       

       

       

      Harry Potter Hagrida v jeho hájovně často navštěvuje. Povídají si o všem možném.

      Dnes ho ale trápí závažný problém. Přemýšlí,

      KAM PO ŠKOLE

       Téma: Nabídka, která se nedá odmítnout

       

      „Na bystrozorský kurs potřebuju OVCE z lektvarů. Jenže z NKÚ beztak vybouchnu a Snape mě do pokročilých nepustí. Tak nevím, co budu po škole dělat…“ brblal Harry a sledoval Hagrida, jak se přehrabuje v bedně plné páchnoucí sliznaté havěti. „Dělíš je na kluky a holky?“ zeptal se s nakrčeným nosem.

      „Tys to poznal?! No jasně!“ Hagrid se hluboce zamyslel. „Domluvil ses i s Klofanem. Máš hadí jazyk. A nebojíš se draků. Ani akromantulí. Aragog tuhle řikal, jak ste si tehdá pěkně pokecali… Ty, Harry, ale to bys moh! Myslim, až pudu do penze, nechtěl bys to tady po mně převzít?“

       

       

       

      ZAMOTAL SE

      Téma: Buben

       

      Hagrid otevřel vrata a strnul. Na hromadě sena někdo seděl. Šosatý červený kabát, úzké bílé nohavice s knoflíčky, na hlavě třírohý klobouk a u nohou… buben.

      „Kde ses tu vzal? Hůlku nemáš, tak kouzelník nejseš, co? Jenže mudla taky nebudeš. To bys Bradavice a šecko kolem nemoh vidět. Chlape, že ty seš moták?!“

      Muž pokrčil rameny. „Moták? No, asi jo… Nějak jsem se fakt zamotal… Jsem bubeník z Klubu živé historie. Sehráli jsme tady někde nedaleko bitvu z jakobitského povstání. Kde že to jsem? V Bradavicích? Tak já zavolám našim, ať pro mne někdo přijede. Mohl byste mi půjčit mobil?“

       

       

       

      JEDNODUCHÉ ŘEŠENÍ

      Téma: Bez připojení

      Drabble přímo navazuje na příběh mladíka, který se motal, až se zamotal do Bradavic.

       

      „Tak teda, mladej, abys věděl, žádný mobily tady nefungujou. Ale protože seš moták, povim ti eště pár jinejch věcí…“

      Nadšený proud informací tekl skoro hodinu a skončil otázkou.

      Mladík nasucho polkl a hodil do sebe panáka, kterého mu Hagrid pohotově podal. „Takže říkáte: Žádný mobily, žádný internet, žádná smradlavá auta, žádné davy lidí, kam se člověk podívá, žádný shon, klidná práce bez stresů s ochočenými přítulnými zvířaty, celé dny na čerstvém vzduchu, ubytování a strava zdarma, mzda asistenta prvních pět let, a až půjdete do penze, doživotní místo hajného a šafáře? Tak… já to teda beru. A nalejte mi ještě.“

       

       

       

      CO JE PO JMÉNĚ…

      Téma: Pelyněk

       

      „Hagride, co to neseš? Tys byl v lékárně?“

      „Zdravíčko, Abe. Byl. Pro černobýl. Ten je na zkaženej žaludek nejlepší. Je mi zle, jak dyby mi v něm hryzali tlustočervi. Včera jsem udělal hrnec škvarků a sněd je na posezení.“

      „Černobýl? Neznám. Měli ho? Já si v takových případech vařím pelyňkový čaj.“

      „Neměli. Dali mi todle,“ ukázal Hagrid pochybovačně na nápis na pytlíku: Arthemisia absinthium.

      Aberforth se zamyslel. „Arthemisia… no, nevím. Ale absinthium? To bych věděl. Zrovna včera mi přišla zásilka hořkýho zelenýho likéru z Francie. Řeknu ti, ten má sílu! Vykašli se na bylinky a pojď se mnou do hospody.“

       

       

       

      Po velké bitvě v Bradavicích se konalo nemálo pohřbů za velké účasti truchlících pozůstalých a přátel. Zaznělo množství krásných nekrologů.

      Jen s jedním pohřbem byl jaksi problém. Všichni cítili, že by se nejspíš uspořádat měl,

      ale nikdo se ho nechtěl účastnit a ministerstvo nemohlo najít nikoho, kdo by pronesl řeč.

      V nouzi nejvyšší se ministr kouzel obrátil na Hagrida, protože

      KDYŽ NIKDO NEMŮŽE (A ANI NECHCE), HAGRID RÁD POMŮŽE

      Téma: Já nic, já muzikant (nekrolog)

       

      „Vážený pozůstalý. Voba vás vítám na Voldemortovym pohřbu. Vás pane ministře, i tebe, Tesáku. Neslintej a sedni si pořádně, ať je vidět, že seš slušně vychovanej pes.

      Táta dycky řikal, že vo mrtvých enom dobře. Todle lehký nebude, ale já se vo to aspoň pokusim.

      Tom Raddle měl dycinky rád zvířata. Sice mě prásknul, že chovám ve sklepení Aragoga, ale třeba mu ho bylo enom líto a chtěl dát roztomilýmu pavoučkovi svobodu. Taky to uměl s baziliškem a hadama…

      No…To by bylo asi tak šecko.

      Budiž mu země lehká. Nebo tak nějak. Dyť von nakonec udělal radost ouplně všem.“

       

       

       

      ZKUSIL TO

      Téma: Odteď jsem optimista

       

      Prej nemám furt myslet, že šecko dobře dopadne. Prej mám bejt dycky připravenej na nejhorší. Včera sem to zkusil.

      Než sem vodešel na jedno k Rosmertě, zkontroloval sem, esli není v krbu voheň. Esli má Tesák dost žrádla na tři dny, a esli sem zamk dveře. Co dybych se zdržel, že jo?

      Vzal sem si paraple, dyby pršelo.

      Náhradní gatě, dybych se třeba p… ehm… promoknul.

      Tři kapesníky, dybych dva ztratil.

      Vobvazy a hojivej lektvar, dybych náhodou cestou domů někde spad.

      Vláčel sem plnej batoh takovejch blbostí!

      Teda… Už nikdy. Přectavovat si, že se nic zlýho nestane, je fakt pohodlnější.

       

      Items details

      • Hits: 220 clicks

      Tecox component by www.teglo.info