Hledej

 H00

      H13

        

        

      Jak víte, Olympa se založením rodiny nakonec souhlasila. A protože oba, když něco dělají, dělají to pořádně, nebylo to ani tentokrát jinak. Jak ale mohlo dojít k tomu, že byl Hagrid

      POKOPÁN?

      Téma: První kontakt

        

      Hagrid přidusal za bradavickou ošetřovatelkou. Držel se za čelo a mezi prsty mu prosakovala krev.

      Po ošetření Poppy zajímalo, jak ke zranění došlo.

      Pacient roztáhl pusu do širokého úsměvu. „Přectav si, už kopou!“

      „Nějaká hříbata? Jednorožci?“ snažila se Poppy pochopit situaci.

      „Ale né. Děcka kopou.“

      „Tebe pokopali studenti? To snad…“

      „Žádný studenti. Olympa…“

      „Hagride, tvoje žena tě kopla do čela? No možná… ono to těhotenství v jejím věku…“

      „Né Olympa, ale trojčata, co čeká. Voni ty špunti poprvně kopli, já jí zrovinka šahal na břicho a ucejtil to. Ze samý radosti sem pak vyskočil, a čelo si rozrazil vo futra.“

        

        

        

      Trojčata? To je ale nadělení! Hagridův život tak nabral nečekaný nový směr.

      On ale moc dobře ví, že je to rozhodně

      SPRÁVNÝ SMĚR

      Téma: Královna cest

        

      Todle sem cejtíval dlouhý roky pokaždý, dyž sem se blížil k hradu. V září v loďce na jezeře s tim mrňavým potěrem, co jede do Bradavic poprvý, i po cestě z druhej strany, vod Prasinek. Jak se za zatáčkou vobjevily známý věže, věděl sem, že sem patřim. Že sem tady doma. A tu cestu že mám nejrači ze všech cest, po kerejch sem se za celej život něco nachodil.

      A teď je to šecko pryč.

      Protože to samý cejtim, dyž du každej pátek navečer vopačným směrem. Za hranice bradavickejch pozemků, vodkaď už se můžu přemístit k Olympě a děckám. Domů.

        

        

        

      Dělbu práce zvládají Olympa s Hagridem úplně hladce. Takhle vypadá jejich normální

      OBYČEJNÉ RÁNO

      Téma: Co jsi v mládí nestihl, ve stáří musíš dohnat

        

      „Vodpusť Olympo, já zaspal!“ Hagrid se vyhrabával z peřin, oči zalepené, zatímco Olympa už krmila kaší jejich trojčata usazená v dětských stoličkách.

      „Ale vždyť se nic neděje, Agrride. Ty jsi děti večerr uspával, a já si šla dřříve lehnout. Nemusíš zvládat všechno.“

      „No jo… Jako mladej sem si ňák nedoved představit, že by mýmu tátovi někdo s něčím pomoh. Von musel dělat šecko. Byl máma i táta. Takovej dva v jednom.“

      Olympa si z hábitu hůlkou odstranila cákanec ovesné kaše a usmála se. „Já vím. Ale co ses nemohl naučit tehdy, naučíš se teď. My jsme naopak jeden ve dvou.“

        

        

        

      Olympa je stále ředitelkou v Krásnohůlkách, takže rodina Hagridova bydlí na kraji vesnice blízko její školy. Hagrid pracuje v týdnu v Bradavicích, ale víkendy patří rodině.

      Takže každý pátek odpoledne předá hájovnu a své svěřence do péče domácích skřítků,

      aby už mohl strávit doma celý

      PÁTEČNÍ VEČER

      Téma: A teď spát

        

      Hagrid se naposledy rozhlédl, všechno bylo v pořádku. Zamkl hůlkou dveře hájovny, vytáhl z kapsy notně ohmatanou figurku jednorožce a vyslovil heslo: „Domů“.

      Vzápětí se objevil v prostorném obývacím pokoji. „Haló, kde ste kdo, sem doma!“

      Z kuchyně vyšla Olympa. „Drrahouškú, to jsem rráda.“

      „Tatíí, tatííí, tatíííí!!!,“ ozvalo se, a z vedlejšího pokoje se vyřítilo trojhlavé tornádo. Hagrida obsypalo šestero malých ruček a nožek. Chvíli se s tím nadělením vítal a chumlal a pak zaburácel: „Tak dost, děcka. Na todle budeme mít celej víkend. Teď si chce táta vodpočinout a povykládat si s vaší mámou. Hajdy do postele a spát.“

        

        

        

      Určitě byste rádi věděli, jak velký je jejich malý domeček, že? Pořídila jsem vám proto

      VÝPIS Z KATASTRU KOUZELNICKÝCH NEMOVITOSTÍ

      Téma: Tři krát tři.

        

      Malý skromný domek rodiny Hagridovy 7 + kk poloobří velikosti včetně příslušenství:

      Obývací pokoj s jídelnou, kuchyňským koutem, spíží a pelíškem pro Tesáka - 30 x 40 m,

      Ložnice rodičů - 10 x 16 m,

      Dětský pokoj - 8 x 10 m,

      Dětský pokoj - 8 x 10 m,

      Dětský pokoj - 8 x 10 m,

      Pokoj pro hosty poloobří až obří velikosti (včetně koupelny a WC) se zvýšeným stropem - 20 x 30 m,

      Pokoj pro hosty lidské velikosti (včetně koupelny a WC) - 5 x 6 m,

      Koupelna rodičů - 4 x 6 m,

      Koupelna dětí - 4 x 6 m,

      Přístěnek na košťata - 3 x 3 m.

        

        

        

      Hagrid je šťastný chlap. To rozhodně. Občas si ale stejně musí připomínat,

      CO POMINULO, A CO JE

      Téma: Loňské sněhy

        

      Hagrid měl zase jednou nostalgickou náladu. Zapíjel ji u Prasečí hlavy.

      „Tolik věcí je dočista pryč, tech lidí, co sem měl rád, a co už tu nejsou…“

      Abe mu dolil skleničku. „Tak na jejich památku.“

      „Tech mazlíků, co sem pochoval… Aragog, takovej byl krásnej, chlupatej… Taky Maruška a Zuzanka, roztomilý holčičky… A předloni i Tesák, můj kamarád, hodnej statečnej pes…“

      Další sklenička. „No jo, zvířata holt nežijou tak dlouho jako my.“

      Několik dalších skleniček.

      Celá láhev.

      „Aaa… taky seem mjeel drdrraka, aabyss věděeel…“

      „A draka máš zas. Pojď, vyspíš se u mě. Domů k Olympě a děckám ho tahat nemusíš.“

        

        

        

      Že je Hagrid dobrý táta, o tom nikdo nepochybuje, znovu se to ukázalo

      když do Bradavic dorazila jedna podivná

      ZÁSILKA OD FISHERMANNŮ

      Téma: Dobře naložený tučňák

        

      Ták mazlíci moji, je to tady, to si pošmáknete…“ Hagrid poplácal bednu s nápisem Hans Fisherman – magická doprava živých mořských ryb, kterou mu právě doručili.

      Zapáčil, a víko s rachotem odskočilo.

      „No todle??? Depak ste se tady vy tři vzali? Já vobjednával ryby! To je teda dobrý. Ti troubové vod Fišermanů naložili místo žrádla další strávníky. Co s váma? Pak se plácnul do čela. „No jasně! Dyť já nemám dárky pro Dudlinku, Kuklíka a Puklíka k narozeninám. Vemu vás domů. Olympa bude mít radost, a děcka tím tuplem! Budou mít každej svýho tučňáka. Takhle roztomilý domácí mazlíčky nemá nikdo jinej!“

        

        

        

      Olympa je zase opravdu dobrá máma. Však se můžete přesvědčit sami.

      Zvu vás, abyste si ve dvou následujících drabblících užili

      POKLIDNÝ VEČER U HAGRIDŮ

      Téma: Mezi šesti očima

        

      Byl čas večeře. Olympa pokojně nalévala polévku.

      Hagrid bezradně těkal očima mezi třemi prázdnými židlemi, na kterých obvykle sedávala jejich trojčata, Puklík, Kuklík a Dudlinka, a dveřmi, za kterými se ozývaly duté rány a trojhlasý řev. „Já bysem už děcka zavolal k jídlu. Nevíš, proč tam dělaj takovej kravál?“

      „Samozřřejmě vím, a volat je rrozhodně nebudeme. Zase se strrašlivě poprrali kvůli nějakému hrroznému nesmyslu. Nedalo se to rrozsoudit. Tak jsem je zavřřela do pokoje a řřekla, že je ven nepustím dřřív, dokud si nesednou, a v klidu si o tom svém prroblému neprromluví. I kdyby měli jít spát bez večeřře.

        

        

        

      HLAD JE NEJEN NEJLEPŠÍ KUCHAŘ…

      Téma: Rozděl (se) a panuj

        

      Mlčky polévku dojedli. Hagrid s nervózními pohledy na lomozící dveře, Olympa úplně klidně. Rozvážně vstala, přinesla pekáč a odklopila poklici. Nad stůl se vznesl oblak omamné vůně pečeného masa a koření. Vytáhla hůlku a voňavý opar na ni namotala jako cukrovou vatu. Jediným mávnutím pak klubko poslala směrem, kterým Hagrid nepřestával nešťastně zírat. Obláček se změnil v úzkou stužku a zmizel v klíčové dírce.

      Potom začala dělit pečeni na pět dílů a servírovat na pět talířů.

      Najednou se udělalo ticho. Dveře se pomalu otevřely.

      Máma se spokojeně usmála, a táta ulehčeně vydechl. „Teda holka, umíš. Seš vopravdová královna týdle rodiny.“

        

        

        

      Ani jako otce rodiny Hagrida nenechám, aby zapomněl na to, že existuje Duben, měsíc drabble. Někdy je pro něj ta povinnost, psát se mnou každý den drabble, jako

      NOČNÍ MŮRA

      Téma: Probuď se!

        

      Je tu ňák těsno. A ouplná tma. Nemůžu se hejbat. Asi sem svázanej. Nacpanej v nějakym pytli. Do pytle! Mlátí do mě! Voni mě snad hodili pod vrbu mlátičku. A ten řev! Dali mě na hraní celý dračí kolonii nebo co? Jo, už to tak bude. U merlinovejch podělanejch spodků, to se mi snad enom zdá!

      „Puklíku! Kuklíku! Dudlinko! Okamžitě sundejte z táty tu peřřinu a přřestaňte po něm poskakovat! Tesáku! Indy! Prro vás to platí taky, psiska jedna mizerrná! Dolů z té postele! Fofrrem!

      A všichni zmlkněte!!!

      Hagrride, drrahoušku, vstávej. Je tady Rregi. Musíte se pustit do dnešního drrabblíku.“

        

         

        

      Přesto se celá rodina na konci dubna začíná těšit na naše společná setkání zase za rok. Přesvědčí vás o tom

      RODINNÁ SNÍDANĚ O SVÁTKU ČARODĚJNIC

      Téma: Poslední klapka

        

      Olympa potírala lívance rybízovou zavařeninou, mizely jí pod rukama jako kouzlem.

      Trojčata Kuklík, Puklík a Dudlinka, pusy umazané. Táta Hagrid se sice snažil, ale ve vousech taky občas něco zůstalo.

      Najednou se ozval nepříjemný zvuk kovu skřípajícího o sklo a o stůl klaplo dno prázdné sklenice. „Byl to sladký měsíc, rrodino, ale víc už nemáme. Od zítrra snídáme zase po anglicku,“ pokrčila rameny máma.

      Dětem se buclaté tvářičky protáhly, ukáply i nějaké ty slzičky.

      Táta si z plnovousu utřel zbytky marmelády. „Šak nebrečte, děcka. Dyť teta Regi přeci slíbila, že k nám napřesrok zase přijede, a přiveze novejch třicet flaštiček.“

        

        

        

      A úplně nakonec nahlédneme pomocí křišťálové koule do budoucnosti.

      Oslavíme společně jedno velevýznamné

      JUBILEUM

      Téma: Jednou za sto let

        

      Oslava se konala v Bradavicích.

      Na profesorském pódiu stál veliký stůl s obrovským dortem, na němž planula rovná stovka svíček. V jeho čele seděl Hagrid s hustou hřívou šedých vlasů, ale stále při síle. Kolem sebe měl celou svou rodinu. Olympu a dospělé děti Kuklíka, Puklíka a Dudlinku s rodinami a celkem devíti vnoučaty. Ostatní stoly zaplnili jeho přátelé.

      Velká síň praskala ve švech.

      Hagrid vstal, a se šťastným úsměvem se po všech přítomných rozhlédl.

      „Todle je teda něco! Moc vám děkuju, že ste si tudle moji trachtaci nenechali ujít. Protože podruhý v tomdle století už nic podobnýho pořádat nebudu.“

        

        

        

      A to je zatím poslední obrázek ze života Rubeuse Hagrida.

      Můžu vás ale ujistit, že rozhodně není poslední napořád. Pouze zatím...

       

      Items details

      • Hits: 391 clicks

      Tecox component by www.teglo.info