Hledej

Zpěv zlatého Fénixe

Zlat_Fnix_02Tento příběh přímo navazuje na konec knihy HP a Fénixův řád. Roztomilá scénka na nádraží, kdy si pár členů Řádu přišlo pohovořit s Dursleyovými,aby je přinutili chovat se k Harrymu slušně…

Na povídce spolupracují Mája a Karlos-sama. Karlos dodává skvělé nápady, píše pro Harryho učebnice a bude se zabývat temnou stranou a pradávným zlem. Mája si bere na starost romantiku, lidské vztahy a konečnou slohovou úpravu. Charaktery postav i zápletky spolu vytváříme pomocí diskuse na Skype a je to opravdu zajímavý styl tvorby. Jsme oba zvědaví, jak se vám trefíme do chutě a proto pište komentáře, podělte se s námi o vaše názory na naše společné dílko…

    Kapitola 9

      Večeře byla opravdu zajímavá. Brumbál během jídla zpovídal Alexe Goodmanna a tak se všichni dozvěděli, že se vrací po skoro šestnáctiletém pobytu z Japonska. Pracoval tam jako obchodní zástupce několika anglických a německých kouzelnických firem a zároveň studoval východní kouzelnické i mudlovské bojové umění. Holly v Japonsku vyrostla; v Anglii se sice narodila, ale od svých šesti měsíců tu nebyla. Nejprve chodila do Anglické základní školy v Tokiu, takže s jazykem problémy neměla, ale od svých dvanácti let navštěvovala vyhlášenou Japonskou školu magie a tak byl její přízvuk opravdu výrazný.

      Dozvěděli se, že Brumbál původně počítal s Alexem na místo učitele Obrany proti černé magii, ale Holly nechtěla opustit školu a své přátele a Alexovi trvalo moc dlouho, než ji přesvědčil k návratu do její vlasti. A tak musel Brumbál v časové tísni sehnat jiného učitele na Obranu.

      „Doporučil mi ho Rufus Brousek, šéf bystrozorského oddělení. Je to bývalý bystrozor, tak snad výuku zvládne…“ vysvětloval ne příliš nadšeně Alexovi i ostatním. „Když jsi nakonec potvrdil svůj návrat, tak jsem byl šťastný, že nebudu muset shánět i profesora tělocviku – ty se totiž na tento post hodíš dokonale,“ usmál se na Alexe.

      Dozvěděli se také, že o zavedení tělocviku na škole se jednalo už v loňském roce a teprve během letošních prázdnin školní rada nový předmět schválila. Členové rady totiž na doporučení ředitele školy vyrazili na exkurze do vyhlášených mudlovských internátních škol a přesvědčili se o tom, že mudlovští pedagogové kladou na tělesnou výchovu a rozmanitost různých sportovních disciplin velký důraz, který vysvětlují tím, že dospívající potřebují ke správnému vývoji spoustu pohybu. Nejvíc se ujal argument, že dostatek organizované fyzické činnosti přirozeně potlačuje agresivitu mezi pubescenty. Proto rada nakonec Tělesnou výchovu schválila s nadějí, že se zmenší rizika zranění při častých soubojích mezi studenty ve škole. Statistiky, které pravidelně dodává na schůze madam Pomfreyová totiž vykazují nárůst podobných zranění z nepovedených kleteb, které po sobě vrhají studenti na chodbách školy.

      Brumbál se ještě s profesorem Goodmannem domluvil na ráno, kdy měl přijít do Bradavic a společně se zbytkem profesorského sboru vytvořit ve škole tělocvičnu, posilovnu a bazén. V tu chvíli Harry pochopil, proč jsou mezi školními pomůckami na tento rok uvedeny i plavky. Nahrnula se mu krev do tváří, protože ho přepadla příšerná představa o tom, že bude jediný student, který neumí plavat a vyslechne si spoustu posměšných komentářů k tomuto svému nedostatku. Když se ředitel nakonec ujistil, že se Weasleyovi, Harry a Lupin o nové nájemníky Síriova domu dobře postarají, odešel i s McGonagallovou krbem zpět do Bradavic.

      Po jejich odchodu dorazila Hedvika s odpovědí od skřetů. Griphook si ho pozval na zítřek na desátou hodinu a tak zbytek večera strávili plánováním zítřejších nákupů. Holly se k nim měla přidat a rozhodla se nakupovat svoje pomůcky podle Hermionina seznamu, protože chtěla pokračovat se stejnými předměty, které měla napsané na šestý ročník i ona. Dostala od svého otce váček plný Galeonů a očividně se těšila, že si užije nákupy bez jeho dozoru. Pak už jim Molly Weasleyová přidělila ložnice. Alexe ubytovala vedle jejich ložnice na konci chodby ve druhém patře a Holly dostala pokoj vedle Ginny a Hermiony, ve kterém občas přespávala Fleur, když ji Bill přivedl s sebou. Bill ji uklidnil, že bude mít pokoj do konce prázdnin pro sebe, protože Fleur odjela do Francie, aby si ještě užila svou mladší sestřičku Gabrielu, než odjede do školy. Hermiona a Ginny se nové spolubydlící hned ujaly a odvedly ji do jejího pokoje. Harry a Ron šli pomalu za nimi, ale neměli zřejmý důvod proč se plést mezi děvčata a tak nakonec oba zapadli do Ronova pokoje hned vedle schodů.

      Harry se posadil na svou bývalou postel, která teď zůstávala nevyužitá, zadíval se na prázdný rám portrétu Phinease Nigelluse Blacka a zasněně Ronovi sdělil:

      „Je nádherná… Asi jsem se zamiloval, Rone…“

      Ron se na něj podíval s urputným výrazem v obličeji.

      „Všiml jsem si, že vůbec nezareagovala na tvoje jméno. Ani jednou se nepodívala na tvoji jizvu. Tuhle holku nedostaneš na svou slávu; ta neví nic o hrdinném chlapci, který přežil. Takže tentokrát mám stejné šance jako ty! Mně se taky líbí a hodlám ji sbalit dřív než ty. Tentokrát jsou šance vyrovnané…“

      Harry na něj nechápavě civěl. „Kdy jsem ti prosím tě přebral nějakou holku? Kdy jsem získal vůbec nějakou holku díky své pochybné slávě? Co to pro Merlina plácáš, Rone?“

      „Všechny holky jen čekají, až na ně kývneš. Každá doufá, že si jí všimne Harry Potter, Chlapec, který přežil. Na zrzavýho a chudýho Weasleyho není zvědavá žádná. Ale tentokrát se budeš muset snažit, abys ji získal, a na to nemáš. Nikdy ses nemusel o žádnou ucházet, i Cho Changová ti skočila kolem krku sama. Takže se snaž, ale já se budu snažit taky. Uvidíme, kdo vyhraje…“

      Harry se otřeseně zvedl a beze slova odešel. Nechápal, co se s Ronem děje, ale čím víc o tom přemýšlel, tím víc mu rozuměl. On opravdu neumí balit holky. Před Cho nervózně koktal a nedokázal s ní ani rozumně konverzovat. Neuměl flirtovat s děvčaty tak nenuceně, jako třeba Fred a George. Jestli bude chtít Ron Holly okouzlit a má alespoň trochu nadání, jako jeho starší bratři, tak budu bez šance… A přesně tak to řekl Tonksové, která proklouzla za ním do pokoje, aby zjistila, co se s ním děje, protože kolem ní prošel, aniž zaregistroval její přání na dobrou noc, jak byl zachmuřený a zamyšlený.

      „Nejlíp si ji získáš, když se ji nebudeš pokoušet sbalit, Harry. Buď k ní milý a pozorný, ale chovej se normálně. Jednej s ní jako s Ginny nebo s Hermionou. Nech Rona, ať se znemožní sám. Ten kluk je ze všech Weasleyových největší dřevo; je snad ještě horší než Percy. Ty jsi příjemný, milý a pohledný mladý muž. Když chceš, tak se umíš chovat dospěle a to holky v tvém věku ocení víc, než nějaké lichocení a nadbíhání a Holly vypadá docela rozumně. Myslím, že se Ronovy konkurence obávat nemusíš…“ uklidnila ho a dala mu letmou pusu na tvář, když mu znova popřála dobrou noc.

      oooOOOooo

      Harry se moc klidně nevyspal. Nestrašily ho jeho obvyklé noční můry, ale Holly Goodmannová. Viděl před sebou její tvář a něco mu pořád říkalo, že tuhle dívku zná. Už dlouho. A nemohl si vzpomenout odkud…

      Ráno při snídani se tvářil zamyšleně a skoro nevnímal Ronovy pokusy o humor, jeho lichotky na adresu nové dívky, ani znechucené pohledy Hermiony a Ginny, které se ho opakovaně, ale marně, pokoušely usadit. Nakonec ho Hermiona zatáhla do hovoru:

      „Harry, co se děje? Proč jsi tak zamyšlený? Máš strach z té schůzky u Gringottů?“

      Přikývl a byl rád, že mu nabídla přijatelný důvod, proč se s nimi nebaví.

      „Nic nevím o spravování financí, nebo nějakého majetku. Jediný majetek, co mám, se vejde do mého kufru a v tom jsem si dokázal udělat pořádek až letos v létě, díky Remusovi…“

      „Chudáčku… Chtěl bych mít tvoje starosti…“ zabručel si pod vousy Ron a Harry ho radši ignoroval.

      Hermiona se na něj usmála: „To rozšiřovací kouzlo je moc praktické. Naučíš mě ho? Až přitáhnu nákup z Příčné, tak už se mi do kufru nevejde…“

      Harry přikývl a Remus navrhl: „Tak pojďte hned, jestli už jste dojedli. Máme nejvyšší čas připravit se na cestu. Tonksová a Moody nás budou čekat U Děravého kotle v půl desáté…“

      oooOOOooo

      Oblečen do svého šedého formálního hábitu, pod který si vzal jen bílé tričko a džíny, aby se mohl po setkání v bance uvolnit a nepařil se v hábitu celý den, vstoupil Harry do zelených plamenů v kuchyňském krbu.

      „U Děravého kotle!“ vyslovil zřetelně a doufal, že ho tentokrát letaxová síť doručí spolehlivě na místo setkání. Vypotácel se z krbu za Lupinem, trochu vyvedený z rovnováhy z toho rotování v komínech po cestě a byl rád, že ho zachytil Moody a uchránil ho před pádem. Tonksová, která tam na ně také čekala, z jeho hábitu oprášila saze, které se na něm po cestě usadily. Počkali, až dorazí ostatní, a vydali se všichni rovnou ke Gringottům. Paní Weasleyová si potřebovala, vyzvednou peníze z trezoru, Hermiona zase vyměnit Libry za Galeony a Holly se svezla s nimi, aby si prohlédla všechno, co jí mohli ukázat, protože v Příčné ještě nikdy nebyla.

      Po příchodu do banky Harry požádal skřeta za první přepážkou, aby oznámil Mistru Griphookovi, že se Harry Potter dostavil na sjednanou schůzku. Griphook se za chvíli dostavil osobně.

      „Už jsem vás očekával, pane Pottere, pane Lupine,“ zašklebil se na ně typickým skřetím úsměvem.

      „Děkujeme za váš čas, který jste si na nás udělal, Mistře Griphooku,“ odpověděl Harry a sklonil hlavu v uctivém pozdravu. Měl ještě v živé paměti Billovo školení a mínil se chovat podle skřetích pravidel.

      „Nemusíte děkovat, pane Pottere. Ostatně jsem správce trezorů Potterů a nyní i Blacků. V dopise jste tvrdil, že jisté dvě dámy porušily zákony a využívají rodinného majetku, na který nemají právo, je to tak?“ zajímal se skřet, když se pohodlně usadili v jeho pracovně.

      „Ano, Andromeda Black-Tonksová mě informovala, že některé nemovitosti náležící hlavní rodině jsou užívány,“ a zopakoval mu to, co se včera dozvěděl. „Jako univerzální dědic mám právo znát stav majetku, který mi má být v den mé plnoletosti předán do správy. Abyste mě nepochopil špatně, Mistře, nikdy bych tento majetek nechtěl pro sebe, ani peníze, které jsem od kmotra získal, ale nebude to trvat dlouho; každým dnem může válka proti Voldemortovi vypuknout v plné síle. Je všeobecně známo, že rodina Malfoyů a Bellatrix Black-Lestrangeová jsou Smrtijedi a pokud by se dostali k tomuto majetku, otevřelo by jim to dveře, jak podplatit další zaměstnance Ministerstva kouzel, nebo jinak financovat Voldemortovy aktivity, a to nehodlám dovolit,“ přednesl Griphookovi svou řeč a skřet na chvíli vypadal zamyšleně.

      „Chápu, pane Pottere. Skřeti se do války mezi kouzelníky nikdy nepletli, ale to neznamená, že si necháme poroučet od kouzelníků, ať už z ministerstva, nebo temné strany. Prozradím vám, že většina skřetů pohrdá vaším druhem, protože se k nám chováte jako k něčemu podřadnému. Naopak vy, pane Pottere, jste si získal respekt mnoha z nás. Znáte některé z našich způsobů, jednáte s námi jako se sobě rovnými. Měl byste vědět, že skřeti vědí o tom, jak jste osvobodil domácího skřítka a prohlásil ho za přítele, nikoliv za sluhu. I u soudu jste ukázal, že magické tvory a ostatní rasy považujete za sobě rovné a chráníte je, bez ohledu na to, co si myslí ostatní kouzelníci,“ vysvětloval Griphook a Remus ani Harry netušili, kam tím míří.

      „Pokud přijde válka a já vám věřím, když tvrdíte, že přijde, skřeti u Gringottů vám poskytnou veškerou svoji podporu. Nevystoupíme po vašem boku veřejně, ale v pozadí jsme schopni vám zajistit neomezenou finanční podporu, zabezpečíme vaše sídla – ostatně zaměstnáváme nejlepší zaklínače světa – a pokud se jedná o zákony a jejich obcházení díky jejich děravosti, můžete se na nás plně spolehnout.

      Hned ten den, kdy přišel váš dopis, jsem nechal ověřit majetek rodu Blacků a nyní vám dávám za pravdu, že zde došlo k porušení zákonů. Naši nejlepší právní zástupci se postarají o to, aby se nikdo nedostal k majetku, který ve své plnoletosti získáte do správy,“ prohlásil Griphook a Remus se nestačil divit. Žádný skřet nikdy neměl tendenci podpořit byť jediného kouzelníka, pokud z toho neměl nějaký profit.

      „Správci majetku, které do jejich pozic vybral Sirius Black, už bohužel nejsou použitelní, pane Pottere,“ pokračoval skřet dál. „Dva z nich jsou nezvěstní a pan Blumme, který pečoval o porcelánku, leží u Svatého Munga s katastrofálně poškozenou pamětí. Navrhneme tedy jiné zkušené správce a budeme jejich jmenování s vámi konzultovat,“ nabídl Harrymu Griphook.

      „Konzultace nebude nutná, Mistře. Zcela důvěřuji vašim zkušenostem a věřím, že vyberete osoby důvěryhodné a spolehlivé,“ složil Harry skřetovi poklonu a podle pravidel jednání tím Griphooka zavázal k poctivosti. Skřet se uznale zašklebil a v očích mu zablýskla samolibost.

      „Pokud mohu otázku,“ ozval se Remus. „Co si za vaši podporu žádáte na oplátku?“

      „Věříme, že pokud pan Potter následující válku vyhraje, bude natolik politicky mocný, aby nastolil rovnoprávnost magických tvorů a lidí,“ vysvětloval Griphook a Harry se mírně zamračil. On nesnášel politiku, ale chápal to, že bitva se bojuje na několika frontách a politika je jedna z těchto front.

      „Nemůžu tvrdit, že tohle vyhrajeme,“ namítal rozpačitě Harry.

      „Vedení Gringottů se rozhodlo, že nemá co ztratit, pane Pottere. Pokud by vyhrál Temný Lord, zavřeli bychom banku a přesunuli se do jiné země. Pamatujeme si, jak se k nám chovali jeho Smrtijedi, když získali moc před šestnácti lety,“ odvětil Griphook. „Navíc je tu ta věštba, nebo ne? Každý dnes ví, že jste Vyvolený, pane Pottere. Není to Brumbál, kdo je Bílým Rytířem, ale jste to vy,“ zašklebil se.

      „Když myslíte, Mistře Griphooku… Vím, že Gringottova banka má tři členy Rady. Rád bych se s nimi v budoucnu sešel a prodiskutoval podmínky naší spolupráce. Nejistá budoucnost a moje potenciální politická moc není dostatečnou cenou za pomoc, kterou nabízíte,“ namítal Harry a Griphook se usmál, i když to zase vypadalo jako škleb.

      „Jistě, ale nebude to možné dříve než o Vánocích,“ prohlásil skřet.

      „Děkuji, budu tedy brát záležitosti majetku Blacků za vyřízené. Pokud by to bylo možné, požádal bych o výslednou zprávu vašeho počínání v tomto případě. Nadále již nebudeme krást váš čas, Mistře Griphooku, ostatně musím navštívit svůj trezor a vybrat si na nákup školních potřeb,“ ukončil Harry jejich rozhovor a postavil se, čímž dal skřetovi najevo, že rozhovor končí a nebude dále potřebovat jeho rad.

      „Jistě, až bude celá věc vyřízená, pošleme vám dopis, pane Pottere. Stačí, když mi řeknete, kolik si přejete vybrat, já vám dám peníze hotově již tady a pošlu příkaz k jejich pozdějšímu odečtení z vašeho účtu,“ prohlásil Griphook.

      „Sto Galeonů by mělo stačit,“ odpověděl mu Remus. Griphook přikývl, že rozumí, a z trezoru za svými zády vytáhl objemný měšec.

      „Pokud to bude všechno, pane Pottere, pane Lupine,“ řekl Griphook a vyprovodil je ven ze dveří. Harry se skřetovi ještě uklonil a pak společně s Remusem odešli zpátky do  Příčné ulice.

      Ostatní našli u madam Malkinové, kam Harry nemusel, protože měl díky zásilkové službě svůj šatník už kompletní. Nemuseli na ně čekat dlouho. Společně pak pokračovali do Krucánek a kaňourů. Nakupování s Remusem a Tonksovou mělo své výhody. Oba ochotně všem zmenšovali balíky šatstva, knih, pergamenů, přísad do lektvarů a krmení pro domácí mazlíčky tak, že se jim hravě vešly do kapes a tak se v poledne s prázdnýma rukama zastavili na rychlý oběd v bufetu U Zlaté rybky; na pár sendvičů a máslový ležák. Holly si hrála s malou sovičkou, kterou si jako mazlíčka koupila v Mžourově. Malý, pestrobarevný sýček vypadal víc jako papoušek než sova a její drbání za krkem si vyloženě užíval.

      „Budu mu říkat Miki, po mém kamarádovi z Tokia…“ oznámila jim. Ron se hned začal vytahovat svým Pašíkem a tvrdil, že si určitě ti jejich drobečci budou dobře rozumět. Harry se podíval na Hermionu, ta hned zvedla oči v sloup a zavrtěla hlavou. Vzhledem k tomu, že Holly na Rona nijak nereagovala, Harry pochopil, jak to Tonksová myslela s tím znemožňováním.

      Po obědě skončili u Freda a George. V Kratochvilných kouzelnických kejklích bylo narváno k prasknutí. Oba kluci i jejich prodavačka Verity měli plné ruce práce a tak se jen rychle rozhlédli a nakoupili pár drobností, které jim George doporučil. Harry si koupil Pravopisný brk, o kterém zrzek tvrdil, že je nedetekovatelný a rozhodl se ho vyzkoušet na domácích úkolech z Lektvarů. Jestli ho neodhalí Snape, tak bude mít celý rok po starostech s opravováním chyb v esejích. Koupil si také Snovou noční čepičku, u které firma Weasley a Weasley zaručovala klidné, romantické a bezstarostné snění celou noc. Harry už sice netrpěl nočními můrami tolik jako na začátku prázdnin, ale ještě se občas budil uprostřed noci hrůzou, zalitý studeným potem. Řekl si, že čepičku vyzkouší, protože vypadala bezpečnější, než návykový Bezesný lektvar. Když odcházeli z obchodu, aby se vydali domů, tak jim George s tajemným výrazem sdělil, ať je dnes čekají na večeři, že pro ně mají opravdu bombastické překvapení…

      oooOOOooo

      A překvapení to opravdu bylo obrovské – hlavně pro paní Weasleyovou. Dvojčata u večeře všem sdělila, že je tolik hlodalo špatné svědomí a mamčiny výčitky, že si zažádali o individuální dálkové studium v Bradavicích, aby si dodělali OVCE a ukončili si tak vzdělání. Jejich žádost byla schválena; dnes jim přišla odpověď. Takže budou sice dál podnikat, ale v obchodě se budou střídat a docházet do Bradavic na hodiny předmětů, v kterých loni studovali na OVCE. Fred Obranu, Přeměňování a Formule, George Obranu, Bylinkářství a Lektvary. A oba samozřejmě budou docházet i na schůzky BA, protože to bude letos pravděpodobně jediná normální výuka obrany na škole.

      „Naše nepřekonatelná špionážní služba totiž zjistila, že novým učitelem Obrany má být letos nějaký Herkules Sampson. A to, co jsme o něm zjistili, nás opravdu fascinovalo…“ sděloval Fred.

      „Je obrovský, tupější než Goyle a od bystrozorů ho před deseti lety vyhodili s hanbou…“ doplňoval ho George.

      „… a od našich kontaktů v distribuci lektvarových přísad máme důvěryhodné informace…“

      „… že u nás neexistuje kouzelník, který by měl větší spotřebu nejrůznějších halucinogenních materiálů, které jsou na trhu…“ doplňovali se souvisle oba.

      „Už prý vyzkoušel všechno…“

      „… od lysohlávky po vílí křídla…“

      „… a dokonce se zapletl i s mudlovskými drogami…“

      „… takže nepočítáme s tím, že bychom se od něj mohli něco naučit,“ uzavřel ten podivný dvojhlasný monolog Fred.

      „Možná bychom na něm ale mohli vyzkoušet nějaké své nedotažené směsi… Toho chlapa očividně hned tak něco neporazí…“ dodal potichu zamyšleně George. To naštěstí už mamka Weasleyová nezaslechla, protože nadšená dospělým a zodpovědným chováním svých věčně rozpustilých synů, oběma nandávala dvojité porce třešňové bublaniny s čokoládovou polevou, kterou dnes upekl Dobby k večeři jako zákusek.

      Po večeři všichni zůstali v kuchyni, a zatímco Ginny a Harry pomáhali paní Weasleyové a Dobbymu umýt a sklidit nádobí, Hermiona a Ron vyprávěli Holly o škole. Dvojčata se přidala s historkami o svých dobrodružstvích, a protože si všimli, jak se Ron snaží na Holly zapůsobit, tak s ní začali rozpustile flirtovat a několikrát se jim ji podařilo pořádně rozesmát. Její zvonivý smích doháněl Harryho skoro k šílenství a tak se rozhodl, že radši zaleze do svého pokoje, než by se na to musel koukat. Na odchodu řekl:

      „Jdu si zase ráno zaběhat k Hagridovi. Jestli chcete jít se mnou, holky, tak buďte v sedm v obýváku u krbu. Holly, jestli chceš vidět školu dřív, než prvního září, tak se taky můžeš přidat…“

      „A já s vámi jít nemůžu?“ zeptal se rozčileně Ron.

      Harry pokrčil rameny: „Říkal jsi, že tě to nebaví… Jestli jsi změnil názor, tak jsi samozřejmě také vítán…“ odpověděl mu s kamennou tváří a dodal: „Přeji vám všem dobrou noc.“

      oooOOOooo

      Ráno našel v obýváku jen dobře naložená děvčata. Docela se mu ulevilo, protože jeho „nejlepší přítel“ mu v poslední době lezl neuvěřitelně na nervy. Neradoval se však dlouho. Když jako poslední lezl do zelených plamenů, tak se Ron přiřítil a z Hagridova krbu vypadl hned za ním. Skoro mu skončil na zádech, jak pospíchal, aby náhodou něco nezmeškal.

      Hermiona a Ginny už Hagridovi představovali Holly a on se s ní nadšeně vítal.

      „S tvym tátou už jsem se včera viděl; sem moc rád, že se Alex konečně vrátil domů. Budeme ho tady opravdu potřebovat, když je ten neřád zase zpátky. Už s náma proti němu bojoval v první válce a můžete mi věřit, že to je opravdu zdatnej bojovník…“ chválil Hagrid zapáleně Alexe Goodmanna.

      Slíbili mu, že se u něj před odchodem zase staví na čaj a na kus řeči a vyrazili ven. Tentokrát, kvůli Holly, zvolil Harry trasu okolo hradu, aby si ho mohla prohlédnout ze všech stran. Bylo to mnohem delší, než jejich obvyklá cesta, ale Harry, Hermiona i Ginny už byli v takové kondici, že jim to příliš nevadilo. Holly běžela také velmi lehce a bez námahy, což se od dcery tělocvikáře dalo očekávat, takže jediný, kdo měl vážné problémy, byl, k Harryho radosti, Ron. Už od půlky trasy lapal po dechu a začal se za nimi zpožďovat. Doběhl, až když se protahovali před Hagridovou boudou a padl vyčerpaně na zem. Ginny ho musela zvednout na nohy, když šli všichni dovnitř na čaj.

      Hagrid jim vyprávěl o mladém testrálovi s poraněnou nohou, kterého honil včera skoro celý den po lese, aby ho mohl ošetřit a když viděl v Holly nadšeného posluchače, tak začal vyprávět o všech zajímavých tvorech, které má v Zapovězeném lese na starost. Nakonec se jí zeptal, jestli bude chodit na jeho hodiny Péče o kouzelné tvory a její odpověď ho velice potěšila.

      „Původně jsem nechtěla, protože my jsme podobný předmět ve škole neměli. O kouzelných tvorech jsme se učili jen v obraně a v lektvarech. Jak se bránit před těmi nebezpečnými a jaké přísady se od některých z nich dají použít do lektvarů. Když jsem ale uviděla učebnici, kterou si kupoval Harry na letošní rok, tak jsem si ji koupila taky. Jen ještě nevím, jestli se mi váš předmět vejde do rozvrhu. Jedovatí tvorové mě neobyčejně fascinují a moc ráda bych se s nimi naučila zacházet…“

      „Ano, letos budeme probírat hlavně jedovatý potvory, ale budeme taky ošetřovat zraněný zvířata z lesa. Domluvil sem s madam Pomfreyovou, že vás naučí nějaký léčivý kouzla, abyste mi mohli pomáhat. Už sem taky začal shánět pěknou kolekci různých jedovatých hadů a jiných potvor a profesor Snape mi pro vás vaří protijedy, kdyby vás něco pokousalo. Sem moc rád, že se Harry rozhod´ letos pokračovat, protože on to moc dobře umí se všema hadama… že mám pravdu, Harry,“ zazubil se na svého nejoblíbenějšího studenta a poplácal ho po zádech tak srdečně, až se Harry málem rozmázl na stole.

      „Jen jestli mě do konce prázdnin samou láskou nezmrzačíš…“ zasmál se na něj Harry.

      Hermiona Holly navrhla, že jí půjčí všechny učebnice z předcházejících let, aby dohnala látku, kterou probírali dřív, a Hagrid slíbil, že najde všechny její eseje, které má někde uložené, protože Hermiona měla vždycky ty nejlepší domácí úkoly ze všech.

      „Navíc taky moc hezky píše, takže nebudeš mít problémy to po ní přečíst, jako třeba tady po Ronovi,“ a tentokrát srdečně poplácal po zádech Rona, který zabořil noc do svého velešálku s čajem. Rudá barva, která mu po běhu už skoro zmizela z obličeje, se tam zase vrátila a Ron vypadal, že snad exploduje. Aby předešel případným problémům, zavelel radši Harry k návratu domů na snídani.

      oooOOOooo

      Během dne nebylo co dělat. Z dospělých byla v domě jen Molly Weasleyová, která měla spoustu práce s praním a žehlením prádla, které si měli brát do školy. Dobby se staral o jídlo. Lupin byl s Alexem ve škole a pomáhal mu s vybavováním tělocvičny a posilovny, Tonksová byla ve službě. Museli se zabavit sami. Většinu dne proseděli na zahradě a povídali si. Vyprávěli Holly o Bradavicích a o všech kolejích, protože ještě nevěděli, kam ji Moudrý klobouk zařadí. Ona jim na oplátku vyprávěla o předmětech, které studovala v Japonsku. Tvorba kouzel, Výroba kouzelných předmětů, Démonologie… to byly předměty, o kterých nevěděli nic. Elementární magie, Bezhůlková magie a Magické rituály jim sice něco říkaly, ale neuměli si představit, že by to byly normální předměty v Bradavicích.

      „Měla by ses přidat k nám do Brumbálovy armády, Holly. Věřím, že bys nás mohla naučit spoustu zajímavých věcí a na oplátku by ses mohla zase něco přiučit od nás…“ nabídl jí Harry a když projevila zájem, tak ji s pomocí ostatních vysvětlil, jak BA vznikla a co se tam společně učili. Holly se ta myšlenka docela líbila, ale zatím vypadala nerozhodně.

      „Ještě nevím. Budu toho mít opravdu moc a spoustu práce, než si zvyknu na úplně jiný styl výuky. Zatím nic neslibuji, uvidím, jak budu zvládat školní povinnosti. Rozhodnu se později,“ odpověděla Harrymu a Ron se potěšeně zašklebil, jako by mu právě dala košem. Harry si ho nevšímal a s chápavým úsměvem přikývnul.

      Po večeři je profesor Goodmann požádal, jestli by zítra dopoledne pro jeho dceru neudělali exkurzi po Bradavickém hradu, kterou domluvil s ředitelem, aby se Holly necítila prvního září v tom obrovském bludišti školních chodeb, schodišť a věží úplně ztracená. Všichni ochotně souhlasili. Pak jim s Lupinem vyprávěli, jak pokračují v přípravě prostor na Tělesnou výchovu.

      „Bazén, saunu, tělocvičnu a posilovnu už máme hotové. Remus mi je pomohl vybavit tak, abychom se mohli učit i různé mudlovské sporty. V tělocvičně se dá hrát basketbal, volejbal, nohejbal, ale třeba i vybíjená. Posilovna je čistě Remusova práce, já jsem ani netušil, že existuje tolik posilovacích strojů. Můžete se tam zítra podívat při exkurzi…“ vyprávěl Alex.

      „Všechno najdete v chodbě za mramorovým schodištěm ve Vstupní síni,“ doplnil ho Lupin.

      „My na vás zítra moc času mít nebudeme. Chceme očarovat trávník na famfrpálovém hřišti proti zamrzání a přikrýt ho ochranami proti povětrnostním podmínkám. Pak tam vytvoříme atletický a fotbalový stadion…“ pokračoval Alex.

      Harry se usmál na Ginny. „To bude mít Dean radost – je to velký fotbalový fanoušek…“

      „To si budu zjišťovat hned na první informační hodině. Co umíte, nebo neumíte, jaký sport se vám líbí a jakému byste se chtěli věnovat. Když ředitel uslyšel, jaké mám plány, tak mi na letošní rok přidělil asistenta, abych to všechno zvládl,“ a ukázal na Lupina.

      „Takže s námi budeš letos zase ve škole?“ zeptal se nadšeně Harry svého opatrovníka.

      Lupin mu se svým laskavým úsměvem odpověděl: „Nebudu tam bydlet, Harry, abych zbytečně nezneklidňoval některé studenty a jejich rodiče. Budu externí asistent. Bydlet budu tady a do školy budu docházet podle toho, jak mě bude Alex potřebovat…“

      „I tak je to skvělé,“ přikývl Harry. „Mohl bys nám občas trochu pomoct i s Brumbálovou armádou. Do teď tě všichni chválí jako nejlepšího učitele Obrany, co jsme měli…“

      Lupin se smíchem souhlasil. „Dobře, jestli to odsouhlasí Brumbál, tak velmi rád…“

      oooOOOooo

      Druhý den ráno vyrazila celá pětice Hagridovým krbem na exkurzi hradu. Hagrid se někde toulal a Tesáka nechal zavřeného doma. Velký pes byl tak nadšený, že narušili jeho samotu, že je odmítl pustit ven, dokud je všechny důkladně neposlintal. Tak si celou cestu na hrad dávali do pořádku své oblečení pomocí čisticích kouzel.

      Nejprve ukázali Holly Velkou síň s očarovaným stropem, dnes azurově modrým s jasně zářícím dopoledním sluncem. Hermiona poskytla svůj obvyklý výklad a Ron představil čtyři kolejní stoly. Pak se šli podívat do chodby za mramorovým schodištěm. V první učebně byla pěkná, velká tělocvična s podlahou pokrytou novými parketami. Byly tu žebřiny, gymnastické kruhy, hrazda, v rohu naskládané na hromadu kožené žíněnky. Basketbalové koše a uprostřed na stěnách kovové konstrukce na upevnění sítí na volejbal. Harrymu připadala větší než tělocvična, kterou měli na základní škole. Na tu nevzpomínal moc rád, protože v ní dost často trpěl jako cíl zábavy svého bratrance a jeho party.

      V bývalé učebně naproti tělocvičně byl bazén. Celá místnost byla pokrytá dlaždicemi, bazén byl dlouhý alespoň pětadvacet metrů. Na jedné straně byly startovní bloky a na druhé byl skokanský můstek. Harry se zadíval do vody pod můstkem a vydechl:

      „Páni… Tady musí být ale hloubka…“

      „Vzhledem k tomu, že je tu třímetrový můstek, tak tu jsou alespoň tři metry i do hloubky…“ potvrdila mu Holly.

      Harry se zadíval na Hermionu a s úsměvem konstatoval:

      „Na tyhle zázraky si snad nikdy nezvyknu…“

      „No… už by sis měl začít zvykat. Tvůj kufr má konec konců uvnitř prostor rozměrné skříně…“ pak se podívala na Hollyin nechápavý výraz a vysvětlila jí: „My jsme oba vyrostli u mudlů a za těch pět let, co jsme mezi kouzelníky, jsme ještě nepřestali žasnout, co všechno magie dokáže.“

      Nahlédli krátce i do posilovny, do sauny vedle bazénu a pak se vydali na exkurzi po hradě. Harry navrhl, aby začali od sklepa, a tak Holly ukázali, kde se nachází učebna Lektvarů, a pak ji vedli směrem ke Zmijozelské koleji.

      „Sem se normální smrtelník běžně nedostane. Zmijozelští si zakládají na naprostém soukromí a studenti jiných kolejí tady nejsou vítáni…“ vysvětlovala cestou Hermiona.

      „Zmijozeláci jsou šmejdi. Radši sem vůbec nechoď, pokud nechceš chytit do zad nějakou zákeřnou kletbu!“ důrazně ji varoval Ron.

      „Jak vůbec víte, kde jejich kolej je, když sem vůbec nechodíte?“ zajímala se Holly, když se zastavili před portrétem, který ukrýval vchod do Zmijozelské společenské místnosti.

      Ron začal vysvětlovat:

      „Ve druháku jsme potřebovali zjistit něco, co mohli vědět jen Zmijozeláci a tak jsme uvařili Mnoholičný lektvar, přestrojili se za dva tupouny od nich a byli jsme tu na výzvědách…“

      „No, ten lektvar uvařila spíš Hermiona, než my, ale v podstatě to tak bylo…“ dodal Harry.

      Najednou se zpoza rohu vynořila hrozivá postava v černém rozevlátém hábitu.

      „Ale, ale. Nikdy bych nepředpokládal, co se můžu dozvědět během prázdnin. Takže ta ukradená kůže z hřímala byla vaše práce, slečno Grangerová?“ ptal se potěšeně Snape.

      „A máme tu vítězného kandidáta na přezdívku Tichošlápek!“ oznámil ponuře Harry.

      „Opovažte se, Pottere! Jen jednou uslyším tu stupidní přezdívku ve spojitosti s mou osobou a vy budete mít zajištěnou činnost pro všechny večery až do konce roku!“ značně výhružně mu oznámil lektvarista. „A s vámi si to vyřídím hned, jakmile začne školní rok, slečno Grangerová. Co tady vlastně děláte? Nemůžete se dočkat konce prázdnin?“ začal se nakonec zajímat.

      „Ředitel nám povolil uspořádat dnes exkurzi pro naši novu spolužačku, pane. Představuji vám Holly Goodmannovou; Holly, to je profesor Snape. Učí Lektvary a je ředitelem Zmijozelské koleje,“ ujal se představování hbitě Harry.

      Snape si Holly prohlédl se zjevným zájmem. „Těší mě, že vás poznávám, slečno. Slyšel jsem, že jste dost zdatná v Lektvarech, takže se těším, co předvedete ve třídě. Proč se nejdete podívat dovnitř? Nejste zvědaví?“

      „Nemáme heslo, pane…“ odpověděla neohroženě Ginny.

      „Jakže? Hagrid vám nesdělil naše univerzální prázdninové heslo, které vám otevře vstup do všech kolejí?“ divil se přehnaně Snape.

      „Hagrid nebyl doma, když jsme přišli, a Tesák je hrozný tajnůstkář, z toho jsme to nedostali, pane…“ zkoušel na něm svůj sarkasmus odvážně Harry. Snapeovi se to očividně líbilo, protože mu lehce zacukaly koutky úst a v očích se mu objevilo pobavení.

      „Tak si uděláme lehký inteligenční test. Prázdninové univerzální heslo vymyslel pan ředitel. Jsem zvědav, jak dlouho vám bude trvat, než ho odhalíte…“ zkoušel je.

      „Citrónové bonbóny?“ zkoušel hned Harry a nic.

      „Jsou prázdniny, Harry, takže to bude spíš citrónová zmrzlina…“ konstatovala Hermiona a portrét chránící vstup do Zmijozelu se odklopil.

      „Prosím, slečno,“ pozval Snape pohybem ruky dovnitř Holly a ostatní zarazil. „Vy zůstaňte laskavě venku. Nehodlám si do koleje vpustit bandu rozjívených Nebelvírů bez dozoru!“ a pak si temně zabručel pod vousy: „Budu muset upozornit Albuse na to, jak je snadno čitelný…“

      Harry nicméně neváhal ani chviličku a vstoupil v závěsu s ostatními hned za ním.

      „Čemu jste nerozuměli na tak jednoduchém a jasném příkazu?!“ ptal se rozhořčeně Snape.

      Harry se na něj zazubil: „Když jste tady vy, tak tu nejsme bez dozoru, že pane?“

      „Vy mě překvapujete, pane Pottere. Neříkejte, že vaše dutá hlava dokázala dát dohromady logický závěr?!“ divil se profesor.

      „Nic si z toho nedělejte, pane. Občas dokážu překvapit i sám sebe…“ kontroval s úsměvem Harry

      „Tedy… Vy dva máte mezi sebou docela komplikovaný vztah, že?“ divila se Holly.

      „Na našem vzájemném vztahu není nic komplikovaného, slečno. Já Pottera nesnáším a on mě za to nenávidí…“ zabručel Snape a Harry ho hned opravil: „Ne, je to trochu jinak. Já ho nesnáším a on mě nenávidí…“

      „A už dost! Končíme, Pottere. Prostě se oba upřímně nesnášíme…“ ukončil jejich přestřelku Snape a začal Holly provádět po své koleji. Když prohlásil, že ji rád osobně představí spolužákům, pokud jí Moudrý klobouk zařadí do jeho koleje, tak Ron naznačil zvracení a vysloužil si úsměv od Holly a ošklivé zamračení od Zmijozela.

      Nakonec je Snape vyprovodil až do Vstupní síně, poslal je do horních pater a sám šel pomáhat ostatním na stadion.

      Procházeli hradem až do oběda. Ukázali Holly všechny učebny, prošmejdili společně všechny koleje, ukázali jí i tajný vchod do kuchyně a představili ji domácím skřítkům. Tam je zachytil Remus, který se přišel domluvit o podávání oběda pro pracovní četu a navrhl jim, aby poobědvali s nimi ve Velké síni, když už jsou tady. A tak se najedli během zajímavé konverzace u profesorského stolu společně s Kratiknotem, Hagridem, McGonagallovou, Lupinem, Goodmannem a Snapem. Bylo to docela hezké zakončení příjemně stráveného dopoledne. Harry už se docela těšil na návrat do školy a toužil po tom, aby prázdniny už konečně skončily.

       

      Items details

      • Hits: 14562 clicks

      Tecox component by www.teglo.info

      Vaše komentáře a dotazy  

      #
      rusalka 01 Duben 2016
      Ach, ach, ne, Rone, nebuď furt jen trumbera, nebo dopadneš hůř, než pan Goyle o vánocích ve druhém ročníku. Někdo tě uspí a zamkne do skříně a budeš muset čekat na probuzení kdo ví jak dlouho. Rone, měj čistou mysl a otevřené srdce, nebo i naopak.
      Děcka, to je moc fajn kapitola. Díky