Hledej

Zpěv zlatého Fénixe

Zlat_Fnix_02Tento příběh přímo navazuje na konec knihy HP a Fénixův řád. Roztomilá scénka na nádraží, kdy si pár členů Řádu přišlo pohovořit s Dursleyovými,aby je přinutili chovat se k Harrymu slušně…

Na povídce spolupracují Mája a Karlos-sama. Karlos dodává skvělé nápady, píše pro Harryho učebnice a bude se zabývat temnou stranou a pradávným zlem. Mája si bere na starost romantiku, lidské vztahy a konečnou slohovou úpravu. Charaktery postav i zápletky spolu vytváříme pomocí diskuse na Skype a je to opravdu zajímavý styl tvorby. Jsme oba zvědaví, jak se vám trefíme do chutě a proto pište komentáře, podělte se s námi o vaše názory na naše společné dílko…

    Kapitola 11

      Hermiona šla rovnou do ložnice, aby si nastudovala lektvar a tak se Harry ve společenské místnosti také nezdržoval. Když přišel do pokoje, tak už tam všichni ostatní spolubydlící byli.

      „Neville, Rone, mám typ na lektvary. Prý je máme hned zítra ráno. Pojďte se podívat, jaký lektvar budeme připravovat, ať nezahájíme tento rok nějakým fiaskem…“ oznámil Harry.

      „Copak, tvůj kamarád Snape ti dal nápovědu?“ odpověděl mu uštěpačně Ron.

      Harry zaletěl pohledem rychle k Deanovi a Seamusovi, vyčítavě se na Rona podíval a rychle zachraňoval situaci:

      „No jistě, Snape by mi určitě dával takové typy…“ zamračil se kysele a plynule pokračoval s fikcí: „Řekl mi to Lupin. Zaslechl ho, jak varuje Zmijozeláky…“

      „Páni…“ rozesmál se Dean. „Koukám, že je docela výhodné mít opatrovníka s vlkodlačími smysly…“ a Harry souhlasně přikývl.

      Měl chuť Ronovi nic neprozradit, za to, jak je protivný a hlavně neopatrný, ale nakonec mu řekl, o jaký lektvar půjde. Sám si sedl k Nevillovi na postel, aby záludnosti v přípravě Smysly zesilujícího lektvaru odhalili společně. Netrvalo jim to ani moc dlouho díky tomu, že měli oba dobře prostudovanou Snapeovu novou učebnici. Šli spát spokojení a připravení na první školní den.

      Ráno, během snídaně, je čekal šok.  Hned, jak se pustili do jídla, přiletěla soví pošta. Před Hermionou přistál Denní věštec a ona zalapala po dechu okamžitě, jak se podívala na titulní stránku. Začala číst nahlas:

      „Hromadný útěk vězňů z Azkabanu!

      Ten, jehož jméno nesmíme vyslovit, se včera, v osm hodin večer, osobně dostavil v doprovodu svých Smrtijedů do Azkabanu, aby z moci mozkomorů osvobodil své věrné. (Seznam uprchlých zločinců na str. 2). Stráže byly bez milosti povražděny, mozkomorové nekladli žádný odpor. Podle výpovědi očitých svědků (vězňů, o které Vy víte, kdo nestál), se mozkomoři ještě před útokem stáhli někam pryč a objevili se znova, až po odchodu Vy víte koho. Opravdu bude ministerstvo po tomto incidentu dále spoléhat s ostrahou vězňů na nespolehlivé nemrtvé stvůry? (Vyjádření ministra na str. 3). Svůj život, při obraně (prý nedobytné –?) pevnosti v Severním moři, položilo pět bystrozorů. Vyjadřujeme svou upřímnou soustrast jejich pozůstalým. Pevnost byla značně poškozena. Zahynulo i dvanáct vězňů. Deset jich pobili Smrtijedi během útoku a dva další byli připraveni o život bystrozory při svém pokusu o útěk. Bystrozorské posily z ministerstva dorazily příliš pozdě, aby se střetly s Vy víte kým. Zbylo na ně jen stíhání osmi zločinců, kteří využili zmatků při přepadení a pokusili se o útěk na vlastní pěst. Všech šest přeživších bylo dopraveno zpět do Azkabanu. Bystrozorové Kingsley Pastorek a Luke Savage byli při stíhání uprchlých zločinců těžce zraněni a oba jsou teď v péči léčitelů u Svatého Munga…“

      Pak Hermiona pokračovala seznamem těch, kteří odešli s Voldemortem. Kromě Malfoye, Jugsone, Goyla, Crabbea a Motta, kteří byli zatčeni při útoku na odboru záhad, tam bylo ještě několik násilníků a vrahů. Seznam zmizelých vězňů uzavírala Dolores Umbridgeová. Hermiona zalapala po dechu, když její jméno přečetla a Harry zaúpěl:

      „Tak z té ježibaby se nakonec stane Smrtijed? No potěš nás Merlin… To nám ještě chybělo…“

      K rozhovoru s ministrem už se Hermiona nedostala, protože se k nim právě propracovala McGonagallová s jejich letošními rozvrhy a oni zjistili, že jim za deset minut začíná dvouhodinovka Lektvarů. Tak už se moc nezdržovali a vydali se do sklepení, aby na první Snapeovu hodinu nedorazili pozdě. Neville se k nim dost neochotně přidal. Byli jediní z Nebelvíru, kdo s Lektvary pokračoval. Třídu měli smíšenou se všemi kolejemi a byli docela zvědaví, kdo s nimi bude tento a příští rok ve třídě. Byli tu zatím jen Zmijozelští. Blaire Zabini a Millicent Bullstrodeová stáli trochu stranou od Malfoye a Notta, kteří si dychtivě pročítali Denního věštce a přivítali Nebelvírskou čtveřici vítězoslavným úšklebkem.

      „To s tím zmetkem zase nebude k vydržení…“ zaúpěl potichu Ron a všichni radši zůstali dál od těch dvou, aby je nemuseli poslouchat. Vyhlíželi chodbou ke schodišti, kdo se k nim ještě připojí. První, koho viděli přicházet, byla Tonksová. Vypadala značně vyčerpaně, bledá jako stěna. Harry jí vyšel naproti.

      „Nym, jsi v pořádku? Vypadáš hrozně…“

      „Cítím se možná hůř, než vypadám. Náročná noční služba…“ odpověděla mu unaveně.

      „Byla jsi tam? Jak je na tom Pastorek? A co Savage?“ zajímal se Harry.

      „Kingsley už je mimo nebezpečí, dostane se z toho bez následků, ale Savage je ještě pořád v kritickém stavu…“ sotva jí bylo rozumět, jak u toho zívala. „Hodím do sebe ten lektvar a mažu spát, Harry.“

      Harry se soustředil na Tonksovou a tak si nevšiml, že se mezitím otevřely dveře Snapeova kabinetu a profesor k nim přistoupil s černou lahvičkou v ruce. Tonksová se pro lektvar natáhla a najednou se řítila k zemi. Harry ji zachytil na poslední chvíli. Vyděšeně se podíval na Snapea, který rychle provedl pár diagnostických kouzel.

      „Nic to není, je jen vyčerpaná…“ řekl potichu, aby Harryho uklidnil. Pak se otočil k přicházející pětici Havraspárských: „Slečno Goodmannová, běžte do tělocvičny a přiveďte do mého kabinetu profesora Lupina. Grangerová, zvládnete levitační kouzlo?“ a ukázal na dveře svého kabinetu.

      „To je dobrý, já ji unesu,“ přiskočil ochotně Ron a popadl Tonksovou do náruče. Teď se hodilo, že přes prázdniny pořádně vyrostl, Harry by to při své drobné postavě asi nezvládl.

      Snape proměnil jedno z křesílek u krbu v prostornou černou pohovku a Ron tam bystrozorku položil. Její vlasy měly nevýraznou myší barvu, tváře bledé až do zelena a hluboké, tmavé kruhy pod očima. Harry o ní měl opravdu strach, ale Snape je všechny hnal ven na chodbu. Mávnul hůlkou a dveře do učebny se otevřely.

      „Běžte všichni dovnitř a než přijdu, tak si důkladně prostudujte přípravu lektvaru na straně 32 ve svých učebnicích!“ zavelel a vrátil se zpět do kabinetu. Hermiona vzala Harryho za ruku a táhla ho do třídy.

      „Neboj, bude v pořádku. Snape se o ni postará…“ šeptala mu, aby ho uklidnila.

      Posadili se do prvních dvou lavic po pravé straně. Harry s Nevillem do první a Ron s Hermionou za ně. Vytáhli si učebnice a studovali znovu přípravu Smysly zesilujícího lektvaru. Za chvilku dorazila Holly se Susan Bonesovou a Justinem Finch-Fletchleyem z Mrzimoru a jejich třída byla kompletní. Do pokročilých lektvarů postoupilo celkem patnáct studentů. Harry se nedivil, že Snape letos přijímal i ty, kteří NKÚ složili Nad očekávání…

      Profesor Snape konečně vyšel ze dveří svého kabinetu. Postavil před Harryho a Hermionu černé lahvičky a vyčkávavě na ně hleděl. Tak oba neváhali a hodili lektvar do sebe. V tu chvíli měl Harry pocit, že mu od jazyka, přes jícen, až do žaludku vyšlehl plamen.

      „Chilli…“ zasípěla za ním Hermiona a oba lapali po dechu.

      „Jistě…“ poznamenal radostně Snape. „Sinice obsažené v chilli papričkách jsou jedním z nejúčinnějších prostředků k likvidaci podobných nákaz…“ Ještě chvíli potěšeně pozoroval, jak oba bojují o dech, rukama svírajíce svá hrdla a pak s kroucením hlavy jedovatě poznamenal: „Tss, tss… Koukám, že stateční Nebelvíři toho moc nevydrží…“ a přivolal před každého z nich sklenici vody. Když Harry dopil a vytřel si slzy z očí, tak jeho zrak padl na úžasně se bavícího Malfoye ve vedlejší lavici.

      „Vy se moc nesmějte, pane Malfoyi; vás čeká ještě jedna dávka dnes večer…“ setřel mu Snape úsměv z tváře. Spolu s úsměvem zmizela z Malfoye i barva a Zmijozel několikrát výrazně polkl. Holly se zezadu naklonila k Hermioně a zašeptala:

      „Prý dostal od Brumbála trest na všechny víkendy až do Vánočních prázdnin…“

      Snape ji zpražil přísným pohledem, ale to nic neměnilo na tom, že se Harrymu hned spravila nálada.

      Mistr lektvarů se postavil na katedru, rozhlédl se po třídě a začal se svým projevem:

      „Tento ročník je nejmizernější za posledních několik let. Abych naplnil učebnu, musel jsem přijmout i studenty, kteří nezvládli složit NKÚ na Vynikající. Proto si ti slabší z vás,“ plynule přešel před Harryho a Nevilla, „musí uvědomit, že nehodlám tolerovat žádné lajdáctví a nepozornost. V této třídě nebudou letos žádné výbuchy! Vždy můžu přehodnotit žádosti, které jsem během prázdnin vyřídil kladně, a z pokročilých lektvarů vás vyrazit dřív, než stihnete říct famfrpál!“ hřměl, výhružně se tyčící nad jejich lavicí. Harry si všiml, jak se Neville třese hrůzou. „Je vám to jasné, Pottere? Je vám to jasné, Longbottome?“ a Neville sáhl pravou rukou do kapsy, vytáhl svou hůlku, namířil ji na Snapea a vykoktal:

      „Ri-ri-riddikulus“

      Harry, Ron a Hermiona se zhroutili v záchvatu smíchu.

      „Takové nejapné pubertální chování tady trpět nebudu!“ zahřměl ještě hrozivěji profesor. „Strhávám Nebelvíru 20 bodů!“ pokračoval ledově.

      „Já myslel, že do mínusu jít nemůžeme…“ poznamenal Ron.

      „Ale vaše kolej není v mínusu, pane Weasley,“ odpověděl mu stále mrazivěji Snape. „Pan ředitel, po vyšetření nehody v expresu, udělil včera panu Potterovi padesát bodů, za perfektně zvládnuté obranné kouzlo…“ zašklebil se znechuceně. „Uděluji vám ještě školní trest. Dnes v osm večer. Všichni čtyři,“ odsekával syčivě nad Nebelvíry. „Myslím, že jste překonal svůj rekord, pane Pottere. Trest hned na první hodině, během prvního vyučovacího dne?“

      Harry zvedl hlavu a s úsměvem odpověděl:

      „Slyšel jsem, že mě letos nějaký Zmijozel předběhl, pane…“

      „Každý večer až do pátku, pane Pottere. A jestli nepřestanete s těmi drzostmi, tak vás rád zaměstnám i během celého víkendu…“

      Harry se radši stáhl: „Ano, pane…“

      Snape došel zpět na stupínek před svým stolem.

      „V pokročilých lektvarech budete většinu času pracovat samostatně. V učebně je patnáct stolů a patnáct studentů. Zaujměte laskavě každý své místo…“ pokračoval už klidnějším hlasem. Chvíli trvalo, než se rozmístili po učebně. Neville zůstal v první lavici a Harry se vydal dozadu. Snape ho zastavil:

      „Rozsadím si vás sám. Ty neschopné chci mít na očích…“ A tak Neville, Ron a Harry skončili u prvních stolů, hned pod katedrou. Za Nevillem Hermiona, za Ronem Ernie MacMillan a za Harryho posadil Holly. Zmijozelští studenti skončili až úplně vzadu, co nejdál od Nebelvírských.

      „Takže sabotování lektvarů letos nehrozí…“ pomyslel si potěšeně Harry a obdivoval Snapea, jak mazaně to zařídil. Zmijozelové byli potěšeni, jakou jim profesor věnuje důvěru a ani je nenapadlo, že by toto uspořádání mohlo mít i jiný účel.

      „Konečně se můžeme pustit do trochu „smysluplnější“ práce,“ začal s výukou profesor. „Doufám, že jste si prostudovali popis přípravy Smysly zesilujícího lektvaru a budete mi schopní odpovědět, jaká nepřesnost v postupu unikla autorům této učebnice…“ vyčkávavě se rozhlédl po třídě. Jako první zvedla ruku Hermiona, hned po ní i Holly. Pak se k nim přidali i Harry s Nevillem. Snape zvedl v nevěřícném úžasu obočí.

      „Pan Longbottom? Čeho se tady ještě nedožiji… No tak odpovězte, Longbottome!“

      „Není tam napsáno, že se musí snížit teplota lektvaru… před přidáním tří kapek dračí krve… pane…“ odpověděl váhavě a potichu Neville. Bez jakékoli reakce přešel Snape k Harrymu:

      „Jakou maximální teplotu může mít lektvar před přidáním dračí krve, Pottere?“

      „Osmdesát stupňů celsia, pane,“ odpověděl sebejistě Harry.

      „A co by se stalo, kdyby měl vyšší teplotu?“ ptal se dál profesor.

      „Bouchlo by to, pane…“

      „Špatně, Pottere!“ škodolibě se zašklebil Snape. „Polotovar by explodoval! Tak měla znít správná odpověď! Mínus pět bodů za nepřesnou odpověď!“ dodal sladce s triumfálním úsměvem. Pak se otočil k tabuli, mávl hůlkou a objevil se postup přípravy, v kterém už bylo uvedeno, že po pětiminutovém provaření za neustálého míchání po směru hodinových ručiček je nutné odstavit kotlík, vychladit polotovar na osmdesát stupňů celsia a teprve pak přidat tři kapky dračí krve.

      Začali vařit. Harry si vzal k srdci Snapeovu radu a nejdřív si pečlivě připravil všechny ingredience. Odvážil, nasekal, rozdrtil a nakrájel všechno, co bude potřebovat a vyrovnal po pravé straně kotlíku v pořadí, v jakém bude přidávat. Na levé straně měl učebnici, v které se dalo číst mnohem lépe, než ve Snapeově rukopisu na tabuli. Pak začal vařit. Držel se přesně podle návodu, a když na konci hodiny přidal dračí krev a čtyřikrát zamíchal proti směru hodinových ručiček, získal jeho lektvar přesně tu nachovou barvu a lehce rosolovitou konzistenci, která byla popsána v knize.

      „Po požití tohoto lektvaru, jestli jste ho uvařili správně, se vaše smysly výrazně zlepší minimálně na dvě hodiny. Budete mít čich a sluch jako pes, zrak jako sokol a také hmat a chuť výrazně modifikované. Odměřte si půl decilitru a vypijte ho!“ zavelel profesor a ostražitě sledoval, jestli ho všichni studenti uposlechli. Harry vypil skleničku bez zaváhání, byl si jistý. Pak odložil brýle do kapsy a rozhlédl se po třídě. Viděl Snapea, jak stojí nad Malfoyem a hypnotizuje ho temným pohledem. Jeho lektvar ve skleničce měl jedovatě růžovou barvu a Malfoy žadonil svým pohledem i výrazem celého obličeje, aby ho to nenutil pít. Snape ale vypadal neoblomně. Draco zavřel oči a kopnul to do sebe.

      Harry nevěděl, jestli se zlepšily jeho smysly, ale viděl, že se rozhodně změnily jeho smyslové orgány. Oči se mu zakulatily, trochu zmenšily a vypadaly přesně jako ptačí. Ta změna byla umocněna tím, že mu místo obočí narostla jemná, tmavě šedá pírka. Jeho nos se protáhl téměř v psí čenich a byl zakončen černou, houbovitou malinou. Uši se protáhly a zašpičatily, boltce porostly srstí a Malfoy měl najednou po stranách hlavy slechy, za které by se nemusel stydět ani Rin Tin Tin.

      Snape ho se spokojeným výrazem opustil a cestou ke svému stolu oznámil:

      „Končím hodinu. Ukliďte po sobě, a kdyby u někoho z vás přetrvaly účinky lektvaru až do večeře, tak za mnou přijďte pro antidotum, abyste se mohli vyspat na další školní den… Na příští hodinu vypracujete esej o využití dračí krve ve všech kategoriích lektvarů a účincích, které se dračí krvi v jednotlivých oblastech lektvarnictví připisují.“

      Když už měli uklizeno, sbaleno a chystali se k odchodu, tak se přišoural ke katedře Malfoy a dost nesrozumitelným mumláním (pravděpodobně mu značně zbytněl i jazyk) se pokoušel přesvědčit svého ředitele koleje, aby ho těch deformací zbavil.

      „Jak už jsem řekl, pane Malfoyi, do večeře. Pokud to nezmizí, můžete za mnou přijít a já se s tím pokusím něco udělat…“ a když se Draco vztekle otočil k odchodu, tak ještě ostře dodal: „A nechci slyšet, že jste dnes zameškal nějaké vyučování! Toho byste bezesporu velice litoval! Je vám to jasné, pane Malfoyi?“

      „To je asi Snapeův trest za to, že se ve vlaku zachoval jako idiot…“ zašeptala na odchodu potichoučku Hermiona, ale slyšeli ji bezesporu všichni široko daleko. Tedy alespoň ti, kteří uvařili svůj lektvar správně.

      „To je sice hezký,“ odpověděl jí Ron, „ale Nebelvír zase připravil nespravedlivě o pětadvacet bodů…“ bručel rozzlobeně.

      „No… těch dvacet jsme si zasloužili…“ uvažoval Harry. „Ale za tu legraci to stálo. Sebral mi přesnou polovinu toho, co mi Brumbál přidělil, za ten Zrcadlový štít ve vlaku. Asi Snapeovi připadal ten můj výkon bodově nadhodnocený…“ ušklíbl se a ostatní se rozesmáli.

      Zamířili společně se Zmijozelskými do učebny Obrany proti černé magii. Byli docela zvědaví, jak bude vypadat vyučování s profesorem, kterého potkali ve vlaku. Když přišli do třídy, tak Herkules Sampson už seděl za katedrou. Tentokrát se zdál být při plném vědomí, protože když se jako poslední vplížil do třídy Draco Malfoy, tak vyplašeně vyskočil:

      „Pro Merlina! Co se vám to stalo, chlapče nešťastný?! Snad vám to neudělal ten příšerný lektvar, který nás ráno přinutili vypít?!“ a rychle si ohmatával nos a uši.

      Draco, otrávený z toho, že na něj přitáhl nechtěnou pozornost, něco nesrozumitelně zamumlal a Sampson vyvalil oči.

      „COŽE?!“

      „Říká, že ten lék z rána za to nemůže. Udělal mu to lektvar, který před chvilkou uvařil sám. Jen taková malá nehoda na hodině Lektvarů, pane…“ pobaveně po svém překládal Zabini.

      „Ach, to je příšerné! Doufám, že vám to nezůstane, chlapče…“ vrtěl hlavou profesor a Harry si pomyslel, že se na té izolaci s Malfoyem nějak podezřele spřátelil. Jen doufal, že to nepřinese nějaké problémy právě jemu.

      Všechny iluze o tom, že by snad výuka Obrany mohla probíhat alespoň trochu uspokojivě, když je bude učit bývalý bystrozor – tedy v případě, že zrovna nebude obluzen nějakými svými oblíbenými psychotropními látkami – vzaly za své pár minut po tom, co začal Herkules Sampson s výukou.

      „První, co se letos naučíte, bude obrana proti upírům…“ rozhlédl se profesor po třídě a zůstal nevěřícně civět na Hermionu, která okamžitě vymrštila ruku nahoru. Chvíli na ni zíral, jako by nevěděl, co má vlastně dělat a pak se zeptal: „No, co je?“

      Hermiona způsobně vstala a oznámila:

      „Obranu proti upírům už jsme prosím probírali ve třetím ročníku, pane.“

      „A co jste asi tak mohli umět ve třetím ročníku?“ zeptal se Sampson.

      To byla voda na mlýn pro Hermioninu výřečnost. Spustila jako kolovrátek:

      „Útok odvrátíme nejspolehlivěji odpuzovací kletbou, která na upíry zabírá velmi spolehlivě. Zneškodníme je dostatečně účinně silným svazovacím kouzlem, které vydrží i několik minut a dá nám dost prostoru buď se vzdálit z nebezpečné oblasti, nebo upíra dostatečně oslabit. Na to je nejúčinnější „Lumos solari“, které imituje sluneční záření a to, jak známo upíry oslabuje. Pokud bychom vydrželi s dostatečně silným ozařováním dost dlouho, můžeme upíra spálit na uhel a tím ho zničit. Další způsoby likvidace upírů je zarazit dubový kolík přímo do jeho srdce, zásah stříbrnou kulkou, nebo bodnou zbraní, nebo setnout hlavu pomocí sečné zbraně, či řezací kletby…“ po chvilce přemýšlení ještě dodala: „Na upíry funguje i smrtící kletba „Avada Kedavra“ zrovna tak jako na vlkodlaky.“

      „Jak kdy, slečno chytrá… Znal jsem upíra, co Avadu přežil. Nakonec jsme našli jeho denní úkryt, vytáhli jeho rakev na světlo, zatloukli do něj kolík a usmažili ho na poledním slunci. S civilizovanýma upírama, co ovládli svůj lovecký pud, se dá vyjít, ale takový zdivočelý upír je pohroma, proti které se bojuje opravdu špatně…“ vyvedl ji z omylu profesor. Pak se rozhlédl po třídě: „Kdo z vás umí ta kouzla, o kterých tu slečna chytrá vykládala?“

      Ruce zvedli všichni členové BA a Zabini s Greengrassovou ze Zmijozelu.

      „Takže přibližně polovina z vás… To se hodí. Ti co kouzla umí, budou sloužit jako figuranti pro ty, kteří se je dnes naučí. Vstaňte, odsuňte lavice a rozdělte se do dvojic…“ zavelel.

      „To snad ne?!“ divil se Dean. „Opravdu chcete, aby na nás vrhali řezací kletbu?!“

      „Jestli ji znáte, tak se proti ní umíte i účinně bránit, ne? Oni si procvičí kletby, vy obranu proti nim a všichni budeme spokojení…“ prohlásil radostně profesor. „Začneme ovšem odpuzovacím kouzlem a Lumos solari…“ dodal, když viděl vyděšené výrazy na více tvářích.

      Postavili se proti sobě. Na jedné straně většina Zmijozelských, na druhé zase Nebelvírští. „Tohle nedopadne dobře…“ pomyslel si Harry a s pohledem za sebe, na lavice vyrovnané do výšky u stěny, navrhl své polovině bitevního pole:

      „Co takhle polštářové kouzlo?“ a hned to svoje aplikoval na prostor za sebou. Ostatní ho okamžitě následovali. V dalším okamžiku už se museli bránit prvním odpuzovacím kletbám. Parvati a Levandule nedokázaly zareagovat včas a po nárazu do stěny lavic byly opravdu vděčné Harrymu za ten nápad. Zmijozelští na druhé straně vůbec nevypadali, jako by tohle kouzlo nezvládali, ale Herkules Sampson je nechal pokračovat vesele dál. Proti Harrymu stál Theodor Nott. Už na něj poslal odpuzující kouzlo třikrát a hodlal si to zopakovat. Jen díky stále působícímu lektvaru Harry postřehl, že za odpuzovacím kouzlem ihned vyslovil inkantaci řezací kletby a rychle se pokusil zesílit svoje Protego, oslabené absorpcí prvního kouzla. Nepodařilo se mu to úplně a část řezací kletby prošla přes jeho štít. Na tváři se mu objevil hluboký, krvavý šrám. Hermiona bojovala s Millicent Bullstrodeovou, která nepociťovala potřebu vrhat na ni jednu kletbu za druhou a tak měla čas se rozhlížet kolem. Okamžitě zaregistrovala Harryho zranění a svým autoritativním prefektským tónem zařvala:

      „Dost! Končíme!“ a kupodivu ji všichni poslechli.

      „Pročpak narušujete hodinu, slečno! Vždyť vám to všem tak hezky jde…“ rozčiloval se profesor.

      „Harry je zraněný řezací kletbou. Musí okamžitě na ošetřovnu!“ oznámila razantně Hermiona.

      Herkules Sampson přešel k nim a prohlédl si Harryho ránu.

      „To nic není, uzdravte mu to a pokračujeme…“ oznámil stroze a šel zpět za svůj stůl.

      „Školní řád jasně nařizuje, že veškerá zranění musí ošetřit madam Pomfreyová. Studentům je zakázáno fušovat jí do řemesla,“ vychrlila ze sebe Hermiona nařízení, které si nejspíš právě sama vymyslela. Profesor nedbale mávl rukou. „Tak si ho tam odveďte a my ostatní budeme pokračovat dalšími kouzly…“

      Hermiona popadla Harryho za ruku a táhla ho ven ze třídy.

      „Co tě to popadlo?“ divil se Harry.

      „Harry! On opravdu nechá Zmijozelské, aby na nás vrhali řezací kletbu! To by mohlo skončit dost špatně, když Nott dokázal projít i tvým štítem… Musíme sehnat ředitele, aby tomu zabránil. Jdi na ošetřovnu, já letím do ředitelny…“ a pelášila pryč.

      Madam Pomfreyová se nejdřív zeptala, jak se mu to stalo, pak ránu kouzlem vyčistila, uzavřela a nakonec na čerstvou jizvu nanesla hojivou mast. Dala mu tři kousky sušených plodů Třemdavy zázračné.

      „Před spolknutím pořádně rozžvýkat. Jeden hned, další večer a ten poslední ráno, před snídaní… potom by se měla jizva úplně ztratit…“ dávala mu zrovna instrukce, když přišli Brumbál s Hermionou.

      „Albusi, toho profesora Sampsona budeš muset důkladněji poučit o bezpečnosti v hodinách. Z jeho první hodiny mi přišli dva třeťáci s ošklivými vředy, z druhé hodiny pět ošklivě potlučených druháčků a teď ještě pan Potter se zraněním z řezací kletby…“ pustila se Poppy začerstva do ředitele. Brumbál přikývl a zadíval se na Harryho.

      „Nestihl jsi zvednout štít, Harry?“

      „Měl jsem před sebou Protego, pane. Trénovali jsme odpuzovací kouzlo, ale Nott poslal hned za ním řezací kletbu. Kdybych neměl po Smysly zesilujícím lektvaru vylepšený sluch, tak bych si toho ani nevšiml. Pokusil jsem se štít posílit hned po dopadu první kletby, ale přesto část té kletby prošla…“ vysvětloval Harry.

      Brumbál si vyměnil ustaraný pohled s Pomfreyovou a vysvětlil:

      „Na pana Notta si dávej opravdu velký pozor, Harry. Je to velmi silný kouzelník. Svým magickým potenciálem převyšuje ostatní Zmijozelské. Jestli se spolčil s panem Malfoyem a bude mu pomáhat s útoky na tebe, tak to bude velmi nebezpečné…“ pak si pro sebe dodal: „Domníval jsem se, že je ten chlapec příliš inteligentní na to, aby se někomu jinému podřídil, zřejmě sleduje nějaké své vlastní zájmy…“

      To už ale pospíchali všichni zpět do třídy, aby zabránili hromadnému mrzačení Nebelvírských studentů. Vešli do třídy v okamžiku, kdy se poslední studenti uvolňovali ze svazovacích kouzel.

      „Přišli jsme včas…“ oddechla si s úlevou Hermiona.

      „Pane kolego, můžu vás poprosit na slovíčko do vašeho kabinetu, prosím?“ požádal Brumbál Sampsona. „Slečna Grangerová a slečna Parkinsonová zatím dohlédnou na to, že tu nikdo nebude provozovat žádná kouzla!“ přikázal směrem ke studentům, když odcházel po schodech směrem ke kabinetu. Ve třídě nastalo napjaté ticho. Někteří studenti měli, stejně jako Harry, vylepšený sluch a tak napínali uši, aby zaslechli co se v kabinetu děje.

      „Madam Pomfreyová si stěžovala na zvýšený přísun zraněných studentů z vašich hodin, pane kolego. Myslel jsem, že jsem vám ráno dostatečně zdůraznil vaší povinnost dbát na bezpečnost studentů ve vašich hodinách…“ a pak už neslyšeli nic. Brumbál si zřejmě uvědomil Harryho poznámku o vylepšeném sluchu a použil diskrétní clonu. Hermiona pohlédla zklamaně na Harryho a ten se rozhlédl. Viděl stejně zklamaný výraz i ve tváři Zabiniho, Bullstrodeové a Notta.

      Když po neuvěřitelně dlouhých deseti minutách sešli oba muži zpět do třídy, tak profesor Brumbál mávnutím hůlky otevřel velkou skříň v rohu za katedrou a z ní do třídy vypochodovaly tři známé figuríny, na kterých už několikrát zkoušeli své kletby při hodinách s Lupinem.

      „Tady máte objekty na zkoušení útočných kleteb, pane kolego. Jsou samoopravovací, takže se dokážou složit dohromady i po výbušných kouzlech. Nechci již vidět podobná zranění ve vašich třídách…“ nezvykle stroze oznámil Brumbál Sampsonovi a opustil třídu. Na tváři Notta se objevil nehezký úšklebek a Harrymu přeběhl mráz po zádech.

      Řezací kletbu si tedy nakonec vyzkoušeli všichni na figurínách. Už se k nim přidal i Malfoy, který se zatím díky zbytnělému jazyku nemohl zúčastnit, protože jeho chlupatá a opeřená okrasa se začala ztrácet, k jeho velké radosti a ještě většímu zklamání Nebelvírských. Nakonec figurínám, které dostali vtipné přezdívky Smrtíci, padaly hlavy jak na běžícím pásu, aby jim zase automaticky skákaly zpět na krk a přirůstaly. Bylo vidět, že řezací kletbu dobře ovládali i ti, co se na začátku hodiny tvářili, že se proti upírům bránit neumí.

      „Na příští hodinu se připravte na kouzla, která potřebujete ke zneškodnění Vlkodlaků,“ oznámil jim na konci hodiny profesor, pak se zahleděl na Hermionu a dodal: „A vůbec mě nezajímá, jestli jste je už probírali, nebo ne, slečno chytrá…“ k velkému potěšení většiny Zmijozelských a bohužel i některých Nebelvírských studentů. Hermiona se tvářila, jako by se jí to netýkalo, jen jí trochu zrůžověly tváře.

      Cestou na oběd se Dean, Seamus, Levandule, Parvati, Ron, Harry a Hermiona jednohlasně dohodli, že nového učitele Obrany proti černé magii nemají rádi.

      „Určitě je to bývalý Zmijozel, protože to, jak jim nadržuje, jinak není možný…“ konstatoval Ron. Zezadu se k nim přiblížil rychlým krokem Zabini a jak je míjel před vstupem do Velké síně, tak si jen tak pod vousy zabručel:

      „Houby Zmijozel… čistokrevný Kruval…“ a pospíchal ke svému stolu.

      „Tak nějak nevím, jestli je Kruval lepší, nebo horší, než Zmijozel…“ zabručel Harry a Hermiona okamžitě začala plánovat, že napíše Viktorovi, jestli by o něm nedokázal něco zjistit, aby věděli, co od Herkula Sampsona můžou ještě očekávat. Ron se kupodivu neušklíbl, ani nezamračil.      

      Dnes byla středa a Harry s Ronem měli vyučování jen dopoledne. Hermiona měla po obědě ještě Numerologii, což bylo pokročilé Věštění z čísel. Hned, jak dojedla, se k ní připojili Holly, Terry Boot a Ernie MacMillan a odvedli si ji na hodinu. Harry se rozhodl využít volné odpoledne k napsání úkolů na Lektvary a Obranu, aby měl čistou hlavu na dnešní schůzku BA a večerní trest se Snapem. Vrtalo mu hlavou, jestli je dnes čeká skutečný trest, za ten výbuch smíchu na hodině, nebo jestli je bude všechny čtyři učit pokročilé štíty. Nevillova přítomnost na trestu ho znejišťovala. Nakonec se rozhodl, že si s tím nebude lámat hlavu a prostě si počká na osmou hodinu večerní.

      Ron se k němu na psaní úkolů nepřipojil. Sebral z ložnice svoje koště a šel trénovat na famfrpálové hřiště, aby se co nejlépe připravil na konkurs, který nová kapitánka Katie Bellová, vypsala už na tuto sobotu. Harrymu to vůbec nevadilo. Plně se soustředil a hodinu před začátkem večeře měl oba úkoly hotové. Rozhodl se ještě zajít do Komnaty nejvyšší potřeby, aby ji trochu přizpůsobil jejich dnešní první schůzce. Požádal Komnatu, aby pro tentokrát vybavila učebnu pohodlným posezením pro všechny členy a na jednu stěnu přidal velkou černou tabuli s dostatečnou zásobou barevných kříd na zaznamenávání nápadů na letošní výuku.

      Když Harry z Komnaty odcházel, tak se na chodbě potkal s Brumbálem, který právě šel na večeři. Připojil se k němu a vyprávěl mu o svých letošních plánech s BA a Brumbál mu s úsměvem navrhnul:

      „Když už jste si ponechali název Brumbálova armáda, nechcete mě učinit čestným členem? Rád bych se vaší první schůzky zúčastnil a vyslechl si vaše plány. Možná bych mohl přispět i nějakými svými zkušenostmi…“

      „To by byla paráda,“ vydechl nadšeně Harry. „Ani by mě nenapadlo vás s tím obtěžovat, pane, ale vaše pomoc bude jistě pro všechny přínosem…“ V tu chvíli si všiml, že se Brumbálovi vyhrnul dlouhý rukáv na levé ruce a zahlédl ošklivě zčernalé prsty. „Co se vám stalo s rukou, pane?“ zeptal se vyděšeně.

      Vypadalo to opravdu nechutně. Jako spálené, nebo spíš vyuzené. Byly to jen kosti potažené scvrklou, černou kůží. Jako ruka, která Harryho popadla a držela u Borgina a Burgese, když se při své první cestě letaxem, omylem zatoulal na Obrtlou ulici.

      „Toho si nevšímej, můj drahý chlapče. Byl jsem jen trochu neopatrný a zasáhla mě ošklivá kletba. Severus se o to již postaral. Nebolí to, je to jen nevzhledné. Proto jsem začal nosit hábity s delšími rukávy, abych zbytečně nikoho nepohoršoval…“ odbyl ho ředitel a začal se zajímat, kdy se setkají v sedmém patře, před Komnatou nejvyšší potřeby.

      U Nebelvírského stolu seděla dvojčata Weasleyova. Právě sdělovala ostatním svoje zážitky z první hodiny Obrany proti černé magii. K Harryho překvapení probírali sedmáci také upíry. Fred a George byli značně otráveni a oba se moc těšili na schůzku BA. Vzhledem k tomu, že kvůli trestu neměli tolik času, kolik by si Harry přál, popohnal všechny členy v doslechu k rychlé konzumaci večeře a pospíchal do sedmého patra.

      Sešlo se jich všech šestadvacet. Vlastně dvacet sedm. S Erniem přišla i Holly. Harry ji přivítal úsměvem, Ron se hned posadil co nejblíže ke skupince Havraspárských a Fred s Georgem se s jedovatým úsměvem stěhovali s ním. Jako poslední prošel dveřmi Albus Brumbál a Harry požádal komnatu o uzavření vstupu. Dveře zmizely.

      Harry zahájil:

      „Vítám profesora Brumbála, který projevil zájem o naši činnost a nabídl nám podporu a případnou pomoc. Jsem moc rád, že jste tady, pane.“

      Starý kouzelník, usazený v pohodlném čalouněném křesle, které si přeměnil hned po příchodu, s úsměvem přikývl.

      „Dohodli jsme se, že rozšíříme naše řady o všechny, kteří mají chuť se učit bojovat, protože v nastávajícím čase bude každá hůlka, schopná vyslat kouzlo, opravdu zapotřebí. I kdybychom ostatní naučili jen jak bránit sebe a svou rodinu, budou tyto znalosti potřebné. Proto rozdělíme naše schůzky na pokročilé – to jste vy všichni – a nováčky, které budeme vzdělávat my všichni a jakmile dosáhnou naší úrovně, budou chodit na schůzky s námi. Proto prosím zájemce z vašich řad, kteří se cítí na to, naučit nováčky to, co jsme se spolu učili v loňském roce, aby se přihlásili u Hermiony, která bude plánovat schůzky. Dále se rozhlédněte po svých kolejích a oslovte studenty od pátého ročníku výš, jestli se chtějí učit. Lenka navrhovala založení něčeho jako přípravky pro studenty třetího a čtvrtého ročníku, takže pokud by se zvedl zájem o učení u těch mladších, tak naplánujeme i přípravku, kde bychom se zase střídali a naučili je základní obranná a zneškodňující kouzla.“

      Po tomto jeho dlouhém úvodu se strhla diskuse, z které vyplynulo, že většina přítomných (kromě obvyklého rýpala Zachariáše Smitha) souhlasí s Harryho plány. Většina sedmáků a šesťáků se u Hermiony hlásila, že pomůžou s výukou nováčků, nebo přípravky.

      Pak si vzala slovo Hermiona a ověřila si, jestli mají všichni své mince a zapsala si, kolik jich bude muset na příště přidělat. Systém falešných Galeonů velmi zaujal Brumbála a jasně modrá očka mu při Hermionině výkladu svítila nadšením. Harry si vzal slovo, aby dal kolovat příručku z bystrozorského kurzu o pokročilých štítech a pobídl ty, kteří mají možnost ji sehnat, aby se o to pokusili a mezi členy tak mohlo kolovat více výtisků.

      „Tyto štíty se letos budeme učit, takže potřebuji, abyste si to všichni prostudovali. Na příští schůzce začneme Zrcadlovým štítem…“ vysvětloval.

      „To je ten, co jsi použil na Malfoye ve vlaku?“ ptal se Ernie a Harry přikývl.

      „Teď bych rád slyšel i návrhy od vás – co byste se chtěli kromě štítů letos naučit,“ pokračoval Harry a začal psát na tabuli:

      Pokročilé štíty

      První se přihlásila Lenka:

      „Mě docela jde přeměňování a tak mě napadlo, že bychom mohli požádat profesorku McGonagallovou, nebo profesora Brumbála, aby nás naučili nějaká kouzla, která se dají použít v boji…“

      Brumbál nadšeně souhlasil a Harry připsal na tabuli:

      Přeměňování

      Po Hermionině návrhu připsal:

      Zvěromagie

      „Ne všichni ještě umíme Patrona,“ upozornil Colin Creevey. „Naučíš nás to?“

      Patroni, přibylo na tabuli vzápětí.

      „Měli byste se naučit vytvářet přenášedla a ochranné amulety. V tom vám můžeme pomoct s mým tátou…“ nabídla Holly Goodmannová, Harry ji začerstva představil těm, kteří jí ještě neznali, a na tabuli dopsal:

      Tvorba magických předmětů

      „Já bych vám ještě navrhl, abyste všichni pracovali na neverbálním kouzlení, bezhůlkové magii a případně i na stínové magii. Věřím, že tak třetina z vás má dostatek potencionálu na zvládnutí bezhůlkové magie a někteří z vás budou jistě schopni zvládnout i magii stínovou. Ty bych si pak vzal v malé skupince na starost a naučím vás všechny možnosti využití stínové magie…“ přidal se s návrhem Brumbál a Harry přidal:

      Neverbální, bezhůlková kouzla

      Stínová magie

      Další návrhy už nepadly a tak diskutovali o těch, co už měli. Lenka Láskorádová a Anthony Goldstein, jako premianti v přeměňování, dostali za úkol oslovit profesorku McGonagallovou a profesor Brumbál slíbil, že se s Minervou dohodne, jak si rozdělí výuku v BA.

      Hermiona poklepala na hodinky a hlásila:

      „Harry, už je třičtvrtě na osm…“

      „Já, Ron, Neville a Hermiona už se s vámi musíme rozloučit, v osm musíme být na trestu, ale vy klidně pokračujte dál s profesorem Brumbálem…“ oznámil všem Harry.

      „Trest hned v prvním dnu vyučování, Harry?“ tázal se vyčítavě Brumbál.

      „Od profesora Snapea…“ sdělil mu jako vše říkající vysvětlení Harry a dodal: „Taky nám dnes už strhnul dvacet pět bodů…“ a Brumbál se chápavě rozesmál.

      „Tak už radši běžte, ať nepřijdete pozdě a nepřipravíte svou kolej ještě o další body…“

      A tak se Harry, Ron, Hermiona a nervózní Neville vydali do sklepení…

      Autorská poznámka: O čem bude Snapeův školní trest se dozvíte až ve dvanácté kapitole. Původně jsem chtěla do této kapitoly nacpat celý první den, včetně trestu, ale nestíhám. Zítra nastupuji do nemocnice a v úterý jdu na operaci, takže opravdu nemůžu slíbit přidání další kapitoly do konce týdne. A tak vám sem dám ještě jako bonus školní rozvrh Harryho Pottera a jeho přátel, který jsem pro ně vymyslela…

      Rozvrh hodin: (všechno jsou dvouhodinovky)

      Pondělí: Obrana, Přeměňování, oběd, Bylinkářství, Tělocvik.

      Úterý: Formule, Staré runy, oběd, Péče o kouzelné tvory, Plavání pro začátečníky.

      Středa: Lektvary, Obrana, oběd, Numerologie. Po večeři BA.

      Čtvrtek: Bylinkářství, Péče o kouzelné tvory, oběd, Přeměňování.

      Pátek: Tělocvik, Formule, oběd, Lektvary, Numerologie (Plavání pro začátečníky).

      Obrana se Zmijozelem

      Přeměňování s Mrzimorem

      Bylinkářství s Mrzimorem

      Formule s Havraspárem

      Tělocvik s Havraspárem

      Lektvary všechny koleje

      Péče o kouzelné tvory všechny koleje

      Runy všechny koleje

      Věštění z čísel – Numerologie všechny koleje

       

      Items details

      • Hits: 13801 clicks

      Tecox component by www.teglo.info

      Vaše komentáře a dotazy  

      #
      Sfinga 21 Březen 2013
      Říká se, že blbec je nebezpečný ze všech stran, an pana učitele OPČ to rozhodně sedí :sigh:
      Hodina se Snapem byla fakt zábavná... Riddikulus... ;-)
      #
      rusalka 16 Prosinec 2018
      díky, kapitola je moc pěkná, plná děje, zmatku i emocí. ~O)