Prolog |
Obtloustlý chlapec trochu nerozhodně zaklepal na domovní dveře. Ty se po chvíli otevřely. „Ahoj, Dudley, copak potřebuješ?“ „Dobrý den. Chtěl bych si s vámi promluvit o tom, co se stalo.“ Na konci pátého ročníku Ráno u snídaně přistál u Draca malý puštík. Hned mu bylo jasné, co je v dopise uvázaném na jeho noze. Přede dvěma dny skončil jeho otec v Azkabanu a jemu se ulevilo, ale sova jeho „tetičky“ znovu potvrzovala jeho obavy. Vlastně je měnila v jistotu. S tímto vědomím dal puštíkovi kousek slaniny, a když odletěl, otevřel dopis. Zběžně prohlédl jeho obsah, dopis schoval do kapsy a ve zdánlivém klidu dosnídal. Po snídani odešel z Velké síně a zamířil ke kabinetu profesorky McGonagallové. „Co si přejete, pane Malfoyi?“ zeptala se ho profesorka poté, co asi pět minut po něm dorazila ke svému kabinetu. „Prosím, paní profesorko, potřebuji mluvit s vámi a s profesorem Brumbálem,“ odpověděl Draco a podal jí dopis. Profesorka ho rychle přehlédla a zamířila s Dracem v závěsu k ředitelně. „Čokoládové žabky,“ řekla chrliči heslo. Chrlič se odklonil, oni se nechali vyvést schodištěm a po vyzvání vstoupili do ředitelny. Brumbál si pozorně přečetl dopis a namířil svůj pohled na mladého zmijozela. „Rozhodně to nemám v úmyslu udělat, pane,“ tak zněla odpověď na nevyslovenou ředitelovu otázku. V kupé ve vlaku z Bradavic do Londýna seděli spolu Harry, Ron, Hermiona, Lenka, Ginny a Neville. Bavili se, co bude kdo dělat. Harry jen v duchu doufal, že letos nebude v Zobí trčet moc dlouho. „Neviděli jste Malfoye?“ zeptala se najednou Ginny „Mám dojem, že ani neodjel a zůstal na hradě,“ odpověděla jí Hermiona. „Co se zase děje, že fretka nechce domů?“ divil se Ron. Tím celá diskuze skončila. Jen v Nevillových očích uviděl Harry stín strachu. Povzbudivě se na něj usmál a podíval se z okna, kam už dojeli.
|
Items details
- Hits: 14987 clicks
Tecox component by www.teglo.info
Vaše komentáře a dotazy
RSS informační kanál kometářů k tomuto článku.