Ráno se Harry probudil odpočatý jako už dlouho ne. Za celou noc se ani jednou neprobudil kvůli noční můře. Jediný sen, který si pamatoval, byl velice příjemný a vyskytoval se v něm jen on a jedna zrzavá dívka. Radši si zakázal na něj myslet a šel se umýt. U zrcadla se pokusil učesat vlasy, jako vždy naprosto bez úspěchu.

     Zastavil se pro Draca a pomohl mu do koupelny. Zatímco čekal na chodbě, tak si uvědomil nutnost přidělání několika koupelen při přestavbě tohohle domu. Když Draco vyšel z koupelny, už zase alespoň trochu připomínal toho kluka, který se rozhodl nenastoupit do vlaku z Prasinek. S pomocí Harryho sešel dolů na snídani. Oba se usadili ke stolu, a zatímco čekali na dospělé obyvatele domu, tak si dali čaj, který jim Krátura naservíroval.

     „Co jsi s tím skřítkem provedl. Chová se úplně jinak, než když mě sem přenesli. To byl přímo nesnesitelný a teď je milý a vůbec?“ zeptal se Draco.

   „Pan Harry zadržel Kráturu, když se chystal potrestat za to, že o něm mluvil špatně. Včera dokonce zakázal Kráturovi trestat se bez jeho rozkazu a dal mu jeho vlastní pokoj!“ odpověděl za něj hrdě skřítek, „Může Krátura servírovat snídani nebo pánové počkají na ostatní?“

     Harry ani nestačil odpovědět, když Brumbál, Snape i Remus vešli do kuchyně. Krátura začal nosit na stůl. Dracovi dal misku silného vývaru se zeleninou, ostatní dostali opečenou slaninu, smažená vejce a sýr. Kromě toho se na stůl ještě dostali opečené tousty, čerstvé pečivo, máslo a marmeláda. K pití dostali mimo čaje i kávu, dýňovou šťávu a máslový ležák. Všichni museli uznat, že se Krátura překonal.

     Když dojedl, otočil se Harry na Brumbála: „Pane profesore, je všechno kolem Siriuse už vyřízené?“

     „Ano, Harry. Všechno je hotové a až na nějaké menší částky pro Remuse, Weasleyovy a Tonksovy je všechno tvoje. Proč se ptáš?“

     „Původně jsem si chtěl jen upravit pokoj po Siriusovi, ale celý dům potřebuje rekonstrukci. Tak bych si to rád ještě o prázdninách rozmyslel a případně s tím i začal.“

     „To nebude problém. Já a Severus musíme dnes něco zařídit,“ mrknul na Harryho Brumbál, „Remus ti určitě rád pomůže. Můžu se zeptat, co máš v plánu?“

     „No, asi by to chtělo přidělat pár koupelen a nově zařídit pokoje. I když asi ještě vymyslím i něco dalšího,“ odpověděl Harry.

   Profesoři se rozloučili, Snape nezapomněl Dracovi připomenout jeho lektvary, čistící a posilující, a odešli. Harry pomohl Kráturovi, i přes jeho nekonečné protesty, sklidit ze stolu. Než to bylo hotové, přinesl Remus z knihovny plány domu. Po jejich rozložení se nad stolem začal vznášet prostorový obraz domu, ze kterého se dala vytáhnout každá místnost, chodba, každé schodiště nebo i celé patro.

     Celé dopoledne, kromě svačiny, všichni tři probírali, co by se dalo udělat. Nakonec se rozhodli přidělat tři koupelny, tak aby byla jedna vždy mezi dvěma pokoji, vyklidit půdu a přesunout tam knihovnu. Místo knihovny měla, na Lupinův popud, vzniknou jakási herna se stolkem na kouzelnické šachy, karetním stolkem a dokonce i s kulečníkem a šipkami. Sklep pod domem byl dost veliký na to, aby mohli oddělit místnost pro laboratoř i se skladem zásob a ještě jednu místnost pro Remuse, aby nemusel během úplňků z domu a nikoho neohrožoval.

     Po výtečném obědě si musel jít Draco lehnout. Přeci jenom nebyl ještě ve své kůži. Harry začal s pomocí Remuse měnit podobu svého pokoje. Vyklidili skříně a k Harrymu do kufru přibylo několik maličkostí po Siriusovi. Věci na vyhození dali do jedné skříňky, kterou už nešlo zachránit. Tu spolu s dalším nábytkem, který Harry nechtěl, zmenšili tak, že se všechno vešlo do jednoho pytle na odpadky.

     Zbylé zařízení, dvě skříně, postel a velký psací stůl, vystěhovali opatrně na chodbu. Společnými silami pokoj vyčistili a vymalovali. Strop nechali bílý a zdi byly béžové. Než zaschla barva, tak si i s Dracem dali svačinu a Remus došel na Příčnou ulici pro katalog s nábytkem. Na podlahu vrátili původní koberec, který pořádně vyčistili, opravili a obarvili na světle zelenou barvu. Nejdříve opravili skříně, postel a psací stůl. Trochu upravili jejich vzhled a nalakovali je, takže vypadaly jako nové.

     Potom začali vybírat z katalogu ostatní zařízení. Bylo to jednoduché, z katalogu, kde bylo vše od nábytku až po drobnou dekoraci bytu, jste si vybrané zboží přenesli rovnou tam, kde jste je chtěli mít a večer vám firma, v jejich případě Doubek a Tesař, poslala účet domů. Nejdřív vybrali pohodlnou matraci, polštáře a deku i s novým ložním prádlem. Vzali ještě prádelník, komodu a několik poliček na knihy a podobné věci. Ve chvíli, když byli konečně hotovi, se objevil Krátura.

     „Pane Draco, máte dole návštěvu,“ řekl. Draco s Remusem odešli dolů, ale Skřítek Harryho zadržel.

     „Přišel pan Neville se svojí babičkou. Paní je ubytovaná proti panu Dracovi a věci pana Nevilla Krátura na přání pana Brumbála dal k panu Dracovi. Je to v pořádku?“ informoval Krátura.

     „Jistě. Je to v pořádku. Děkuji,“ poděkoval mu Harry a ještě ho rychle zadržel, „Počkej chvilku. Tvůj pokoj je opravdu pro skřítka trochu velký a tak jsem si říkal, jestli nechceš z části udělat svoji koupelnu.“

     „Krátura může mít svoji vlastní koupelnu? S vanou skřítčí velikosti a tak vůbec? Krátura by byl moc šťastný, pane“

     „Tak dobře, nějak to spolu vymyslíme. Teď běž dodělat večeři,“ ukončil Harry rozhovor a po tichém Kráturově puf se vydal do kuchyně. Když vešel dovnitř, uslyšel ještě konec patrně velice rozčíleného Nevillova kázání na Dracovu adresu.

     „Na co jsi, pro Merlina, myslel! Ne, ty si vůbec nemyslel! Sotva můžeme být spolu a ty uděláš takovou blbost! Umíš si vůbec představit, jak by mi bylo? Asi ne, jinak by si to neudělal. Ať už se to neopakuje. Doufám, že bereš poctivě všechny lektvary od profesora Snapea!“ hulákal Neville a objímal při tom Draca. Harry ho nepoznával. Snape kroutil nevěřícně hlavou a ostatní se jen usmívali.

     „Ahoj Neville. Dobrý večer, paní Longbottomová,“ pozdravil oba rychle, aby to kázání náhodou nezačalo znovu, „rád vás oba vidím.“

„Ahoj Harry. Díky za pozvání,“ odpověděl Neville, aniž by pustil Draca ze své náruče.

     „Ráda tě znovu vidím. Dnes jsme přeci jenom na lepším místě než minule. Také děkuji za milé pozvání,“ přivítala se s ním Nevillova babička. Vtom se ozval do té doby neviditelný Krátura, že je prostřeno k večeři. Opět se jednalo o malou hostinu.

     Musím ho trochu usměrnit nebo v září nevylezu ani do věže, pomyslel si Harry, když nacpaný k prasknutí stoupal do svého pokoje. Po takové večeři mu dělalo obtíže vyjít všechny schody, vysprchovat se a vzít si pyžamo. Přísně vzato byl i dost unavený a to rekonstrukce teprve začala. Spal dřív, než si vůbec lehnul.

     Ráno se probudil odpočatý po druhé noci bez nočních můr v kuse. To se rovnalo zázraku a lektvar Bezesný spánek stál ještě pořád neotevřený na nočním stolku. V kuchyni už seděl Snape a popíjel čaj. Než přišli ostatní, ukázal mu Harry na plánech domu, jak vymysleli sklepní laboratoř. Za chvíli byla kuchyně plná lidí a Krátura vyloženě zářil, jak všem chutná.

     Následující období bylo ve znamení rekonstrukce. Harry s paní Longbottomovou, které museli s Dracem říkat Augusto, udělali Kráturovi z části pokoje koupelnu a pomohli mu upravit celý pokoj. Krátura si tam přemístil pomocí skřítčích kouzel gobelín, na kterém byl rodový strom a obraz paní Blackové, který zabezpečil tak, že ho nemohla opustit.

     V domě přibyly nakonec ne tři, ale čtyři koupelny. Díky tomu, že Remus kouzelně zvětšil prostor u několika pokojů, to nebylo ani znát. Tři dny jim zabralo vyklizení půdy a její přeměna v knihovnu. Knihovna teď byla přehlednější a bylo zde i místo pro její případné rozšíření o nové knihy. Její součástí byly i dva schované kouty pro čtení a trezor, kam dali knihy plné zla a černé magie, něco na způsob oddělení s omezeným přístupem v Bradavicích.

     Zařízení herny bylo dílem jednoho dne. Zelený koberec, jemně našedlé zdi a strop s velkým lustrem uprostřed a několika menšími lampami vypadaly nádherně. Doprostřed postavili kulečníkový stůl s neprotrhnutelným potahem a ke zdi naproti oknům stojan na tága. U krbu zřídili pohodlné posezení. Vpravo od krbu byl bar, který sám poznal, jestli kouzelník smí, nebo nesmí alkohol a podle toho upravoval svoji nabídku, vlevo prostor pro šipky, terč samozřejmě sám počítal body až 20 hráčům. Na druhou stranu místnosti umístili stolky na šachy a hraní karet.

     Novou místnost si vyzkoušeli hned druhý den, kdy si dali volno. Všichni se bavili až na Snapea, který si stěžoval, že mu chybí pořádný soupeř na partii kouzelnických šachů. Poté, co mu Neville potvrdil Harryho slova, až skoro radostně čekal na příchod Rona Weasleyho, věc naprosto mimo všechny jeho dosavadní pocity vůči tomuto studentovi.

     Několik dalších dní zařizovali jednotlivé pokoje novým nebo opraveným zařízením. Augustě se podařilo poněkud zkrotit Kráturovo nadšení pro pořádání hostin třikrát denně. Snape s Dracem strávili tři dny zařizováním laboratoře a doplněním zásob. Jako poslední přišly na řadu salon, jídelna a hala. Především zmizel stojan na deštníky z trollí nohy. Místo něj tam pořídili nový, opatřený trvalým sušícím kouzlem.

     Během té doby se v domě vystřídalo i několik členů řádu. Zpravidla přicházeli v době Brumbálovy přítomnosti. Draco se tak nevyhnul například velice nepříjemnému rozhovoru s Pošukem. Moodyho čarodějné oko během hovoru zuřivě rotovalo a snažilo se, stejně jako Pošuk, najít jakoukoli známku zmijozelovi neupřímnosti nebo lži.

     „Dobrá, vypadá to, že ten svůj obrat myslíte vážně. Ale budu vás neustále sledovat, pamatujte si to!“ ukončil Moody rozhovor.

     To rozhovor s Tonksovou proběhl v mnohem přátelštějším duchu. Když přišla, vzal ji Harry do salonu, kde už čekal Draco.

     „Co tu chceš, Malfoyi?“ vyjela na něj, sotva ho uviděla.

     „Těší mě. Ty musíš být moje sestřenice Nymfadora. Pardon Tonksová. Rád tě poznávám. Tyhle lehce fialové vlasy ti opravdu moc sluší. Nedáme si čaj?“ odpověděl jí Draco s předstíraným klidem. Jeho vychování mu nedovolovalo dát v tuhle chvíli najevo svoje pocity.

     „Pošlu vám sem Kráturu,“ využil Harry příležitosti a zmizel, aby nerušil rodinné seznamování.

     „Já vím, že jsme se vlastně ještě nesetkali, ale chci se tobě, i tvým rodičům, omluvit. Za sebe i za svoje rodiče. Jste teď moje jediná rodina a já bych s vámi rád vycházel,“ řekl Draco nervózně to, co si na dnešní setkání připravil.

    „Musím říct, že sem tebou překvapená. Tohle bych rozhodně nečekala. Naši ti určitě budou věřit, ale mě to bude chvíli trvat, to je ti snad jasný,“ odpověděla Tonksová, vzala si čaj a sedla si do křesla.

     „Nejsi první, kdo mi tohle řekl. Ale já prostě nedokážu jít za Temným pánem a nechat si na ruku vypálit znamení. Viděl jsem otce jak o něm básní a taky jak často vypadal po návratu ze setkání. No, a je tu taky Neville.“

     „To je od tebe druhý překvápko. Čekala bych spíš Parkinsonovou nebo tak něco, ale Neville?“

     „No, nás dva to vlastně taky překvapilo. Měli jsme společný trest a nějak se to tam stalo. Nechtěl jsem si to přiznat. Nakonec jsem mu ale nedokázal odolat. Ono je v něm víc, než se zdá.“

     „To asi jo. Jen doufám, že na nás všechny nic nehraješ. Moc ráda bych ti věřila.“

     „Díky moc, víc asi nemůžu čekat,“ uzavřel Draco rozhovor. V tu chvíli se objevil Krátura, že už na ně čekají v kuchyni s obědem. U kuchyně ještě odchytil Tonksovou Harry.

     „Tonksová, prosím tě na moment. Bude to jen chvilička,“ poprosil Doru a poodešel s ní kousek stranou.

     „Doro, chci tě jen porosit, abys mu říkala Draco. Snaží se a tohle ho podpoří. Nerad bych ho od tý snahy odradil. Myslím, že si každý zaslouží příležitost.“

     „V tom nevidím problém. Máš vlastně pravdu,“ souhlasila Tonksová a Harry si oddychl

     Večer pak v posteli přemýšlel, jak budou na Draca reagovat Weasleyovi a Hermiona. Bude je na to muset zítra v Doupěti nějak šetrně připravit. Cítil se unavený a tak mu nedělalo problém usnout.

   V noci ho vzbudila příšerná bolest hlavy. Jizva, která o sobě nedávala nějakou dobu vědět, šíleně pálila. Pokusil se zavolat Kráturu a kupodivu to vyšlo, i když nedokázal skoro mluvit.

     „Co se to s vámi děje, pane? Může vám Krátura nějak pomoct?“ zeptal se skřítek celý zoufalý, když viděl, jak se jeho pán svíjí na zemi vedle postele.

     „Honem někoho sežeň, prosím. Remuse, Snapea, kohokoli, prosím.“

     Krátura se okamžitě vydal pro Remuse. Za chvíli už byl vlkodlak u Harryho. Ještě, že nebyl úplněk. Popadl ho a položil alespoň na postel. Snažil se Harryho nějak rozptýlit. Mluvil na něj, objal ho a hladil po zádech. K jeho údivu to aspoň trochu zabralo. Trvalo ale ještě asi čtvrt hodiny, než se Harry uklidnil.

     „Něco Voldemorta rozčílilo. Strašně zuřil. Potom ale dostal radost a utnul spojení. Vypadá to, že už mi nechce lízt do hlavy. Budu muset říct Snapeovi o hodiny Nitrobrany. Snad se mu pak budu moct ubránit i v těhle případech.“

     „Víš co, Harry? Teď si vem uklidňující lektvar a vyspi se. Ráno si o tom promluvíme, jo?“

     Harry jen přikývnul, vzal si lektvar, který mu podal skřítek a lehnul si. Za chvíli dokázal usnout a v klidu spát až do rána.