Kapitola 5, Do doupěte a zase zpátky |
U snídaně Brumbál nebyl a tak se jakékoli další probírání této události na čas odložilo. Dopoledne strávil spolu s Dracem a Nevillem v laboratoři. Draco se projevil jako dobrý učitel. Během několika málo hodin se Harrymu, a kupodivu i Nevillovi, podařilo uvařit více než ucházející Lektvar proti horečce a Uklidňující lektvar. Před obědem se objevil Brumbál a vyslechl si všechno o včerejší noci. Harry se ho zeptal, jestli neví, co se vlastně dělo. Remus byl u toho, aby ho podpořil. „Voldemort něco hledá. Nevíme co, ale pan Nott to evidentně nenašel. Podle profesora Snapea ho málem zabil. Nakonec se mu ale dostalo nějakých dobrých zpráv od pana Lestrangea. Zatím ale nevíme, o co jde.“ „Děkuji, profesore. Jen chci být v obraze. Nerad bych opakoval Ministerstvo.“ „Chápu tě Harry. Ve skutečnosti s tebou, s panem Ronem Weasleym a slečnou Grangerovou budu chtít zítra mluvit. Je to důležité“ „Ano pane, vyřídím jim to ještě dnes odpoledne v Doupěti.“ „Děkuji ti, Harry,“ ukončil Brumbál rozhovor. Harry odešel ze salónu, protože ředitel chtěl něco probrat s Remusem a podle jeho pohledu rozhodně o samotě. Cestou do herny přemýšlel o tom, co všechno dokáže tento starý kouzelník vyjádřit očima. V herně našel Draca s Nevillem. Načapal je poněkud zaneprázdněné a rozhodně nezajímající se o své okolí. „Pardon, ale potřebuju něco probrat ještě před obědem,“ řekl jim, sotva vešel. „Něco se děje?“ zeptal se Neville v momentě, kdy se odlepil od Draca. „Vlastně se teprve bude dít. Odpoledne sem přijdou Weasleyovi s Hermionou. Hned po obědě se odletaxuju do Doupěte. Chci je radši připravit na tvou přítomnost, Draco.“ „To je nejspíš dobrý nápad. Nerad bych, aby se na mě někdo z nich vrhnul hned, jak vylezou z krbu,“ odpověděl mladý zmijozel. „Přesně. Jde ale o to, že nejlíp jim v tom zabráním, když budou vědět o vás dvou. Chci, abyste na to byli připravení. Nejspíš tomu nebudou chtít věřit.“ „No, my tomu taky nejdřív nevěřili. Nejlepší bude, když tam půjdu s tebou,“ ozval se Neville. „Dobrý nápad, lásko,“ řekl Draco a Neville se začervenal. „Stejně to v září neutajíme. Nott nebo Parkinsonová budou vědět, že jsem nepřijal znamení a nedají mi pokoj, než zjistí proč. Už nemá cenu hrát si na něco jiného.“ Během několika minut si všechno domluvili a odešli na oběd. Na oběd přišel i Snape a po jídle zkontroloval jejich lektvary. „Vida, vida. Toto bych nečekal. Jak se vám to povedlo, Draco. Lektvary pana Pottera i pana Longbottoma jsou kupodivu natolik ucházející, že si je troufnu odevzdat na ošetřovnu madame Pomfreyové.“ Harry i Neville nevěřili svým uším. Tohle byla prakticky pochvala. Snape je ale velmi rychle zase vrátil na zem. „Myslím, že se nic nestane, prozradím-li vám již dnes, že jste ani jeden nedosáhli u NKÚ na známku Vynikající. Nicméně k mému překvapení jste byli oba hodnoceni Nad očekávání. Budete proto mít možnost zúčastnit se zvláštní postupové zkoušky pro kurz lektvarů na OVCE. To samé platí i pro pana Weasleye. Informujte ho, prosím, a neusínejte na vavřínech!“ Společně opustili laboratoř a z kuchyně pod Snapeovým dohledem odešli Letaxem do Doupěte. Draco zůstal v Siriově domě se Snapem. Vrátili se do laboratoře a pustili se do vaření dalších lektvarů pro bradavickou ošetřovnu. „Harry, drahoušku, ráda tě vidím,“ přivítala ho paní Weasleyová sotva vystoupil z krbu, „Neville, tebe jsem nečekala. Vítej v Doupěti.“ „Dobrý den, paní Weasleyová. Hrozně rád vás zase vidím,“ odpověděl Harry na pozdrav, „omlouvám se, že jsme přišli oba, ale bude to tak lepší, uvidíte.“ „Dobrý den. Promiňte, že jsem přišel bez ohlášení,“ omluvil se Neville. „Jen jsem trochu překvapená. Nic se neděje, Neville, moc ráda tě u nás vítám,“ uklidnila ho paní Weasleyová. „Teď mi jenom řekněte, proč nám Lupin po Hedvice poslal sovu o Harryho dnešní návštěvě, když stejně za chvíli půjdeme do Londýna?“ „Všechno se dozvíte. Jen se nám to nechce vysvětlovat víckrát. Je to Je to dost neuvěřitelný,“ ujal se Harry slova. „Asi by bylo nejlepší nechat to, až se sejdem všichni.“ „Jistě Harry. Běžte si sednout do obýváku, za chvíli tam všichni budou.“ Dali si čaj a během chvíle se tam shromáždili skoro všichni Weasleyovi i s Hermionou. Chyběl jen Bill a Charlie, kteří ještě stále byli mimo Anglii. Percy se začátkem prázdnin vrátil domů s omluvou a lecos si vyslechl. Teď tam jen potichu seděl. Když už chtěl Harry začít, tak ho přerušil právě Percy. „Harry, myslíš, že by si mi mohl odpustit moje chování v loňském roce? Byl jsem úplně zaslepený tím, jak se ke mně Popletal choval. Vůbec mi nedošlo, co tím zamýšlí. Chtěl nás rozdělit a to se mu povedlo. Budu moc rád, pokud přijmeš moji omluvu.“ Harry ho poslouchal, a i když se na něj pořád dost zlobil, tak mu došlo jak je podobný Dracovi. Oba si zaslouží druhou šanci. Vypadalo to, že rodina ji Percymu dala, tak mu ji dá i on. „Zasloužíš si druhou šanci, Percy. Já ti ji dám. Nejsi letos první, kdo mě o něco podobného prosí,“ odpověděl Harry. Percy mu poděkoval a zůstal tiše sedět. „Už mluvíš jak Brumbál, kamaráde,“ ozval se Ron. „Ten mu řek to samý. O co tady vlastně jde?“ „To se hned dozvíš,“ začal tentokrát Neville, „asi bych měl začít já.“ Všichni se na něj otočili s otázkou ve tváři. Neville je chvíli nervózně pozoroval a začal. „Začátkem ledna jsem se na chodbě před učebnou Formulí málem porval s Malfoyem. McGonagallová nám dala školní trest. Oba jsme museli bez kouzel leštit poháry a ocenění v Pamětní síni.“ „To si pamatuju docela přesně. Malfoy si začal, jako obvykle,“ skočil mu Ron do řeči. „To jo, ale tenhle trest měl velice nečekané důsledky,“ pokračoval nerušeně Neville. „K oboustrannému překvapení jsme se u toho docela zapovídali. Druhý den mi přišel dopis s pozváním na schůzku v Komnatě nejvyšší potřeby. Písmo bylo velmi elegantní a já si myslel, že mě zve nějaká dívka a nechce se zatím ukazovat se mnou veřejně. V komnatě jsem byl první a k mému údivu přišel dovnitř Draco. Poděkoval mi za to, že jsem přišel. Mluvili jsme dlouho do noci. Začali jsme se scházet častěji a mně došlo, že Draco nemíní přijmout znamení zla. Po několika schůzkách …“ Neville se zarazil a nevěděl jak pokračovat dál. „Prostě spolu začali chodit,“ vzal si slovo Harry a rychle pokračoval, „Draco dokonce poslal Dobbyho, aby nás varoval před prozrazením. Určitě si, Rone, taky vzpomeneš, co se dělo v kabinetě Umbridgeové, když nás s Hermionou odvedla.“ „No, Nevill zneškodnil kopancem Malfoye a pomohl nám se z toho dostat.“ „Ve skutečnosti jsem ho moc nekopl. Draco to hrál a taky mi nenápadně pomohl zneškodnit ostatní,“ opravil ho Neville. „Jednoduše řečeno. Draco je teď na naší straně, bydlí na velitelství a chodí s Nevillem. Byl bych rád, kdyby i od vás dostal příležitost,“ skončil Harry s vysvětlováním a čekal na reakci. Na Ronovu nečekal dlouho. „Takže, jestli to chápu dobře, tak Fretka chodí s Nevillem, nepokračuje ve smrtijedské tradici své rodiny a bydlí na Grimmauldově náměstí? A ke všemu mu mám odpustit ty všechny podrazy a začít mu věřit? Nikdy!“ „Chápeš to dobře, Rone. Jen bych to ještě trochu upřesnil,“ odpověděl mu Neville, „Draco nás začal doučovat lektvary. A jen tak mimochodem se pokusil o sebevraždu, když zabili jeho mámu.“ Neville začínal být trochu podrážděný, ale situaci zachránila paní Weasleyová: „Takže vy chcete, abychom to s ním zkusili?“ „Přesně. Sám jsem mu řek, že si bude muset důvěru teprve zasloužit. Opravdu se o to snaží. Pomáhal s rekonstrukcí domu, spolu se Snapem zařídili laboratoř a Remusovi pomohl s jeho Úplňkovým úkrytem ve sklepě. Jestliže si druhou šanci od nás ode všech zaslouží Percy, tak na ni má nárok i Draco, nebo ne?“ „Jistěže ano, Harry. Ron se prostě bude muset snažit. I když to je, abych pravdu řekla, neuvěřitelné. Malfoy na naší straně. Nejde mi to do hlavy,“ odpověděla Hermiona. „Jestli si někdo zaslouží dokázat to, že se změnil, tak je to Malfoy a ne já,“ ozval se Percy. Všichni se na něj podívali s trochu překvapenými výrazy ve tvářích. „To nemyslíš vážně, že ne?!“ vyhrknul Ron. „Myslím. On přešel na stranu dobra, i když ho vychovali úplně jinak. Možná měl nějaké pochyby a Nevillova láska mu určitě hodně pomohla. Já jsem se k vám obrátil zády jen díky své hlouposti. Slepě jsem někoho následoval a neuvědomoval jsem si, co dělám. Malfoy se všem posmíval od svého nástupu do Bradavic a nikdo tady od něj nic dobrého nečekal. Naproti tomu já jsem stihnul urazit svoje přátele a znectít vlastní rodinu. Zapomněl jsem na všechno, co mě rodiče naučili. Teprve otevřený útok Vy-víte-koho na Ministerstvu a definitivní ultimátum od Penelopy mi otevřely oči. A všichni, i Peny, jste mi dali druhou šanci. I Brumbál, prozradil mi sídlo řádu. Věří mi a teď věří i Malfoyovi.“ „Výborně Percy, vidím, že svůj návrat myslíš vážně. Samozřejmě, že dáme panu Malfoyovi šanci Harry. Ron se bude určitě taky snažit a dvojčata to samé,“ promluvil teprve teď pan Weasley. „Jediný, co neslíbeme…“ „je to, že se Malfoy nestane obětí výzkumu našeho…“ „nového zboží. Ale to hrozí…“ „všem. Musíme ho prostě vyzkoušet,“ odpověděla na to dvojčata. Ron seděl v křesle a tvářil se zarputile. Hermiona se na něj přísně podívala a on si povzdychl: „Dobrá, zkusím to s ním, ale nic neslibuju!“ „Zaslouží si to, jako všichni,“ ozvala se Ginny. Paní Weasleyová nic neříkala a jen se šťastně usmívala na svoje ratolesti. Dvojčata jí sice dělala trochu starost, ale obchod jim skutečně šel velice dobře. A Ron se určitě brzo uklidní, jestliže to mladý Malfoy myslí vážně. Harry s Nevillem všem poděkovali. Pak se ještě Weasleyovi přesvědčili, že mají všechno, co potřebují, a pan Weasley poslal jejich věci, spolu s Křivonožkou v košíku a sovami v klecích, na Grimmauldovo náměstí. Nato se všichni seřadili u krbu. Harry s Nevillem šli první a hned po nich i ostatní. V kuchyni Siriova domu na ně už čekal Draco, pomohl všem z krbu. Hermionu, Ginny a paní Weasleyovou galantně oprášil od sazí. Sotva prošel krbem jako poslední pan Weasley, objevil se Krátura. „Všechny věci jsou v pokojích a Krátura si dovolil připravit do salónu čaj a sušenky. Paní Longbottomová s panem Lupinem na vás už čekají, pane,“ uklonil se. „Díky, Kráturo,“ poděkoval mu Harry. Skřítek se usmál a opět zmizel. „Tohle byl Krátura? Co si s ním provedl?“ divila se Ginny. I ostatní na něj nevěřícně koukali. „Celkem nic,“ odpověděl Harry, „jen jsem mu zabránil v trestání se a snažím se k němu být trochu laskavý.“ „Ve skutečnosti mu dal pokoj po Siriusovu bratru a s babičkou mu tam udělali i malou koupelnu,“ doplnil ho Neville. Ron s dvojčaty na ně koukali ještě vyjeveněji než před tím, ale Hermiona vypadala jak v sedmém nebi. Harry radši vyrazil do salónu a ostatní následovali jeho příkladu. Draco vešel jako poslední a zůstal stát. „Jestli mohu, rád bych se všem omluvil za své dosavadní chování. Vím, že jsem se vám posmíval a koukal na všechny z vrchu. Od dětství mi bylo vštěpováno, že jsem něco víc. Víc než lidé jako vy. Teď už vidím rozdíly mezi lidmi úplně jinak. Věřte mi, prosím,“ začal mluvit a postupně se díval na všechny přítomné, „Pan Lupin, Harry, paní Longbottomová i Neville mi už odpustili. Neville mi dal víc, než si vůbec zasloužím.“ Draco na chvíli zmlknul, aby se pořádně nadechl. Neville se začervenal a pokusil se to schovat. Neúspěšně. „Teď chci poprosit za odpuštění i Hermionu za všechny ty urážky, které si ode mne vyslechla a všechny Weasleyovy za to, že jsem se posmíval jejich finanční situaci. Sám mám teď daleko méně než oni, ale jsem také daleko šťastnější, než jsem kdy byl. Poznal jsem, že láska je víc než peníze nebo postavení. Prosím tedy všechny o odpuštění. Vaši důvěru si budu muset zasloužit a získat. Budu se snažit zasloužit si i vaše přátelství. Slibuji. Ještě jednou se všem omlouvám,“ zakončil Draco svoji řeč a nervózně se rozhlížel po přítomných. „Pokud jde o mě a Artura, tak si rozhodně zasloužíš šanci. Zasloužíš si ji jako každý, jen doufám, že nás nezklameš,“ odpověděla první paní Weasleyová. „Myslím, že můžu mluvit i za ostatní. Zkusíme to s tebou, ale chraň tě Merlin, jestli nás zradíš. Je to jasné!“ řekl mu Ron a nevypadal v tu chvíli zrovna mile. „Nemíním následovat svého otce a stát se otrokem Temného pána. To mi můžeš věřit. Pořád si ještě myslím, že jméno Malfoy si zaslouží úctu, ale ten panák ji nezajistí. Musím ji vybudovat já. Kromě toho je tady Neville a i chuť pomstít matčinu smrt. Skutečně nemám důvod, proč vás zradit. Opravdu,“ opověděl Draco hrdě a v momentě se celý zmatený ocitl v náručí paní Weasleyové. „Opravdu si se dokázal změnit, drahoušku. Jsem na tebe hrdá,“ říkala u toho. Harry se na něj podíval s výrazem: „Já ti to říkal, zvykej si.“
|
Items details
- Hits: 11926 clicks
Tecox component by www.teglo.info
Vaše komentáře a dotazy
Nechci být jedovatá, Lachime, ale nemohla jsem si prostě pomoc
Díky za kapitolku a piš, piš piš...
a celé je to príliš idylické.. to obrátenie Malfoya a odpustenie a tak.. ale som zvedavá, ako to budeš riešiť ďalej, takže zostávam medzi tvojimi čitateľmi a budem v tichosti pozorovať
RSS informační kanál kometářů k tomuto článku.