Kapitola 9, Vlak z King's Cross |
„Mí věrní, dnešního večera tu máme čtyři novice,“ promluvil Voldemort svým syčivým hlasem, „Jsou mladí, ale zapálení pro naši myšlenku. Vím, že budou platnými členy našeho společenství.“ Po svém proslovu vyzval zmíněnou čtveřici nováčků, aby přistoupila. Všichni natáhli levou ruku a nastavili holé předloktí. Voldemort vytáhl svou hůlku a jednoho nováčka po druhém označil svým znamením. Všichni čtyři bolestí omdleli. „Odneste je ze síně. Až se proberou, tak jim připomeňte, jak se mají chovat.“ Nováčci byli okamžitě odneseni pryč. Voldemort ještě několikrát seslal Cruciatus na ty ze svých stoupenců, kteří se mu znelíbili. Důvod trestu znal jen on sám. Když se nováčci probrali, tak si je Voldemort zavolal. „Co si přeješ, pane,“ řekli čtyřhlasně. Všichni byli v uctivém předklonu. „Zbytečně na sebe ve škole neupozorňujte a pravidelně mne informujte o tom, co se tam děje. Nejste jediní mí věrní v Bradavicích, tak se podle toho chovejte! Snažte se na sebe zbytečně neupozorňovat!“ Snape přišel do salónu po snídani jako poslední. Všichni tam už čekali. Za pár dní pojedou do Bradavic a profesor s nimi chtěl před tím ještě mluvit. „Je vám, doufám, jasné, že ve škole se k vám budu chovat jako obvykle. Můj hněv bude teď padat i na vaši hlavu, Draco. Tak s tím počítejte.“ „Je mi to jasné, pane,“ odpověděl Draco, ale to už Snape pokračoval. „Pán zla se mi svěřil, že nedávno přijal mezi smrtijedy i čtyři žáky Bradavic. Buďte tedy opatrní. Zkuste nenápadně zjistit, kdo by to mohl být.“ „To byste měl vědět vy, pane. Určitě budou ze Zmijozelu,“ ozval se Ron. „Je to možná pro vás nová informace, pane Weasley, ale ne všichni studenti Zmijozelu touží sloužit Pánovi zla,“ zavrčel mistr lektvarů. Najednou byl zpět ten umaštěný netopýr ze sklepení. „To víme, pane. Ron vás určitě nechtěl urazit,“ vložila se do toho Hermiona, „Ale kandidátů tam je dost.“ „To ano, ale nezapomeňte na Červíčka!“ připomněl Snape. „Krysa, zatracená blbá krysa,“ procedil skrz zuby Harry. „Pozor na výrazy, pane Pottere. I když pokud myslíte Petra, tak s vámi výjimečně naprosto souhlasím,“ upozornil ho Snape, „ A abych nezapomněl, bylo by dobré přijít na způsob, jak si u mne vysloužit školní trest. Začneme znovu s vaší výukou Nitrobrany. Podařilo se mi najít jinou metodu.“ „Dobře, pane. Něco vymyslím.“ Po obědě přišel Brumbál na schůzku s Harrym Ten na něj čekal ve svém pokoji. „Dále,“ řekl, když se ozvalo zaklepání. „Promiň to zdržení, musel jsem si něco vyřídit s profesorem Snapem,“ omlouval se. „To je v pořádku, pane profesore,“ odpověděl Harry, „Kráturo.“ „Ano, pane. Co si přejete,“ ozval se skřítek, sotva se objevil. „Dones nám, prosím, čaj.“ Krátura se uklonil a zmizel. Okamžitě se vrátil s kouřící konvicí čaje a dvěma šálky. „Děkuji ti, Kráturo,“ poděkoval Harry. „Krátura pro vás vždy rád cokoli udělá, pane,“ uklonil se skřítek a přemístil se zpátky do kuchyně. „Určitě chceš vědět, proč jsem ti neřekl o tvém majetku,“ začal mluvit Brumbál, „Ale nejdřív mi pověz, jak si přišel na to, že jsem tvým zákonným zástupcem?“ „Dursleyovi s naším světem nic mít nechtějí a Remus by to nevzal, je poněkud ee… hendikepovaný. Nikdo jiný to prostě být nemohl.“ „Skvělá úvaha. Máš naprostou pravdu.“ Brumbál se na chvíli odmlčel a pak pokračoval: „ Když jsi v jedenácti letech začal objevovat náš svět, tak toho na tebe bylo tolik, že jsem nenašel způsob, jak ti to říct. Ještě před rokem jsme společně se Siriusem usoudili, že máš čas na to, aby ses zabýval financemi.“ „To máte asi pravdu, pane. Ale když mi Grampad sdělil, kolik toho vlastním, tak mi to vyrazilo dech. Měl jste mě předem varovat.“ „Máš pravdu. Tento rozhovor měl proběhnout hned, jak si se vrátil z Kvikálkova. Vůbec mě to v tu chvíli nenapadlo.“ „Teď už je to v pořádku.“ „Popravdě, překvapil jsi mě s tou investicí do podniku pánů Weasleyových.“ „Já jsem jim jen dal výhru z Turnaje. Netušil jsem, že mě uvedou jako spoluvlastníka. Chtěl jsem to odmítnout, ale vyhrožují, že to řeknou paní Weasleyové. Kam se na ně hrabe leckterý zmijozel.“ „Jsou to opravdu výtečníci,“ smál se Brumbál. „Mazané.“ Druhý den ráno přiletěl Patrik s dopisem od Johna. Harry ho musel v odpovědi ujistit, že se za tři dny uvidí na nádraží King`s Cross. Po večeři si ho vzala stranou dvojčata. „Tak co se děje,“ zeptal se Harry, když byli o samotě. „No, vlastně jsme rozšířili naše, takže i tvoje, podnikání,“ začal Fred. „Jo, obchod jen kvete a tak jsme se rozhodli trochu investovat,“ pokračoval George. „Víš, že máme Denní věštec rádi tak jako ty…Tak jsme se rozhodli vydávat vlastní deník…Jo, Kouzelnické noviny…První číslo vychází v pondělí.“ „Cože! Já asi špatně slyším!“ vyjelo z Harryho překvapeně, „To nemyslíte vážně!“ „Myslíme. Spojili jsme se s Donaldem Qillem, dělá nám šéfredaktora.“ „Vyhodili ho z Věštce loni, odmítal psát to, co chtělo ministerstvo.“ „A to je tak asi všechno, ahoj,“ zahájil Fred ústup. „Stát. Proč jste mně to neřekli posledně? Proč až teď?“ zastavil ho Harry. „No, ono nebylo jisté, že to stihneme. Vydavatel Věštce zdržoval řízení kvůli Licenci pro vydávání tiskovin.“ „Naštěstí jsme ho včera dostali a tak můžeme začít vycházet. Jo, mimochodem, budeš, jako spolumajitel, dostávat vlastní výtisk.“ „ A asi by nebylo na škodu, abys nám poskytl rozhovor. Samozřejmě autorizovaný.“ „Že jsem vám tu výhru dával,“ konstatoval Harry odevzdaně. „S tím rozhovorem si to ještě rozmyslím.“ Dvojčata raději zmizela, než se stihl vzpamatovat. Harry šel spát, na zábavu v herně rozhodně neměl náladu. Spíš chtěl těm dvěma něco provést. Jestli tohle zjistí paní Weasleyová, tak je s ním zle. U snídaně v den odjezdu panoval zmatek ještě větší než obvykle. Všichni si kontrolovali kufry a sháněli poslední věci. Krátura servíroval snídani a Pošuk organizoval přesun na nádraží. Kromě něj je doprovázela ještě Tonksová a Remus. Organizovaný chaos, tak to Draco nazval. K Harryho údivu vyrazili včas a za chvíli byli na nádraží. Před nádražím už čekali Evansovi. John si nesl klec s Patrikem a vypadal náramně důležitě. Jeho otec stál u vozíku se školním kufrem a snažil se, aby John samou radostí neběžel přes ulici Harrymu naproti. „Ahoj, Harry. Ahoj, všichni,“ volal na ně, sotva si jich všiml. V klidu došli až k němu a on si začal zvědavě prohlížet Pošuka. Hlavně ho zaujalo jeho oko. „To je kouzelné? Můžu ho mít taky?“ „Johne, copak se neumíš chovat?“ okřikla ho Helena. „Nechtěj ho, mladý muži. Cena je vysoká. I když…“ odpověděl Pošuk, „A hlavně dávej pozor, komu věříš!“ John trochu zvážněl, ale to už je Pan Weasley všechny popoháněl a tak zamířili k přepážce mezi nástupišti 9 a 10. „Rone, ty běž první, ať Evansovi vidí, jak na to,“ začala paní Weasleyová organizovat přesun na nástupiště 9 a ¾. Ron se jakoby nedbale o přepážku opřel a za chviličku zmizel. Pak vzal Remus galantně Johnovu maminku a Jackovi pomohla Andromeda. „Johne, postav si klec s Patrikem vedle Hedviky, půjdeme spolu. A hlavně se neboj, ano,“ otočil se k němu Harry. „Já se nebojím,“ ozval se hrdě John a položil klec na Harryho vozík a chytil se ho. Rozešli se proti přepážce, a když se k ní blížili, tak trochu přidali do kroku. John zavřel těsně před průchodem oči. Jakmile je otevřel, uviděl kouřící červenou lokomotivu Bradavického expresu. Harry ho musel vzít stranou, aby mohli projít další. Když byli všichni, vyrazili hledat prázdné kupé. „Tak vidím, že pověsti nelhaly, Malfoyi. Taháš se s Potterem a tou partičkou kolem.“ Draco se otočil za hlasem: „Závidíš Pansy?“ „Tuhle společnost určitě ne, kdopak se ještě přidá? Střelenka?“ „Lepší společnost, než ta tvoje,“ odpověděl Draco s pohledem upřeným na Notta. Ten v tu chvíli vypadal jako sopka před výbuchem. Naštěstí se objevil Snape. „Uklidněte se, pane Notte. Nerad bych strhával body ještě na nádraží a k tomu vlastní koleji. Myslím, že popularitě pana Malfoye by taková ztráta, řekněme 30 bodů za nemístné řeči, neprospěla,“ pronesl profesor chladně a podíval se na Draca, „Věřte, pane Malfoyi, že za špatná rozhodnutí musí každý zaplatit.“ Pansy se jen ušklíbla a přestala mu věnovat pozornost. John si dychtivě prohlížel všechno kolem. Ostatní se zdravili a bavili se spolužáky. Za chvíli dorazila i Hermiona s rodiči. Ti se dali okamžitě do hovoru s Evansovými. Harryho se několik členů Brumbálovy armády vyptávalo, jestli budou pokračovat i letos. Musel všem slíbit, že si to rychle rozmyslí, jeho to ani nenapadlo. Lokomotiva zahoukala a tak se všichni rozloučili a šli si raději najít kupé. V předposledním vagónu našli jedno úplně prázdné a hned ho obsadili. Harry vzal Johna a šel mu pomoct s hledáním místa. O kousek dál narazil na známé tváře. V kupé seděli bratři Creeveyovi. John zůstal s nimi a začal se vyptávat na školu. Harry se vrátil do jejich kupé a zjistil, že tam zbyl jen Neville. Ten mezitím vypustil obě sovy a Křivonožku. Papušík poletoval pod stropem a Hedvika se uvelebila na vrcholku klece a vznešeně podřimovala. Mluvili spolu o BA a přemýšleli, co by měli na jejích schůzkách dělat. Cesta ubíhala a Harry se zašel podívat na Johna. Ten byl naprosto uchvácený, stejně jako oba dva další prváci v kupé, vším, co Colin s Dennisem vypravovali o škole. „Kde je Draco?“ zeptal se Neville, když se Hermiona s Ginny a Ronem vrátili ze setkání prefektů. „Musel si odskočit. Ta kráva Parkinsonová ho pořád provokovala,“ odpověděla Ginny a sedla si vedle Harryho. Ten, aniž si to uvědomil, jí dal ruku kolem ramen. „Ginny, já… nechceš se mnou chodit?“ zeptal se potichu Harry. Ta jen tiše přikývla, usmála se a ještě víc se o něj opřela, tedy pokud by to ještě šlo. „No to je dost, že jste se konečně dali dohromady, kdo se měl koukat na to, jak kolem sebe chodíte a velmi nenápadně se pozorujete,“ řekl Draco poté, co se vrátil. Lektvar, který si vzal na toaletě, fungoval bezvadně. Hermiona si dokola četla oba pergameny. Draco si sedl vedle ní a společně se snažili na něco přijít. Ron je chvíli dost nevraživě pozoroval. Ginny se k němu naklonila a něco mu pošeptala. Ron se uklidnil a začal vyhlížet čarodějku s občerstvením. „Ještě chvíli, Rone. Měli bychom vyrazit na obhlídku,“ řekla Hermiona. Všichni prefekti se zvedli a vyrazili. Harry s Nevillem zase osaměli a tak si dali partičku řachavého Petra. Ke konci hry se potichu otevřely dveře a v kupé se objevila Tonksová. „Všechno v pořádku, pánové?“ „Ano, Tonksová. V pohodě. Co ty tady?“ odpověděl Neville. „V každém vagonu je jeden bystrozor a v lokomotivě navíc hlídá Pošuk.“ „Čtyři prefekti v kupé a my nic nevíme!“ pronesl trochu popuzeně Harry. „Klid, mají příkaz o tom moc nemluvit, takže to ví málokdo. Tak nashle, už musím pokračovat,“ rozloučila se Dora a zmizela. „Tak jak jste se bez nás měli?“ zeptala se Ginny, když se vrátili. „Až na šok jménem Tonksová dobře,“ odpověděl Harry „Tak nám zakážou o nich mluvit, používají zastírací kouzla a pak se vám ukáže sama,“ pronesla udiveně Hermiona. „No, Tonksová je holt originál. Všimli jste si těch oranžových vlasů, to je novinka?“ změnil Neville poněkud téma hovoru. „No, mám takový pocit, že s někým chodí,“ odpověděla nevzrušeně Hermiona a dál si prohlížela pergameny. Za dveřmi se objevila čarodějka s občerstvením a Ron viditelně pookřál. Hromada sirupových košíčků, Bertíkových fazolek stokrát jinak, čokoládových žabek a dalších sladkostí brzy změnila majitele. Všichni se pustili do svačiny, jen Hermiona si z kufru vyndala Dějiny čar a kouzel. Začala v ní listovat a vypadal dost nespokojeně „Asi už znám poslední majitelku prstenu,“ řekla po chvíli Hermiona. „Hurá! Agrippa!“ ozvalo se od Rona. „Tak ta určitě ne,“ houkla na něj Hermiona. „Co je?“ divil se Ron, „Konečně jsem našel v čokoládových žabkách Agrippu.“ „Hermiona zjistila, o kom mluví na začátku ten druhý pergamen,“ napověděl mu se smíchem, Harry. Jistou rukou chytače polapil uniklou žabku a vrátil ji Ronovi. „Tou majitelkou byla asi Lady Jane Greyová. Ale v kouzelnických dějinách jsem na ni nenarazila.“ „Kdo to měl být?“ zeptal se trochu nechápavě Ron. „Anglická královna, Rone. Vládla asi deset dnů a nakonec byla popravena.“ „No tak na ní se budeme muset podívat v knihovně, ale ten konec určitě mluví o Mrzimoru,“ vložil se do diskuze Draco. „Proč myslíš?“ zeptal se Neville. „Země, černá a žlutá. Živel a barvy Mrzimoru. Kdo všechno byl na ministerstvu?“ „Justin,“ vyhrkl Harry,“ takže do toho budeme muset zatáhnout ještě někoho dalšího.“ „Já bych s tím zatahováním ještě počkala. Nevíme nic jistě,“ řekla Ginny a strčila Harrymu do pusy bílou Bertíkovu fazolku. „Brr, pokud jsi mě chtěla zchladit, šlo by to určitě i příjemnějším způsobem. Byla plná ledu,“ řekl Harry a dal jí pusu na tvář. Ginny se nádherně začervenala. V tu chvíli se ve dveřích do kupé objevil Justin. „Nazdar vespolek, tady se mluví o mě?“ „Tak trochu ano,“ odpověděl Draco, „Rád tě vidím.“ „Ten výstup na nádraží musel být super. Mluví o tom celý vlak. Tak, co se děje?“ „Posaď se a přečti si ty pergameny,“ řekla mu Hermiona. „Tam se dozvím, co se stalo s Malfoyem?“ „To ne, ale proč tady padlo tvoje jméno,“ odpověděl tentokrát Harry. „Chodím s Dracem a on změnil strany,“ ozval se Neville, trochu podrážděný tím, jak o Dracovi mluví jejich mrzimorský spolužák. Justin si beze slova vzal pergameny a začetl se do nich. Draco začal být nervózní a vzpomněl si na několik lahviček Uklidňujícího lektvaru ukrytých v kapse jeho kalhot. Omluvil se a odešel nakonec vagonu na toaletu. „Zajímavé pergameny. Ten konec se hodí na mě, jen nevím, co mám společného s Jane Greyovou?“ řekl Justin, když dočetl. „Tak na majitelce prstenu jste se shodli s Hermionou, ale co teď?“ zeptal se Ron. „Musíme čekat na další nápovědu,“ odpověděla Ginny. Chtěla mluvit dál, ale z chodbičky se ozval křik. „Crucio! Nic jinýho si nezasloužíš, ty zrádnej hajzle. Ti tví kamarádíčci půjdou na řadu hezky po tobě!“ Všichni vyběhli z kupé, ale ulička už byla ucpaná ostatními žáky. Harry s uspokojením uviděl, jak Dennis strká prváky zpátky do kupé. Ozvala se tupá rána a žuchnutí dvou těl na podlahu. „Ustupte, ustupte. Tady bystrozor,“ křičela Tonksová a snažila se prodrat davem z druhého konce vagónu. Její vlasy už nebyly oranžové, ale měly nevýraznou hnědou barvu. Hermiona se vzpamatovala a začala všechny nahánět do kupé. Ginny s Ronem se k ní přidali a tak se za chvíli počet lidí v chodbičce výrazně snížil. Na konci vagónu u toalety ležela na zemi dvě těla, Draco a kdosi v černém plášti s obličejem schovaným pod kapucí a nad nimi stála Lenka s objemnou učebnicí Dějin čar a kouzel v ruce. Tonksová vyhnala zbylé studenty z chodbičky a došla k Lence. Zkontrolovala ji a sklonila se k Dracovi. Ten sebou škubal v křečích po prožitém Cruciatu. Pak sundala opatrně kapuci z hlavy útočníka. „A kruci! Lenko, dojdi pro Harryho. Tohle musí vidět!“ Harry dorazil během okamžiku. „Zatraceně, to je malér!“
|
Items details
- Hits: 10817 clicks
Tecox component by www.teglo.info
Vaše komentáře a dotazy
Nevím, jak bude Voldy spokojený s tím, že se jeho mladý Smrtijed prozradil už ve vlaku cestou do školy
PS: Malá nápověda k útočníkovi. Pomona Prýtová bude na Zahajovací slavnosti brečet
jinak moc povedená kapitola už se těšim na další
Teď když nad tím přemýšlím, nemohla by to být Cho Changová?? Když volali na Harryho a ona chvíli před tím procházela kolem?
RSS informační kanál kometářů k tomuto článku.