Hledej

welcomeTahle povídka je můj první pokus. Je pro všechny, kteří mají rádi FanFikci Harryho Pottera. Navazuje na 5. díl Harry Potter a Fénixův řád. Některé prvky z šesté a sedmé knihy zachovám. Ještě maličkost, Justin Finch-Fletchley se zúčastnil bitvy na ministerstvu.

Co se týká mě, tak Lachim je mírně praštěný muž, kterého díky Máji a několika jiných posedlo „básnické střevo“ a výplod této posedlosti máte před sebou.

Doufám, že se Vám bude můj příběh líbit.

Lachim

    Kapitola 10, Moudrý klobouk

      morgan_le_fay„Budeme muset svolat schůzi kompletní BA. Tohle by mě nenapadlo,“ přemýšlel nahlas Harry v kočáru cestou do školy. Seděl v něm s Ginny, Hermionou a Ronem. Nevilla se ujala Lenka s Justinem, jeli těsně před nimi.

      Do Prasinek naštěstí dojeli chviličku po incidentu. Draco byl okamžitě přemístěn domácími skřítky na ošetřovnu. Útočník v tuto chvíli nejspíše ubytovávali v cele na ministerstvu. Harry se stihl jen rychle pozdravit s Hagridem a představit mu Johna. Teď, cestou na hrad, společně přemýšleli co dál.

      „Nejlepší by bylo jít hned po hostině za Brumbálem nebo McGonagallovou,“ nadnesla Hermiona.

      „A proč?“ zeptal se Ron.

      „Velká část BA už nechodí do školy. Nemohou sem jen tak přijít.“

      „Brumbál chce stejně nějakým způsobem udělat z BA povolený zájmový kroužek, takže nebude od věci to s ním probrat.“

      „Tak jo. Musím být u toho?“

      „Ty s Hermionou jste si BA vymysleli a teď mě v tom chceš nechat?“
      Ron jen kývl hlavou na znamení souhlasu a představil si, o jaké dobroty kvůli tomu přijde.

      V kočáře před nimi se rozebíralo stejné téma.

      „Teda ne, že bych ho měl kdovíjak v lásce, pořád jenom remcal, ale tohle by mě nenapadlo. Ještě že jsi tak rychle zareagovala,“ kroutil hlavou Justin.

      „Byla to náhoda. Honila jsem strachopuda a najednou stála za ním. Byla to jen náhoda…,“ odpověděla se smíchem Lenka.

      Neville jen tiše seděl a přemýšlel, jestli se mu podaří nenápadně zmizet na ošetřovnu. Draco nevypadal moc dobře.

      „Harry určitě svolá BA. To, co loni provedla Marietta, není nic proti tomuhle. Její důvod bych pochopil, ale tohle…“ nemohl Justin stále uvěřit tomu, co se stalo ve vlaku.

      Útok na Draca Malfoye se probíral ve všech dalších kočárech, jenže nikdo nevěděl, kdo je pachatelem. Tonksová se s ním přemístila na ministerstvo takřka okamžitě po zastavení vlaku.

      Poté, co dojeli na hrad, zabránila Lenka s Justinem Nevillovi zmizet za Dracem. Ve vstupní síni ho předali spolužákům z Nebelvíru a sami se připojili ke svým kolejím. Harry s Ronem vedli Nevilla mezi sebou a usadili ho ke stolu.

      „Klid, Neville. Madam Pomfreyová se o něj postará. Stavíš se tam po hostině,“ uklidňovala jej Hermiona.

      Harry si prohlížel osazenstvo profesorského stolu. Kývnutím nenápadně pozdravil Brumbála a Snapea. Vedle Mistra lektvarů seděl vysoký hnědovlasý muž, pravděpodobně nový učitel OPČM. Ke stolu přisedl i Hagrid a zamával jim.

       Ze sousední místnosti vyšla profesorka McGonagallová. V rukou nesla židličku a Moudrý klobouk. Za ní do Velké síně napochodovali prvňáci. John se rozhlížel po sále, a jakmile našel Harryho, tak mu zamával. Pak si všiml kouzelného stropu a začal si ho se zájmem prohlížet.

      „Kouzelný klobouk nám všem zazpívá svou píseň. Potom Vás budu vyvolávat, vy se posadíte na stoličku a Moudrý klobouk si dáte na hlavu. Ten rozhodne, do které koleje patříte,“ řekla McGonagallová směrem k prvákům a položila Moudrý klobouk na stoličku.

      Chvíli se nic nedělo, pak se krempa klobouku zavlnila a otevřela se jeho ústa. Moudrý klobouk začal zpívat svou letošní píseň:

      Čtyři přátelé zde kdysi žili,

      naší školu založili.

      Rytíř Godric Nebelvír

      odvážným vždy srdcem byl.

      V lůně hor zrozena

      byla moudrá Rowena.

      Zmijozel, ten vždy jen chtěl,

      bys lstivost a ctižádost v srdci měl.

      Z Mrzimoru paní milá,

      věrnosti sivky jen ctila.

      Jedna škola zde dnes stojí,

      nebezpečí Vás snad spojí.

      Ač rozdílní, přece stejní,

      lstiví, smělí i ti věrní.

      Přátelstvím svá srdce svažte,

      závistí je nepokazte.

      Neřeknu už nyní víc,

      já, Moudrý klobouk z Bradavic.

      Všichni v síni, kromě vyděšených prváků, klobouku zatleskali. Ten ohnul svoji špičku a okraj krempy tak, že to připomínalo poklonu. Ve velké síni nastal šum tichých hovorů o letošní písni. Zástupkyně ředitele si vzala pergamen a začala číst jména nováčků. Šum utichl a všichni začali pozorně sledovat zařazování.

      „Babcok, David“

      „Mrzimor“

      „Baconová, Sue“

      „Zmijozel“

      „Beck, Alexander“

      „Havraspár“

      „Cadettová, Rosa“

      „Zmijozel“

      „Cameron, Richard“

      „Nebelvír“

      „Konečně,“ pronesl Ron. Zařazování pokračovalo a žáci přibývali všem kolejím. Konečně Harry uslyšel jméno, které ho zajímalo.

      „Evans, John“

      John si sedl na stoličku a jeho hlava se v klobouku skoro ztratila. Harrymu se zdálo, že se čas zastavil. Ve skutečnosti se Moudrý klobouk rozhodl během několika málo vteřin: „Nebelvír.“

      Harry začal tleskat a okamžitě se k němu přidal i celý stůl. Ginny se trochu posunula a John si sedl mezi ní a Harryho.

      „Říkal, že už na mě čekal. Prý je moc rád, že jsem tady a hnedka řekl, že jinam, než do Nebelvíru, nepatřím. Jsem moc rád, že jsem s tebou.“ John mluvil tak rychle, až měl Harry strach, aby se nezalkl.

      „Počkej, ještě tam je spousta dalších,“ zastavil ho Harry a John začal sledovat další zařazování.

      „Kress, David“

      „Nebelvír“

      „Kressová, Dona“

      „Nebelvír“

      „Hurá, ti jeli se mnou vlakem,“ informoval důležitě John Harryho. Oba sourozenci se za potlesku celého stolu usadili kousek od Rona, hned vedle bratrů Creeveyových.

      „Už aby byl konec, mám hlad,“ stěžoval si Ron.

      „Tu chvilku to snad ještě vydržíš, Rone,“ uklidňovala ho Hermiona. Zařazování naštěstí probíhalo opravdu rychle. Profesorka přeměňování přečetla poslední jméno, Ziegler Irene byla zařazena do Havraspáru, a odnesla Moudrý klobouk do vedlejší místnosti.

      „Vítám všechny nastupující i navrátivší se žáky,“ vzal si slovo Brumbál. „Nejprve bych Vám rád představil nového učitele Obrany proti černé magii, profesora Nera Nesbita.“

      Ozval se potlesk, ostatně jako vždy, když přišel nový profesor.

       „Jako každý rok připomínám, že žákům není povoleno samostatně vstupovat do Zakázaného lesa!“ pokračoval ředitel. „Zákaz platí to pro všechny studenty bez výjimky. Dále se seznam zakázaných věcí rozšířil o takřka kompletní sortiment Kratochvilných Kouzelnických Kejklí. Celý seznam je k nahlédnutí u pana Filche.

      Prosím také kapitány famfrpálových mužstev, aby včas nahlásili termíny konkurzů. Letos nově otevíráme první ročník Tchoříčkové ligy. Zájemci se přihlásí u svých kolejních vedoucích. Ti studenti šestých ročníků, kteří U NKÚ dosáhli z Lektvarů známky Nad očekávání, a chtějí tento předmět studovat na OVCE, budou zítra ráno během první vyučovací hodiny v učebně Lektvarů skládat zvláštní postupovou zkoušku.“

      Brumbál se na chvíli odmlčel a se smutným výrazem pokračoval: „Jak jistě všichni víte, došlo ve vlaku k odsouzeníhodnému napadení pana Malfoye Kletbou, která se nepromíjí. Pan Malfoy je nyní, naštěstí takřka v pořádku, hospitalizován na ošetřovně. Útočníkem byl pan Zachariáš Smith. Je již zatčen a čeká jej soud. Hlídkující Bystrozorka zjistila, že měl na levém předloktí vypálené Znamení zla.

      Tímto chci zdůraznit své rozhořčení nad tímto podlým činem. Zároveň přiděluji 50 bodů slečně Láskorádové za rychlou reakci na tento zákeřný útok. Přes to všechno vám přeji dobrou chuť.“

      Brumbál se posadil a na stolech se objevilo jídlo. U učitelského stolu ale vstala profesorka Prýtová. Ani si nemusela zjednávat ticho, protože všichni věděli, z které koleje byl útočník. Byl z Mrzimoru a na profesorce bylo vidět její hluboké a zcela upřímné zklamání.

      „Panu Malfoyovi jsem se už jménem své koleje omluvila. Prvních 150 bodů, které získají žáci Mrzimoru, nám nebude přičteno. Pan Smith, pokud vyšetřování prokáže, že dobrovolně vstoupil do služeb Toho, jehož nejmenujeme, bude vyloučen ze školy. Hluboce se za jeho čin stydím! Děkuji vám za pozornost.“

      Profesorka se posadila a kdosi začal tleskat. Brzy jí tleskala, kromě značné části zmijozelských, celá síň. Ředitelka Mrzimorské koleje se znovu postavila a uklonila. Bylo vidět, že jí z očí stékají slzy. Poté potlesk utichl a všichni se konečně pustili do jídla.

      John právě jedl kuřecí stehno, když se zakuckal. Harry se na něj podíval a zjistil, že s otevřenou pusou kouká před sebe, jako by viděl ducha.
      „Zdravím, Harry. Představíš mi svého přítele?“

      „Jistě, rád,“ odpověděl Harry Skoro bezhlavému Nickovi. „Nicku, tohle je John Evans. Johne, tohle je Sir Nicholas de Mimsy-Porpington, duch nebelvírské koleje. Říkáme mu Skoro bezhlavý Nick.“

      „Vítám tě, mladíku. Doufám, že se ti u nás bude líbit. Vítám i ostatní studenty prvního ročníku z Nebelvíru.“

      „Skoro bezhlavý Nick? Proč Skoro bezhlavý, vždyť máte hlavu,“ ozvala se z druhé strany stolu Dona Kreesová.

      „Sir Nicholas nebo Nick, prosím. Vážně není moje chyba, že si ten kat neuměl nabrousit sekeru!“ odpověděl Nick trochu popuzeně a otočil se na Harryho: „Co se vlastně stalo ve vlaku? Tlustý mnich je v šoku a Krvavý baron se tak rozčílil, že se před ním Protiva schoval do učebny Jasnovidectví a krčí se tam u krbu.“

      „Vlastně už všechno řekl Brumbál. Já nic víc nevím, Nicku,“ odpověděl mu Harry.

      „Tak tohle tu opravdu za celých pět set let nepamatuji. Musím jít za mrzimorskými, Tlustý mnich zůstal na ošetřovně jako čestná stráž. Poprosil mne, abych se jim trochu věnoval,“ povzdechl si Nick a odplul směrem k mrzimorskému stolu.

      „To byl opravdu duch?“ zeptal se John.

      „Ano, máme na škole několik duchů a jedno strašidlo, Protivu. Na toho si dávej pozor, strašně rád vyvádí všelijaké lotroviny. Je neuvěřitelně škodolibý,“ odpověděla mu Hermiona.

      John se znovu pustil do svého kuřecího stehna a sotva ho dojedl, objevily se na stole zákusky. Tácy se sirupovými košíčky, dýňovými koláčky a dalšími laskominami mu doslova vyrazily dech.

      „To je toho vždycky tolik?“

      „Ne, dnes je hostina na uvítanou, ale neboj se, hlady tady neumřeš,“ usmál se Harry a vzal si pohár jahodové zmrzliny se šlehačkou. John zkusil sirupové košíčky a spořádal jich nejmíň deset. Pak už nastal čas k odchodu.

       Velkou síní se začalo ozývat svolávání prváků jednotlivých kolejí. Nebelvírské měli na povel Ginny a Colin. Harry se zvedl od stolu a spolu s Ronem a Hermionou se vydal směrem k učitelskému stolu.

      „Pane profesore, potřebovali bychom s vámi mluvit,“ řekl Brumbálovi, když k němu dorazili.

      „Jistě, Harry. Půjdeme vedle.“ Brumbál se zvedl a odešel směrem k místnosti, kterou znal Harry ještě z Turnaje čtyř škol.

      „Paní profesorko, šla byste s námi?“ otočil se Ron na McGonagallovou.

      „Ráda, pane Weasley,“ odpověděla a vydala se za ředitelem.

      Když byli všichni v komnatě, podíval se Ron dost nedůvěřivě na krb a došel až těsně k němu. Začal pečlivě prohlížet samotný krb i jeho nejbližší okolí. Pak na něj namířil hůlku: „Revelio.“

      „Něco se vám nezdá, pane Weasley?“ zeptala se profesorka, když se nic neobjevilo.

      „Nevím jak to říct, ale něco mi na tom krbu vadí. Vypadá to, jako by byl nějak očarovaný.“

      Brumbál se na Rona podíval a pak přešel ke krbu. Chvíli si krb prohlížel a nakonec řekl: „Nevidím tu nic zvláštního, ale pro jistotu. Revelio Reditus, Revelio Nigre Reditus , Revelio Observa Excursor, Revelio Interceptio, Revelio Malum.“

      Krb se postupně rozzářil černou, jedovatě zelenou, temně modrou a fialovou barvou. Oba profesoři zbledli a vyměnili si významné pohledy. Po chvíli na sebe kývli.

      „Quis Malum Magicis. Finite Nigre Maledicta,“ zvolna společně pronesli a vytvářeli ve vzduchu složité, zlatě zářící, obrazce. Ty se nakonec slily v cosi, co připomínalo lesklou zlatavou fólii, která obalila krb a šířila se dále do komína.

       „Napřáhněte, prosím, svoje hůlky směrem ke krbu, pokuste se soustředit a podpořit naše kouzla,“ poprosil je Brumbál. Všichni tři to udělali a cítili, jak se zlatý obal postupně rozlévá do všech krbů a komínů po celém hradě. Po nějaké době tento pocit zmizel a zlatý obal se začal rozplývat. Když se úplně ztratil, tak si Harry připadal jak po tříhodinovém zápasu ve famfrpálu.

      „Děkuji vám,“ poděkoval Brumbál a zavolal si jednoho z bradavických skřítků. Ten jim po chvíli donesl čaj a čokoládové sušenky na doplnění energie. Tác s občerstvením postavil na stůl, který spolu se čtyřmi vysokými židlemi mezitím přivolala profesorka McGonagallová.

       „Kdo to, pro Merlina, udělal?“ zeptala se, sotva si unaveně sedla.

      „Umbridgeová,“ odpověděla Hermiona tak rychle, až to i ji samotnou překvapilo.

      „Jak to víte, slečno Grangerová?“ zeptal se Brumbál.

      „No,“ začala nejistě Hermiona, „Já ani nevím. Prostě si tím jsem tak nějak jistá.“ Brumbál se, asi spokojený s odpovědí, se stejnou otázkou v očích otočil na Rona.

      „Nevím, prostě mi ten krb hrozně vadil. Měl jsem z něj takový divný pocit,“ odpověděl Ron a červenal se až za ušima.

      „Vaše nově objevené schopnosti probereme později. Chtěli jste s námi o něčem mluvit,“ uzavřel Brumbál debatu o krbu.

      „Potřebovali bychom kvůli Smithovi svolat celou Brumbálovu armádu. Jenže nevíme jak dostat nenápadně do Bradavic ty, kteří tu už nestudují,“ vysvětli jejich problém Harry.

      „Je tu také problém s jeho mincí, ani nevíme, jestli byla v jeho věcech nebo ne,“ pokračovala Hermiona.

      „Bývalí žáci by mohli přijít vyslovit řediteli svou podporu. Tomu by se v tuto chvíli nikdo nedivil,“ zareagovala rychle McGonagallová.

      „A jste si jistí, že nic neřekl Voldemortovi?“ zeptal se ředitel. Profesorka a Ron se při vyslovení tohoto jména viditelně zatřásli.

      „Moje zaklínadlo je stále funkční, takže by trpěl vyrážkou, a toho by si Harry jistě všiml,“ vysvětlila Hermiona.

      „Chtěl bych schůzi svolat na pátek večer. Mohli bychom použít školní sovy a Dobbyho?“ poprosil Harry.

      „Jistě. Samozřejmě. A proč Dobbyho?“ souhlasil Brumbál.

      „Dobby by roznesl zprávy členům ve škole,“ vložil se do hovoru Ron.

      „Máte to promyšlené. Výborně. Rád bych se té schůze zúčastnil,“ odpověděl Brumbál.

      „Vy i paní profesorka jste samozřejmě vítáni,“ pozval Harry oba profesory.

      „Už bychom měli jít do věže, Harry,“ upozornila Hermiona na blížící se večerku.

      „Děkuji za upozornění, slečno Grangerová, dnes už opravdu musíme končit,“ odpověděl Brumbál a zvedl se od stolu. Tři nebelvírští studenti se rozloučili a odešli do Velké síně.

       

      „Jsou opravdu pozoruhodní, Albusi. Opět mne překvapili, … všichni tři,“ řekla McGonagallová, zatímco nechala zmizet stůl a židle.

      „Věřím, že nás ještě v mnohém překvapí a nejspíše nejen tito tři. Už se s tebou také rozloučím, Minervo. Je už dost pozdě a já musím napsat ještě jeden dopis. Dobrou noc, promluvíme si zítra.“

      „Dobrou noc, Albusi.“

       

      Ve vstupní síni čekala na Harryho Cho  Changová spolu s Mariettou Edgecombeovou. Ta měla stále na obličeji napsáno Práskač a chtěla se omluvit za svoje loňské chování.

      „S tou omluvou počkej, na pátek svolám schůzi BA a budeš se tam moc omluvit všem. Potom uvidíme co dál,“ zarazil ji Harry. Marietta mu tiše poděkovala a spolu s Cho odešli směrem k Havraspárské věži.

      „Proč ses s ní vůbec bavil? Vždyť nás zradila!“ zeptal se podrážděně Ron, sotva byli z doslechu.

      „Bála se o svou mámu. Dovedu si představit, jak musel Popletal tlačit na všechny lidi na ministerstvu a Mariettina máma pracuje na Správě letaxové sítě, takže byla vysloveně na ráně. Rozhodnutí o jejím případném znovupřijetí do BA budou muset schválit všichni,“ odpověděl Harry.

      „Brumbál by mohl poprosit Fawkese o pomoc, ten pozná, jestli to Marietta myslí upřímně nebo ne,“ navrhla Hermiona.

      „No, pokud přesvědčí Fawkese, tak o tom budu možná přemýšlet,“ zabručel Ron.

      V chodbě před posledním schodištěm k věži na ně čekal Krvavý baron.

      „Rád bych vám poděkoval, že jste pomohli studentovi z mé koleje.“

      „Ale Smithe zastavila Lenka, ne my,“ oponovala Hermiona.

      „Slečně Láskorádové jsem už poděkoval. Vy jste mu, spolu s panem Longbottomem, pomohli dostat se na správnou cestu.“

      „Není zač, Barone,“ Odpověděl mu Harry. Zmijozelský duch se jim ještě jednou uklonil a odplul pryč.

      Před portrétem na ně čekal Neville.

      „Byl jsem za Dracem, ale Tlustý mnich hlídkuje u dveří a nepustil mě dovnitř. Madam Pomfreyová prý nařídila Dracovi naprostý klid.“

      „Bude v pořádku, uvidíš ho u snídaně,“ uklidňovala ho Hermiona. „Chcete se tu vybavovat celou noc nebo půjdete dál?“ vyštěkla na ně Buclatá dáma, která netrpělivě čekala na heslo.

      „Bohemica montem draconis,“ pronesl Ron s úšklebkem. „Teda Brumbál má vážně zvláštní smysl pro humor,“ kroutil hlavou Harry a prošel otvorem do věže. Už se vážně těšil do postele.

       

      Items details

      • Hits: 11598 clicks

      Tecox component by www.teglo.info

      Vaše komentáře a dotazy  

      #
      panvita 09 Leden 2012
      já tušil že to byl smith a myslim že to nebude jedinej zrádce z mrzimoru a havraspáru z nebelvíru si myslim že nezradí nikdo
      a pěkná kapitola už se těšim na další
      #
      Káťa-chan 09 Leden 2012
      Páni, no když se nepotvrdila Cho tak mě Smith ani nepřekvapil. Akorát mě tentokrát přišla kapitola kratší, ale jinak moc pěkná.... :lol:
      #
      maja 10 Leden 2012
      Ron má schopnost vycítit prokletí? Hezkýýý :eek:
      Lenka honila strachopuda a jen shodou okolností při tom majzla Smitha po hlavě? Hezkýýý :lol:
      Heslo do věže „Bohemica montem draconis“? To jako dráček Jarda? Hezkýýý :D
      Díky Lachime, pobavil jsi mě ;-)
      #
      neky 10 Leden 2012
      Tak jsi mi zlepšila náladu na celý zbytek týdne.Těšim se na schůzi Brumbálovy armády co tam dojednaj. :eek:
      #
      Lachim 12 Leden 2012
      Děkuji za komentáře. Dávají mi chuť psát dál. :oops:
      #
      Snake 13 Leden 2012
      A můžu si taky přát nějakou superschopnost - třeba hmm lasery z očí, ne to tu už bylo tolikrát. Co třeba lítání, taky ne to umí kde kdo. a co takhle superodolnost tu měl jen jeden hrdina - velitel (tuším). Ta tu ještě nebyla.
      #
      anneanne 14 Leden 2012
      Harry jsi užívá být starší bratránek :D .A jsem zvědavá jak dál,chichi být to knížka tak se podívám na další stránku.Alespoň na kousíček :oops: :oops: :oops: