Prolog – cesta tam…

Harry probodl baziliškovi horní patro tlamy mečem Godrika Nebelvíra. Přitom se mu však do ruky zabodl baziliškův obrovský jedovatý zub, který se zlomil. Harrymu se začalo pomalu zatmívat před očima a cítil se čím dál tím více malátný.

Tom Raddle se uchechtl: „Harry, už to nebude trvat dlouho a setkáš se svou matkou.“

Harrymu běhaly hlavou myšlenky na rodiče a těšil se, až se s nimi uvidí, ale Voldyho vezme sebou.

Harry z posledních sil doklopýtal k Raddleovu deníku a probodl ho baziliščím zubem, který si vytrhl z rány.

Raddle se začal s ohlušujícím křikem pomalu rozpadat. Harry se došoural k ležící Ginny a vzal její hlavu do svých rukou.

Když se Raddle rozpadl úplně, Ginny pomalu otevřela oči a zmateně se rozhlédla. Podívala se na Harryho a bolestně zašeptala: „Harry. Promiň, to všechno já, ale já nechtěla, to ten deník a Raddle - donutil mě.“

Harry se jí podíval do očí a těžce sípavě pronesl: „Ginny to nic, nemusíš se mi omlouvat. Pouze to musíš vysvětlit řediteli a ostatním,“ konejšil ji z posledních sil. „Já už asi nebudu moci, baziliškův zub je jedovatý.“ Svezl se bezvládně na zem.

Jeskyní se ozval ptačí skřek a od stropu se snášel k Harrymu Brumbálův fénix Fawkes. Usedl Harrymu na rameno a začaly mu kanout slzy na ránu po baziliškově zubu.

Rána se Harrymu přímo před očima zahojila. Harry začal lépe dýchat a nabírat vědomí. Síly se mu vracely. Postavil se a poté pomohl na nohy i Ginny.

Zapotácela se, jak byla ještě zesláblá, a přestože ji pevně objal, tak ztratila rovnováhu a společně se svalili na zem. Když se zvedali, Harry si všiml zvláštního kamene s erbem Bradavic. Měl velikost menšího stolku, který byl vklíněn do paty sochy.

To Harryho udivilo, podle legendy uznával Zmijozel pouze svou kolej. Jak je vidět nic není, jak se zdálo.

Harry společně s Ginny, ruku v ruce, došli k tomuto kameni.

Harry se ho pokusil dotknout, ale ruka mu projela skrz kámen a něco v ní sevřel. Vytáhl ji ven a zjistil, že svírá pergamen. Rychle ho otevřel a s obrovským překvapením zjistil, že je to rodokmen všech zakladatelů.

Urychleně a nedočkavě se podíval na poslední dědice zakladatelů a s úžasem hleděl na své jméno - Harry James Potter.

Od jeho jména vzhůru směřovala spojnice ke jménu James Potter, k jeho otci. Rychle přeběhl po této linii k prvnímu zakladateli Godriku Nebelvírovi.

Ohromený se vrátil ke svému jménu a k druhé spojnici ke jménu Lily Potterová a za tím v závorce Evansová, jeho matka. Od ní postupovali další spojnice výš a výš, až k zakladatelce Roweně z Havraspáru.

„Cože? Já jsem dědicem Godrika Nebelvíra,“ žasl Harry, „a Roweny z Havraspáru ? “.

„Cože? Jak to a co to je za pergamen?“ zmatkovala Ginny.

„To je rodokmen všech zakladatelů. Podívej se,“ podával jí pergamen, „Otec je v linii Godrika a matka u Roweny“.

Ginny si převzala rodokmen a chvíli ho studovala. „Takže jsi dědic dvou zakladatelů Bradavic, Harry“

„Podívej se, prosím, kdo je dědicem Zmijozela“ řekl Harry.

„No,“ chvíli hledala, „je to Tom Rojvol Raddle.“

„Takže Voldemort,“ pronesl Harry trochu zklamaně.

Ginny najednou zkameněla a pergamen jí vypadl z rukou. Harry se po ní hned ohlédl, aby zjistil, co se stalo.

„Ginny, Ginny, co se děje?“ dotazoval se panikařící Harry.

„Tam…“ ukázala na rodokmen. „Tam u Helgy…“.

Harry zvedl ze země rodokmen a prozkoumal větev Helgy. Po chvíli se začal radovat: „Ginny, ty jsi dědička Helgy z Mrzimoru a tvá matka, Molly Weasleyová, byla před tebou!“

Najednou ji popadl a pevně objal. Pak jí zašeptal: „To je super. My dva máme sílu tří zakladatelů Bradavic.“

Najednou se bíle zablesklo a v jeskyni zůstal jen kámen, Godrickův meč a zmatený fénix.