Hledej

welcomeTahle povídka je můj první pokus. Je pro všechny, kteří mají rádi FanFikci Harryho Pottera. Navazuje na 5. díl Harry Potter a Fénixův řád. Některé prvky z šesté a sedmé knihy zachovám. Ještě maličkost, Justin Finch-Fletchley se zúčastnil bitvy na ministerstvu.

Co se týká mě, tak Lachim je mírně praštěný muž, kterého díky Máji a několika jiných posedlo „básnické střevo“ a výplod této posedlosti máte před sebou.

Doufám, že se Vám bude můj příběh líbit.

Lachim

    Lístek první

      Brumbál procházel svojí knihovnu a hledal jeden konkrétní titul. Najednou mu ale pod ruku přišla malá, nenápadná, knížečka. Jmenovala se Čtyřlístek příběhů z rodu Merlinova.

      tylstek

      Lístek první

      Příběh Mrzimoru

      Les byl velice tichý. Lidé se tu ještě neusadili a to bylo pro mladého muže, který jím právě procházel, velmi lákavé. Hodlal se usadit daleko od obyčejných lidí. Ne, že by je neměl rád, ale miloval klid, ticho a přírodu.

      Najednou došel k úzké soutěsce. Vchod do ní se dal snadno přehlédnout. Ostatně, on ho spíš vycítil. Soutěska byla zarostlá křovím a mladými stromky. Pomalu a opatrně se prodíral zarostlou úžlabinou, když se krajina před ním najednou otevřela a on stál na okraji oválného údolí sevřeného ze tří stran horami. Na čtvrté straně jej uzavíraly skály. Usmál se, náhoda mu dopřála najít to, co hledal, krásné, ale dobře ukryté místo.

      Tím mladíkem byl Tristan, pravnuk Morgany a Merlina. Právě se rozhodl, že si zde postaví svůj dům. Objevil dokonalou přírodní pevnost. Pomocí kouzel postavil uprostřed údolí veliký dům a soutěsku střežila magická brána. Poté se začal obcházet celé údolí a hůlkou ve vzduchu vytvářel složité obrazce. „Solum qui potest“, právě tohle kouzlo mu zaručí, že jeho sídlo najde jen ten, komu to dovolí.

      Tak byl založen Mrzimor, sídlo rodu, z kterého vzešla Helga, jedna z největších čarodějek historie. Avšak dříve, než spatřila světlo tohoto světa, čekala obyvatele Mrzimoru těžká zkouška.

      Tristan měl jediného syna, Patrika. Jeho matka zemřela při porodu a Tristan ji miloval natolik, že se už nikdy neoženil. Patrik byl velice chytrý a zvídavý chlapec. Možná až moc zvídavý. Jednoho dne, bylo mu asi sedm let, utekl z domu zkoumat les.

      Zvědavě se rozhlížel na všechny strany a běhal od jednoho stromu k druhému. Když se přiblížil čas večeře, dostal hlad. Rozhlédl se a zjistil, že netuší, kde je. Ztratil se a nedokázal určit ani přibližný směr, kudy by se měl vydat domů. Chvíli stál, vystrašený a zmatený, vůbec nevěděl, co si počít. Potom dostal nápad. Zkusí se přemístit, už si o tom něco přečetl a určitě to zvládne.

      Zavřel oči a soustředil se na domov. Lesem se ozvalo hlasité prásknutí a chlapec byl pryč. Přemístění ustál jen s obtížemi, bylo mu zle od žaludku, ale byl šťastný, že se mu to povedlo.

      Radost mu však dlouho nevydržela. Sotva otevřel oči, zjistil, že se sice přemístil, ale do úplně jiného údolí. Kousek od něj stála malá chaloupka. Celý nešťastný k ní zamířil a zaklepal na dveře. Dveře se otevřely a zevnitř se ozvalo: „Jen pojď dál, už na tebe čekám.“

      Patrik vešel dovnitř. Celý domek zabírala jedna jediná místnost. V rohu za stolem seděla žena neurčitého věku. Byla prostě oblečená a usmívala se na něj. Vstala od stolu a vydala se k němu.

      „Neboj se mě, jsi tam, kde máš být,“ uklidňovala ho a pořád se na něj vlídně usmívala.

      „Kde to vlastně jsem? Pomůžete mi vrátit se domů?“ zeptal se, už trochu klidnější Patrik.

      „Jak jsem řekla, jsi tam, kde máš být. A neboj se, domů se vrátíš. Teď se ale najíš a odpočineš si.“

      Patrik se posadil ke stolu a před ním se objevil talíř s kouskem pečené zvěřiny a trochou zeleniny. Žena před něj ještě položila ošatku s chlebem a pohár vody. Patrik se s chutí pustil do jídla, už měl opravdu veliký hlad. Jakmile dojedl, tak za stolem usnul. Žena se jen usmála a uložila ho do postele. Ještě chlapce pohladila po tváři a zmizela.

      -------------------------------------

      Na Mrzimoru mezitím vypuklo pozdvižení. Tristan a všichni ostatní obyvatelé údolí hledali Patrika. Prohledali údolí, soutěsku i její nebližší okolí. Tma a únava jim znemožnila další hledání. Tristan poslal všechny spát, sám ale nedokázal usnout. Seděl na posteli a přemáhal pláč. Najednou se v jeho pokoji objevila cizí žena.

      „Uklidni se, pane Tristane. Tvůj syn je u mne a je v bezpečí. Jednoho dne se ti v pořádku vrátí,“ promluvila.

      „Jak to, že je u tebe, paní? Proč ho nepřivedeš zpátky domů?“ ptal se jí Tristan.

      „Je tam, kde má být, a je v pořádku. Teď se napij vína, udělá ti dobře,“ odpověděla mu žena.

      Tristan se napil a jeho srdci se ulehčilo. Žena mu pomohla do postele a rukou mu přejela po tváři. Toto gesto postupně zopakovala u všech obyvatel skrytého údolí. Když opouštěla údolí, tak už nikdo ani nevěděl o Patrikově existenci, Jen na stole v Tristanově pokoji ležel zvláštní pergamen.

      Buď, pane, trpělivý. Štěstí se k tobě vrátí. Až najdeš to, o čem nevíš, že jsi to ztratil, tak se radost vrátí do tvého domu.

      Věř mi, jsem ta, co plní sliby.                                                          Nádúr

      -------------------------------------

      Sluneční paprsek si našel cestu oknem a polechtal spícího chlapce po tváři. Ten se probudil, ale nechtělo se mu ještě vstávat.

      „Je nejvyšší čas vstát, Patriku,“ řekl mu čísi hlas. Chlapec otevřel oči a posadil se. Najednou si uvědomil, že si nic nepamatuje. Neví kde je a ani kdo je.

      „Kdo jste, paní, a kdo jsem já?“ zeptal se zmateně.

      „Jmenuji se Nádúr. Ty jsi Patrik. Včera ses ztratil v lese a přišel až sem. Teď se pojď nasnídat, máme spoustu práce,“ odpověděla mu Nádúr a nalila čistou vodu do umyvadla na stole, aby se mohl po ránu umýt.

      Čas běžel jako splašený, dny přecházely v týdny, týdny v měsíce a měsíce v roky. Z Patrika se stal mladík na prahu dospělosti. V domku žil už deset let. Nádúr ho učila vše o stromech, bylinách, zvířatech i kamenech. Musel se naučit rozeznat vše živé i neživé, co se dalo najít na louce nebo v lese.

      Dokázal uzdravovat zraněná zvířata i nemocné lidi. Uměl používat magii Země, i když zatím nedokázal tento živel plně ovládnout.

      Jednoho rána se s Nádúr posadili na lavici kousek od zápraží. Dlouho tam jen tiše seděli a pak Nádúr promluvila.

      „Dnes ti je sedmnáct a jako kouzelník jsi právě dovršil svoji plnoletost. Naučila jsem tě vše, co musíš umět. Chybí ti jen jedno. Klenot Země. Až ho získáš, vrátíš se domů a otevřeš hradby paměti mnoha dobrých lidí.“

      „Co je to za klenot?“ zeptal se zvědavě Patrik.

      „To ti nepovím, na to musíš přijít sám. Zítra brzy ráno vyrazíš severním směrem, až dojdeš ke kamenné bráně. Pak podstoupíš tři zkoušky. Uspěješ-li, staneš se Pánem Země.“

      Patrik se z Nádúr snažil ještě něco dostat, ale ta mu už nic dalšího neřekla. Raději se tedy připravil na cestu.

      Teprve u večeře se dozvěděl něco dalšího.

      „Nyní mne vidíš naposled, ale dám ti ještě několik rad. U první zkoušky nezakolísej, u druhé neztrať hlavu a u třetí věř svému srdci. Sbohem Patriku, budeš mi chybět,“ rozloučila se Nádúr a zmizela.

      Patrik už ani nevěděl, jak dlouho cestuje severním směrem. Asi po dvou týdnech se dostal do obydlených končin. Pak už se občas mohl kousek svést s nějakým formanem nebo sedlákem vracejícím se z pole. Prošel spoustou vsí i několika městy a směřoval neustále jedním směrem. Na sever.

      Jednoho večera došel ke skalnímu převisu. Rozhodl se pod ním přenocovat. Bylo to dobře chráněné místo a s pomocí několika kouzel velice brzy i pohodlné. Sotva se natáhl na jednoduché, ale měkké lůžko, tak usnul hlubokým spánkem. Zdálo se mu o utajeném údolí, muži hrajícím si s malým chlapcem a také o krásné mladé ženě s dlouhými tmavými vlasy.

      Ráno zjistil, že je na místě, které tak dlouhou dobu hledal. Převis tvořil vlastně jakousi stříšku nad něčím, co připomínalo bránu. Jedním mávnutím hůlky uvedl místo, kde přenocoval, do původního stavu a pořádně si prohlédl skálu před sebou. Pukliny v kameni vytvářely obrys dvoukřídlé brány. Na místě, kde by měla být klika, byl malý výstupek. Dotkl se ho a skálou se začaly šířit zelené žilky připomínající kořeny prastarého stromu.
      Ve chvíli, kdy žilky pokryly celý prostor, se brána začala otevírat. Během několika okamžiků byla dokořán.

      Patrik se díval do naprosté temnoty. Slunce měl za zády, ale za hranici brány nepronikl jediný paprsek. Patrik věděl, že jeho cesta vede jen jedním směrem, do temného jícnu, který se před ním otevřel.

      Hlavou mu zazněla slova Nádúr. U první zkoušky nezakolísej. Nezakolísej. Patrik zavřel oči a udělal krok do prázdna. Najednou stál na začátku dlouhé chodby. Otočil se, ale místo brány za ním byla jen skála. Ani stopa po nějakém východu.

      V tu chvíli uslyšel zvířecí řev. Podíval se zpět do chodby a došlo mu, že první zkouška ještě neskončila. Chodbou se proti němu blížili tři obrovští tygři. Na první pohled bylo jasné, že jsou podráždění. Každou chvíli se chodbou ozýval jejich řev. Patrik se vydal proti nim. S pravou ruku zvednutou do úrovně ramen a napřaženou dlaní vyslal k šelmám mentální pokyn, aby se uklidnily a zastavily. Když byl sotva krok od nich, tak ho poslechly. Patrik je podrbal na hlavě a unaveně se sesul k zemi. Jeden z tygrů mu posloužil místo polštáře a další dva ho zahřívali svými těly.

      Po dlouhé době se Patrik probudil. Tygři byli pryč a na konci chodby se objevily dveře. Došel k nim a vzal za kliku. Marně, byly zamčené. Vedle dveří visel na zdi pergamen. Patrik si ho přečetl.

      Sestra s bratrem chodí světem,

      dávají a berou dospělým i dětem.

      Každý přijímá jeho dary,

      pozná rovněž její čáry.

      Sám každý z nich smysl ztrácí,

      znáš je ty, vlk i ptáci.

      Najdi jejich znamení,

      dveře se ti odmění.

      Patrikovi se v hlavě ozval známý hlas. U druhé neztrať hlavu. Neztrať hlavu. Znovu si pečlivě přečetl pergamen. Potom se podíval na dveře a usmál se. Byl na nich čtverec tvořený pěti řadami i sloupci různých symbolů. Chvíli si ho prohlížel a pak se dotkl dvou z nich, srdce na znamení života a kříže na znamení smrti.

      Dveře se otevřely a Patrik vyšel ze skály ven na louku. Uprostřed na prostém kamenném stole ležel krásný smaragdový šperk ve tvaru akátového listu. Za stolcem stál tmavě hnědý jednorožec se zlatým rohem a upřeně se díval na Patrika.

      „Vítej, bratře. Jsem rád, že jsi došel až sem. Tvá odvaha a tvůj důvtip se nedají popřít. Teď mi ovšem řekni, proč bych ti měl umožnit získat klenot Pána Země.“

      Patrik si znovu vzpomněl na Nádúr. U třetí věř svému srdci. Věř srdci. Nadechl se a odpověděl.

      „Každý kouzelník má blízko k některému elementu, takže moje nadání pro magii Země není argument. Svou troufalost a své přání získat ten šperk mohu podepřít jedině tím, že nechci vládnout Zemi, ale pomocí její magie pomáhat všude, kde to bude třeba.“

      „Potom si tedy pro něj pojď. Pokud ho nedokážeš vzít do ruky, zemřeš. Záleží jen na čistotě tvého srdce a pravdivosti tvých slov,“ odpověděl jednorožec a poodstoupil stranou.

      Patrik klidným krokem došel ke kamennému stolu a vzal šperk do ruky. V ten okamžik se jednorožec proměnil v krásnou ženu, oblečenou do skvostných zelených šatů. I Patrikovo oblečení se změnilo, nyní byl oblečený do bílé košile z jemného plátna, hnědých kožených kalhot a dlouhé tmavě zelené vesty z jemné kůže přepásané zlatým páskem. Vysoké boty z teletiny mu padly jako ulité.

      „Poklekni, Patriku ze skrytého údolí, jsi prvním svého rodu, který bude korunován Korunou Země,“ oslovila ho neznámá.

      Patrik udělal, co mu řekla, a ona mu vložila na hlavu klenot, jehož čelenka byla z tropické liány a po celém obvodu z ní vystupovaly krátké větvičky různých stromů.

      „Vstaň. Právě přišel čas tvého návratu do otcova domu,“ oslovila ho znovu žena a pomohla mu vstát.

      „Děkuji ti paní za vše, co jsi pro mne udělala,“ uklonil se jí Patrik s úsměvem. Poznal onu ženu. Byla to Nádúr v jedné ze svých mnoha podob. Její pohled zvlídněl, ještě naposledy ho pohladila laskavýma očima a tleskla.

      Svět kolem něj se roztočil a Patrik se ocitl na kraji úzké, křovím zarostlé rokle. V té chvíli si vzpomněl na svůj útěk z otcova domu před mnoha lety a neomylně vykročil směrem k domovu. Jakmile dorazil do údolí, zastavily ho stráže.

      „Kdo jsi, pane? A jak jsi dokázal vstoupit do tohoto údolí?“

      „Jděte, prosím, pro pana Tristana a vyřiďte mu, že to, co ztratil, se mu vrátilo. Věřím, že mne rád uvidí.“

      Jeden ze strážných si ho pečlivě prohlédl, nevěřícně zakroutil hlavou a kvapně odešel do velkého domu, kde bydlel vládce Mrzimoru. Ten dorazil během několika minut a, přesně jak Nádúr slíbila, se mu okamžitě vrátila radost ze života, když v cizinci poznal svého syna.

      Po mnoho večerů si pak vzájemně vyprávěli vše, co se za těch deset let událo. Patrik našel v údolí brzo i svou lásku. Jmenovala se Vesna a měla dlouhé tmavé vlasy. Měli spolu tři syny a spoustu vnoučat. Jejich nejstarší vnučka se jmenovala Helga a stala se Paní Země. Byla po Patrikovi teprve druhým vládcem živlu Země v jejich rodové linii, ale rozhodně ne posledním.

      Ale to už je jiný příběh…

       

      Items details

      • Hits: 9510 clicks

      Tecox component by www.teglo.info

      Vaše komentáře a dotazy  

      #
      maja 12 Květen 2012
      Moc hezká pohádka a krásná mezihra k tvé povídce. Takže se budu těšit jak na další řádnou kapitolu, tak na další tři půvabné pohádky :roll:
      Díky, Lachime.
      #
      neky 12 Květen 2012
      Krásná pohádka na dobrou noc,budu se těšit na další. :zzz
      #
      anneanne 13 Květen 2012
      Hezký příběh už se těším na další tři. :roll:
      #
      Lachim 13 Květen 2012
      Díky za komentáře. Byl to momentální nápad a taky bič do budoucna. Alespoň se začala trochu rozplétat poslední Dracova vize. :P
      #
      panvita 24 Květen 2012
      moc pěkný a zajímavý jsem zvědav na další
      #
      Jerry 10 Červen 2012
      Povedená pohádka. Už víš, Lachime, kdy bude další?
      #
      Lachim 10 Červen 2012
      Díky. Na další Lístek přijde řada, až naše skupinka získá druhý klíč. :-) Jeden klíč = jeden Lístek ;-)
      #
      panvita 10 Červen 2012
      a kdy bude nová kapitola?
      moc moc moc se těšim na další pokráčko
      #
      Lachim 11 Červen 2012
      Už se betuje. Snad to stihnem během pár dní.
      #
      Jarda 11 Červen 2012
      Jsem brzda pokroku. :oops: Nová kapitola visí u mne.
      #
      panvita 11 Červen 2012
      už se moc moc moc těšim
      #
      Nicholas 12 Červen 2012
      Tak kluci, kde máte tu novou kapitolu? :zzz
      #
      Lachim 12 Červen 2012
      Právě jsem ji odeslal. :-)
      #
      Jarda 12 Červen 2012
      Kapitola je připravená k publikování. Jen mě dneska celý večer zlobí připojení...