Hledej

Zpěv zlatého Fénixe

Zlat_Fnix_02Tento příběh přímo navazuje na konec knihy HP a Fénixův řád. Roztomilá scénka na nádraží, kdy si pár členů Řádu přišlo pohovořit s Dursleyovými,aby je přinutili chovat se k Harrymu slušně…

Na povídce spolupracují Mája a Karlos-sama. Karlos dodává skvělé nápady, píše pro Harryho učebnice a bude se zabývat temnou stranou a pradávným zlem. Mája si bere na starost romantiku, lidské vztahy a konečnou slohovou úpravu. Charaktery postav i zápletky spolu vytváříme pomocí diskuse na Skype a je to opravdu zajímavý styl tvorby. Jsme oba zvědaví, jak se vám trefíme do chutě a proto pište komentáře, podělte se s námi o vaše názory na naše společné dílko…

    Kapitola 24, Následky

      Varování: Smrt několika záporných postav.

       

      Po té, co se zlatý fénix s pegasem objevili v prvním záblesku světla nad vesnicí, zůstali čtyři zbylí studenti na chvíli strnule stát a zírat na sebe. Lenka přijala ohromující fakt jako první. S úsměvem si šťastně vzdychla a dále sledovala dění v Prasinkách jedním z očarovaných dalekohledů. Po chvíli se z ohromení probrali i ostatní a tak žádnému z nich nic důležitého z potupné porážky vlkodlaků neuniklo.

      V okamžiku, kdy Voldemort oznámil vzteklým řevem svůj příchod na scénu, někdo nekompromisně prorazil ochranná kouzla, kterými zabezpečili vstup na věž, a nahoru vtrhl rozlícený profesor Snape.

      „Tak tohle už je vrchol! To, co si dovolíte vy, je neuvěřitelné! Každý z vás čtyř zaplatí za vaše noční dobrodružství po padesáti…“

      „Počkejte chvilku, pane profesore, teď je to tam moc napínavé. Voldemort právě zaútočil na Prasinky ďábelskými plameny,“ s neobvykle vážným výrazem jeho rozhořčené spílání přerušila Lenka a hned se opět sklonila ke svému dalekohledu.

      Snape zalapal po dechu a okamžitě použil jeden z volných dalekohledů, který byl natočený směrem ke vsi. Ostatní se k němu trochu váhavě přidali. Takže to nejpodstatnější viděli všichni…

      Zlaťák slétl dolů, popadl Brumbála za ramena a vznesl se s ním nad vesnici. Brumbál třímal v ruce stále Merlinovu hůlku a vyslal proti těm plamenům mocné mrazící kouzlo. Byl to souboj magie a vůle. Plameny nad vsí rychle ztrácely svůj žár, zamrzaly a padaly dolů jako sněhové vločky, krupky, kroupy i velké ledové kusy. Harry měl jedinečnou příležitost poprvé si vyzkoušet další ze svých schopností. Z jeho očí tryskaly zlaté proudy světla a zasahovaly velké kusy ledu ještě ve vzduchu, takže na zem už dopadaly roztříštěné, někdy i rozpuštěné až na vodu. Všichni obránci se seběhli na návsi, jen letecká hlídka kličkovala mezi domy a hasila ty na okraji, které byly zasaženy plameny, co Brumbál nestihl zlikvidovat.

      Voldemort ztratil nervy jako první. S dalším vzteklým řevem ukončil kouzlo a zmizel.

      Zlatý fénix opatrně postavil Brumbála do středu návsi, okamžitě zamířil k pegasovi, usadil se mu na hřbetě a v oslnivém záblesku oba zmizeli…

      … a hned na to se objevili na Astronomické věži. Harry a Holly se okamžitě vrátili do svých lidských podob.

      „To mě mohlo napadnout, že vy dva tu nebudete chybět. Měl jsem dojem, že jste dostali zcela jasné instrukce, jak se máte chovat během úplňku!“ přivítal je rozlícený Snape. Jenže dřív, než na něj stihli ti dva zareagovat, chytil se Harry se zaúpěním za hlavu a zhroutil se na zem. Holly ho zachytila těsně před tím, než dopadl, a vyděšeně se ho pokoušela probrat ze stavu podobného účinkům kletby Cruciatus.

      „To je marné, Holly,“ řekla jí Hermiona, „Voldemort ho vtáhl do své mysli, neskončí to dřív, než se mu podaří se vyprostit…“

      Harry se svíjel v bolestech a naříkal, obě ruce si tiskl na jizvu na čele. Snape k němu poklekl z druhé strany a začal na něj řvát:

      „Uzavři svou mysl, Pottere! Okamžitě zvedni štíty nitrobrany! Umíš to! Stačí se jen trochu snažit!“

      oooOooo

       

      Teleportovat se s Holly v závěsu na Astronomickou věž, nepředstavovalo pro Harryho žádný problém, ačkoli byl z boje v Prasinkách dost vyčerpaný. Na to, aby zářil jako slunce, spotřeboval poměrně hodně magické energie a pak ty pokusy s paprsky vysílanými z očí… Cítil, jak ho to vyčerpává, ale musel pokračovat dál. Brumbálovo silné mrazící kouzlo měnilo plameny na led a někdy to byly opravdu velké kusy, které by po dopadu mohly zranit lidi nebo poškodit domy, které se Brumbál pokoušel chránit před ohněm. A tak se téměř úplně magicky vyčerpal. Z posledních sil se proměnil zpět a v tu chvíli měl pocit, že mu pukne lebka.

      Celým tělem mu prostoupil vražedný vztek, nenávist a užaslé překvapení.

      ‚Kde ten proklatý Brumbál sehnal pegase a toho podivného fénixe?! Něco takového jsem nikdy neviděl a ani jsem neslyšel o tom, že by se podobné bytosti v Anglii vyskytovaly. Ve Francii prý ještě nějaké pegase mají, ale ne takové, co jsem dnes viděl…‘

      Cloumal s ním vztek a zklamání, když se přemístil ke svému sídlu, a každým krokem, kterým se blížil k hradu, v něm tyto pocity narůstaly. Crabbe a Goyle opět hlídali vstupní bránu. Na nic jiného se ty tupé opice nehodily.

      „Vítejte, můj pane, za vaší nepřítomnosti se nic zvláštního nestalo, všechno je v pořádku,“ hlásil Crabbe a Voldemort vybuchl.

      „Nic není v pořádku, ty tupče! Avada Kedavra! Avada Kedavra!“ Dva zelené blesky zmizely v hrudích dvou věrných smrtijedů a jejich mohutná těla se sesula k zemi. Z brány vyběhl Malfoy následovaný Nottem a Parkinsonem.

      „Můj pane?“

      „Crucio!“

      Lucius Malfoy se zhroutil k zemi, svíjel se v ukrutných bolestech a Voldemortův vztek, místo aby polevoval, narůstal do monstrózních rozměrů.

      „Uzavři svou mysl, Pottere! Okamžitě zvedni štíty nitrobrany! Umíš to! Stačí se jen trochu snažit!“ slyšel Harry zdálky a věděl, že by se dokázal od tohoto divadla odtrhnout, ale on nechtěl. Potřeboval vědět, co Voldemort ještě provede. Malfoy upadl do bezvědomí a přestože se jeho tělo stále zmítalo v křečích, bez bolestného sténání a úpění to nebylo ono. Neuspokojovalo to jeho vražednou náladu. Přenesl mučící kletbu na Parkinsona, a když ten také po chvíli upadl do bezvědomí, došlo i na Notta. „Ti tři nic nevydrží!“ zavrčel si vztekle pod vousy nad nehybnými těly, přistoupil k Malfoyovi, roztrhl rozzuřeně rukáv jeho drahého honosného hábitu a přiložil hůlku na znamení zla. Pak přišla další Avada. Blonďatý aristokrat se už z bezvědomí neprobere…

      Harry opustil mysl šíleného vraha ovládanou nezvladatelnou zuřivostí a rychle otevřel oči. Snape se držel za předloktí a chystal se k odchodu.

      „Odneste ho na ošetřovnu, ať do něj madam Pomfreyová nalije bezesný spánek!“ velel jeho spolužákům. Harry se podíval Holly do očí.

      „Nesmíš ho nechat odejít, Holly. Už zabil tři smrtijedy, zabije ho…“

      „A jak to mám podle tebe udělat?“ protestovala Holly.

      „Nevím, prostě něco udělej! Nesmí odejít!“ naléhal Harry a Holly zvedla hůlku.

      „Purgo Somnus!“

      Severus Snape se složil k zemi jako domeček z karet.

      „Co… cos to udělala!?“ zajíkla se Hermiona.

      „Použila jsem léčivý spánek, protože očividně trpí bolestmi z toho pekelného znamení. Neměl by nic cítit a probere se po čtyřiadvaceti hodinách…“ vysvětlovala klidně Holly.

      „Ale… napadla jsi profesora! Proč?!“ už téměř hystericky ječela nebelvírská primuska.

      „Hermiono, klid. Požádal jsem ji o to. Viděl jsem jak Voldemort řádí. Zavraždil první tři smrtijedy, co po návratu potkal a žádné uspokojení mu to nepřineslo. Cítil jsem, že bude mučit a vraždit další, když jsem viděl, jak je svolává. Musel jsem Snapea zastavit. Budeme ho muset udržet v bezvědomí alespoň dva, tři dny, než se ten magor trochu uklidní, a bude bezpečné ho za ním zase poslat…“ promluvil tiše Harry. Z jeho hlasu čišela obrovská únava.

      „Harry, už je ti lépe?“ zajímala se starostlivě Lenka.

      „Nic mi není, jen jsem unavený…“ snažil se ji uklidnit Harry, ale vzhledem k tomu, že z jeho úst vycházely místo zamýšlených slov jen podivné chraplavé zvuky a oči se mu vyčerpáním zavíraly, tak se mu to moc nepodařilo. Nakonec nevydržel a vyčerpáním usnul.

      oooOooo

      Probral se… jak jinak, na ošetřovně. Věděl to dřív, než otevřel oči. Cítil podivnou směs vůní desinfekčních kouzel, lektvarů a naškrobených pokrývek. Slyšel madam Pomfreyovou…

      „… téměř úplné magické vyčerpání. Chybělo málo a zkolaboval. Ten kluk nemá žádný rozum nebo pud sebezáchovy, jednou bude moje smrt…“

      „Kdy předpokládáš, že se probere, Poppy?“ ptal se ustaraně Remus.

      „Kdyby to byl kdokoli jiný, tak jsem si jistá, že prospí minimálně dva dny, ale u Harryho…“

      „Remusi,“ ozval se Harry, jako by hodlal potvrdit její slova.

      „Harry,“ Remus se přiřítil k jeho posteli a opatrně ho objal.

      „Jsi vyléčený?“ zajímal se chlapec, který měl šťastný úsměv na tváři, přestože vypadal velmi unaveně.

      „Ještě neoslavuj, Harry,“ prohrábl mu Remus rozježenou kštici, „zůstaly mi nějaké vlkodlačí schopnosti, takže budeme muset počkat do dalšího úplňku, abychom to věděli jistě.“ Harrymu se začaly zavírat oči, těžko říct jestli únavou, nebo zklamáním.

      „Než mi zase usneš, tak potřebuji vědět, proč jsi po Holly chtěl, aby zneškodnila Severuse. Moc nám toho říct nedokázala…“

      Harry opět oči otevřel, sáhl na noční stolek pro své brýle a rozhlédl se po ošetřovně. Madam Pomfreyová odešla, takže tu byl jen on, Remus a spící Snape na druhé straně ošetřovny.

      „Ty Prasinky mě docela vyčerpaly. Když jsem se přeměnil zpět, tak jsem neměl zdvižené štíty nitrobrany a zasáhla mě vlna Voldemortovy zuřivosti. Vtáhlo mě to zase do jeho mysli. Viděl jsem jeho očima, jak se vrací do svého sídla. Zavraždil Avadou Crabbea a Goyla, mučil Malfoye, Notta a Parkinsona do bezvědomí. Pak použil Malfoyovo znamení, aby svolal ostatní smrtijedy a zabil ho taky. Co se stalo s ostatními nevím, musel jsem se vrátit, abych zabránil Snapeovi odpovědět na jeho volání…“ vysvětlil Remusovi co nejstručněji Harry.

      „Dobře, chápu. V tom případě to bylo na místě. Hermiona okamžitě vymyslela báchorku, kterou ředitel schválil a teď už se rozšiřuje po škole. Vysvětluje věrohodně, proč jste se vy dva ocitli spolu na ošetřovně a budete několik dní mimo. Profesor Snape vás přistihl v jedné nepoužívané učebně, jak se pokoušíte vařit nějaké experimentální bojové lektvary. Velmi výbušné a jedovaté. Hermiona okamžitě po jeho příchodu nechala obsah svého kotlíku zmizet, ale ty a Holly jste se pokoušeli ten nestabilní lektvar udržet. Když k vám přistoupil, aby nahlédl do kotlíku, co vyvádíte, tak došlo k explozi. Holly včas uskočila, ale vy jste byli oba zraněni výbuchem a zasaženi neurčitelnou jedovatou látkou, takže musíte být udržováni v léčebném spánku, dokud nedojde k úplnému očištění vašeho organismu…“

      „Jo, to zní uvěřitelně…“ povzdechl si Harry a oči se mu opět začaly zavírat. V polospánku ještě nezřetelně zamumlal: „Alespoň budou mít důvod, proč mě potrestat…“

      Remus zakroutil hlavou, sundal spícímu chlapci brýle z očí a zamumlal:

      „Kdy tě přestanou trestat za to, čím jsi? Budu tě bránit jako vlčice svá štěňata, Zlaťáčku…“

      oooOooo

      Podruhé se probouzel také velmi pomalu. Nejdřív uslyšel hlasy.

      „… už posbírali všechny zdechliny… celkem tam bylo sto devadesát dva mrtvých vlkodlaků. Někteří z těch, co útočili v první vlně, utekli do Zapovězeného lesa, když dostali pár střepin do kožichu. Bystrozoři s Brumbálem a Hagridem to tam prohledávali celé dopoledne. Slyšel jsem, že jim pomohli kentauři. Našli několik umírajících vlkodlaků, kteří již byli v lidské podobě. Ani neuměli anglicky. Pomocí překladatelského kouzla zjistili, že je Šedohřbet naverboval někde na Sibiři. Žádnému z nich už stejně nedokázali pomoc, měli stříbro pod kožichem moc dlouho. Všichni do dvou, tří hodin umřeli…“

      „Jo, Hagrid se odpoledne rozpovídal. Zase ty nešťastné chudáky oplakával. Prý jim slíbili svobodu a spoustu kořisti, ale hned po příchodu je zavřeli do temných kobek a pustili je až těsně před úplňkem. Vůbec netušili, do čeho jdou…“

      „Měli byste radši jít, nebo budete mít zase průšvih…“

      Zatím mluvili střídavě Fred a George, ale pak se ozval dívčí hlas.

      „Doufala jsem, že se alespoň na chvíli probudí…“ povzdechla si Hermiona a Harry otevřel oči.

      „Harry? No konečně! Jak ti je?“ zareagoval ihned Ron a nasadil mu brýle na nos.

      Po jedné straně jeho postele seděla dvojčata, na druhé zase Ron s Hermionou. Harry něco nesrozumitelně zachraptěl a Hermiona mu podala sklenici s vodou, aby si zvlhčil hrdlo.

      „Proč byste měli mít průšvih?“ zeptal se konečně na to, co ho z  celého toho rozhovoru nejvíc zneklidnilo.

      „Zakázali nám chodit k tobě na návštěvu, Harry. Nevím, jestli tak chtějí trestat tebe, nebo to má být trest pro nás. Nejhůř to nese Lenka. Našli jí, jak spí na chodbě před ošetřovnou stočená do klubíčka na zemi, když ji sem za tebou nechtěli pustit. Holly se teď o ni stará, takže nemusíš mít strach,“ dodala rychle, aby ho uklidnila. „Na ošetřovně jsou neustále hlídky, tak jsme s Ronem využili toho, že jsou tu dnes večer Fred s Georgem a na chvíli jsme se sem propašovali v době večeře.“

      „Ty jsi kvůli mé návštěvě obětoval jídlo?!“ žasl Harry a zíral nevěřícně na Rona. Hermiona si odfrkla, dvojčata se rozesmála a Ron se zašklebil.

      „Domluvil jsem se s Nevillem, že tě od něj budu pozdravovat a on mi za to přinese dostatek jídla na kolej…“

      „Pan ředitel to snad řekl jasně – žádné návštěvy! Slečna Grangerová a pan Weasley okamžitě opustí ošetřovnu!“ vlétla dovnitř madam Pomfreyová jako fúrie. Hermiona ještě rychle pohladila Harryho po ruce a už byli oba pryč. „A vy dva jste tady proto, abyste okamžitě upozornili jak mě, tak pana ředitele, pokud se pan Potter probudí! Jak dlouho už je vzhůru?“ pustila se Pomfreyová hned vzápětí do Freda a George.

      „Teď se vzbudil, madam, …“

      „…sotva jsme si stihli vyměnit pozdravy…“ bránila se dvojčata a ustoupila trochu stranou od Harryho postele.

      „Jeden z vás může doběhnout pro pana ředitele, druhý pro profesora Goodmanna. Já tady pana Pottera ohlídám!“ velela dál léčitelka a začala na něj vrhat jedno diagnostické kouzlo za druhým. Kluci Weasleyovi raději rychle zmizeli a Poppy, po chvilce zírání na runy vznášející se nad Harrym, vypadala docela spokojeně.

      „Regenerujete se rychleji, než jsem očekávala, takže je nejvyšší čas, abyste se pořádně najedl.“

      Hned na to mu zvedla postel, aby se mohl pohodlně posadit a na klín mu položila tác s jídlem. Harry sice nepatrně ohrnul nos, ale poslušně se pustil do polévky a pudinku. Ještěže stihl všechno dojíst dřív, než přišel Brumbál, protože v okamžiku, kdy viděl jeho výraz, tak se mu hrdlo stáhlo tak, že by už nedokázal spolknout ani ten pudink.

      Pryč byl ten laskavý kouzelný dědeček s věčným úsměvem na tváři, jiskřičkami v očích a plnými hrstmi cukrátek. U Harryho postele teď stál mocný čaroděj, který vypadal velmi rozladěně. Harry měl pocit, že zarůstá do matrace a měl touhu zmenšovat se a zmenšovat se, dokud nebude nejmenší na celém světě…

      vrabec_1A jeho přání se vyplnilo. Během okamžiku seděl místo chlapce na posteli malý rozčepýřený vrabec a vypadal, jako by chtěl každou chvíli frnknout.

      „Albusi, neděs ho. Jeho magické jádro ještě není zcela obnoveno! Jestli bude takto plýtvat magií, tak ho tu budu muset držet celý týden!“ pustila se do ředitele madam Pomfreyová, sebrala z nočního stolku podnos od jídla a začala jemně Harrymu domlouvat.

      „Potřebuji vás ve vaší lidské podobě, pane Pottere, takže přestaňte s těmi nesmysly a proměňte se zpět. Pan ředitel vás neukousne…“

      Brumbál se sice zatím ještě neusmál, ale posadil se na jednu ze židlí u Harryho postele, takže už z něj nešla taková hrůza, když se nad ním netyčil v celé své výšce. Ale Harrymu se z té nově objevené podoby vůbec nechtělo. Líbilo se mu být maličký, nenápadný a mít k dispozici křídla k rychlému úniku. Až když přišel Alex a klidně oznámil:

      „No jistě… Holly už také objevila svou další zvěromágskou formu. A docela podobnou. Ten její malý rozčepýřený sýček se objevil rovněž v okamžiku, kdy jsem jí domlouval…“

      „Ještě jsem nedostal příležitost panu Potterovi vyjádřit svou nespokojenost,“ odpověděl mu upjatě Brumbál a zněl dost podobně jako Snape. Ten ‚pan Potter‘ Harryho docela zabolel. Proměnil se zpět a tvářil se hodně provinile.

      „Omlouvám se, pane. Museli jsme vědět, co se tam děje, a když jsme to viděli, tak jsme vás v tom nemohli nechat…“ vyhrkl rychle Harry a bojoval s tím, aby mu nevyhrkly slzy do očí.

      Zdálo se, že Alex je tam proto, aby ho podpořil…

      „Holly to všechno svedla na Šťastný lektvar. Prý všichni, co byli v Prasinkách měli obrovské štěstí, že jste vy dva přihlíželi a byli jste k dispozici, když začalo jít do tuhého…“

      Harry se na něj nesměle usmál.

      „To rozhodně není k smíchu, pane Pottere. Měl jsem dobrý důvod k tomu, když jsem vám kladl na srdce, abyste v žádném případě neopouštěli hrad. Pegas a fénix měli být naším trumfem v boji proti Voldemortovi a měli před ním být utajeni tak dlouho, jak to bylo možné. Teď už ví, co máme na své straně, a bude hledat zbraně, které vás mohou zneškodnit nebo vám ublížit. A když bude pátrat dostatečně intenzivně, pak hrozí i nebezpečí, že odhalí, kdo se za těmi mytickými tvory skrývá.“

      „Ale ti vlkodlaci byli v hrozné přesile, pane, nezvládli byste to…“ snažil se argumentovat ve svůj prospěch Harry.

      „A vy se snad domníváte, pane Pottere, že jsme neměli plán pro případ neúspěchu pastí, nebo velkého počtu útočníků?“

      „Jak je možné, že naštvaný Brumbál zní skoro stejně jako Snape?“ pomyslel si Harry a nahlas se zeptal: „Plán?“

      „Zrušil jsem nad Prasinkami protipřemisťovací bariéru, takže každý, kdo se ocitl v úzkých, se mohl přemístit do bezpečí. Všichni jsme měli připravena košťata, a pokud by situace na zemi byla neudržitelná, pak bychom pokračovali v boji ze vzduchu…“

      „Ale co Voldemort?“

      „Opravdu si myslíte, že bych Toma neodrazil bez vaší asistence, pane Pottere?“ podíval se na něj přísně Brumbál a Harry zrudnul. Pochopil, že opět jednal zbrkle a zbytečně se cpal, tam, kam neměl.

      „Mrzí mě to, pane…“

      „To už je ovšem pozdě, škoda už vznikla,“ odmítl jeho omluvu stroze Brumbál. „To, jak s vámi za neuposlechnutí jasných příkazů naložím, si ještě promyslím. Rozhodně nepočítejte s žádnou shovívavostí! Je mi líto, že už vám nemůžu věřit jako dřív…“ dodal tvrdě ředitel a zvedl se k odchodu. Harry zíral na své ruce pevně sepjaté na přikrývce a oči se mu zalily slzami.

      Alex zůstal sedět u jeho postele, ale byl zticha a nechal Harryho, aby se s Brumbálovým kázáním vyrovnal sám. Totéž ovšem neplatilo pro dvojčata, která vtrhla na ošetřovnu hned, jak ji ředitel opustil.

      „Kruciš, to muselo být drsné kázání, když nám Harrýska rozplakalo…“ šťouchl do něj chlácholivě Fred. Harry odvrátil hlavu, aby před ním skryl slzy, ale na druhé straně už bylWeasley_Twins_by_yukipon George.

      „Tak to ho musel minimálně zklamat i ztratit jeho důvěru, Frede,“ konstatoval George, když viděl Harryho tvář.

      „Muselo to být horší, bráško. My jsme ho zklamali pětkrát, jeho důvěru ztratili třikrát, a nikdy nás to nerozplakalo…“ kroutil hlavou Fred a Harry už to nevydržel a ústa se mu roztáhla do nesmělého úsměvu.

      „Nekecej, poprvé ses taky rozbrečel,“ kontroval George.

      „Ale to mi bylo jedenáct a Brumbál vyhrožoval, že to napíše mámě. A zabralo to, nenapsal jí…“ protestoval Fred.

      „Minerva nás stejně práskla,“ kontroval George.

      „Jo, to máš pravdu. Dodneška jsem nepochopil, jak to mamka udělala, že nám ten hulák dokázal přidat i pár pohlavků,“ zazubil se Fred a Harrymu slzy vyschly a začal se smát nahlas.

      „Také jsem to jednou schytal podobně, Harry,“ přidal se Alex. „Bude se na tebe chvíli zlobit, ale když budeš pár dní sekat dobrotu, tak ho to přejde. Albus se nikdy nedokáže zlobit dlouho… Spíš bych si dělal starosti z toho, až se probudí Severus. Albus trvá na tom, abyste u toho ty a Holly byli a hned začerstva mu vysvětlili, co jste mu provedli…“

      Harryho veselí se proměnilo ve zděšení. I dvojčata se zajíkla.

      „Tak to ti nezávidím, kamaráde…“

      „To je asi ten nejhorší trest, jaký jsi mohl dostat. Ačkoli…“

      „Když bude odpočinutý, tak možná nebude tak protivný jako obvykle…“ doplňovala se dvojčata, jako by měla jednu mysl ve dvou tělech.

      Harry si začal dost živě představovat, jak asi zareaguje Snape, až mu bude vysvětlovat, že pokládal za nutné uzemnit ho na dva až tři dny, aby mu zachránil život, a dala se do něj zimnice. Zachumlal se do přikrývky a propadl se opět do spánku.

      Znovu se probudil nad ránem. Venku začínalo svítat a vedle jeho postele se ozývalo tiché pochrupování. Nasadil si brýle a uviděl Remuse Lupina, který usnul v pohodlném křesle, které si pravděpodobně proměnil z jedné ze židlí. Musely mu zůstat některé z vlkodlačích smyslů, protože ho dokázalo probudit Harryho tiché povzdechnutí.

      „Jak se cítíš, Harry?“ zajímal se hned starostlivě.

      Harry si znova povzdechl.

      „Odpočinutý, plný energie a … nešťastný. Zase jsem to zvoral, Remusi.“

      Remus mu zajel prsty do vlasů a konejšivě ho pohladil.

      „Slyšel jsem, že na tebe byl Albus dost tvrdý. Byl opravdu rozhněvaný, že jste se takhle odhalili, ačkoli kromě mě a Alexe vlastně nikdo netuší, že jste to byli vy dva. Všichni ostatní členové Řádu se domnívají, že jste ty a Holly zranili Severuse ještě před tím, než vyšel měsíc. Takže nikoho ani nenapadne, že byste v tom zjevení v Prasinkách mohli mít prsty. Albus také trval na tom, že trest pro vás vymyslí Severus, až se vrátí od Voldemorta, kam musí jít hned, jak ho Poppy probere. Takže nebude pravděpodobně moc dobře naladěn…“

      „Tak to jsi mě moc neuklidnil, Remusi. Asi se proměním na vrabce a uteču z domova…“ mračil se Harry.

      Remus se rozesmál.

      sek_1„Alex mi vyprávěl, jak jste ty i Holly našli svou další podobu. Vrabec a sýček jsou opravdu užitečné formy. Nikdo si vás nevšimne, všude proklouznete. Jeden ve dne, druhý v noci. Je zcela jasné, že se vy dva perfektně doplňujete…“

      „Co všechno ti Alex vlastně řekl?“ zajímal se Harry.

      „Požádal jsem ho, aby na tebe dohlédl, až tady nebudu. Pokoušel jsem se přesvědčit Albuse, aby mi svěřil tvé potrestání, ale on byl velmi rozzlobený a neústupný. Nechtěl jsem, abys mu čelil sám. Musel jsem zkontrolovat Oriona a Tonksovou…“ vysvětloval Remus.

      „Co je s Tonksovou?“ ptal se rozechvěle Harry.

      „Byla předevčírem pokousaná. Ona, Moody a ještě jeden bystrozor. Pošuk a Dave se začali hojit rychle, když si dali říct a přijali toho vlka v sobě. Vlkodlaci mají úžasné regenerační schopnosti. Jedna z věcí, které mě zneklidňují. Ten šrám, co mi způsobil Šedohřbet, se mi zahojil opravdu rychle…“

      „Ale co je s Tonksovou?“ odvedl Remuse důrazně od jeho obav a úvah Harry.

      „Dora má jako metamorfomág imunitu proti lykantropii, a proto se jí ta rána na boku nechce zahojit. Léčitelé u Munga dělají, co je v jejich silách, ale nic nepomáhá…“ utrápeně si povzdechl Remus.

      „A zkusili jste už Fawkesovy slzy? Ty by si s takovým zraněním mohly poradit,“ zajímal se Harry.

      „Všehojivý lektvar s jeho slzami jsme vyzkoušeli, ale nezabral. Jen přestala krvácet, ale ránu jí to neuzavřelo…“ kroutil hlavou Remus.

      „Dobře, podej nějakou čistou skleničku, nejlépe s kapátkem. Dám ti svoje slzy, když ty Fawkesovy nezabraly,“ rozhodl se Harry a proměnil se ve zlatého fénixe.

      „Harry, madam Pomfreyová trvala na tom, že ještě minimálně dva dny nesmíš kouzlit, neměl by ses vyčerpávat,“ snažil se protestovat Remus, ale Zlaťák nemínil diskutovat a podrážděně mu zobákem klepl do ramene. Tak se přestal hádat, přivolal malou křišťálovou lahvičku a rychle do ní zachytával slzy, které se fénixovi valily z očí. Naplnil ji až po okraj, než se Harry zase proměnil zpět.

      „Nevím, jestli by je měla vypít, nebo nakapat do ran, tak raději zkuste oboje,“ vysvětlil po té, co se opět zavrtal do pokrývky a únavou se mu začaly zavírat oči. Jenže ještě nechtěl usnout.

      „Kromě těch tří pokousaných… Měli jsme nějaké ztráty?“ zeptal se unaveně.

      „Ne, Harry, kromě vlkodlaků nebyli žádní mrtví. Pár lehkých zranění od odražených kulek, jedna zlomená ruka, nějaké škrábance a dost materiálních škod na domech, které jsou již pravděpodobně opraveny. Ať si říká Albus, co chce, já jsem přesvědčený, že bychom dopadli mnohem hůř, kdybyste se vy dva nezapojili…“ Tím prohlášením vyvolal na Harryho tváři uvolněný úsměv.

      „Alespoň někdo, kdo mě dokáže pochopit, díky Remusi. A co je s Orionem?“

      „Byl během úplňku s Romanem a jeho matkou. Zvládl přeměnu docela dobře, nezpůsobil si žádná zranění, ale velmi ho to vyčerpalo. Prospal dnes celý den…“

      „Snad mu už brzy dokážeme pomoci. Jak vůbec fungovaly ty naše lektvary?“

      „Ti dva, co vypili Experiment jedna, měli poměrně bouřlivou reakci. Dvakrát se večer proměnili ve vlkodlaka a zpět, ale do rána již zůstali ve svých lidských podobách. Byli ovšem tak vyčerpaní, že prospali zbytek noci i celý den. Já a Saša jsme proměnou vůbec neprošli. Když vyšel měsíc, tak se nám udělalo trochu špatně. Přepadla nás neobvyklá slabost, málem jsem ztratil vědomí, ale za chvíli to přešlo a byli jsme schopni se přemístit do Prasinek. Přišel jsem zrovna včas na to, abych si konečně vyřídil své účty se Šedohřbetem. Věděl jsi, že to byl on, kdo mě jako děcko pokousal?“ Harry jen zavrtěl hlavou. „No, už to nikdy nikomu neudělá,“ usmál se na něj Remus.

      „Doufám, že už jsi úplně vyléčený, Remusi, tak moc bych si to přál…“ povzdechl si ještě Harry, než se opět propadl do spánku.

      oooOooo

      Další probuzení už nebylo zdaleka tak poklidné. Ozvala se rána, Harry se vymrštil do sedu a šmátral rychle po hůlce a po brýlích. Ovšem nestihl ani jedno, ani druhé, protože v tom samém okamžiku se ocitl v pevném objetí.

      „Harry, jsem tak ráda, že jsi v pořádku. Měla jsem o tebe takový strach, když jsem se dozvěděla o té nehodě. Promiň ten randál, vždyť mě znáš…“ drmolila Tonksová, povolila sevření a on se konečně dostal ke svým brýlím.

      „A co ty? Už jsi také v pořádku?“ zajímal se.

      „Jasnačka. Ta medicína, co mi přinesl Remus, fungovala okamžitě. Zůstala mi jen jizva, ale ta dobře reaguje na třemdavu, takže asi nebudu mít žádnou památku na tu slavnou úplňkovou bitvu… Víš o tom, že je Remus vyléčený? U Munga mu udělali dnes ráno několik testů a ani jeden neukázal lykantropii. Vyléčil tou zázračnou medicínou i Pošuka, ale pak jsme museli utéct, protože by se na nás léčitelé vrhli a chtěli by znát složení toho lektvaru, s kterým dělal Remus ve špitále zázraky…“ mlela Tonksová jako kolovrátek.

      „Stop, Doro, mlč alespoň chviličku, nebo se z tebe ten kluk zblázní!“ zastavil ji Remus a zavolal Dobbyho. „Přines nám snídani, Dobby. Dvakrát hodně vydatnou pro tyhle dva marody a pro mě něco normálního, prosím.“

      Tonksová byla pořádně vyhládlá a ucpat jí pusu jídlem byl jediný způsob, jak ji umlčet. Harry se do ovesné kaše a toustů s marmeládou také pustil s chutí, protože už mu pořádně kručelo v žaludku. Remus si dával vajíčka se slaninou a při tom klidně vyprávěl:

      „Dořina léčitelka mi nejprve nechtěla žádné experimenty dovolit, tak jsem jí musel prozradit, že je to pravděpodobně lék na lykantropii. Že jsem se po jeho požití během úplňku vůbec neproměnil. Pak mě k ní teprve pustila. Zkusil jsem nejdřív tu medicínu nakapat přímo do rány a stačilo to. Jakmile se její rána začala hojit, tak léčitelka odešla, aby se v zápětí objevila s několika dalšími léčiteli, kteří na mě všichni najednou začali vrhat všemožná diagnostická kouzla. Ani jedno z nich neprokázalo lykantropii. Vzali mi i krev a pár vlasů a trvali na tom, že musím zůstat v nemocnici, dokud neprovedou podrobné testy. Tak dlouho jsem tam čekat nechtěl, tak jsem pobídl Doru, aby se rychle oblékla, že zmizíme.

      V tom okamžiku vtrhl do jejího pokoje Pošuk. Asi ho nepoznáš, až ho příště potkáš, Harry. Samotného mě překvapilo, jak silné jsou vlkodlačí regenerační schopnosti…“

      „Jo, začal ječet: ‚Ty prý máš lék na lykantropii, Lupine. Honem mi to dej, rychle, než mi doroste ještě oko!‘ Prý: ‚Že mi dorostl nos, mi nevadí, za to, že mi dorostla noha, jsem dokonce i vděčný, ale o své magické oko přijít nechci! Už jsem si na něj zvykl tak, že bych si bez něj připadal jak slepý!‘“ skočila mu do řeči Tonksová a chechtala se tak, že si vylila dýňový džus do klína. To ji zase na chvíli umlčelo.

      „Položili jsme ho do postele a já jsem mu nakapal do úst pět kapek. Netuším, jak budou fungovat bez lektvaru. Jsem skutečně zvědavý, jak to s ním dopadlo, protože pak už jsme na nic nečekali a oba jsme uprchli do bezpečí bradavické ošetřovny. Obávám se ale, že mu to oko stejně nakonec doroste, i kdyby byl vyléčený, protože mě ty schopnosti také zůstaly…“ pokračoval Remus.

      Tonksová se mezitím osušila a rozhodla se s ním nesouhlasit.

      „Myslím, že nedoroste, Reme. On byl vlkodlakem jen necelé dva dny, nestihl se adaptovat. U tebe je to něco jiného. Ty jsi byl vlkodlakem většinu svého života, takže je jen spravedlivé, když ti zůstanou tvé mimořádné schopnosti jako kompenzace.“

      „A jaké schopnosti ti tedy zůstaly, Remusi?“ zajímal se Harry, když se dochechtal.

      „Mám pořád vlčí čich i sluch a jak už jsem ti říkal, rychle se uzdravuji bez potřeby léčivých kouzel a lektvarů. Uvidíme, jestli mi zůstanou i vlkodlačí nectnosti. Před úplňkem jsem se vždy těžko ovládal a snadno jsem se rozčílil. A týden před úplňkem jsem měl pořád hroznou chuť na syrové maso…“

      „To nevadí, Reme. Miluji tataráček, tak si ho budeme dopřávat před úplňkem spolu s krvavými bifteky…“ uklidňovala ho rozšafně Tonksová.

      „Tak to s vámi vánoční prázdniny trávit nechci, já mám rád maso pořádně propečené,“ zašklebil se na ně Harry.

      oooOooo

      Po snídani přišel na hlídku Bill Weasley a poslal Lupina s Tonksovou za ředitelem. Harry se opět nechal trpělivě vyšetřit od madam Pomfreyové, která konstatovala, že už je téměř v pořádku, ale musí ještě dnes odpočívat a do vyučování se může vrátit až zítra.

      „Večer budu budit profesora Snapea a pan ředitel si přeje, abyste byl u toho a vysvětlil mu, proč kvůli vám musel strávit dva dny v bezvědomí. Pak se budete muset vrátit na kolej. Nejsem jistá, jestli budu moci propustit Severuse a nechávat vás dva pohromadě, když budete oba při vědomí, mi připadá příliš riskantní…“

      Harrymu se sevřelo hrdlo tak, že nemohl pozřít oběd. Celé odpoledne přemýšlel o tom, co Snapeovi řekne. Cvičil si proslov a doufal, že mu popudlivý profesor dovolí ho alespoň dokončit. Nakonec dostal nápad. Ale musel si ověřit, jestli ho bude možné uskutečnit.

      „V jakém stavu bude pan profesor, až ho probudíte, madam Pomfreyová?“ zeptal se ošetřovatelky, když mu přinesla večeři.

      „V prvních okamžicích bude dezorientovaný. Bude chvíli trvat, než si vzpomene na to, co se dělo před okamžikem, kdy jste ho uspali. Takže budete mít nanejvýš pár minut, abyste mu všechno uspokojivě vysvětlil, pane Pottere. Pak už budete muset rychle zmizet, protože rozlíceného Severuse Snapea neudržím ani já…“ vysvětlovala Poppy.

      Moc Harryho neuklidnila, nicméně ho utvrdila v tom, že jeho nápad je nejspíš nejlepším řešením tohoto problému. Po večeři přivedl Alex Holly a Harry měl jen pár minut, aby se s ní domluvil, než madam Pomfreyová přistoupila k lůžku profesora Snapea, aby ho probudila. Nejdřív vytáhla z šuplíku nočního stolku jeho hůlku a strčila si ji „pro jistotu“ do kapsy zástěry.

      Pak použila několik diagnostických kouzel a se spokojeným pokývnutím hlavou pronesla probouzecí formuli.

      Snape otevřel oči téměř okamžitě. Hned se ostražitě rozhlédl kolem sebe a trochu se uvolnil.

      „Co se stalo, Poppy? Proč jsem na ošetřovně?“ zeptal se.

      „To ti jistě velmi ochotně vysvětlí pan Potter, Severusi,“ odvětila léčitelka a ustoupila trochu stranou.

      „Jste schopný nahlédnout do mé mysli, pane? Bude jednodušší, když vám tu událost ukážu. Pomůže vám to rychleji si na všechno vzpomenout…“ naklonil se k němu Harry, aby mu umožnil dosáhnout rukama na své spánky. Snape mu automaticky vyhověl a Harry ucítil jeho přítomnost na okraji své mysli. Poslal k němu celou vzpomínku, začínající okamžikem, kdy na astronomické věži přistáli a změnili se do svých lidských podob. Nechal v ní všechnu tu bolest a emoce, které ji provázely. Ukončil ji až za svým mentálním rozhovorem s Holly a kouzlem, které na něj použila.

      Snape pustil Harryho spánky, opřel se do polštáře a zavřel oči. Harry se napřímil a podíval se na Holly.

      „Použila jsem léčivý spánek, pane, protože jste vypadal, že máte bolesti. Poskytl vám spánek bez bolestí, nočních můr a jakýchkoli jiných snů. Doufám, že jste si pěkně odpočinul…“ pokračovala Holly.

      Snape zase otevřel oči a zahromoval:

      „Doufám, že jste mě nenechali spát celých čtyřiadvacet hodin?!“

      „No… Vlastně jsi spal celých čtyřicet osm hodin, Severusi, na přání ředitele. Ale rozhodně ti to prospělo. Měl jsi organismus poměrně dost zamořený různými škodlivinami a léčivý spánek tě krásně očistil…“ oznámila mu madam Pomfreyová.

      „COŽE?!“ vymrštil se profesor Snape do sedu a pokusil se seskočit ze svého lůžka. Vzápětí si uvědomil, že je navlečený ve slušivém modrém nemocničním pyžamu a zařval:

      „Poppy! Kde mám svoje oblečení?!“

      Konečně zasáhl i Alex.

      „Na chvilku se uklidni, Severusi. Než odsud utečeš, musíš se seznámit s historkou, kterou šíříme po škole s nadějí, že se co nejdříve dostane k Voldemortovým uším…“

      „Kde mám svou hůlku, Poppy?“ zajímal se Snape nasupeně.

      „Hůlku mám u sebe, Severusi Snape. Dostaneš ji společně se svým oblečením, až si necháš všechno pěkně v klidu vysvětlit a já se nebudu muset bát tě propustit ze své péče!“ odsekla ostře léčitelka a rychle zmizela za dveřmi své kanceláře.

      Snape si rozčileně odfrknul a zabodl svůj ostrý pohled do Harryho, Holly a nakonec do Alexe.

      „Tak povídejte!“ vyštěkl na ně.

      oooOooo

      „Tohle je určitě dílem Grangerové,“ vyplivnul jedovatě, když Alex domluvil.

      „Jistě,“ přikývl spokojeně profesor obrany.

      „Dobře, zní to uvěřitelně,“ souhlasil neochotně Snape. „Alespoň budu mít opět dobrý důvod, chovat se k vám velmi nevlídně, pane Pottere. A tentokrát to s vámi odnese i vaše sestra.“

      Harry si utrápeně povzdechl a Holly zvedla vyzývavě obočí.

      „Já ovšem nejsem tak splachovací jako Harry, pane profesore.“

      „Pak tedy připravíte svou kolej o značné množství bodů, slečno. Beztak už Havraspár nechutně vede,“ s jedovatým úšklebkem jí sebral vítr z plachet Snape.

      „Abychom to uzavřeli: Pane Pottere, chápu, jak jste došel k závěru, že mě nesmíte nechat odejít za Pánem zla, ale příště bych se spokojil s pouhým varováním. Už nikdy nerozhodujte za mě! A vy, slečno Goodmannová, jestli proti mně ještě někdy pozvednete hůlku mimo výcvik, i kdyby to mělo být jen proto, abyste mi odstranila smítko z hábitu, pak toho budete neskutečně litovat! Je vám to oběma jasné?“

      „Ano, pane,“ zaznělo dvouhlasně.

      „A teď vypadněte, ať se konečně můžu obléknout a dostat z té panovačné ženské, co tu vládne, svou hůlku,“ zabručel mrzutě na rozloučenou.

      Harry a Holly děkovali všem božstvům, že z toho vyvázli tak snadno a přesouvali se k východu tak rychle, jak jim dovolovala jejich šestnáctiletá důstojnost. Alex šel za nimi. Jen ještě upozornil Snapea, že s ním chce hovořit Albus, ještě předtím, než opustí hrad.

      Cestou z ošetřovny Holly a Harry radostně štěbetali, aby si stihli sdělit všechny novinky, když už měli to nejhorší za sebou.

      „Být vámi, tak se moc neraduji,“ zarazil je po chvíli Alex, který je doprovázel. „O vašem trestu se rozhodne až zítra. Až se Severus vrátí a přinese zprávy o důsledcích té vaší akce. Ředitel se pořád ještě moc zlobí, takže se připravte. Nebude to příjemné.“

      Dva provinilci se rychle utišili a pokračovali dost sklesle nejdřív k Nebelvírské koleji. Jen díky tomu zaslechli v chodbě vedoucí k Buclaté dámě podezřelé zvuky. Harry opatrně nakoukl do jednoho z výklenků, připravený rychle vycouvat, pokud by narazil na nějaký rozněžněný páreček, ovšem to, co uviděl, mělo k nějakým něžnostem dost daleko. V koutě za rezavým brněním byl napěchovaný Dean, před kterým stál Draco Malfoy a mířil mu hůlkou na krk.

      „Co to děláš, Malfoyi?“ zavrčel vztekle a okamžitě tasil svou hůlku.

      „Vypadni, Pottere, a nestrkej svůj všetečný nos tam, kde bys o něj mohl přijít!“ zaprskal vztekle Malfoy.

      „Nemyslím si, že byste byl v pozici, takto si vyskakovat, pane Malfoyi,“ setřel ho okamžitě Alex, který rázně odstrčil Harryho stranou. „Můžete mi vysvětlit, co děláte těsně před večerkou v této části hradu?“

      „Dostal jsem povolení studovat po večeři v knihovně, pane profesore,“ odpověděl zkrotlý zmijozel.

      „Tím jste neodpověděl na mou otázku. Nejste v knihovně, ani na přímé trase z knihovny na kolej, pane Malfoyi, takže očekávám trochu lepší vysvětlení…“ přísně na něj shlížel Alex.

      „Jen jsem se potřeboval trochu projít, pane. Jak jistě víte, tak mám v poslední době dost omezený pohyb a to moc neprospívá mému trávení,“ ušklíbl se Malfoy.

      „V tom případě vás zítra po večeři očekávám v tělocvičně. Rád věnuji dvě hodiny svého času vylepšení vašeho trávení i vaší mizerné tělesné kondice, pane Malfoyi. Zároveň strhávám zmijozelu dvacet bodů za napadení spolužáka. Uvědomte si laskavě, že jste podmínečně vyloučen a podobné nepřístojnosti vás můžou stát vzdělání!“ už poměrně tvrdě ho setřel Alex. Malfoy sevřel vztekle rty a přes ně procedil: „Ano, pane.“ Pak se urychleně klidil směrem ke sklepení.

      „Jste v pořádku, pane Thomasi? Neublížil vám nějak?“

      „Dobrý, pane, jen mi vyhrožoval,“ uklidnil je všechny Dean.

      „Co chtěl?“ zajímal se Harry.

      „Jako obvykle ty jeho fašistický kecy o mudlovských šmejdech a jak dopadnou, když nepřijmou své podřízené místo ve společnosti. Měli by si místo hada vypalovat na ruku hákový kříž. Ten kluk se měl narodit před šedesáti lety. Hitlerovi by se líbil. Fanatický fašista, árijský typ…“ mračil se naštvaně Dean.

      „Však on ho život naučí, že není všechno černobílé,“ povzdechl si Alex.

      „Myslíte, že smrtijedi nevědí, že Voldemortův otec byl mudla? Proč se plazí u nohou polokrevného šílence, když jsou tak posedlí tou svou čistokrevností?“ mudroval Harry, a když došli k Buclaté dámě, nechal jít Deana napřed, odvedl Alexe kousek stranou a zeptal se:

      „Malfoy se ještě nedozvěděl o smrti svého otce?“

      „Nikdo o tom ještě neví, Harry. Narcisa prý byla včera nakupovat a nevypadala, jako by si dělala nějaké starosti. Nebýt tvého vidění, tak bychom o tom nevěděli ani my. To je také důvod, proč jsem byl tak mírný…“

      Tak si zamyšlený Harry popřál dobrou noc se svou sestrou a strýčkem, požádal Holly, ať vyřídí jeho pozdravy Lence a vlezl otvorem za portrétem do jámy lvové.

      oooOooo

      Nebelvíři ho přivítali jako válečného hrdinu. Harry byl z toho mumraje celý zmatený a až rozhovor s Katií mu trochu osvětlil to pozdvižení.

      „Hermiona mi předala své poznámky a vysvětlila mi, jak by ty lektvary měly fungovat. Netušila jsem, že mají mudlové takové účinné zbraně, jako jsou bomby a granáty, ale dvojčata tyhle věci znají, dokonce prý něco podobného už použili proti vlkodlakům. Slíbili mi, že ty Hermioniny poznámky prostudují se mnou a vařit to budeme v Komnatě nejvyšší potřeby. Tam by nás už nikdo překvapit neměl. Byl to od vás skvělý nápad, vymyslet zbraně, které by nám mohli ve válce tak výrazně pomoci. Smrtijedi určitě nepočítají s něčím tak mudlovským…“ překypovala nadšením Katie Bellová.  Harry se zmohl jen na to, aby s přihlouplým úsměvem přikyvoval. Vůbec totiž netušil, že se Hermiona pustila do výzkumu něčeho podobného. Proto tedy ta její vymyšlená historka…

      Byl sice označen madam Pomfreyovou za zdravého, ale ještě pořád se dost snadno unavil, takže se brzy potichu vytratil a zapadl do postele.

      Ve čtvrtek ráno nebyl profesor Snape na snídani a potom ani na obědě. Ginny referovala, že jejich hodinu lektvarů suploval Brumbál.

      „Vypadá to, že se z té nehody vzpamatovává mnohem hůř, než ty, Harry,“ spekulovala. Nikdo z koleje jim, díky Hermionině historce, nevyčítal ztracené body. Havraspárští ovšem tak tolerantní nebyli, ačkoli přišli pouze o sto bodů na rozdíl od dvou set bodů nebelvírských. Holly a Lenka se musely vyrovnávat se spoustou jedovatých komentářů a tak teď obě raději jedly u nebelvírského stolu.

      „Budeš mě muset naučit, jak snášet ty Snapeovy urážky, Harry. Jestli přijdu ještě o nějaké body, tak už s nimi nevydržím…“ šeptala mu Holly do ucha během večeře, na které se Snape konečně ukázal. Vypadal hodně špatně. Jeho bledá, trochu nažloutlá pleť teď měla výrazný nádech do zelena, lehký třes rukou naznačoval, že byl vystaven dlouhodobému působení kletby Cruciatus.

      „Kruci, myslel jsem si, že když mu nedovolím odejít na volání, tak bude tohohle ušetřen,“ přešel Harry raději do telepatické konverzace.

      „Brumbál si to pravděpodobně dobře promyslel, když trval na tom, že nám vymyslí trest až po svém návratu od Voldemorta. Nemůžu si pomoci, ale je mi ho hrozně líto, že si něčím takovým musí procházet…“ odpověděla mu Holly.

      „Tak mu, prosím, nikdy nedej najevo, že ho lituješ. Je tak hrozně hrdý, že by ho to smrtelně urazilo,“ kladl jí na srdce Harry a přemýšlel, jaký trest by pro ně ztýraný Snape mohl vymyslet. Dozvěděl se to hned další den, po páteční hodině lektvarů…

      Celá ta hodina byla utrpením. Snape jim oběma dával neskutečně zabrat. Peskoval je úplně za všechno. Jak drží nůž při krájení přísad, jak míchají, jak přidávají přísady do kotle… Nedal Harrymu a Holly na chvilku pokoj. Malfoy se po dlouhé době na hodině lektvarů ohromně bavil. Kupodivu byl jediný ze zmijozelských, kdo si to tak užíval.

      Není divu, že v takových podmínkách dokonce ani Holly nedokázala uvařit přijatelný lektvar, což byl samozřejmě důvod pro další potupné komentáře. Přestože oba snášeli toto příkoří mlčky a pokorně, přišli každý o dalších padesát bodů. To byl ovšem jen začátek toho, co mělo následovat. Dostali příkaz, aby po ukončení hodiny zůstali v učebně. Ron, Hermiona a Neville jim mohli poslat jen lítostivé pohledy a povzbuzující úsměvy, než byli rázně vykázáni. Snape okamžitě na učebnu použil diskrétní kouzlo.

      „Je mi to opravdu hrozně líto, pane, že jste kvůli nám trpěl,“ pokoušela se nešťastná Holly trochu zmírnit to napětí, které v opuštěné učebně zavládlo po odchodu studentů.

      „Myslel jsem si, že vás toho ušetřím, když vám tam znemožním jít, pane,“ přidal se k ní Harry.

      Snape si odfrkl:

      „Nebyl jsem potrestán za to, že jsem neodpověděl na volání. Temný pán už byl seznámen s důvody, proč jsem nebyl schopen přijít, a zdá se, že ho to dokonce pobavilo. Dostal jsem za úkol zjistit, jaké lektvary se chystáte proti němu použít. Co ho rozlítilo, bylo to, že jsem neměl ani ponětí, kde vzal profesor Brumbál zlatého fénixe a andělského pegase. Dobře si o vás nastudoval vše, co dokázal najít a chce po mě další informace. Nepodařilo se mu zjistit, jak se dají takové bytosti zabít, nebo alespoň zneschopnit, a já mu je musím dodat, pokud si nepřeji trpět. Jak se budete vyrovnávat s tímto faktem?“

      Harry i Holly zbledli. Další důsledek toho, že se vložili do věcí, do kterých se rozhodně vložit neměli.

      „Po poradě s ředitelem již jsem se rozhodl, jak vás potrestám. Slečna Goodmannová půjde se mnou do kabinetu, pan Potter zůstane zde, dokud ho nezavolám!“

      Harry se posadil na své místo a pokoušel se z vedlejší místnosti zachytit jakýkoli zvuk, který by napověděl, co ho čeká. Marně. Snape samozřejmě kabinet zajistil kouzly. Dostal z té příšerné nejistoty takovou třesavku, že mu skoro cvakaly zuby. Neskutečně se mu ulevilo, když se konečně otevřely dveře a ozval se Snapeův hlas, který ho pozval dál.

      Snape stál před svým stolem, před sebou nepohodlnou dřevěnou židli, na které vždy sedávali vrtící se provinilci, když dostávali co proto.

      „No pojďte, pane Pottere, čekám tu na vás,“ pobídl loudajícího se chlapce a důrazně pokynul rukou.

      Harry zvedl statečně hlavu a přistoupil až k němu, chystaje si sednout na židli. Jenže Snape zvedl levou nohu a o židli si ji opřel. Než se stihl Harry s tím podivným gestem vyrovnat, popadl ho a ohnul si ho přes koleno. Vyhrnul mu hábit a začal mu otevřenou dlaní sázet na zadek jednu ránu za druhou. Kolik jich bylo, netušil. Byl v šoku. Něco takového rozhodně neočekával…

      Když Snape s exekucí skončil, tak překvapeně sledoval, jak od něj chlapec ohromeně odskočil, odcouval do rohu a jako vyděšené zvířátko se tiskl k policím plných různých podivností uzavřených ve sklenicích. Oči vytřeštěné a dech tak zběsilý, že mu hrozila hyperventilace. Harry Potter byl očividně v šoku. 

      „Tváříte se, pane Pottere, jako byste nikdy v životě nedostal výprask,“ konstatoval překvapeně, když k němu pomalu a opatrně přistoupil. „Což mi připadá nepravděpodobné, vzhledem k výchově, které se vám od Dursleyových dostalo.“

      Chlapcovy vytřeštěné oči se pomalu zaostřily na něj a Potter vykoktal:

      „Nikdy… mi… nic takového…“

      „Jak vás tedy vaši příbuzní trestali?“ zeptal se klidně a rozvážně profesor.

      „Teta mě vždy jen praštila rukou, nebo tím co právě držela. Nebo na mě ječela. Strýc mě většinou chytil za vlasy a odtáhl do přístěnku, nebo do pokoje. Někdy mě cestou nakopl, nebo praštil pěstí…“ konečně začal vnímat své okolí Harry a přestal vypadat, jako by mu měli oči vypadnout z důlků.

      Snape mu pomalu položil ruce na ramena a klidným, hlubokým hlasem začal vysvětlovat:

      „Harry, nejen díky zakladatelům se můžeme považovat za jednu rodinu…“

      A Harry si vzpomněl na Snapeovu závěť, na to, jak se mu věnoval během prázdnin a věnuje se mu nadále i ve škole.

      „V normálních rodinách to takto chodí. Když děti zlobí, dostanou na zadek. Když jsem přemýšlel, jak vás dva potrestat, tak mi došlo, že nemá cenu vymýšlet žádný složitý dlouhý trest, protože oba máte tak nabitý program, že by to narušilo váš trénink a přípravu na boj, který vás čeká. Proto jsem se rozhodl vše vyřešit rychle, stručně, ručně… a už se k tomu nevracet.“

      Harry se zajíkl.

      „Ho… Holly taky dostala výprask?!“

      „Ano. A zareagovala mnohem lépe, než ty. Očividně ji Alex vychovával podle běžných standardů…“ ušklíbl se trochu zlomyslně Snape a odstoupil od něj. V tu chvíli do jeho kanceláře vtrhl Remus Lupin.

      „Zmlátil jsi ho?! Jestli ses ho jen dotkl, Snape, tak budeš mít co dělat se mnou!“ temně vrčel bývalý vlkodlak a oči mu svítily jasně žlutou barvou.

      „Remusi, uklidni se, jsem v pořádku,“ odlepil se Harry z rohu a rychle se přesunul mezi svého opatrovníka a profesora.

      „Jistě, pane Pottere. Zadek vás bude pálit jen pár hodin. Bude se vám u večeře sedět trochu nepohodlně, spát budete zřejmě na břiše, ale zítra už o tom výprasku ani nebudete vědět,“ rozhodně mu jeho snahu neusnadňoval profesor lektvarů. Přehnal to. Remus odstrčil Harryho rázně z cesty a chystal se na něj vrhnout.

      „Uklidni se, Lupine. Ani jsem na ně nevzal rákosku. Jen jsem jim naplácal na zadek. A nemůžeš tvrdit, že si to nezasloužili…“ rozhodl se Snape nakonec zmírnit napětí.

      „Remusi, prosím, uklidni se, opravdu mi nic není,“ hučel do něj z druhé strany Harry.

      Do té napjaté situace vešli Holly s Alexem.

      „No, páni, dostala jsi výprask?“ žasl Alex a Holly se nepříjemně ošila, když neochotně přikývla. „Alespoň se poučíš a příště už se budeš chovat zodpovědněji, holátko,“ uculil se a rozpačitou Holly konejšivě objal. Tato reakce uklidnila konečně i Remuse. Natáhl se po svém chráněnci a schoval ho rovněž do bezpečí své náruče.

      Snape se zatím přesunul za svůj stůl a posadil se.

      „Běžte si ty své haranty rozmazlovat někam jinam. Zdržujete mě od práce,“ zahučel se svou obvyklou jedovatostí a zamračil se na ně. Harry se musel kousnout do tváře, aby se nerozesmál. I Holly zazářily oči pobavením, když opouštěli kabinet profesora lektvarů. Snape si toho určitě všiml, protože než se za nimi zavřely dveře, tak ještě zlomyslně dodal:

      „A příště už dostanete na holou…“

      Odměnou mu bylo dvojité překvapené zajíknutí.

      Spokojeně se opřel do své židle, počkal, až odejdou, a v soukromí svého kutlochu se rozesmál. Netušil, že jeho pobavení mělo nežádoucího svědka. Na okraji jedné z polic seděl velký čmelák, kterému ve složených očích povědomě zajiskřilo, a pak se nenápadně protáhl škvírou mezi kameny do chodby.

      A/N V této kapitole nebyla žádná napínavá akce, když nepočítáme Voldemortovo řádění. Na to, že se budeme potýkat se smrtí, jsem vás včas upozornila. Někteří autoři upozorňují předem i na to, že přijde výprask, ale domnívám se, že to nebylo nic tak drastického, aby si varování před kapitolou zasloužilo. Nedokázala jsem vymyslet žádný dostatečně odpovídající trest a tak mě napadlo, že ponížení šestnáctiletých puberťáků z toho, že dostali naplácáno jako malé děti, bylo dostatečným trestem. U Harryho se mi to trochu zvrtlo, ale když vezmeme v potaz fakt, že rozhodně nebyl vychováván normálním způsobem a zřejmě ani nebyl svědkem, že by dostal na zadek rozmazlovaný Dudley, tak mi jeho reakce přišla uvěřitelná.

      Jakpak se vám líbil otcovský Severus Snape a ochranářský Remus Lupin?  

       

      Items details

      • Hits: 15872 clicks

      Tecox component by www.teglo.info

      Vaše komentáře a dotazy  

      #
      neky 31 Srpen 2012
      Nádhera.Brumbál se zlobí tak že se Harry promění ve vrabčáka.Snape zuří na ošetrovně že nemá svojí hůlku a nemůže vzteky metat kletby.Starostlivý Remus který chrání svoje štěně. Prostě skvělý :-)
      Tak si myslím že ta krysa kterou hledáme v Nebelvíru je zrovna Dean Thomas,už jenom ty kecy o Hitlerovi byly podezřelý.
      Těšim se na další kapitolu a přeju hodně zdraví do rodiny ;-)
      #
      Luna 31 Srpen 2012
      Celkově se mi to líbilo, zvláště vrabčák, až na ten trest. Ten ti podle mě dost ujel. Kdyby to byla česká škola, tak snad, ale na ostrovech bych nic takového fakt nečekala a aby něco podobného praktikoval Alex na Holly, tak to bych rovnou zařadila do sci-fi. Už samotný pohlavek nebo něco je dost pohoršující, ale podobné naplácání je navíc chápano jako akt se silně erotickým podtextem a rodič, který udělá něco podobného, může stanout před soudem nejen za bití dítěte, ale také za jeho zneužití.
      Připomnělo mi to jednu povídku, kde na Vánoce u Weasleyových jedli kapra se salátem a paní Weasleová s dětmi pekla cukroví.

      A čmelák... není náhodou černý a žlutý? Jaká kolej má černou a žlutou barvu?
      #
      maja 31 Srpen 2012
      Tělesné tresty mají právě v Anglii myslím dost zažitou tradici. V nějakém anglickém filmu jsem viděla, jak dostávali žáci na internátní škole výprask od učitele. Byla to určitě doba poválečná. To zneužití máš z Ameriky. Tam jsou v tomto směru ujetí i s harašením. A čmelák je Brumbál. Už to dříve bylo zmíněno. Když Brumbál nechtěl prozradit svou zvěromágskou podobu, tak ho Severus práskl jako čmeláka.
      #
      Solzo 31 Srpen 2012
      Kapitolka Supr, čekání se určitě vyplatilo. Já za sebe musím říct, že jsem se v některých pasáží rozesmál tak že jsem skoro nemohl číst dál a v některých mi bylo Harry dost líto. Rozlobený Brumbál je přectava nez které bych se obešel, když se nemůžu proměnit jako Harry, nebo Holly.
      #
      maja 31 Srpen 2012
      I ve Velké Británii byly tělesné tresty ve školách oficiálně zrušeny. U nás v sedmdesátém roce, v britských školách v osmdesátém šestém roce. Ale pozor: zatímco v našich školách byly tělesné tresty zrušeny v sedmdesátém roce 19. století, v případě britských škol již šlo o osmdesátý šestý rok století dvacátého. Tedy o 116 let později.
      Cituji z článku: www.rodina.cz/clanek6479.htm
      #
      Luna 31 Srpen 2012
      Citace maja:
      I ve Velké Británii byly tělesné tresty ve školách oficiálně zrušeny. U nás v sedmdesátém roce, v britských školách v osmdesátém šestém roce. Ale pozor: zatímco v našich školách byly tělesné tresty zrušeny v sedmdesátém roce 19. století, v případě britských škol již šlo o osmdesátý šestý rok století dvacátého. Tedy o 116 let později.
      Cituji z článku: www.rodina.cz/clanek6479.htm


      No jo, ale znáte anglické zákony s tím jejich zvykovým právem :-D Pokud vím, posud například platí zákon od Eduarda III., podle nějž jsou zakázána veškerá sportovní utkání a závody zakázány. Očividně to nevadí ani pořadatelům fotbalových utkání, ani těm, co stáliv pozadí olympiády. A teprve cca před deseti lety byl zrušen zákon zakazující předpovídání počasí. Do té doby stáli všichni angličtí meteorologé jednou nohou na popravišti. Známá je i historka z Oxfordu, kde jeden student našel předpis, podle něhož měl v předvečer zkoušky právo na půl litru piva od univerzity. Vedení mu vyhovělo, ale druhý den na zkoušce dostal pokutu pěti liber, protože se k ní nedostavil opásán mečem ;-)

      P. S. Podle právníků nebyl za celou dobu existence anglického práva porušen jen jeden zákon - a to jeden ze čtrnáctého století, který zakazuje měnit obyčejné kovy ve zlato. Jak je to v kouzelnickém světě všichni víme 8)
      #
      Luna 31 Srpen 2012
      Čmelák mě sice napadl jako Brumbál, ale říkala jsem si, proč by šmíroval, ten je snad jediný, komu by Severu v klidu vypověděl, co udělal a co na to ti dva.
      Ale co já vím z vyprávění spolužaček, co byly v Anglii jako au-pair, tak volná výchova se už dávno přestěhovala i do Anglie. (I když tam nejsou tak vyhysterčený jako Amíci a nevedou všechno do extrémů.)
      #
      maja 31 Srpen 2012
      Citace Luna:
      Čmelák mě sice napadl jako Brumbál, ale říkala jsem si, proč by šmíroval, ten je snad jediný, komu by Severu v klidu vypověděl, co udělal a co na to ti dva.

      Já to brala tak, že se chtěl na vlastní oči přesvědčit, jak bude Severus trestat. Možná je naštvaný, ale má ta děcka rád jako vlastní a potřeboval se ujistit, že to Severus nepřežene... Možná to ještě v příští kapitole nějak vysvětlím.
      #
      panvita 31 Srpen 2012
      no to je úžasná kapitola
      to mě nenapadlo že v záchvatu zuřivosti voldy zabije tři svoje nejhorší nohsledy
      co se týče Andělskýho pegase a zlatýho fénixe tak by je nemělo být možno čímkoliv zabít

      nevim to necham na tobě jak to vymyslíš a nebo by moh Snape nakrmit hadího ksichta falešnými informacemi jak je zabít

      to je můj názor třeba se ti to bude hodit
      #
      maja 01 Září 2012
      Smrt těch tří byl takový náhlý nápad. Myslím, že nejen těm sirotkům, ale všem dětičkám které uctívají Temného pána prospěje, když pochopí, zač je toho loket v jeho službách. Dozví se to, ale později... Voldemort bude jejich smrt tajit. Teď se prostě naskytla zajímavá příležitost.
      #
      panvita 01 Září 2012
      nejlepší způsob jak někomu servat růžový brýle je léčba šokem
      tvoje nápady jsou vynikající perfektně si příběh oživila tím že ty tři smrtijedi chcíply
      #
      maja 01 Září 2012
      Díky Luně jsem trochu uvažovala o světě HP a tělesných trestech. Myslím, že to v kouzelnickém světě, jak nám ho představila JKR není nic neobvyklého. I v canonu je zmínka o výprasku. Když Ron vysvětloval Harrymu co je nezrušitelný slib, tak vyprávěl historku o tom, jak taťka načapal dvojčata, která se pokoušela malého Rona přinutit k nezrušitelnému slibu. Artur je tehdy spráskal tak, že kluci ještě několik dní nemohli pořádně sedět. Takže v rodinách se zřejmě takové tresty pořád ještě používají. Ačkoli u kouzelníků se dá předpokládat, že budou k trestání svých potomků používat spíš magii. Kouzelnický výprask, jak jej popsala Aspen v Roku jako žádný jiný, je ale dost extrémní...
      Domnívám se, že pár plesknutí přes zadek je rozhodně rozumnější trest, než týden těžké dřiny. A pro dospívající je také dost důležitý vzkaz: Když se nezačnete chovat zodpovědněji a budete vyvádět hlouposti jako malí, tak budete jako malí potrestáni...
      #
      roz 01 Září 2012
      tak to se ti povedlo :D
      #
      Drticool 02 Září 2012
      Pěkná kapča a už se těším na další. :lol:
      #
      anneanne 02 Září 2012
      Jakpak se vám líbil otcovský Severus Snape a ochranářský Remus Lupin? Ještě přidám Čmeldu Brumlu, který je otcovský i ochranářský.
      A musím říct že je miluju všechny.Krásná kapitola.Díky za ní.
      #
      Arwenka 04 Září 2012
      Povedla se ti, stálo za to si na ni počkat. Opravdu se chovali jako malý i když je chápu, proto i ten trest byl adekátní.
      #
      Elis Wolf 06 Září 2012
      NO tak tohle bylo zajímavý vydět rozčíleného brumbála asi stojí za to ale nechtěla bych být na harryho místě. Jinak jsme úplně zapomněla že snape je ochránce harryho musím si to někde najít. Moc se těším na dlaší díl.
      #
      Lachim 07 Září 2012
      Konečně jsem se dostal k tomu, abych si tenhle díl přečetl. Nádhera. Následky jsou adekvátní. Nádherný díl.
      #
      Lady corten 07 Září 2012
      Krásný díl. Ty nové podoby byly opravdu kouzelné. Pobavilo mě, jak se jim za trest rozhodl Severus jednoduše naplácat. Ale nečekal jsem, že z toho dostane Harry málem infarkt. Děkuji za další pokračování a moc se těším na další. Ať už od tohoto či od tvých slahových povídek.
      #
      Kitti 18 Září 2012
      Já v první chvíli podezírala Holoubkovou, té se taky blýskalo v očích. Jsem ráda, že to byl Brumbál:-))) Chudák Severus, pořád jednou nohou v hrobě... ach jo. No, snad se Harry a Holly poučí, že s horkou hlavou dostávají do průšvihu nejen sebe.
      #
      kamci 04 Listopad 2012
      krásná povídka. Přečetla jsem ji více méně najednou, takže komentík nechávám až tady. Baví mě i podobnost s verzí v sekci 18+ a jse zvědavá na pokračování a na to, jak se případně budou nadále shodovat a rozcházet.
      Ten výprask od Severuse se mi moc líbil. Je to trest, ale zároveň i vyjádření jisté náklonosti- teď tě musím potrestat, ale pak zas jdeme dál-...
      :-)
      #
      maja 04 Listopad 2012
      Díky za všechny krásné komentáře. Na další kapitole dnes začínám pracovat. :roll:
      #
      ju 06 Květen 2013
      Takže Sev jim jednoduše, jak to říká moje máma zmaloval prdel... :-D bomba
      #
      Drticool 30 Prosinec 2015
      Citace:
      „Ale… napadla jsi profesora! Proč?!“ už téměř hystericky ječela nebelvírská primuska.

      „Hermiono, klid. Požádal jsem ji o to. Viděl jsem jak Voldemort řádí.

      Nemá tam být Prefektka?
      #
      rusalka 02 Duben 2016
      Náhodou je zvykem dobře vychovávat děti i u nás. A zákony o povinné školní docházce platí od vyhlášení v 18. století císařovnou Marií Terezií, podle zvykového práva je musí přijmout i přistěhovalci ze zemí, kde povinná školní docházka není; forma výuky je pak už čistě v rukou školních zákonů. Nejrevolučnější je tu třeba myšlenka, že vzdělávat se musí i děti, které pro svůj zdravotní stav nemohou navštěvovat běžnou školu, nicméně i ony podléhají povinnosti plnit školní docházku. Víceméně to platí tak, že zákon chrání děti od nutnosti pracovat a pomáhat živit rodinu. Dnes je to schované za spoustou právní vaty a slovíček. Paragrafy se dají překroutit různě, tak aby třeba učitel docházel k dítěti domů, nebo je učila doma maminka.
      K tělesným trestům se nevyjadřuji, každá mamka ví, jak na dítě nejlépe a v Bradavicích mají jak Harry, tak Holly tolik různých dospělých,že je někteří potrestají, jiní ochrání, pak se mezi sebou pohádají, nakonec to viděl i Brumbál - čmelák, že k opravdové úhoně nedošlo. :-[
      #
      Akisama 18 Červen 2017
      Ahoj. Pardon, ze to píšu zrovna sem ale je to nutné. Jak jste se při registraci na této stránce dostali pres "Spamovou kontrolu"? Já ať tam pisu jakýkoliv výsledek tak mi to nakonec píše "Selhali jste při spamové kontrole. Zkuste to prosim znovu". Ikdyž napíšu správný výsledek.
      #
      maja 22 Červen 2017
      Poslala jsem radu mejlíkem. Doufám, že se nakonec podařilo :-)