Hledej

welcomeTahle povídka je můj první pokus. Je pro všechny, kteří mají rádi FanFikci Harryho Pottera. Navazuje na 5. díl Harry Potter a Fénixův řád. Některé prvky z šesté a sedmé knihy zachovám. Ještě maličkost, Justin Finch-Fletchley se zúčastnil bitvy na ministerstvu.

Co se týká mě, tak Lachim je mírně praštěný muž, kterého díky Máji a několika jiných posedlo „básnické střevo“ a výplod této posedlosti máte před sebou.

Doufám, že se Vám bude můj příběh líbit.

Lachim

    Kapitola 21, Vánoce

      morgan_le_fayKrátura byl štěstím bez sebe. Pán si na svátky pozval tolik hostů a on se o ně má postarat. Sice mu radost trochu zkazilo to, že mu má přijít pomoct Dobby, ale díky hostům bude mít i tak dost práce a to ho plně uspokojovalo. Většinou byl v domě jen pan Remus. Ten se k němu sice choval vždycky pěkně a Krátura věděl, že ho jeho pán považuje za svého přítele. Byl to sice vlkodlak, ale Krátura cítil, že má pána rád, a tak ho poslouchal.

      Jediný problém byl v tom, že obsluha pana Remuse byla nenáročná. Byl to velmi skromný a slušný kouzelník. Navíc i on byl poměrně často pryč. Krátura pak jen udržoval dům, což mu moc práce nedalo. Pan Remus jednou večer dokonce pozval Kráturu na šálek kávy do herny a začal ho učit šachy. Kráturu ta hra nadchla a tak si spolu občas zahráli.

      To teď ale nebylo důležité, dům se zaplnil hosty a Krátura měl spoustu práce. Dobbyho pomoc se nakonec hodila. Všichni hosté byli nakrmeni a ubytováni. Dokonce už byl zpátky i mladý pan Harry a jeho přátelé, pan Draco, pan Neville, pan Ron a slečna Ginny. Krátura měl spoustu práce, Krátura byl šťastný.

      S Dobbym dorazila i Winky. Tu ani jeden ze skřítků nepustil k práci. Byla z toho sice trochu nesvá, jenže když se k nim připojila i paní Molly, tak kapitulovala. Ta jí připomněla, že první těhotenství je pro skřítku v jejím věku přeci jen trochu riziko. Obvykle byla skřítka poprvé v očekávání asi o patnáct let dříve.

      První těhotenství bylo u skřítků vždy poněkud rizikové, natož pak ve věku Winky. Gravidita trvala čtyři měsíce, takže se jejich první skřítče se narodí koncem února. Dobby byl šťastný a chtěl panu Harrymu tu novinu oznámit ještě večer, když konečně dorazil domů, ale Krátura ho přemluvil, ať si to nechá na ráno. Krátura by to sice nikdy nahlas nepřiznal, ale záviděl Dobbymu. On už byl na potomky moc starý.

      Kdysi, ještě dřív než pan Sirius nastoupil do Bradavic, měl Krátura moc rád jednu skřítku. Jmenovala se Aria a patřila jedné z přítelkyň jeho bývalé paní. Aria ho také měla moc ráda. Když ale podle skřítčí tradice poprosil o dovolení svazku s Arií, tak se na něj jeho paní moc rozzlobila a on si tenkrát musel spálit obě uši o kamna. Netušil, co se stalo s jeho kamarádkou, protože ji už nikdy neviděl.

      Tohle všechno se honilo Kráturovi hlavou, když usínal. Dobby ve vedlejší posteli jemně, ale pevně, objímal spící Winky. Paní Augusta mu dopoledne pomohla vyčarovat do jeho pokoje postel i pro ně. Krátura si je o pánových narozeninách docela oblíbil a tak sám přišel s tím, že se s nimi rozdělí o svůj pokoj, protože byl pro skřítka velký až dost a také měl skřítkům uzpůsobenou koupelnu.

      Jen jeho paní nebyla moc nadšená a ze svého obrazu mu vynadala: „ Jak se opovažuješ sem nastěhovat ty dva budižkničemy! Nejenom, že tady hostíš krvezrádce, nejenom, že považuješ toho Potterovic spratka za svého pána, ale ke všemu mi sem nastěhuješ tyhle dva! A to nemluvím o těch dvou mudlech! Měl by ses sám sprovodit ze světa, ty nevděčný, prašivý skřete!“

      „Krátura vás měl rád, paní, ale takhle o panu Harry a jeho hostech nemluvte! Pan Harry zdědil Kráturu s tímto domem a je jeho právoplatným pánem! Jeho hosté jsou dobří lidé a chovají s ke Kráturovi pěkně! Taky váš obraz mohli zničit, ale na Kráturovu prosbu ho jen přestěhovali, měla byste jim být vděčná! Prosím, raději mlčte a nepomlouvejte je!“ začal jí oponovat. Paní Blacková byla tak konsternovaná, že se nezmohla ani na slovo. Vyjadřování svých názorů poté omezila jen na zlostné pohledy.

      Krátura s Dobbym připravovali v kuchyni snídani. Paní Molly a paní Petúnie jim pomáhaly. Skřítci právě dali vařit vejce, když se objevila Winky.

      „Co jsme ti říkali, Winky? Máš odpočívat, aby se tomu malému nic nestalo,“ domlouvala ji s láskou a starostí v hlase paní Molly. Dobby se na ní vděčně podíval, měl o svoji družku strach a ona si prostě nedala říct.

      „Winky neumí nic nedělat, paní. Winky vám chce pomoct,“ zašeptala smutně skřítka a svěsila uší. V jejich velkých očích se dokonce objevila slza.

      „Víš co, Winky? Dostala jsem nápad,“ otočila se na Winky paní Petúnie, „Ty si tady teď pěkně v klidu sedneš a po snídani tě naučím háčkovat, ano? Budeš pak mít co dělat a přitom neohrozíš ani sebe, ani to maličké.“

      Winky se rozzářily oči a nadšeně souhlasila. Poslušně se posadila ke stolu, a když jí Dobby naservíroval snídani, tak se do ní pustila.

      „Dobby vám moc děkuje, paní. Snad si Winky dá říct a bude se šetřit,“ poděkoval skřítek Petúnii. Ta se na něj usmála a pustila se do opékání toustů.

      ----------------------------

      Crucio,“ zaznělo hlavním sálem sídla Temného pána. Voldemort právě potrestal smrtijeda, který si dovolil přijít poslední. Nebyl to nikdo významný, ale na nadcházející akci bude potřebovat spoustu postradatelných.

      „Už brzy dám světu pocítit svou moc a až na pár výjimek se té akce všichni zúčastníte. Pro některé z vás mám konkrétní úkoly, které se včas dozvíte. Dopřejeme Ministerstvu skutečně „veselé Vánoce“, pronesl Tom slavnostně a prohlížel si při tom své stoupence. Zvlášť se zaměřil na některé z nich.

      Akce se zúčastní i dva studenti Bradavic, jeden za odměnu, druhý za trest. Několik dalších smrtijedů nechá chránit svoje sídlo. Tušil, že se někde mezi nimi skrývá špeh a zatím se mu nechtělo měnit adresu. Akce se nezúčastní jeden z jeho vnitřního okruhu – Severus Snape. Jako špion u Brumbála byl neocenitelný a ten mudlomilný blázen by si mohl spojit jeho nepřítomnost ve škole s útokem.

      Poté jeho pohled padl ještě na jednoho muže, který se i přes krátkou dobu, kterou strávil v jeho službách, propracoval mezi jeho nejbližší spolupracovníky. Měl bystrou hlavu a neotřelé nápady při řešení různých problémů. Zvláštní bylo, že mu nikdy neprozradil své jméno. Říkal si Hraničář a tak ho Voldemortovi představil i Rudolfus Lestrange, který ho přivedl. Hraničář sice odmítal mučit a zabíjet, měl ale jednu schopnost, kterou Temný pán oceňoval. Dovedl skvěle rozpoznat povahu a úmysly lidí. Dokázal v každém člověku číst jako v otevřené knize.

      Všichni přítomní tiše čekali na jeho další příkazy a až na pár odvážných, kterým to Voldemort výjimečně toleroval, klopili zrak k zemi a neodvážili se mu pohlédnout do očí.

      „Už za pár dní,“ promluvil znovu Voldemort, „potrestám tři ze svých smrtijedů, kteří svojí neschopností ohrozili a takřka zničili mé plány. Připravte se a každým dnem čekejte na zavolání. Teď zmizte! Zůstane tu pouze Severus a Hraničář.“

      Smrtijedi se uklonili a pomalu couvali k východu z Trůnního sálu. Bylo znát, že v tom mají praxi, protože i přes jejich velké množství nenastal žádný problém. Během několika minut se sál vyprázdnil a zůstali jen dva kouzelníci, kteří to měli přikázané.

      „Severusi, je něco nového? Jak si vedou moji mladí následovníci?“ zeptal se Voldemort.

      „Slečna Parkinsonová drží pana Notta zkrátka. Pomocí několika mladších studentů, kteří v budoucnu budou jistě dobrými aspiranty pro přijetí do řad Vašich služebníků, ho hlídá doslova i na záchodě. Mám ovšem podezření, že Brumbál zná identitu posledního věrného mezi studenty. Ten si, i přes svoji kolejní příslušnost, počíná dobře. Neexistuje jediný důkaz o jeho činnosti, ředitel má ovšem podezření. Nedávno něco naznačil na poradě profesorského sboru,“ odpověděl Snape.

      „Jak dopadl jeho úkol?“ zajímal se Voldemort. Sice to už věděl, ale chtěl si ověřit lektvaristovu oddanost. Poslední dobou byl dost podezřívavý.

      „Zpočátku velice úspěšně. Zasáhl tu dračici a ona málem zemřela. Brumbál ale na ošetřovnu zavolal mladého Weasleyho a Grangerovou. Já jsem musel pryč. Ti dva mu, nevím jak, pomohli dračici zachránit. Za neúspěch bych, pokud smím vyjádřit svůj názor, nevinil pana McLaggena, ale Brumbála. Ten sice zdaleka nedosahuje Vaší velikosti, ale přesto to je mocný kouzelník.“ Severus domluvil a očekával trest. Reakce Temného pána jej překvapila.

      „Jsi velice opovážlivý, Severusi.“ Začal Voldemort, „ale pro tentokrát ti odpouštím. Máš totiž pravdu. Ten dědek neustále zasahuje do mých plánů. Hraničář má pro tebe seznam potřebných lektvarů. Bylo by vhodné, kdybys je dodal v pondělí.“

      Snape se uklonil a vzal si seznam. Poté opustil sídlo Temného pána a přemístil se na hranici bradavických pozemků.

      „Co si myslíš, Hraničáři, můžu mu věřit?“ otočil se Voldemort na posledního přítomného smrtijeda.

      „Podle mě mluvil upřímně, pane. Jeho odpověď se shodovala s hlášeními, které jste dostal od svých věrných z Bradavic. I přes to bych navrhoval opatrnost. Tím zrádcem může být kdokoliv,“ Odpověděl Hraničář.

      „Mám tedy podezírat i tebe?“

      „Na vašem místě bych nevěřil nikomu, pane. Není nic křehčího než lidská věrnost,“ odpověděl Hraničář a uklonil se. Voldemort ho mávnutím ruky propustil.

      Mezitím dorazil Snape do svých komnat. Chtěl se převléknout, než podá řediteli hlášení o schůzce, a také se potřebuje podívat na seznam lektvarů. Otevřel přeložený arch pergamenu a přečetl si celý seznam. Naštěstí tam nebyl žádný složitý lektvar, takže je stihne je uvařit včas. Na konci seznamu bylo ale několik slov, která mu vyrazila dech. Vyběhl ze dveří a zamířil do ředitelny.

      ----------------------------

      Theodor Nott se už několik hodin převaloval na své posteli. Netušil, co ho čeká a měl z toho strach. Věděl, že se té akce má zúčastnit za trest. Temný pán má s ním určitě něco v plánu a on by rád věděl co.

      Když se vrátil ze školy, čekal na něj otec. Rozhodně neměl radost. Hned ve dveřích dostal facku a pak ho otec seřval. Hulákal na něj snad půl hodiny, když ucítili znamení.

      „Jdeme, náš pán nás volá. Věř mi, že u něj ti to neprojde tak lacino!“ křikl na něj ještě jednou otec, popadl ho za ruku a společně je přemístil k sídlu Temného pána.

      Celou dobu byl jak na trní a to ještě museli čekat, než dorazil ten idiot Zorin. Nechápal, jak někoho takového mohl Pán zla vzít do svých služeb. Crabbe s Goylem byli proti němu vyložení géniové.

      Po návratu ze setkání ho otec zavřel v pokoji a Theodor vymýšlel nejrůznější způsoby, jak by ho jeho Pán mohl potrestat. Sotva na chvíli usnul, tak ho probudil strach, že ho Voldemort volá. Než přišlo ráno, prožil si nejdelší noc v životě. Byl cokoli, jen ne odpočatý.

      ----------------------------

      Nedělní dopoledne na Grimmauldově náměstí proběhlo ve znamení seznamování. Dursleyovy sice už včera představil Remus všem přítomným, ale kvůli neustálým příchodům nových hostů a jejich značnému množství se jim všechny ty nové tváře přeci jen trochu pletly.

      Teta měla především problém vyznat se v rodině Weasleyových. Letos byli o svátcích v Londýně všichni. Bill se nechal přeložit do kanceláře na centrálu Gringottovy banky na Příčné a Charlie si vzal dovolenou. S Billem se rozhodla strávit svátky i Fleur, Harryho soupeřka z Poháru tří kouzelníků a nynější Billova snoubenka. Jen na Boží hod si odskočí k její rodině do Francie.

      Pětice bradavických studentů skoro celé dopoledne strávila vykrucováním se z odpovědí na jednu jedinou otázku: „Kde jste byli?“ Nejdéle se jich vyptávala paní Weasleyová, nakonec ji umlčela až příprava oběda.

      Petúnie učila v pokoji skřítků Winky háčkovat. Tu to začalo bavit a na konci prázdnin měl Harry soupravu háčkovaných záclon pro celý dům. Ani jeho hosté nepřišli zkrátka, každý odcházel domů s balíkem Winkyiných výrobků. Nutno dodat, že ji to nejen bavilo, ale všechny záclony byly krásné a opatřené trvanlivými a špínu odpuzujícími kouzly.

      Na Štědrý den přinesly Kouzelnické noviny velice zajímavý článek.

      Záhadná událost v Azkabanu!

      Dělí se mozkomoři na dva druhy?

      Včera odpoledne svolala tisková mluvčí Ministerstva kouzel Alice Spáčilová na večer nečekanou tiskovou konferenci. Před novináře předstoupil vedoucí bystrozorů Rufus Brousek a náměstek ministryně pro mezidruhovou komunikaci Albert Spencer.

      Nejdříve poděkovali všem přítomným novinářům za účast. Poté pronesl pan Brousek prohlášení, které vyvolalo u všech v sále naprosté a nefalšované překvapení. Strážní v Azkabanu, mozkomoři, se během několika uplynulých dnů pravděpodobně rozdělili na dva tábory. První, početnější, zůstal beze změny, druhý však doznal výrazných odlišností.

      Především se změnila jejich barva, místo černé jsou stříbřití. Jejich přítomnost nevyvolává automaticky ony tak známé stísněné pocity. Jsou pravděpodobně tento svůj vliv schopni kontrolovat. Tito mozkomoři jsou i více ochotni spolupracovat.

      Jako důkaz přivedl poté jeden bystrozorů z vedlejší místnosti mozkomora. Mohu dosvědčit, že skutečně v nikom přítomném nevyvolal jakékoli neblahé pocity, pouze novou vlnu úžasu.

      Oba deníky šly z ruky do ruky a nikdo tomu nechtěl věřit. Především Dudley byl trochu nesvůj, když si prohlížel kouzelnické fotografie mozkomorů. Teta Petúnie chvíli poslouchala debatu, která nad událostí vznikla, a po chvíli do ní zasáhla.

      „Potkala jsem náhodou cestou na jednání s panem Brouskem jednoho toho nového mozkomora a opravdu nepůsobil tak, jak to Dudley vyprávěl. Na Ministerstvu nikdo neví, co si o tom myslet.“

      „Tak to je pravda. Něco jsem už zaslechl, ale nic jistého jsme se nedozvěděli. Brousek se Spencerem se snažili držet všechno pod pokličkou. Kromě toho dostali všichni příkaz o ničem nemluvit,“ přidal se k tetě pan Weasley.

      Právě v tu chvíli se z noční služby vrátila Tonksová. Všichni se na ni vrhli a zasypali ji otázkami. Nedozvěděli se ale nic nového, podle Dory všechno, co o tom kdokoli na Ministerstvu věděl, bylo řečeno na tiskové konferenci. Augusta je všechny okřikla, nakrmila Tonksovou a poslala ji spát.

      Po obědě byli všichni muži společně s mládeží vyexpedováni pryč z domu. V čísle 12 zůstali jen ženy a domácí skřítci. Podle Augusty by jim ostatní stejně jen překáželi. Dudley navrhl návštěvu kina. Pan Weasley nadšeně souhlasil, další se k němu posupně přidali.

      Dudley je metrem dovezl k multikinu na okraji centra. Pan Weasley se ho začal vyptávat na nejrůznější věci hned, jakmile vešli do stanice. Nejdříve to byly automaty na jízdenky, poté turnikety, jezdící schody, souprava metra, co je natištěného na jízdenkách, jak to, že dveře vlaku nemají kliku, co je to fotobuňka… Dudley to všechno statečně snášel a snažil se odpovídat. Popravdě řečeno, stejně jako většina cestujících, o tom moc nevěděl.

      Ostatní se sice také se zájmem rozhlíželi, ale nesdíleli nadšení pana Weasleyho. Zejména jezdící schody a vlak bez lokomotivy nevzbuzovaly v kouzelnících důvěru, a když se v metru ozvalo první hlášení, tak Draco leknutím nadskočil. Jediným kouzelníkem, který všechno zvládl v klidu, byl Remus. Později se od něj dozvěděli, že nejel metrem poprvé.

      U pokladen zjistili, že dnes odpoledne promítají dva filmy: 101 dalmatinů a Den nezávislosti. Ten si nakonec vybrali. Mimo Harryho s Dudleym v kině ještě nikdo nebyl. Ne, že by Dursleyovi brali Harryho do kina, ale byl párkrát na školních projekcích.

      „Film je něco, jako rozpohybovaná fotografie,“ začal Dudley.

      „To ale známe. Lidé se přece na fotkách normálně hýbou,“ skočil mu do řeči Neville.

      „Kouzelnické ano, ale mudlovské ne,“ vzal si slovo Harry a pokračoval, „Ve filmu se mění prostředí, osoby do obrazu přicházejí a zase z něj mizí. Film má, na rozdíl od fotek, zvuk. Uvidíte i spoustu věcí, které neexistují a lidé si je vymysleli a vyrobili.“

      „Je to katastrofická sci-fi, všechno je to vymyšlené. Jsou to jen masky a triky,“ doplnil ho Dudley.

      „Sci-fi? Co to je?“ zeptal se George.

      „Vědecko-fantastický film. To jsou příběhy z budoucnosti, nebo takové, kde autoři použijí mimozemšťany. Tohle je film o tom, jak mimozemšťani napadnou Zemi,“ odpověděl mu Dudley. Lidé už zaplňovali sál a tak si šli sednout.

      Když si sedli, tak si Harry ještě na něco vzpomněl: „V žádném případě nevytahujte hůlky! Nikomu se nic nestane.“

      Když film začal, chytila Ginny Harryho ruku a opřela si hlavu o jeho rameno. Draco nadskočil v momentě prvního útoku, Neville se k němu přisunul, co sedadlo dovolovalo, a objal ho kolem ramen. Panu Weasleymu museli Bill s Charliem dvakrát zabránit vstát a jít hercům na pomoc. Ron spořádal dvojitý popcorn, který řádně zalil kolou. Film se nakonec všem moc líbil.

      Cestou domů Fred poznamenal, že by na něco měli vzít i „maminy.“ Pan Weasley mu lupnul jeden výchovný pohlavek. Dudley vytáhl z kapsy program.

      „S něčím takovým jsem počítal,“ a mrknul na dvojčata. Rozuměl si s nimi až podezřele dobře.

      Dorazili akorát na večeři. Během ní popsala dvojčata velice věrně děj filmu. Tonksová je poslouchala s nadšením, zato paní Weasleyová byla mírně zděšená. Vůbec se jí nelíbilo, že s návštěvou něčeho tak násilného pan Weasley souhlasil. Uklidnila ji až teta Petúnie.

      „Něco jsem o tom filmu četla. Psali o něm celkem dobře, jsou i násilnější filmy. Hlavně, že to má dobrý konec.“

      I pak ale paní Weasleyová striktně odmítala návštěvu kina. Podlehla, až když Dudley v programu zjistil, že dávají i jednu starší romantickou komedii.

      ----------------------------

      Theodor Nott byl nervózní a špatně spal. Nebylo to tím, že by se tak těšil na dárky, ale způsobil to strach z Pána zla. Nespavost se mu nakonec vyplatila. Asi hodinu po půlnoci ho začalo pálit znamení. Rychle se oblékl a šel do haly jejich sídla počkat na otce, ten přišel chvíli po něm. Společně se přemísti před sídlo Temného pána.

      Voldemort netrpělivě očekával svoje věrné. Jako poslední tentokrát přišel Macnair o dostalo se mu patřičné odměny. Schytal, jak bylo zvykem, několik Cruciatusů. Theodor měl co dělat, aby neodvrátil zrak.

      „Moji věrní. Je po půlnoci a nastal Boží hod. Paní ministryně dostane dnes dárek, jaký si zaslouží. Naším cílem je Azkaban. Ti z vás, kteří to místo již navštívili, vyrobí přenášedla. Čtyři určení půjdou se mnou,“ pronesl Voldemort slavnostně a pozoroval, jak se několik smrtijedů pustilo do programování přenášedel. Theodor a další tři mezitím k němu mezitím přistoupili.

      Během několika minut byli všichni připraveni. Voldemort mávnul hůlkou a první přenášedlo se ztratilo v namodralé záři. Theodor se připravil na známé škubnutí v okolí pupku a to za chvíli skutečně přišlo. Na ostrov v Severním moři dorazili jako poslední. Pršelo.

      Před branou věznice už probíhal boj. Bystrozoři z posádky pevnosti ale nedokázali vzdorovat několikanásobné přesile a za chvíli byli skoro všichni zabiti nebo zneškodněni. Theodor následoval svého Pána na vnitřní nádvoří. Tam na ně čekal houf mozkomorů. Ti na Voldemortův pokyn opustili pevnost a odlétli směrem k Británii.

      Bylo téměř po boji a naživu zůstávala jen malá skupinka bystrozorů. Ti se postavili zády k sobě a čelili přesile. Voldemort rozhodně neměl v úmyslu nechat kohokoli přežít a oni to věděli. Jeho úmysl mu ale překazila skupina stříbřitých mozkomorů, kteří bystrozory obklopili. Smrtijedi se je snažili zničit pomocí Patronova zaklínadla. Efekt byl ale nečekaný. Patroni nejen že mozkomorům neublížili, ale nechali se jimi pohltit a výrazně je posílili.

      Zvláštní tvorové začali vydávat ostré světlo. Vzduch kolem nich se začal vířit a smetl několik neopatrných smrtijedů. Voldemort jen zlostně vrčel, když celá skupina, bystrozoři i ti divní mozkomoři, zmizela.

      „Přiveďte všechny vězně! Rychle!“ rozkázal Voldemort. Smrtijedi ho poslechli a během dvaceti minut byl dvůr věznice plný odsouzených. Pán zla je rozdělil na tři skupiny. Nejprve k sobě zavolal smrtijedy, tedy až na dvě výjimky, poté oddělil ještě další dva vězně.

      „S ostatními si dělejte, co chcete,“ pronesl jakoby mimochodem a soustředil se na uvězněné smrtijedy. Jeden po druhém okusili jeho hněv. Čtveřice věrných, která se s ním přenesla, sledovala, jak se jeden po druhém svíjejí pod nepromíjitelnou kletbou Cruciatus.

      „Zařaďte se!“ zařval na sténající smrtijedy, když byl s nimi hotov. Poté se obrátil na ty, kteří ho doprovázeli: „Teď se konečně pobavíte vy.“

      Skupinka čtyř zbývajících vězňů stála v rohu dvora. Voldemort se k nim otočil a mávl hůlkou, jeho doprovod přišel o masky. Teprve teď Theodor zjistil, kdo, kromě něj, Pána zla doprovází, ani ho to nepřekvapilo. Bella, Parkinson i jeho spolužák Cormac McLaggen se evidentně těšili na to, co přijde.

      „Bella švagra, Parkinson ministra, McLaggen paní profesorku a Nott pana Smithe. Věnujte se jim dostatečně dlouho, chci, aby umírali opravdu pomalu,“ rozdělil Voldemort tyto zvláštní oběti a odešel pryč.

      Theodor se podíval na Zachariáše. Stál tam ale někdo úplně jiný, než koho si pamatoval. Stál tam shrbený a byl mrtvolně bledý. Zlomyslný úsměv, který byl pro něj typický, se někam vytratil. Na jeho tváři byl nicneříkající výraz zničeného člověka. V jeho očích bylo vidět jediné, prosba o smrt.

      Ostatní členové zvláštního komanda si už užívali mučení svých obětí Cruciatem i jinými kletbami. Theodorovi už začínal jít ten všudypřítomný nářek a křik mučených na mozek. Váhavě zvedl hůlku a namířil ji na Smithe.

      „Tak už konečně začni! Ten idiot si ani nic jiného nezaslouží!“ zařval na něj McLaggen. Ani na okamžik přitom nepovolil ze síly svojí kletby. Umbridgeová už nebyla schopná křičet a jenom tiše sípala.

      Theodor si přehmátl, aby mu hůlka lépe seděla a vyslal na bývalého spolužáka jednu ze zakázaných kleteb. Smith se začal svíjet a křičel bolestí. Theodor netušil, jak dlouho ho mučil, ale najednou byl Smith mrtvý.

      Pán zla chvíli nato zavelel k návratu. Mladý smrtijed měl co dělat, aby ho po přistání přenášedla nepozvracel.

      Theodor Nott se už nikdy nevrátil do Bradavic. Zážitky z útoku na Azkaban a pohled na bývalého spolužáka mu způsobili takový šok, že se po návratu domů nervově zhroutil.

      ----------------------------

      Na Ministerstvu nastal zmatek. Uprostřed atria se najednou objevila skupina bystrozorů sloužících v Azkabanu. Byla obklopena několika stříbřitými mozkomory. Ti se okamžitě stáhli do jednoho rohu, kde se tiše vznášeli. Několik překvapených kouzelníků si uvědomilo, že necítí jejich přítomnost.

      Všichni bystrozoři byli zranění. Ještě dříve, než se jich definitivně ujali lékouzelníci od Svatého Munga, stihlo několik z nich podat hlášení. Když bystrozorská zásahová skupina dorazila do Azkabanu, našla pouze značné množství různě zraněných nebo mrtvých vězňů. Čtyři z nich leželi uprostřed nádvoří. Z těl Luciuse Malfoye, Korneliuse Popletala, Dolores Umbridgeové a Zachariáše Smithe byla sestavena dvě písmena – LV.

      ----------------------------

      Protože se Tonksová účastnila zásahu v Azkabanu, informovala obratem Lupina a pana Weasleyho o všem, co se stalo. Ti s pomocí domácích skřítků schovali veškeré noviny dřív, než mohl někdo něco zjistit. Na špatné zprávy bude ještě dost času.

      Harry sešel do přízemí a narazil na Rona. Ten se právě neúspěšně pokusil dostat do salónu k dárkům, ale bylo bezpečně zamčeno. Ron s hudráním zamířil, stejně jako Harry, do kuchyně na snídani. Tam už seděla dvojčata se stejně zklamanými obličeji, jako měl Ron. Paní Weasleyová s úsměvem připravovala spolu se skřítky snídani. Winky seděla na kraji stolu a háčkovala.

      Když konečně dorazil jako poslední Remus, naservírovala paní Weasleyová všem snídani. Většina přítomných, kromě dospělých a Harryho s Dracem, snídala kosmickou rychlostí. U vchodu do salónu se vytvořila fronta. Augusta jedním mávnutím hůlky otevřela dveře a mládež vtrhla dovnitř jako tornádo.

      Rozdávání dárků se ujala nejmladší Ginny. Před Harrym během chvíle vyrostla hromada dárků. Při rozbalování dárků přemýšlel Harry, jestli na někoho nezapomněl. Naštěstí ne. Paní Weasleyová se letos překonala, všichni přítomní dostali pravý weasleyovský svetr. Draco dostal stříbrný s modrým medvědem, Neville bílý s bronzovým sýcem, Harry červený s bílým fénixem, Ginny modrý s rudozlatou dračicí a Ron světle modrý s černým vlkem. Trochu nejistě se podíval na matku a kývnutím hlavy jí poděkoval.

      Nastal čas na svačinu. Skřítci přinesli čaj, cukroví a noviny. Harry si hned vzal svoje a hned ho přešla nálada. Na první straně byla fotka Azkabanu pod ní článek o jeho napadení.

      Ten, jehož nejmenujeme, zaútočil na Azkaban a vraždil!

      Dnes, krátce po půlnoci, zaútočil Ten, jehož nejmenujeme, v čele smrtijedů na Azkaban. Mozkomoři, dosavadní azkabanští strážní, přešli podle svědectví přeživších na jeho stranu. Výjimku tvoří pouze tzv. noví mozkomoři, kteří zachránili část bystrozorů a přemístili ji do prostor Ministerstva. Podle vyjádření pana Brouska, velitele bystrozorů, byl na místo útoku ihned vyslán záchranný tým. Ten již na místě objevil jen mrtvé a zraněné.

      Podle prvních zpráv byli rovněž osvobozeni téměř všichni věznění smrtijedi. Celkem zemřelo 15 bystrozorů a 37 vězňů, 40 vězňů bylo zraněno těžce a 26 lehce. Někteří z těžce raněných si ponesou do konce života trvalé následky mučení nejrůznějšími kletbami. Z těl čtyř vězňů byl vytvořen podpis Toho, kterého nesmíme jmenovat. Těla Luciuse Malfoye a Zachariáše Smithe tvořily písmeno L, těla exministra Popletala a Dolores Umbridgeové vytvářela V.

      Další podrobnosti najdete uvnitř listu a ve speciálním odpoledním vydání.

      Redakce tímto vyjadřuje svou účast rodinným příslušníkům obětí.

      Harry dočetl a podíval se na Draca. Toho už utěšoval Neville spolu s Tonksovou. V salónu panovalo ticho. Všichni byli otřeseni tím, co se v noci a nad ránem dělo. Když je Dobby zavolal na oběd, tak beze slov vyrazili do jídelny. Teprve tam z nich ten šok opadl.

      Když se v tichosti naobědvali, tak se objevil Dobby.

      „Dobby by byl rád, kdyby pan Draco přijal jeho upřímnou soustrast,“ řekl a uklonil se před synem svého bývalého pána.

      „Děkuji ti, Dobby,“ odpověděl mu Draco a nabídl mu ruku. Dobby ji překvapeně přijal, uklonil se a vrátil se do kuchyně.

      Dobbyho kondolence jakoby rozbila neviditelnou hranici ticha. Paní Tonksová s Nevillem šeptem uklidňovali Draca. Ten postupně mlčky přijal kondolence všech přítomných. Jemu nebylo do řeči, věděl, že otec by jeho rozhodnutí nikdy neschválil, ale i když se jejich názory za poslední rok rozešli a v nevyhnutelném boji by určitě stáli proti sobě, byl to přeci jen jeho otec. Tento fakt nemohlo nic změnit.

      Dobby dobře znal mladého pana Malfoye a proto spolu s Kráturou k odpolednímu čaji místo cukroví naservíroval jeho oblíbený sněhový ořechový koláč. Draco mu poděkoval a kousek si vzal, víc prostě nemohl. Popravdě měl chuť utéct někam pryč a vypít alespoň trojitou dávku Uklidňujícího lektvaru. Raději se proto několik následujících dní nevzdaloval od Nevilla a laboratoři se vyhýbal obloukem.

      ----------------------------

      Vánoční atmosféra v celém britském kouzelnickém společenství zmizela. Voldemortův „dárek“ nikoho nepotěšil. Všechny noviny trhaly rekordy. Denní věštec vycházel po příkladu Kouzelnických novin, které měly na Boží hod tři různá vydání, i o svátcích.

      Popularita a podpora ministryně kouzel, madam Bonesové, po Azkabanském masakru, jak událost nazval tisk, k nevoli Temného pána ještě vzrostla. Ministerské sovy tentokrát do všech domácností roznášely praktičtější rady než po útoku na Ministerstvo. Obsahovaly například návody jak vylepšit ochrany domu. Bystrozorský sbor byl ve stavu trvalé pohotovosti a jeho hlídky na veřejných místech byly, až do odvolání posíleny. V obydlených oblastech vznikaly sousedské hlídky.

      Noviny zaznamenaly i případy kouzelníků, kteří umístili obranná a ochranná kouzla i na domovy svých mudlovských sousedů. Celá země se semkla a stála za ministryní. Z Irska, Francie i dalších zemí přicházely nabídky na pomoc a přes sto zahraničních bystrozorů posílilo britský sbor. Veřejnost přijala jako fakt, že válka s Voldemortem probíhá a každý se musí rozhodnout, na které straně bude stát.

      ----------------------------

      Druhý den šel Neville s babičkou navštívit rodiče. Draco se rozhodl jít s nimi. Nemocnice Svatého Munga byla svátečně vyzdobená, ve vzduchu pluly červené a zelené koule, uvnitř každé svítila nekonečná svíčka. Některé vyhrávaly vánoční koledy. Při příchodu zaslechli Pokoj hipogryfům dobré vůle.

      První, koho si Draco na pokoji Nevillových rodičů všiml, byl jejich bývalý profesor OPČM Zlatoslav Lockhart. Seděl na kraji postele a podepisoval svoje fotografie.

      „Nechcete jednu? Mám jich dost, pořád si o ně někdo píše,“ nabídl se zářivým úsměvem jednu Dracovi. Ten jen nesouhlasně zakroutil hlavou. Jeho pohled utkvěl na sousední posteli. Tam ležel Theodor Nott stočený do klubíčka. Třásl se a něco mumlal. Draco popošel blíž k jeho posteli.

      „Ne, víckrát ne. Prosím, už ne,“ opakoval Theodor dokola. Třásl se a Draco měl pocit, že vůbec nevnímá okolí. Otočil se a zjistil, že Neville stojí jen pár kroků od něj.

      „Je mimo. Už to není on,“ odpověděl mu na nevyřčený dotaz. Neville ho vzal za ruku a vedl ke svým rodičům. Augusta už u nich seděla a stihla kolem nich umístit diskrétní kouzlo.

      „Mami, tati, tohle je Draco, můj přítel. Draco, tohle je Alice Longbottomová, moje matka, a Frank Longbottom, můj otec,“ představil je Neville vzájemně. Draco se uklonil a vzal Alici za ruku, aby ji políbil. Ta se na něj tázavě podívala.

      „Paní Longbottomová, pane Longbottome, velice mě těší. Jsem poctěn. Váš syn mi doslova otevřel nový svět. Můžete na něj být hrdí,“ promluvil podle etikety, přesto upřímně. Augusta se usmála a ukázala mu, aby se posadil vedle Nevilla. Ten začal rodičům vypravovat o dění ve škole. Pečlivě volil slova, aby se jeho babička nedozvěděla nic, co by neměla vědět.

      Ke svému údivu se Draco cítil celou dobu uvolněně. Až konec návštěvních hodin je donutil vrátit se zpět na Grimmauldovo náměstí. Návštěva utvrdila Draca v jeho rozhodnutí. Když se přemístili do parku před velitelstvím, tak se Draco otočil na Nevillovu babičku.

      „Děkuji, že jsem mohl jít s vámi. Byla pro mě čest poznat vaše syna a jeho ženu. Merlinžel, moje rodina má na jejich stavu hlavní podíl.“

      „Draco, nezodpovídáš za činy svých příbuzných. Já děkuji tobě, že jsi udělal Nevilla šťastným,“ odpověděla mu Augusta a její pohled jasně říkal, že se o tom víc bavit nechce. Draco přikývl a spolu s ní a Nevillem vstoupil do domu číslo 12.

      Po večeři, když se ostatní bavili v herně, seděl u krbu a pozoroval plameny. Vypadal, že přemýšlí nad něčím závažným, tak ho raději nikdo nerušil.

      ----------------------------

      Silvestrovský oběd znamenal pro Harryho další zkušenost s kouzelnickou kulturou. Když všichni včetně skřítků seděli u stolu, tak povstal pan Weasley a promluvil: „Je poslední den roku. Všichni jsme se v lásce a přátelství shromáždili u tohoto stolu. Mnozí naši blízcí tu však být nemohou. Mají své rodiny, nedovolily jim to jejich povinnosti nebo odešli na druhý břeh. Postavme se a vzpomeňme na ně s láskou, kterou k nim cítíme.“

      Všichni se postavili a sklonili hlavy. Harryho myšlenky se toulaly od jeho přátel až k jeho rodičům a Siriusovi. Tolik by je chtěl mít u sebe! K vlastnímu překvapení zjistil, že mezi všemi lidmi, na které si vzpomněl, byl i strýc Vernon.

      Po chvilce ticha se pustili, s přáním dobré chuti, do oběda. Skřítci se červenali, jak jim všichni děkovali. Hostina na konec roku se opravdu povedla.

      Půlnoc minula a přišel nový rok. Na Grimmauldově náměstí všichni, kromě Remuse a Krátury, začínali balit.

      ----------------------------

      Prázdniny pomalu končily a Grind, nejstarší bradavický skřítek, si zkontroloval slavnostní uniformu. Brzy budou dvě čarodějky uvedeny do Zlaté komnaty.

       

      Items details

      • Hits: 9807 clicks

      Tecox component by www.teglo.info

      Vaše komentáře a dotazy  

      #
      panvita 12 Listopad 2012
      Kapitola je perfektní
      jen mam pár připomínek a prosbu

      Na 100 procent vim že Nevillovo babička je Augusta
      A prosba je jestli bys mohl používat pro novinový články, dopisy výtahy z knížek apod.
      jiný typ psaní např. dobrý je typ Monotype Cursiva

      jinak kapitola je jako vždycky skvělá
      #
      maja 12 Listopad 2012
      Augustu už jsem opravila. S tou kurzívou je trochu problém. Tyto stránky všechna písma, která nabízí Word nepoberou. Některé druhy písma překládají do podivných hieroglyfů, takže je to sázka do loterie, co by bylo čitelné a co ne.
      Lachime, opravila jsem ti tam i Cruciatus. To je název kouzla. Inkantace zní "Crucio". Schytal několik *Cruciatusů*.
      #
      maja 12 Listopad 2012
      Jinak kapitolka se mi moc líbila. Také se chystám na Vánoce. Ve Všechno bylo jinak už je mám napsané a u Zpěvu již se blíží. Taky se na ně těším, protože můj Voldy bude rovněž zlobit :-D
      #
      panvita 12 Listopad 2012
      Citace maja:
      Augustu už jsem opravila. S tou kurzívou je trochu problém. Tyto stránky všechna písma, která nabízí Word nepoberou. Některé druhy písma překládají do podivných hieroglyfů, takže je to sázka do loterie, co by bylo čitelné a co ne.
      Lachime, opravila jsem ti tam i Cruciatus. To je název kouzla. Inkantace zní "Crucio". Schytal několik *Cruciatusů*.



      Aha tak to o tom písmu sem nevěděl no co se dá dělat.

      Nějak to už překousnu
      #
      panvita 12 Listopad 2012
      Citace maja:
      Jinak kapitolka se mi moc líbila. Také se chystám na Vánoce. Ve Všechno bylo jinak už je mám napsané a u Zpěvu již se blíží. Taky se na ně těším, protože můj Voldy bude rovněž zlobit :-D


      Tak to se těšim

      Já do jezdců taky chystam překvápko ale vánoční nebude stane se to během letních prázdnin
      #
      Dani 12 Listopad 2012
      Krása, moc pěkné! Jen.. Nevillova babička je Augusta, Andromeda je máma Tonksový. :)
      #
      Dani 12 Listopad 2012
      Opravdu krásná kapitola! Jen... Nevillova babička je Augusta, Andromeda je máma Tonksové.
      #
      maja 12 Listopad 2012
      Augustu už jsem snad opravila všude. Ona totiž Andromeda Tonksová byla o Vánocích také přítomna, takže jsou tam obě. Proto asi došlo k mírné záměně...
      #
      Lachim 12 Listopad 2012
      Děkuji za komentáře. Za Augustu se omlouvám.
      #
      Luna 13 Listopad 2012
      Máš moc hezkou povídku, Lachimku. Je na ní krásně znát, jak nám spisovatelsky rosteš. A přitom je už od začátku kvalitnější než řada **** (doplňte dle vlastní znalosti vulgarismů), které jsem četla.