Draco strávil většinu prázdnin v rodinném sídle Malfoyů.

Jednou scházel po schodech do přízemí a zaslechl hádku mezi matkou a otcem. Z toho, co vyslechl, pochopil, že se hádají o to, zda má vstoupit do řad smrtijedů, nebo ne. Jeho otec prosazoval, aby přijal znamení zla, matka byla proti, ale nedokázala, jako obvykle, prosadit svůj názor. V této rodině vládl po generace takřka absolutní patriarchát.

Draco se ale nechtěl stát poskokem Temného pána. Mnohokrát viděl, v jakém stavu se jeho otec vrací ze schůzek smrtijedů, a rozhodl se, že tohle není nic pro něj. Nevěděl, kam půjde, ale věděl, že v jejich rodinném sídle zůstat nemůže, i kdyby to mělo znamenat, že ho otec vydědí. Raději bude žít jako vyděděnec než jako otrok.

Domluvil se se svým osobním skřítkem, aby ho přenesl k Děravému kotli, odkud se chtěl dostat do Bradavic záchranným autobusem. Hodlal ředitele požádat o azyl, protože Bradavice byly jedno z posledních bezpečných míst v celé Anglii.

Sbalil si všechny svoje věci do školního kufru a požádal svého skřítka, aby mu kufr zmenšil do velikosti krabičky od sirek.

Skřítek mu vyhověl. Jakmile byl připravený, přenesli se na zadní dvorek hostince U Děravého kotle. Na dvorku ho požádal, aby nikomu neříkal, kam odešel, a skřítek s hlasitým pufnutím odešel splnit poslední pánovo přání.

Draco poklepal na správné cihly ve zdi a otevřel si vchod do Příčné ulice. Šel přímo do Gringottovy banky, kde zamířil k prvnímu volnému skřetovi a požádal o výběr 100 000 galeonů. Další skřet ho dovezl vozíkem k trezoru Malfoyů, kde si do měšce nahrnul sumu, se kterou bude muset vyjít až do konce školní docházky.

Z atria banky odešel rovnou k Děravému kotli, kde se před tím, než si odmávnul záchranný autobus, rychle najedl. Autobus ho vysadil v Prasinkách, odkud vyrazil pěšky do Bradavic.

Předpokládal, že se ředitel nějak dozví, že stojí před bránou, tak se rozhodl počkat, co se stane, zda si ho někdo dojde vyzvednout.

***

Harry po odchodu zakladatelů a Merlina počkal několik úderů srdce a promluvil k Brumbálovi:

„Dobrý den, dědo. Myslíš, že bych mohl zbytek prázdnin strávit tady v Bradavicích?“

Brumbál se na něj nějakou dobu překvapeně díval, než mu odpověděl:

„Harry, odkud víš, že jsem tvůj děda?“ Věděl jistě, že od něj a ani od Minervy nebo Severuse se to nemohl dozvědět, a nikdo jiný o tom nevěděl.

Jeho vnuk se jen usmál:

„Dozvěděl jsem se to z knihy rodokmenů, která byla v rodinném trezoru. Také jsem se s té knihy dozvěděl, že profesorka McGonagallová je moje babička a že jsem dědicem Godrika Nebelvíra a Roweny z Havraspáru.“

Na chvilku se odmlčel a pokračoval:

„To, že jsem se takové věci musel dozvědět z knížky a že jste mi to neřekl ani ty a ani babička, to chápu. Že jste se mě nemohli ujmout, protože to tenkrát nebylo bezpečné, to chápu také, ale naštvaný na vás oba přece jenom jsem.“

Odmlčel se, aby nechal mluvit svého dědu.

Brumbál byl překvapen, že jeho vnuk to vše vzal tak klidně, ale musel mu říct ještě jednu důležitou věc, která ho tížila dlouhých 16 let.

„Harry, řeknu ti něco, co bys měl vědět. Než si se narodil, byla vyřčena věštba, která zní asi takto:

Příchod toho, v jehož moci je porazit Pána zla se blíží, narodí se těm, kteří se mu již třikrát postavili. Neboť ani jeden nemůže žít, pokud druhý zůstává naživu. Ten, který porazí Pána zla, se narodí, až sedmý měsíc bude umírat,“ Brumbál se odmlčel, aby dal Harrymu čas vstřebat to, co mu právě řekl.

„Dědo,“ oslovil opět Harry Brumbála, „děkuju ti, že si mi to řekl, aspoň mám čas se připravit. Už aspoň chápu, proč se mě pokusil několikrát zabít. Měl bych vědět ještě něco?“ a podíval se tázavě na svého dědu.

Brumbál si těžce povzdechl a začal vyprávět:

„Musím ti říct něco, co tě nejspíš nepotěší. Kromě mě a tvé babičky je naživu ještě jeden tvůj příbuzný… Jmenuje se Severus Percival Snape Potter a v té knížce, co jsi viděl, o něm není žádná zmínka. Severus nám byl jako malý odebrán v podvodném procesu a než se s tím dalo něco udělat, bylo už pozdě a Severus byl již zapsán do rodové knihy jako potomek rodu Snapeů.

Stalo se to za vlády ministra Smitha, blízkého přítele Tobiase Snapea, který neměl žádné potomky. Jeho manželka zemřela mladá a jemu se potom pomocí opravdu ošklivých intrik povedlo sebrat nám Severuse. Kvůli tomu jsem se přestal věnovat politice a rozhodně se do ní teď nechci vracet.

Tvůj otec a strýc se to dozvěděli ode mě krátce po tom, co nastoupili do školy. Navenek se nesnášeli, ale tady u mě se k sobě chovali jako praví bratři a rozumní kluci.“

Brumbál se na chvíli odmlčel a pokračoval:

„Bohužel v sedmém ročníku se dost zle pohádali a nebyli schopní si spolu promluvit, navíc Severus měl zlou pubertu… Změna nastala až po vyslovení věštby.

Tenkrát jsem se sešel s kandidátkou na místo profesorky věštění a zrovna jsem se ji chystal zaměstnat, když najednou upadla do podivného stavu, ve kterém pronesla tu osudnou věštbu. Po vyslovení první části se za dveřmi ozval podivný šramot a ukázalo se, že jsem nebyl jediný, kdo poslouchal. Za dveřmi byl Severus. Netušil jsem, že v té době sloužil Voldemortovi. Nějaké náznaky se ke mně donesly, ale nechtěl jsem tomu uvěřit. Kdybych to tenkrát věděl, vymazal bych mu paměť. Jak se později ukázalo, byla to chyba…“

Brumbál si povzdechl, bodlo ho u srdce při vyprávění smutných vzpomínek. Ztěžka se nadechl a pokračoval:

„Když jsem Severuse vyhodil, vydal se ihned za Voldemortem. Ten ho nejdřív potrestal za to, že se nechal odhalit a nevyslechl celou věštbu. Poté se ale zamyslel a došel k závěru, že se ta věštba týká jeho a Potterových. Jakmile se to Severus dozvěděl, ihned přišel za mnou a chtěl se usmířit jak se mnou tak s Jamesovou rodinou. Nejdříve jsem ho pro jistotu podrobil výslechu pomocí veritaséra a nitrozpytu, nedělal jsem to rád, ale musel jsem. Z výslechu jsem zjistil, že ho sice Voldemort za mnou poslal, aby získal místo v Bradavicích, ale že vše ostatní, co Severus udělal, bylo z vlastní vůle. Nikdo z nás tenkrát netušil, že Peter Pettigrew je zrádce.

Po smrti tvých rodičů si tě chtěl vzít k sobě, ale nemohl, protože byl pro všechny bývalý smrtijed… Naneštěstí jsme si tě ani já a ani tvoje babička nemohli vzít k sobě a museli jsme tě umístit k jediným příbuzným, jejichž identitu jsme mohli prozradit.

Až nám tu Tom a jeho smrtijedi přestanou otravovat vzduch, slibuji, že konečně budeme rodina, kterou jsme měli být od samého počátku.

Myslím, že by sis měl jít odpočinout. Řekl bych, že si musíš nechat vše, co ses dozvěděl, projít hlavou a popřemýšlet o tom.

Můžeš jít do Nebelvírské věže, žádné heslo nepotřebuješ, jen se u Buclaté dámy nahlas jménem a ona tě pustí dál.“

Děd i vnuk ještě chvilku na sebe mlčky hleděli. Protože ani jeden z nich nenašel odvahu promluvit, rozloučili se jen strohým kývnutím hlavy.

Harry opustil ředitelnu a vydal se do věže. Portrét ho bez problémů vpustil na kolej. Rovnou se vydal do ložnice, protože si všiml, že slunce už zapadá. Lehl si na postel a přemýšlel o všem, co se dozvěděl. Nakonec usnul tvrdým spánkem.

***

Ráno se probudil, jak byl zvyklý, už v šest ráno a začal cvičit.

Nejdříve si dal několik koleček po pozemcích školy, následovala trocha posilování a nakonec několik cviků na uvolnění.

Pak si vyčaroval tréninkovou figurínu a začal po ní metat jedno kouzlo za druhým. Figurína se chovala jako, každý jiný protivník, uhýbala, uskakovala, ale Harrymu se vždy podařil přesný zásah. Po několik plných zásazích figurína pukla jako nafukovací balon.

Když zlikvidoval tréninkovou figurínu, proměnil se Harry v majestátního, rudozlatého griffina, roztáhnul křídla, vznesl se do vzduchu a začal kroužit nad Bradavickým hradem a jeho pozemky.

***

Brumbál si ráno přivstal a chystal se vyřídit svou korespondenci. Najednou se před jeho stolem objevilo pět postav. Ihned poznal, že to jsou opět zakladatelé a mistr Merlin.

„Zdravíme tě, můj dědici,“ spustil beze všech okolků Nebelvír, „ jak jsme ti včera slíbili, přinesli jsme ti seznam nebeských jezdců. Doufáme, že jim nebudeš bránit v plnění jejich povinností. Už to nejsou malé děti a umí se o sebe postarat.“

S posledním slovem mávl rukou a na stole se před Brumbálem objevil popsaný pergamen. Brumbál se začetl do pergamenu a ani si nevšiml, že Merlin i zakladatelé jsou už zase pryč.

Jména uvedená na seznamu nečekal. Zapamatoval si je a i pokyny týkající se jejich výuky a seznam spálil. Opatrnost především…

Po několika minutách se mu v hlavě ozvala varovná myšlenka. Hrad ho upozorňoval na nezvanou návštěvu, která se snažila projít branou.

Ihned vstal a vydal se prozkoumat, kdo se o prázdninách chce dostat do školy.

***

Harry už létal nad hradem půl hodiny, když najednou zpozoroval svým ostrým zrakem griffina pohyb u brány. Uviděl dvě postavy. V jedné poznal svého dědu a v té druhé, s blonďatými a splihlými vlasy, mladého Malfoye.

Viděl, jak se jeho děda přiblížil k bráně a jak po krátké rozmluvě s Malfoyem třikrát poklepal hůlkou na zámek držící několik palců silné řetězy. Zámek se rozevřel a řetězy se odplazily do stran. Malfoy prošel na pozemky a brána se za ním sama zavřela a zajistila.

Mladý Malfoy a Brumbál se společně vydali do hradu.