Hledej

Návrat Fénixe

navrat-fenixe-thaneb Australské dobrodružství

První část trilogie Harry Potter a Potomci Pána zla.

Bitva o Bradavice skončila, Voldemort je mrtvý, hrad poničený a ztráty na životech jsou bolestné. Jak se s tím vším Harry a jeho přátelé vyrovnají? A co dál? Záchrana Hermioniných rodičů, zbavených vzpomínek na dceru, je zavede až do Austrálie. Jenže na Harryho se lepí problémy vždy a všude...

    Kapitola 2, Winky

      Fawkes_03Ráno se Harry probudil s pocitem, že má před sebou těžký den. Zůstal klidně ležet a zíral do nebes nad sebou. Uspořádal si myšlenky a v duchu si připravoval, co všechno ostatním odpoledne řekne. Nebylo mu však dopřáno přemýšlet moc dlouho, protože se začali budit i ostatní. Byli tam všichni, Neville, zářil a šťastně se usmíval na všechny kolem sebe. Šrámy a modřiny z jeho obličeje zmizely, asi si ho vzala do parády madam Pomfreyová. Dean se Seamusem se bavili tím, že prohrabávali Seamusův kufr a hledali hábit dost čistý na to, aby si ho mohl Dean půjčit. Ron se posadil na posteli proti Harrymu a vypadal, že mu chce něco nepříjemného říct a neví jak na to. Harry se rozhlédl po ostatních, zavrtěl hlavou a začal se přehrabovat ve svém batohu. Byl si jist, že si přibalil i jeden obyčejný školní hábit. Nechtěl dnes chodit po škole ve svém společenském hábitu ze včerejška. Ron s oblékáním také nepospíchal a tak zůstali za chvilku sami.

      „Tak co jsi mi chtěl, Rone?“ Ron se zatvářil znovu velmi rozpačitě a mlčel. „Jde snad zase o Ginny? No tak Rone, vymáčkni se, vždyť tě přece znám.“

      „Já… jen mám strach abys Ginny zase nezlomil srdce. Holky se teď na tebe budou jen lepit, budeš pro všechny skvělá partie, a kdybys Ginny zase nechal, tak by se s tím nikdy nedokázala vyrovnat…“ vyhrknul ze sebe Ron.

      „Dobře, tak si to vyjasníme jednou pro vždy,“ řekl Harry a zatvářil se velmi vážně. „Ginny jsem opustil ne proto, že bych ji nemiloval, ale proto, aby byla v bezpečí. Nikdy jsem ji nepřestal milovat. Miluji ji tak, jak je to jen možné, víc to snad ani nejde. Jakmile dosáhne plnoletosti, tak se s ní zasnoubím a jen co doděláme školu, tak se s ní ožením. Neumím si svůj život bez ní představit. Takže by sis měl pomalu začít zvykat na to, že patřím do rodiny.“ Ronův obličej se během jeho řeči rozjasňoval, až se nakonec rozesmál.

      „Tak to tedy beru, švagře.“

      Harry se smál s ním, ale najednou se zarazil.

      „Hele je to sice ostuda, že to nevím, ale kdy má vlastně Ginny narozeniny?“ zeptal se rozpačitě.

      Ron se smál ještě víc a odpověděl:

      „Na začátku prázdnin, sedmého července…“ a chechtal se jako blázen. Harry se hájil:

      „A jak to mám asi vědět, tou dobou jsem zatím vždycky trčel u Dursleyových.“ 

      Nakazil se ale Ronovým smíchem a tak šli dolů a oba se chechtali jako šílení.

      Ve společenské místnosti už na ně čekaly Ginny s Hermionou a obě se tvářili na jejich dobrou náladu trochu podezřívavě. Tak se oba radši uklidnili a každý tu svou přivítal letmým polibkem. Pak se společně, v dobré náladě, vydali na snídani. Stoly ve Velké síni trochu prořídly, bylo mezi nimi víc prostoru, ale zůstaly rovnoměrně rozmístěny po celé síni. Nebyly zde ani kolejní stoly, ani stůl pro profesory. Harry si všiml, že zmijozelští studenti se drží stále pohromadě a obsadili společně jeden kout Velké síně. Ostatní studenti však byli promíchaní bez jakéhokoliv řádu, ať už patřili do kterékoliv koleje. I profesoři neseděli u jednoho stolu ale rozptýlení po celé síni mezi studenty. Harry si povšiml Hagrida, sedícího osamoceně u jednoho stolu  u stěny, vpravo od vchodu. Tak k němu, s ostatními v patách, zamířil.

      „Dobré ráno Hagride, proč se tváříš tak smutně?“ zeptal se Harry a všichni si k němu přisedli. Hagrid zasmušile odpověděl:

      „Pokaždé si znovu a znovu slibuji, že už nikdy nebudu pít a vždycky se najde ňáká příležitost, která si zaslouží pořádně zapít. Zase jsem to včera přehnal a hrozně mě bolí hlava. Tydle pochoutky mi nepomůžou…“ a ukázal na spousty dobrot před sebou na stole. „Potřeboval bych kotel silný horký česnečky, ale neměl sem sílu si ji ráno uvařit…“ dořekl s hlubokým povzdechem. Harry se usmál.

      „Víš co? Možná ti dokážu pomoct, mám nápad…“ a zavolal:

      „Kráturo!“

      S hlasitým prásk se vedle něj objevil jeho domácí skřítek a Hagrid se při tom zvuku chytil za hlavu.

      „Co pro vás může Krátura udělat pane?“ šťastně se usmíval a hluboce se uklonil.

      „No nejdřív bych ti chtěl říct, jak jsem byl na tebe pyšný, když jsem viděl, jak statečně vedeš ostatní skřítky do boje. A věřím, že stejně pyšný by na tebe byl i Regulus, kdyby tě mohl vidět.“

      Krátura se zapýřil a hrdě vypjal hruď, na které se mu houpal zlatý medailon.

      „A máš pravdu, rád bych, abys pro mě něco udělal. Tady náš velký dobrý přítel, by potřeboval obrovskou mísu silné a horké česnekové polévky, aby se mu zlepšila nálada…“ a ukázal na Hagrida. „Myslíš, že bys to pro něj s ostatními skřítky mohl udělat?“

      „Jistě, pane, velmi rád, udělám pro vás cokoli i pro pana Hagrida. Krátura je moc šťastný, že může pro pána něco udělat. Krátura je moc pyšný, že má tak velkého a statečného pána.“ Harry se smál a po očku mrknul na Hermionu, jak se na to jeho vyznání bude tvářit, ale ta vypadala spokojeně. Asi jí stačilo, že se skřítkem mluví hezky a zdvořile.

      „Ještě než odejdeš vařit tu polévku, tak bych tě chtěl o něco poprosit. My se tady po snídani chvilku zdržíme a já bych byl rád, kdybys s námi chvilku poseděl a poradil mi s jinou věcí, souhlasíš?“

      „Jistě, pane, velmi rád, pane…“ odpověděl skřítek a ještě víc vypnul hruď a s nesmírně šťastným výrazem zmizel.

      „Co chceš proboha za rady od Krátury?“ divili se ostatní, ale Harry neměl čas to s nimi probrat, protože právě povstala profesorka McGonagallová a magicky zesíleným hlasem si zjednala klid.

      „Vypadá to, že jste tu již všichni, tak vás seznámím s organizačními opatřeními, ke kterým jsme byli nuceni přistoupit. Jak jste si asi všichni všimli, přišli jsme o dva členy profesorského sboru, kteří byli nuceni se přesunout do Azkabanu.“ Chvíli počkala, až se uklidní bujaré veselí, které její slova mezi studenty vyvolala. „Jsem ráda, že vás to potěšilo, nicméně nám tím vyvstal značný problém. Do konce školního roku nemáme šanci, že se nám podaří sehnat vhodnou náhradu a proto jsme byli nuceni rozebrat si jejich předměty mezi sebou. Tak bychom ale, při stávající výuce, byli s kolegy značně přetíženi. Proto jsme se rozhodli, že pro letošní rok zrušíme ročníkové postupové zkoušky a studenti, kteří letos neskládají zkoušky NKÚ a OVCE, pojedou dnes po obědě domů. Apeluji však na vaši zodpovědnost a očekávám od vás, že své prodloužené prázdniny využijete také k tomu, abyste dohnali to, co jste letos zameškali.“

      Profesorka se musela na chvíli odmlčet, protože ani její zesílený hlas už nedokázal přehlušit nadšení, které její sdělení vyvolalo. Když se Velká síň trochu uklidnila, znova pokračovala:

      „Pro studenty, kteří budou letos skládat zkoušky, jsme termín posunuli až na konec června, aby měli dostatek času se řádně připravit. Obranu proti černé magii pro NKÚ si vezme na starost profesor Kratiknot a studenty na OVCE budu připravovat na zkoušky já. Studium mudlů převezme profesor Křiklan, který má z tohoto předmětu složené OVCE. Jsem si jistá, že na vás takto budeme mít dostatek času, abychom vás na zkoušky dobře připravili. Nové rozvrhy máte tady u mě na stole a po snídani si je zde můžete vyzvednout.“

      „A teď vy, kteří pojedete domů. Vaši rodiče byli upozorněni na to, že si vás mají dnes večer vyzvednout na nádraží King´s Cross. Oběd pro vás bude připraven už v půl dvanácté a v půl jedné odjíždějí kočáry na nádraží. Takže máte celé dopoledne na to, abyste si sbalili svoje věci a připravili se na cestu. A ještě něco: společně s vámi pojedou Bradavickým expresem i někteří hosté z včerejší hostiny. Byla bych ráda, abyste se chovali slušně a neudělali ostudu naší škole.“

      Na chvíli se odmlčela a počkala, až studenti tu záplavu informací  vstřebají a potom ještě dodala:

      „Ti studenti, kteří z jakéhokoliv důvodu v letošním roce byli nuceni přerušit docházku, dostanou příležitost od září pokračovat ve studiu a dokončit své vzdělání.“ a při těchto slovech pohlédla na Deana, který seděl blízko u jejího stolu, a pak se otočila směrem k nim a usmála se na ně.

      Potom už se síní rozléhal halas dětských hlasů, jak studenti diskutovali o tom, co se právě dozvěděli. Převládal jásot a nadšení. Vtom se u Harryho stolu objevili čtyři domácí skřítkové, kteří společně postavili před Hagrida obrovskou mísu velikosti kotle, plnou pronikavě vonící a kouřící polévky.

      „Krátura řekl, že velký pán potřebuje nutně polévku, pane…“ řekli a než jim stačil Hagrid poděkovat zase zmizeli.

      Tak se pustil do polévky a Harry a ostatní spokojeně pokračovali ve snídani. Postupem času se z Velké síně začali vytrácet nejdřív profesoři, s nimi studenti s novými rozvrhy a pak také ostatní studenti, kteří si šli zabalit svoje věci. Když už byla síň poloprázdná, dojedl i Hagrid svou polévku a s mnohem lepší náladou odcházel, připravit se na svou hodinu Péče o kouzelné tvory, kterou měl od deseti hodin.

      V tom se u stolu objevil skřítek a řekl:

      „Pán chtěl s Kráturou o něčem mluvit?“

      „Ano, Kráturo, posaď se tady vedle mě, potřebuji, abys mi s něčím poradil.“

      Ron, Hermiona i Ginny zvědavě poslouchali, co vlastně od Krátury chce. A tak Harry pokračoval:

      „Jde mi o Winky, Kráturo, ještě pořád je nešťastná a pije?“ zeptal se. Hermiona vypadala, jako kdyby už začínala chápat, o co Harrymu jde a začala se usmívat. Ron a Ginny se stále tvářili dost nechápavě.

      „Winky je pořád hrozně opilá a ještě víc nešťastná, než byla před tím, když už nemá Dobbyho aby se o ní staral, pane.“

      „No a s tím právě potřebuji poradit, Kráturo. Dobby umřel při tom, když mě zachraňoval, a já vím, že měl Winky moc rád a hezky se o ni staral. Cítím zodpovědnost za jeho smrt a vím, že by byl moc rád, kdybych se o Winky postaral místo něj…“ vysvětloval mu Harry.

      „Ale Krátura neví, jak by pán mohl Winky pomoct, ona tady nikdy šťastná nebude, pane.“

      „Ano to já vím,“ řekl Harry, „ale co kdyby dostala novou rodinu, ke které by patřila a mohla se o ni starat, myslíš, že by pak byla šťastnější?“ otočil se k Ronovi:„Ty jsi přece říkal, že tvoje mamka touží po domácím skřítkovi, který by jí pomohl s domácností, ne?“

      „No, to jo, ale nevím, kamaráde, jestli, když uvidí Winky v tom stavu, v jakém jsme ji viděli naposled my, bude mít chuť to s ní risknout.“ Ale Ginny se rozzářila:

      „Když jí to patřičně vysvětlíme tak dá určitě Winky šanci. To je skvělý nápad Harry. Když si u nás Winky zvykne, tak budou mít naši aspoň společnost a oporu na stará kolena. Dřív nebo později stejně všichni z Doupěte vypadneme…“ a moc hezky se na Harryho usmála.

      ,Krátura se zamyslel:

      „Jestli dáte Winky novou rodinu, tak by mohla být zase šťastná a spokojená, pane. Jste tak ušlechtilý. Skřítci se musí stydět, pane, oni se Winky štítí a vždy ji jen odklidí do kouta, aby nedělala ostudu, když se opije, ale nikdo jí nechce pomoct, pane.“

      „No dobře Kráturo, ale teď dostaneš velmi těžký úkol. Myslíš, že dokážeš udržet Winky střízlivou a přinutit jí aby se trochu umyla a celkově dala do pořádku, než přijede paní Weasleyová? Měli by se objevit krátce po obědě. Myslíš, že to zvládneš?“

      „A může Krátura Winky říct, že si pro ni přijede nová rodina, pane, to by s ní byla asi lepší práce, kdyby věděla, o co jí jde.“

      Harry se obrátil na Rona a Ginny:

      „Myslíte, že vaši budou souhlasit, když jim to vysvětlím? Myslíte, že budou chtít Winky pomoct?  Nerad bych jí to slíbil a pak ji musel zklamat. Byla by to pro ni hrozná rána.“

      „Neboj se Harry, nech to na mě a na Ginny, my jim to vysvětlíme tak, že si do té kuchyně pro ni sami přijdou!“ prohlásila rozhodně Hermiona.

      „Tak dobře, teď už je to jen na tobě, Kráturo, abys ji na tu událost dobře připravil,“ řekl Harry a otočil se na skřítka.

      „Krátura udělá, co bude moct, pane…“, odpověděl skřítek, uklonil se a zmizel.

      Pak se pomalu, všichni v dobré náladě, vydali zpět na kolej, protože Hermiona si na odpoledne chtěla připravit ještě pár věcí, které chtěla vzít sebou a taky knížky o viteálech, aby je po schůzce mohla vrátit ředitelce, protože jak několikrát opakovala, si je jen vypůjčila. Líně vysedávali ve společenské místnosti, sledovali, jak studenti horečně shánějí svoje věci a balí si kufry a snažili se (hlavně Ginny) rozptýlit Harryho, který začal být trochu nervózní s vidinou toho, co ho dnes ještě čeká. Ron už se nemračil, když viděl jak Ginny s Harrym laškuje, ale vždycky se potutelně culil a mrkal na Harryho.

      „Co jsi to s mým drahým bratříčkem udělal, že je najednou tak tolerantní?“ zeptala se Ginny Harryho, když si už poněkolikáté všimla jeho úsměvu.

      „Nic, jen jsem ho přesvědčil, že to s tebou myslím vážně a hodlám se s tebou oženit, tak brzo, jak to jen bude možné…“ odpověděl jí s úsměvem. Ron a Hermiona se rozesmáli. Ginny zčervenala jako růžička, ale zatvářila se uraženě.

      „Nechápu, jak můžeš tvrdit, že se semnou oženíš, když ses mě ještě nezeptal, jestli tě vůbec chci. Asi si budu muset ještě pořádně rozmyslet, jestli ti řeknu ANO!“

      Harry se usmál, přitáhl si ji k sobě na klín a řekl:

      „Tak já už tedy budu hodný, aby sis to ještě nerozmyslela…“ a velmi něžně ji políbil. Ginny se přestala mračit a přitulila se k němu.

      Dopoledne jim uteklo v dobré náladě dost rychle. I když na Harryho, navzdory snaze ostatních, sedala čím dál tím větší tréma. Konečně se podíval na hodinky a s povzdechem řekl:

      „Už bude skoro půl jedné, měli bychom jít na oběd, abychom zjistili jak to McGonagallová zorganizovala a taky seznámili Weasleyovi s Winky. Kdy by měli přijít, nevíš Ginny?“ zeptal se.

      „No někdy touhle dobou. Máma měla radost, že nebude muset vařit, protože dostali pozvání na oběd…“ odpověděla a usmála se na Harryho, aby mu dodala odvahu.

      Vydali se pomalu dolů, a když došli do vstupní haly, zjistili, že studenti už odjeli na nádraží. Velká síň byla poloprázdná. Jen pár studentů, profesoři a u jednoho z větších stolů rodinka Weasleyova.

      Harry se podíval na ostatní a řekl:

      „Vy běžte připravit mamku na Winky a já půjdu zjistit, kde a kdy se to bude konat…“ a vydal se za profesorkou McGonagallovou. Ta seděla u stolu jen s profesorem Kratiknotem.

      Usmála se na něj a řekla:

      „Posaď se Harry, ať se dohodneme.“

      Harry se podíval na Kratiknota a zpátky na ni.  Usmála se a odpověděla na otázku, kterou nepoložil:

      „Z profesorů jsem pozvala tady Filiuse a Pomonu Prýtovou, jestli souhlasíš, Harry.“

      „Jistě, paní profesorko, proto jsem to nechal na vás. Jak jste to tedy zorganizovala?“

      „Pozvali jsme všechny na jednu hodinu do mé učebny. Poprosila jsem skřítky, aby nám tam připravili občerstvení. Vyhovuje ti to takhle?“

      „Asi ano…“ zatvářil se Harry nervózně. Profesorka ho konejšivě poplácala po ruce.

      „Vím, že to pro tebe nebude jednoduché, Harry, ale budeš mezi přáteli, mezi lidmi, kteří tě mají rádi. Věřím, že to zvládneš skvěle.“

      Harry se na ni usmál a řekl:

      „Ještě musím něco zařídit, než začneme, vlastně bych se vás měl zeptat… Jde o skřítku Winky, víte tu po panu Skrkovi… Ona je tady nešťastná a touží po vlastní rodině. Staral se o ní Dobby a teď když už nemůže, myslel jsem, že ji seznámím s Weasleyovými. Když si padnou do oka, pustíte ji s nimi?“

      Profesorka se zasmála.

      „Jistě Harry, jedna nešťastná skřítka nám tu určitě nebude chybět.“

      Harry se vydal k Weasleyovým. Molly se na něj usmála a zeptala se:

      „Prý pro mě máš šikovnou, ale smutnou skřítku?“

      Harry řekl:

      „Uvidíme…“ a zavolal Kráturu.

      „Tak co, podařilo se ti dát Winky trochu do pořádku?“ zeptal se, když se skřítek objevil.

      „Ano pane, vypadá hezky, ale je moc nervózní, pane…“ a podíval se na paní Weasleyovou. „Neboj Kráturo, my na ni budeme hodní, přiveď ji,“ řekla a usmála se na něj. Krátura zmizel a skoro v tomtéž okamžiku se objevil zpátky i s Winky. Vypadala opravdu docela dobře, byla čistá, měla na sobě sněhobílý ubrousek nad ramenem uvázaný jako tógu. Jen oči sklopené k zemi měla červené a trochu zakalené. Jak tu nešťastně stála a upřeně zírala na svoje nohy, vzbuzovala lítost. 

      Paní Weasleyová se na ni laskavě usmála a zeptala se:

      „Ty prý hledáš rodinu, kterou bys měla ráda a mohla se o ni starat?“

      Winky k ní zvedla oči a potichu hlesla:

      „Ano paní.“

      „No vidíš a my zrovna hledáme hodného a šikovného domácího skřítka, který by se stal členem naší rodiny a trochu mi pomohl s domácností. Co myslíš, mohlo by se ti u nás líbit? Máme malý dům a spoustu dětí, takže je u nás pořád moc práce.“

      „To by se Winky líbilo paní, ale je zaměstnaná v Bradavicích…“ podívala se na ni bázlivě.

      Harry se při jejich rozhovoru cpal sekanou a brambory, aby se stihl najíst, než to začne a tak rychle polkl a odpověděl:

      „To je v pořádku Winky, mluvil jsem o tobě s paní ředitelkou a ona řekla, že když se ti budou Weasleyovi líbit, tak že jí nebude vadit, když s nimi odejdeš. V Bradavicích je hodně skřítků, tady se bez tebe obejdou, ale u Weasleyových nemají žádného skřítka, tam by tě potřebovali.“

      „Winky by moc ráda pomáhala paní doma, Winky umí dobře pracovat.“ Paní Weasleyová se na ni usmála a řekla jí:

      „Dobře Winky domluveno. Teď tu máme ještě nějaké jednání, takže si můžeš v klidu sbalit všechny svoje věci a až půjdeme domů, tak tě zavoláme a půjdeš s námi, souhlasíš?“

      „Ano paní, Winky jde balit a bude čekat.“ Uklonila se a zmizela.

      Krátura se obrátil k Harrymu:

      „My taky půjdeme dnes domů, pane?“

      Harry se zarazil. Nějak si pod pojmem domov stále nedokázal představit ten dům na Grimmauldově náměstí.

      Ale paní Weasleyová mu ušetřila odpověď.

      „Musíš jít k nám Harry. Domluvili jsme se s Andromedou Tonksovou, že zítra uděláme společný pohřeb pro Freda, Nymfadoru a Remuse, asi bys tam měl být s námi,“ řekla a v očích se jí objevily slzy. „Měl bys u nás zůstat celé prázdniny Harry i s Kráturou, alespoň dohlídne na Winky, aby si u nás dobře zvykla.“

      Harry zaváhal, ale pak si všiml prosebného výrazu v očích Ginny a souhlasil:

      „Děkuji paní Weasleyová, moc rád.“ Skřítek se zaradoval a zeptal se:

      „Může jít Krátura taky balit pane?“ Harry přikývl a Krátura zmizel.

      Pan Weasley se najednou zvedl a povídá:

      „Už bude jedna, asi bychom měli jít. Podívejte, Minerva už také odchází.“ Harry se zatvářil utrápeně.

      „Ještě jsem chtěl sníst pár sirupových košíčků.“ 

      Ginny se zasmála, vzala do rukou tác plný jeho oblíbených zákusků a řekla:

      „Tak ti je vezmeme sebou.“

      Když odcházeli, zeptal se Harry pana Weasleyho:

      „Nevidím Percyho, nechali jste ho doma?“ 

      Pan Weasley se na něj překvapeně podíval.

      „Ty bys ho tady chtěl? Po tom jak se v minulosti k tobě choval? Řekl jsem mu, že jsme mu sice odpustili a jsme šťastní, že se nakonec rozhodl přidat se na správnou stranu, ale naší důvěru, že si bude muset nejdřív zasloužit. Myslím, že to pochopil a ani neprotestoval.“  Harry se usmál.

      „Ano pane Weasley máte pravdu, taky to cítím podobně.“

      Než se nadáli, byli před učebnou přeměňování. Harrymu se dovnitř moc nechtělo, počkal, až vejdou všichni ostatní, ale když před dveřmi zůstal stát sám, věděl, že musí jít také. Třikrát se zhluboka nadechl a vstoupil.

      Lavice byly srovnány do tvaru písmene U a židle byly rozmístěny kolem dokola. Ginny položila tác s košíčky do čela stolu a šla si sednout ke svojí mámě. Harry se rozhlédl, aby zjistil, kdo všechno tady je. Vedle profesorky Prýtové seděli, Neville a Lenka, naproti seděl Aberforth Brumbál a Elfias Dóže, pak profesor Kratiknot a Sturgis Tobolka. Na volná místa se usadili všichni Weasleyovi a byli tam také Hestie a Dedalus Kopál. Když je Harry uviděl tak udiveně zvedl obočí a zeptal se:

      „Snad jste Dursleyovi nehodili na krk chudince paní Figgové?“

      „No není to tak hrozné, jak to vypadá. Dopoledne jsme je seznámili s některými z rodičů, kteří přišli bránit hrad, zdrželi se na hostinu a jedou domů taky expresem. Byli tam Finniganovi a pan Finnigan je myslím taky mudla, pak Nevillova babička a ještě rodiče Lee Jordana, jeho maminka je myslím mudlorozená, aspoň říkala, že byla teď dlouho v zahraničí. Ti si s nimi už poradí.“

      Kingsley Pastorek a profesorka McGonagallová seděli v čele a k nim se usadili i Ron s Hermionou. Už tam zbývalo poslední místo, přímo proti tácu se sirupovými košíčky. Harry si povzdechl a vydal se k němu.

      Když tam došel, najednou si něco uvědomil.

      „Ještě někdo tady chybí,“ řekl a zavolal Kráturu.

      Když viděl nevěřícný a někde i nesouhlasný pohled v očích přítomných kouzelníků, tak řekl:

      „Kráturo, zasloužil sis svou statečností být tady teď s námi. Máš právo se dozvědět, za co zemřel tvůj pán Regulus, jehož medailon nosíš a chci, abys věděl, že jsme dokončili to, co Regulus začal. Uslyšíš tady ale velmi tajné věci, proto musíš slíbit, že nikdy nikomu neprozradíš nic z toho, co se tady dozvíš.“

      Krátura dojetím třepal ušima, zvedl ruku k přísaze a slavnostně prohlásil:

      „Krátura přísahá, že radši umře, než aby vyzradil, co mu pán svěří…“ a šel se posadit do koutka pod okno.

      Harry se otočil k ostatním:

      „Od vás chci také slib, že nic z toho co se tady dozvíte, neřeknete nikomu dalšímu.“

      George se zasmál a zeptal se:

      „Máme také přísahat jako Krátura?“

      Harry se usmál, a odpověděl:

      „Prosté ‚slibuji‘ mi bude stačit George.“

      A tak všichni postupně, počínaje Georgem s vážným výrazem pronesli zřetelně:

      „Slibuji.“

      Jen Lenka Láskorádová (taky jak jinak), zvedla ruku se vztyčenými dvěma prsty a smrtelně vážně řekla:

      „Přísahám na hrob své mamky.“

      Harry se otočil k profesorce McGonagallové a poprosil:

      „Mohla byste prosím ještě zabezpečit okna a dveře kouzlem proti vyrušení?“ a s pohledem na George vysvětloval:

      „Zahlédl jsem mezi studenty pár ultradlouhých uší.“

      Všichni, kdo věděli, o co jde, se rozesmáli, jen paní Weasleyová se podívala na svého syna vyčítavě, když vstávala, aby pomohla profesorce zabezpečit místnost. Teď už nic nebránilo, aby mohli začít… 

       

      Items details

      • Hits: 36638 clicks

      Tecox component by www.teglo.info

      Vaše komentáře a dotazy  

      #
      Jarda 31 Prosinec 2012
      Mně to funguje... ;-)
      #
      Sallome 31 Prosinec 2012
      Ha... :oops: uvidíme u třetí kapitoly, snad se mi to podaří napoprvé :-*
      #
      Anna Váňová 08 Červen 2014
      Ahoj,musím říct ,že jsem ji náhodou našla ,že to je jedna z mála povídek,u které jsem byla schopná vydržet až do čtyř hodin ráno.je totiž supééér.:)
      #
      maja 09 Červen 2014
      Děkuji :oops:
      #
      Caroline Black 08 Červenec 2014
      Úžasné
      #
      terezkam 31 Říjen 2014
      Ahoj, píšeš hezky a je to čtivé! Jen malinkou výtku bych měla: máš tam občas špatně interpunkci, ale jinak fakt skvělý! ;-)
      #
      maja 02 Listopad 2014
      Kdybych se měla pustit do oprav těchto svých začátků, tak bych už nenapsala nic nového :D Ale budu to muset časem udělat, běhá mi mráz po zádech, když to čtu, abych si připomněla děj...
      #
      Elicu 08 Srpen 2015
      Na tyto stránky jsem se dostala náhodou - a pokračování je fakt moc skvělý. Díky za ně :-)