Kapitola 7 |
Dalšího dne většina učitelů i studentů vyrazila do Otwellu. Jen Helga zůstala v Bradavicích, aby se postarala o hrad a hlavně o Merlina. Pár žáků zůstalo s ní, aby jí byli k ruce. Lehce ozbrojená skupina se přemístila na místo, ze kterého Harry naplánoval útok na Otwell. Žáci zbystřili a v očekávání útoku byli připraveni tasit hůlky nebo zbraně. Z různých stran k nim doléhaly rány a podivný lomoz. Žádné přepadení se však nekonalo. Po chvíli vyšli z lesa a opatrně dorazili na okraj vesnice. Kolem nich bylo živo. Ty nejvíce poničené domy tam už nestály, jiné byly stržené a nepoužitelný stavební materiál byl odvážen z vesnice. Jiné domy, které byly jen lehce poškozené, se opravovaly. Vůz na náměstí už nebyl. Během deseti minut veškerý ruch ustal a všichni se shlukli kolem příchozích. Byly mezi nimi ženy i děti, ale mužů tady bylo minimum. „Co zde pohledáváte?“ oslovil je nevrle statný muž, který se velmi podobal Corovi. „Jsem Godrick Nebelvír. Přišli jsme pro majetek čaroděje Merlina. A rádi bychom vám pomohli opravit vesnici.“ „Odejděte, nic takového tady není a o vaši pomoc také nestojíme,“ prohlásil onen chlap. Bylo na něm vidět, že s něčím bojuje. Možná se strachem… „Chlape. Víme, že jeho věci zůstaly tady. Vydej nám je, nebo bude zle,“ vyjel netrpělivě Salazar. Muž strachy ztuhl. Všichni ostatní vesničané ustrašeně ustupovali a ti, co byli vzadu, vzali rovnou nohy na ramena. Harry k nim přistoupil a zapojil se do jejich rozhovoru: „Kde je Cor? Ten je tady přece starostou.“ „Kde… Kde jste potkali Cora?“ promluvil po chvíli statný muž. „Potkal jsem ho tady před několika dny.“ „Před několika dny,“ odmlčel se mluvčí vesnice, „tady byla jen skupina rabujících ozbrojenců.“ „Byli jsme tady, pro Merlina,“ pomalu ztrácel nervy Harry. Godrick položil Harrymu ruku na rameno. Pohlédli si navzájem do očí a Harry zacouval zpět mezi ostatní. „Vydejte nám Merlinovy věci, nebo si je vezmeme sami,“ prohlásil pevně Godrick. Vesničané ustoupili o další čtyři kroky zpět. Ti vzadu se skryli mezi domy. *** „Počkejte! Co se tady děje?“ zaznělo ve chvíli, kdy už Godrick ztrácel trpělivost. Všichni se otočili k nově příchozím. Harry viděl, jak vesničané uvolňují cestu Corovi a kulhající stařeně. Byla to ta, co jim tehdy přikázala promluvit o Merlinovi. „Já jsem Cor,“ představil se, „zdejší starosta. Žádám vás, vážení, abyste neubližovali zdejším lidem.“ „Core, to jsem já. Nechceme nikomu ublížit. Jen vám chceme pomoc s obnovou vesnice a vrátit věci mistra Merlina jejich majiteli,“ předběhl všechny Harry. „Už jsem vás viděl, ale vaše jméno neznám.“ poznal ho, po chvíli váhání, Cor, „tedy pokud si dobře pamatuju.“ Harry přikývl. „Jmenuji se Harry Piotter, a toto, Core, jsou naši mistři a učitelé. Godrick Nebelvír - ředitel naší školy. Salazar Zmijozel a Rowena z Havraspáru - naši učitelé,“ představil svoje představené Harry. Cor zaváhal, ale pak se rozhodl přiblížit: „Netušil jsem, že se někdy setkám na jednom místě se třemi tak slavnými kouzelníky. Omlouvám se vám, sire Piottere, že jsme vám minule nevěřili. A vám se omlouvám za svého bratra Corvina. Snažil se být opatrný, protože zde máme majetek mistra Merlina. Včera k večeru zde byl někdo, kdo se vydával za Godricka Nebelvíra. Když vás teď tady vidím, byl vám velmi podobný. Požadoval po nás Merlinovu hůl. Tu jsme zde ovšem neměli. O něco později se proměnil v někoho úplně jiného. Před našima očima. Proto jsme tak opatrní.“ „Tak tady mi něco uniklo. Copak vy se znáte?“ zeptal se zmateně Harry. Všichni na něj pohlédli. „Ne, neznáme se osobně, ale o lady Roweně a sirech Salazarovi a Godrickovi jdou zemí legendy,“ vysvětlil starosta. „Na druhou stranu, některé z nich jsou tak absurdní, že nemohou být pravdivé.“ „Chcete ještě něco dalšího, kromě věcí čaroděje Merlina?“ zeptal se přímo Cor Godricka. „Chtěli jsme vám pomoci s opravami vesnice,“ zopakoval mu Salazar. „Pokud tedy naši pomoc přijmete.“ Velmi rychle se pak domluvili. *** Naši tři, legendami opředení, učitelé využili situace k tomu, aby naučili své studenty nová a vesměs praktická kouzla. Vesničané se k nim ze začátku báli byť jen se přiblížit. Jenže učitelé jim ukazovali řemeslné triky. Vzápětí některé domy získaly tak bizarní proporce, že i doupě Weasleyových by jim mohlo závidět. Bohužel žádný z těchto domů nezůstal dlouho stát, všechny se, dříve či později, nakonec zřítily pod vlastní váhou. Obyvatelé vesnice brzy přišli na to, že tihle kouzelníci jim opravdu pomáhají s opravami jejich domovů. S pomocí jednoho z učitelů dokázali porazit a opracovat strom během pár minut. Klády přenášeli tak lehce, jako kdyby skoro nic nevážily. Trámy spojovali lépe, než kdy sami dokázali. V jednu chvíli se k Harrymu všichni seběhli, protože chtěl jeden strom přemístit. Použil na něj kouzlo a strom se začal vznášet. Málem ten strom pustil, když si uvědomil, jak se na něj všichni dívají. Opatrně ho položil zpátky na zem, aby nikoho nezranil. „Co tak na mě všichni zíráte?“ otočil se pak na ně. „No, víš, Harry, stává se z tebe asi mistr,“ řekl ještě užaslý Godrick. „Právě jsi předvedl kouzlo, které ani my neznáme a možná ho neumí ani sám Merlin. Alespoň my nevíme, že by ho uměl.“ Harry na ně nevěřícně koukal. Pak se ho Godrick zeptal, zda by je mohl toto kouzlo naučit. „Co? Vždyť je to pouhé Wingardium leviosa…“ zděsil se Harry, když si uvědomil, co po něm chce. Hned se přidali i jeho spolužáci. Všichni po něm chtěli, aby je Harry toto kouzlo naučil. Harry po chvíli přemlouvání souhlasil a po nějaké době všichni při práci soutěžili, kdo zvedne a přesune větší náklad. Učitelé pomalu začínali litovat, že nechali studenty zvládnout tak nebezpečné kouzlo. Někteří z nich přeceňovali své síly a takový kmen, padající mezi nevycválané učedníky a bandu vesničanů, by asi nepřinesl nic dobrého. *** Pozdě odpoledne už vesnice opět stála. Chalupy byly ozdobeny různými ozdobami a malbami. Na zdech bylo vyobrazené domácí zvířectvo - psi, kočky, ovce, slepice a občas i koně. Na jedné chalupě byl dokonce vyobrazený fénix s drakem a párem jednorožců. Kolem každého domku byl plot a místo některých kolíků byly vyřezané sošky. Spíše takové malé totemy. Z větší vzdálenosti vypadala celá vesnice spíše jako namalovaná než jako skutečná. *** K večeru, když už byla celá vesnice opravená, požádal Cor mistry: „Rádi bychom, abyste se vy a vaši učedníci zdrželi u nás až do rána. Bude hostina. Oslavíme znovuvybudováni vesnice.“ „Rádi zůstaneme,“ řekl Zmijozel poté co přikývli Nebelvír s Rowenou. „Jen musíme dát vědět do Bradavic. Harry, pojď se mnou.“ Harry se Salazarem prošli vesnicí až na druhý konec. Pak šli ještě o něco dál, dokud si nebyl Zmijozel jistý, že je nemůže nikdo vidět. Otočil se k Harrymu. „Teďka ti ukážu jedno naše tajemství,“ řekl a vytáhl z kapsy svého pláště nějakou minci. Vypadala jako římský solidus. Položil si ji na dlaň. Za chvíli se nad ní objevil obraz Helgy. „Jak jsi to udělal? Vždyť jsi ji jen položil na dlaň,“ otázal se nechápavě Harry. „Salazar vložil do té mince trochu svojí magie a představil si toho, s kým chce mluvit, Harry,“ promluvil k němu obraz Helgy. „Děje se něco, Salazare?“ „Nic. Jen jsme ti chtěli oznámit, že zůstaneme v Otwellu přes noc. Oslavíme s místními obnovení vesnice. Všichni se vrátíme až zítra, nejpozději k obědu. A taky jsem chtěl ukázat tady Harrymu špetku naší atlantidské techniky,“ odpověděl Salazar. Přitom pozoroval Harryho. Ten nic neříkal a na nic se neptal. Zmijozela to vyvedlo z míry a v duchu ho napadalo mnoho otázek. Harry na tom byl obdobně, ale nechtěl se ptát bez rozmyslu. *** Po návratu do vesnice našli všechny shromážděné okolo muže ležícího bezvládně na zemi. Godrick se nad ním skláněl. Pak se zvedl a poodešel se Salazarem a Rowenou stranou. Cestou vesničanům řekl, že bude v pořádku a že ho mají jen nechat vydechnout, protože se uhnal. K poradě přivzal i Harryho. Ten se na Godricka nechápavě díval. „Proč jsi tady, Harry, ti vysvětlím za chvíli. Salazare, ukázal jsi mu to?“ řekl Nebelvír hned poté, co si byl jistý, že je nemůže nikdo slyšet. Zmijozel přikývl na souhlas. „Ten muž pochází z nedaleké vesničky, kterou napadli Morganiny vojáci. Běžel celou cestu až sem, aby varoval zdejší lidi a zkusil sehnat pomoc. My tři se teď půjdeme podívat do té vesnice, ale dříve musíme ochránit vás i zdejší obyvatele. Nechci, aby zbytečně umírali další lidé. Ty, Harry, až odejdeme, dáš vědět Helze v Bradavicích. Použiješ na to komunikátor. To je ten peníz, co ti ukázal Salazar,“ odpověděl Godrick na Harryho tázavý pohled. „Ale my chceme jít s vámi, je to i náš boj…,“ začal protestovat Harry. „Ne, Harry, to nepřipustím.“ „Ale…“ „Žádné ale, Harry,“ nepřipustil další námitky Godrick. Před odchodem uzavřeli celou vesnici pod ochrannou kopuli. U stěny kopule se Godrick obrátil na Harryho a ještě jednou mu zopakoval jeho úkol: „Harry, nezapomeň se spojit s Helgou. Zůstanete zde pod ochrannou kopulí. Ta zanikne zítra touto dobou. Pokud bychom se do té doby nevrátili, vrátíte se okamžitě do Bradavic. Tam se dozvíte více.“ „A nebylo by lepší, aby s vámi šli alespoň někteří z nás?“ pokusil se ho ještě jednou přesvědčit Harry. „Už jsem řekl, že ne, Harry. Zůstanete tady a užijete si hostinu," řekl Nebelvír. Všichni tři prošli na druhou stranu bariéry, která za nimi nepustila žádného studenta nebo vesničana. Poté Godrick zašeptal tak, aby ho za bariérou nemohli slyšet: „A nechci přijít o další žáky.“ *** V jednom prázdném domku Harry, doprovázený Ginny a Viktorem, vytáhl z kapsy komunikátor, který dostal od Salazara. Oba si ho prohlédli, ale nic zvláštního na něm nenašli. „Takže tenhle kousek zlata je ten tvůj komunátor a spojí nás s Bradavicemi,“ zapochyboval Viktor. „Je to komunikátor a měl by nás opravdu spojit s Helgou, která je až v Bradavicích," opravil ho Harry. „Mě spíš zajímá, jak to funguje,“ zeptala se věcně Ginny. „Podle toho, co vím, stačí do té mince vložit trochu magie a myslet na toho, s kým chceš mluvit.“ „Tak na co čekáš? Spoj se s Helgou,“ pošťouchl ho Viktor. „Dobře, já to tedy zkusím,“ položil si komunikátor na dlaň. Zavřel oči a soustředil se, aby do něj poslal trochu magie a šeptal: „Myslím na Helgu z Mrzimoru, myslím na Helgu z Mrzimoru…“ „Harry, co se děje. Kde je Salazar?“ ozvalo se najednou před Harrym. Ten leknutím málem pustil minci na zem. Otevřel oči a uviděl před sebou Helžinu hlavu. „Má paní, máme vám sdělit, že sirové Godrick a Salazar s lady Rowenou odešli do vedlejší vesnice. Přiběhl z ní jeden muž, který tvrdil, že je napadli služebníci temnoty,“ promluvil Harry poté, co se trochu uklidnil. „Děkuji vám za zprávu. Jaké jste dostali instrukce?“ „Máme setrvat zde a dávat pozor na vesnici do doby, než se učitelé vrátí nebo zmizí ochranná bariéra. Pak se máme vrátit do Bradavic.“ „Jaké ochranné kouzlo použili?“ „Netuším, má paní, neznám ho.“ „Dobrá, jakou barvu a tvar má ta bariéra, kterou vztyčili kolem vesnice?“ zeptala se Helga po krátkém zaváhání. „Takovou šedivou a je jako poklice na tác s jídlem,“ odpověděl rychle Viktor. „Dobře, zůstaňte tam. Kdyby se něco stalo, okamžitě mi dejte vědět.“ „Rozkaz,“ zaznělo trojhlasně. „Užijte si hostinu,“ popřála jim Helga předtím, než přerušila spojení. *** Harry rozestavil stráže. Nechal je měnit tak často, aby se všichni mohli většinu noci zúčastnit hostiny. Hodokvas nebyl z těch nejveselejších, přestože se všichni snažili skrýt svoji úzkost. Všichni tušili, že se venku děje něco zlého a brzy určitě uslyší o dalších útocích a o dalším zabíjení. Hlídku těsně nad ránem si vzal Harry s Ginny. Z jejich tichého hovoru je vyrušila přicházející dvojice. Byl to Cor s tou starou ženou, kterou už několikrát viděli. „Doufáme, že vás nerušíme," pozdravil je Cor. „Slečno, omlouvám se vám za svoje chování. Při našem prvním setkání jsem se k vám nechoval s patřičnou úctou.“ Ginny se celá zmatená podívala na Harryho: „Asi vám dobře nerozumím. Bohužel, to mi budete muset vysvětlit.“ „Vy nejste zdejší, že?“ „Ne, nejsme z těchto ostrovů. Co jsme tady, žili jsme na hradě a teprve nedávno jsme mohli opustit jeho pozemky,“ odtušil rychle Harry. „Tak já vám to vysvětlím,“ ujal se slova Cor. „V naší společnosti existuje určité uspořádání nadřízenosti a podřízenosti. Například, muž má vyšší postavení než žena, rytíř je víc než vesničan, svobodný člověk je víc než poddaný a ten je zase nad nevolníkem. A nevolník má zase větší práva než otrok…“ „Dobře, to chápu, ale vysvětli mi, proč se mi omlouváš.“ „Dobře. No, prostě nad vším je šlechta s králem v čele. Ovšem jsou i výjimky. Například třeba ti, co ovládají magii. A to v jakékoliv formě,“ odmlčel se Cor. „Naše Nancy je vědma. Dokáže léčit lidi i zvířata. Díky tomu se zde a v celém okolí těší velké úctě. Přestože je žena, má svůj hlas při rokování a její názor může o mnohém rozhodnout. Tady stačí jen její slovo a většina lidí vás bez rozmyslu napadne. Merlin asi dokáže zvrátit i rozhodnutí samotného krále a všech jeho rytířů a Lady Morgany se většina lidí bojí tak, že jí raději budou sloužit, než aby riskovali její hněv.“ „Bohužel, stále nevím, co to má se mnou společného,“ řekla Ginny. „Jsi přeci žena, děvče. Jenže ne obyčejná, ty ovládáš kouzla. Stejně jako tento mládenec,“ promluvila poprvé stařena. „Kdybyste byla obyčejné děvče, neměla jste tehdy právo promluvit. Jelikož ale ovládáte magii, máte stejná práva jako muži,“ dodal Cor. „Moment. Proč jste si tak jistí, že Ginny ovládá magii? Jak víte, že to jen nepředstírá?“ zeptal se Harry. „A kdo je vůbec ta vědma, Nancy, o které pořád mluvíte?“ „Nancy jsem já, mládenče,“ odpověděla mu stařena. „A jak vím, že je tato mladá dáma kouzelnice? Přece jsem jí viděla dneska používat kouzla. Stejně jako všechny, co přišli s vámi. A měla jsem čas nahlédnout do vašeho nitra.“ „Nahlédnout do mého nitra?“ „Má moc mi dovoluje nahlédnout do nitra každého člověka. Poznám, jestli je dotyčný schopný používat magii.“ „Proč jste to tedy nepoznala předtím, když jsme se všichni poprvé potkali?“ „Využití této schopnosti vyžaduje dostatek času a klidu. Mé schopnosti mají své hranice, ale přesto jsem tehdy jasně vycítila tvou sílu. Proto jsem řekla vesničanům, aby vám pomohli a udělali to, co jste po nich chtěli. Po dnešku můžu říct, že tvá magie je mnohem větší než u kohokoliv jiného, kterému jsem mohla nahlédnout do duše. I vaši mistři jsou slabší než ty, ale tvoje magie, na rozdíl od jejich, ještě z velké části spí a musí se probudit. O tobě to platí taky, děvče. Mohla bys jednou být skoro tak silná jako vaši učitelé. Ostatní vaši spolužáci nejsou zdaleka tak silní, jen ten chlapec v černém mezi nimi vyniká,“ zasnila se trochu Nancy. „Myslím, že už vám rozumím,“ řekl po notné chvíli přemýšlení Harry. „Ale to určitě není všechno, o čem jste chtěli mluvit, že?“ „Ne,“ přiznal Cor. „Víme, že dříve nebo později Černá paní Morgana Le Fay pošle svoje vojáky i k nám. Bojíme se, že naši vesnici nechá zničit a nás všechny pobít. Už jen proto, že jsme nevydali věci Mistra Merlina tomu muži. Tímto vás žádáme o ochranu naší vesnice a nabízíme vám jakoukoliv pomoc, kterou vám můžeme poskytnout.“ „O tom ale budou muset rozhodnout naši mentoři. My jim můžeme pouze přednést vaší žádost a přimluvit se za vás,“ sdělil jim na oplátku Harry. „Předpokládali jsme, že o tom budou rozhodovat oni. Počkáme na jejich rozhodnutí a vám budeme vděční, pokud za nás budete orodovat,“ smířeně řekla Nancy. Pak se s mladými rozloučili a odešli. *** Zakladatelé se vrátili už dopoledne a byli velmi unavení. Všem sdělili, že napadenou vesnici už nešlo zachránit. Většina jejích obyvatel byla kamsi odvedena. Při svém pátrání narazili na hlídku nepřítele. Pobili ji do jednoho. Než shromáždili své studenty k odchodu, vyslechli si žádost Cora a Nancy. Nakonec se dohodli, že okolo vesnice vztyčí trvalou ochranou bariéru a po jejím obvodu rozmístí strážné sochy, které na chvilku zaměstnají útočníky. Ve vesnici bude neustále přítomno několik studentů, kteří v případě potřeby pomohou vesničanům s použitím pohotovostních přenášedel, která je odnesou do bezpečí. Když uzavřeli dohodu s vesničany, převzali učitelé od Cora Merlinovy věci a přesunuli se do Bradavic.
|
Items details
- Hits: 8570 clicks
Tecox component by www.teglo.info
Vaše komentáře a dotazy
Bohužel s jezdci to je mizerný mam zatim jen půl stránky
ale snad ji brzo dokončim
RSS informační kanál kometářů k tomuto článku.