Hledej

Zpěv zlatého Fénixe

Zlat_Fnix_02Tento příběh přímo navazuje na konec knihy HP a Fénixův řád. Roztomilá scénka na nádraží, kdy si pár členů Řádu přišlo pohovořit s Dursleyovými,aby je přinutili chovat se k Harrymu slušně…

Na povídce spolupracují Mája a Karlos-sama. Karlos dodává skvělé nápady, píše pro Harryho učebnice a bude se zabývat temnou stranou a pradávným zlem. Mája si bere na starost romantiku, lidské vztahy a konečnou slohovou úpravu. Charaktery postav i zápletky spolu vytváříme pomocí diskuse na Skype a je to opravdu zajímavý styl tvorby. Jsme oba zvědaví, jak se vám trefíme do chutě a proto pište komentáře, podělte se s námi o vaše názory na naše společné dílko…

    Kapitola 26, Malfoyův gambit

       „Ano, to by bylo velice užitečné,“ souhlasil Brumbál s Alexem. „Jestli Sirius propadne beznaději a melancholii, pak se pravděpodobně odhodlá k nějakému zoufalému činu, který by ho mohl ohrozit…“ dodal zamyšleně a Harry s ním musel velmi nerad souhlasit. Proto urputně postrkoval Hermionu, aby neváhala a přijala Alexovu nabídku, že ji bude učit meditovat a tím uvolnit svou mysl tak, aby se naučila komunikovat se svou dvojnicí.

      Přestože Hermiona nakonec zdráhavě souhlasila, večer nabitý vzrušujícími událostmi a vize návratu dávno oplakaného kmotra, nedovolily Harrymu usnout. Převaloval se ve své posteli dlouho do noci, oči se mu zavřely až téměř před svítáním a i ten krátký spánek byl sužován již téměř zapomenutou noční můrou o boji na Ministerstvu a Siriusovi propadajícím se obloukem…

      ooOoo

      Mia se probudila ze svého živého snu celá vzrušená a nervózní. Kdyby se jí něco podobného zdálo před tím, než poznala Siriuse, kouzelníka z jiného světa, tak by tento sen považovala jen za další podivnou noční můru. Ale teď věděla, že to byla skutečnost. Mluvila s tou druhou Hermionou, o které jí Sirius vyprávěl. Skutečně byla tak chytrá, sebevědomá a statečná, jak jí její nový přítel tvrdil…

      Teď ovšem musí vymyslet způsob, jak se dostat do kuchyně, aby Siriusovi mohla vyřídit její vzkaz. Bude moc šťastný, až se dozví, že o něm jeho přátelé vědí a hledají způsob, jak ho dostat domů… Studenti, ta nafoukaná, arogantní a rozmazlená děcka, jí to opravdu usnadnila. V šest ráno se vrhla na úklid jejich společenské místnosti, aby měla hotovo dřív, než se panstvo probudí. Byla tu dokonce dřív než domácí skřítci. Honem posbírala na velký tác hromadu použitého nádobí a pospíchala s ním do kuchyně.

      „Proč to sem taháš?!“ osopil se na ni vrchní kuchař. „Nádobí mají na starost skřítci!“

      „Ale já musím mít včas uklizeno, pane, nemohla jsem čekat na skřítky,“ odpověděla plaše Mia a nesla plný tác k dlouhému žlabu, u kterého se již činil s houbou a kartáčem Sirius.

      Stihla mu jen špitnout: „Večer se sejdeme v knihovně. Mám dobré zprávy. Moc dobré zprávy…“ usmála se na něj a pospíchala zase zpět za svou prací… 

      ooOoo

       Harryho trpělivost byla značně zkoušena. Hermiona upřednostňovala školu, domácí úkoly a studium před lekcemi u Alexe. Dostala se k němu jen asi tak dvakrát do týdne a její mozek, nabitý informacemi a vytížený neustálými myšlenkovými pochody, se jen těžko dařilo krotit meditacemi. Vánoční prázdniny už byly téměř za dveřmi, když se jí konečně podařilo spojit se svou dvojnicí Miou a vyřídit přes ni vzkaz Siriusovi. Harry si oddechl, když ráno po té mu s úlevou sdělila, že vzkaz byl vyřízen a Sirius je teď velmi šťastný a nadšený.

      „Jen aby mu to nadšení vydrželo dost dlouho, část toho klíče má zatím Voldemort a zbytek musíme dostat ze zakladatelů, kteří jsou ještě větší tajnůstkáři než Brumbál,“ zabručel Harry a pak se chytil za pusu, protože si uvědomil, že Hermioně vyzradil víc, než měl. Tak se mu ulevilo, že zapomněl na opatrnost. Naštěstí byli sami a kolem sebe měli rozprostřené diskrétní kouzlo, takže nikdo jiný je nemohl zaslechnout.

      Hermiona nezareagovala a plynule přešla na téma učení a domácích úkolů. Harrymu se totiž v posledních pár týdnech výrazně zhoršil prospěch a ona si dala za úkol to napravit.

      Bylo to opravdu hrozivé období. Harry se nedokázal soustředit na školu ani na mimoškolní tréninky. Dokonce i na těch famfrpálových byl dost mimo a Katie mu oznámila, že jestli se nezlepší, tak začne shánět po Novém roce náhradního chytače. Snad nejhorší byly jeho výsledky v lektvarech. Snape jeho i Holly stále častoval svými jedovatými a sarkastickými poznámkami, ale Holly si brzy zvykla a už zase byla schopná odevzdávat perfektní lektvary. Harry už za ta léta zvyklý byl a přesto mu myšlenky na to, že by se Sirius mohl vrátit, a na to, co by se mu tam v té druhé dimenzi mohlo stát, stále kroužily hlavou a rozptylovaly ho. Za celou dobu nebyl schopen vytvořit bezchybný lektvar. Naopak. Jen Snapeův skvělý postřeh několikrát zabránil tomu, aby sebe a celou třídu nevyhodil do povětří. Profesor po poslední zažehnané katastrofě prohlásil: „Ještě jednou a končíte s pokročilými lektvary, Pottere!“

      Proto se pustili nejdřív právě do nich.

      Alex místo procvičování živelné magie učil společně s Holly Harryho různé meditační techniky, které mu měly pomoci v soustředění na hodinách. Musel se naučit jak svoje starosti uložit a zamknout hluboko ve své mysli a soustředit se na dění kolem sebe, na práci a na učení.

      Nakonec to zvládl. Během dne už si se Siriusem starosti nedělal, ve volných chvílích ho dost úspěšně rozptylovala Lenka, jen večer, před usnutím, si dovolil na svého kmotra myslet. Pak ovšem opět použil meditaci a vyčistil si mysl, protože noční můry, které ho strašily, byly snad ještě hrozivější, než vize od Voldemorta. V každé z nich se Sirius dostal do nějakých problémů a umíral mnoha strašnými způsoby jen proto, že ho Harry nestihl dostat včas pryč z toho hrozného světa za obloukem…

      Posledních pár dní teď doháněl s Hermionou látku, kterou předtím nezvládl a těšil se na vánoční prázdniny. Bude je trávit v domě na Grimmauldově náměstí, který byl již kompletně zrekonstruovaný. Bude se svou rodinou a přáteli. Alex chtěl sice původně s Holly strávit Vánoce ve svém domě v Jižní Anglii, ale Brumbál ho přesvědčil, že ve štábu Fénixova řádu budou ve větším bezpečí. Dům na Grimmauldově náměstí dvanáct byl totiž nejbezpečnějším místem hned po Bradavicích. Možná ještě bezpečnější, protože se v něm nepotulovali mladí smrtijedi a ostatní příznivci lorda Voldemorta.

      Budou tam i všichni Weasleyovi, Remus s Tonksovou, a dokonce i Hermiona. Její rodiče se rozhodli odjet do Švýcarska na lyže, ale ona radši zůstane s přáteli, protože lyžování není jejím nejoblíbenějším sportem. Harry byl rád, protože s její pomocí doháněl zameškanou školu mnohem rychleji.

      ooOoo

      Už měli téměř všechno sbaleno. Čekala je poslední noc v Bradavicích, zítra začnou prázdniny. Harry, Ron a Neville si šli před večeří do svých kufrů ještě přibalit učebnice a domácí úkoly z posledního školního dne, Hermiona a Holly je šly doprovodit, aby je popohnaly a nemusely na ně čekat v hlučné společenské místnosti. Dean se povaloval na své posteli a civěl zamyšleně do stropu, Seamus tu nebyl. A pak se to stalo…

      soka_lva_01„Jé, to je krásné těžítko, Harry, ještě jsem ho tu neviděla,“ rozzářila se Holly a natáhla se po zlatě se blyštící sošce lva s červenýma rubínovýma očima na jeho nočním stolku…

      „To není moje,“ divil se Harry a celý se naježil. „Nesahej na to!“ zařval najednou a přiskočil k ní, aby ji odtáhl.

      „Nesahej na to!“ ozval se jako ozvěna vyděšeně Dean.

      Pozdě. Holly se sošky dotkla konečky prstů a v namodralé záři prostě zmizela.

      Harry okamžitě propojil svou magii s hradem, ale ani bradavické ochrany mu nebyly nic platné. Holly už byla mimo jejich dosah.

      „Kam ji to odneslo?!“ vrhl se Harry na Deana. „Tys to sem dal! Proč, Deane?!“

      Dean se roztřásl a slzy se mu začaly kutálet po tvářích.

      „Malfoy unesl moji rodinu, Harry. Drží je v nějaké temné kobce, a když neudělám, co mi nařídí, tak je všechny umučí k smrti!“ řval téměř hystericky. „Mámu, tátu i obě malé sestry. Všechny je na podzim unesli… Jsou to bezbranní mudlové, nemají šanci, když jim nepomůžu já…“

      „Ty hajzle!“ zuřil Ron.

      „Musíme okamžitě za ředitelem,“ snažila se je uklidnit Hermiona.

      „To bylo nachystané na Harryho? Kam ho to mělo přenést?“ ptal se Neville.

      „Kde je Holly?“ dorážel na něj Harry.

      „Já nevím, opravdu nevím…“ kňoural Dean a krčil se na posteli, jako by čekal výprask.

      Harry se konečně trochu uklidnil. Poslal patrona se vzkazem Alexovi a Brumbálovi, zvedl Deana za límec z postele a zavelel:

      „Jdeme do ředitelny. Rychle!“

      ooOoo

      Alex už tam na ně čekal. Nervózně pochodoval po ředitelně a v pěsti pevně svíral kouzelný tyrkysový přívěšek, podobný tomu, co nosili Harry s Brumbálem.

      „Kde je? Volá mě! Můžu za ní jít?“ vyjel na Harryho.

      „Jediný, kdo nám může říct, kde teď Holly je, je Draco Malfoy…“ prohlásil Harry, strčil před sebe Deana a rychle a stručně shrnul události posledních pár minut.

      Brumbál hned poslal skřítka pro Snapea, aby přivedl do ředitelny Malfoye, a okamžitě je začal všechny uklidňovat:

      „V Bradavicích fungují pouze přenášedla, která vytvořím já osobně, nebo ta oficiálně vytvořená Ministerstvem. Takže se dá předpokládat, že ho nechala udělat Narcisa Malfoyová jako nouzové přenášedlo pro svého syna. Ministryně mi oznámila, že většina zmijozelských dětí taková přenášedla má. Obávala se toho, že je to důkaz chystaného útoku na Bradavice… Takže se dá předpokládat, že Holly je na Malfoy Manor. Jinou adresu by na Ministerstvu nezadali. Pravděpodobně jí bezprostřední nebezpečí nehrozí…“

      Ti z přítomných, kteří věděli, že je Lucius Malfoy mrtvý, se nepatrně uklidnili. Dean Thomas se ovšem třásl dál.

      „Malfoy drží mou rodinu v zajetí! Mučil je a vyhrožoval jim smrtí! Draco mi přinesl dopis, který pro mě maminka napsala. On Holly ublíží a mou rodinu zabije, pane!“

      „Mrzí mne, pane Thomasi, že jste hned nepřišel za mnou. Už jsme to dávno mohli řešit a vaši rodinu dostat do bezpečí. Lucius Malfoy je uprchlý zločinec. Bystrozorové byli již několikrát v jeho domě, aby si ověřili, že se tam neskrývá. Kdyby věděli, že jsou tam nějací zajatci, obrátili by to sídlo vzhůru nohama, aby je našli…“ zadíval se na Deana přes své půlměsícovité brýle vyčítavě Brumbál.

      „Malfoy mi tvrdil, že v okamžiku, kdy se k vězeňským celám pokusí proniknout někdo nepovolaný, moje rodina okamžitě zemře a jejich těla zmizí beze stopy. Prý se nemám spoléhat na pomoc Ministerstva, nesmím o tom nikomu říct, pokud je chci udržet naživu…“ vysvětloval Dean.

      To už ale do ředitelny vešel profesor Snape s Draco Malfoyem a hned za nimi přispěchala profesorka McGonagallová. Malfoy se zamračil na Harryho a vrhl vražedný pohled na ubrečeného Deana. Snape ho posadil do židle před ředitelův stůl vedle Deana a nenápadně mu pod nohy upustil křehkou skleněnou ampulku. Harry si toho všiml a nenápadně pokynul ostatním, aby s ním odcouvali do rohu. Brumbál začal s výslechem:

      „Pane Malfoyi, máme tu vážný problém. Slečna Goodmannová se nedopatřením dotkla přenášedla, které na váš příkaz pan Thomas položil na noční stolek Harryho Pottera, a zmizela neznámo kam. Chci, abyste nám řekl, kde se slečna Goodmannová nyní nachází, a zda jí nehrozí nějaké nebezpečí…“

      „Proč na to sahala, nána pitomá! Otec asi nebude moc šťastný, když se tam objeví místo Pottera,“ ušklíbl se Malfoy ovlivněný výpary z pravdomluvného lektvaru dvojčat Weasleyových. Pak se podíval na Alexe se škodolibým úsměvem: „Pochybuji, že vám ji vrátí v jednom kuse.“ Na to se zamračil na Deana. „A za tvoji rodinu také neručím, když jsi to tak nemožně zvoral…“

      „Tvého otce se již obávat nemusíme, Draco. Temný pán ho zabil již více než před měsícem. Obáváme se spíš o to, jak se daří jeho zajatcům, pokud tvá matka není informována o jejich pobytu. Pokud vím, tak ji tvůj otec podobnými záležitostmi neobtěžoval…“ setřel mu okamžitě přidrzlý úsměv z tváře Snape. Draco se na něj nevěřícně zahleděl.

      „To jsou hloupé vtipy, pane. Matka by mi dala vědět, pokud by otec zemřel,“ výrazně znejistěl Draco.

      „Ovšem, pokud by se o jeho smrti dozvěděla, což se pravděpodobně nestalo…“ odvětil mu s kamennou tváří Snape a požádal Brumbála o myslánku. Měl v paměti Harryho vizi a chystal se ji Dracovi ukázat, aby jim mladý smrtijed uvěřil a konečně si uvědomil, čí otrocký cejch nosí na levém předloktí.

      Když se Malfoy ponořil do myslánky, tak ředitel řekl Alexovi:

      „Běž za ní, Alexi, uklidni ji a čekejte na nás. Brzy vás přijdeme vysvobodit. Sklepení na Malfoy Manor bude zřejmě zabezpečeno mnoha mocnými kouzly, takže nebudeme zbytečně pospíchat a riskovat. Vezmi sebou pro jistotu Zlaťáka. Harry ti ho pomůže najít. Žádné zbrklé akce, chlapci…“ a přenesl svůj vážný a přísný pohled na Harryho. Ten přikývl a rozběhl se za Alexem, který už vycházel z ředitelny. Ještě na točitém schodišti se Harry přeměnil a usadil se na Alexově rameni. Alex stiskl pevněji svůj přívěšek a v další chvíli již stáli v temné kobce vedle zaskočené Holly…

      ooOoo

      Holly prozkoumala temnou kobku hmatem. Lumos nefungovalo. Žádné kouzlo s hůlkou nefungovalo. Malá místnůstka, tak metr a půl na metr a půl. Kdyby si snad chtěla lehnout, tak by se jí to povedlo pouze z rohu do rohu. Co jí vylekalo nejvíc, bylo to, že nenašla žádné dveře. Buď je nějaký poklop na stropě, kam nedosáhla, nebo tu prostě žádné dveře nejsou. V tom okamžiku pevně stiskla svůj medailon a volala tátu. Ale on nepřišel. Proč? Už přece musí vědět, že zmizela! Pak se trochu uklidnila. Zřejmě nejdřív pátrají po tom, kde by mohla být. Snad to nebude trvat dlouho. Harry a Alex nedopustí, aby jí někdo ublížil…

      Lekla se, když se v její cele najednou objevila skřítka s lucernou.

      „Pán nedal Lulu žádné pokyny o novém hostu,“ mumlala si maličká skřítka oblečená ve špinavém a děravém hadru na podlahu. „Ale teď je doba krmení, tak vám tu Lulu nechá jídlo,“ luskla prsty a v malém výklenku ve zdi v rohu se objevil džbán a na dřevěné misce kousek chleba.

      „Kde to jsem, Lulu? Kdo je tvůj pán?“ zeptala se Holly hned, jak se probrala z ohromení.

      „To vám Lulu nesmí říct, slečno. I když pán už není, jeho příkazy se musí plnit,“ odpověděla skřítka a zase zmizela. Holly opět pohltila černočerná tma. Nevadí, alespoň může v klidu přemýšlet. Pán už není… To by mohlo znamenat, že je v sídle některého ze smrtijedů, jejichž smrt Voldemort doposud tajil. Věděla od Harryho, že otcové Malfoye, Crabbea a Goyla jsou po smrti. Pak si přehrála v hlavě pár zajímavých událostí. Než se přenášedla dotkla, tak Dean Thomas vykřikl. Takže asi věděl, že je to past. Pak si vzpomněla na scénu, jíž byla svědkem, když se Harry vracel z ošetřovny na kolej. Malfoy a Dean. Pak je tedy pravděpodobné, že se nachází někde v sídle Malfoyových…

      Dál se v přemýšlení nedostala, protože se její cela rozzářila jako ve dne a vedle ní stál Alex se Zlaťákem na rameni. Padla mu kolem krku a samou úlevou se rozplakala…

      „Pššt, Holátko, všechno bude v pořádku, Brumbál si pro nás přijde…“ utěšoval ji táta a přitom se rozhlížel po maličké cele. Zlaťák zářil tak, že tu bylo světla jako za jasného slunečného dne. Neviděl žádný východ. „Jen netuším, jak nás odsud dostane ven…“ zamračil se. Když se ho Holly konečně pustila, vytáhl hůlku, aby prozkoumal kouzla, která to tu chrání a nalezl východ z cely.

      „Hůlková kouzla nefungují, to už jsem zkoušela,“ špitla Holly. „Ale byla tu skřítka a přinesla mi vodu a chleba. Z toho, co říkala, jsem si odvodila, že jsme někde u Malfoyových…“ Pak stručně vysvětlila, jak na to přišla.

      „Ano, dospěli jsme ke stejnému závěru. Někde tady by také měla být uvězněna rodina Deana Thomase. Proto ho Draco dokázal přinutit ke spolupráci,“ vysvětlil jí Alex. Harry se mezitím proměnil do své lidské podoby, v kobce se úplně setmělo a začalo tu být značně těsno.

      „Zkoušela jsi, jestli tu funguje živelná magie?“ zeptal se Harry, otočil se k nim zády a začal si mnout dlaně. Brzy vykřesal malý plamínek, který zvětšil do velké ohnivé koule a tu zavěsil stínovou magií pod strop.

      „Tak živelná a stínová magie tady fungují bez omezení,“ konstatoval. „Ale ještě neumím pomocí stínové magie odhalovat ochranná kouzla, takže s tím asi nepomůžu…“

      „O to se můžu pokusit já. Ty bys mohl pomocí plamínku zjistit, zda tu není nějaký skrytý vchod. Někudy sem musí proudit čerstvý vzduch, jinak by si to tu vězni brzy vydýchali…“ řekl Alex, zavřel oči a začal jakoby ohmatávat magii kolem sebe. Holly ho napjatě sledovala a Harry zatím vykřesal v dlaních další ohýnek, velký jen asi jako plamínek svíčky a začal s ním obcházet kolem stěn kobky.

      Na jednom místě se s Alexem setkali. Plamínek se u té stěny rozechvěl a průvanem se nakláněl dovnitř, Alex stěnu přejížděl rukama a sdělil jim:

      „Tady jsou dveře. Ta kamenná stěna je jen opravdu zdařilá iluze… Ale Dean měl pravdu. Celá kobka je očarována tak, že strop sjede dolů a rozdrtí vše, co se zde nachází, na kaši. Podlaha je zase očarovaná mizícím kouzlem, takže všechno neživé z ní prostě zmizí. Tak se v celách zbavují lidských exkrementů i mrtvých těl…“ mračil se Alex a zamyšleně přejížděl rukama po dveřích. „Radši nebudeme riskovat a dobývat se ven. Počkáme na Albuse, věřím, že Draca Malfoye přesvědčí, aby ho sem bezpečně přivedl…“

      „Proč nás odsud Zlaťák prostě neteleportuje?“ divila se Holly.

      „Albus tě tu potřebuje najít, aby měl důkaz o tvém únosu, Holly. Zůstaneme tady, v případě nouze nás Harry samozřejmě přenese, nenecháme se přece rozdrtit tím stropem. Harry, ty se pokus vycítit další lidské bytosti, protože kdyby se přece jen spustil ten bezpečnostní systém, musel by ses pokusit zachránit i Thomasovy…“

      Harry se posadil na zem a začal se soustředit na magii kolem sebe. Pokoušel se proniknout přes bariéry v kamenných zdech, ale nedařilo se mu to. Proměnil se opět ve Zlaťáka a hledal živé tvory. Náhle ucítil emoce. Beznaděj, bolest, hlad, utrpení a počátky šílenství… Z hrdla se mu začaly linout divukrásné zvuky. Nádherný ptačí zpěv, který spíš připomínal tajemnou magickou hudbu početného ptačího orchestru. Zpíval tak dlouho, dokud se ty emoce nezměnily. Šílenství zmizelo a místo něj se objevil klid, mír a naděje…

      Pak se proměnil zpět.

      „Jsou hned ve vedlejší cele po mé pravé ruce. Jen abych měl dost času je odtud dostat, jestli se všechno pokazí…“ sdělil své obavy Alexovi a Holly.

      „Přeneseš nás jen nahoru do domu a hned se vrátíš. Ten strop půjde dolů pravděpodobně pomalu. Lucius Malfoy nebyl zastáncem rychlé a milosrdné smrti, Harry…“ zamračil se Alex a společně s Holly se posadili k němu na podlahu, aby čekali na příští události. Holly se otřásla. Možná víc nervozitou než zimou, přesto na ně na všechny Harry seslal stínovou magií ohřívací kouzlo…

      ooOoo

      Malfoy vypadl z myslánky bledý jako sama smrt, které byl právě svědkem.

      „Ne, to se nemohlo stát! Otec a matka měli být v bezpečí! Dostal jsem čas do konce tohoto roku, abych splnil svůj úkol!“ zaúpěl vyděšeně. Pak mu něco došlo. „To není možné, tohle přece není vaše vzpomínka! Během úplňku jste ležel v bezvědomí na ošetřovně!“ zíral podezřívavě na Snapea.

      „Jistě. Tuto vzpomínku jsem získal od někoho jiného pomocí nitrozpytu, pane Malfoyi. Nicméně zdroj je spolehlivý a vzhledem k tomu, že ty tři od té noci již nikdo nespatřil, tak naprosto věřím v její autentičnost…“ odpověděl mu s kamenným výrazem ve tváři Snape, když si bral vzpomínku z myslánky zase zpět. „Nevím, čemu se divíte. Temný pán není právě proslulý tím, že dodržuje své sliby, Draco. Každopádně, teď jste vy hlavou rodiny Malfoyových, a já doufám, že dokážete vstoupit do sklepení vašeho sídla, aniž byste přitom povraždil ty, kteří tam přebývají. Zodpovědnost za jejich životy nyní leží zcela na vašich bedrech a věřte, že v Azkabanu byste si nedokázal uchovat zdravou mysl stejně dlouho jako váš otec…“

      Tato slova, stejně jako chladný a neosobní hlas profesora Snapea, způsobila, že Draco Malfoy získal nezdravě zelenou barvu.

      „Já nevím, jestli to dokážu…“ špitnul téměř neslyšně. „Otec mě tam vzal jen jednou, abych se podíval, jak trestá toho, kdo ho zradil…“ a při té vzpomínce se mladému Malfoyovi zvedl žaludek. Stálo ho to veškeré sebeovládání, jakého byl schopen, aby se nepozvracel.

      „Těch ochran je tam příliš mnoho, nevím, jestli je dokážu všechny zrušit…“ přiměl se za pár minut opět k řeči. Dean nešťastně zavzlykal.

      „Prosím, Draco, vrať mi mou rodinu,“ škemral.

      Teď se konečně zapojil i ředitel:

      „Pane Malfoyi, pokud mě a profesora Snapea doprovodíte do vašeho sídla, věřím, že společně dokážeme zrušit ochrany a osvobodit ty nevinné nešťastníky…“

      Draco se na něj nevěřícně zadíval a pak si uvědomil, co po něm vlastně žádá.

      „Temný pán mě a moji matku zabije, když mu do konce roku nedoručím Pottera, profesore. Můžete nás ochránit? Protože jestli se dozví, co jsem udělal, tak dopadnu ještě hůř, než můj otec…“

      „Nemyslím si, že by se lord Voldemort dozvěděl, že jste propustil vězně svého otce, pane Malfoyi,“ uklidňoval ho Brumbál a Draco svůj pohled přenesl na Snapea, jehož nicneříkající výraz ve tváři ho nijak neuklidnil. Brumbál jeho pochybnosti pochopil a dodal: „Projednám ovšem tuto otázku s vaší matkou, a pokud si bude ochranu přát, pak jistě najdeme způsob, jak ji udržet v bezpečí. Vám zatím poskytne ochranu tento hrad, dokud nás nedonutíte svým chováním, abychom vás museli vyloučit ze školy…“

      „Jestli zůstanu uvězněný v ložnici s Vaiseyem a Urquhardem, tak se o žádné bezpečnosti nedá hovořit, pane řediteli,“ vzpamatoval se Draco a začal vyjednávat. „Navíc jsem byl přinucen přijmout znamení zla, jak jistě víte. Temný pán mě jeho prostřednictvím může mučit na dálku. Pochybuji, že by tomu dokázala čelit ta mast, kterou jsem dostal od profesora Snapea. Ta bolest jen zmírní a zabrání poškození kůže při pouhém předvolání…“

      Profesorka McGonagallová, která doposud jen mlčky přihlížela se skupinkou svých studentů v rohu ředitelny, zachytila Rona, který se chystal na Malfoye po těch slovech vrhnout, přistoupila k němu a suše konstatovala:

      „V pozici pro podobná vyjednávání budete až v okamžiku, kdy budou všichni zajatci z vašeho sklepení bezpečně na svobodě, pane Malfoyi.“

      Pak se obrátila na ředitele:

      „Domnívám se, že je načase, abych své studenty doprovodila na kolej, pane řediteli.“

      „Vezměte mě sebou, prosím! Je tam celá moje rodina!“ dožadoval se Dean.

      „Ne, pane Thomasi. Vy budete čekat tady na hradě pod dohledem profesorky McGonagallové. Slibuji, že se o vaši rodinu postarám a podám vám zprávu o jejich stavu hned po našem návratu,“ odmítl ho celkem stroze ředitel.

      „Nebelvíři těžko snáší zrádce ve vlastních řadách…“ pomyslel si pobaveně Snape.

      ooOoo

      Tiše si povídali. Nebo spíš Alex povídal a ti dva tiše naslouchali. Holly dostala kázání o opatrnosti.

      „Jak tě napadlo sahat na neznámý předmět? Proč vás asi tak Severus učí všechna ta odhalovací kouzla?“ Holly smutně popotáhla. „Já vím, že nejsi zvyklá na život v neustálém nebezpečí, ale varoval jsem tě už tolikrát… Předpokládal jsem, že mě bereš vážně…“

      Holly neodpovídala. Harry jí nenápadně chytil za ruku, aby ji utěšil a přitom mu zakručelo v žaludku.

      „Kruci, propásli jsme večeři…“

      „Tam máš kousek chleba a vodu, co sem přinesla ta skřítka…“ nabídla mu Holly a hlavou ukázala do rohu.

      „Moment, něco mě napadlo,“ vyhrkl Harry a vytáhl hůlku. „Třeba nás tady dokáže najít Dobby,“ usmál se.

      „Hůlková kouzla tu nefungují,“ odvětila smutně Holly, ale Harry se nevzdával.

      „Nepřivoláváš je kouzlem. Hůlku používáš jen jako zesilovač svého magického podpisu, aby tě skřítek dokázal najít, a Dobby to tady určitě zná. Patřil Malfoyovým, než jsem ho vysvobodil…“

      A tak ho prostě zavolal.

      „Harry Pottere, pane profesore, slečno, jak jste se tu ocitli? To je neštěstí…“ zaúpěl Dobby když se tam objevil. „Ale Dobby vás zachrání, může to dokázat. Určitě to dokáže…“ mumlal si tiše pro sebe.

      „Počkej, Dobby, nemusíš nás zachraňovat. Už sem určitě míří profesor Brumbál s Draco Malfoyem a ti nás odsud dostanou. Chtěl jsem jen, abys nám přinesl něco k jídlu, nestihli jsme ve škole večeři…“ uklidňoval ho hned Harry.

      „Ale tady je to moc nebezpečné, Harry Pottere. Může přijít Dobbyho bývalý pán a ten by byl na vás moc a moc zlý…“ přesvědčoval Harryho s vykulenýma očima skřítek.

      „Lulu už věděla, že je její pán mrtvý. Ty to nevíš, Dobby?“ divila se Holly.

      „Dobby je svobodný skřítek,“ hrdě se napřímil oslovený a pak se zamyslel: „Dobby už není svázán svou magií s bývalým pánem, proto necítil, když pán umřel. Ale tyto sklepní kobky jsou i tak moc nebezpečné, Harry Pottere,“ obrátil svou pozornost opět na Harryho. „Jestli pan Brumbál vstoupí pod altán, tak se spustí past, která vás tu všechny rozmačká na kaši…“ A opět se zatvářil vyděšeně.

      Teď zpozorněl i Alex.

      „Znáš to tady, Dobby? Viděl jsi někdy, jak ta past funguje? Jak dlouho to trvá, než ten strop sjede dolů?“ zasypal nebohého skřítka otázkami.

      „To záleží na tom, jak rychle projde nezvaný host dlouhou chodbou, pane. Čím jde rychleji, tím rychleji se spouští strop dolů. Než dojde na konec chodby pod altánem, tak jsou všichni v celách rozdrceni a zmizí. Než vejde do chodby s celami, tak už jsou stropy zase nahoře a cely prázdné. Jen na stropu vždy zůstala spousta krve, kterou pak musel Dobby čistit, pane…“ drmolil rychle vyděšený a znechucený skřítek.

      „Dobře, Dobby. Běž, prosím, za ředitelem Brumbálem a tohle všechno mu řekni tak, aby to nikdo jiný neslyšel. Až to vyřídíš, tak nám sem přines, prosím, pár sendvičů a trochu džusu, aby tihle dva náhodou neumřeli hlady…“ usmál se na skřítka Alex.

      Dobby se vrátil s jídlem za pár minut. Nastrkal jim sendviče a sklenice do rukou a varoval je:

      „Nepokládejte nic na zem, nebo to hned zmizí…“

      Sám zůstal stát vedle nich se džbánem dýňového džusu v rukách.

      Chvilku po něm se v ohnivém záblesku objevil Fawkes s dopisem v zobáku. Alex ho přečetl nahlas:

      Alexi,

      Děkuji za užitečné zprávy. Posel si zaslouží velkou odměnu.

      „Jasně, Dobby, koupím ti pod stromeček tolik oblečení a ponožek, že je neunosíš do konce života…“ souhlasil s plnou pusou Harry a Holly dodala:

      „A já ti pořídím krásný kufr, abys to měl kam uložit.“

      Pokusíme se tu past odhalit, ale kdyby se to náhodou nepodařilo, budeme postupovat velmi pomalu. Ať Harry s Fawkesem prozkoumají ostatní cely, jestli tam není ještě někdo jiný. Fawkes mudly teleportovat nemůže, popálil by je svými plameny. Thomasovy bude muset přenést Zlaťák, používá světlo, to by jim nemělo ublížit. Sejdeme se všichni ve zdraví někde na Malfoy Manor. Už jsme na cestě, mladý Malfoy spolupracuje, ale otcovy pasti prý nezná…

      Držte se a buďte připraveni.

      Albus

       

      „Jak mám prozkoumat další cely? Nedokážu se teleportovat někam, kde to neznám…“ podivil se Harry.

      „Dobby vám to tu ukáže, ale musíte zůstat zlatým ptákem, Harry Pottere, protože zvířata past nespustí…“

      „Ty víš o Zlaťákovi, Dobby?“ žasl Harry.

      „Ano, Harry Pottere, skřítkové v Bradavicích vědí o zlatém fénixovi a andělském pegasovi. Ale nikomu to neřeknou…“ vysvětlil Dobby a klidně čekal, až Harry dojí svůj sendvič. Když se přeměnil opět do podoby Zlaťáka, tak ho Dobby chytil za křídlo a druhou rukou sáhl po Fawkesovi. Během okamžiku byli na konci chodby, ze které vedly patery dveře.

      Dobby se ujal výkladu, jako by prováděl turistickou výpravu.

      „Před námi jsou dveře od cely, kde je slečna a pan profesor. Tady na té straně jsou ještě další tři cely. Ty dveře naproti vedou do místnosti, které pán říkal zábavný salónek. Je tam mnoho zařízení, která způsobují bolest, okovy a řetězy a spousta utrpení…“ pak si povzdechl. „Tahle místnost se neuklízí sama, tu musejí uklízet domácí skřítci…“

      Zlatý fénix odhopkal ke dveřím druhé cely a ve světelném záblesku zmizel. Zevnitř se opět ozval jeho zpěv, uklidňující, hladící po duši. To, co tam viděl, se ho velmi dotklo. Oba dospělí byli vyhublí skoro na kost, protože pravděpodobně svoje příděly jídla přenechávali dcerkám, které právě chroupaly po kousku tvrdého chleba. Jedné mohlo být tak deset, druhá byla ještě menší, sotva sedmiletá. Choulily se zimomřivě v náručí svých rodičů. Harry zářil a doufal, že vydává kromě světla i trochu tepla. Proměnit se nemohl, aby mohl použít ohřívací kouzlo, a doufal, že jeho zjevení dodá té nešťastné rodině nějakou naději… Musí sem poslat Dobbyho, aby je uklidnil a sdělil jim, že budou brzy vysvobozeni.

      Fawkes mezitím zkontroloval další, prázdnou celu. Do té poslední se teleportovali společně…

      ooOoo

      Profesorka McGonagallová odvedla Rona, Hermionu a Nevilla až k Buclaté dámě. Deana si vzala k sobě do kanceláře. Na jeho otrávený výraz reagovala:

      „Snad si nemyslíte, že by vám bylo lépe na koleji, pane Thomasi? Budu vás držet mimo tak dlouho, dokud horké hlavy, jako je pan Weasley, trochu nevychladnou… Udělal jste chybu, že jste se neobrátil na mě nebo na pana ředitele hned, jak jste se dozvěděl, že se vaše rodina dostala do problémů…“

      „Já si nejsem jistý, paní profesorko. Moc se o ně bojím. Vím, že je profesor Brumbál opravdu mocný kouzelník, ale Malfoy mluvil tak sebejistě, že mám hrozný strach, jestli je dokážou zachránit…“

      Dean byl tak očividně nešťastný, že se ho profesorce zželelo, objednala mu u skřítka čaj a nějaké jídlo a nabídla mu zklidňující lektvar ze svých zásob. Nechala ho sedět v křesílku u krbu, kde po té, co snědl večeři a vypil lektvar, začal pomalu podřimovat…

      ooOoo

      Brumbál, Snape a Draco Malfoy vyrazili k nejbližší bráně, aby se mohli na Malfoy Manor přemístit. Jiná cesta tam kvůli ochranám nepřicházela v úvahu. Než vyšli z bradavických pozemků, tak se u nich objevil skřítek oblečený v kaštanově hnědém svetru, různobarevných ponožkách a na hlavě měl několik pestrobarevných pletených čepiček. Ředitel se k němu sklonil, on mu něco zašeptal do ucha, Brumbál si ho vzal stranou, rozprostřel kolem nich diskrétní kouzlo a dlouze s tím podivným skřítkem hovořil. Draco je netečně sledoval a pak si najednou uvědomil, že tohoto skřítka zná! To byl jejich bývalý domácí skřítek, kvůli kterému otec několik dní zuřil, když ho Potter lstí přinutil, aby mu dal nějaké oblečení! Patřil sice mezi ty podřadné sluhy, s kterými Draco moc do styku nepřišel, takže ani neznal jeho jméno, ale ten dlouhý rozhovor, který spolu ti dva vedli, ho donutil k ostražitosti.

      Brumbál vytáhl z kapsy hábitu pergamen, napsal tři krátké zprávy a jeden delší dopis, všechny je strčil do zobáku svému fénixovi, který hned na to zmizel ve sloupu plamenů. Teprve pak poslal skřítka pryč a oni mohli pokračovat dál.

      Snape nabídl Dracovi ruku k asistovanému přemístění, ale on se raději připojil k Brumbálovi. Nevěřil mistrovi lektvarů. Věděl, že je smrtijed. Jeho chování ho mátlo, ale jak by se měl asi chovat špeh nastrčený Temným pánem do Brumbálovy blízkosti? Musel se udržet ve své pozici. Jenže taky mohl Draca jako zrádce přenést přímo do sídla Temného pána a pak si vymyslet pro Brumbála historku o tom, jak mu utekl…

      Před železnou tepanou bránou na ně čekali Alastor Moody, Nymfadora Tonksová a velký černý bystrozor, kterého Draco neznal jménem. Okamžitě se zasekl na místě.

      „O bystrozorech nebyla v naší dohodě žádná zmínka, pane řediteli!“ bránil se rozhořčeně.

      „Oni nejsou ve službě, pane Malfoyi. Profesora Moodyho a pana Pastorka jsem přizval na tuto záchrannou akci jako odborníky na odhalování černé magie a slečna Tonksová je vaše sestřenice. Pokud bude třeba zajistit ochranu vaší matce, tak je tou nejpovolanější osobou…“

      „Pozvete nás už laskavě dovnitř, pane Malfoyi? Ať můžeme začít…“ zabručel netrpělivě Moody a Dracovi nezbývalo nic jiného než před nimi otevřít bránu do Malfoy Manor.

      ooOoo

      Do poslední cely se Fawkes a Zlaťák teleportovali společně. Harry se udiveně rozhlížel, odkud se linou ty nepříjemné kvílivé zvuky, když se mu v hlavě ozval Fawkesův hlas:

      „Přestaň zářit, mládě. Tvé světlo tu bytost zraňuje…“

      Úplně se zhasnout bylo pro Harryho dost obtížné, ale nakonec to zvládl a vznášel se ostražitě u stropu jen jako obyčejný pták se zlatým peřím. V kobce se rozhostila tma, narušená jen slabými zářícími aurami, které obklopovaly ohnivého i zlatého fénixe. Kvílení utichlo, ale Harry v té naprosté tmě nic neviděl. Napnul ostatní smysly, ale žádného živého tvora necítil. Pak spatřil dole v rohu ty rudě zářící hladové oči. Vyděsily ho. Ale Fawkes strach neměl. Snesl se dolů k těm strašidelným očím.

      Ve slaboučké záři, kterou vydávala jeho ohnivá pera, spatřil Harry bytost podobající se člověku. Ten muž byl v rohu schoulený do klubíčka a upíral svůj pohled na Fawkese. Pak slabým, chraplavým hlasem zašeptal:

      „Už více než rok jsem nejedl. Umírám hlady…“

      Fawkes přátelsky zatrylkoval a teleportoval se pryč. Zlaťák ho okamžitě následoval a přitom se snažil, aby způsobil minimální světelný záblesk. Objevil se u Dobbyho na chodbě, ale Fawkes tu nebyl. Přemístil se tedy hned zpět k Alexovi a Holly. Tam ho našel. Právě telepaticky komunikoval s jeho sestrou a ta jeho slova překládala Alexovi:

      „V poslední cele je prý k smrti vyhladovělý upír, tati. Fawkes říká, že ho zná. Je to prý jemný, civilizovaný tvor, který ve svém nemrtvém těle nemá žádné zlo…“

      Harry se proměnil a zapojil se do diskuse:

      „Řekl, že už víc než rok nejedl, prý umírá hlady. Jak to, že jsem jeho přítomnost nevycítil? Upíři nemají žádné emoce?“

      Odpověděl mu Fawkes:

      „Mají stejné emoce jako lidská stvoření, jen je musíš hledat jinak, mládě. Vycítíš je na jiné úrovni než ty lidské nebo zvířecí. Přestože jsou to neživí tvorové, cítí strach, bolest a dokonce i štěstí a lásku. To se časem také naučíš vnímat. Ještě jsi žádného nepotkal, proto ti to nejde…“

      „Jestli ho máme zachránit, tak ho musíme nejdřív nakrmit,“ oznámil svým dvěma svěřencům Alex. Vylil ze své sklenice zbytek džusu na podlahu, přešel do rohu a vodou ze džbánu skleničku vypláchl. Pak ji podal Holly.

      „Podrž to,“ řekl a z kapsy vytáhl zavírací nůž. Musel být ostrý jako břitva, protože hned jak si s ním přejel po zápěstí, začala z něj stříkat v pravidelných intervalech jasně červená krev, kterou nasměroval do sklenice. Holly se zašklebila, ale ani se nepohnula, aby ani kapka nepřišla nazmar. Když Alex naplnil asi třetinu sklenice, tak stínovou magií svou ránu zacelil tak, že po řezu nezbyla ani stopa.

      „Víc obětovat nemůžu, abych se příliš neoslabil. Budete muset přidat i svoji,“ řekl Alex a zadíval se na Harryho. Ten se sice zamračil, trochu zbledl, ale jako pravý nebelvír nezaváhal a podal Alexovi svou levou ruku. Zabolelo to a při pohledu na krev stříkající do skleničky se Harrymu udělalo trochu špatně. Ale zvládl to a neomdlel. Holly byla bledá jako stěna, ale stejně podala sklenici Harrymu a vykasala si rukáv svetru až nad loket.

      „Jestli Fawkes tvrdí, že ten upír stojí za záchranu…“ špitla, natáhla ruku k Alexovi a odvrátila pohled na stranu. Nechtěla se na to dívat. Alex ji pohladil po vlasech a pak jí rozřízl zápěstí. Když byla sklenice téměř plná, tak její ruku rychle zahojil.

      Tohle se také musím naučit, pomyslel si Harry.

      Fawkes vyskočil Alexovi na rameno a do krve přidal jednu svou třpytivou slzu. Pak podal Alex sklenici s krví Dobbymu.

      „Upíři skřítkům neublíží, běž, dej mu napít a řekni mu, že záchrana se blíží. Pak se sem rychle vrať. Budeš muset fénixům ukázat bezpečné místo v domě, kam nás budou moci přemístit, kdybychom odtud museli spěchat…“ Dobby zmizel a Alex se obrátil na Fawkese a Harryho:

      „Mudly musí přenést Zlaťák, Fawkes by je popálil. Upíra zase musí přenést Fawkes, protože světlo, které vydáváš při teleportaci, by ho mohlo zabít. Takže Harry, ty mě vezmeš rovnou k Thomasovým. Budu jim muset říct, co mají dělat, abys je mohl dostat pryč. Fawkes přenese Holly a hned se vrátí pro toho upíra. Souhlasíte?“ Fawkes souhlasně zapípal a kývl hlavou. Harry zabručel: „Jo, jasně.“

      Alex pokračoval:

      „Harry, ty budeš muset zůstat v podobě Zlaťáka až do našeho návratu do Bradavic. Nesmíš své schopnosti odhalit před ostatními…“ Chlapec přikývl a nervózně se rozhlížel po skřítkovi, který už tu měl dávno být. Konečně se objevil.

      „Dobby, se byl podívat nahoře, pane. Pan Brumbál už je s ostatními u brány. Dobbyho bývalá paní se obléká a pospíchá ven. Dobby odvede mocné ptáky do přijímacího salonu v západním křídle. Tam nikdo nechodí a je to jen kousek od hlavního vchodu, pane…“ hlásil nadšeně a přitom se rukama natahoval po Fawkesovi a po Harrym. Ten se rychle přeměnil, nabídl skřítkovi opět své křídlo a nechal se přemístit. Dobře si prohlédl místnost, kam je Dobby odvedl, a rychle vykoukl z okna. Viděl skupinu lidí, která mířila od brány k altánu na zahradě a paní Malfoyovou, zahalenou v zimním plášti z nějaké třpytivé kožešiny, jak k nim pospíchá z domu. Pak se on i Fawkes nechali od Dobbyho přemístit zpět do sklepení, aby neprozradili světelnými efekty, provázejícími jejich teleportaci, svou přítomnost v domě…    

      ooOoo

      „Draco! Co se děje? Co tu děláš s těmi lidmi?“ vyděšeně se ptala Narcisa.

      Draco zaraženě mlčel a tak se slova ujal Brumbál:

      „Zdravím tě, děvče, vyrostla jsi do krásy, jak vidím… Přišli jsme zachránit jednu z Dracových spolužaček, která se nedopatřením dotkla jeho nouzového přenášedla a teď je pravděpodobně někde ve sklepení vašeho sídla…“

      Narcisa Malfoyová nezdravě zbledla a sledovala, jak Snape, Moody a Pastorek obcházejí altán a vrhají na něj spoustu odhalovacích kouzel.

      Draco se konečně aktivně zapojil.

      „Tímto sloupkem se musí otočit, aby se objevil vchod,“ oznámil jim a ukázal na první dřevěný sloupek na pravé straně od vchodu. Odhalovací tým žádnou past neobjevil a tak Brumbál pokynul Dracovi, aby sloupkem otočil.

      Na podlaze uprostřed altánu se objevila padací dvířka. Draco je zvedl a opět počkal, až ostatní prověří schodiště, které jim odhalil. Jako první na ně vstoupil Pošuk Moody a s hůlkou zuřivě mávaje před sebou sestupoval pomalu dolů. Za ním vyrazila Tonksová a svítila mu na cestu. Ostatní se pomalu vydali za nimi, jako poslední šla Narcisa, která se rozhlížela, jako by ani netušila, že tu něco podobného je. Brumbál ji pozorně sledoval.

      Na konci schodiště se Moody zastavil. Poslední schod světélkoval temně rudou barvou. Kingsley Pastorek přidal další odhalovací kouzlo a nad schodem se objevily zářící runy.

      „To bude spouštěč nějaké mechanické pasti. Musíme se tomu schodu všichni vyhnout.“

      Moody díky své čerstvě dorostlé noze seskočil dolů jako kamzík a ostatní ho opatrně napodobili. Přešli pár metrů dlouhou temnou chodbou, osvětlenou pochodněmi jen na začátku a na konci, když se z druhé strany ozvalo dvojité poplašné ptačí volání.

      „Stůjte,“ zahřměl Brumbál. „Past se zřejmě stejně spustila!“

      Draco Malfoy se rozběhl chodbou na druhou stranu. Brumbál zareagoval bleskově.

      „Imobilius, Pouta na tebe, Mobilicorpus!“

      A přitáhl znehybněného a spoutaného dědice rodu Malfoyů zpět do skupiny.

      „Co to děláte?“ rozčiloval se Draco, protože dar řeči mu Brumbál nevzal. „Musíme je zachránit, než je ta past zabije!“

      „Nemějte o ty nebohé duše strach, pane Malfoyi. Jistě použily záložní nouzový plán a pomohou si sami. My teď nejdřív musíme zjistit jak tu past vypnout, abychom se po tom sklepení mohli rozhlédnout…“ Jeho slova potvrdil stříbřitě bílý orel, který se najednou objevil před Brumbálem a hlasem Alexe Goodmanna oznámil:

      „Strop začal dost prudce klesat dolů, a proto jsme použili záložní plán. Jsme všichni v bezpečí zde v domě. Potřebujeme ovšem posily a léčitelskou první pomoc.“

      Brumbál se ohlédl po Narcise, která vše sledovala s nevěřícným, užaslým výrazem ve tváři.

      „Zdá se, že máte v domě nečekanou návštěvu, děvče, budeme je muset jít přivítat. Alastor a Kingsley opatrně prozkoumají tyto prostory a my ostatní se půjdeme podívat, co vše v nich bylo ukryto…“ Stále spoutaného a znehybněného Draca levitoval před sebou a za ním šli jako kachny v zástupu Snape, Tonksová a paní domácí. Vyšli po schodech opět nahoru do altánu a vydali se přes zahradu k domu.

      ooOoo

      Když vešli, tak Narcisa okamžitě zavolala na jednoho ze skřítků.

      „Dolfe! Jsou v domě nějací cizí lidé?“

      Objevil se poměrně velký skřítek oblečený v něčem lesklém a blyštivém, co by se snad dalo považovat za jakýsi druh uniformy.

      „Ano, má paní. Hosté ze spodních ložnic, jeden cizí muž a dva vzácní ptáci jsou v doprovodu vašeho bývalého nezvedeného skřítka Dobbyho v přijímacím salónu západního křídla,“ odrecitoval velmi spisovně a vznešeně dobře vycvičený skřítek a hluboce se při tom ukláněl.

      Narcisa se polekala a v čele svých dalších nezvaných hostů vyrazila ze vstupní haly směrem doprava. Proběhla krátkou chodbou a vtrhla do prostorné místnosti zdobené zlatem protkanými tapetami a starožitným nábytkem. Na vzácném, ručně tkaném, pestrém perském koberci se povalovali nějací vychrtlí, špinaví a otrhaní mudlové, o které pečovala mladičká dívka v havraspárské školní uniformě a jejich bývalý domácí skřítek Dobby navlečený v příšerně nevhodném oblečení. V rohu byl schoulený další otrhanec, kterého hlídali dva fénixové. Jeden ohnivě červený a druhý zlatý. Stál u nich i dospělý kouzelník v tmavém učitelském hábitu a mířil na toho chudáka hůlkou.

      A pak na ni ten tvor upřel své nepřirozeně rudé oči. Zhrozila se. Oni se opovážili do jejího domu přivést upíra!

      „Co si to dovolujete!“ zahřměla velmi pobouřeně. „Kdo vám dal právo přivést do mého domu nejen ta nechutná mudlovská zvířata ale dokonce i nemrtvou stvůru?“ rozhořčeně se pustila do Alexe. Všichni přítomní zůstali jako opaření. Vypadala, jako by jí to skutečně nedošlo.

      Zlat_Fnix_01Jako první se začal smát zlatý fénix. Slyšeli jste někdy ptačí smích? Je to úžasný zvuk. Divukrásný trylek tak zvonivý, jako by ho ani nemohl vytvořit živý tvor. A ten zvuk tu zněl v duetu, protože se ke zlatému fénixovi vzápětí přidal i ten ohnivý. Ten smích byl nesmírně nakažlivý. Rozesmál se Brumbál, Holly i Tonksová, která se rozjařeně postavila po boku smějícímu se Alexovi, a společně s ním střežila upíra. Usmívali se i chudáci Thomasovi, o které se staral jako obvykle zamračený Severus Snape. Mračil se, ale v jeho očích se přitom třpytily podezřele veselé jiskřičky, když do mudlů naléval jeden lektvar za druhým a přitom vysvětloval Holly:

      „Výživný lektvar funguje na mudly stejně účinně jako na kouzelníky, slečno Goodmannová, zrovna tak jako lektvar povzbuzující a metabolický stimulátor. Teď by měli dostat horký vývar a bezpečné místo, kde si odpočinou a navyknou na běžnou stravu. Za týden by měli být v naprostém pořádku…“

      Jediný Draco Malfoy se nesmál.

      „Přestaň se ztrapňovat, matko. Tohle jsou otcovi zajatci. Dostali se sem ze sklepení našeho domu…“ Stále byl spoután, aniž by tušil proč. Měl se to brzy dozvědět.

      „Holly, máš u sebe ještě to přenášedlo, které tě sem přineslo?“ zeptal se Brumbál.

      Holly si obalila ruku do hábitu a sáhla do kapsy. Podala řediteli pozlacenou sošku lva s rubínovýma očima. Brumbál si rozprostřel na dlani kapesník a sošku si se zájmem prohlížel. Pak použil odhalovací kouzlo. Soška promluvila ženským hlasem:

      „Odkudkoli do čtvrté spodní ložnice na Malfoy Manor…“

      „Toto je přenášedlo, které ti vytvořili na Ministerstvu, Narciso. Už jsi někdy viděla, jak vypadá čtvrtá spodní ložnice? Věděla jsi, kam bude přenesen ten, kdo se ho dotkne?“ ptal se paní domu Brumbál.

      „Lucius mi poručil, abych nechala našemu synovi takové přenášedlo na Ministerstvu vytvořit. O jeho příkazech většinou není radno diskutovat, Brumbále. Nebude moc šťastný, až se dozví, co se tady nyní děje…“

      „Otec je mrtvý, matko! Proto jsem je sem přivedl,“ pokoušel se o vysvětlení Draco.

      „Ne. Jak si přišel na takovou absurdní myšlenku, Draco. Vím, že je tvůj otec v bezpečném úkrytu v zahraničí. Luciusův bratranec Jean se tady před měsícem zastavil, aby mi oznámil, že svého manžela nějakou dobu neuvidím…“ ujišťovala svého syna klidně Narcisa.

      „Vaši skřítkové už o smrti svého pána vědí. Jak to, že vy ne?“ divila se Holly.

      „Dolfe!“ zavolala Narcisa a hned, jak se skřítek v uniformě objevil, vyštěkla na něj netrpělivě: „Je tvůj pán živ a zdráv?“

      „Má paní, pán už není. Zemřel v listopadu, během úplňkové noci. Teď je naše magie svázaná s tou vaší, než pan Draco dospěje…“ oznámil s hlubokou úklonou skřítek. Narcisa zalapala po dechu.

      „Jak to, že jste mi zatajili tak důležitou informaci?!“ vyštěkla na skřítka, popadla ho za ucho a zvedla do vzduchu.

      „Paní se neptala. Máme povoleno své paní pouze odpovídat na dotazy. Nesmíme ji obtěžovat, pokud nejsme tázáni, má paní. Domácí skřítci musí poslouchat rozkazy, má paní…“ blekotal skřítek a třásl se bolestí a strachem. Brumbál ho okamžitě z Narcisiných rukou osvobodil a sledoval spolu s ostatními, jak je Narcisa daleko víc raněna skutečností, že nebyla informována, než faktem, že její manžel zemřel…

      Dracovi konečně došla trpělivost a obořil se na Brumbála:

      „Můžete mi vysvětlit, proč jsem pořád spoutaný a levituji v našem vlastním domě půl metru nad zemí?“

      „Ano, je opravdu nejvyšší čas, abychom osvětlili důvody vašeho podivného chování ve sklepení, pane Malfoyi,“ souhlasil Brumbál, zbavil Draca pout a postavil ho na zem. Pak přizval gestem Alexe, aby se výslechu zúčastnil, zatímco Tonksová stále hlídala upíra.

      „V okamžiku, kdy nám Fawkes se Zlaťákem dali vědět, že se past spustila, jsem všem přikázal, aby zůstali stát. Vy jste se nicméně rozběhl na druhou stranu chodby. Můžete mi vysvětlit, proč jste mě neposlechl?“

      „Profesor Snape mi dal jasně najevo, že za životy otcových zajatců jsem nyní zodpovědný jen já sám, pane. Chtěl jsem je zachránit. Nechtěl jsem skončit v Azkabanu jen proto, že jsou vaši lidé neschopní odhalit otcovy pasti…“ odpověděl arogantně Draco.

      „Takže nám chcete tvrdit, že jste nevěděl o tom, že strop v celách klesá tak rychle, jak rychle se pohybuje vetřelec přístupovou chodbou?“ zeptal se přímo dost tvrdě ředitel.

      Draco na něj vytřeštil oči a nevěřícně zakroutil hlavou.

      „Mluví pravdu, Albusi,“ potvrdil Alex, který po celou dobu na Malfoye používal své telepatické schopnosti. „Skutečně jednal jen z potřeby všechny zachránit…“

      „Dobře, v tom případě jste se provinil jen tím, že jste neuposlechl můj jasný příkaz. Vzhledem k tomu, že jste tak učinil z dobrých úmyslů, nehodlám vás nijak trestat, pane Malfoyi.“ 

      Pak obrátil svou pozornost na Moodyho a Pastorka, které právě skřítek Dolf přivedl.

      „Tak ten schod byla jen opravdu zdařilá návnada. Skutečný spouštěč té pasti byl dobře ukryt pod třetí řadou dlaždic na podlaze. Past je zlikvidovaná, vchod zabezpečen a sklepení je naprosto prázdné,“ hlásil Moody a podezřívavě si prohlížel upíra v rohu.

      Jeho výslechu se ujal Pastorek:

      „Jak se jmenujete a proč a kdy jste se stal zajatcem Luciuse Malfoye?“

      „Jmenuji se Sanguini a jsem řádně registrován na Ministerstvu,“ představil se upír.

      „Ano, vaše jméno znám,“ potvrdila Tonksová. „Jste zařazen mezi krotké upíry…“

      „Raději říkám, že jsme civilizovaní upíři, madam. Zní to mnohem méně urážlivě, a přesto vystihuje podstatu toho, že patřím mezi ty, kteří dokáží krotit svůj lovecký pud a ovládat žízeň…“

      „Jak a kdy jste se dostal do zajetí, pane Sanguini?“

      „Po návratu temného lorda začali jeho služebníci verbovat do jeho řad upíry působící na území Británie. Jednoho, nebo dva zřejmě získali, ostatní raději odešli do zahraničí, aby se vyhnuli nepříjemnostem. Já jsem doufal, že jejich pozornosti uniknu, protože jsem byl dobře zamaskován v mudlovském světě s vynikajícím zdrojem pravidelné potravy, o který jsem nechtěl přijít…“ na chvíli se odmlčel a Tonksová využila příležitosti a zeptala se:

      „Jakým zdrojem potravy?“

      „Byl jsem zaměstnán jako noční hlídač na transfuzní stanici, slečno,“ odpověděl upír a pak pokračoval ve své výpovědi. „Pan Malfoy měl zřejmě nějaký spolehlivý zdroj informací na Ministerstvu, protože v loňském roce, začátkem listopadu pronikl do mého bytu v době mého denního spánku.  Proto mu nedalo moc práce mě přemoci a dopravit do té malé, temné kobky. Snažil se mě přesvědčit, abych vstoupil do služeb jeho pána, a když jsem odmítl, tak mi sdělil, že se přijde zeptat později, až dostanu trochu hlad. Za ten rok mě navštívil pouze třikrát. Kromě něj jsem za celou dobu žádného živého tvora nezahlédl. Už se mne začalo zmocňovat šílenství, z kterého mě osvobodil až ten krásný zpěv a návštěva těchto dvou nádherných tvorů. Děkuji, že jste mě nakrmili, ale v brzké době budu potřebovat víc krve, abych se dal trochu dohromady po více než ročním hladovění…“

      „Myslím, že by vás měli dostat do kondice v nemocnici U Svatého Munga, v oddělení pro kouzelné tvory. Jestli jste opravdu tak vyhladovělý, tak byste měl zůstat nějakou dobu pod dozorem, kdybyste měl problém se sebeovládáním…“ konstatoval Kingsley.

      „Skřítek mi přinesl sklenici plnou krve se slzou fénixe, pane Pastorku. Můj hlad byl zažehnán a zdravotní problémy, které mi dlouhým hladověním vznikly, byly prakticky odstraněny. Můžu vás ujistit, že se již plně ovládám a hodlám urychleně zmizet někde v zahraničí, než si mě najde nějaký jiný služebník temného lorda. Mám příbuzné v Itálii, takže pokud mě budete potřebovat, budu registrován tam…“ prohlásil upír, zvedl se a předvedl, že je dost silný na odchod do dobrovolného exilu.

      „Nepospíchejte tolik, pane Sanguini, ještě musíme sepsat vaši výpověď,“ zastavil ho Kingsley Pastorek a upír se zachmuřil.

      „Domnívám se, že to nebude nutné, Kingsley,“ zarazil ho Brumbál. „Můžeme, myslím, smrt Luciuse Malfoye pokládat za prokázanou, takže soudní proces se konat nebude. Pokud nebude pan Sanguini požadovat od rodiny svého mučitele odškodné za utrpení, není nutné sepisovat výpověď…“

      „Pokud se ovšem tady mladý pan Malfoy nepodílel na jeho únosu a věznění,“ podotkl Moody.

      „Já jsem nevěděl o tom, že má otec takového vězně!“ ohradil se prudce Draco. „Věděl jsem jen o těch mudlech, ale netušil jsem, že jsou v tak bídném stavu. Otec tvrdil, že se o ně skřítci starají…“

      Tak tedy upíra propustili a všem se po jeho odchodu značně ulevilo. Kingsley Pastorek pak obrátil svou pozornost na Thomasovy. Po lektvarech, které dostali, se již cítili natolik dobře, že mohli vypovídat. Mluvil hlavně Deanův otec. Jak je Malfoy ještě s nějakou šílenou ženskou unesl z jejich domu, jak na ně sesílali kletbu, po které se jim po celém těle rozlila nesnesitelná bolest tak dlouho, dokud jeho žena nenapsala dopis nejstaršímu synovi. Jak pak byli všichni zavření po zbytek doby v maličké temné cele a jediný, koho spatřili, byl maličký ušmudlaný tvoreček, který jim jednou denně přinesl džbán vody a čtyři kousky chleba.

      „Většinu jídla jsme nechávali našim dcerám, abychom je zachránili, protože jsme netušili, jak dlouho budeme uvězněni. Bylo to opravdu hrozné…“

      „Je Dean v pořádku? Nedonutili ho spáchat nějaký zločin?“ ptala se uplakaná matka.

      „Váš syn je v pořádku, paní Thomasová. Nějaké problémy asi mít bude, ale není to nic vážného. Pokud budete souhlasit, vzal bych vás alespoň na týden do Bradavic, abyste se tam pod dohledem naší léčitelky zotavili. Alespoň vás tak bude moct Dean navštěvovat…“ nabídl jim Brumbál a Thomasovi vypadali, že se jim ten návrh docela zamlouvá. Mladší holčička se ale ohradila:

      „Dean říkal, že Bradavice nemůžeme najít. Prý uvidíme jen zříceninu hradu a vůbec nás nenapadne jít blíž, takže se tam nikdy nemůžeme jít podívat…“

      „Ano, tak to skutečně je, pokud byste chtěli přijít nepozváni. Ale já jsem tam teď ředitelem, maličká, a když vás tam pozvu já, tak se do Bradavic dostanete úplně snadno. Stačí, když se všichni chytíte této šály…“ vytáhl z jedné z mnoha kapes svého hábitu příšerně strakatý kus pleteniny. Než ho ale Thomasovým stihl podat, tak všichni čtyři strnuli hrůzou a s vytřeštěnýma očima zírali někam za něj. Otočil se a strnul také.

      Dveřmi na druhé straně do pokoje vhopsala Bellatrix Lestrangeová. Prozpěvovala si: „Tlalala, tlalala…“ a poskakovala jako malé dítě. Narcisa se okamžitě rozběhla k ní:

      „Bello, řekla jsem ti, že musíš zůstat ve svém pokoji!“

      Postavila se před ní, jako by ji chtěla chránit vlastním tělem, což bylo docela statečné, když vezmeme v úvahu, že všichni přítomní kouzelníci, kromě Holly, na Bellatrix Lestrangeovou už dávno mířili hůlkami.

      „Ci si hlát, Belinka se bojí sama…“ žvatlala Bellatrix. Znělo to trochu jinak, než když se pokoušela naštvat svým žvatláním Harryho na Ministerstvu. Narcisa jim podivné chování své sestry vzápětí vysvětlila:

      „Má poškozený mozek. Trvale poškozený… Je na úrovni tříletého dítěte. Nemůžete ji zavřít do Azkabanu, nepamatuje si nic, co se dřív stalo. Teď je úplně nevinná…“ orodovala za svou mladší sestru. Vyčarovala panenku s dlouhými blond vlasy a podala ji Bellatrix. Ta si spokojeně kecla na koberec před krbem a začala si hrát, jako by vůbec nevnímala napjatou atmosféru v místnosti.

      „Bellatrix Lestrangeová je stále odsouzený několikanásobný vrah a uprchlý zločinec, na tom její zdravotní stav nic nemění. Vy jste se dopustila trestného činu tím, že jste ji ukrývala, paní Malfoyová,“ prohlásil nezúčastněně Kingsley Pastorek. „Musíme vás zatknout obě. Vaši sestru necháme vyšetřit odborným léčitelem a o jejím osudu rozhodne na základě jeho zprávy soud. Vás čeká soud také…“

      Bellatrix začala vztekle mlátit panenkou o zem.

      „Zlobivá nána, moc zlobivá!“ ječela a utrhla panence hlavu. Místností probleskl proud divoké magie, který panenku i koberec pokryl divokými plameny. Narcisa začala okamžitě hasit. Její rychlá reakce svědčila o tom, že už má v podobných záležitostech značné zkušenosti.

      „Narciso, sama vidíš, že Belatrix je nebezpečná i v tomto stavu,“ poznamenal klidně Brumbál. „Jak sis mohla myslet, že ji dokážeš zvládnout?“

      „Temný pán poručil, abych se o ni postarala. Až se dozví, co se tu dnes stalo, tak mě před ním neochrání ani Azkaban,“ povzdechla si vyčerpaně Dracova matka a syn k ní přistoupil, aby jí poskytl morální podporu.

      „Slíbil jste, že nás ochráníte, pane řediteli,“ prohodil zklamaně.

      „A svůj slib hodlám dodržet, pane Malfoyi,“ přikývl Brumbál. „Probereme možnosti, které máme, ale nejprve musíme dostat Thomasovy do bezpečí hradu, stejně jako slečnu Goodmannovou a pány profesory…“ Vrátil se opět ke své strakaté šále a požádal přítomné:

      „Severusi, Alexi, Holly, budu vám velmi vděčný, pokud doprovodíte Thomasovy na ošetřovnu a postaráte se o ně. Alexi, vezmi sebou, prosím, i Zlaťáka. Fawkese si tu ještě ponechám, mohl bych ho potřebovat…“

      Zlatý fénix lehce zaprotestoval, ale neodvážil se odporovat ředitelovu příkazu nijak výrazně a raději usedl na Alexovo rameno. Když se všech sedm osob pevně drželo dlouhého pruhu nevkusné pleteniny, Brumbál přenášedlo aktivoval…

       

      Items details

      • Hits: 13368 clicks

      Tecox component by www.teglo.info

      Vaše komentáře a dotazy  

      #
      Arwenka 20 Březen 2013
      Tak se nám to tu zamotává, člověk by řekl, že se u kapitoly 26 už trochu vymotáme z těch tajemství a rozpleteme kousek zápletky, ale ty milá Májo, uděláš přesný opak, když už zápletka, tak ji řádně zašmodrcháme :)
      #
      panvita 20 Březen 2013
      No tak to je pecka Bella jako tříletý děcko to je gól jsem zvědav co se stane dál
      už se těšim na další pěkně se to začíná zašmodrchávat
      A ma mtakovej dotaz a je to i postřeh podobné pasti co byli v kobkách používali i stavitelé pyramid že?
      #
      neky 20 Březen 2013
      Tak jsem zvědavej jak se z tohohle "chudáček"Drako dostane.Osobně bych ho nechal napospas Voldymu.Ze začátku bych se nad nim slitoval ale ta jeho poznámka ohledně Holy, že se Alexovi v jednom kuse asi nevrátí mě dostala.Zavřel bych toho zmetka až zčerná.
      Jinak doufám že dostane Ron ohledně Seamuse rozum, a ostatní z nebelviru taky, v tom by jim mohl pomoct Harry. 8)
      Taky mě dost překvapilo že u Malfoyů mezi skřítky panuje nějaká hierarchie,do teď jsem si myslel že se ke všem chovají stejně. :sigh:
      Skvělá kapitola jako vždycky.
      Těšim se na pokračování :lol:
      #
      maja 20 Březen 2013
      To se nezašmodrchává, Byla to jen taková epizodka, která vás má připravit na to, že Vánoční prázdniny nebudou rozhodně nudné :D
      A co týká skřítků u Malfoyových... Vy si snad dovedete představit, že by skřítek vypadající jako Dobby, když jim ještě patřil, uváděl návštěvy, nebo nosil jídlo na stůl? Myslím, že ne. Skřítci jsou určitě rozděleni na reprezentativní a ušmudlané uklízeče... :roll:
      #
      panvita 20 Březen 2013
      Citace maja:
      To se nezašmodrchává, Byla to jen taková epizodka, která vás má připravit na to, že Vánoční prázdniny nebudou rozhodně nudné :D
      A co týká skřítků u Malfoyových... Vy si snad dovedete představit, že by skřítek vypadající jako Dobby, když jim ještě patřil, uváděl návštěvy, nebo nosil jídlo na stůl? Myslím, že ne. Skřítci jsou určitě rozděleni na reprezentativní a ušmudlané uklízeče... :roll:


      Stejně se ti tahle kapitola povedla jsem zvědav co bude dál
      #
      1beruska 20 Březen 2013
      Už se vám někdy zašmodrchala šála na krku? Mě jo. A ty šmodrcháš příběh víc a víc. Ale moc hezké. Bella s inteligencí a chováním malého dítěte může bejt vážně vtipná. Děkuju a těším se na kapitolku k vězni.
      #
      maja 23 Březen 2013
      Citace panvita:
      A ma mtakovej dotaz a je to i postřeh podobné pasti co byli v kobkách používali i stavitelé pyramid že?


      Já ti ani nevím, kde jsem to odkoukala. Když zapojíš magii, tak jsou i stavitelé pyramid břídilové :D Moje fantazie prostě někdy pracuje přesčas a pátrat po tom, kde něco vykouzlila je zbytečná práce :-*
      #
      panvita 23 Březen 2013
      Citace maja:
      Citace panvita:
      A ma mtakovej dotaz a je to i postřeh podobné pasti co byli v kobkách používali i stavitelé pyramid že?


      Já ti ani nevím, kde jsem to odkoukala. Když zapojíš magii, tak jsou i stavitelé pyramid břídilové :D Moje fantazie prostě někdy pracuje přesčas a pátrat po tom, kde něco vykouzlila je zbytečná práce :-*


      Tak nic mě to jen napadlo ale moc se ti povedla jako všechny kapitola
      #
      Lachim 27 Březen 2013
      Zajímavý obušek na Dracovu hlavu. Snad se mu konečně rozsvítí. :lol:
      #
      Kitti 28 Březen 2013
      Tak mi to přijde taky nějak už moc překombinované. Na jednu stranu obdivuju, kolik se toho děje, ale je to skoro moc rozvětvené a jeden se v tom pomalu ztrácí. Tedy, já se ztrácím. Bylo nutné, aby unesli Deanovu rodinu? K tomu šílená Bella, Mia v jiném světě se Siriusem. Skoro by mi stačila jen linie zakladatelů. Přesto obdivuju tvou fantazii.
      #
      maja 28 Březen 2013
      snažím se uzavřít nakousnutá témata z předchozích kapitol. Dean špehoval pro Malfoye, ale protože je to jinak docela fajn kluk, tak na něj musel Malfoy něco mít. Tohle už jsem vymyslela dávno, jen jsem to potřebovala uzavřít, než se začnou dít další věci. A Bellu jsme opustili v kómatu, po té, co se málem utopila při šílené Voldemortově akci na získání sošky draka. V příští kapitole její osud uzavřu a už se k ní nebudeme muset vracet. Musím se propracovat k zápletce, kterou vymyslel Karlos a na tu potřebuji mít tyto epizodky ukončené...
      Bude to ještě všechno mnohem zapeklitější :-*
      Tato povídka by měla mít přes 60 kapitol, takže ještě spoustu věcí budeme řešit :sigh:
      #
      panvita 28 Březen 2013
      Citace maja:
      snažím se uzavřít nakousnutá témata z předchozích kapitol. Dean špehoval pro Malfoye, ale protože je to jinak docela fajn kluk, tak na něj musel Malfoy něco mít. Tohle už jsem vymyslela dávno, jen jsem to potřebovala uzavřít, než se začnou dít další věci. A Bellu jsme opustili v kómatu, po té, co se málem utopila při šílené Voldemortově akci na získání sošky draka. V příští kapitole její osud uzavřu a už se k ní nebudeme muset vracet. Musím se propracovat k zápletce, kterou vymyslel Karlos a na tu potřebuji mít tyto epizodky ukončené...
      Bude to ještě všechno mnohem zapeklitější :-*
      Tato povídka by měla mít přes 60 kapitol, takže ještě spoustu věcí budeme řešit :sigh:


      Tak to se moc těšim bude to ještě moc zajímavý
      #
      kamci 01 Duben 2013
      Lucius způsobuje potíže i po smrti, naštěstí to ale dopadlo celé dobře. Jsem zvědavá, jestli se Draco z téhle události poučí.
      krása díky
      #
      Nade 20 Duben 2013
      Příběh se vyvíjí, a to dost zajímavě. Tak nějak doufám, že Narcissu nepošlou do Azkabanu (i když je to nafrněná čůza), protože Draco by to už asi neustál. Bella zřejmě skončí ve společnosti Lockharta. A Dean si to zřejmě od svých spolužáků pěkně schytá, než ho vezmou na milost. Nejhorší je však ztráta důvěry.
      Díky, těším se na pokračování.
      #
      Terka7766 03 Květen 2013
      Je 3 května a další kapitola pořád nikde. Doufám, že to neskončí jako u mnoha dalších povídek...nedokončené. To by mně opravdu naštvalo!!!!!!! !!!!!!!!!!!!!!! !!!!!!!!!!!!!!! !!!!!!!!!!!!!!! !!!!!!!!!!!!!!! !!!!!!!!!!!!!!! !!!!!!!!!!!!!!! !!!!!!!!!!!!!!! !!!!!!!!!!!!!!! !!!!!!!!!!!!!!! !!!!!!!!!!!!!!! !!!!!!!!!!!!!!! !!!!!!!!!!!!!!! !!!!!!!!!!!!!!! !!!!!!!!!!!!!!! !!!!!!!!!!!!!!! !!!!!!!!!!!!!!! !!!!!!!!!!!!!!! !!!!!!!!!!!!!!! !!!!!!!!!!!!!!! !!!!!!!!!!!!!!! !!!!!!!!!!!!!!! !!!!!!!!!!!!!!! !!!!!!!!!!!!!!! !!!!!!!!!!!!!!! !
      #
      maja 03 Květen 2013
      Nezůstane nedokončená, jen se ještě nedostala na řadu. Mám rozepsáno 5 povídek a teď píšu ty druhé. I ke Zpěvu se zase vrátím...
      #
      Iris 16 Červenec 2013
      Asi jsem našel chybku :)
      "Moody navzdory své dřevěné noze seskočil dolů jako kamzík"
      Neříkal náhodou Moody po napadení vlkodlakem, že mu dorostla i noha?
      #
      maja 17 Červenec 2013
      Jasně, máš pravdu. To je tím, že píšu hned několik povídek najednou. Pak se v tom takhle plácám :D
      Opravím... "Moody díky své čerstvě dorostlé noze seskočil dolů jako kamzík" :roll:
      #
      rusalka 10 Srpen 2022
      Zpěv Zlatého fenixe se tak báječně čte, moc za něj děkuji, cením si Májina úsilí a pilné práce s povídkou, protože čím lépe se povídka čte tím víc práce, dřiny, slzí i potu a mordování s tím autor(+ -ka) má. To je jasný. Děkuji za to, že většina kapitol končí dobře, zlo je souzeno a až pak trestáno, dobří a pracovití lidé mají šanci na dobrý život, vlastně je moc dobře, že Harry neví povinnostmi, kam dřív, nemá čas na obvyklé mládežnické lumpárny. Děkuji a děkuji za každé napsané slovo.