Kapitola 08 |
Ráno po bitvě probíhalo stejně jako kterékoliv jiné. Nebeští jezdci, samozřejmě bez Siriuse, mlčky absolvovali svou rozcvičku a pospíchali do umýváren, aby zamaskovali svou únavu a vyhnuli se zbytečným otázkám. Draca Malfoye si vůbec nevšímali a on se jim vyhýbal. Občas ho vídali v jídelně, kde sedával co nejdále od nich. Bradavičtí učitelé přerušili jejich výcvik, aby jim dopřáli klidný konec prázdnin. *** Po snídani se Harry a Ginny vydali za Harryho dědou, aby se ho zeptali, zda neví jak Voldemort získal svou nesmrtelnost. Cestou uvažovali o tom, zda by nebylo vhodné ho nezabíjet, ale „jen“ zbavit nesmrtelnosti a schopnosti kouzlit. Ron předtím trval na tom, že pokud to zvládnou, mělo by Voldemortovi nějaké kouzlo trvale připomínat, co všechno spáchal, protože svědomí v takovém lumpovi určitě nenajdou. Těmito úvahami strávili celou cestu až k chrliči. Řekli mu heslo a vyjeli po schodech k dubovým dveřím od ředitelny. Se zaklepáním vstoupili do místnosti, pozdravili se s Brumbálem a Harry promluvil: „Přišli jsme za tebou, dědo, s problémem, který bys nám mohl pomoci vyřešit. Pořád jsme ještě nepřišli na to, jak zbavit Voldemorta nesmrtelnosti.“ Než stačil Brumbál odpovědět, v místnosti se objevili zakladatelé i s Merlinem. Sotva mladí jezdci vzdali úctu svým mistrům, slova se ujal Merlin. „Na tvou otázku ti odpovím já, Harry. To, o čem mluvíš, je rituál temné magie, při kterém je potřeba lidská oběť, kterou je nutno chladnokrevně zavraždit. Po odříkání inkantace vznikne soška, ve které je uzamčena část duše vraha. Tyto sošky lze použít i k obnovení těla, pokud je zničeno. Stačí najít a zničit všechny sošky. Zní to jednoduše, ale nebude to až tak jednoduché,“ odtušil. Harry využil toho, že se Merlin na chvilku odmlčel. „Ale jak to, že měl deník, pomocí kterého málem zabil Ginny?“ zeptal se a jemně ji k sobě přivinul v ochranitelském gestu. Slova se tentokrát ujal Godrik. „To je záhada i pro nás, ale předpokládáme, že Voldemort ten deník vytvořil ještě v době svého studia, zhruba tehdy, kdy pomocí baziliška zabil nebohou Uršulu. Nejspíš to byl jeho první pokus o získání nesmrtelnosti.“ Na Godrika navázal Brumbál: „Do teď jsem nevěděl, co mám hledat, ale ze vzpomínek na Toma Raddlea, které se mi podařilo získat, lze vyvodit nějaké závěry. Jedna soška se určitě bude nacházet poblíž Malého Visánku, buď v sídle rodiny Tomova otce, nebo v domě rodiny Gauntů, ze které pocházela jeho matka. Možná tam budou i sošky dvě…“ Na Brumbálova slova odpověděl Salazar: „Máš úplnou pravdu, Albusi, shrnul jsi to úplně správně.“ Když Salazar domluvil, tak se zakladatelé a Merlin teleportovali pryč z ředitelny. Harry se znovu ujal slova: „Víš, dědo, myslím si, že bychom měli jít s tebou do Malého Visánku,“ promluvil do ticha, „Já i Ginny dokážeme vycítit přítomnost magie.“ „Tak to bychom tedy měli jít hned,“ odvětil nečekaně nadšeně Brumbál. *** Ředitel, doprovázený svými dvěma oblíbenými žáky, došel zcela nenuceně až na hranice Bradavických pozemků, odkud se s nimi někam přemístil. Nikoho nemohlo ani napadnout, že míří na kopec nad vesnicí Malý Visánek. *** Ginny se na Harryho usmála. Nejdřív posílili svou nitrobranu a pak se jejich mysli navzájem dotkly. Ve více než jen důvěrném spojení, jejich mysli začaly prozkoumávat blízké i vzdálené okolí. Nakonec Harry s Giny našli, co hledali. Z honosného panského sídla na protějším kopci temná magie přímo sálala do okolí. Než vyrazili přes vesnici k sídlu, Harry si oblékl plášť a Ginny s Brumbálem na sebe použili zastírací kouzlo. Po chvilce dorazili k rozpadajícímu se plotu. Harry a Ginny cítili největší koncentraci černé a temné magie z podzemních prostor. Otevřeli tedy polorozpadlou branku a zamířili rovnou do sklepení, kde našli zeď pokrytou velkým počtem run. Všichni tři je začali luštit. Tentokrát vyhrála zkušenost. Již po několika minutách jim dokázal Brumbál přeložit, co je na zdi napsáno. Pokud chtějí vstoupit, musí zaplatit krví. Brumbál chtěl darovat svou krev a už vytahoval dýku, jenže Harry ho zarazil: „Počkej, dědo, mám nápad. Přemístím se do nemocnice, tam určitě najdu dost krve.“ Harry domluvil, zastřel se a přemístil se do Nemocnice u sv. Marka v Londýně, kde nenápadně sebral do láhve krev, která zůstala na chodbě po účastnících ošklivé autonehody. Alespoň ušetřil nemocničním zřízencům nepříjemnou práci. Jakmile měl vše, pro co si přišel, přemístil se zpět do sídla rodiny Raddleů. Hned jak se zhmotnil vedle Ginny, použil část krve z lahve na zeď, která se chvíli chvěla, jako by jí odleželá krev nechutnala. Nakonec se ale odsunula do strany a odhalila velikou místnost s dveřmi na protilehlém konci. Harry pro všechny případy lahev se zbytkem krve uložil do svého vaku. Všichni tři se pomalu a obezřetně vydali směrem ke dveřím. Byli zrovna uprostřed místnosti, když se najednou před nimi objevil tucet mozkomorů. Trojice na nic nečekala a vyvolala své patrony. Patronů bylo najednou nějak moc. Z Harryho hole vyběhl majestátní lev, kterého následoval griffin a fénix. Z Ginniny hole vyrazil pegas a majestátní lvice a z Brumbálovy hůlky vyběhl jednorožec a vzápětí vyletěl i fénix. Patroni rozsápali mozkomory na cáry připomínající tlející látku právě vytaženou z hrobu. Trojice pokračovala odhodlaně dál. Přes dveře se dostali do další místnosti, v jejímž středu našli na podstavci asi dvacet palců vysokou sošku, která Ginny i Harrymu velmi nepříjemně připomněla Toma, který vystoupil z deníku. Harry a Ginny si připravili hole a Brumbál zas bezovou hůlku. Pokračovali směrem k sošce. Když byli napůl cesty, objevily se po celé místnosti všechny možné druhy hadů, jedovatých i škrtičů. Harry s Ginny se nad tím moc nepozastavovali a promluvili k nim v jejich jazyce. „Ussstuppte nám z cesssty!“ zasyčeli a hadi jim odpověděli: „Ááno, nááššš pane a nááššše paní.“ Hadi se odplazili stranou a trojice pokračovala dál, až došla k podstavci, na kterém stála Voldemortova soška. Brumbál se jí už chystal sebrat, ale Harry ho důrazně zarazil. „Zadrž, dědo, na té sošce je velmi zlá kletba, mohla by tě i zabít.“ „Děkuju ti, Harry,“ poděkoval mu Brumbál a mávl hůlkou. Sošku obalila skleněná koule a teprve potom ji vzal opatrně do rukou. V té chvíli se začaly otřásat stěny a padat kameny ze stropu. Harry na sebe okamžitě vzal podobu fénixe a řekl Ginny a svému dědovi, aby se ho chytili. Jakmile to udělali, fénix je všechny přenesl do ředitelny v Bradavicích, kde se všichni tři spokojeně svalili do křesel u krbu. Chvilku odpočívali a pak Brumbál objednal u skřítků čaj a nějaké piškoty. Harry se chvilku ošíval, bylo na něm vidět, že nad něčím přemýšlí, a pak promluvil. „Dědo, teď už víme, že zakladatelé měli pravdu. Pokud chceme porazit Voldemorta i Morganu, budeme muset získat knihu, známou jako Šalamounův klíč. V té knize jsou popsána ta nejsilnější kouzla světlé magie, která používali Kristovi následovníci. Věřili, že magie má sloužit pouze dobru a proto je v té knize skryto i kouzlo, které dokáže zbavit magických schopností každého, kdo se vydal na cestu zla. Snad bude fungovat i na Voldemorta a Morganu. Určitě tam najdeme i způsob, jak zničit ty proklaté sošky, protože naše běžná kouzla jim zjevně neublíží. Místnost se opět propadla do ticha. Ginny napadlo, že je to asi poprvé, co vidí Brumbála přemýšlet a pečlivě zvažovat, co odpoví. „Ta kniha je velmi mocná zbraň, měli bychom ji najít dřív, než se o ní dozví Voldemort. Samozřejmě, pokud již o její existenci neví. Pověřím důvěryhodné členy řádu, aby prošli všechny dostupné knihovny a knihovny všech kouzelnických škol… Bohužel, pokud nebudou dost rychlí nebo nebudeme mít dost štěstí, znamená to, že Voldemort nebo Morgana pochopí, že něco hledáme dřív, než tu knihu získáme. Oba jsou dost schopní a bezohlední na to, aby nás dokázali předběhnout…“ Brumbál domluvil a Harrymu došlo, jak je jeho dědovi nepříjemné nemít věci zcela pod kontrolou. Alespoň trošku ho mohl uklidnit: „My projdeme naši knihovnu, je rozsáhlejší než ta bradavická.“ „To je, myslím, vše, co můžeme zatím udělat“ dodala Ginny, a chystali se opustit ředitelnu, ale Brumbál je zarazil. „Málem bych zapomněl, mám tu pro vás výsledky vašich zkoušek,“ a podal jim šest pergamenových obálek nadepsaných jejich jmény. Harry s Ginny vzali obálky a vydali se za svými přáteli. *** Našli je v Tajemné komnatě, jak pilně studují knihy z Harryho knihovny, kterou celou okopírovali a přenesli sem, aby se pro ně nemuseli pořád přemisťovat do Harryho sídla. Předali jim výsledky, které si všichni se zatajeným dechem převzali. Zjistili, že mají všichni všech 10 NKÚ s výsledkem Vynikající ve všech předmětech. Po prostudování výsledků NKÚ se všichni ponořili do svých knih. Naštěstí do večeře nebylo daleko, protože Harrymu a kupodivu i Ginny při jejich dobrodružství notně vyhládlo. Na večeři se vrhli jak dva hladoví vlci. Když dojedli, teprve prozradili přátelům, co s Brumbálem zažili. *** Draco si připadal, jako by se dostal mezi dva mlýnské kameny. Celá jeho výchova, všechny jeho vzpomínky přímo křičely, aby se od toho Potterovic spratka držel v bezpečné vzdálenosti, ale zároveň měl pocit, jako by část jeho duše, jeho samotné podstaty žádala, aby si s tím mizerou, kterého jeho otec pasoval na úhlavního rodinného nepřítele, promluvil. Draco si nemohl nevšimnout, jak se Potter a jeho přátelé změnili. Fyzická síla a magická moc z nich přímo čišely a on si proti nim připadal takřka jak nedochůdče. Po dlouhém váhání se konečně rozhodl, že si s nimi otevřeně promluví. Vytrénované těla děvčat ho zaujala a svaly kluků vypadaly působivě, ale to nebylo to, co hledal. Potřeboval odpovědi. Potřeboval něco, co by jeho existenci dalo smysl a řád. Příležitost se mu naskytla až při večeři třetí den po zpackaném útoku na Ministerstvo. Počkal, až dojedí, a nervózně je oslovil: „Mohl bych si s vámi všemi promluvit?“ Harry a Giny vypadali trochu naježeně, jenže on nemohl tušit, že právě začali využívat své telepatické schopnosti podpořené klasickou výukou zakladatelů. Než mu Harry odpověděl, byl si už dávno jistý tím, že cokoliv od něj uslyší, je míněno upřímně. Kdyby věděl, že se mu Potter a ta Weasleyovic zrzka beztrestně prohrabují vzpomínkami, určitě by s nimi dál nemluvil. Kdyby věděl, že si plně uvědomují, jakému tlaku byl od svého otce vystaven, možná by pochopil, proč se ho na nic neptají. „Musím se vám omluvit. Vím, že jsem vám mnohokrát ublížil a lituji toho,“ začal celkem předvídatelně. „Opravdu mě to mrzí,“ dodal s malou prodlevou a čekal, co mu řeknou. Přímo před jeho očima proběhla poměrně ostrá telepatická výměna názorů, které si vůbec nebyl vědom. Ron se nakonec nechal přesvědčit a tak Draco od Harryho uslyšel jen pár prostých vět. „Tvou omluvu přijímáme. Musíme se poradit a zítra po snídani si na bezpečném místě promluvíme. I v Bradavicích mohou mít stěny uši a nikdo z nás si nemůže dovolit zbytečné riziko.“ „Víš jistě, že to chceš?“ pokračoval Harry. „Budeme tě honit, abys získal fyzičku, Weasleyovic spodina tě bude učit věci, o kterých ti tvůj otec ani neřekl. Je to opravdu to, co chceš? Draco jen tiše přikývl. *** Zakladatelé to vše sledovali z Kamelotu, hradu nacházejícího se mimo klasické chápání prostoru a času. Pokud si Draco najde družku, která dokáže neochvějně následovat jejich učení, řád nebeských jezdců definitivně vstane ze zapomnění a bude takřka neporazitelný. Kdyby, pokud, skoro… Kdyby dokázali číst v budoucnosti stejně přesně jako v minulosti, Voldemort a Morgana by se v této rovině existence nikdy nepotkali a oni, zakladatelé, by mohli klidně ve svém sídle. Cesty času, příčin a následků jsou spletité, vždyť ani Merlin sám jim zcela nerozumí…
|
Items details
- Hits: 9402 clicks
Tecox component by www.teglo.info
Vaše komentáře a dotazy
„Přišli jsme za tebou, dědo, s problémem, se kterým bys nám mohl pomoci vyřešit. s problémem, který bys nám mohl pomoci vyřešit. a nebo vypustit to vyřešit
„Jak to, ale že měl deník, pomocí kterého málem zabil Ginny?“ „Ale jak to, že měl deník
Možná tam budou i sošky dvě… Možná tam budou i dvě sošky …
Ve více než jen důvěrném spojení, jejich spojené mysli začaly prozkoumávat blízké i vzdálené okolí.Ve více než jen důvěrném spojení, jejich myslí začaly prozkoumávat blízké i vzdálené okolí.
V té chvíli se začaly otřásat stěny a padat kameny ze stropu. V té chvíli se stěny začaly otřásat a ze stropu padaly kameny.
Alespoň trošku ho mohl uklidnit: Alespoň ho mohl trošku uklidnit:
Na večeři se vrhli jak dva hladoví vlci. Když dojedli, teprve prozradili přátelům, co s Brumbálem zažili. Na večeři se vrhli jak dva hladoví vlci a teprve když dojedli, prozradili přátelům, co s Brumbálem zažili
„Tvou omluvu přijímáme. Musíme se poradit a zítra po snídani si na bezpečném místě promluvíme. I v Bradavicích mohou mít stěny uši a nikdo z nás si nemůže dovolit zbytečné riziko.“
„Víš jistě, že to chceš?“ pokračoval Harry. „Budeme tě honit, abys získal fyzičku, Weasleyovic spodina tě bude učit věci, o kterých ti tvůj otec ani neřekl. Je to opravdu to, co chceš? připadá mi že mezi těmi dvěma odstavečky něco chybí, protože Draco se o ničem nezmínil ani slůvkem a přesto se ho Harry ptá jestli to ví jistě a jestli to chce a jemu to není vůbec divné
a oni, zakladatelé, by mohli klidně ve svém sídle. podle mě to není dokončené, páč jsem nějak nepochopil co by mohli
Bylo tam i pár dalších nuancí, které nejsou uplně košér, ale ještě se dají skousnout.
Tři věty jsem upravil. Opakovaným přepisováním textu jsme se propracovali k jejich původnímu znění a v poslední verzi jsem to prostě přehlédl.
Budu muset být pozornější...
Díky za konstruktivní kritiku v další kapitole si na to dám pozor
V pořádku.
A Černého fénixe mi raději nepřipomínejte, protože z další kapitoly chybí půl stránky...
Už bude brzo Jarda jí má ve schránce takže do konce tejdne by mohla být
To je v pořádku já i ostatní to chápeme
RSS informační kanál kometářů k tomuto článku.