Jeden, dva, tři, čtyři, pět, šest, … devadesát devět, sto…

Jedno sto pytlíků naplněných krásnou, čistou vodou. Co víc by si ta mrňata mohla v tak pěkně deštivém podvečeru přát? Teď se ještě nenápadně dostat do Vstupní síně a může tenhle povedený kousek provést.

Už teď se musel ovládat, aby se nezačal smát při představě, jak ty pidižvýky zmáčí. Musí vše dobře načasovat, aby mu to Krvavý Baron nepřekazil. Sice to od něj schytá, ale nejdřív se skvěle pobaví.

Navrch je dítětem štěstěny. Venku se rozpršelo. Sama příroda mu pomáhá jeho vtípek vylepšit.

Konečně nastal čas. Už jsou slyšet přijíždějící kočáry.