Hledej

welcomeTahle povídka je můj první pokus. Je pro všechny, kteří mají rádi FanFikci Harryho Pottera. Navazuje na 5. díl Harry Potter a Fénixův řád. Některé prvky z šesté a sedmé knihy zachovám. Ještě maličkost, Justin Finch-Fletchley se zúčastnil bitvy na ministerstvu.

Co se týká mě, tak Lachim je mírně praštěný muž, kterého díky Máji a několika jiných posedlo „básnické střevo“ a výplod této posedlosti máte před sebou.

Doufám, že se Vám bude můj příběh líbit.

Lachim

    Kapitola 29, Zvláštní skupina

      morgan_le_fayNěkolik vteřin panovalo v ředitelně ticho. Harrymu se zdálo, že takové ticho ještě nikdy neslyšel. Poté se Ginny sesula z křesla na zem a začala brečet. Harry přešel k ní. Vzal ji do náruče a sedl si do jejího křesla. Nevěděl, co má dělat, a tak ji začal hladit po zádech. Nic jiného ho nenapadlo, ale Ginny to pomohlo. Její pláč přešel v tichý brekot.

      Ron se vrhnul na Pastorka a chytil ho pod krkem. „To… To… To není pravda! Museli jste se splést! Spletli jste se! Proč?! To ne!“ křičel.

      Kingsley se ani nepohnul a klidně mu odpověděl: „Merlinžel, je to pravda, Rone.“ Rozrušený Weasley ho pustil a sesunul se na kolena.

      „Kdo to byl? Kdo to udělal?“ šeptal.

      „Bellatrix,“ odpověděl věcně Moody, „Asi vám to nepomůže, ale jeden z členů bystrozorského sboru byl náhodou na místě a zasáhl ji. Bude ráda, když nepřijde o nohu a bude do konce života kulhat.“

      „Škoda, že ji netrefil do krku,“ ozvala se Ginny. Její hlas byl najednou chladný a plný nenávisti. Vyskočila Harrymu z klína a její postavu zahalily plameny. Najednou tam nestála Ginny, ale Paní Ohně, zlá, nenávistná a rozzuřená Paní Ohně. Plameny nevyskakovaly jen z její koruny, ale z celého jejího těla.

      „Zabiju ji! Shoří za živa! Spálím ji na popel!“ křičela. Plameny, které ji obklopovaly, neustále zesilovaly. V té chvíli to nevydržel Justin a vzal na sebe svojí podobu Pána Země. Draco ho okamžitě napodobil. Naštěstí nemuseli zasáhnout.

      Ve stejné chvíli totiž začal Fawkes zpívat píseň plnou klidu a smíření. Po pár tónech se k němu přidal Ignis. Bylo zvláštní poslouchat dvě různé a přesto harmonicky znějící melodie. Tento dvojzpěv ji dokázal uklidnit. Paní Ohně zmizela a ředitelně opět stála Ginny. Kdyby neměl Harry reflexy vycvičené chytáním zlatonky, určitě by se zhroutila na podlahu.

      „Vezměte slečnu Weasleyovou na ošetřovnu. Nejlépe zkratkou,“ řekl Brumbál, když se zpět do svých „civilních“ podob vrátili i Draco s Justinem. Ron vzal Ginny z Harryho náruče a přemístil se. Hermiona chytla překvapeného Nebelvíra za ruku a vzala ho za Ronem. Ostatní se vydali na ošetřovnu tradiční cestou.

      Zatímco Lence nepřišlo divné, že se její kamarádi umí v Bradavicích přemisťovat, oba hosté nijak neskrývali své překvapení.

      „Co to bylo, Brumbále? Od kdy se mohou studenti v Bradavicích přemisťovat?“ zeptal se ředitele Moody.

      „Bude vám oběma muset stačit moje slovo, že je to zcela v pořádku. To, co jste viděli, nesmí opustit tuto místnost. Nemůžu vám prozradit víc,“ odpověděl Brumbál.

      „Ale to mně nestačí…“ začal se rozčilovat Moody. Byl ale přerušen připlutím Mylady.

      „Jestli nestačí slovo pana ředitele, tak snad bude stačit moje. Ředitel skutečně nemůže nic prozradit. Je, stejně jako studenti, vázán magickou přísahou,“ pronesla a opět se vrátila do ředitelova bytu.

      Alastor Moody se sice nezdál spokojený, ale jelikož si uvědomoval dosah porušení magické přísahy, tak jen pokrčil rameny.

      „Takže jsme vlastně nic podezřelého neviděli. Jen slečna Weasleyová reagovala poněkud prudce a nakonec se zhroutila,“ shrnul průběh jejich návštěvy Kingsley. Když Brumbál přikývl, tak se rozloučil a krbem se vrátil na Ministerstvo. Moody ho následoval a rozhodně nevypadal spokojeně.

      ----------------------

      Kousek na sever od Police nad Metují za vesnicí jménem Žďár se z malé roviny, vytvořené rozšířeným údolím řeky Metuje, zdvíhá hora. No, spíš větší kopec. Přesto je díky svému tvaru nepřehlédnutelná. Na jejím plochém vrcholu se nachází skalní město. Přesně tam, do skal plných nejrůznějších úkrytů, míří tři benediktýni z kláštera v Broumově.

      Té hoře se říká Ostaš. V době, o které vyprávím, tam hnízdil i párek orlů šedopírkatých, magické varianty orlů skalních. Na rozdíl od nich mají na hlavě korunku tvořenou nejméně pěti šedými pírky. Čím více pírek, tím starší orel a tím silnější je i jeho magie.

      „Vítejte, přátelé. Je to pro nás čest,“ přivítal příchozí samec.

      „To my jsme poctěni, že na svá bedra vezmete takový úkol, Josefe,“ odpověděl otec Petr. Věděl, že do Británie se už nepodívá. Tohle je poslední dopis, který předá. Ten další už musí odnést jeho žáci.

      „Neprotahujte to. Každý z nás je tu z nějakého důvodu,“ okřikla je Zuzana, Josefova družka. Václav s Janem se museli smát. Kdyby je Zuzana nezastavila, tak by se ti dva dokázali skrz uctivá slova dohadovat minimálně hodinu, ostatně jako vždy když se setkali.

      Otec Petr se na ty dva zamračil a oni se konečně přestali smát. Otec Jan vytáhl z hábitu srolovaný pergamen. Josef vzlétl a uchopil dopis do pařátů. Ten zazářil našedlým světlem a zmizel. Mniši se rozloučili a sešli zpět do údolí, odkud se bezpečně přemístili na skryté místo nedaleko jejich kláštera.

      ----------------------

      Novina o vražedném útoku na čtyři zaměstnance Ministerstva kouzel se bradavickými chodbami a síněmi roznesla rychlostí zvuku. Stejně jako jejich jména. Veškeré klepy a spekulace, popravdě řečeno v mnohém pravdivé, byly uvedeny na pravou míru večer, když nečekaně přilétly sovy se zvláštními vydáními Kouzelnických novin a Denního věštce. Harry si jako vždy přečetl nejprve svůj výtisk Kouzelnických novin.

      Čtyřnásobná vražda v centru Londýna!

      Během dnešní polední pauzy byli v centru Londýna zavražděni čtyři zaměstnanci Ministerstva kouzel. Přímo v ulicích hlavního města se oběťmi smrtijedů stali: členka Starostolce Griselda Marchbanksová, velitel sboru bystrozorů Rufus Brousek, mladší tajemník ministryně kouzel Percival Weasley a sekretářka odboru kouzelnických sportů a her Penelopa Clearwaterová, snoubenka pana Weasleyho. Jejich portréty najdete na stranách 2 a 3.

      Jak jsme uvedli výše, byly tyto atentáty provedeny za bílého dne, ve třech případech dokonce přímo mezi mudly. Svědkové mezi útočníky poznali Bellatrix Lestrangeovou, Fredericka Frosta a Arnolda Yaxleyho. Jmenovaným se, merlinžel, podařilo utéct a seznam jejich dosud nepotrestaných zločinů se tak opět rozšířil. Jednoho smrtijedů se podařilo zadržet.

      Marcus Flint, nedávný absolvent Bradavické školy, byl již umístěn do cely předběžného zadržení a obžalován z napomáhání k vraždě, spiknutí a členství v teroristické skupině, jejíž členové si říkají smrtijedi. Druhá dvě obvinění jsou podána na základě nedávno schváleného zákona.

      Na mimořádné tiskové konferenci oznámila ministryně Amélie Bonesová pokračování existence zvláštní vyšetřovací skupiny „Bad Tom“. Ta je složená ze zástupců bystrozorského sboru a mudlovské policie. I nadále bude pokračovat v pátrání po samozvaném lordu Voldemortovi i po jeho následovnících.

      Dále ministryně oznámila, že obětem uděluje In memoriam Merlinův řád druhé třídy a všem bude vypraven ministerský pohřeb.

      Tom Rojvol Raddle a jeho nohsledi tímto útokem jen znovu potvrdili svoji nebezpečnost pro kouzelnické i mudlovské obyvatelstvo Britských ostrovů. Jsme tímto činem hluboce zasaženi a vyjadřujeme naši upřímnou soustrast rodinám pozůstalých.

      Kromě portrétů zvláštní číslo obsahovalo i podrobnosti útoků, rozhovory s ministryní, bystrozorem Pastorkem, několika svědky a oficiální vyjádření Ministerstva. Ruch, který ve Velké síni obvykle panoval, se ten večer vůbec neozval. Ta zpráva všechny zaskočila a noviny potvrdily jejich nejhorší obavy. Popravdě řečeno, skutečnost v mnohém překonávala i ty nejdivočejší spekulace. Takovéto útoky za bílého dne nikdo nepamatoval. Do ticha se ozval ředitelův hlas. Oproti jiným dnům, kdy byl zvučný a pevný, byl dnes tichý, plný bolesti a žalu.

      „V tuto chvíli už všichni víte, co se dnes v poledne v Londýně stalo. Tyto bezprecedentní útoky zasáhly mnohé z nás osobně. Byli to naši příbuzní, známí nebo spolužáci. Pan Weasley a slečna Clearwaterová ještě nedávno navštěvovali tuto školu a madam Marchbanksová byla členkou komise u NKÚ a OVCÍ. Rufus Brousek byl čestný člověk a vynikající bystrozor.

      Tom Raddle, samozvaný lord Voldemort, dnes znovu předvedl, že mu nezáleží na jakýchkoli, byť pochybných, ideálech. Jediné, po čem baží, je moc. Moc a ovládání všech a všeho.

      K tomu, aby dosáhl svého, se neštítí ničeho. Vydírání, mučení a vražda jsou pro něj jen prostředky vhodné k dosažení cíle - absolutního ovládnutí celého světa. Ovládnutím Británie to neskončí. Ve svých očích se vidí jako pán světa. Celého, toho kouzelnického i toho mudlovského.

      Mudlovský svět označuje takovéto zločiny jako terorismus. A já neváhám označit Toma Raddla za teroristu, za hlavu teroristické organizace, jejíž členové si říkají smrtijedi. Terorismus nesmí ovládat naše myšlení a určovat naše postoje. Obojí je jen věcí našeho mozku a našeho srdce.

      Truchleme pro ty, které jsme dnes, a nejen dnes, jeho vinou ztratili. Truchleme pro ně a nechme je žít ve svých vzpomínkách. Tam budou žít nadále tak, jak si je pamatujeme.

      Nedejme se zastrašit hrůzou činů tohoto tyrana. Vezměme si příklad z těch, kterých se bál tak, že je zavraždil. Vezměme si příklad z jejich statečnosti a buďme stejně stateční jako oni a odhodlaně stůjme na straně lásky a svobody. Na straně naděje a budoucnosti bez nenávisti. Na straně dobra.

      Tito čtyři lidé se připojili k zástupu odvážných a spravedlivých, kteří obětovali život pro naše dobro. Uctěme jejich památku tím, že i my budeme bojovat se zlem, s nenávistí a netolerancí. Že i my neuhneme z cesty spravedlnosti a lásky.

      Prosím všechny přítomné o minutu ticha nejen za dnešní mrtvé, ale za všechny oběti zla.“

      Když Brumbál domluvil, tak celá Velká síň povstala a sklonila hlavy, aby uctila památku těch, kteří přišli o svůj život v boji dobra a zla. Vlastně skoro celá. Pansy Parkinsonová a skupinka kolem ní nevstala. Naopak v jejich očích se odráželo jen pohrdání a vzdor. Ti, co zemřeli, zemřít měli. Zemřeli, aby jejich Pán zaujal své právoplatné místo, místo vládce.

      Když uplynula minuta, tak opět promluvil Brumbál.

      „Děkuji vám. Teď přeji všem dobrou chuť.“ Všichni se posadili a pustili se do večeře, která se objevila na stolech.

      Po tom, co Pansy předvedla na večeři, se ona i její nohsledi ocitli v ještě větší izolaci než předtím. Do řad Bradavické domobrany, která se vyvinula během školního roku z Brumbálovy armády, se přihlásili i ti studenti, kteří si dosud nevybrali stranu.

      ----------------------

      Leonard se udiveně rozhlížel po svém pokoji. Po svém vlastním pokoji! Žádná komora za kuchyní, ale vlastní pokoj! Pořád nemohl uvěřit tomu, že má rodinu. Rodinu, která ho miluje. Posadil se na postel a podíval se na hromadu oblečení vedle sebe. Ještě nikdy neviděl tolik šatů pohromadě. On měl vždy jen dvě košile a dvoje kalhoty a ani páni toho nikdy o moc více neměli. A tahle celá hromada je jen jeho.

      Ráno po snídani ho strýc s tetou vyzvedli v Bradavicích. Pak se s nimi přemístil do Příčné ulice a celé dopoledne nakupovali jeho nové věci. Kromě oblečení to byly i nějaké hračky a několik knížek. Nakonec dokonce dostal sovu! Svoji vlastní sovu! Byl to krásný puštík ušatý. Ten teď seděl ve své kleci a podřimoval. Leonard mu už stihl vymyslet i jméno. Začal mu říkat Salai.

      ----------------------

      K nedělnímu famfrpálovému zápasu nastoupily oba týmy s černými páskami na rukávech dresů. Brumbál ho chtěl původně přesunout, ale když chtěl s týmy probrat náhradní termín, tak začali sourozenci Weasleyovi vehementně protestovat. Nakonec jim ustoupil.

      Před zápasem zazpíval Pěvecký sbor bradavických duchů dvě písně k uctění památky zesnulých. Bylo to Rekviem jednorožce od Clarence van Tempa a Ave Maria Franze Schuberta. To zařadili kvůli mudlovskému původu Penelopy.

      Po tomto úvodu nasedla obě družstva na košťata a vzlétla. Madam Hoochová vypustila potlouky se zlatonkou a s písknutím vyhodila do vzduchu camrál a zahájila tak zápas.

      Harry ihned vzlétl do vzduchu a rozhlížel se po zlatonce. Koutkem oka při tom dokázal sledovat camrál, jedním uchem poslouchat komentátora, tím byl jako obvykle výborný Andrew Linden.

      I když Draco už nebyl ve Zmijozelu v nemilosti, tak z důvodu své, řekněme rekonvalescence, seděl na tribuně. Jeho místo zaujala o rok mladší Astorie Greengrassová, sestra Dafné.

      Jako první se camrálu zmocnilo družstvo Zmijozelu a pohotově využilo Ronův nedostatek koncentrace v začátku zápasu. Během dvou minut vedl 10 : 0.

      To jako obvykle nabudilo nebelvírské střelce a ti za několik málo okamžiků vyrovnali. Vedení v zápasu se začalo přelévat z jedné strany na druhou a ani jeden tým si nedokázal vytvořit větší náskok.

      Potlouky létaly jako zběsilé. Odrážeči obou týmů se činili a hráči měli co dělat, aby se potloukům vyhýbali.

      Zápas už trval přes tři hodiny a skóre bylo vyrovnané, 150 : 150, když se konečně objevila zlatonka. Oba chytači do té doby jen kroužili nad hřištěm, popřípadě ho křižovali a marně ji vyhlíželi. Spíš občas zasahovali do hry a pomáhali střelcům svých týmů.

      Teď se zlatonka líně vznášela přesně nad středem hřiště. Harry se k ní rozletěl ve stejnou chvíli jako Astorie. Každý vyrazil z jiné strany hřiště, a co nejvíc využíval možností svého koštěte. Harryho Kulový blesk byl o něco rychlejší než Astoriina nová Kometa X, ale ta zase měla trochu lepší manévrovací schopnosti.

      Ke středu hřiště se přiblížili ve stejnou chvíli, ale zlatonka vyrazila z Harryho pohledu vpravo. Astorie díky Kometě získala menší náskok, ale pak se musela uhnout potlouku, a k nepokojnému míčku měl najednou blíž Harry.

      Zlatonka začala kličkovat a nakonec se schovala pod tribuny. Tam měla navrch opět Astorie, ale jakmile se dostali zpět na hřiště, tak se Harry dostal o pár palců před ní. Zlatonka se najednou zastavila a rozletěla proti nim. Proklouzla mezi nimi a vyrazila přímo vzhůru.

      Oba se bleskurychle vytočili a vyrazili za ní. Okřídlený zlatý míček začal ve zhruba osmi metrech najednou kroužit a tady se ukázaly Harryho zkušenosti. Na rozdíl ad Astorie, která zlatonku dál pronásledovala, si na ni prostě počkal a chytil ji do napřažené ruky. Přišlo mu, že ji tím překvapil, dá-li se to o zlatonce říct.

      Andrew ohlásil konec zápasu se skóre 340 : 190 pro Nebelvír. Když Harry přistál, nabídl Astorii ruku a ta ji přijala.

      „Chytáš první rok. To je jediný důvod, proč jsem chytil zlatonku já. Pokud zůstaneš u týmu, tak mám příště co dělat. Jsi skvělá,“ řekl jí.

      „Díky. Vyhrál jsi zaslouženě,“ odpověděla Astorie a usmála se na něj. V té chvíli se k němu nenápadně přivinula Ginny, aby si ho ochránila. „Neboj se Ginny,“ reagovala pobaveně zmijozelská chytačka, „Je jen tvůj.“

      Pak se už oba týmy vydaly do svých šaten a vrátily se do školy. Tentokrát se v nebelvírské věži neoslavovalo. Včerejší události zcela přehlušily radost z vyhraného zápasu. Všeobecně přišlo osazenstvu věže nemístné cokoliv slavit.

      ----------------------

      V pondělních novinách Ministerstvo oznámilo, že se rozloučení bude konat v odpoledních hodinách na Pamětním hřbitově. Ten byl nově založen v okrajové části Londýna a pečlivě ochráněn mnoha kouzly. Přesto, že přesný čas pohřbu nebyl oznámen, tak se na pohřbu objevilo nečekaně velké množství lidí.

      Kromě rodin pozůstalých přišlo i mnoho současných a nedávných studentů Bradavic, přátel Percyho a Penelopy. Byl tu také Brumbál a hlavy jejich kolejí. Objevilo se zde dokonce několik Zmijozelů. Oficiální delegaci z Ministerstva, vedenou samotnou ministryní madam Bonesovou, doplňovala řada kolegů a přátel zesnulých. Nechybělo ani několik novinářů, včetně většinou přítomných upřímně nesnášené Rity Holoubkové. Zdaleka nejpočetnější byl však dav zvědavců a čumilů, kteří si prostě takou událost nemohli nechat ujít, a okupovali vchod na hřbitov od chvíle, kdy si v novinách přečetli oznámení. Ti byli nakonec nuceni zůstat před branou.

      Třebaže nový, a ještě bez hrobů, byl hřbitov rozčleněn promyšlenou soustavou cest a cestiček vysypaných bílým pískem ošetřeným herbicidním kouzlem. Přímo proti bráně u zadní obvodové zdi byly připraveny tři hroby, jeden pro Rufuse Brouska, druhý pro madam Marchbanksovou a třetí, největší, společný pro Penelopu a Percyho. Jejich rodiče si přáli, aby byli jako snoubenci pohřbeni do společného hrobu.

      Harry doprovázel uplakanou Ginny. Spolu s ním se k rodině Weasleyových přidali i všichni jejich přátelé. Smutná atmosféra zasáhla všechny. Dokonce i věčně optimistická a veselá Lenka měla oči červené od slz a paní Weasleyová se držela jen tak tak. Pan Weasley se na Harryho podíval s nevyřčenou otázkou v očích a po jeho souhlasu se v nich ukázal i vděk. Popravdě řečeno si Harry nedovedl představit, že by odmítl.

      Všichni už byli na hřbitově, když přijely smuteční kočáry, každý tažený párem vraníků. Čtyři šestice mužů, bystrozorové, členové Starostolce, bývalí studenti Havraspáru a pět Weasleyů s Harrym, odnesli rakve na místa jejich spočinutí a zůstali u nich jako čestná stráž. Poslední rozloučení si vzala na starost sama ministryně.

      „Sešli jsme se zde, abychom se rozloučili se čtyřmi statečnými lidmi. Některé z nich jsem měla to štěstí poznat více, jiné méně, ale jedno vím jistě. Byli to lidé stateční a oddaní své práci. Nebáli se přiznat omyl a byli kdykoli ochotní bojovat za lepší svět pro nás všechny.

      Vím, že vyznamenání, která jim posmrtně Ministerstvo udělilo, je nevrátí mezi nás. Ani moje slova, ani slova nikoho jiného, nemohou utišit bolest v srdcích jejich rodin a přátel. Něco nám po nich ovšem přece jen zůstane. Zůstanou nám naše vzpomínky a zůstane nám jejich odkaz. Odkaz o tom, že i v momentě, kdy hledíte z očí do očí vlastní smrti, se vyplatí bojovat pro dobro všech.

      Nikdy na ně nezapomeneme a nikdy nám nezmizí z našich srdcí.“

      Madam Bonesová utichla a na hřbitově, kupodivu i před ním, nastalo ticho přehlušované jen občasným cvaknutím fotoaparátu a vzlyky přítomných. Dokonce i Ritin bleskobrk se na několik vteřin odmlčel. Během tohoto tíživého ticha spustilo čtyřiadvacet hůlek pomalu rakve do hrobů. Pak už hosté kondolovali pozůstalým a na rakvích se hromadily květiny. Hřbitov se pomalu vyprazdňoval. Během hodiny tam zůstaly jen rodiny zesnulých.

      Madam Bonesová kondolovala pozůstalým jako poslední. Když si sedla do své ministerské limuzíny, tak se podívala po čtveřici svých spolujezdců. Dvě ženy a dva muži se pohřbu neúčastnili a zůstali v autě. Obě ženy zcela nepokrytě brečely a i na tvářích mužů bylo znát, že uronili několik slz.

      „Upřímně vás obdivuji. Já bych to nezvládla,“ řekla jim, když se auto rozjelo.

      ----------------------

      Bylo krásné středeční odpoledne a Lenka s Justinem se procházeli kolem jezera. Vlastně se ani neprocházeli, ale mířili na jedno skryté místečko, které objevili na podzim. Celé odpoledne tam svítilo slunce, a pokud bylo horko, tak se mohli schovat ve stínu pod velikým dubem.

      „Co je s tebou, Lenko?“ zeptal se Justin, „Vím, že pohřeb byl sotva před týdnem, ale nemyslím, že by to byl pravý důvod tvojí nálady.“

      „Já… Jen se nemůžu dočkat svého dopisu. Už to je celkem dlouho, co má Draco svůj klenot a já pořád nic,“ odpověděla Lenka, „Jak jsi poznal, že si pro něj máš dojít?“

      „To ti nepovím. Prostě jsem najednou musel jít. Nevěděl jsem ani kam, ale směr se tak nějak udával sám. A ty se dočkáš už brzy. Neboj,“ odpověděl Justin s úsměvem a políbil svoji přítelkyni na tvář.

      Lenka se vděčně pousmála. Právě kvůli tomuhle ho miluje. Přesně ví, co má kdy říct. Ví jak jí zvednout náladu. Je pozorný, galantní a ještě ji miluje. Nic víc si nemůže přát.

      Posadili se na malou lavičku, kterou si nedávno vykouzlili, a v tichosti pozorovali hladinu jezera a odlesky slunečních paprsků. Rádi spolu takhle mlčeli a tohle místo k tomu bylo jako stvořené. Seděli takhle asi hodinu, když se Lenka zvedla a vydala se beze slova zpátky ke škole. Justin se usmál a šel pomalu za ní. Dočkala se. Byl celkem zvědavý, který tvor jí donese dopis.

      Lenka prošla kolem smuteční vrby a zamířila směrem k Hagridově boudě. Minula ji a došla až na okraj Zakázaného lesa. Chvíli se nerozhodně rozhlížela, ale pak zahnula vlevo a vydala se podél lesa k nedaleké velké borovici. Vůbec si nevšimla, že jí Justin celou dobu sleduje a už není sám, ale je s celou jejich partou.

      Zastavila se pod borovicí a sledovala, jak po jejím kmeni lezou sem a tam kůrolezi. Občas se na ní nějaký podíval, ale jinak si ničeho nevšímali a dál se starali o svůj strom.

      „Rád Vás poznávám, má paní,“ ozvalo se ze shora. Lenka zvedla hlavu a spatřila párek orlů šedopírkatých. Oba slétli na nejnižší větev.

      „Potěšení je na mé straně,“ odpověděla Lenka.

      „Jmenuji se Heath a moje družka je Shannyn. Za všechny tvory větru vám přísahám věrnost, má paní.“

      „Děkuji a vaši pomoc vděčně přijímám,“ odpověděla Lenka. Heath se vznesl a v jeho pařátech se našedle zablesklo. Poté se objevil svitek, který orel pustil Lence do napřažených rukou.

      „Svoji povinnost jste splnili. Doufám, že vaše pomoc nebude potřeba a ještě jednou vám děkuji,“ řekla Lenka.

      „Nashledanou, paní,“ rozloučili se oba dravci a odletěli do lesa.

      Lenka se usmála a s pergamenem v ruce se otočila, aby se podíval do tváří svých kamarádů, kteří stáli kousek za ní.

      „Mám ho,“ zamávala s dopisem a vyrazila směrem k nim.

      ----------------------

      Jedna z londýnských ulic se jmenuje Arthur Road. Najdeme ji nedaleko All England Lawn Tennis Clubu. Ten dům přehlédne každý, kdo jde kolem. Je to naprosto obyčejná budova. Ale jen na první pohled. Vlastní ho totiž Ministerstvo.

      Dosud byl používán jen nárazově, ale nyní zde bydlela čtveřice lidí. Dvě ženy, April a Ginger, spolu s dvěma muži, Leonem a Fredem. Všichni čtyři se jednoho březnového dne sešli v salonu. Chvíli popíjeli čaj, když dorazila očekávaná návštěva. Dva mladí muži. Jeden z nich si říkal Iolaos a druhý Jiro.

      „Všichni víme, proč tu jsme. Právě teď a tady vzniká tajný tým, který bude řešit problémy spojené s Tomem Raddlem,“ začal schůzi Iolaos, „Dnes se dozvíte svá místa v týmu. Dámy se soustředí na vyhledávání, třídění a vyhodnocování informací, pánové na práci v terénu. Věřím, že naše činnost napomůže jeho porážce.

      „Pan Jiro,“ jmenovaný kývl hlavou, „vás bude učit mudlovskou sebeobranu. Zítra se k nám ještě připojí slečna Felicity, počítačová odbornice.“

      „Proč počítače? To je přece mudlovská záležitost,“ divil se Leon.

      „Potřebujeme co nejvíce informací. Snad nemusím připomínat říjnové útoky. Počítač nám v tom pomůže. Nesmíme zanedbat žádnou maličkost,“ odpověděl Iolaos.

      ----------------------

      V Komnatě nevyšší potřeby seděla naše skupinka a pečlivě poslouchala obsah nového dopisu.

      Na hradě tom šťastně žila,

      po svém trůnu netoužila.

      Krvavá když vláda končí,

      s prstenem se šťastně loučí.

      Strom jej skryl, ty ho znáš,

      jen tři klíče zatím máš.

      Večer Amor svátek slaví,

      ať jsi ten den v plném zdraví.

      V hradě hroby princů leží,

      musíš hledat v jižní  věži.

      U vchodu tě havran čeká,

      nepřátel tvých se neleká.

      Až získáš klíč poslední,

      v mysli se jí rozední.

      Najdeš strom, co prsten chrání,

      on zase svoji vzácnou paní.

      K příteli se vrátí štěstí,

      to chod věcí jemu věští.

       

      Items details

      • Hits: 8309 clicks

      Tecox component by www.teglo.info

      Vaše komentáře a dotazy  

      #
      Drticool 24 Březen 2014
      8/10
      #
      Zlatuli 25 Březen 2014
      Hezká kapitola. Už se moc těším na další.
      #
      panvita 25 Březen 2014
      perfektní kapitola 10/10
      jsem moc zvědavej na další kapitolu a jsem zvědav na tu novou tajnou skupinu od začátku je vidět co dělají ale měli by časem spolupracovat s Fénixovým řádem aby měli šanci když je jich poměrně málo
      #
      Lachim 25 Březen 2014
      Díky za komentáře. :-) Panvito Zvláštní skupina nemůže s Řádem spolupracovat na přímo. Jsou pro to závažné důvody. Pokud tě to nenapadne, tak se vysvětlení dočkáš až po Voldyho porážce. :-* :P :o3
      #
      panvita 25 Březen 2014
      Citace Lachim:
      Díky za komentáře. :-) Panvito Zvláštní skupina nemůže s Řádem spolupracovat na přímo. Jsou pro to závažné důvody. Pokud tě to nenapadne, tak se vysvětlení dočkáš až po Voldyho porážce. :-* :P :o3


      Tak teď si mi nasadil brouka do hlavy napadají mě dvě možnosti
      1. tajní agenti
      2.odpadlíci od smrtijedů kteří se skrývají a snaží se pomoct k Voldyho pádu
      #
      Káťa-chan 26 Březen 2014
      Felicity? Počítačová odbornice? Proč mám pocit, že jsi sledoval Arrowa?
      Jinak moc pěkný díl...Jsem zvědavá na pokračování příběhu...:-)
      #
      Noer 27 Březen 2014
      Krásná kapitola, jenom pořát přemýšlím o zbývajících z 10-Lenka a kdo dál :-? ??? Harry???
      #
      Lachim 30 Březen 2014
      Káťa: Ano, sleduju Arrowa. Popravdě řečeno při vymýšlení jmen nejsem zrovna originální. Většina má nějaký předobraz ve skutečnost.
      Noer: Lenku do Zlaté komnaty doprovodí Harry-hledač a McGonagallová- Paní prstenu. (viz předchozí kapitoly)
      #
      panvita 11 Červen 2014
      Ahoj Lachime jak si na tom s novou kapitolou???