Kapitola 11, Zásnuby |
Ráno při snídani seděl Fawkes opět na opěradle Harryho židle a radostným pípnutím přivítal tvář svého bývalého pána na portrétu, který někdo večer ze zahrady přenesl na krbovou římsu v kuchyni. Harry se na Brumbála usmál a řekl: „Vidím, že se vám opravdu líbí v naší společnosti, pane profesore, nečekal jsem, že vás uvidím tak často.“ Brumbál se zasmál: „Jistě, že je mi dobře ve vaší společnosti Harry, ve škole mají všichni spoustu práce s přípravou na zkoušky a paní profesorka McGonagallová je plně zaměstnána plánováním zkoušek se zkušební komisí. Navíc, když se dozvěděla, že vlastníš kopii mého portrétu, tak mi dala na prázdniny důležitý úkol. Jestlipak uhádneš, jaký?“ Harry se trochu rozpačitě začervenal. „No… Vzhledem k tomu, že mě nabádala, abych se během prázdnil učil, tak se asi domnívá, že jsem pozadu a měl bych to do začátku školního roku dohnat…“ Hermiona přísně napomenula culícího se Rona: „Nevím, čemu se směješ, Rone, jsi na tom přibližně stejně jako Harry, měl by ses učit s ním!“ A Ginny se solidárně přidala: „Však i já jsem v tomhle školním roce dost zameškala, měla bych se s vámi učit taky.“ Profesor s úsměvem sledoval jejich nadšení a pokračoval: „Nesmíš to paní profesorce zazlívat Harry. Ona chápe, že důvody, pro které jsi trochu pozadu, jsou zcela pochopitelné. Ale protože je teď ředitelkou, tak shání nejen učitele obrany proti černé magii a studia mudlů, ale také učitele přeměňování a není si jistá, zda pod vedením nového profesora, zvládneš dohnat zameškanou látku i připravit se ke zkouškám. Řekla, že ti kdysi dala nějaký slib, a že je stále odhodlaná ho dodržet.“ A tak jim Harry vyprávěl, jak na profesní poradě před Umbridgeovou Harrymu slíbila, že mu pomůže stát se bystrozorem, i kdyby to bylo to poslední, co v životě udělá. „Ještě pořád přemýšlíš o tom, že budeš bystrozorem Harry?“ zeptal se Brumbál. Harry se zamyslel: „Abych pravdu řekl´ tak jsem o tom po předchozích událostech ještě neuvažoval, ty ano Rone?“ „Já si pořád myslím, že je to, to nejlepší, co bych chtěl dělat…“ odpověděl Ron. A Ginny se přidala: „Já jsem se rozhodla, že to taky zkusím, víš přece, jak jsem měla ráda Tonksovou.“ Harry se na ně zamyšleně díval a pak pokračoval: „Myslím, že mě teď mnohem víc láká učitelská dráha, ale vzhledem k tomu, že dobrý učitel by měl nejprve získat trochu praktických životních zkušeností, tak bych asi měl uvažovat o tom, stát se nejprve bystrozorem. Nebo si umíte představit lepšího učitele obrany proti černé magii, než zkušeného, bývalého bystrozora?“ dodal s pohledem do Brumbálových očí. Ten se usmál, ale v jeho očích se objevili slzy dojetí z toho, že jeho oblíbený žák se rozhodl kráčet v jeho stopách. Pak řekl: „O tom, že máš skvělé pedagogické schopnosti, už si nás přesvědčil s tou svou Brumbálovou armádou Harry. Nevím ale, jestli ti tvůj osud tuhle dráhu bude přát. Spousta lidí by tě jistě za pár let ráda viděla jako ministra kouzel…“ Harry se zhrozil: „Tak to mě tedy opravdu neláká, po zkušenostech, které mám s politikou, je ministr to poslední, co bych někdy toužil dělat. Na to prostě nemám a asi nikdy mít nebudu. Navíc Kingsley Pastorek je poměrně mladý a oblíbený, ten by nám měl vydržet dlouho.“ Všichni se uvolněně rozesmáli. Teď, když už to měli všechno za sebou, tak se tomu, co zažili s Popletalem a pak s Brouskem, mohli jen smát. Když se uklidnili, tak profesor pokračoval: „Harry, jestli souhlasíš, tak můžeme začít první lekcí. Když tak koukám na Fawkese, tak si myslím, že se mu stýská po jeho pohodlném bidýlku, které jsem mu kdysi pořídil. Profesor Snape ho nechal zmizet, tak co kdybys ho teď zkusil přivolat?“ Harry se podivil: „To můžu přivolat něco, co nechal někdo jiný zmizet?“ „Jistě Harry, stačí, když víš jak přesně, taková věc vypadala. Dokážeš si přesně, do posledního detailu, vybavit Fawkesovo bidýlko?“ Harry zaváhal: „Já… Viděl jsem ho tolikrát… Ano, myslím, že ano.“ Brumbál pokračoval: „Tak se postav, rozhlédni se, kde bys ho chtěl mít,“ a Harry přešel k rohu kuchyně, odkud by měl Fawkes pěkný přehled, „teď zavři oči a zkus si to bidýlko přesně vybavit. Až budeš mít pocit, že ho vidíš, tak už jen v duchu vyslov přivolávací formuli. Jestli se ještě necítíš na neverbální kouzla, tak ji klidně vyslov nahlas…“ Harry to zkusil neverbálně, pak otevřel oči – a bidýlko stálo před ním, přesně takové, jaké ho v duchu viděl. Fawkes s vděčným zapípáním přelétl na své místo a slastně si protáhl křídla. „No výborně Harry, nejsi na tom tak špatně, tohle bylo opravdu dobré.“ Pochválil ho Brumbál. Harry se s mírnými rozpaky přiznal, že už přivolávání a mizení s Hermioninou pomocí trochu trénoval. „To je dobře, abyste získali potřebnou jistotu, tak vám všem doporučuji časté opakování. Pro jistotu to ale zatím zkoušejte s bezcennými předměty, protože ani ti nejlepší z nás se v tomto stádiu výuky neubránili jistým ztrátám, nemám pravdu Molly?“ Usmál se profesor Brumbál. Molly se zasmála nad dávnou vzpomínkou a dodala: „Ginny, ty nezapomeň, že s tím nácvikem musíš ještě pár dní počkat, dokud nebudeš plnoletá. Pak budeš mít dost času, abys všechno dohnala.“ V tom do kuchyně vlétla cizí sova, posadila se na stůl před Harryho a natáhla k němu nohu s dopisem. Molly řekla: „Vidíš, málem bych zapomněla, tohle už je dnes třetí sova.“ A podala mu další dva dopisy odložené na krbové římse. Harry zrozpačitěl… Kdo mu to může psát? A otevřel dopis, který odvázal sově z nohy. Sova seděla na stole dál, jako by čekala na odpověď. Můj milovaný Harry. Jmenuji se Dorotea Perkinsová, je mi šestnáct let a beznadějně jsem se do tebe zamilovala. Jsi ten nejúžasnější muž, jakého si jen umím představit. Posílám ti svou fotku a doufám, že mi odepíšeš, jestli by ses se mnou nechtěl v nejbližší době sejít. Vážně tě moc miluji a toužím po tobě. Tvá milující Dorotea. K dopisu byla přiložená fotka, na které byla modrooká blondýnka, se zářivým úsměvem mávající na Harryho. Harry nevěřícně hodil dopis i s fotkou přes stůl Ronovi. „Tys měl pravdu, už je to tady…“ A zatímco Ron s kroucením hlavy četl první dopis, otevřel Harry ty další dva. „To je to samé, já tomu prostě nevěřím…“ A bezmocně sledoval jak se Hermiona nad dopisem shovívavě usmívá a Ginny, která nahlédla svému bratrovi přes rameno, rozčileně říká: „Páni, to je ale drzost, co si ta slepice o sobě myslí!“ Ron se na Harryho chápavě podíval a zeptal se: „Co s tím budeš dělat?“ „No co asi myslíš, teď hned je všechny spálím v krbu.“ Hermiona se na něj překvapeně podívala. „Ta sova ale vypadá, jako by dostala příkaz čekat na odpověď.“ A paní Weasleyová se přidala: „Sovy, co přinesly ty první dva, jsem taky musela dlouho přesvědčovat, aby na tebe nečekaly a letěli domů.“ Harry se na Hermionu nevěřícně podíval: „A co bych jim asi podle tebe měl psát?“ A velmi ironicky pokračoval: „Velice lituji, drahá slečno, ale nemám zájem, mé srdce již je zadáno…“ „No vidíš, to nezní špatně,“ řekla s úsměvem Hermiona. Harry už se trochu rozčílil. „A nebyla jsi to náhodou zrovna ty, kdo mi říkal: „prostě si toho nebudeš všímat a ono to časem pomine?“ Pak vztekle popadl dopisy před sebou, natáhl se pro ten, který ležel před nimi a všechny je hodil do ohně v krbu, kde paní Weasleyová ohřívala v konvici kávu. Pak se zas posadil a poslal sovu pryč se slovy: „Vyřiď svojí paní, ať se raději rychle zamiluje do někoho jiného a mě už radši nepíše!“ Ginny se zeptala podezřívavě svého bratra: „Jak si věděl, že se něco takového stane?“ a on jí vyprávěl o vzkazech na památníku na domě Harryho rodičů. „Tam jsem taky ještě nebyla…“ podívala se Ginny smutně na Harryho. Ten vstal, obešel stůl, objal Ginny kolem ramen, aby ji uklidnil a slíbil, že jakmile se bude moct přemisťovat, tak tam spolu zajdou a ukáže jí taky Batyldin dům, kde bojovali s hadem a zajdou spolu i na hřbitov, aby dali na hrob květiny. Jak se v jeho objetí postupně uklidňovala, tak si Harry vzpomněl, že chtěl dát Ginny k sedmnáctým narozeninám zásnubní prsten. Teď se k tomu nápadu zase vrátil. Dal by jí tím důkaz, že opravdu nestojí o žádnou jinou, ona by se uklidnila a až se to rozkřikne mezi lidi, tak snad dají ostatní holky s těmi milostnými dopisy pokoj. Jenže nevěděl, jak by měl takový zásnubní prsten vypadat, vlastně vůbec netušil, jak vypadají samotné zásnuby. A tak, když si vzal z rohu svoje, ještě pořád zbídačené, koště a snažil se ho dát trochu do pořádku pomocí své soupravy na údržbu košťat, začal přemýšlet o tom, koho se zeptá na všechno, co potřebuje vědět o zásnubách. Na oběd přišel domů Charlie, který se od včerejšího večera choval velmi tajemně a odmítal odpovědět mamce, proč se tak nečekaně vrátil z Rumunska domů. Teď ovšem s radostí v hlase sdělil jí i ostatním, že přijel, protože dostal od Kingsleyho Pastorka nabídku, aby pracoval na ministerstvu, na odboru pro dohled nad kouzelnými tvory. „Právě jsme si plácli a zítra nastupuji již oficiálně do práce. Jako první úkol na mě čeká ten zubožený drak od Gringottových, který ještě poletuje někde nad Skotskými jezery. Musíme ho odchytit a dopravit nějak do dračí kolonie.“ „Nechtěli byste se vy tři zase svést a odvést ho tam?“ zeptal se, se smíchem. Ron a Harry mu odpověděli s úsměvem jedním hlasem: „Ne, díky, ale jednou nám to stačilo.“ A Hermiona při té vzpomínce pořádně zbledla. Mamka měla takovou radost, že se rozplakala. Objala Charlieho a pořád opakovala jak je na něj pyšná. Když se všechno trochu uklidnilo, přisedl si Charlie k Harrymu, aby si prohlédl to, co zbylo z jeho překrásného Kulového blesku. Pochválil ho, jak šikovně urovnal jeho rozcuchané větvičky a na poškrábanou a oprýskanou násadu mu poradil: „Tohle už žádnou leštěnkou nespravíš, to budeš muset opatrně ohladit brusným papírem, koupit speciální lak na násady a znova ji nalakovat, jinak to koště už spolehlivé nebude.“ Potom během oběda přišel domů i George. Zatímco mu Winky hbitě prostírala, tak se ho mamka starostlivě vyptávala, proč není ve svém znovu otevřeném obchodě. George odpověděl zádumčivě: „Nějak mě to tam nebaví, stejně teď nemáme nijak narváno, tak to tam Verity v pohodě zvládne sama.“ Všichni na něj koukali se soucitem a porozuměním a marně přemýšleli, jak by mu mohli pomoct. Cožpak Harrymu už nápad klíčil v hlavě, ale zatím nad ním nějak nepřemýšlel, potřeboval nejprve vyřešit svoje otázky kolem zásnub. Představoval si v duchu, jak se na ně ptá Brumbála, Hermiony, členů Weasleyovic rodiny a přišel na to, že jediný, s kým by o tom snad dokázal mluvit, je asi Bill. A tak, když skončili odpoledne vybalování svých věcí z Austrálie, byl v podstatě rozhodnut, že až přijdou s Fleur na večeři, vezme si Billa stranou a zeptá se ho. Před večeří i během celé večeře sbíral Harry odvahu k tomu, aby si s Billem promluvil a čekal na vhodný okamžik. Když ale po večeři Bill začal uvažovat o tom, že už bude pomalu čas jít domů, konečně se odhodlal: „Mohl bych s tebou na chvilku mluvit, Bille? Nezdržím tě dlouho, jen se potřebuji na něco zeptat.“ A vyšli spolu do večerní zahrady. „Co potřebuješ Harry?“ zeptal se Bill zvědavě. „No… nejdřív bych tě chtěl poprosit, jestli bys mi nevyzvedl ještě nějaké peníze…“ a Bill se udiveně zeptal: „Neříkej, že už si stihnul všechno utratit Harry?“ „Ne, to ne, teda utratil jsem na cestách poměrně dost, ale teď budu mít ještě další výdaje a pak budu muset nakoupit věci do školy…“ „Výdaje? Řekneš mi, za co budeš ještě utrácet?“ zeptal se s úsměvem Bill. „Jsi vlastně něco jako můj osobní bankéř, viď?“ zasmál se Harry a pokračoval: „Slíbil jsem Andromedě Tonksové, že pro Teda uspořádám křtiny, jak se na kmotra sluší. Chci se domluvit s mamkou a objednat k Tonksovým na zahradu tu firmu, co stavěla stan na vaši svatbu. Vím, že mi na to Andromeda určitě něco přispěje, ale nevím jak je na tom finančně a proto chci mít pro jistotu připraveno dost peněz. A pak bych taky rád…“ Zhluboka se nadechl a s obrovskými rozpaky pokračoval: „rád bych… koupil Ginny k narozeninám… zásnubní prsten.“ Jak to bylo venku, tak už se rozpovídal a jedním dechem pokračoval: „Jenže nemám vůbec ponětí, jak by měl takový prsten vypadat a abych pravdu řekl, nemám ani ponětí, jak vlastně probíhá takové zasnoubení. Nenapadl mě nikdo lepší než ty, koho bych se na něco takového mohl zeptat…“ a s napětím se na něj díval. Bill zvážněl a chvíli přemýšlel, co mu řekne. Pak vzal Harryho kolem ramen a řekl: „Víš, Harry, nechci, aby sis myslel, že si nepřeji, aby ses s Ginny zasnoubil. Naopak, myslím si, že má moje malá sestřička ohromné štěstí, že si dokázala získat tvojí lásku. Chci jen, aby sis to dobře rozmyslel. Tobě je osmnáct a jí jen sedmnáct, jste oba hrozně mladí na to, abyste udělali tak závažné rozhodnutí. Tím, že se zasnoubíte, v podstatě jeden druhému slibujete, že se vezmete. Měl by sis být naprosto jistý, že ses rozhodl dobře, Ginny se do roka může změnit k nepoznání a rušit zasnoubení je asi trochu trapas pro všechny zúčastněné, asi jako rozvod.“ Ale Harry se usmál: „Já vím… chápeš? Vím, že miluji Ginny víc než svůj život…. Byl jsem připraven pro ni umřít… Když ráno přišly ty milostné dopisy od těch potrhlých holek, Ginny hrozně znejistěla, jako kdyby přestávala věřit tomu, co jsem jí řekl už několikrát. Že si nedovedu představit svůj život bez ní, že chci zbytek života strávit po jejím boku. Proto jí chci dát jasný, hmatatelný důkaz, že to myslím vážně a taky trochu doufám, že až se to roznese mezi lidi, tak mi snad ty hloupý holky dají pokoj.“ Bill se mu zamyšleně díval do očí a pak řekl: „Uznávám, že máš pádné argumenty. Takže co jsi to chtěl vědět? Zásnubní prsten? Můžeš koupit v podstatě jakýkoliv. Většinou se dává takový, který má nějaké kouzelné vlastnosti, které nějak splynou s osobností nositelky. Já jsem dal Fleur prsten, který s šestihodinovým předstihem předpovídá počasí. Fleur totiž nesnáší naše deště a mlhy, takže když kámen na jejím prstenu zešedne, tak má dost času zalézt domů do tepla. A zásnuby jsou docela jednoduché. Prostě jí dáš krabičku s prstenem, a když ji otevře, tak se zeptáš: „Vezmeš si mě?“ a ona si prsten navlékne na prst, řekne ano a skočí ti kolem krku.“ Harry se usmál: „To zní fakt docela jednoduše – tak v čem je zakopaný pes?“ Bill se nahlas rozesmál. „No, jen to, že bys to měl udělat, před celou rodinou. Přece bys naše o takový zážitek neošidil, ačkoli přemýšlím o tom, že bude možná lepší, když je na to opatrně připravím. Aby ti to nezačali rozmlouvat v tom samém okamžiku, kdy to uděláš.“ Harry souhlasil. „Ale Ginny nic neříkejte, chci ji překvapit. Už ode mě žádný dárek nečeká…“ Došli pomalu ke kuchyňským dveřím, Bill na Harryho spiklenecky zamrkal, a když vešli dovnitř, povídal, jako kdyby prostě pokračoval v rozhovoru: „Ty peníze ti samozřejmě vyzvednu, a tu firmu na naší svatbu vybírala mamka, ta ti poradí líp…“ a uklidnil tím napjaté výrazy ve tvářích ostatních. Mamka se jen udiveně zeptala: „Na co potřebuješ tu firmu Harry?“ a on jí vysvětlil, že bude pořádat křtiny pro Teda a že jí bude vděčný, když mu s tím pomůže. „Jistě, Harry, stačí říct. Teď už je pozdě, zítra najdu ten inzerát a všechno domluvíme. Jestli nejde o nic jiného, tak bychom měli jít asi spát. Zítra odjíždějí Grangerovi, tak ať se na to dobře vyspíme.“ Ráno po snídani šli Ron s Hermionou na poštu, zavolat pro Grangerovi taxík a trvalo jim to tak dlouho, že přišli zpátky chvilku před tím, než přijel. Harry se jim smál, že se spolu loučí, jako by se neměli vidět celé dva měsíce. „No jistě, tobě se to směje, co, tvoje holka se nestěhuje, bůh ví kam.“ Rozčiloval se Ron. „Prosím tě, proč děláš takové scény, vždyť bude bydlet skoro za rohem, v Londýně, oba se umíte přemisťovat, tak se můžete vidět každý den.“ divil se Harry. „Jistě, už mu to samé opakuji třetí den, ale jak vidíš tak s ním prostě nehnu.“ Kroutila hlavou Hermiona a ještě dodala smířlivě: „Odpoledne nebo navečer se zastavím, abych vám řekla, kde to vlastně budeme bydlet.“ Pak jim zamávala, rozloučila se s Ginny a Molly a nasedla k rodičům do taxíku. S Ronem nebyla žádná zábava a tak se do oběda bavili tím, že sledovali jak se Trixi, tak pojmenovala Ginny svého papouška, pokouší skamarádit s Fawkesem. Dorážela na něho, sedala si k němu na bidýlko a Fawkes to všechno snášel se vznešeným nadhledem. Nakonec usnula přitulená k Fawkesovi a ten vedle ní podřimoval taky. Harry s paní Weasleyovou zatím poslali po Hermésovi (Papušík je příliš malý, aby mohl nosit něco tak důležitého) objednávku na firmu pořádající zahradní slavnosti. „Tady píší, že tě zástupce firmy do dvou dnů osobně navštíví a dohodne s tebou podrobnosti smlouvy. Tak bys možná měl zajít za Andromedou a dohodnout s ní podrobnosti a seznam hostů abys věděl, kolik lidí vlastně přijde.“ Po obědě už měl Harry všechno promyšlené. Vzal do ruky svoje koště a do prostoru prohlásil: „Asi zajdu do Příčné, musím koupit ten lak na násady…“ Ginny se ptala: „Vezmeš mě s sebou, můžeš mě přemístit asistovaně, Harry, prosím.“ „No, já bych tě moc rád vzal, ale myslel jsem na to, že bych se zastavil u George. Dostal jsem nápad, jak ho zkusit dostat z toho stavu v kterém teď je. Nevím, jestli to vyjde, ale za zkoušku, to stojí. Na to musím mít klid a být s ním sám, takže bych byl rád, kdybys radši zůstala doma. Budu za chvilku zpátky, nebudu se nikde toulat, slibuji. Koupím lak, promluvím si s Georgem a mažu domů…“ Ginny se trochu zamračila. „Jestli se budeš mračit, tak nikam nepůjdu, nechám to na jindy.“ Molly se na Ginny podívala vyčítavě. „Ale ne, běž, já budu zatím cvičit Trixi… Ale mohl bys mi pro ni koupit nějaké zrní, všimla jsem si, že to její zrní velmi chutná i Fawkesovi.“ Harry se zasmál a odpověděl: „Jo dočetl jsem se, že Fawkes jí úplně všechno. Dá si myš, ještěrku, ovoce, zrní, ale také sendvič i guláš.“ A od Brumbálova portrétu se ozvalo: „Já jsem ho naučil i na větrové bonbony…“ Harry se rozesmál: „Tak se stavím ještě v Mžourově a koupím tam pro Fawkese a Trixi od všeho něco.“ Došel si pro hábit a váček s penězi, do kapsy strčil neviditelný plášť – pro jistotu. Ginny s Trixi ho šli doprovodit až k brance a obě mu daly mlaskavou pusu, což Harryho srdečně rozesmálo. Přemístil se přímo na Příčnou ulici před obchod Prvotřídních potřeb pro famfrpál a řekl si, že nejprve koupí lak na Kulový blesk, aby to vypadalo, že za Georgem přišel jen na kus řeči, při příležitosti nákupů. Koupil ten nejkvalitnější lak, brusný papír, štětce a vydal se ke Georgeovi. V jeho obchodě bylo pár dětí, ale spíš okukovaly zboží, než nakupovali. Hlídala je jen Verity a poslala Harryho dozadu, že je George zalezlý tam. Harry nakoukl za závěs a uviděl ho, jak sedí na židli a s tupým výrazem zírá do zdi. Harry si povzdechl a začal: „Přišla ti návštěva Georgi, přestaň vymýšlet ptákoviny a vítej hosta.“ „Ahoj Harry, nemyslím, že bych byl schopen ještě někdy vymyslet nějakou ptákovinu. Asi to tady zavřu, nedokážu ten obchod dělat sám. Nejsem schopen něco vymyslet.“ Harry se na něj podíval tvrdě: „To by se asi Fredovi nelíbilo, nemyslíš? Udělali jste pro tenhle svůj sen tolik… A ty bys to všechno chtěl zahodit?“ George se na něj podíval hrozně nešťastně. „Ty to nechápeš Harry. Byli jsme jako jeden člověk ve dvou tělech. Je teď ze mě jenom půlka. Sám jsem k ničemu, sám nic nedokážu…“ Bylo mu ho líto, ale rozhodně k němu přistoupil a řekl: „Ale ty nejsi sám Georgi, Fred je s tebou už navěky, copak to nechápeš?“ položil mu ruku na srdce „On je tady, kdybys ho pozorně poslouchal, tak ho uslyšíš. Slyšíš, jak ti právě nadává, slyšíš ho?“ George se rozbrečel: „Zkoušel jsem to Harry a nemohl jsem ho najít, neslyším ho…“ Harry zakroutil hlavou: „Tak si pořiď jeho portrét, kouzelný portrét. Pokud si dobře pamatuji, měli jste dost peněz na koupi Taškářova krámku v Prasinkách, tak je investuj do Fredova portrétu. Může viset tady na zdi“ a ukázal mu na místo, na které před chvilkou tupě zíral „a vynadat ti místo mě. Když ho neslyšíš ve svém srdci, tak na tebe bude mluvit ze zdi.“ Pak už jen sledoval, jak ten nápad proniká jeho smutkem, jak si začíná představovat, co by to znamenalo, jak by to vypadalo, a řekl: „Harry to je nápad za všechny prachy, aspoň vidíš, jak mi to nemyslí, když s takovým nápadem musíš přijít ty. Hele, vím kde je ta dílna mistra Philipea Cacheta, v boční uličce za Lékárnou…“ Zvedl se a rázně prohlásil. „Jdu tam hned, jdeš se mnou?“ Harry se usmál. „Jestli mě sebou chceš, tak půjdu, ale musím ještě do Mžourova, koupit krmení a slíbil jsem tvojí malé sestřičce, že budu brzy zpátky…“ George se zasmál a jeho špatná nálada byla pryč. „Kamaráde, jestli jí dovolíš, aby tě takhle cvičila, tak dopadneš hůř než taťka, ten si alespoň občas prosadí svou…“ a se smíchem vyšel s Harrym z obchodu a smál se mu, dokud se u obchodu s kouzelnými tvory nerozloučili. Když vyšel Harry z obchodu s velkým balíkem nejrůznějšího krmení tak se rozhlédl. George nikde neviděl a tak zamířil do malého krámku Šperky a cenné kouzelné předměty. Tady ještě nikdy nebyl. Řekl baculaté prodavačce, ověšené korálky a prsteny, že potřebuje nějaký prsten s kouzelnými vlastnostmi. „Jistě mladý pane, měl by to být prsten zásnubní?“ Harry přikývl a trochu se začervenal. Ona se usmála a dělala, že si jeho rozpaků nevšimla. „Tady v té vitríně jsou prsteny vhodné k zásnubám. U každého je lístek, kde jsou popsány jeho kouzelné schopnosti. Všechny jsou očarovány přizpůsobivým kouzlem a tak se automaticky přizpůsobí velikostí na prst té, která ho navlékne. V klidu si je prohlédněte, a kdybyste zde nenašel, žádný, který vás osloví, tak vám ještě ukážu pár vzácných kousků, které mám vzadu.“ Harry si prohlížel prsteny a přemýšlel, který by se mohl líbit Ginny. Ten s červeným rubínem – odhaluje jedy, když jeho nositelka vezme do ruky nádobu s jedem, tak zčerná a pálí. Nebo ten s oranžovým kamenem? Prsten správného rozhodnutí. Když se jeho nositelka rozhodne špatně, tak zčervená, když správně tak zezelená. Nebo ten s čirým diamantem? Varuje před nebezpečím… A pak ho uviděl. Zlatý prsten s velkým smaragdem. Když si přečetl, co dokáže, zavolal prodavačku a řekl: „Tenhle chci, to je ten pravý. Ten je přesně takový, jaký potřebuji.“ Nechal si ho zabalit do růžového papíru s velkou mašlí. Prodavačka do krabičky s prstenem přibalila i lístek s návodem k použití. Harry schoval krabičku do vnitřní kapsy hábitu a hned jak byl před obchodem, tak se přemístil k Doupěti. Vyprávěl, jak pořídil s Georgem, vybalil lak a krmení a řekl, že se převlékne do starého oblečení a pustí se venku do toho koštěte. Schoval prsten až na dno kufru i s pláštěm, oblékl si starý školní hábit a vrhnul se s vervou do násady svého koštěte. Když na obroušenou násadu nanesl první vrstvu laku, tak ho opatrně uložil do Arturovy dílny a šel se umýt k večeři. Bill se zastavil jen na skok, přinesl Harrymu váček s penězi a pospíchal domů, že Fleur vaří nějakou Francouzskou specialitu. George byl v dobré náladě a smál se Charliemu vyprávění o tom, jak ještě se dvěma kolegy naháněli toho slepého trnoocasého draka na košťatech nad skotským jezerem Lochness, všichni skončili ve vodě a drak utekl. „Musel jsem na něj povolat posily z Rumunska. Zítra vyrážíme zase, asi se pár dní neukážu.“ „A co moje narozeniny, Charlie?“ zeptala se Ginny. „Neboj, sestřičko, do neděle budu zpátky. Přeci nás ta potvora nebude nahánět víc než pět dní. Počítám, že do dvou, tří dní ji máme.“ Mamka se zapojila do hovoru: „Ty by sis také měla rozmyslet, koho budeš chtít na oslavě a poslat jim pozvánky. Bude to v neděli, tak uděláme oslavu už odpoledne, co myslíš?“ „Dobře mami, pozvu asi jen Lenku a Nevilla a musím se domluvit s Ronem, až se vrátí z rande, jestli bude chtít s Hermionou pozvat i její rodiče. Mám pocit, že se s nimi necítí zrovna nejlépe.“ Mamka se ho zastávala: „Tomu se nesmíš divit. Oni pochází z úplně jiného světa a Ron není jako taťka, neví o čem si s nimi povídat. No možná teď, když se s nimi bude vídat častěji, tak si na ně zvykne.“ A tak dny do Ginniných narozenin utekly jak velká voda. Když Harry neměl zrovna práci kolem zařizování křtin, lakoval násadu koštěte (celkem tři vrstvy), nebo s Ronem pod vedením Brumbálova portrétu trénovali přeměňování. V sobotu večer, když se s Ginny loučili na dobrou noc, tak jí mazlivě šeptal: „Hezky se na to vyspi. Až se ráno probudíš, tak už budeš velká holka.“ Ráno vstával pomalu. Oblékl si svoje nové oblečení, co nakoupil v Austrálii, aby vypadal trochu k světu, vzal krabičku s prstýnkem a pomalu scházel do kuchyně. Tam uprostřed celé své rodiny seděla Ginny a s nadšením se probírala rozbalenými dárky. Bill vzhlédl k Harrymu, ten na něj kývl, jako by se ptal: „Tak co? Teď?“ a Bill se za Ginninými zády usmál, kývl a zvedl palec pro štěstí. Tak Harry obešel stůl, políbil ji do vlasů a popřál jí: „Všechno nejlepší k plnoletosti Ginny, tady máš ode mě ještě jeden malý dáreček…“ a položil před ní růžový balíček. Ginny se na něj krásně usmála a řekla: „To jsi neměl Harry, vždyť už mám od tebe Trixi…“ a přitom rozbalovala dárek. Když otevřela krabičku a spatřila smaragdový prsten, ztuhla uprostřed pohybu a němě na něj zírala. Vtom okamžiku se Harry zeptal: „Vezmeš si mě?“ A hned se šibalským úsměvem dodal: „Než mi odpovíš, tak si nejdřív přečti návod k použití…“ Ginny vyndala z krabičky kartičku, přečetla si ji a rozesmála se. „Víš, že jsi hrozný uličník, Harry Pottere? Ale já tě stejně miluji, takže…“ navlékla si prsten a pokračovala: „Ano, samozřejmě že ano.“ Vyskočila ze židle a skočila mu kolem krku. Harry ji zvedl do vzduchu a otočil se s ní dokola. Pak ji postavil na zem a přede všemi ji něžně políbil. Bill se zvědavě zeptal: „Prozradíte nám, jaké má ten prstýnek schopnosti?“ A Ginny mu se smíchem odpověděla: „Tak si to přečti bratříčku.“ Bill zvedl kartičku a četl nahlas: Prsten věrnosti a smíření Když se kdokoli z páru, který tento prsten spojí, dopustí nevěry, tak to prsten rudou září poví. Když se jeho nositelka na dárce neprávem zlobí, tak jí to prsten žlutým jasem poví. A když se na ni neprávem dárce rozzlobí, tak modrým jasem prsten mu napoví. Ať je tedy navěky strážcem věrnosti, klidu a šťastného porozumění mezi Vámi. Bill se rozesmál: „To je tedy trefa, Harry, ten prsten je na její ruce dokonalý.“ A pak nastalo všeobecné objímání a přijímání gratulací. Molly nejprve objala svou dceru a pak popadla do náručí Harryho a přitom mu do ucha zašeptala: „Stejně si myslím, že jste na zásnuby ještě příliš mladí, ať si říká Bill, co chce.“ A Harry jí šeptem, s prosíkem v hlase, odpověděl: „Tak nám to nekaž, mamko…“ a dal jí pusu. Ona se rozesmála a laškovně plácla Harryho po zádech. Na odpolední oslavě bylo veselo. Neville se smál a řekl jim: „Bylo mi už dávno jasné, že vy dva prostě patříte k sobě, ale že to vezmete takhle hopem, to jsem nečekal.“ Harry se zasmál s ním, ale ta slova mu vnukla nápad. Všiml si, že Ron, ačkoli jim gratuloval stejně jako ostatní, byl od rána zamlklý a vypadá nespokojeně. Pochopil, co se mu asi honí v hlavě a tak když přišla na oslavu Hermiona se svými rodiči a s Křivonožkou, nenápadně jí to vysvětlil. „Ron se cítí mizerně. Má obavy, že se budeš chtít taky zasnoubit, jako Ginny. Ale víš jak na tom je. Na prsten ze svého kapesného dohromady nedá a na to, aby si půjčil je příliš hrdý. Možná… Kdybys mu naznačila něco v tom smyslu, že jsme blázni, že se tak brzy zasnoubit nechceš…“ Hermiona se na něj usmála: „Samozřejmě, přesně to si totiž myslím. My si počkáme, až budeme mít za sebou OVCE. Ale ty bys pro něj taky mohl něco udělat. Mohl bys naznačit členům jeho rodiny, aby mu místo věcných dárků k vánocům a narozeninám dali spíš peníze, protože máš pravdu, že z kapesného na prsten asi neušetří.“ A pak si sedla k Ronovi a s kroucením hlavy mu zřejmě začala vykládat, ať ho ani nenapadne chtít se zasnoubit dřív, než budou mít po zkouškách. Že oni jsou přeci mnohem rozumnější než támhle ti dva blázni. Pak se ještě Harry dohodl s Nevillem, že spojí svoje narozeninové oslavy a Tedovi křtiny. „Ještě, že jsi mi to řekl Harry,“ povídal mu. „Babička s prastrýcem pro mě chtěli uspořádat velkou narozeninovou párty a zároveň oslavu ukončení studia, protože v té době už budu vědět, jak jsem dopadl u zkoušek. Jak jsem tě poslouchal, tak zveš stejné lidi, jako jsem chtěl pozvat já, tak by nám to asi moc nevyšlo.“ Harry se zasmál: „No to tedy ne.“ A Molly se zapojila do jejich rozhovoru: „Víš co? Zastavte se s babičkou během týdne v Doupěti na čaj a domluvíme se, jak byste mohli pomoct s organizací, aspoň Harrymu ubude trochu starostí. Co říkáš?“ Neville s nadšením souhlasil. „Babička bude mít radost, má o celé vaší rodině vysoké mínění, velmi si vás váží.“ „Však si mi tvé babičky i tebe také vážíme, Neville,“ řekla Molly a pohladila ho po tváři. Pak ještě pan Weasley připomněl Ronovi a Harrymu, že nemají složené zkoušky z přemisťování, že se vlastně už rok přemisťují bez povolení. Řekl, že zítra půjde na odbor pro kouzelnou přepravu domluvit Ginny termín zkoušky, tak jestli by se k ní nechtěli přidat. A když se ozvala Lenka: „Jé, já taky ještě nemám zkoušky, nemohla bych jít s vámi?“ tak se usmál a zeptal se Nevilla, jestli se taky nepřidá. „Já už jsem zkoušky udělal v loni o prázdninách, sice na dvakrát, ale nakonec se mi podařilo prolézt. Po mě tenkrát ještě nešli.“ Charlie, když viděl, jak se při tom začervenal, tak ho uklidnil, že on taky nezvládl zkoušku hned napoprvé a plácl při tom hihňajícího se George po zádech. Až do večera se všichni skvěle bavili a Ginny využila každou vhodnou příležitost, aby se k Harrymu přitulila a dala mu tak najevo, jak hrozně moc je šťastná. Úleva z toho, že tak hladce zvládl zásnuby a skvělá nálada při oslavě, uvedla Harryho do zvláštního stavu euforie, měl pocit, že tak šťastný ještě nikdy v životě nebyl. A tak když druhý den odpoledne přemluvil Rona, Ginny a Charlieho, aby si s ním šli zalétat, že už se nemůže dočkat, až vyzkouší svůj opravený Kulový blesk, tak se nechal unést tou náladou. Létal šílenou rychlostí nahoru a dolů, vybíral střemhlavé lety těsně nad zemí, kličkoval s neuvěřitelnou obratností mezi stromy a kopíroval nepravidelné obrysy Doupěte. Ostatní se smáli jeho šílenostem a Harry se začal pyšně předvádět ještě víc. Nemohlo to dopadnout jinak. Při jednom šíleném přeletu kolem domu, na poslední chvíli zabránil srážce s paní Weasleyovou, která vyšla z prádelny s plným košem, aby pověsila prádlo na zahradě. Srážce sice dokázal zabránit, ale zavinil to, že upadla a všechno prádlo rozsypala. Okamžitě seskočil z koštěte a běžel k ní s omluvami: „Je mi to hrozně líto, neublížila jste si, jste v pořádku?“ Velmi rozčilená Molly nadávala a jak byla v ráži, tak Harrymu, který se neobratně pokoušel pomoct sebrat prádlo, vystřihla pár pořádných pohlavků. Pak se zarazila a s pohledem na své děti, které přistáli ohromeně opodál, řekla stroze Harrymu: „Pojď se mnou laskavě na chvilku do kuchyně Harry.“ Ten zkroušeně s koštětem v ruce pospíchal za ní a celou cestu se omlouval: „Je mi to opravdu moc líto, hrozně se omlouvám, to jsem fakt nechtěl…“ Při tom si stačil všimnout, jak Charlie zastavil Ginny a Rona, kteří mu chtěli jít na pomoc. „Proč myslíte, že si bere mamka Harryho dovnitř, asi si to s ním chce vyříkat mezi čtyřma očima, nemyslíte? Uděláte líp, když se jim do toho nebudete plést a nebojte se, ona ho přece neukousne…“ Harry trochu zklamaně, že si to bude muset vyžehlit sám, pohlédl v kuchyni mamce zkroušeně do očí. Překvapilo ho, že se tváří rozpačitě a když začala mluvit, tak pochopil… „Dala jsem ti pár pohlavků… nemůžu tomu uvěřit Harry… opravdu jsem ti natloukla…“ A tak jí rychle zarazil: „Nepokaz to, mamko, prosím…“ Když na něj překvapeně pohlédla tak pokračoval: „Konečně jsem tady opravdu doma, chápeš? Choval jsem se jako blázen, nezodpovědný, divoký blázen a dostal jsem, co jsem si zasloužil.“ Viděl, jak se jí v očích objevilo pochopení, a pokračoval: „Teď bys mi měla zabavit koště a zakázat mi létat tak dlouho, dokud nedostanu rozum, u večeře na mě žalovat taťkovi a ten by mě měl přísně pokárat.“ Díval se prosebně do jejích očí a viděl, jak se zalévají slzami. Objal ji a držel tak dlouho, dokud necítil, že se uklidnila. Pak se na ni provinile usmál a se slovy: „slibuji, že už budu opatrnější a zodpovědnější,“ jí dal pusu na tvář. Ale Molly se na něho přísně podívala a řekla: „Tak jednoduché to mít nebudeš, synku. Koště ti zamknu do skříně a nevrátím ti ho, dokud mě nepřesvědčíš, že to s tou zodpovědností myslíš vážně. A počítej s tím, že to řeknu Arturovi.“ Harry se bez koštěte vydal ven a dalo mu dost práce, aby ze své tváře vymazal ten šťastný úsměv a dokázal se tvářit aspoň trochu zkroušeně. Když ostatním řekl, že má zákaz a asi si to ještě schytá u večeře, tak se Charlie zasmál a jako kdyby věděl, co se v kuchyni odehrálo, řekl: „No tak tedy vítej do rodiny Harry.“ Harry je přemluvil, ať ještě trénují bez něj, že jim bude fandit ze země. „Nevím, jestli budeme moct hrát ve škole famfrpál, když jsme o rok starší Ginny, tak koukej pořádně trénovat, Nebelvír tě bude potřebovat ve formě.“ A přestože si u večeře vyslechl: „Harry, předpokládal bych, že ve svém věku už se dokážeš chovat daleko zodpovědněji…“ Tak mu dělalo velké potíže chovat se alespoň trochu provinile a zkroušeně.
|
Items details
- Hits: 16645 clicks
Tecox component by www.teglo.info