Hermiona rozložila slepeckou hůl a všichni ji pevně uchopili. Charlie a Bill z obou stran podepírali pana Smitha, který nebyl ještě zcela v pořádku po útoku velkého gorilího samce. George měl na zádech svůj bezedný batoh a v náručí svíral malou opičku – samičku kočkodana. Říkal jí Indigo a před cestou ji pro jistotu zabalil jako miminko. Mamabutu měla v šátku na boku připevněnou malou Dormiru, které velmi důkladně vysvětlili, co má od přenášedla očekávat a doufali, že díky tomu magickou cestu do Anglie zvládne bez problémů. Nezvládla…

V okamžiku, kdy se v záblesku modré záře objevili v přenášecí místnosti na Ministerstvu, zasyčela černá chůva bolestí, z její náruče vyskočilo ječící a prskající černé kotě a neuvěřitelně rychle zajelo pod odkládací stolek v rohu. Paní Johnsonová si utrápeně povzdechla a pokoušela se svou adoptivní dceru uklidnit tichým prozpěvováním v její rodné řeči. Nezdálo se, že by měla úspěch. Angelina, která spolu s Kingsleym netrpělivě čekala na návrat svých rodičů a přátel, udiveně zírala na svou matku. Její otec ji uvedl do ještě větších rozpaků, když jí ironicky sdělil, aby raději ještě chvíli počkala, než se přivítá se svou novou malou sestřičkou.

„Měli jsme jí dát ten uklidňující lektvar,“ zabručela mrzutě Hermiona, když hojila chůvě hluboké škrábance na rukách.

„Ne, nechceme, aby si zvykala na lektvary. Musí se naučit zvládat svůj strach bez podobných berliček,“ nesouhlasně se na ni zamračil pan Johnson. Dlouhou diskusi na toto téma už absolvovali v Africe a manželé Johnsonovi ji vyhráli.

„Zkusím se zeptat pana Hagihary, jestli je možné trénovat duševní disciplínu již u tak malého dítěte,“ zamyšleně pronesl Harry a pan Johnson mu poděkoval.

Ginny se už na to nemohla dále dívat a rozhodla se zasáhnout. Podala Harrymu svůj batoh, proměnila se v kuguára a s hlubokým konejšivým vrněním se začala soukat pod stolek za Dormirou. Kotě se trochu uklidnilo, tak přidala mateřské olizování a ono se utišilo, spokojeně přivřelo očka a přeměnilo se na malou holčičku oblečenou do pestrého afrického hábitu.

„A jéje,“ poznamenal překvapeně Kingsley. „Kočkodlaka jsme tu ještě neměli. Minerva bude nadšením bez sebe, až ji pošlete do Bradavic…“

Anna Johnsonová vzala děvčátko do náruče a s chůvou Mamabutu přešla ke své dceři, aby jí a jejímu manželovi představili nový přírůstek do rodiny. Pan Johnson zareagoval na Kingsleyho poznámku a vysvětlil: „Hodláme Dormiru s Minervou seznámit mnohem dřív. Jen se malá trochu adaptuje v novém prostředí a naučí se anglicky, budeme muset začít pracovat s jejím postižením. Pokud se ho naučí ovládat, tak se stane vzácným darem…“

Po tomto dramatickém přivítání se všichni začali rozcházet do svých domovů, skleníků, obchodů a skladišť, aby co nejrychleji uložili a zpracovali všechno, co si přivezli. Hermiona se vydala s Erniem a panem Smithem k Mungovi nejen proto, aby mu zajistili odbornou poúrazovou péči, ale také uložili a trvaleji zakonzervovali všechny poklady, které si přivezli. George, s opičkou klidně a spokojeně spící na jeho hrudi, požádal Harryho, Rona a Ginny, zda by mu nešli pomoct do obchodu roztřídit a uložit vše, co si přivezl.

Zorina je však přísně nabádala, aby se tím vydřiduchem nenechali vykořisťovat příliš dlouho, protože všechny tři kadety očekává zítra v sedm ráno na ústředí, aby jí a Hardymu pomohli napsat podrobné hlášení z jejich celé, událostmi pořádně nabité, speciální akce.

Kingsley se potutelně usmál a spiklenecky mrkl na Harryho. Očividně byl moc rád, že jeho bývalá mentorka konečně dostala rozum.

Na pošmournou anglickou zimu si všichni zvykali pomalu, kromě malé opičky Indigo. Ta již druhý den ráno způsobila v Příčné ulici docela pozdvižení. Utekla Georgeovi otevřeným vikýřem z jeho podkrovního bytu a vydala se na vlastní pěst na průzkum. George pak celé odpoledne obcházel sousedy, omlouval se, platil škody a začal přemýšlet o tom, jak takový živel udrží na uzdě. Naštěstí ho napadlo oslovit švagrovou Hermionu a ta ho zahrnula kouzly na hlídání dětí. Neviditelné vodítko, magickou ohrádku a podobná monitorovací a omezovací kouzla na něj vychrlila zpaměti. Bylo vidět, že se na potencionální budoucí mateřství připravuje velmi svědomitě a pečlivě.

Sepisováním zprávy z afrického dobrodružství se Harry, Ron a Ginny zase pomalu adaptovali do pracovního procesu. Nebylo to až tak obtížné. Vlkodlaci se stáhli do ústraní, David Kubych zmizel beze stopy a o Modrookém nebyly žádné zprávy přesto, že na něj byl vydán mezinárodní zatykač. Řecké úřady vzali varování vážně, ale jejich pátrání bylo zatím bezvýsledné.

Bystrozorská praxe se teď skládala jen z běžných kontrol a hlídek, pouze dvakrát týdně byla zpestřená o tréninky s panem Hagiharou. Harry nezapomněl na svůj slib Johnsonovým a vysvětlil hned po prvním tréninku mistrovi Dormiřin problém. Zeptal se ho, zda by pro tu malou mohl něco udělat. Pana Hagiharu ten případ pravděpodobně zaujal, protože už za dva dny Harrymu Angelina vyprávěla, jak proběhlo jejich první sezení.

Když pan Hagihara přišel na návštěvu, tak se Dormira ustrašeně tiskla ke své chůvě a odmítala na něj byť jen pohlédnout. Malý Japonec ji však naprosto ignoroval. Pozdravil se tiše s Johnsonovými, usedl uprostřed jejich obývacího pokoje na podlahu, rozložil si kolem sebe několik čtvrtek papíru, krabici s pastelkami a začal soustředěně pracovat. Dormira si na přítomnost tichého muže brzy zvykla a za chvíli již začala opatrně vykukovat Mamabutu přes rameno. Sledovala pana Hagiharu velmi pozorně a soustředěně.

Ten maloval na čtvrtky různé geometrické obrazce, kruhy, spirály a trojúhelníky umně seskládané do diamantových vzorů, ale také jednoduché kresby stromů, květin a jiných přírodních motivů. Každou ze čtvrtek papíru pomaloval jen z poloviny. Nechal na nich dost prostoru, kde by se ta malá, plachá divoška mohla projevit. Pak vstal, uctivě se rozloučil s dospělými a bez jediného pohledu na holčičku odešel. Na zemi po něm zůstaly obrázky a krabice plné pastelek všech barev.

Dormira se hned po jeho odchodu vrhla na jeho dílo. Velmi soustředěně si prohlížela jeho kresby, vyzkoušela si pastelky, které nikdy předtím neviděla a pak začala s vyplazeným jazýčkem kopírovat jeho kresby. Ze začátku jí to moc nešlo. Neuměla ani držet tužku v ruce, ale bylo vidět, že se dívala dobře. Brzy přišla na to jak nanášet barvu na papír a po hodině už byla schopná namalovat trochu šišatý kruh a kostrbatou spirálu. Dalo jim docela zabrat, než ji od pastelek odtrhli, aby ji nakrmili, vykoupali a uložili do postele.

Ráno bylo první, co po snídani udělala, že zase začala kreslit. Dokázala se tím zabavit až do oběda, pak jí museli pastelky sebrat, protože na papírech již nezbývalo žádné místo a Dormira se zjevně chystala pokračovat na podlaze a na stěnách.

Pan Hagihara se usmíval, když mu to při jeho další odpolední návštěvě vyprávěli.

„Nebude to těžké. Myslím, že spolu brzy navážeme dobrý vztah. Potřebuji získat její důvěru, abych ji mohl začít učit.“

Opět si sedl uprostřed obývacího pokoje na zem a rozložil si čtvrtky a pastelky. Dormira ho chvíli pozorovala ukrytá za chůvou, pak se ale k němu začala pomalu přibližovat. Během chvilky už seděla vedle něj a pozorně sledovala, jak kreslí, rozvážně vybírá pastelky té správné barvy a tvoří něco, co brzy začalo připomínat džungli, kterou Dormira tak důvěrně znala. Lístek po lístku, liánu za liánou a sem tam krásný, pestrý květ. Za hodinu byla čtvrtka plná, nezbyl na ní ani kousek bílého podkladu.

Dormira si vzala prázdný papír, pečlivě si vybrala pastelku správné barvy a namalovala první list. Pak se podívala do šikmých, černých očí tichého muže a hledala v nich schválení. Dostalo se jí vážného přikývnutí. Usmála se a soustředila na výkres veškerou svou pozornost.

„Jsem vážně zvědavá, jak bude jeho výuka pokračovat. Její pozornost si již plně získal, dokázal vymyslet činnost, která vyžaduje naprosté soustředění. Je skutečně dobrý,“ ukončila své vyprávění Angelina.

ooOoo

Několika týdenní klid narušil jen příchod Alexe Popova, který přivedl Davida Kubycha zatčeného v Austrálii za vaření mnoholičného lektvaru, který je tam nelegální.

„Byl dobře zamaskovaný. Nepoznali bychom ho, kdyby nedostal trest tři měsíce v Ayers Rocku. Odhalovací komnata zrušila jeho maskování a strážní ho poznali. Jen se divili, proč na něj byl vydán mezinárodní zatykač, když přes místnost zložroutů prošel jen s mírným zapotácením. Vlastně ani ty vaše vražedné pohledy, co na něj vrháte, moc nechápu,“ zamračil se trochu Alex a pohlédl tázavě na ministra, který je oba přivedl na bystrozorské oddělení.

„Zrádce nemá nikdo rád. Prodal hledanému zločinci cestu do cel předběžného zadržení a ohrozil tak svého kolegu,“ odpověděl mu Kingsley a na Davida se také zamračil. Donutil ho tím k obhajobě.

„Chtěl jenom svou mámu a slíbil, že nikomu neublíží,“ řekl, ale Kingsleymu se do očí nepodíval.

Joe Hrdonožka si dlaní levé ruky třel pravou pěst a Harrymu přeběhl mráz po zádech, když si představil, jak by to dopadlo, kdyby se s Davidem „náhodou“ ocitl o samotě. Kingsley pravděpodobně ovlivněn podobnou představou, se zeptal Alexe:

„Nechtěl byste se u nás pár dní zdržet a ohlídat svého zajatce až do soudu?“

„No, přivezl jsem ho osobně proto, abych se zeptal, jestli byste nepotřebovali nějakou bystrozorskou posilu. Moje žena je Angličanka a porád si nemůže v Austrálii zvyknout. Tak jsem si myslel, že bychom se na pár let přestěhovali sem, jestli bych si spíš já nezvyk‘ tady…“ nechal drobet nervózní Alex zaznít svůj australský přízvuk.

Kingsley se rozhlédl po přítomných bystrozorech a uviděl jen samé úsměvy. Většina z nich už Alexe Popova znala a obrovského kolegu si stihla oblíbit.

„Dobře, promluvím si zítra s Dobsem, ale nemyslím si, že by měl nějaké námitky. Takže váš první úkol bude ohlídat pana Kubycha, aby se dostal před soud bez úhony. Pokusím se zasedání soudního dvora urychlit,“ přikývl Kingsley a Alex se spoutaným Davidem zatím odešel, aniž by se obtěžoval někomu říct kam. V celách pod ministerstvem by ho asi v bezpečí neudržel.

Nemusel ho hlídat dlouho. Soud zasedal již pozítří. Alex měl pravdu. David Kubych nebyl zlý. Richard Lion působil i na Harryho jako v podstatě dobrý člověk, zahnaný do kouta okolnostmi. Sice nesouhlasil se způsoby, kterými řešil své problémy, ale nedokázal se zbavit určitých sympatií k němu. Asi byl ovlivněn i Remusovým vyprávěním. David se nechal přesvědčit, že Richard chce vysvobodit jen svou matku, a protože už ta zmatená stařenka byla vyléčená, tak na tom neviděl nic špatného. Naopak. Vyčítal soudnímu systému, že ty staré, zmatené chudáky zavírá do Azkabanu.

„Kdyby se nechali vyléčit dobrovolně a nenapadali lidi, tak by nemuseli být potrestáni,“ odpověděl na jeho argumenty jeden ze soudců.

„A nechcete po nich najednou trochu moc? Celý život bojují nejen se svým prokletím, ale i s Ministerstvem. Jak můžete najednou začít věřit někomu, kdo ve vás vždy odmítal vidět člověka a neustále vás diskriminoval a pronásledoval?“ nedal se David a Harry s ním musel souhlasit.

Nakonec vyfasoval David Kubych šest měsíců a zákaz práce na Ministerstvu kouzel v jakékoli pozici. Harry by řekl, že mu to moc nevadilo. Jestli mu jeho kolegové za těch šest měsíců nedokážou jeho zradu odpustit, tak asi stejně zmizí za hranicemi. Peníze u něj žádné nalezeny nebyly, takže měl určitě ještě někde slušnou zálohu na spokojený život, kdekoliv si zamane.

Ministr jeho argumentaci využil k rozpoutání nové diskuse o trestech pro násilně vyléčené vlkodlaky. Hermiona a léčitel Crested ho podpořili několika články v Denním věštci, ve kterých barvitě popisovali jejich zoufalý psychický stav a jak na jeho zhoršení působí pobyt v azkabanských celách.

Dosáhli však zatím pouze toho, že těmto vězňům byly zlepšeny podmínky ve vězení. Byli umístěni do společných cel a chodili k nim na pravidelné kontroly léčitelé a vybraní vychovatelé, kteří je učili lidskému sociálnímu chování a základním dovednostem, a v těch nejhorších případech i léčitelé mysli.

Jenže Richard Lion o jejich snaze asi nic nevěděl. Jinak si Harry nedovedl představit, proč zaútočil přímo na ministra…

ooOoo

Harry a Ginny skončili noční směnu a šli se domluvit s Kingsleym, zda chce být přítomen tomu, až si Ginny u profesora Adama Merlina Rogerse bude vyrábět svou vlastní druidskou hůl. Byl začátek března, začínalo jaro a Ginny se v nejbližší době chystala pro svou, mízou již oživenou větev z letité smuteční vrby na břehu Bradavického jezera. Nesmírně se těšila na to, až se začne učit nová kouzla s tak mocným nástrojem, že o ničem jiném v posledních dnech nedokázala mluvit.

V předpokoji ministerské kanceláře nikdo nebyl a tak bez zaváhání vešli dovnitř. A překvapeně ztuhli. Kingsley seděl strnule za svým stolem a na první pohled bylo vidět, jak v něm probíhá těžký vnitřní boj. Jeho sekretářka seděla s nepříčetným výrazem v křesílku u krbu a ani nemrkla. V tu chvíli zasáhl Ginny a Harryho zezadu velmi podmanivý hlas:

„Stůjte a ani se nehněte!“

Oba strnuli. Ginny se tvářila stejně ochromeně jako sekretářka, ale Harry se cítil podobně, jako když vzdoroval Imperiu. V tu chvíli padl jeho pohled na tmavovlasého muže s modrýma očima. Richard Lion měl na sobě náhrdelník s velkými perlami, který na mužském krku vypadal velmi nepatřičně. Když viděl, že se příchozí nehýbou, přistoupil ke Kingsleyho stolu a začal naléhat:

„Napište příkaz k okamžitému propuštění mé matky z Azkabanu. Tito dva bystrozoři ji sem ihned přivedou!“

Kingsley už měl před sebou pergamen a v ruce brk, přesto se stále zdráhal uposlechnout. Když však Lion svůj příkaz důrazně opakoval, nakonec jeho obranu dokázal zdolat a ministr začal psát. Harry si nenápadně nechal do ruky vklouznout hůlku z pouzdra na předloktí a v okamžiku, kdy byl připraven, pronesl klidně, ale sebejistě:

„Proč tohle děláte, pane Lione? Vaše matka dostala jen pět měsíců. Má ve vězení dobrou péči léčitelů a brzy bude zařazena do programu na rehabilitaci. Nikdo jí neubližuje…“

Lion měl okamžitě také hůlku v ruce a tak tu stáli proti sobě a mířili si hůlkami do obličejů. Harry si věřil, ale chtěl se vyhnout násilí.

„Proč to děláte? Po dobrém byste dosáhl mnohem víc! Ministerský přístup k vlkodlakům se už tolik změnil k lepšímu. Vždyť to musíte vidět!“

„Mlčte a odhoďte hůlku!“ zahřměl Lion zas velmi podmanivým hlasem a Harry se opět musel vzepřít tomu příkazu.

„Nade mnou moc nemáte. Odolal jsem i Voldemortovu Imperiu a dokážu se ubránit Veritaséru. Ubráním se i Sirénám. Mějte rozum. Remus mi řekl, že vás měl rád, nechci vám ublížit. Vzdejte se a vydejte se spravedlnosti, dokud to nebude ještě horší. Zatím toho nemáte na svědomí tolik…“

„Remus je mrtvý,“ odsekl zamračeně Lion.

„Ano, bojoval po mém boku proti Voldemortovi a jeho smrtijedům za lepší život pro svého syna. Mluvil jsem o vás s jeho kouzelným portrétem. Měl vás rád a nechápal, jak se tak slušný člověk jako vy, mohl sám a dobrovolně vydat na takovou cestu. Když si seženete dobrého právníka, tak z toho ještě můžete vyváznout s lehkým trestem a můžete být své matce oporou, kterou bude určitě potřebovat. Přestaňte už vyvádět nesmysly a začněte trochu myslet!“

Harry se opravdu upřímně rozhorlil a tím odvedl Lionovu pozornost od Kingsleyho, takže dal ministrovi dost času, aby se oprostil od vlivu Sirénina perlového náhrdelníku. Kingsley se vymrštil ze židle a skočil po Lionovi. Pokoušel se mu sebrat hůlku, ale Lion byl mrštný jako jeho zvěromágská forma vlka, vyklouzl z ministrova sevření a okamžitě zmizel v namodralé záři přenášedla.

„Proč jsi ho neproklel?!“ vyjel Kingsley na Harryho rozhořčeně.

„Bál jsem se o vás,“ odsekl mu Harry. „O tom náhrdelníku a jeho síle toho moc nevím. Netušil jsem, co by vám to mohlo udělat,“ ospravedlňoval se před Kingsleym, ale zároveň i tak trochu sám před sebou. Nechápal, co ho přimělo toho muže, který se již stal zločincem, za každou cenu přivést k rozumu.

Kingsley vypadal, jako by moc dobře rozuměl jeho vnitřnímu rozporu.

„Je to zločinec, Harry. Nemůžeš se nechat ovládat sympatiemi při boji s takovým člověkem. Ten náhrdelník má menší sílu než Imperius. Byl jsem schopen mu odolávat docela dlouho. Pravda je, že kdybys neodvedl jeho pozornost, asi bych mu nakonec stejně podlehl,“ zamračil se pak na pergamen na svém stole.

„Doufám, že jsem mu alespoň nasadil brouka do hlavy a on začne o svých činech trochu přemýšlet,“ zabručel trochu rozmrzele Harry a věnoval se Ginny, která se už pomalu začala probírat ze strnulosti.

„Bojím se, Harry, že on rozum nedostane,“ řekla mu hned, jak dokázala pohnout ústy. „Nemohla jsem se hnout, ale slyšela a viděla jsem všechno. Ten chlap měl v očích výraz zoufalství a beznaděje. On si nemyslí, že by měl jinou možnost než bojovat…“

Harry si utrápeně povzdechl a najednou mu bylo líto, že nezakročil důrazněji a Liona se nepokusil zneškodnit. Ale v tu kritickou chvíli mu skutečně přístup, který zvolil, připadal vhodnější. Byl tak zamyšlený, že ani nevnímal, jak si po odchodu sekretářky domlouvá Ginny s Kingsleym na čtvrteční večer společnou schůzku u profesora Rogerse. Ve středu měl být úplněk, a protože měsíc měl výraznou sílu ovlivnit proudění moci v magických rostlinách, rozhodla se dojít si pro svou hůl právě při úplňku. Byli domluvení vyrazit do Bradavic hned po středeční denní směně.

ooOoo

Alex Popov mezi bystrozory podle očekávání zapadl hladce. Šéf bystrozorů Dobs se s ním dohodl, že první dva měsíce bude sloužit postupně se všemi současnými týmy, aby se dobře seznámil se svými kolegy a poměry v Anglii. Doporučil mu, aby si prostudoval anglický zákoník a prvního května společně s kadety složil zkoušku, aby ho mohl zařadit do aktivní služby. Tím Harrymu připomněl, že má ve studiu ještě značné mezery a tak se hned po té, co se vyspal po noční službě, opět rozhodl s pomocí paměťového kouzla věnovat zákoníku a spoustě dodatků k němu přiložených. Lektvary už měli uvařené téměř všechny, takže pro něj byly květnové zkoušky prioritou. Ron se přihlásil až na srpnový termín, ale on nechtěl v létě začít studovat nitrodisciplíny, jako Harry a Ginny.

Byl docela rád, že si na chvíli odpočine od Ginny a jejích nadšených plánů, co všechno dokáže se svou novou druidskou holí. Doufal, že se jí skutečně podaří ji vytvořit, protože si nedokázal představit, jak by zvládal její zklamání, kdyby se jí to nepovedlo.

Než se ponořil do studia, tak se s úsměvem na tváři zamyslel nad dnešní noční službou, při které se k nim přidal obrovský Australan původem z ruské Sibiře. Vyprávěl jim o tom, jak dostal pozvánku z Kruvalu, když se jeho rodiče rozhodli přestěhovat za jeho strýcem do Austrálie. Byl z toho jako dítě velmi zklamaný, protože kruvalská škola je ve světě známá jako jedna z nejlepších. Ale zklamání ho rychle přešlo, protože se rodičům podařilo syna přihlásit na Australskou školu čar a kouzel v Lindenu, malém městečku na okraji obrovské přírodní rezervace, jejíž část byla kouzly chráněna před mudly, aby v ní mohla být chována a chráněna některá původní kouzelná stvoření. Nadšeně se rozhovořil o magických vakovlcích a obrovských ptácích moa, o jejichž vyhynutí byli mudlové přesvědčeni již mnoho let, a o dalších zajímavých zvířatech. Harry mu poradil, aby se někdy sešel s Hagridem, protože se zdá, že toho mají společného mnohem víc než jen vzhled.

Úsměv z Harryho tváře pomalu zmizel, když jeho zrak padl na obrovskou bichli, ze které vyčuhovala spousta pergamenů, a s povzdechem pronesl: „Per Disco!“ a ponořil se do studia. Věděl, že bude mít klid až do večera, protože Ginny měla dnes denní službu a než se vrátí z práce, bude Harry již tvrdě spát, aby se jeho mozek zregeneroval. Věděla, že ho nemá budit…

Zítra mají oba denní službu a večer se chystají do Bradavic pro pěknou vrbovou větev…

ooOoo

Hagrid je přivítal s otevřenou náručí a tak ho nemohli zklamat. Rozhodli se s ním chvíli posedět, než vyjde měsíc. Bylo zataženo a tak to mohlo nějakou dobu trvat. Jaro už bylo cítit ve vzduchu, a proto oba značně pookřáli, když se jim do plic dostal svěží čistý vzduch neposkvrněný pachem velkoměsta a zvlhčený blízkostí velkého jezera. Harry i Ginny si až tady uvědomili, jak je Londýnský vzduch plný smogu a výfukových plynů, přestože jejich dům stál v ne příliš frekventované části města.

Harry zrovna Hagridovi vyprávěl o Alexovi a jeho nadšení pro podivná zvířata, když se oknem dovnitř prodralo teskné vlčí vytí ze Zapovězeného lesa. Všichni byli okamžitě ve střehu. K prvnímu zavytí se přidalo druhé, třetí, čtvrté…

Harry okamžitě zareagoval a poslal patrona se zprávou ředitelce:

„V lese je velká smečka vlkodlaků! Spočítejte studenty a zabezpečte hrad!“

Pak se otočil na Hagrida:

„Měl by ses také schovat na hradě, Hagride, takovou smečku nezvládneme. My povoláme posily a uděláme na košťatech průzkum, abychom viděli, kde se pohybují a co mají v plánu.“

Ginny už měla hlavu v krbu a podávala zprávu na ústředí. Hagrid zakroutil hlavou.

„Nemůžu nechat Drápka a Barču bez dozoru. Obři se vlkodlaků nebojí, mohli by se vydat do lesa, aby se na ně podívali. Jdu za nima, abych na ně dohlídnul…“ zvedl se Hagrid a rychle pospíchal směrem k horám za jezerem. Krbem už procházeli Zorina, Hardy a Ron a všichni si rychle přivolali košťata.

Než se vznesli před Hagridovou boudou do vzduchu, objevila se před nimi stříbřitá kočka profesorky McGonagallové a sdělila jim:

„Škola je zabezpečená, necháme hlídku na Astronomické věži, abyste měli kam ustoupit v případě potřeby.“

Pak už se pětice bystrozorů, délesloužících i kadetů, vydala na košťatech nad vrcholky tisíciletých velikánů směrem, odkud se ozývalo nadšené mnohohlasé vytí smečky na lovu. Na Ginninu druidskou hůl si v tu chvíli nikdo ani nevzpomněl.