Kapitola 8, Zásnubní prsten |
Když prolezl otvorem za Buclatou dámou, tak mu chvilku trvalo, než se zorientoval v tom mumraji, který ve společenské místnosti vládl. Najednou uslyšel: „HARRY!!!“ A davem oslavujících, mezi kterými viděl Harry i tváře některých Mrzimorských a Havraspárských studentů se k němu prodírala Ginny. Rozzářil se a popadl ji do náruče. Na chviličku jí nechal pocítit jak je šťastný, jak je na ni pyšný…. Pak svoje emoce zastřel a vroucně ji políbil. To už se k nim ale prodrali Ron s Deanem, kteří společně svírali nad hlavou Famfrpálový pohár. Harry je oba se šťastným úsměvem poplácal po zádech, ale než stačil cokoli říct, tak se na něj sesypal zbytek týmu. Tak všechny se smíchem postupně objal, a když se trochu uklidnili, řekl: „Jste úžasní, zvládli jste to skvěle. Věřil jsem vám, ale stejně jsem na vás na všechny moc pyšný, že jste to dokázali….“ Oni ho společnými silami odtáhli ke stolku v rohu, posedali si kolem něj a jeden přes druhého mu popisovali, jak zápas probíhal. Ron s červenýma ušima přiznal, jak ho zase posedla ta jeho tréma. „Když jsem ale viděl, jak skvěle ostatní hrajou, tak to ze mě najednou spadlo, uvolnil jsem se a začlo mi to zase jít…“ Demelza chválila Deana, jak zapadl skvěle mezi střelce. Dean se zasmál: „Vždyť jsem s vámi trénoval, znal jsem všechny domluvené signály a nacvičené kombinace, tak nebylo těžké se zapojit…“ A tak si Harry vyslechl, jak proběhl celý zápas, hod po hodu. Když už se ale jeho hráči začali opakovat a vracet se ke svým obzvlášť povedeným akcím, tak je Hermiona zarazila: „Už toho nechte, myslím, že už má Harry dost jasnou představu o tom, jak zápas probíhal. Teď je řada na něm. Povídej nám o hadech Harry, co jste o nich ještě dokázali zjistit?“ Harry si pomyslel: ‚tak a je to tady…‘ Měl trochu strach z Ginniny reakce na lovy hadů, kterých se zúčastnil, ale věděl, že to nemůže tajit. Zamyslel se a nejdřív začal tím, co o těch hadích potvorách všechno zjistil Jerry Colby. Když došel až k teorii o upíří krvi u Voldemorta a jeho hadích potomků, tak sledoval především Hermioninu reakci. Přesně jak předpokládal – Hermioně se v očích objevil známý, nepřítomný výraz, chvíli strnula zahleděná někam nad jeho rameno, pak se najednou zvedla a chystala se vyrazit. „Kam ses vydala Hermiono?“ zeptal se s úsměvem. Ona se trochu probrala. „Musím do knihovny… Jsem si jistá, že jsem v nějaké knížce narazila na kapitolu, kde byly popsány schopnosti, které se projevily u potomků upírů třeba až ve třetí a čtvrté generaci, ale nepamatuji si, jak to tam bylo…“ Harry se zasmál. „Na to bude čas později, půjdu tam s tebou. Na ministerstvu už bylo vyčleněno několik lidí na tohle pátrání. Ještě si chvilku sedni, mám další novinky…“ Hermiona si neochotně znova sedla a upřela na něj svůj pohled. A tak pokračoval. Vysvětlil, že museli přijít na více způsobů, jak se dají hadi zabít, protože je kletba Sectumsempra příliš nebezpečná na to, aby ji naučili širokou veřejnost a tak se rozhodli, že brzy ráno vyrazí na lov a vyzkouší různé sečné zbraně. Vyprávěl o ranním lovu a díval se na všechny, kteří kolem něj napjatě poslouchali, jen pohledu na Ginny se důsledně vyhýbal. Byli tam Justin a Terry, u Deanových nohou stulená Lenka, většina Nebelvírských studentů a v koutku stáli s vykulenýma očima plnýma úžasu a obdivu i prváčci včetně malé Sáry. Vyprávěl o návštěvě klášterního špitálu, o dalším, poledním lovu. Pak jim popsal plánování protiúderu a pověděl jim o dobrovolnících, kteří už dnes vyrazili na lov. Vyjmenoval známé, kteří se přihlásili na likvidaci hadí hrozby, a zakončil vyprávění: „Všichni vás moc pozdravují a dostal jsem za úkol vyřídit vám jejich gratulaci k vítězství a zisku poháru….“ Během vyprávění si všiml, že Hermiona občas zajela pohledem na Ginny, která seděla na opěradle Harryho křesla a pak se s trochu vyčítavým pohledem vrátila k němu. Tak, když dovyprávěl, podíval se na ní taky. Tvářila se dost naštvaně… Když se od ní s trochou výčitek svědomí odvracel, tak zahlédl prsten na její ruce. Smaragd již nebyl zelený, ale žlutý… Harry přivřel oči a zavzpomínal: Když se jeho nositelka na dárce neprávem zlobí, tak jí to prsten žlutým jasem poví. Ulevilo se mu. Zásnubní prsten mu pomůže přesvědčit Ginny, aby se na něj nezlobila. A tak, když se všichni zvedli, aby se vydali na večeři, tak Ginny přidržel a zůstal s ní trochu pozadu. „Zlobíš se na mě Ginny? Proč?“ Ona se do něj rozčileně pustila: „Jistě, že se zlobím! Proč ses zase tak ochotně vystavoval nebezpečí!“ a pak mu připomněla, co jí řekl před odchodem: „Nemusíš se o mě bát Ginny, nehrozí mi žádné nebezpečí… Nic mi nehrozí, čeká mě jen spousta nudné práce.“ Harry se ospravedlnil: „Nehrozilo mi žádné nebezpečí Ginny. Dobře jsme to promysleli a bylo nás vždy dost na to, aby ten lov nebyl riskantní. Byl tam Kingsley, Charlie, Lee, George, taťka a pak Allen. Nikomu ani chvilku nehrozilo nebezpečí. Museli jsme to udělat, abychom mohli s čistým svědomím vyslat na lov ostatní…. Neměla by ses na mě kvůli tomu zlobit….“ „No tak to si nemyslím!“ odsekla mu naštvaně. On ji s úsměvem vzal za ruku s prstenem a strčil jí ho před oči. „Tvůj prsten si také myslí, že se na mě zlobíš neprávem…“ Ginny se mu rozčileně vytrhla, stáhla si prsten dolů a vypadala, že má chuť ho zahodit. Harry strnul. Chvíli se na ni beze slova díval a pak s vážným výrazem ve tváři potichu řekl: „Opravdu to chceš udělat Ginny?“ Ona se zarazila a strnule hleděla na prstýnek ve své ruce. Pak jen mlčky zakroutila hlavou a navlékla si ho zpět na prst. Do očí jí vstoupily slzy a rozběhla se do Velké síně. Harry s mírným mrazením v zádech z toho, jak to málem dopadlo, šel pomalu za ní. Během večeře spolu nepromluvili ani slovo. Ginny se tvářila stále naštvaně a nepřístupně. Šla s nimi ale po večeři do knihovny a společně s Lenkou, Deanem, Justinem, Terry, Ronem a Harrym pomáhala Hermioně najít knihu, kde se píše o potomcích upírů. Když ji našli, tak Hermiona s pomocí Rona a jeho samopíšícího brku, který od ní dostal k narozeninám, obě kapitoly o potomcích upírů opsali, rozloučili se s ostatními a vydali se zpátky na kolej. Posadili se ve společenské místnosti a společně s Harryho rodiči, Siriusem a profesorem Brumbálem, kteří přišli na portrét u krbu, rozebírali, jaké schopnosti by se mohly projevit u hadů a jaké schopnosti se vlastně projevily u Voldemorta. Hermiona uvažovala nahlas: „Upíří schopnosti se u něj ale nemohly projevit tím, že pil krev jednorožců, nebo hadí krev Harry. Tady píšou, že by musel ochutnat lidskou krev…“ Harry přikývl. „Jestli to byl opravdu on, kdo napadl u odboru záhad taťku, ve své hadí podobě, tak lidskou krev ochutnal…“ Hermiona zalapala po dechu. „Máš pravdu. Levitace se u něj objevila až po tom útoku…. Je to vlastně další důkaz, který podporuje tu tvou teorii.“ Pak zakroutila hlavou: „Viděl jsi ho někdy, že by pil lidskou krev? U potomků ve druhé a u některých i ve třetí generaci se objevuje po probuzení upířích schopností nezvladatelná žízeň po lidské krvi…“ Harry zakroutil hlavou. „Viděl jsem ho vraždit a mučit lidi, ale že by někomu pil krev, jsem neviděl. Nemohl zdědit příliš mnoho schopností, protože se u něj neprojevily upíří slabosti. Sluneční světlo mu neubližovalo – i když rád ho moc neměl. Raději se pohyboval venku v noci…“ Hermiona jejich diskusi uzavřela: „Pak ti hadi už moc schopností zdědit nemohli. Je nejpravděpodobnější, že jediné co mají, jsou ty upíří sliny. Otázkou ale zůstává, co mohli zdědit za schopnosti kouzelnické. Voldemort byl velmi silný a schopný kouzelník…“ Harry pokrčil rameny: „To nám asi ukáže jen čas, tady jsou všechny teorie zbytečné…“ V tom se mu z kapsy ozval hlas Kingsleyho Pastorka: „Harry? Slyšíš mě?“ Vytáhl z kapsy zrcátko a odpověděl: „Slyším, Kingsley. Lov už skončil?“ „Ano, už se stmívá a tak jsme to odpískali. Lov byl docela úspěšný… no jak se to vezme…. Hele, máš kolem sebe ostatní?“ Harry s úsměvem odpověděl: „Jistě, jsou tu se mnou Ginny, Ron a Hermiona…“ a za ním se ozvalo: „Dean už taky…“ přihlásil se právě příchozí a s úsměvem se podíval do zrcátka Harrymu přes rameno. Kingsley pokračoval: „Takže, nechci vás zbytečně rozrušit. Měli jsme malou nehodu, která však dobře dopadla, bez vážnějších následků. Takže můžete zůstat v klidu a zbytečně se neplašit. Percy a Neville byli v Charlieho skupině. Jeden had zaútočil ze zálohy na Percyho, zakousl se mu do nohy a začal ho rdousit. Neville mu přispěchal na pomoc, ale protože se bál, aby ho neporanil, tak se do toho hada pustil holýma rukama a vykoledoval si také jeden kousanec. Naštěstí byli poblíž Molly s Billem, hada zabili a společně s Charliem ty dva okamžitě na místě ošetřili. Pak je Molly s Billem přenesli ke Svatému Mungovi. Tam si je pro jistotu nechají do zítřka, ale ujistili nás, že ti dva budou určitě v pořádku…“ Harry si povzdechl: „Tušil jsem, že to nepůjde úplně hladce…“ Kingsley přikývl: „Ano, já jsem také s podobnými nehodami počítal. Naštěstí jsme dobře připraveni… Ale vrátím se k lovu. Vyčistili jsme osm čtverců a dostali šest hadů, což je myslím dobré skóre na první velký lov.“ Harry přikývl a poděkoval mu za zprávy. Když zastrčil zrcátko zpět do kapsy, tak se rozhlédl po ostatních. „Myslím, že toho už dnes moc nevymyslíme. Asi bychom měli už jít spát, zítra mě čeká spousta úkolů…“ Koutkem oka při tom sledoval Ginny, která se stále zamračená a naštvaná zvedla jako první a chystala se odejít. Natáhl se pro ni, chytil ji za ruku a přitáhl si ji k sobě na klín. „Pusť mě Harry!“ bránila se. Harry se jí zadíval do očí a s úsměvem odporoval: „Nepustím. Dokud se nepřestaneš mračit a nedáš mi pusu, tak tě budu držet.“ Ginny našpulila rty a zamračila se ještě víc. Harry ji napodobil a taky se zamračil. To už Ginny nevydržela a rozesmála se. Dala mu pusu, přitulila se a zašeptala mu: „Mrzí mě to s tím prstýnkem. Nemyslela jsem to vážně. Odpustíš mi to?“ Harry jí odpověděl polibkem a pak s Ginny na klíně pověděl jí i ostatním o reprezentačním trenérovi a jeho pozvánce na konkurz pro něj a pro Ginny. „Něco jsem zaslechla, ale nebyla jsem si jistá, jestli to není jen nějaká fáma…“ řekla Hermiona. Všichni přijali tuto zprávu s nadšením, i když u Rona a Deana Harry postřehl i trošku závisti. „Jestli půjde lov takhle dobře i nadále, tak bude Hadí hrozba do prázdnin zažehnána a my se budeme moct s čistým svědomím věnovat famfrpálu…“ potěšil Ginny. A tak jeho předsevzetí jít spát brzy vzalo za své a ještě přes hodinu seděli s Ginny ve velké pohovce v rohu, stranou od ostatních a přitulení k sobě si dělali plány na prázdniny a mistrovství světa ve famfrpálu, kdyby byli na konkurzu do týmu vybráni.
|
Items details
- Hits: 13910 clicks
Tecox component by www.teglo.info