Hledej

Démoni z bažin

dmoni_z_bain-thŠkolu mají naši hrdinové bezpečně za sebou a čekají je další dobrodružství. Kvalifikace na Mistrovství světa, svatba, velké finále.

... a že by se zase ten Harry do něčeho zapletl? Průšvihy si ho prostě najdou všude...


    Kapitola 1, Svatba bude!

      Jelen_a_laKonečně doma… pomyslel si Harry a vzápětí se sám pro sebe usmál, že už si v Doupěti opravdu připadá, jako by sem patřil odjakživa. První, co udělal po té, když se přivítal s ostatními Weasleyovými bylo, že vybalil portrét svých rodičů, přivolal Fawkesovi bidýlko a vypustil z klece naštvanou Hedviku. Vůbec se jí nelíbilo, že musela být celý den zavřená v kleci a uraženě odlétla na lov. Ginny pustila Trixi a ta si přeletěla k Fawkesovi. V tu chvíli se z pod stolu vyřítila malá, šedivá koule a dost neohrabaně se pokusila vyšplhat na bidýlko za Trixi. Fénix i papoušek ji se zájmem sledovali a Harry se překvapeně zeptal:

      „Co to je? Kde se to tu vzalo?“

      Ginny se zasmála, vzala ‚to‘ do náručí a odpověděla:

      „To je Žlutoočka, Křivonožkova dcera. Víš, jak Hermiona říkala, že má s kočkou od sousedů koťata… Poprosila jsem mamku, ať mi vybere to nejchytřejší…“

      Harry zakroutil hlavou a vyčítavě se na Ginny podíval.

      „Příště si pořiď slona a budeme si moct otevřít zoologickou zahradu…“ zabručel mrzutě. Ginny se rozesmála:

      „Ale no tak, uvidíš, že si ji zamiluješ…“

      Mamka se na něj taky laskavě usmála a řekla konejšivě:

      „Jestli si na ni nezvykneš, tak si ji nechám v Doupěti. Je to moc chytrá a roztomilá kočička.“

      Kočka, jako by přesně rozuměla o čem je řeč, vyskočila Ginny z náruče a začala se Harrymu s hlubokým vrněním intenzivně otírat o nohy. Harry se rozesmál:

      „No, chytrá tedy opravdu jsi…“ a zvednul kotě, aby si ho prohlédl zblízka. Stříbřitá barva s tmavě šedými skvrnami, trochu delší hedvábná srst a jasně žluté, chytré oči… Kotě se mu čumáčkem otřelo o ruku a zase začalo vrnět. Harry se usmál:

      „No tak tedy vítej do rodiny Žlutoočko. Teď se ale musíš naučit trochu poslouchat…“ a předal ji zase Ginny. Ta ji k sobě láskyplně přitiskla a mamka je oba pobídla:

      „Posaďte se, večeře je hotová, Winky a Krátura vám nandají. Já musím jít ještě zkontrolovat mandl…“

      Harry využil toho, že odešla a zatímco jim skřítkové nandávali ragú, domluvil se s taťkou a Charliem, že tu svatbu proberou on a Ginny s mamkou nejdřív sami – nejlépe už dnes večer.

      „Poprosím ji, aby si to rozmyslela. Mám připravených pár pádných argumentů. Kdyby to nezabralo, tak ji začneme zítra s posilami přesvědčovat…“

      „Hlavně jí neříkej, že o tom něco vím,“ požádal ho taťka, „to bych si to pořádně slíznul…“ Charlie se rozesmál:

      „Jo, tak si to mám slíznout sám?“

      Harry zakroutil hlavou.

      „Neboj, Charlie, řeknu jí, že jsem tě požádal, abys jí zatím nic neříkal.“

      Mamka už se vracela a tak se pustili do jídla a vyprávěli o škole, o zkouškách a o závěrečné slavnosti. Harry a Ginny museli vyndat své diplomy a ukázat je všem a oběma se dostalo navíc porce čokoládového dortu. Když Harry viděl Ronův kyselý obličej, prohlásil, že už nemůže a svou porci mu dal. Skvěle se bavili u máslového ležáku, a jak se připozdívalo, tak s přáním dobré noci postupně odcházeli spát. Ginny zašeptala Harrymu:

      „Počkej u mě v pokoji, já mamku přivedu…“ a zvedla se, aby jí a skřítkům pomohla s nádobím.

      Tak Harry odcházel společně s Ronem. Když se od něj u dveří Ginnina pokoje oddělil, tak mu Ron pobaveně popřál hodně štěstí.

      Harry seděl na Ginnině posteli a čekal. Slyšel na chodbě svou lásku:

      „Mohla bys na chvíli zajít ke mně, mamko?“

      Když vešly, tak mamka překvapeně řekla:

      „Harry? Copak se děje?“

      Harry se usmál, vzal Ginny, která se posadila vedle něj na postel, za ruku a začal vysvětlovat:

      „Chtěli bychom si s tebou v klidu promluvit, mamko…“

      „U Merlinova vousu, snad nejsi těhotná Ginny?!“ vyhrkla vyděšeně mamka a posadila se na židli proti nim. Ginny se rozesmála.

      „Ne, to tedy nejsem. S dětmi hodláme ještě pár roků počkat…“

      Mamce se očividně ulevilo.

      „Tak co se děje?“

      Harry stiskl ruku své vyvolené a začal:

      „Chtěli bychom se vzít – velmi brzy – a to hned z několika důvodů…“ a když mamka neřekla ani slovo a jen na něj vyčkávavě hleděla, tak pokračoval:

      „Za prvé proto, že si oba myslíme, že už jsme na manželství zralí…“

      „No tak to si já tedy nemyslím, Harry,“ oponovala okamžitě mamka. „Jste oba ještě moc mladí, nemáte kam pospíchat. Máte dost času se ještě lépe poznat, zvyknout si na sebe… Nikdo tě přece od nás nevyhání Harry…“

      Ginny se zapojila:

      „V kolika letech ses vdávala ty, mamko?“

      „Ale to je přece něco úplně jiného Ginny!“

      „No jasně,“ ušklíbla se trochu Ginny, „když nejsem těhotná, tak není důvod, proč bych se měla vdát?“

      Mamka zalapala po dechu, pak se zhluboka nadechla a chystala se rázně odpovědět. Tak ji Harry rychle zarazil:

      „Moje maminka nebyla těhotná a přece se s tátou brali, když jim bylo tolik, kolik je teď mě…“

      Mamka se uklidnila a mírně odpověděla:

      „Jenže Ginny je o rok mladší Harry…“

      A tak pokračoval ve vysvětlování:

      „Známe se spolu už sedm let. Za tu dobu jsme toho spolu prožili víc, než jiné páry za celý svůj život. Umíme bojovat bok po boku, umíme se pohádat i usmířit, ani dlouhé odloučení nás nerozdělilo a známe se tak dobře, jak to jen jde. Ale to je jen jeden z důvodů, proč bychom se chtěli vzít. Další z důvodů je Rita Holoubková. Už se začala navážet do Kingsleyho a Angeliny, a když si troufla na ministra, tak se do nás pustí co nevidět. Sturgis nás varoval, abychom se připravili, že nám určitě pokoj nedá. Skutečnost, že žiji s Ginny pod jednou střechou jí určitě neunikla…“

      Mamka jen mlčky kroutila hlavou, jako že jí tenhle argument nepřesvědčí. Tak pokračoval:

       „Pak je tu ještě důvod, který vzešel od Ginny. Když svoji svatbu spojíme s Kingsleym a Charliem, tak to bude velká sláva a ty s tím přitom budeš mít mnohem míň starostí, než kdybys pořádala svatbu jen pro nás dva…“

      „Cože?!“ Vyhrkla velmi překvapeně mamka.

      „No, Charlie a Katie se chtějí vzít také během léta a Kingsley už má domluvenou svatbu v Bradavicích. Nabídl nám na konkurzu, ať se k němu připojíme a nám se ten nápad moc líbí. Rádi bychom se vzali společně s nimi 31. července v Bradavicích…“

      Mamka se nezmohla na slovo a jen na ně překvapeně zírala. Po chvíli se zeptala:

      „Kdo všechno už o tomhle nápadu ví?“

      Harry si povzdechl:

      „No… Pár lidí už o tom ví, ale všem jsme řekli, že to záleží na tobě. Věděli jsme, že budeš mít nějaké námitky a tak jsem poprosil Charlieho, aby ti zatím nic neříkal, než budeme mít příležitost probrat to s tebou sami…“

      Ginny se přidala:

      „Nechceme od tebe rozhodnutí hned, mamko. V klidu si to promysli, poraď se s taťkou a uvažuj i o našich argumentech. Když se ti to nebude ani potom líbit, tak to stihneme zrušit. Proti tvé vůli se brát nechceme…“

      Mamka zamyšleně vstala.

      „Dobře, promyslím si to…“ a pohledem pobídla k odchodu i Harryho. Ten dal s úsměvem Ginny pusu na dobrou noc, spiklenecky na ni zamrkal tak, aby to mamka nezahlédla a společně s ní odešel. Při odchodu řekl mamce:

      „Vidíš? Další důvod ke svatbě. Kdybychom byli manželé, tak bys mě nevyháněla…“ a podíval se na ni se šibalským úsměvem. Vysloužil si symbolický pohlavek a vyrazil po schodech nahoru. Ale v okamžiku, kdy uslyšel, jak za mamkou zaklaply dveře ložnice, potichoučku šel zpátky dolů. Ginny stála na chodbě u dveří ložnice svých rodičů a ukazovala posunky Harrymu – Potichu! Pojď sem! Když se přiblížil, tak uslyšel mamku:

      „Copak víš o té svatbě, Arture?“

      Taťka trochu nejistě odpověděl:

      „No… Charlie už mi něco naznačoval, ale o žádném konkrétním termínu nemluvil. Asi se s Katií ještě nedohodli…“

      „Já nemluvím o Charliem, ale o Ginny Arture. Víš o tom, že se chtějí s Harrym v létě vzít?“ odpověděla mu mamka.

      „Oni taky? No, to se dalo konec konců čekat, ne? Už jsou rok zasnoubení, tak proč by se nevzali…“

      Mamka rozhořčeně zaprskala.

      „Tak ty si nemyslíš, že jsou na manželství ještě příliš mladí? Proč by si měli takhle brzy kazit život, když si můžou ještě užívat?“

      Taťka se dost důrazně ohradil:

      „Jsou stejně staří jako my, když jsme se brali a řekl bych, že jsou oba mnohem zralejší a zodpovědnější, než jsme byli my…“ a potichu dodal: „Opravdu si myslíš, že jsme si my dva zkazili život, Molly?“

      Chvíli bylo ticho a pak mamka konejšivě řekla:

      „Ne, Arture. Nemyslím. Jsem šťastná a přála bych si, aby byly šťastné i naše děti. Bojím se toho, že jsou moc nezralí. Víš, jak se manželstvím všechno změní. I nám dost dlouho trvalo, než jsme se srovnali…“

      Taťka se rozesmál:

      „Oni to zvládnou Molly. Už toho překonali spoustu. A navíc mají přece nás, my jim pomůžeme. Přestaň se už mračit a pojď ke mně Mollinko, šmudlinko…“ zašeptal něžně a Ginny se širokým úsměvem Harryho odtáhla do svého pokoje.

      Když ráno Ron Harryho budil, tak se mu moc vstávat nechtělo. Do postele se dostal až pozdě v noci, kdy Ron už dávno spokojeně pochrupoval. Ale nakonec se přinutil vstávat, aby nevzbudil podezření. Ron počkal, až se trochu probere a pak se zeptal:

      „Tak co mamka? Jak vám to šlo?“

      Harry pokrčil rameny:

      „To uvidíme, dali jsme jí čas na rozmyšlenou. Snad byly naše argumenty dostatečné…“

      Když došli do kuchyně, tak mamka o svatbě neřekla ani slovo. Jen poslala Winky, aby probudila Ginny, že už vyspává dost dlouho. Společně s Kráturou jim připravila snídani a bavila se s nimi o běžných věcech. V kolik mají trénink, aby stihla udělat oběd včas, aby se najedli, než vyrazí, jestli půjde Ron s nimi a tak podobně. Ron odpověděl:

      „Hermiona slíbila, že sem po snídani přijde, tak se pak domluvíme. Doufám, že sebou vezme Křivonožku. Jsem zvědavý, jak bude vycházet s tímhle…“ a ukázal na Žlutoočku, která slastně vrněla u Harryho na klíně. Harry se zasmál:

      „Doufám, že se nám ji podaří vychovat líp než je Křivonožka. Snad nám ji nebude kazit…“ To už slyšela i Ginny, která právě dorazila.

      „No to jsem zvědavá, jak chceš cvičit kočku…“ zasmála se.

      „Ale tohle přece není obyčejná kočka. Měla by být schopná pochopit docela dost – hele Očko, mazej dolů! Na stole nemáš co dělat!“ okřiknul ostře kotě, které mu vyskočilo z klína na stůl, aby se přivítalo s Ginny. Ta ho ze stolu sebrala a vzala si ho na klín.

      „Proč jí říkáš kočko?“

      Harry se usmál:

      „Neříkal jsem kočko, ale Očko. Trošku jsem si to její jméno zkrátil, aby se to líp říkalo. Taky jsi mohla vymyslet něco kratšího…“

      Ginny se ohradila:

      „To vymyslela mamka a mně se to její jméno líbí. Je přece naprosto výstižné, má oči žluté, jako sluníčko…“

      Harry jen pokrčil rameny:

      „Já jí budu říkat Očko, to je také výstižné a navíc mnohem kratší…“

      Jejich diskusi na tohle téma přerušila Hermiona, která vtrhla dovnitř jako velká voda. „Ahoj všichni. Nesu Denního věštce, zase jsem si ho objednala a tohle je první číslo, co jsem dostala. Nebude se vám to líbit…“ a podala noviny Harrymu. Ron a Ginny si k němu přisedli, každý z jedné stany a tak noviny rozložil před sebou na stole.

      Na titulní straně byla velká fotka Harryho, jak pomáhá Ginny z Bradavického expresu na nástupišti devět a tři čtvrtě. Harry se podivil:

      „Hele, tohle museli vyfotit včera večer. To si tedy museli pospíšit…“

      Hned pod fotkou začínal článek.

      Zde vidíte krásný pár mladých lidí, který je ovšem zahalen podivnými tajemstvími. Představte si, že se zasnoubili už v červenci loňského roku a tuto skutečnost se jim dařilo téměř rok před širokou veřejností skrývat. Možná pro to měli své důvody a ty jsem se pokusila vypátrat.

      Vypadá to, že se Harry Potter ke své milované Ginny nastěhoval už těsně před svými sedmnáctými narozeninami, ale tuto fámu se mi bohužel nepodařilo prokázat. Našla jsem ovšem důvěryhodný zdroj, který o těch dvou drahoušcích má velmi podrobné informace. Říká: „Ano, začali spolu chodit už před třemi roky. Ani jsme se nedivili, když předloni přijela do školy jen Ginny. Kolem Harryho se v té době objevila spousta podivných podezření a tak všichni pochopili, že se mu do školy moc nechtělo. Ginny byla hodně smutná a říkalo se, že se spolu rozešli. Proto mě tak překvapilo, když jsem se dozvěděl, že se zase dali dohromady a dokonce se i zasnoubili…“

      A tak jsem se o ty dva začala zajímat trochu víc do hloubky. Můj zdroj mi toho vyprávěl opravdu spoustu a o Harrym toho vím hodně už z našich dřívějších setkání. O jeho nešťastné lásce, kterou prožíval ve svých čtrnácti letech, když ho jeho přítelkyně Hermiona Grangerová vyměnila za staršího a zkušenějšího Viktora Kruma, už jsem psala. Tato láska byla možná jeho první, ale rozhodně ne poslední. Harry našel další lásku v patnácti letech. „Byl už v té době velmi vyspělý a vášnivý. Proto jsem s ním začala chodit, i když byl o rok mladší než já. Bylo to velmi vzrušujících několik měsíců…“ řekla mi s úsměvem Harryho bývalá láska Cho Changová.

      „No tohle! Jak mohla říct něco takového!“ rozčílila se Ginny.

      „Ale no tak, Ginny, vím jistě, že nic z toho neřekla. Znáš přece Ritu, určitě si to všechno vymyslela…“ uklidňoval ji Harry. Ozval se Ron:

      „Jen čti dál, sestřičko, píše se tam dost zajímavých věcí i o tobě…“

      A tak se Ginny i Harry trochu rozechvěle vrátili ke čtení.

      „Však i Ginny Weasleyová byla pěkná čiperka. Ta si svou první lásku prožila také již ve čtrnácti letech. „Jo, Ginny byla vždycky pěkná divoška…“ řekl mi s významným úsměvem Michael Corner, když jsem se ho na ni zeptala. Jenže tahle láska jí vydržela jen necelý školní rok. Michaela v dalším roce vystřídal Dean Thomas – „kamarád“, spolužák a spolubydlící Harryho Pottera. Teprve potom se dostalo i na chudáčka Harryho. Když opět po necelém roce jejich vztah skončil, tak nikdo nečekal, že by se k sobě mohli ještě vrátit. Jenže pak se stal z Harryho hrdina, takže se není čemu divit, že „divoška“ Ginny opět zatoužila po své bývalé lásce.

      Nevím jak vám, milí čtenáři, ale mě připadá velmi nevhodné a nevkusné, že ti dva bydlí, už prokazatelně od doby před svým zasnoubením, pod jednou střechou. Jsme přece zvyklí dodržovat jistá pravidla slušnosti a morálky, a takové chování jim jasně odporuje.

      Pro příští článek se pokusím získat vyjádření k této ošemetné situaci přímo od Harryho Pottera.

      Vaše neustále bdící a počestnost chránící Rita Holoubková.

      „No páni…“ vydechl Harry. „To, že se do nás pustí, jsem čekal, ale že to bude takhle hustý, to mě teda dostalo…“

      Ginny lapala po dechu a zmohla se jen na zaúpění:

      „Já tu ženskou uškrtím…“

      Hermiona, Ron, Harry a Ginny na sebe jen mlčky zírali a přemýšleli, co si s touto situací počnou, když s nesmělým zaklepáním vešli do kuchyně, nejistě se tvářící, Michael Corner a Cho Changová.

      „Koukám, že už jste to četli…“ řekl Michael rozpačitě a Cho se přidala:

      „Nic takového jsem jí neřekla Harry – přísahám! Když za mnou přišla a ptala se na tebe, tak jsem jí řekla, že jsme přátelé a vždycky jsme byli pouze jen kamarádi…“ a do očí se jí začaly hrnout slzy.

      „Klid Cho, já ti věřím. Ritu známe, je mi jasné, že si to všechno vymyslela…“ a Michael dodal:

      „Já jsem s ní nemluvil vůbec…“

      Ginny se na ně rozpačitě usmála a řekla:

      „Posaďte se, dáme si čaj a popřemýšlíme, jak to té babizně vrátit.“

      Harry se na ni s rozzářenýma očima usmál a přikývl. V tom okamžiku do kuchyně vtrhli jako velká voda Dean, Lenka a Lee.

      „Harry! Četli jste to?“

      Harry se rozesmál nahlas.

      „Ano a zrovna přemýšlíme, co s tím budeme dělat. Myslím, že se nám právě sešel štáb na válečnou poradu…“

      Mamka do této chvíle mlčela a dokonce dělala, že neslyší a nevnímá, o čem se baví. Teď ale zareagovala:

      „Možná bude lepší, když tu svou válečnou poradu uspořádáte na zahradě. Mám tu dost práce a do dvanácti musím mít oběd, abyste se stihli najíst, než půjdete na trénink.“

      Harry nechal ležet na stole výtisk Denního věštce, který přinesla Hermiona a vydal se s ostatními na zahradu. Pozorně se rozhlédl, a zatímco děvčata přivolávala piknikové deky a láhve s dýňovým džusem a máslovým ležákem, zavolal si Hermionu stranou. Odváděl ji k nejbližší jabloni se slovy:

      „Potřebuji se s tebou poradit Hermiono. Asi jsem dostal nápad, jak bychom jí to mohli oplatit…“ Když k němu Hermiona přistoupila, tak najednou vyskočil, máchl pravou rukou a s obvyklou obratností sevřel v dlani velkého brouka. Hermiona zareagovala bleskově. Vytáhla hůlku a přivolala zavařovací sklenici. Strhla z jabloně pár lístků, vystlala ji a nastavila Harrymu. Když do ní brouka vhodil, tak ji okamžitě uzavřela, udělala do víčka několik malých otvorů a zajistila ji nerozbitným kouzlem. Pak se vítězoslavně vrátili k ostatním. Harry jim ukázal sklenici.

      „Seznamte se, vážení přátelé, to je naše oblíbená novinářka Rita Holoubková.“

      Ozvalo se:

      „No páni … Skvělý úlovek … Ukaž Harry …“ a tak ji nechal kolovat.

      Všichni si ji důkladně prohlédli, a zatímco velký brouk s výrazným vzorem kolem očí vztekle narážel do stěn sklenice, řekl jí každý, komu prošla rukama, svoje.

      Cho: „Odporná proradná mrcho…“

      Michael: „Jo, jste hrozná lhářka…“

      Lenka s kouzelným úsměvem: „Ráda vás zase vidím…“

      a Dean s úšklebkem: „To tedy já říct nemůžu…“

      a Lee: „Měli bychom z ní dostat, kdo je ten její spolehlivý zdroj…“

      „To z ní nedostaneš…“ zapochyboval Ron.

      „Kdo ví…“ usmála se Hermiona. „Až bude v té sklenici pár dní, tak ti to třeba ráda řekne…“

      Když se sklenice dostala až k Ginny, tak si začala brouka se zájmem prohlížet. Brouk až panicky pobíhal po sklenici, narážel na sklo a velmi rozčileně bzučel. Ginny řekla Harrymu:

      „Mně by nevadilo, kdybys chtěl začít sbírat broučky miláčku. Ale musíš rychle přijít na to, co tenhle drobeček žere, abys ho neumořil hlady…“

      Po jejích slovech padl brouk Rita vyčerpaně na dno a jen se zoufale klepal. Ginny se usmála a navrhla Harrymu:

      „Pojď, půjdeme ho ukázat mamce a najdeme mu doma nějaké klidné, nerušené místečko, aby si ten drobeček trošku odpočinul…“

      Když vešli do kuchyně, tak našli mamku, jak sedí s hlavou v dlaních nad Denním věštcem. Ginny jí vesele, se širokým úsměvem, řekla:

      „Hele mami, co chytil Harry na zahradě…“ a postavila před ní sklenici.

      Mamka si brouka důkladně prohlížela.

      „Ale… on vypadá skoro jako…“

      „Ano mamko, seznam se s Ritou Holoubkovou. Asi přišla, aby se mnou udělala ten rozhovor. Ale jak to chtěla dokázat takhle, to tedy fakt nechápu…“ řekl jí s úsměvem Harry.

      „Ty falešná, prolhaná bestie. Jak sis mohla dovolit psát takové lži o mých dětech!“ vyhrkla rozčileně mamka na Ritinu adresu a rozzlobeně zatřepala sklenicí.

      „To tě bude ještě hodně mrzet ty nechutná, odporná ropucho! Co s ní budeš dělat Harry?“

      Harry se na mamku široce usmál a položil jí konejšivě ruku na rameno.

      „To ještě nevím, mamko. Teď ji dáme na nějaké klidné místečko, aby mohla nerušeně přemýšlet. Po tréninku budu mluvit s Kingsleym a tak se s ním poradím, co s ní…“

      Mamka s úsměvem přikývla.

      „Dejte ji do obývacího pokoje. Občas ji tam zajdu zkontrolovat. A po tréninku přiveďte Kingsleyho a Angelinu sem, poradíme se společně…“

      Když s Ginny vycházeli z obýváku hlavním vchodem na zahradu, tak mu s úsměvem řekla:

      „Myslím, že už se mamka rozhodla. Vlastně bychom měli Ritě poděkovat…“

      Harry se zasmál a přikývl. Když dorazili k ostatním, tak se jich Lee zeptal:

      „V sobotu jde do tisku Jinotaj. Potřebuji, aby sis přečetl článek, co jsme dali dohromady s Kingsleym, panem Weasleym a profesorem Brumbálem. Zjistil jsem totiž, že Popletal úspěšně před veřejností tajil jak to, že jsi před Voldemortem zachránil kámen mudrců, tak to, jak jsi odhalil Tajemnou komnatu a zabil baziliška. Všechno mi to podrobně vyprávěli, ale musel jsem slíbit, že to otisknu jen v případě, že to schválíš ty i ostatní, kterých se to týká…“ a podíval se na Rona, Hermionu a Ginny. Ta si povzdechla:

      „Ach jo…“

      „A pak bychom se taky všichni, jak jsme tady, měli poradit, jak reagovat na ten Ritin článek…“ pokračoval Lee.

      Harry pokrčil rameny.

      „Jak bys na to chtěl reagovat? Prostě si nás vyfoť při přátelském posezení, jak se bavíme nad Denním věštcem a napiš k tomu – Jsme dobří přátelé a nic na tom nezmění ani jedovaté lži z pera Rity Holoubkové.“

      Lee se rozesmál a mávnutím hůlky si přivolal fotoaparát.

      „To je skvělý nápad Harry, posaďte se k sobě blíž a koukejte se skvěle bavit.“

      Harry se uličnicky rozhlédl po té partě kolem sebe a s úsměvem je vybídl:

      „Takže, teď od vás chci slyšet návrhy, co mám udělat s tím roztomilým broučkem, který teď v obýváku nerušeně přemýšlí nad svým krutým osudem…“

      Padala spousta úžasných, někdy až morbidních návrhů, že se opravdu všichni skvěle bavili a chvílemi se mohli potrhat smíchy. Lee si udělal několik fotek a přitom se bavil společně s nimi. Pak se rozloučili s Cho, Michaelem, Lenkou a Deanem a pustili se do čtení Leeho článku o Harrym, kameni mudrců a Tajemné komnatě.

      Když Harry dočetl, tak jen kroutil hlavou.

      „Co se ti nezdá? Je to přece popsané docela přesně. Je vidět, že profesor Brumbál má skvělou paměť…“ řekla mu Hermiona.

      „Jo, a taky že o našich aktivitách měl mnohem větší přehled, než jsme si mysleli…“ dodal Ron.

      Harry zaraženě odpověděl.

      „Já jen, že to zase vypadá, jako bych byl bůhví jaký hrdina. Byl jsem jen k smrti vyděšený malý kluk, který se při každém z těch dobrodružství už loučil se životem…“

      Ron jen nevěřícně kroutil hlavou a Hermiona se rozesmála.

      „A co je podle tebe hrdinství, Harry? Vždyť to je právě tohle… Jít do boje, přestože máš strach, být ochoten obětovat svůj život kvůli ostatním. To je to pravé hrdinství, kterého právě ty máš v sobě tolik, že jsi dokázal strhnout i nás. I ten tvůj přehnaný ochranitelský instinkt, kvůli kterému ses už tolikrát dostal do problémů… Ty jsi hrdina Harry, my všichni to víme, i když ty o sobě pořád pochybuješ…“

      Harry se podíval tázavě na Ginny a ta jen s rozzářenýma očima přikývla. Harry zakroutil hlavou a řekl jí:

      „Copak si vůbec neuvědomuješ, co se bude dít, když tenhle článek vyjde? Teď prchám před několika bláznivými fanynkami, ale až tohle vyjde…“

      Ginny se rozesmála.

      „Neboj, já tě nedám, uhlídám si tě…“

      Harry se usmál a pak se zeptal:

      „Takže vy tohle do tisku schvalujete?“

      Ron, Hermiona i Ginny jen prostě přikývli.

      „No tak dobře, Lee. Nebudu tě nutit, abys to teď na poslední chvíli předělával…“ a utrápeně si povzdechl, čímž ostatní zase rozesmál.

      To už přicházel Charlie s Katií.

      „Pojďte se rychle najíst. Přišli jsme pro vás, protože trénink nebude na hřišti Kudleyských kanonýrů, ale u Londýnských zelených draků. Kanonýři se naštvali, že do týmu nebyl přijat žádný z jejich hráčů a odmítli svůj stadion reprezentaci půjčovat. Naši střelci jsou právě od Draků, tak budeme trénovat tam…“

      „Počkej… myslel jsem, že Oliver je u Kanonýrů?“ divil se Harry. Odpověděl mu Lee:

      „Ne, vloni ho prodali. Nechali ho chytat jen za B tým, protože se nesnášel s Doganem. Vloni ho ze smlouvy vyplatili Draci a udělali dobře, letos jim jen o chlup utekl titul. Kdyby měli lepšího chytače…“

      To už je ale volala mamka k obědu.

      „Najíš se s námi?“ zeptala se Ginny Leea.

      „Ne, díky. Musím vyvolat ty fotky a Lenka navíc slíbila, že bude k obědu nějaká dobrota, tak se najím u Láskorádů.“

      Rozloučil se s nimi a odešel.

      Během oběda se Ron s Hermionou dohodli, že na první trénink půjdou s nimi jako diváci, aby se přivítali i s Angelinou a Oliverem, a tak, ve tři čtvrtě na jednu, bral Charlie sebou Harryho a Ginny a Katie zase Rona a Hermionu. Přemístili se přímo před vstupní bránu stadionu a Harry se hned ostražitě rozhlédl, jestli tu nečíhají fanynky. Stadion Londýnských draků se mu moc líbil. Na velkých postranních tribunách byli vypodobeni Velšští zelení draci s roztaženými křídly a na kratších tribunách za obručemi zase plameny, které vypouštěli z tlam. Bylo to mnohem působivější a pro chytače praktičtější, než oranžové tribuny Kanonýrů. Zároveň s nimi dorazil i Oliver Wood a srdečně se s nimi pozdravil.

      Když došli dolů na hřiště k ostatním, tak je Angelina přivítala otázkou:

      „Jestlipak už jste četli Denního věštce?“

      Harry se rozesmál.

      „Ano Angi, my jsme čekali, že se do nás pustí, ale tohle bylo docela drsné…“

      a Ginny s pohledem na nejistě se tvářící zbylé členy týmu dodala:

      „Nejhorší na tom je, že píše tak poutavě, že by těm jejím báchorkám ještě mohl někdo uvěřit…“

      Starší z odrážečů – Jonatan Bellinger se zeptal:

      „Takže ty říkáš, že si to všechno vymyslela?“

      Harry se rozesmál:

      „Neříkejte, že někdo z vás prožíval ve svých čtrnácti letech vášnivou lásku? Nevinné dětské školní lásky jsme prožívali všichni a ti o kterých Rita píše v tom článku, jsou naši přátelé a ráno mi všichni přišli říct, že si jejichž komentáře od základu vymyslela. S některými vůbec nemluvila. A to, že bydlím u Weasleyových?“

      rozhlédl se okolo a viděl, že napjatě poslouchají všichni, včetně trenérů.

      „Přijali mě do rodiny už, když mi bylo dvanáct. Od té doby jsem u nich trávil vždy část prázdnin. Ron se se mnou dělí o svůj pokoj, Weasleyovým říkám mamko a taťko, a když pro mě domov u mudlů přestal být bezpečný a Voldemort mě chtěl zabít, tak mi poskytli bezpečný úkryt i když tím riskovali vlastní životy… Vždycky jsem je považoval za svou rodinu a doufám, že k nim brzy budu patřit už i oficiálně…“ vzal Ginny kolem ramen a přitiskl ji k sobě.

      Chvíli bylo ticho, které přerušil trenér Hollister:

      „Dobře, tak se do toho pustíme. Harry a Ginny, vyberte si každý svoje koště, trochu se proleťte, abyste si ho vyzkoušeli a podepište si ho. Od teď budete trénovat každý na svém Kulovém blesku, abyste si zvykli a koště se vám přizpůsobilo. Ostatní se také trochu rozpohybují, pak se pustíme do nácviku taktických variant a signálů…“

      A tak Harry brzy zjistil, že úloha chytače ve vrcholovém famfrpálu je daleko větší, než ve školní lize a učil se, jak podporovat útok i obranu týmu, když zlatonka není v dohledu. Pak ještě pod vedením Bédy Kuličky s Charliem trénovali chytačské finty, úhybné manévry a lstivé úskoky.

      Když trenéři v šest hodin trénink ukončili, tak našli u Rona a Hermiony i Kingsleyho s taťkou. Kingsley je s úsměvem přivítal:

      „Tak jsem slyšel, že chceš začít sbírat broučky…“

      Harry se rozesmál:

      „To ještě uvidím, nejdřív jsem se chtěl poradit s tebou. Ostatně mamka si vás žádá dnes večer všechny na válečnou poradu…“

      Angelina nadšeně vypískla:

      „Už jste ji přesvědčili?“

      Ginny se smíchem odpověděla:

      „Myslím, že ji definitivně přesvědčil až ten Ritin článek…“ a tak se vydali všichni do Doupěte.

      Tam už na ně spolu s mamkou čekali i Bill, který přinesl Harrymu peníze a George s Leem, který přinesl fotky z dnešního dopoledne, aby si vybrali. Když se dovnitř nahrnuli oni, tak kuchyň praskala ve švech.

      „Musíme se přestěhovat na zahradu, sem se prostě nemůžeme vejít…“ hudrala mamka.

      „Dobře,“ řekl Kingsley. „Rádi pomůžeme se stěhováním, ale nejdřív řekni, jak ses rozhodla – bude svatba, nebo ne?“

      „Tohle probereme až venku…“ krotila ho mamka.

      „Ale no tak Molly, přestaň dělat drahoty a vymáčkni se!“ naléhal Kingsley.

      Mamka se na něj káravě podívala:

      „Copak se to sluší, aby se takhle vyjadřoval ministr?“

      Pak se ale rozhlédla po jejich napjatých tvářích, usmála se a řekla:

      „No tak dobře, uznávám, že máte pravdu. Svatba bude!“

      Ginny se rozzářila, objala ji, dala jí pusu a Harry se k ní přidal. Ostatní s jásotem stěhovali ven stoly, židle a přivolávali další, aby se tu všichni pohodlně usadili. Lee s Georgem vyzvídali:

      „No tak, kdo nám konečně řekne, co se to tu vlastně slaví…“ a tak jim to šťastný Harry vysvětlil.

      „No páni, to bude mejdan století…“ žasl fascinovaně George a Lee se hned zajímal:

      „Můžu tuhle excelentní supernovinku otisknout už v tomhle čísle?“

      Harry se podíval tázavě na Kingsleyho a ten přikývl:

      „Teď, když se přípravy rozjedou naplno, tak bychom to stejně už dlouho neutajili…“

      Lee přivolal foťák a prohlásil:

      „To chce ještě jednu fotku. Prosím všechny tři šťastné páry na jeden snímeček… Páni, tohle číslo bude HIT!!!“

      Když je vyfotil, tak je honil, ať si rychle koukají vybrat z dopoledních snímků, že musí jít makat.

      Harry nezapomněl ani na portréty a tak se veselé oslavy zúčastnili i Harryho rodiče, Fred a profesor Brumbál.

      „Děkuji, že jste se přimluvili…“ pošeptal Harry rodičům. Maminka mu stejně potichu odpověděla:

      „Ani jsme nemuseli. Molly se rozhodla po tom, co si přečetla ty noviny.“

      Pak už jen během večeře užasle sledoval, jak se mamka pustila razantně do plánování.

      „Katie, Angelino, musíte dohodnout společnou schůzku s vašimi rodiči… Nebo možná radši jen s maminkami…“ dodala s pohledem na taťku.

      „Bille, ty prosím přines od Fleur katalogy z módního salónu té její sestřenice. Fleur by se mohla také zapojit. S módou má asi nejvíc zkušeností z nás všech a má velmi vybraný vkus…“

      Bill se zasmál:

      „Jo, to jí jen prospěje. V poslední době se s ní nedá mluvit o ničem jiném, než jak Viktorie pěkně papá, pase koníčky, že má průjem, nebo zácpu… Budu jen rád, když její myšlenky odvedete někam jinam.“

      Pak se rozloučil a šel domů za svou ženou a dcerou.

      Zahradou najednou proběhl stříbřitý paprsek a před Harrym se zhmotnil Patron – ohař a promluvil hlasem Lee Jordana:

      „Abych nezapomněl. Tu svou sbírku brouků prosím zatím neruš. Počkej na neděli, až bude nový Jinotaj v oběhu. Pak si s tou potvorou dělej co chceš…“ a zmizel.

      Harry zakroutil hlavou.

      „To přece nemůžu, držet ji tu až do neděle…“

      „A proč bys nemohl?“ zeptala se Hermiona. „Já ji měla ve sklenici týden a nic se jí nestalo…“

      „Jasně,“ přidala se Ginny. „Po tom co o nás napsala, mám chuť jí ještě před vypuštěním něco provést…“ a zatvářila se zamyšleně.

      Harry se podíval tázavě na Kingsleyho.

      „Není to trestné?“

      Kingsley se rozesmál.

      „Představila se ti? Víš jistě, že to je ona? Sbírání brouků není trestné. Do nás se pustila taky. Myslím, že bychom ji měli pořádně potrápit.“

      Taťka se zamyslel.

      „Budu si jí muset jít prohlídnout, abych ji poznal, kdybych někde toho brouka zahlédl…“

       Kingsley se rozesmál nahlas:

      „Přines ji sem Harry. Všichni si prohlédneme tvůj úlovek a budeme mluvit tak, jako bys ji chtěl v té sklenici nechat už navždycky…“

      Harry se smíchem přikývl.

      „To budou ty nejdelší tři dny v jejím životě…“

       

      Items details

      • Hits: 26769 clicks

      Tecox component by www.teglo.info