Hledej

PS_RT_01
    Poslední šance Rity Holoubkové

      Šéfredaktor Denního věštce se už chystal návštěvu definitivně vyprovodit. Pak se ale zarazil: „Jak dlouho nemůžete zavadit o práci?“

      „No... od té doby, co jste...“

      „Co jsem vás vyhodil. Ano. Všechny ty žaloby... Časopisy vaše články nechtějí. Kniha o Brumbálovi úplně propadla. A víte proč, Rito? Protože vy bez toho vašeho zatraceného bleskobrku neumíte napsat ani čárku. A s ním jen lži a pomluvy. I když čtivě a zábavně. Takže, mám návrh. Dodejte mi článek. O tom, jak dnes, dva roky po Voldemortově pádu, žije Harry Potter. Pravdivý článek. Fakta a příběh. Potterem autorizovaný. Pokud to dokážete, vezmu vás zpátky.“

      ooOoo

      Sotva za Ritou zapadly dveře, zamnul si spokojeně ruce. Věštec už nutně potřeboval něco opravdu zajímavého na titulní stranu. Ještě před rokem bylo i v létě o čem psát. Letos ale měli novináři opravdové problémy. Smrtijedi byli všichni pochytáni, soudní procesy ukončeny. Sirotci zabezpečeni, vdovy většinou šťastně provdány.

      Článek o současném životě hlavního hrdiny by byl to pravé. Jenže se po něm jaksi slehla zem. Po bitvě se ještě účastnil slavnostní ministerské recepce, pak jako svědek několika soudních přelíčení, ale od té doby... nic.

      Zoufalou Ritu mu poslal sám Merlin. Jestli o Potterovi někdo dokáže něco vyčmuchat, je to ona.

      ooOoo

      Pravda. Nudná, šedivá. Kdo o ni stojí? Koho zajímá?!

      Rita si nadávala do pitomých hus, že tu práci vzala. Jenže téměř prázdný trezor u Gringottových byl pádný argument.

      Tak tedy: Krok první – požádat Pottera a jeho nejbližší přátele o rozhovor.

      Po krátkém přemýšlení napsala několik žádostí a ke každé připojila kopii oficiálního doporučujícího dopisu, který z šéfredaktora vymámila. A čekala.

      Za dlouhé dva dny přišla první, strohá a ostražitá odpověď. Další vyzněly obdobně. Nikdo ji však neodmítl. To bylo nadějné.

      S psaním od Pottera ale sova přiletěla až za tři dny. A veškeré naděje pohřbila.

      Nemám zájem. Harry Potter.

      ooOoo

      Skvěle. Můžeme to zabalit. Sbohem, paní redaktorko.

      Rita vztekle mrštila zmuchlaným dopisem do krbu. Pak popadla láhev sherry tak prudce, až to chvíli vypadalo, že poletí stejným směrem. Nakonec si jen třesoucí rukou nalila štědrou dávku a na jeden lok ji vypila. S druhou skleničkou se, už klidnější, posadila ke stolu. Rozložila na něm došlé odpovědi. Vlastně k tomu, aby získala fakta, Pottera nepotřebuje. Jak z něj potom vyrazí ten podpis, o tom bude přemýšlet opravdu až potom.

      Kam nejdříve? Odpověď George Weasleyho jí připadala nejméně odměřená. Byla dokonce vtipná. Překvapivé. Pokud věděla, byl ze smrti bratra docela na dně.

      ooOoo

      Před zavřenými dveřmi ji zarazily hlasy a smích. Zaposlouchala se. Ženský hlas působil zvláštně zasněně. A mužský byl ještě podivnější. Zdálo se, že mění odstín i tóninu téměř po každém slově. Rita ještě chvíli váhala, ale pak zaklepala, vstoupila, a zůstala překvapeně stát.

      V křeslech, před portrétem vesele pokřikujícího zrzavého mladíka, seděl George Weasley a hezká blondýnka s velkými, velmi neobvyklými náušnicemi.

      „Vítejte, paní Holoubková.“ George vstal a ukázal rukou na obraz.

      „Mého bratra znáte.“ Pak se hřejivě usmál na dívku.

      „A tahle úžasně inspirativní žena, je Lenka Láskorádová. Takže, co pro vás může firma Weasley, Weasley a Láskorádová udělat?“

      ooOoo

      Byli příjemní, neustále vtipkovali a měli dobré sherry. Rita se snažila přispět k uvolněné náladě několika vlastními příhodami z Bradavic, ve snaze tu trojku trošku víc rozpovídat. Jenže výsledek byl opravdu žalostný:

      Přátelé z bývalé Brumbálovy armády se jednou měsíčně scházejí na pokec u Pottera doma. A vznikají tam nečekaná (významný pohled George na Lenku) partnerství. Kde to je, to říci nemohou. Fidelius. Co teď Potter dělá, vlastně ani nevědí. Ale vypadá spokojeně, takže ať je to cokoliv, baví ho to. Vztah s Ginevrou Weasleyovou? Zeptejte se Harryho. Kdo ještě bývá na schůzkách? Pokaždé jiní lidé, kdo má právě čas...

      ooOoo

      Podobně dopadla také u novomanželů Weasleyových. Před schůzkou si o nich něco zjistila, aby nebyla překvapená jako minule: Hermiona studuje práva, současně na mudlovské i kouzelnické univerzitě. Ronald ukončil bystrozorský kurz o rok dříve a v zaměstnání je vysoce hodnoceno jeho strategické myšlení.

      Právnička a bystrozor. No, uvidíme...

      Hermiona byla velmi soustředěná a na každou otázku odpovídala další otázkou. Ronald mluvil málo a pátravě si Ritu prohlížel pohledem bystrozora ve službě. Panovala mezi nimi velmi dobře patrná souhra. Očividně jí nechtěli prozradit nic víc než to, co už věděla. A také neprozradili. Rita zauvažovala, proč vlastně všichni se schůzkami souhlasili.

      ooOoo

      Po prvních dvou návštěvách bylo jasné, že se tímto způsobem nikam nedostane. Rita zamyšleně studovala krátký seznam osob, kterým posílala žádost. Pak se toužebně zahleděla na svůj milovaný bleskobrk.

      Kdyby jej tak mohla použít.

      Byl očarovaný tak, že z každého, sebemenšího náznaku dokázal vytěžit zajímavou spekulaci.

      To by byl článek, povzdechla si. Čekaly ji ještě návštěvy u Ginevry Weasleyové, Hagrida a Minervy McGonagallové. Pokud měla být úspěšnější než dosud, chtělo to pořádnou přípravu. Bleskobrk použít nemůže, ale malého, nenápadného broučka jí šéfredaktor nezakázal.

      Tajný, důkladný průzkum před rozhovorem, a hned bude vědět, na co a jak se správně ptát.

      ooOoo

      Letěla nad bradavickými pozemky. Všude vládl obvyklý odpolední ruch. Studenti se rojili kolem hradu, Hagrid seděl na lavičce před hájenkou a něco si četl. U skleníků stála Prýtová s Křiklanem a diskutovali nad kytkou v květináči. Nic zajímavého.

      Rita se rozhodla nejdříve zjistit, co to Hagrid čte. Merlinžel, pozdě. Zahlédla už jen konec:

      ...blízko sebe. Bude to jako kdysi. Pozdravuj Tesáka a měj se dobře. Harry.

      Všimla si ale něčeho zvláštního. Nebyl to pergamen. Byl to mudlovský papír! Trefa! Hagrid určitě něco ví. A když bude šikovná, však zná to jeho: ...to sem ale neměl řikat... dozví se to.

      ooOoo

      Ke skleníkům mezitím dorazila i ředitelka. Rita se k nim vydala, co kdyby. Ale moc nedoufala. Musela by to být opravdu velká náhoda, aby si ti tři povídali zrovna o Potterovi. Samozřejmě, že nepovídali. Prýtová s Křiklanem Minervě nadšeně vykládali, jak jsou rádi, že už budou prázdniny a po nich že nastoupí noví profesoři a oni budou moci odejít na odpočinek. A jak se těší na jakýsi vzrušující jednatřicátý červenec, po kterém hned odjedou do svého krásného domku s velkou zahradou. Cože? Spolu? Zajímavé. Jenže k ničemu. O tom zatraceném Potterovi, zase jen velikánské, čím dál větší... kulové.

      ooOoo

      V tak krásný, teplý den byla okna ředitelny dokořán. Rita se ukryla za povlávající záclonou a opatrně popolezla tak, aby viděla dovnitř. Mezi obrazy Severuse Snapea a Albuse Brumbála totiž probíhala velmi zajímavá konverzace:

      „...Albusi, to je absurdní!“

      „Co je na tom absurdního? Ředitelé Bradavic mohou oddávat.“

      „Ano. Jenže jsi namalovaný, zapomněl jsi?“

      „Samozřejmě že nezapomněl, chlapče. To přece na věci nic nemění.“

      „Já tedy u té šaškárny v žádném případě asistovat nehodlám!“

      „Severusi, obávám se, že budeš muset. Snoubenci si výslovně přejí, abychom je oddávali my oba.“

      Tak oni se starouškové před důchodem budou brát, pomyslela si Rita pobaveně.

      ooOoo

      Už několik hodin se soustředěně zabývala tím, že se snažila sepsat a přehledně utřídit získané informace. Přemýšlela, jak by spolu mohly souviset. Bylo jich ale příliš málo. A třebaže se mohly hodit někdy v budoucnu, teď byly nepoužitelné. Jenže z toho, co zbývalo, bez svého bleskobrku žádný článek dohromady nedá. Znechuceně odsunula pergamen. Přece není možné, aby nenarazila na něco opravdu podstatného. Něco jí říkalo, že klíč najde u mladých Weasleyových. Její malý brouček by u nich mohl na něco přijít. A taky u Ginevry Weasleyové. Tam všude ještě musí zaletět, než se vydá na zbývající schůzky jako seriózní novinářka.

      ooOoo

      Hráči Holyheadských Harpyjí většinou bydleli přímo na stadionu. Rita našla správné okno a usadila se na parapetu. V pokoji stálo před krbem, zády k oknu, vysoké křeslo. Někdo v něm seděl. Viděla nohy v tmavých kalhotách. „Zlato, čekáš dlouho? Trénink se dnes trošku protáhl.“ Ginevra Weasleyová vyšla úplně nahá z koupelny, přešla ke křeslu a zmizela za opěradlem.

      Tady se Potter zašívá, pomyslela si Rita vítězně. No, teď asi hrdličky moc mluvit nebudou. Vrátím se později. Už roztahovala krovky, když se Ginevra postavila a natáhla zvoucím gestem ruku. „Pojď do postele.“ Nad opěradlem se objevila hlava. Blonďatá hlava. Draco Malfoy!!!

      ooOoo

      Seděla v květináči, mezi listy nějaké exotické rostliny. Weasleyovi právě večeřeli. Hermiona mluvila a Ronald do dialogu občas přispěl mnohovýznamným hmm.

      „...pořád nemůžu uvěřit, že jste všichni zvládli studium za poloviční dobu, i když jsem vás nehonila do učení.“ Pak kývla hlavou ke krbové římse, kde ležely dvě otevřené mudlovské obálky.

      „Naši píšou, že jim kluci dokončili ten skleník. Byl už nejvyšší čas, když je kolem plno sněhu. Jsem ráda, že se už vrátí natrvalo. Jo, od nich je tam dopis taky. Musíme se podívat, jestli ti je ještě akorát ten společenský hábit, zdá se, že jsi zesílil v ramenou...“

      ooOoo

      Sníh? Je léto! A jací kluci? Mudlovské dopisy? K čemu společenský hábit? Rita byla přesvědčená, že odpovědi leží na krbu. Na chvíli přestala sledovat hovor a plně se soustředila na to, aby se nepozorovaně dostala k dopisům. Povedlo se. Jenže jako lezoucí brouk nedokázala nic přečíst. Nutně potřebovala alespoň kousek vzlétnout. Šum hovoru náhle utichl. Podívala se ke stolu. Zahlédli ji? Ne, líbali se. Teď, nebo nikdy!

      Rita zamávala křidélky a vznesla se nad obálky. Stačila ale jen krátce zahlédnout, že obě zpáteční adresy jsou stejné:

      Togetherville, Austrálie.

      A pak svět najednou úplně zčernal. Na Ritina záda dopadla obrovská tlapa.

      ooOoo

      PS_RT_02Z kocouřích tlapek se dostala. Děkovala Merlinovi za tvrdé krovky. I tak měla ale dojem, že jí po zádech přeběhla tlupa obrů. Ležela v posteli a znuděně listovala novinami. Na titulce byl článek o velmi moderní kouzelnické komunitě v Austrálii. Byl doplněn fotografií tetovaného muže. Seděl za stolem a psal. Na papír. A v ruce držel něco jako opeřený doutník.

      Ministr kouzel používá plnicí pero, stálo pod obrázkem.

      Ten Věštec už opravdu nemá co psát, pomyslela si otráveně a nalistovala společenskou rubriku. To už bylo zajímavější: Draco Malfoy, majitel klubu Holyheadských Harpyjí a Ginevra Weasleyová, chytačka týmu, oznamují své zasnoubení.

      ooOoo

      Ritě trvalo tři dny, než si bolavá záda úplně vyléčila. Měla dost času k přemýšlení. Pořád dokola pročítala svoje poznámky. A celou dobu se nemohla zbavit dojmu, že je mezi nimi něco opravdu důležitého. Něco, co ostatní poznatky poskládá do přehledného obrázku, pokud si tu informaci správně vyloží. V získávání faktů se blížila do finále. Brouk udělal všechno, co mohl, ostatní už bylo na novinářce. Zbývali jen Minerva, Hagrid a Ginevra, zanedlouho Malfoyová. U ní by něco zjistit mohla. Holka už určitě nemá potřebu Pottera chránit. Každopádně, pokud jí ti tři neposkytnou nějaký spojovací článek, bude to asi muset odpískat.

      ooOoo

      Ač nerada, musela Ginevřinu taktiku obdivovat. Ať se Rita snažila sebevíc, ať položila jakoukoli otázku, zahrnula ji zrzka vodopádem chvalozpěvu na Malfoye. Hagrid zklamal taky. Tlachal o svém zvěřinci, o tom, jak měl Filch co dělat, aby uklidil Velkou síň po závěrečném školním večírku, o domácích skřítcích, kteří se o prázdninách nudí a jsou rádi, že můžou alespoň vylepšovat byt pro nové profesory... Neřekl prostě nic, co by Rita mohla použít.

      To není možné! Hagrida snad někdo proškolil!

      Začalo v ní klíčit podezření.

      Proč vlastně všichni souhlasili se schůzkami? Domluvili se! Chtěli ji zabavit a zmást, aby se nedobrala pravdy!!!

      ooOoo

      Poslední schůzka s Minervou McGonagallovou Ritě její domněnky potvrdila. Ředitelka seděla rovně jako pravítko, a dávala najevo, že nehodlá odpovědět na nic víc než na pozdrav. Přísně odsekávala slova o své zaneprázdněnosti a Rita se jen snažila získat čas, aby si mohla prohlédnout věci na jejím pracovním stole. Zdálo se jí totiž, že v hromadě pergamenů zahlédla mudlovský papír. Jak se k němu ale dostat?

      Náhoda jí tentokrát přála. Minerva kýchla. A ještě jednou. Když kýchla potřetí, proud vzduchu nadzvedl dva horní pergameny a Rita na moment zahlédla papír a na něm zajímavý znak. Něco jako erb. Nikdy takový neviděla.

      ooOoo

      Listovala tlustým svazkem Erby a znaky od středověku po současnost.

      A našla to! Na předposlední straně. I s krátkým článkem. Rita požádala knihovnici o kopii a přemístila se rovnou domů. Pergamen přiložila k ostatním poznámkám.

      Togetherville je nejmladší univerzita v Austrálii. Výuka revolučně spojuje výsledky kouzelnické a mudlovské vědy. Vyučujícími jsou kouzelníci i mudlovští vědci. Univerzitu obklopuje malé městečko, ve kterém žijí kouzelníci a mudlové vyňatí ze zákona o utajení...

      Trošku se jí třásla ruka, když si přitahovala brk a pergamen. Ve chvíli, kdy přivazovala dopis na nohu své sovičce, už byla úplně klidná. Musí být trpělivá. Jen tři dny...

      ooOoo

      Sova ale napínala její trpělivost ještě o den déle. Teprve čtvrtého večera se ozvalo známé ťukání na okno. Když však Rita otevřela dopis z Togethervillské univerzity, s úlevou vydechla.

      Byl tam!

      Na seznamu letošních absolventů. Harry Potter. Získal titul mistra v oboru Magická chemie. Už chtěla seznam odložit, když zalétla očima o několik řádků výše. Neville Longbottom, mistr v oboru Čarodějná botanika. Ale ovšem, vždyť to není až tak překvapivé. V Bradavicích přece očekávají dva nové profesory.

      Vůbec tomu nemohla uvěřit. Fakta měla všechna před sebou. Ověřená fakta. A příběh se nad nimi vznášel, jako barevný obraz. Jen jej popsat...

      ooOoo

      Rita si myslela, že má téměř vyhráno. Jenže seděla nad prací už druhý den a pořád to nebylo ono. Něco tomu chybělo. Završení. Třešinka na dortu. Jistě, Potter je překvapivě lektvarovým mistrem. Samozřejmě, studium ukončil v polovičním čase. Ovšem, je po Snapeovi nejmladším profesorem v Bradavicích...

      Hm, to je Longbottom taky. Zajímavé, že se o něm nikdy nikdo nezmínil. Dávali si dobrý pozor, protože byl v Austrálii s Potterem.

      Rita si přitáhla své poznámky a znovu se do nich pozorně začetla. Pomalu se začala usmívat. No jasně! Jak mohla být tak slepá? Vzala si čistý pergamen a začala úplně znovu.

      ooOoo

      Tak. Hotovo. Konečně byla spokojená. A v hlavě se jí začínal rodit plán, jak přimět Pottera k podpisu. Tušila, kdo stál za tím komplotem na ochranu jeho soukromí. Právnička a bystrozor. Inteligence a strategie. Manželé Weasleyovi. A ti jí, ať chtějí, nebo ne, pomohou.

      O podmínkách dohody s Denním Věštcem nemají ani potuchy. To jí dává určitý manévrovací prostor. Rita si sedla a napsala dopis. Na formulacích si dala velmi záležet. Přiložila kopii svého článku. Vypustila sovu a čekala. Tentokrát to bylo velmi krátké. Stejně jako odpověď:

      Očekáváme Vás u nás doma, zítra v pět odpoledne. Hermiona a Ronald Weasleyovi.

      ooOoo

      V obýváku Weasleyových to bzučelo jako v úle. Byli tam všichni, včetně Draca Malfoye. Nechyběl ani Hagrid. Když Rita vešla, ztichli. Pak promluvila Hermiona.

      „Harry, myslím, že bys ten článek podepsat měl. Všichni jsme jej četli a žádná lež tam není. Rita slíbila, že to neuveřejní dříve než v den svatby. Nejbližší dva týdny vás tak novináři obtěžovat nebudou“.

      Potter se rozhlédl.

      Za všechny odpověděl na nevyslovenou otázku Ronald. „Já bych to podepsal. Pokud by to vypustila teď, nebudete moct ani na Příčnou.“

      „Neve?“ obrátil se Harry na svého snoubence.

      „Podepiš, Harry. Není tam nic, co bych nepodepsal i já.“

      ooOoo

      Seděla ve svém oblíbeném křesle před krbem a popíjela sherry. V prstech si zamyšleně pohrávala s bleskobrkem. Nakonec jej položila na levou dlaň a pravou rukou sáhla po hůlce. Brk doplachtil do krbu, zachvěl se nad plameny, vzplál, zčernal a navždy zmizel. Zasmrdělo to.

      Rita žádnou lítost necítila. Teď už ne. Její budoucnost rozhodně nevypadala šedivě. Článek, který dnes odevzdala, byl opravdu velmi krotký. Ale svůj účel splnil. Potter jej schválil a ona byla opět redaktorkou Denního věštce. A navíc, při jeho psaní pochopila veledůležitou věc. Vědoucně se usmála.

      Taková PRAVDA. Dokáže udělat taky pořádný rozruch. Když se SPRÁVNĚ podá...

      ooOoo

      Poznámka na závěr pro čtenáře, které překvapila (konsternovala) chystaná svatba Harryho a Nevilla. No, taky překvapit měla. Hlavně Ritu Holoubkovou. Chtěla jsem příběh napsat jako detektivní a potřebovala jsem co nejneuvěřitelnější rozuzlení. Co nejnepředstavitelnější pár. Mezi ženskými postavami jsem žádnou vhodnou nenašla, tedy mimo Lenky, a tu už jsem přisoudila Georgeovi. Takže jsem jednu po druhé probírala postavy mužské. A rozhodla se pro Nevilla.

      Ke slashi ve fanfiction mám vztah takový, že mi nijak nevadí, dost slashových povídek jsem četla, líbily se mi, ale není to nic, kvůli čemu bych si je ke čtení vybírala. Stručně řečeno, je mi jedno, kdo s kým spí, když je to dobře a uvěřitelně napsáno, a když to „spaní“ není jediným důvodem, proč dílko vzniklo.

      A už vůbec nejsem slashová autorka. Přesto jsem si jeden takový pár stvořila. Nebylo by to nic proti ničemu, kdybych nezačala rozvíjet právě tuhle svou alternativu pokračování HP příběhu. Co teď s tímto fantem (tedy párem)? Zacházím s ním velmi decentně a opatrně. Najdete jej v jednom z následujících bonusů k právě dočtené minipovídce a pak v opět detektivním příběhu Krádež v ředitelně.

      Pokud se mi dospělý Harry Potter někdy objeví v některém drabblíku z hagridovské série, bude spořádaně kanonicky ženatý s Ginny.  Wink

       

      Items details

      • Hits: 1793 clicks

      Tecox component by www.teglo.info

      Vaše komentáře a dotazy  

      #
      Drticool 17 Listopad 2020
      Tedy já bych jí to nepodepsal už jen z principu, ale jinak dobrá "mini povídka".
      #
      Regi 18 Listopad 2020
      Díky, je milé, že si tuhle povídku po letech zase někdo přečetl. A že se líbila :-)
      #
      rusalka 17 Listopad 2020
      To se mi líbí, sice jsem nejdřív přelouskala ty bonusy a vysvětlení všeho je v této minipovídce, ovšem, prosím, jestli se Harry objeví v některém z drabllíků hagridovské série, nedávej ho dohromady s Ginny. Je tolik jiných možností. I kdyby měl být pod slibem doživotní čistoty, klerikem, hlavně ne s Ginnou. To mi hrozně vadilo už v kánonu. Jako malá holka tam byla celkem milá, ale vyrostla z ní jen další semetrika a to mi k charakteru Pottera, jak ho vnímám prostě nesedne.
      Dík, Rita se pořádně zapotila, než všechno prostudovala, nejlepší část byla, když hledala erby a znamení v knihovně. Taky bych se mohla zaměřit třeba na výzkum domovních znamení a pověstí v mém městě. Denně jezdím kolem různých památek a pořádně nevím, co představují. Jojo, chce to menší výzkum v historických pramenech. Strýček Google v tomto směru není zrovna korektní.
      Těším se na další kousky z Tvé dílny.
      #
      Regi 18 Listopad 2020
      Díkyy za komentář. Harry a někdo... Jak už jsem psala Drtikolovi, je tohle moje první, tedy hodně stará povídka. Od té doby jsem zjistila, že se mi Harry vlastně nikde nevyskytuje, mimo povídky "Krádež v ředitelně", která se zde objeví někdy později. Prostě mě mnohem víc inspirují jiné postavy, zejména Hagrid :-)
      #
      maja 19 Listopad 2020
      Už jsem sice četla, ale bylo to tak dávno, že je to jako poprvé. Roztomilé, přes různé nápovědy nakonec překvapivé. Díky :-)
      #
      Regi 19 Listopad 2020
      Moc děkuji "paní domácí" nejen za milý komentář, ale hlavně za naprosto úžasný azyl pro Šílené Šuple na těchto stránkách :-)
      #
      Snake 19 Listopad 2020
      Pěkná povídka. Líbila se mi. A navíc se mi líbí, že párovaní (H+N) je tam jen tak mimochodem a autor ho necpe čtenáři do chřtánu jako v mnoha jiných případech.
      #
      Regi 19 Listopad 2020
      Autorka děkuje :-) Rozhodně nemá ve zvyku komukoli cokoli cpát ;-) Jsem ráda, že se povídka líbila.