Příběh o tom, že Minerva skutečně je ředitelkou

Minerva zamyšleně pozorovala téměř prázdnou lahvičku. Má nebo nemá?

V posledních dnech by bez posilujícího lektvaru nedokázala vůbec fungovat. Všichni, kdo se po bitvě zapojili do práce na ošetřovně a při obnově poničeného hradu, už padali únavou. Ona ale měla navíc zodpovědnost. Od samého počátku se na ni všichni obraceli, jako na někoho, kdo má rozhodovat. A někteří jí dokonce začali říkat paní ředitelko.

Vůbec se tak necítila. Bydlela pořád ve svých pokojích a chod školy řídila ze svého kabinetu. V ředitelně byla od bitvy jen jednou. Aby si v Brumbálově myslánce prohlédla a pak dobře uschovala vzpomínky Severuse Snapea.

ooOoo

Povzdechla si a sáhla po lahvičce, poslední ze zásob geniálního lektvaristy a bývalého ředitele. Přerušil ji známý hlas, vycházející z obrazu rozkvetlé louky naproti jejímu stolu.

„Minervo, co kdybys místo toho už konečně alespoň na chvíli zašla se mnou do ředitelny.“

„Nerozumím, Albusi. Místo posilujícího lektvaru chůze do schodů?“

Nebýt Brumbála, těžko by všechno zvládala tak efektivně. Zaměstnal všechny portréty a bradavické duchy a společně podrobně zmapovali veškeré škody. Pak jí pomohl naplánovat nejlepší postup prací. Přesouval se z jednoho obrazu do druhého, pomáhal jí, radil a povzbuzoval. Byla mu vděčná. Jen to jeho neustálé nucení, ať se přestěhuje, nechápala.

ooOoo

Chrlič se úslužně odsunul, aniž by cokoli řekla. Zvláštní, pomyslela si. Nechce žádné heslo?

Když vešla do ředitelny, ucítila to okamžitě. Ta místnost ji vítala! Navíc si uvědomila, že se najednou cítí jako po dávce Severusova životabudiče. Nohy i svaly celého těla ji přestaly bolet a hlava byla nějak lehčí a myšlenky jasnější. Rozhlédla se. Všechny portréty se na ni usmívaly. Nespal ani jediný. Až na jeden prázdný rám s cedulkou Severus Snape, byly všechny obrazy obsazené. Pak se ozval hlas Albuse Brumbála:

„Minervo McGonagallová, dovol, abych tě zde, v srdci hradu, jménem sboru bývalých ředitelů, přivítal jako naši nástupkyni.“

ooOoo

ooOoo

„Žertuješ, Albusi? Ministerstvo mě ještě ani nenavrhlo.“

„To nic neznamená. Rádi by si mysleli, že o tom rozhodují, ale ve skutečnosti mohou jen potvrdit přání zakladatelů. Vzpomeň si na Umbridgeovou. Bradavice ji nikdy nepřijaly. Práh srdce hradu nepřekročila.“

„Srdce hradu?“

„Ano. Ředitelna je místem, odkud magie zakladatelů vychází. Všichni, kdo kdy usedli do ředitelského křesla, to pocítili. Říká se, že Bradavice jsou tak silné, jak silný je jejich ředitel. Platí to však taky obráceně. Dlouhověkost ředitelů je přece pověstná. Vím, moje ruka. Ta kletba byla ale příliš silná. Nebýt bradavické magie, Severusovy znalosti by nepomohly. Nepřežil bych ani den.“

ooOoo

„Dobrou noc, Minervo.“

„Tobě taky, Albusi“. Minerva za sebou s úsměvem zavřela dveře své ložnice. Dnes večer konečně porazila Albuse v partii dámy. Hrávali spolu každý večer ode dne, kdy se přestěhovala do ředitelských pokojů. Měl pravdu. Všechny povinnosti teď zvládala s mnohem menším úsilím. Pomáhala jí magie zakladatelů. Myslela na ně jako na své druhé rodiče. Na nic už nebyla sama. Tam, kde měli jiní lidé podporu rodiny, měla ona obrazy bývalých ředitelů. Byli tu jen pro ni, kdykoli je potřebovala.

A Albus... odraz duše, zbavený aury nejmocnějšího čaroděje a tíhy zodpovědnosti, byl jí tím nejlepším, nejmilejším přítelem.