Příběh o odrazu duše Severuse Snapea

Hlas Armanda Dippeta dozněl a vystřídal ho výbuch smíchu. Minerva raději položila svůj šálek, aby neskončila nedůstojně pobryndaná. Netušila, že jsou její bývalí kolegové tak vtipní. Zvykla si s nimi při čaji probírat záležitosti Bradavic. Začali tomu říkat rodinná rada. Uvolněná atmosféra tomu také odpovídala. Jediný, kdo se na jejich schůzkách nikdy neukázal, byl Severus Snape.

Nebyl tady ani dnes, kdy řešili naléhavý problém: Mladá profesorka OPČM oznámila, že po prázdninách už nebude moci nastoupit, protože čeká dítě. Minerva doufala, že se Severus objeví alespoň zítra, v den prvního výročí bitvy, aby nemusela postavit vázu s květinami k prázdnému rámu.

ooOoo

Stál na svém oblíbeném místě. Strmý útes čněl vysoko nad nebývale klidnou mořskou hladinou, ve které se zrcadlilo hvězdné nebe. Obraz visel na konci slepé chodby na samém vrcholku astronomické věže. Nikdo tam nechodil a Severus tak měl jistý pocit soukromí. Stejně mu ale chyběl alespoň malý prostor, kde by za sebou mohl zavřít dveře.

Když před rokem otevřel oči, uviděl před sebou ředitelnu a pochopil, že už je jen namalovaným odrazem svého vědomí, pocítil zlost. Proč!? Co po mně Bradavice ještě chtějí!? Do konce věčnosti tady budu podřimovat všem na očích v zarámovaném křesle!? Jako v panoptiku? Rozhodně ne!

ooOoo

Prvních pár měsíců strávil toulkami po Bradavicích. Vyhýbal se místům, kudy chodívali ve větším počtu obyvatelé hradu a taky, jak si zvykl jim pro sebe říkat, obydleným rámům. Přesto zbývalo dost míst k prozkoumání. Bradavice oplývaly množstvím obrazů s krajinami z celého světa. Severus navštívil mořské pláže, příjemná lesní zákoutí, prosluněné polní cesty i vysoké horské štíty.

Hlad necítil, ale když dostal na cokoli chuť, chodíval do pátého patra, kde visel obraz opulentní hostiny. Různých zátiší s ovocem nebo lahvemi vína bylo na hradě také dost. Zaujalo ho, že cokoli snědl nebo vypil, objevilo se vzápětí zase na svém místě.

ooOoo

Zpočátku ho jeho neobvyklá existence dokonce těšila. Zmizely mlýnské kameny dvou pánů, které jej většinu času drtily. Najednou byl téměř svobodný. Přesto byl rozhodnut, že se na protest proti svému nedobrovolnému návratu do "života" už nikdy ve vlastním rámu v ředitelně neobjeví. Ignorovat občasné volání současné ředitelky a neuposlechnout, bylo vskutku snadné. Tu skutečnost si téměř škodolibě užíval.

Po nějaké době ale zjistil, že už nemá, co by objevoval, a jeho hněv se pomalu rozpouštěl a vytrácel. Scházela mu jakákoli činnost, nebo alespoň malé zdání smyslu jeho bytí. Dodržet své předsevzetí a neslyšet Minervino volání, bylo čím dál tím těžší.

ooOoo

Opět pocítil volání. Nebyl to rozkaz. Spíše laskavá prosba. Ne! Jednoznačně ne! Prudce se otočil a hleděl na mírný příboj pod útesem.

"Zdravím tě, Severusi. Dlouho jsme se neviděli."

Brumbál! Mohl tušit, že dnes to Minerva jen tak nevzdá. Pevně na chvíli zavřel oči, než se k příchozímu otočil. "Ano, Albusi. A doufal jsem, že to tak už zůstane."

"Stále rozzlobený, můj chlapče? Přece jsi musel vědět, že tě čeká tato... existence."

"Neměl jsem čas o tom přemýšlet."

"Chápu. Zato teď jsi měl času víc než dost. Jak sis užil... dovolenou? Bradavické obrazy jsou velmi vhodné k cestování, že ano?"

ooOoo

ooOoo

"Konečně! Moc ráda tě zase vidím." Minerva udělala pár kroků k Severusově portrétu, jako by mu chtěla na přivítanou podat ruku.

"Dobrý večer," zavrčel a s uspokojením zaznamenal, že mimo Brumbálova rámu jsou všechny ostatní naštěstí prázdné.

"Severusi, požádala jsem Albuse, aby tě přivedl. Potřebuji tvou pomoc."

"Hraješ tady s váženými kolegy tichou poštu a potřebuješ dalšího hráče? Nedovedu si představit, jak jinak by ti mohl být obraz užitečný. Větší zbytečnost než portréty ředitelů už Bradavice vytvořit nemohly!" vyplivl Severus na ředitelku zbytky své zloby a celou beznaděj své naprosto nesmyslné existence.

"Severusi Snape. Chci... prosím, abys převzal výuku OPČM."

ooOoo

"To je vtip? Kvůli TOMU jsi mě sem, Albusi, přitáhl téměř násilím? Odcházím!"

"Počkej, Severusi. Myslím to vážně. Když může učit Binns..."

Naléhavost v Minervině hlase ho zastavila. "Samozřejmě. Uhlídat bandu tupohlavců, aby se navzájem nepozabíjeli, je přece naprostá maličkost. A eseje opravují ve školách portréty zcela běžně..."

"Do učebny přidáme víc obrazů. A s výukou i kontrolou písemných prací mohou pomoci asistenti – studenti sedmých ročníků, v rámci praktické přípravy na OVCE. To by přece šlo. Co říkáš?" Ředitelčin hlas se vytratil a nastalo vyčkávavé ticho.

"Promyslím to." Severus zavířil pláštěm a vzápětí byl jeho rám zase prázdný.

ooOoo

"Severusi, musím s tebou mluvit. Potřebuji vědět, jak ses rozhodl." Na chodbě před obrazem, který považoval za své jediné soukromé místo, stála ředitelka a ťukala prstem na dřevěný rám.

Nevlastnil nic. Ale kdyby ano, všechno by to dal za malý kousek prostoru, kde by nebyl neustále vystavený cizím pohledům. Že Minervinu nabídku přijme, věděl už v ředitelně. Ale měl podivný, nepříjemný pocit, že je opět ovládán a manipulován.

"Co když řeknu ne?"

"Bude mi to líto, ale nutit tě určitě nebudu."

Přesně to Severus potřeboval slyšet. "Do kdy se mám vyjádřit?"

"Máš ještě nějaký čas. Do konce školního roku."

ooOoo

Před chvílí v ředitelně pronesl magický slib, že bude deset let vykonávat povolání profesora OPČM. Teď s Albusem procházel něčím, co vypadalo jako ambit kolem učebny. Na třech zdech visely v malých rozestupech obrazy v půlkulatých rámech a na všech bylo totéž. Výhled do mramorem dlážděné chodby. Celou čelní stěnu naopak zabíralo jediné obrovské plátno s tabulí a masivním psacím stolem.

A za stolem byly... dveře. Severus k nim rychle došel, otevřel je a strnul. Jestliže jej učebna uvedla v úžas, to, co uviděl teď, ho naplnilo nefalšovaným nadšením.

Za dveřmi byl do nejmenších podrobností vymalován jeho vlastní obývací pokoj.

ooOoo

Nechyběl hořící krb, knihovna, stojan s jeho oblíbenými víny a na stolku mísa s ovocem. Vedle ní talířek s ořechovým chlebíčkem a kouřící šálek čaje. Podle vůně Earl Grey. Konsternovaně se obrátil na Minervu:

"Tolik kouzelných obrazů... Školní rada ti schválila takovou investici?"

"Dovolili mi použít pět ročních profesorských platů."

"Nebála ses, že řeknu ne?"

"Bála. Ale poté, co mě Albus ujistil, že svého profesora mít budu, jsem se bát přestala."

"Zase manipulace?" pronesl se zklamáním v hlase Severus.

"Kdepak, drahý chlapče. Řekl jsem jen, že pokud bys to místo nevzal, velmi rád se do toho útulného pokoje nastěhuji já..."

ooOoo

Poznámka:

Tento poslední bonus je zároveň prologem dalšího příběhu Severuse Snapea – Život v rámci rámů.