Stál na smluveném místě a sledoval Riu, jak se vynořuje z mlžného rozhraní a pomalu stoupá pěšinou k němu na útes. Poprvé si ji pořádně prohlédl.

Na sobě měla jen volné bílé šaty ke kotníkům, lemované jemnou krajkou. Připomínaly mu noční košili, jakou kdysi nosila jeho matka. S prostými šaty na první pohled kontrastoval luxusní černý krajkový pléd, který měla nedbale přehozený přes ramena.

Věděl, že její obraz je téměř 300 let starý, takže chlapecký střih černých vlasů působil zvláštně. Když došla blíž a zvedla k němu tvář, překvapil jej usměvavý, ale zároveň hluboký a moudrý pohled velikých zelených očí.

ooOoo

„Dobrý den, profesore Snape. Ráda vás opět vidím. Obávám se však, že pro vás žádné dobré zprávy nemám. Harriet Evansovou nikdo z mých známých neviděl. Vlastně ji ani neznají. Asi nikdy moc nechodila mezi lidi.“

„Dobrý den, slečno Rio, děkuji vám za snahu. Ale potvrdila jste mi v podstatě jen to, co jsem očekával. A vy ji znáte?“

„Samozřejmě vím, jak vypadá. Můj obraz tady visí už hodně dlouho. Pamatuji si ji ještě jako aktivní ředitelku. Její portrét jsem ale nikdy neviděla. Do ředitelny smí pouze bývalí ředitelé. Proč ji hledáte? Kdoví, možná vůbec nechce být nalezená,“ pronesla dívka zamyšleně.

ooOoo

Severus se na ni pozorně zadíval a jeho nehybnou tváří prokmitlo na okamžik překvapení. „K tomuto závěru jsem dospěl také. Ale věřte, že důvod k tomu, abych ji hledal, mám.“

„Má plnit své povinnosti bývalé ředitelky? Pokud vím, s nimi jste si svého času hlavu moc nelámal. A myslím si ostatně, že jste měl pravdu.“

„Možná měl. Z jistého úhlu pohledu. Ale to teď není důležité. Ještě jednou vám děkuji za pomoc a také za útočiště, které jste mi zde poskytla. A teď mě omluvte. Rád jsem vás poznal.“

„Také jsem vás ráda poznala. Jste tady, na útesu, kdykoli vítán.“